specialista na komentování judikatury ROČNÍK XIX vydává Wolters Kluwer ČR, a. s. šéfredaktor Doc. JUDr. Petr Bělovský, Dr. předseda redakční' rady Mgr. Tomáš Doležil, LL.M. Eur., Ph.D. redakční' rada JUDr. PhDr. Marek Antoš, Ph.D. JUDr. Jiří Hrádek, LL.M. JUDr. Tomáš Rychlý Doc. Mag.phil. Dr.iur. Harald Scheu, Ph.D. Doc. JUDr. PhDr. Ivo Šlosarčík, LL.M. JUDr. Ing. Jiří Zemánek, CSc. rada poradců JUDr. Tomáš Čihula, LL.M. Eur. Mgr. David Hipšr Doc. JUDr. Zdeněk Kůhn, PhD., LL.M. JUDr. Radim Polčák, Ph.D. JUDr. Václav Stehlík, LL.M., Ph.D. Doc. JUDr. Naděžda Šišková, Ph.D. grafická úprava, tisk SERIFA, s. r. o. Jinonická 80, Praha 5 časopis vychází osmkrát ročně (pět čísel do konce června, tři čísla po prázdninách) Předplatné pro rok 2010 (8 čísel) činí 2 157 Kč bez DPH (2 373 Kč včetně 10% DPH) Cena jednoho výtisku je 350 Kč adresa Wolters Kluwer ČR, a. s. U Nákladového nádraží 6 130 00 Praha 3 tel. 246 040 400 fax: 246 040 401 email: redakce@jurisprudence.cz IČ:63077639 inzerce Iva Suchnová tel. 246 040 439 obsah 3/2010 Články K vlivu tzv. Britsko-polského protokolu a tzv. Českých „záruk" k Listině základních práv EU na uplatňování základních práv v těchto státech Jana Králová..........................................................................................................................3 „Plná moc udělená vedoucím organizační složky podniku. Skutečně vyloučeno?" Vladimír Čížek......................................................................................................................8 Forma a diskurs soudního rozhodnutí Terezie Smejkalová .............................................................................................................13 Komentáře judikatury Petersen a Wolf: Kde leží hranice věkové diskriminace? Lyčka Martin......................................................................................................................22 Monitoring judikatury_ Monitoring judikatury soudů České republiky Jan Tryzna...........................................................................................................................29 Monitoring judikatury Evropského soudního dvora Jan Tlamycha......................................................................................................................38 Monitoring judikatury Evropského soudu pro lidská práva Pavla Boučková...................................................................................................................44 Aktuality Aktuality z České republiky Katarzyna Krzyžanková......................................................................................................49 Aktuality z Evropské unie Tomáš Dumbrovský, Petra Pipková...................................................................................52 zasílání autorských příspěvků redakce@jurisprudence.cz Všechny příspěvky nabízené k publikaci procházejí recenzním řízením. Abstrakty publikovaných článků, v českém a anglickém jazyce, naleznete na www.jurisprudence.cz 1 3/2010 JURISPRUDENCE Instrukce pro publikaci v časopise Jurisprudence 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 Vážení autoři časopisu Jurisprudence, níže uvádíme instrukce pro formát a strukturu právních textů určených k publikaci na stránkách našeho časopisu. Prosíme Vás, abyste své příspěvky redakci zasílali ve formátu programu Word (doc nebo rtf), a to nejlépe elektronickou poštou na adresu redakce@jurisprudence.cz nebo na adresu jednotlivých redaktorů. • Formát zasílaných příspěvků by měl odpovídat řádkování 1, písmo Times New Roman, velikost 12, okraje 2,5 cm. V žádném případě prosíme nepoužívejte funkci Automatické číslování, Automatické odrážky ani další speciální formátování textu! Soubor textu by měl být ve formátu doc nebo rtf (tj. nejlépe programu MS Word). • Rozsah komentáře judikátu by měl být v rozmezí nejméně 2 stran a nejvýše 10 stran (výše uvedeného formátu). • Rozsah článků by neměl přesáhnout 12 stran (výše uvedeného formátu), včetně poznámek pod čarou. • Rozsah poznámek pod čarou by neměl přesahovat celkem 1 stranu (výše uvedeného formátu). STRUKTURA KOMENTÁRŮ JUDIKATURY Text komentáře se dělí na několik částí. Celý text je uvozen názvem, který zvolí autor. Následuje hlavička poskytující základní informace o komentovaném soudním rozhodnutí: • Soud • Označení judikátu (blíže viz níže) • Datum rozhodnutí • Rozsah právní problematiky (heslovitě, klíčová slova) • Související judikatura • Relevantní ustanovení (ustanovení právních předpisů dotčená judikátem) Označení judikátu by mělo odpovídat mezinárodním citačním pravidlům, kdy se cituje spisová značka a dále název oficiální sbírky, v níž byl judikát publikován, a příslušné místo ve sbírce (např: Case 6/64 Costa v. ENEL [1964] ECR 585, paragraph 128). Následuje samotný text komentáře, který má následující strukturu: • Závěr soudu (shrnutí právního závěru komentovaného judikátu - vyhotoví autor) • Úvod (není povinný, uvedení problematiky se stručným popisem oblasti, k níž se rozhodnutí primárně váže, popř. též další zajímavé informace, např. o vývoji dané oblasti) • Skutkový základ případu (stručné vylíčení skutkových okolností případu) • Procesní vývoj (stručně uvedené nejdůležitější argumenty a závěry jednotlivých soudů) • Právní analýza (komentář - analýza argumentace jednotlivých soudních instancí, apod.) • Závěr (význam rozhodnutí, především dopady do praxe) • Jméno autora komentáře, profesní působení Vzhledem k povaze jednotlivých částí by rozsah