CRITICAL LEGAL STUDIES
Kritická právní teorie



Počátek CLS

*  1976 (1977) 1. konference CLS

*  kritika formalismu a objektivismu

* formalismus: metoda právního ospravedlňování, která je opakem diskusí s otevřeným koncem o
základních podmínkách sociálního života. Opak takových postupů, které se obvykle nazývají
ideologické, filosofické a vizionářské.

* objektivismus: víra, že autoritativní právní materie vyjadřuje a zároveň udržuje vhodné schéma
lidského společenství.

*  čistě instrumentální používání právní praxe a doktríny k dosažení levicových cílů







*  kritika myšlenky, že existují typy sociálních útvarů, které jsou založeny na určité právní
struktuře (každému systému jsou vlastní specifická právní pravidla)

*  NAŘÍZENÁ SVOBODA

*  Právní systém není schopen poskytnout jednotnou verzi demokracie a s ní spojených pojmů a jevů.
Na druhou stranu ovšem náznaky jiných názorů (a přístupů) než dominantních jsou v něm velmi
nerozvinuté.

*  Doktrína je pouze arbitrární omezení způsobů ospravedlnění právního systému.

*  CLS není školou, je to především politika









Teoretické zaměření CLS

* vystupuje vůči LAW AND ECONOMICS a RIHTS AND PRINCIPLES

* Tyto teorie jsou pokusem restaurovat objektivismus a formalismus

* Oba směry předstírají, že objevily kanonické formy sociálního života a osobnosti, které nikdy
nebudou moci být přepracovány a znovu-představeny, navzdory tomu, e by mohly projít rozkladem či
obrodou.



                                          KRITICKÁ METODA

ZÁKLADY METODOLOGIE CLS

* pokračování školy právního realismu

* kritika marxistického myšlení (akceptace metody)

* politická imaginace

* umění odhalovat patologické jevy v právu

* expresivní slovník

* provokace

ZÁKLADNÍ ROZPORY

REFORMA PRÁVNÍ PRAXE A PRÁVNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ

*  Právníci nejsou techničtí experti, ale musí znát také morální a politické dopady své činnosti.

*  „Musí se naučit hájit zájmy svých klientů a nikoli pouze zájmy své.“

*  Právo selhává při řešení konkrétních sociálních problémů.

*  Výuka:

* nový kritický přístup k právu, který je založen na osobní a smyšlené (imaginativní) zkušenosti

* osobní zkušenost s diskriminací



VLIV STRUKTURALISMU

2. GENERACE CLS

* polovina 80. let 20. století

* důraz na interpretaci - právo není nic jiného než příběh, který máme interpretovat

* tíha k dekonstrukci a poststrukturalismu (neostrukturalismu) – J. Derrida

* snaha osvobodit čtenáře od autorova textu

* logocentrismus

* právní nihilismus



*  Problém KONTEXTU – neexistuje jeden univerzálně závazný text, od něhož se vše ostatní odvozuje
jako jisté kontexty – Stanley Fish.

*  Autoritou je text a nikoli čtenář či autor.

*  IRONIE - NEVĚŘÍ NA ŘÁD MIMO ČAS A PŘÍRODU, KTERÝ URČUJE SMYSL LIDSKÉ EXISTENCE A ZAKLÁDÁ
HIERARCHII ZODPOVĚDNOSTI (Richard Rorty).

*  Právo není koherentní a logicky bezrozporný systém, ale systém, který se pokouší uskutečnit
podmínky sociální spravedlnosti. (Duncan Kennedy)