Myslím, že oba tyto přistupují k právu z jiných, ale ne opačných, stran. Přijde mi, že se oba tyto přístupy mohou doplňovat.
Ale zatímco APR při řešení problému hledá spravedlnost, tak EAP více hledí na obecný užitek pro všechny. EAP vychází z utilitarismu.
EAP je podle mě také více objektivní přístup. Podle EAP lze v ideálním případě nalézt to jediné správné, nejprospěšnější řešení. APR zase říká, že v každém složitějším případě může být rozhodnutí jiné.
Rozdíl je i v nahlížení na člověka jako na základní subjekt. EAP se dívá na člověka v průměru jako na racionální bytost. APR se dívá na soudce (ale soudce je taky člověk) jako na člověka, který je ovlivněn vnějším světem, a který může odůvodnit různá i protichůdná rozhodnutí, záleží na tom "jak se vyspí". EAP se na lidi dívá více jako na masu. Zatímco APR je zaměřený vždy na jednotlivce.