prvních tří částí (celkem) neměl být delší než rozsah části Právní analýza a Závěr (dohromady). Těžiště komentáře spočívá na částech Právní analýza a Závěr. V části Právní analýza není autor komentáře omezen, může podle potřeby dělit text na části apod. 2 HANKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 K vlivu tzv. „Britsko-polského" protokolu a tzv. českých „záruk" k Listině základních práv EU na uplatňování základních práv v těchto státech Mgr. Jana Králová1 Ačkoliv Česká republika při podpisu Lisabonské smlouvy učinila prohlášení k Listině základních práv Evropské unie, kde zdůraznila meze její aplikace v ČR,2 prezident republiky v další fázi vnitrostátního ratifikačního procesu podmínil ratifikaci Lisabonské smlouvy sjednáním stejné „výjimky", jakou si z Listiny vyjednaly Polsko a Velká Británie.3 Vláda ČR proto vyjednala možnost České republiky přistoupit kProtokolu o uplatňování Listiny v Polsku a ve Spojeném království, jenž je připojen ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen „Protokol") a který je na rozdíl od zmíněného prohlášení nástrojem právně závazným. Cílem tohoto článku je předestřít důvody sjednání Protokolu ze strany Polska a Spojeného království, povahu tzv. českých „záruk" a především možný význam Protokolu pro uplatňování Listiny v těchto dvou státech (a v budoucnu i v České republice).4 Důvody sjednání tzv. „Britsko-polského protokolu" Cílem sjednání Protokolu bylo upřesnit působnost práv a zásad zakotvených v Listině základních práv EU. Tato interpretace vyplývá ze studie The Treaty of Lisbon: an impact assessment, zpracované European Union Committee (House of Lords) vroce 2008,5 a zástupci Velké Británie ji při jednáních v rámci EU neopomenou připomenout při každé příležitosti.6 Ačkoliv jsou k Listině připojena tzv. „Vysvětlení k Listině základních práv" (dále jen „Vysvětlení"), jejichž cílem je objasnit původ a výklad jednotlivých ustanovení Listiny a jež mají být závazným interpretačním vodítkem pro soudní orgány aplikující Listinu, britská vláda shledala, že ani tato Vysvětlení neodstraňují veškeré pochybnosti ohledně uplatňování některých práv a zásad Listinou předvídaných.7 Protokol má tedy vyjasnit interpretaci Listiny tam, kde by se mohla jevit jako sporná a vytvářela by tak prostor pro případný extenzivní výklad Soudním dvorem EU. Z hlediska Spojeného království se jako problematický jevil především poměrně široký katalog sociálních a hospodářských práv, jenž je obsažen v hlavě IV („Solidarita") Listiny.8 Většina ustanovení této hlavy nezakotvuje subjektivní práva, jichž by bylo možné se přímo na základě Listiny domáhat před soudními orgány. Jde spíše o zásady, jež vyžadují provedení unijními či vnitrostátními předpisy. Zásady se pak použijí k interpretaci a přezkumu těchto prováděcích předpisů, přímo na jejich základě však nelze napadat jednání unijních či vnitrostátních orgánů. U některých ustanovení této hlavy však není zřejmé, zda jde o přímo vymahatelná subjektivní práva či právě „pouze" o zásady. Cílem Velké Británie bylo proto upřesnit povahu těch ustanovení Listiny, která nemusí být jednoznačná.9 Polsko bylo vedeno naopak především potřebou ochrany základních dogmat polské společ- Autorka se zabývá mezinárodním a evropským právem. Za cenné připomínky k textu děkuji JUDr. Emilu Rufferovi, Ph.D. a JUDr. Kristýně Najmanové, LL.M. Prohlášení č. 53 připojené k Závěrečnému aktu mezivládní konference, podepsanému v Lisabonu dne 13. prosince 2007 ajpublikovanému v Úředním věstníku EU dne 17. prosince 2007 (Uř. věst. C 306, 17. 12. 2007, s. 231). Prohlášení prezidenta republiky ze dne 9. října 2009 k ratifikaci Lisabonské smlouvy je dostupné z http://www.hrad.cz (5. 2. 2010). Ačkoliv je možné se v médiích setkat spíše s označením „česká výjimka", přidržíme se výrazu „české záruky", neboť, jak bude ukázáno níže, Protokol nepředstavuje skutečný tzv. opt-out z Listiny. Dostupné z http://www.parliament.the-stationery-office.co.uk/pa/ld200708/lds elect/ldeucom/62/62.pdf (5. 2. 2010), s. 101-107. Viz například vystoupení právního zástupce Velké Británie na semináři Fundamental Rights in the EU in view of the accession of the Union to the European Convention on Human Rights and Fundamental Freedoms pořádaném Španělským předsednictvím Evropské unie v Madridu ve dnech 2.-3. února 2010. The Treaty of Lisbon: an impact assessment, op. cit., s. 101-107. Jedná se o tato práva a zásady: právo pracovníka na informování a na projednávání v podniku, právo na kolektivní vyjednávání a akce, právo na přístup ke službám zaměstnanosti, ochrana v případě neoprávněného propuštění, slušné a spravedlivé pracovní podmínky, zákaz dětské práce a ochrana mladých lidí při práci, rodinný a pracovní život, sociální zabezpečení a sociální pomoc, ochrana zdraví, přístup ke službám obecného hospodářského zájmu, ochrana životního prostředí, ochrana spotřebitele. The Treaty of Lisbon: an impact assessment, op. cit., s. 105. 2 3 4 5 6 7 8 9 3 3/2010 JURISPRUDENCE ČLÁNKY nosti v oblasti rodinného práva, nikoliv v oblasti práv sociálních či hospodářských. Jeho cílem bylo zejména potvrdit, že Listina neovlivní nemožnost uzavírání sňatků osob stejného pohlaví v Polsku. Tzv. české „záruky" k Listině V souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy vyjádřil prezident republiky obavy z dopadů Listiny na dekrety prezidenta republiky přijímané v letech 1945-46. S cílem potvrdit fakt, že Listina zmíněné vnitrostátní předpisy a jejich důsledky neovlivní, vyjednala vláda ČR možnost České republiky přistoupit k Protokolu. Na Evropské radě konané ve dnech 29. - 30. října 2009 získala ČR příslib hlav států nebo vlád ostatních členských států EU připojit ke Smlouvě o EU a Smlouvě o fungování EU Protokol o uplatňování Listiny základních práv EU v České republice, jehož text tvoří přílohu I Závěrů předsednictví Evropské rady.10 Stát by se tak mělo společně se smlouvou o přistoupení nového členského státu k Unii (dále jen „přístupová smlouva"), a to za předpokladu, že tento „český" protokol bude schválen členskými státy EU v souladu s jejich ústavními předpisy. Vdůsledku tohoto „českého" protokolu by měl být Protokol modifikován tak, aby se vztahoval i na ČR, a to stejným způsobem jako na Velkou Británii a Polsko. Zatímco Listina, jakož iProtokol, se stanou právně závaznými dokumenty vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, „český" protokol tento charakter získá až připojením k zakládacím smlouvám EU v souvislosti s další přístupovou smlouvou. Dopady Protokolu na aplikaci Listiny Pro výklad Protokolu jsou zásadní ustanovení jeho preambule. Ta výslovně uvádí, že přáním Polska a Spojeného království je „vyjasnit některé aspekty uplatňování Listiny", a to „ve vztahu k právním předpisům a správním postupům Polska a Spojeného království a její soudní vymahatelnosti v Polsku a ve Spojeném království". Odtud lze pak dovodit, že cílem těchto dvou členských států EU nebylo vyloučit uplatňování Listiny na jejich území či vůči nim, nýbrž skutečně toliko zakotvit v právně závazném dokumentu výklad těch ustanovení Listiny, která, ač čtena ve světle Vysvětlení, se stále mohou jevit jako nejednoznačná. Mířeno je přitom patrně především na obecná ustanovení Listiny, která upravují její výklad a použití a jsou obsažena v hlavě VII. Jde tedy spíše o interpretační protokol, nežli o tzv. opt-out, jenž by zcela vylučoval použití Listiny na území Polska, Spojeného království a v budoucnu také České republiky. Výše nastíněný výklad Protokolu vyplývá také z již zmíněné studie The Treaty of Lisbon: an impact assessment.11 Dle této studie nemá Protokol vést k rozdílné aplikaci Listiny ve Spojeném království a v Polsku a v ostatních členských státech EU. Výbor naopak předpokládá, že k ustanovením Protokolu bude Soudní dvůr EU přihlížet i při uplatňování Listiny vzhledem k těm státům, které nejsou smluvními stranami Protokolu.12 Potvrzením faktu, že Protokol nepředstavuje tzv. opt-out z Listiny, je ostatně i Prohlášení Polské republiky k Protokolu o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království připojené k Závěrečnému aktu mezivládní konference v Lisabonu, podle kterého „Polská republika prohlašuje, že vzhledem k tradici společenského hnutí „Solidarita" a jeho významnému přínosu k boji za sociální a pracovní práva plně respektuje sociální a pracovní práva, jak jsou stanovena právem Evropské unie, a zejména ta, jež jsou potvrzena v hlavě IV Listiny základních práv Evropské unie." Výklad jednotlivých ustanovení Protokolu Článek 1 odstavec 1 „Listina nerozšiřuje možnost Soudního dvora Evropské unie ani jakéhokoliv soudu Polska či Spojeného království shledat, že právní a správní předpisy, zvyklosti nebo postupy Polska či Spojeného království nejsou v souladu se základními právy, svobodami nebo zásadami, které Listina potvrzuje." Toto ustanovení upřesňuje výklad čl. 51 Listiny, který upravuje oblast použití Listiny. Z čl. 51 odst. 1 Listiny vyplývá, že Listina je určena na prvním místě orgánům, institucím a jiným subjektům Unie; členským státům pak jen tehdy, když uplatňují (are implementing; mettent en oeuvre) právo Unie. Dle Vysvětlení poukazujících na judikaturu Soudního dvora EU to znamená, že členské státy EU jsou povinny respektovat Listinu tehdy, když jednají v působnosti unijního práva. Čl. 51 odst. 2 Listiny pak stanoví, že Listina nerozšiřuje ani nemění pravomoci Unie ani působnost unijního práva nad rámec stanovený zakládacími smlouvami.13 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 1° Text Závěrů předsednictví Evropské rady je dostupný z http://www.consilium.europa.eu (5. 2. 2010). 11 Op. cit., s. 102. 12 Tamtéž, s. 106. 56 57 58 4 ČLÁNKY JURISPRUDENCE 3/2010 1 Jak vyplývá z Vysvětlení, Listina v podstatě aktů členských států EU přitom Soudní dvůr 2 kodifikuje základní práva a svobody, jimž EU neměl ani před vstupem Lisabonské smlou- 3 Soudní dvůr poskytoval ochranu i před vstu- vy v platnost. Cílem čl. 1 odst. 1 Protokolu je 4 pem Lisabonské smlouvy v platnost (a tedy proto dle mého názoru pouze potvrdit, že tomu 5 předtím, než se Listina stala aktem právně zá- takto bude i poté, co se Listina stane právně zá- 6 vazným) jako tzv. „obecným zásadám právním". vazným aktem. Jde o výslovné stvrzení toho, že 7 V Listině proto nalezneme práva a zásady, kte- možnosti Soudního dvora EU a vnitrostátních 8 ré jsou upraveny již v Evropské úmluvě soudních orgánů judikovat ohledně čistě vnitro- 9 o ochraně lidských práv a základních svobod,14 státních právních předpisů zůstanou nezměněny. 10 v dalších mezinárodních lidskoprávních úmlu- Jak již bylo uvedeno výše, CR přistoupí k Pro- 11 vách, jejichž smluvními stranami jsou všechny tokolu až v souvislosti s další přístupovou 12 členské státy EU, či vyplývají z ústavních tradic smlouvou. To však neznamená, že by do té do- 13 společných členským státům EU (např. právo by české soudy či Soudní dvůr EU mohly posu- 14 na ochranu lidské důstojnosti). Oproti stavu zovat soulad vnitrostátních právních předpisů 15 před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost přijatých mimo působnost práva EU s Listinou, 16 Listina z věcného hlediska nezvýší standard a to s ohledem na čl. 51 Listiny, který stanoví, že 17 ochrany základních práv a svobod v Unii, neboť na vnitrostátní předpisy členských států se Lis- 18 nepředvídá žádná nová práva či svobody ani tina vztahuje jen tehdy, je-li jimi uplatňováno 19 neupravuje nové nástroje, pomocí nichž by by- právo EU. Ostatně kdyby Soudní dvůr EU pře- 20 lo možné tato práva vymáhat. Některá ustano- zkoumal vnitrostátní právní akt přijatý mimo 21 vení Listiny odkazují na provedení zásad v nich působnost práva EU, překročil by tak své pra- 22 předvídaných vnitrostátními právními předpi- vomoci a CR by nemusela příslušné rozhodnu- 23 sy.15 Realizace těchto zásad tedy zůstane v pra- tí - akt ultra vires - respektovat.16 24 vomoci členských států, jako tomu bylo před 25 vstupem Lisabonské smlouvy v platnost. Listi- Článek 1 odstavec 2 26 na proto nerozšíří pravomoci Unie ani působ- „Zejména, a aby se předešlo jakékoliv pochybnosti, 27 nost unijního práva nad rámec toho, co je nic v hlavé IV Listiny nezakládá soudné vymahatel- 28 stanoveno zakládacími smlouvami. ná práva platná v Polsku či ve Spojeném království, 29 Přínos Listiny však spočívá v kodifikaci práv pokud tato práva nejsou stanovena ve vnitrostátním 30 a zásad, které byly dosud Evropským soudním právu Polska či Spojeného království." 31 dvorem dovozovány z různých pramenů. Listi- 32 na tedy přispěje především ke zvýšení právní ji- Jak již bylo předesláno výše, ne všechna usta- 33 stoty občanů EU a také omezí interpretační novení hlavy IV Listiny týkající se sociálních 34 volnost Soudního dvora EU (jednak tak učiní a hospodářských práv zakládají subjektivní 35 Listina sama o sobě, jednak se tak stane pro- práva, která by bylo možné před soudními or- 36 střednictvím Vysvětlení, ke kterým bude Soud- gány vymáhat přímo na základě Listiny. Někte- 37 ní dvůr muset přihlížet při interpretaci práv rá z nich upravují toliko zásady, jež musí být 38 a zásad zakotvených v Listině). teprve provedeny unijními akty či vnitrostátní- 39 Cl. 1 odst. 1 Protokolu v podstatě pouze po- mi předpisy členských států. Před soudy není 40 tvrzuje to, co je již stanoveno v čl. 51 samotné možné na základě těchto zásad napadat činnost 41 Listiny. Jde o stvrzení skutečnosti, že Listinu bu- unijních orgánů či orgánů členských států. V je- 42 dou členské státy povinny aplikovat jen v rám- jich světle jsou však přezkoumávány akty, které 43 ci působnosti práva EU a nikoliv při přijímání je provádějí. Jako příklad zásad upravených 44 a aplikaci svých čistě vnitrostátních právních v hlavě IV Listiny lze uvést čl. 27 (právo pra- 45 a správních předpisů, zvyklostí a postupů. Vů- covníka na informování a na projednávání 46 či těmto ryze vnitrostátním aktům (zvyklostem 47 a postupům) nebudou občané Spojeného krá- _ 48 lovství a Polska moci aplikaci Listiny úspěšně 13 Působností práva EU lze rozumět vymezení rozsahu jeho 49 vymáhat před vnitrostátními soudními orgány aplikaf o h.lhclisPa věcného' oUobníeo' časov.ého J r o J a prostorového. Pravomoci rozumíme oprávněni orgánů EU 50 těchto států. Stejně tak ani Soudní dvůr EU ne- jednat v rámci působnosti práva eu. _„ , , -íii.^.. v- ,v ., .,. , 14 V ČR vyhlášena sdělením č. 209/1992 Sb. Federálního 51 bude moci shledat, že tyto čistě vnitrostátní ministerstva zahraničních věcí o Úmluvě o ochraně lidských 52 pfiedpisy jsou v rozporu s Listinou. Soulad s Lis- 15 pdáVnaaPáíkladr0Cčh|iSV5ObLCCsdtiVe 'ggSŠ^ŠŽt&ého 53 tinou bude totiž Soudní dvůr EU moci posuzo- ,,[k]aždý má právo na přístup k preventivní zdravotní péči a na r. , ,^ •• - i - i i ,o obdržení lékařské péče za podmínek stanovených vnitrostátními 54 vat pouze v případě unijních právních aktů právními pfiedpisy azvyklostmi ( )" 55 a dále které sice budou pfiijaty členskými 16 čRve äúsä vpeipkoememoútstan;nízoiudtakvonshtoatsoovuadu 56 státy EU, avšak v působnosti práva EU (tj. bu- následující: „I Ústavní soud České republiky bude (může) (...) rr7 , .. , . , , . , . působit jako ultima ratioa může zkoumat, zda některý akt 57 dou unijní právo implementovat). Možnost ju- orgánů Unie nevybočil z pravomocí, které Česká republika podle 58 dikovat ohledně čistě vnitrostátních právních čl. 10a ústavy na Evropskou unii pfienesla (bod 120)- 5 3/2010 JURISPRUDENCE ČLÁNKY v podniku)17 či čl. 28 (právo na kolektivní vy- podle kterého je možné se zásad obsažených 1 jednávání a akce)18 a další ustanovení, která od- v Listině dovolávat před soudy pouze pro úče- 2 kazují na podmínky stanovené právem Unie či ly výkladu a kontroly zákonnosti aktů, kterými 3 vnitrostátními předpisy. jsou tyto zásady provedeny. V těch případech, 4 V rámci hlavy IV Listiny lze však nalézt také kdy není ze samotné Listiny zřejmé, zda jde 5 ustanovení, u nichž není zřejmé, zda se jedná o subjektivní právo či o zásadu, jsou významná 6 o subjektivní právo či o zásadu. Uvádějí to Vysvětlení k Listině, jež objasňují původ a vý- 7 ostatně i Vysvětlení, podle kterých „v některých klad příslušných práv a zásad. Vzhledem k to- 8 případech může článek Listiny obsahovat prv- mu, že tato práva a zásady byly chráněny 9 ky práva i zásady (...)." Jako příklad lze uvést Soudním dvorem EU již před vstupem Lisabon- 10 především ustanovení čl. 33 Listiny. Dle první- ské smlouvy v platnost jako tzv. obecné zásady 11 ho odstavce tohoto ustanovení „rodina požívá právní, jejichž obsah Listina pouze kodifikuje, 12 právní, hospodářské a sociální ochrany"; podle nejeví se jako pravděpodobné, že by se Soudní 13 druhého odstavce pak „v zájmu zachování sou- dvůr EU odchýlil od své dosavadní interpreta- 14 ladu mezi rodinným a pracovním životem má ce těchto práv (stejně jako od své judikatury tý- 15 každý právo na ochranu před propuštěním kající se přímého účinku unijního práva).20 16 z důvodu spojeného s mateřstvím a právo na 17 placenou mateřskou dovolenou a na rodičov- Článek 2 18 skou dovolenou po narození nebo osvojení dítě- „Tam, kde ustanovení Listiny odkazuje na právní 19 te". Vysvětlení k čl. 33 odst. 2 Listiny uvádí, že toto předpisy a zvyklosti, vztahuje se toto ustanovení na 20 ustanovení je založeno na směrnici 92/85/EHS Polsko či Spojené království pouze v tom rozsahu, 21 a směrnici 96/34/ES. Nicméně ani Listina ani Vy- v jakém jsou práva nebo zásady v dotyčném ustano- 22 světlení výslovně nestanoví, že by čl. 33 Listiny vení obsažené uznávány v právních předpisech nebo 23 mohl být aplikován pouze za podmínek stanove- zvyklostech Polska či Spojeného království." 24 ných uvedenými komunitárními akty (či případ- 25 ně vnitrostátním právem), čímž by bylo jasně Čl. 2 Protokolu dle mého názoru upřesňuje 26 dáno, že nejde o přímo vymahatelná práva. interpretaci těch ustanovení Listiny, která odka- 27 Právě na tato sporná ustanovení, u nichž ne- zují na vnitrostátní právní předpisy a zvyklosti, 28 ní zcela jednoznačná jejich povaha, míří patrně jakož i výklad čl. 51 odst. 6 Listiny, podle nějž 29 čl. 1 odst. 2 Protokolu. Domnívám se, že jde opět „k vnitrostátním právním předpisům a zvy- 30 o pojistku proti extenzivnímu výkladu Listiny klostem musí být plně přihlíženo tak, jak je sta- 31 Soudním dvorem EU, jejímž cílem je zamezit to- noveno v této listině". Jako příklad ustanovení, 32 mu, aby Soudní dvůr považoval za vymahatel- které takto odkazuje na vnitrostátní úpravu, lze 33 ná ta ustanovení Listiny, která by tento uvést čl. 9 (právo uzavřít manželství a právo za- 34 charakter na základě platného unijního či vnit- ložit rodinu), podle kterého „právo uzavřít 35 rostátního práva mít neměla. Jinými slovy, manželství a založit rodinu je zaručeno v soula- 36 v Polsku a ve Spojeném království lze vymáhat du s vnitrostátními zákony, které upravují vý- 37 pouze ta sociální a hospodářská práva, která kon těchto práv". Čl. 51 odst. 6 Listiny pak 38 jsou jako subjektivní práva upravena ve vnitro- zdůrazňuje, že k této vnitrostátní úpravě je tře- 39 státním právu těchto členských států (a to buď ba přihlédnout „plně", neboli v celém rozsahu. 40 prostřednictvím unijního práva, nebo ryze vnit- Čl. 2 Protokolu však ještě nad to upřesňuje, že 41 rostátními právními předpisy). Nad tento rá- vnitrostátní úprava bude mezníkem pro uplat- 42 mec Soudní dvůr EU nesmí (pouze na základě ňování příslušného práva či zásady. Jinými 43 Listiny) prohlásit určité její ustanovení za vy- slovy, tam kde ustanovení Listiny odkazují na 44 mahatelné. V tomto ohledu je čl. 1 odst. 2 Pro- 45 tokolu konkretizací čl. 1 odst. 1 Protokolu. -46 Je třeba podotknout, že případné rozdíly v so- 17 „Pracovníci nebo jejich zástupci musí mít na vhodných úrovních 47 ciálních a hospodářských právech v jednotli- VarUípadecř;áVZaiaodmaSné<ÍnformoStánoaífproeonáV^í 48 vých členských státech EU by mohly být a vnitrostátní právní predpisy a a/ykio;*." 49 J , J s, , v i 18 „Pracovníci a zaměstnavatelé či jejich příslušné organizace mají Soudním dvorem EU považovány za prekážku v souladu s právem Unie a vnitrostátními právními předpisy 50 plného fungování vnitřního trhu EU.19 Mimo ji- afid^st Z^uä™ 51 né i z tohoto důvodu lze předpokládat, že Pro- akce na obranu svých záJmU,včetně stá^." 52 11 19 Jirásek J. Application of the Charter of Fundamental Rights of tokol nezaloží rozdílnou aplikaci Listiny ve the EU in the United Kingdom and Poland according to the 53 Spojeném království a v Polsku (a v ČR) zihttp^^/WWWtJía^omtuunFincz/edicni/sborniky/cofola2008/files/pdf/evr 54 av ostatních členských státech. op a/jirasek_jan.pdf ,(5. 2. 2010), s. 8. 55 J 20 Podmínky přímého účinku komunitárnich norem stanovil Do doby vstupu Protokolu v platnost pro Evropský soudní dvur v rozsudku ze dne 5. února 1963 ve věci 56 Českou republiku je pro interpretaci ustanovení26r63n!íánnřne^'dmy^WZoréSjsPoumdýomstíútČeinnkě^,^3n<él! jľdmľnaené 57 hlavy IV Listiny zásadní čl. 51 odst. 5 Listiny, a bezpodmínečné. 58 6 ČLÁNKY JURISPRUDENCE 3/2010 1 vnitrostátní předpisy a zvyklosti, budou se použití na území Spojeného království a Polska 2 v těchto ustanoveních zakotvená práva a zása- (a následně i ČR) či vůči nim. Listina je v těchto 3 dy v Polsku a ve Spojeném království uplatňo- státech použitelná stejně jako v těch členských 4 vat pouze v té míře, v jaké jsou zakotveny státech EU, které Protokol nesjednaly. Protokol 5 v jejich právním řádu. Na základě Listiny nebu- však upřesňuje některé aspekty její působnosti, 6 de možné příslušná práva nebo zásady interpre- které nejsou v textu Listiny ani ve Vysvětleních 7 tovat (a v případě subjektivních práv vymáhat) upraveny dostatečně přesně. Jde tedy spíš o po- 8 nad rámec daný vnitrostátním právem. jistku před rozšiřujícím výkladem některých 9 Nutno dodat, že pro ostatní členské státy, a te- ustanovení Listiny Soudním dvorem EU, jakož 10 dy také pro Českou republiku do doby než při- i soudními orgány členských států EU. 11 stoupí k Protokolu, lze výše nastíněnou roli Domnívám se, že Protokol nebude znamenat 12 vnitrostátních předpisů ve vztahu k interpretaci žádné znevýhodnění pro občany České republi- 13 jednotlivých ustanovení Listiny dovodit již na ky. V České republice bude po přistoupení 14 základě Listiny samé. Relevantní je v této sou- kProtokolu aplikace Listiny i nadále možná 15 vislosti zejména již citovaný čl. 51 odst. 6 Listiny, (a nutná) v rámci těch předpisů a postupů, kte- 16 jakož i ustanovení čl. 51 odst. 4 Listiny, podle kte- rými bude uplatňováno právo Unie. Přínosem 17 rého „pokud tato Listina uznává základní práva, Protokolu bude potvrzení, že na základě Listiny 18 která vyplývají z ústavních tradic společných nemohou být přezkoumávány ryze vnitrostátní 19 členským státům, musí být tato práva vykládána právní předpisy, přijaté mimo působnost unijní- 20 v souladu s těmito tradicemi". Přistoupením ho práva. To však nebude mít za následek sní- 21 kProtokolu však bude tento výklad jednoznačně žení standardu ochrany základních práv 22 zakotven v právně závazném dokumentu. v těchto oblastech. Základní práva budou mimo 23 působnost práva Unie i nadále garantována 24 Závěr prostřednictvím Listiny základních práv a svo- 25 bod ČR a příslušných mezinárodních úmluv, ji- 26 Lze uzavřít, že Protokol nepředstavuje tzv. opt- miž je ČR vázána. 27 out z Listiny v tom smyslu, že by vylučoval její 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 3/2010 JURISPRUDENCE ČLÁNKY Plná moc udělená vedoucím organizační složky podniku. Skutečně vyloučeno? JUDr. Vladimír ô ížek, právník v mezinárodní advokátní kancelári v Praze a doktorand Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni V tomto příspěvku se chci zaměřit na právní úpravu činění právních úkonů vedoucím organizační složky podniku ve smyslu ustanovení § 13 odst. 3 ObchZ. Konkrétně se pokusím ostručné zamyšlení ohledně přípustnosti udělení plné moci1 vedoucím organizační složky podniku třetí osobě k provedení určitých právních úkonů ve věcech týkajících se organizační složky podniku. S ohledem na tematické zaměření příspěvku aspřihlédnutím k nemožnosti příspěvku postihnout veškeré myslitelné alternativy bych rád uvedl, že cílem příspěvku je pokusit se přispět do probíhající diskuse na předmětné téma apředložit argumenty hovořící ve prospěch možnosti vedoucího organizační složky podniku udělovat plnou moc. Smyslem tedy rozhodně není přistoupit k nepodložené polemice se závěry soudní praxe a odborné veřejnosti. Dosavadní výkladová praxe Přestože se přípustností možnosti vedoucího organizační složky podniku udělit plnou moc zabývaly soudy ve všech procesních stupních (ve světle funkční příslušnosti), v občanskoprávním řízení i v řízení o přezkumu rozhodnutí správního orgánu, a stejně tak v rámci běžné rozhodovací činnosti, jakož i při sjednocování soudní výkladové praxe, nedošly doposud k přijetí obecně použitelných a komplexně odůvodněných závěrů ohledně (ne)přípustnos-ti vedoucího organizační složky podniku zmocnit třetí osobu. Dle dostupných informací se Nejvyšší soud České republiky (dále také jen „Nejvyšší soud") naposledy vyjádřil k přípustnosti udělení plné moci vedoucím organizační složky podniku ve svém rozhodnutí ze dne 19. února 2008, sp. zn. 32 Odo 1428/2006,2 kde zaujal ohledně možnosti vedoucího organizační složky podniku udělit plnou moc (přičemž předmětem sporu byla platnost hmotněprávního úkonu) následující stanovisko: „Zmocnění vedoucího organizační složky podniku upravené v §13 odst. 3 obch. zák. je zákonným zmoc- něním, které je nepřenosné, neboť se vztahuje výlučně k osobě vedoucího organizační složky. Ztohoto ustanovení je oprávněn jen vedoucí organizační složky podniku osobně, který vzhledem k ustanovení § 24 obč. zák. (podle jehož první věty zástupce musí jednat osobně a dalšího zástupce si může ustanovit, jen jestliže je to právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto) není oprávněn zmocnit dalšího zástupce. I kdyby však k této situaci došlo, další zástupce by oprávnění v rozsahu uvedeném v § 13 odst. 3 obch. zák. nenabyl ... Pakliže žádný právní předpis neupravuje možnost přenesení zákonného zmocnění vedoucího organizační složky činit za podnikatele veškeré právní úkony týkajícíse této složky na další osobu, nemůže býtjed-nání jiné osoby než vedoucího organizační složky podniku posuzováno podle § 13 odst. 3 obch. zák." Lze se důvodně domnívat, že předmětným rozhodnutím navázal Nejvyšší soud koncepčně na dřívější rozhodnutí občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 3. září 1997, sp. zn. Cpjn 30/97 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 1997, č. 9 pod zn. R 41/1997 civ.), kde Nejvyšší soud dospěl k nemožnosti, s určitými výjimkami, udělení plné moci (pro účely zastupování před soudem v rámci občanského soudního řízení) vedoucím odštěpného závodu (ve smyslu § 7 odst. 1 a 2 obch. zák. použitelné i pro vedoucího organizační složky (pozn. autora)). Rozhodnutí bylo publikováno s následující právní větou: „Vedoucí odštěpného závodu může za právnickou osobu jednat jen osobně. Není oprávněn pověřit jiného zaměstnance (člena), aby jednal za právnickou osobu ve věci týkající se odštěpného závodu před soudem, a ani nemůže za právnickou osobu zmocnit zástupce (napfi. advokáta), ledaže by k tomu byl výslovně zmocněn vnitřními organizačními předpisy právnické osoby (napfi. statutem, stanovami nebo organizačním řádem) nebo výslovně pověřen v jednotlivém případě statutárním orgánem právnické osoby." V opačném duchu naopak rozhodl Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 1. pro- 1 2 S 4 5 6 7 8 9 1Ü 11 12 1S 14 15 16 17 18 19 2Ü 21 22 2S 24 25 26 27 28 29 SÜ 51 52 SS 54 55 56 57 58 59 4Ü 41 42 4S 44 45 46 47 48 49 5Ü 51 52 Pro účely zjednodušení nedochází v tomto příspěvku k rozlišení mezi dohodou o plné moci a plnou mocí samotnou (v podrobnostech viz Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I Komentář § 1-459. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2008, str. 283 a násl.). Senát složený z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Františka Faldyny CSc. a JUDr. Kateřiny Hornochové; rozhodnutí volně dostupné na www.profipravo.cz; právní věty cituji tak, jak jsou uvedeny na těchto webových stránkách. 5S 54 55 56 57 58 2 s ČLÁNKY JURISPRUDENCE 3/2010 1 since 1993, sp. zn. 5 Cmo 312/93 (uveřejněno 2 v Soudních rozhledech, 196, č. 6, str. 150), ohled- 3 ně posouzení přípustnosti udělení plné moci 4 pro účely zastupování před soudy v občanském 5 soudním řízení, když uzavřel, že „ředitel organi- 6 začni jednotky, který je podle interních předpisů spo- 7 lečnosti oprávněn ke všem právním úkonům jménem 8 této společnosti, které s činností dané organizační 9 složky souvisejí, je oprávněn jménem společnosti po- 10 dat také žalobu k uplatnění práv vzešlých z činnosti 11 této organizační složky i zmocnit v těchto sporech 12 k zastupování advokáta." Shodný postoj zaujal 13 Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze 14 dne 24. listopadu 2006, sp. zn. 5 Ca 25/2005-83 15 (uveřejněno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího 16 správního soudu, 2007, č. 6, pod. č. 1180, str. 486 17 a násl.), ve věci posouzení přípustnosti udělení 18 plné moci pro řízení před správním orgánem, 19 když uzavřel, že „je-li vedoucí organizační složky 20 právnické osoby ze zákona (§ 13 odst. 3 obchodního 21 zákoníku) oprávněn činit za podnikatele veškeré 22 právní úkony týkající se organizační složky, je třeba 23 dovodit, že je též oprávněn v tomto rozsahu udělit 24 jménem podnikatele (zahraniční právnické osoby) pl- 25 nou moc k zastupování ve správním řízení." 26 Shodně ani odborná veřejnost nedospěla 27 k jednoznačnému závěru ohledně (ne)přípust- 28 nosti vedoucího organizační složky podniku 29 zmocnit třetí osobu k právnímu úkonu. Ve pro- 30 spěch této možnosti se vyslovuje např. I. Galoc- 31 zová3 nebo P. Konečná,4 opačný závěr naopak 32 dovozuje J. Kaňka.5 Jsem přesvědčen, že v sou- 33 časnosti převažuje právní názor hovořící ve 34 prospěch připuštění možnosti vedoucího orga- 35 nizační složky podniku plnou moc udělit. 36 37 Vedoucí organizační složky 38 podniku a zákonné zmocnění 39 40 Ve smyslu § 13 odst. 1 obch. zák. „je-li podnikate- 41 lem fyzická osoba, jedná osobně nebo za ni jedná zá- 42 stupce. Právnická osoba jedná statutárním orgánem 43 nebo za ni jedná zástupce." Právnická osoba tedy, 44 jako uměle (fiktivně) a účelově vytvořený sub- 45 jekt práva,6 činí právní úkony osobně svým sta- 46 tutárním orgánem nebo prostřednictvím svých 47 zástupců jednajících v zastoupení právnické 48 osoby, přičemž ve smyslu § 23 obč. zák. můžeme 49 obecně rozlišovat mezi smluvním zastoupením 50 (na základě smlouvy) a zákonným zastoupením 51 (na základě zákona nebo rozhodnutí státního 52 orgánu). 53 Vedoucí organizační složky podniku se pova- 54 žuje, v návaznosti na zápis do obchodního rejs- 55 tříku, za zvláštního zákonného zástupce právnické 56 osoby, když je přímo ze zákona oprávněn za 57 podnikatele činit veškeré právní úkony týkající 58 se organizační složky podniku. Vedoucího or- ganizační složky podniku tak nelze považovat za statutární orgán právnické osoby, ani za zástupce organizační složky podniku, když sama organizační složka podniku nemá právní subjektivitu a způsobilost k právním úkonům (organizační složka podniku není subjektem práva).7 Plná moc udělená vedoucím organizační složky podniku Procesněprávní8 plná moc Z hlediska posouzení přípustnosti udělení plné moci vedoucím organizační složky podniku představuje obecně rozhodující prvek nezbytné rozlišení mezi právní úpravou zastoupení obsaženou v hmotném právu (tj. pro účely tohoto příspěvku § 22 a násl. obč. zák. a § 13 a násl. obch. zák. ) a právní úpravou zastoupení obsaženou v procesním právu (tj. § 22 a násl. o. s. ř.), když hmotněprávní úpravu jednání jménem (v zastoupení) právnické osoby obsaženou především v občanském zákoníku nelze použít při posuzování oprávnění jednat za právnickou osobu v občanském soudním řízení. Důvodem je skutečnost, že právní úprava jednání za právnickou osobu obsažená v o. s. ř. představuje samostatnou komplexní právní úpravu nezávislou na hmotném právu,9 když její výjimečné použití musí vyplývat přímo z § 21 o. s. ř. nebo ze zvláštních právních předpisů. S ohledem na výše uvedené lze tedy s úspěchem vyjít z tvrzení, že o. s. ř. představuje ucelenou právní úpravu jednání a zastupování účastníka řízení vylučující použití § 24 obč. zák., Galoczová, I. Vedoucí organizační složky zahraničního podnikatele [online]. [cit. 16. 10. 2007], URL: http://www.epravo.cz/top/clanky/vedouci-organizacni-slozky- zahran icniho-podnikatele-50847.html. ev.4. 50847. Konečná, P. 2. Rozsudek NS ČR ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. 32 Odo 1428/2006. in Obchodní společnosti a jejich financování v judikatuře Nejvyššího soudu ČR. Sborník příspěvků z1. odborného symposia. Mimořádná příloha Právní rozhledy, 2008, č. 19, s. 4 a násl. Kaňka, J. Organizační složka podniku zahraniční osoby. 1. vydání. Praha: LINDE nakladatelství s.r.o., 2005, str. 46. V duchu závěrů C. F. von Savignyho.....přestože je právní subjektivita spojena s pojmem člověka, existují jisté jiné umělé útvary, které jsou pro právní účely touto způsobilostí nadány (Savigny, C. F. System des heutigen römischen Rechte, Band II. Berlin: Veit und Comp., 1840, s. 236; převzato z Eliáš, K. Společnost s ručením omezeným. Praha: Prospektum, 1997, s. 10). V tomto smyslu např. rozhodnutí ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu CSR, vydávané v letech 1918-1938, pořadatel F. Vážný; Váž. 9 637 (z r. 1930), a rozhodnutí občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 3. září 1997 sp. zn. Cpjn 30/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 1997, č. 9 pod zn. R 41/1997 civ. Pojmem „procesněprávní" plná moc rozuměj plnou moc udělenou pro účely zastupování v rámci občanského soudního řízení. Např. rozhodnutí Nejvyššího soudu CR ze dne 10. března 2005, sp. zn. 29 Odo 963/2003, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2006, č. 3, pod zn. R 29/2006; rozhodnutí Nejvyššího soudu CR ze dne 16. dubna 2008, sp. zn. 21 Cdo 1388/2007. 3 4 5 6 7 8 9 9 3/2010 JURISPRUDENCE ČLÁNKY přičemž obdobnou právní úpravu upravující správním řízení (předmětem sporu bylo jmeno- 1 nemožnost ustanovení dalšího zástupce účast- vitě udělení plné moci pro zastupování ve 2 níkem řízení o. s. ř. neobsahuje. S ohledem na správním řízení vedoucím organizační složky 3 ústavněprávní princip autonomie vůle a svo- podniku) k použití obecné hmotněprávní úpra- 4 bodného individuálního jednání zakotvený vy zastoupení, přičemž zjevně vyšel ze subsidi- 5 v čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ární aplikace § 24 obč. zák., jehož použití 6 (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne následně vyloučil odkazem na § 13 odst. 3 obch. 7 13. dubna 2004, sp. zn. I. ÚS 43/04, publikova- zák.. Nutno ještě podotknout, že § 17 odst. 1 zá- 8 ný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu kona č. 71/1967 Sb., správní řád, v příslušném 9 ČR, 2004, sv. 33, pod poř. č. 54/2004) nelze tedy znění, jenž byl v předmětném případě použitel- 10 podle mého názoru následně dovodit, že by ný, další zmocnění zákonným zástupcem obec- 11 o. s. ř. vylučovalo možnost vedoucího organi- ně výslovně umožňoval. 12 zační složky podniku jako zákonného zástupce 13 jednajícího za právnickou osobu ve smyslu § 21 Hmotněprávní11 plná moc 14 odst. 1 písm. c) o. s. ř. udělit plnou moc třetí oso- 15 bě k jednání v občanském soudním řízení Pro účely posouzení přípustnosti udělení hmot- 16 ohledně záležitostí týkajících se předmětné or- něprávní plné moci vedoucím organizační slož- 17 ganizační složky. Současně, pokud o. s. ř. vylu- ky podniku je nejprve nezbyté vyhodnotit 18 čuje možnost ustanovení dalšího zástupce, vzájemný vztah ustanovení § 13 odst. 3 obch. 19 uvádí tak ve smyslu zásady „racionálního zá- zák. a § 24 obč. zák. 20 konodárce"10 výslovně (např. § 27 odst. 1 in fine Vzhledem ke skutečnosti, že obchodní záko- 21 o. s. ř.), když obecně vychází z přípustnosti ník neobsahuje komplexní právní úpravu za- 22 ustanovení dalšího zástupce (např. § 32 odst. 1 stoupení, dojde ve smyslu § 1 odst. 2 obch. zák. 23 o. s. ř.). Konečně, z pohledu přesvědčivosti, nel- k podpůrnému použití obecné právní úpravy 24 ze přehlédnout ani zjevnou absenci jakéhokoli obč. zák. (obecně se tedy podpůrně použije mi- 25 zdůvodnění pro kategorické odmítnutí přípust- mojiné i § 24 obč. zák.). Přestože Nejvyšší soud 26 nosti vedoucího organizační složky podniku dospěl v rozhodnutí ze dne 19. února 2008, sp. 27 udělit plnou moc pro účely zastupování před zn. 32 Odo 1428/2006 k závěru o nepřenosnos- 28 soudy v občanském soudním řízení, a to přede- ti zákonného zmocnění, a tím i o nepřípustnos- 29 vším v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne ti udělení hmotněprávního zmocnění vedoucím 30 3. září 1997, sp. zn. Cpjn 30/97 (přičemž vpřed- organizační složky podniku na základě § 24 31 mětném rozhodnutí obsažená reference na sta- obč. zák. představujícího podpůrnou právní 32 novisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího úpravu k obchodnímu zákoníku (přičemž mu- 33 soudu ČSR ze dne 22. prosince 1981, uveřejněné sel vyjít z neexistence právní úpravy ustanove- 34 pod č. 22/1982 Sbírky soudních rozhodnutí ní dalšího zástupce v obchodním zákoníku), 35 a stanovisek, není pro diskutovanou problema- jsem přesvědčen, že při posouzení vzájemného 36 tiku relevantní). vztahu § 13 odst. 3 obch. zák. a § 24 obč. zák. je 37 Z pohledu procesněprávního se tedy domní- nutno upřednostnit a přímo použít komplexní 38 vám, že je možno platně udělit plnou moc ve- právní úpravu § 13 odst. 3 obch. zák. Jinými slo- 39 doucím organizační složky podniku pro účely vy, vedoucí organizační složky podniku bude 40 zastupování v občanském soudním řízení ve oprávněn ke všem právním úkonům týkajícím 41 věcech týkajících se příslušné organizační slož- se předmětné organizační složky podniku, včet- 42 ky, když pro opačný závěr neshledávám žádné ně udělení plné moci, a to již přímo na základě 43 odůvodnění. Souběžně považuji výše předlože- samotného § 13 odst. 3 obch. zák., přičemž úva- 44 ný závěr ohledně přípustnosti udělení plné mo- ha o subsidiárním použití § 24 obč. zák. je bez- 45 ci vedoucím organizační složky podniku pro předmětná. Ustanovení § 13 odst. 3 obch. zák. 46 účely zastupování v občanském soudním řízení uděluje vedoucímu organizační složky podniku 47 za zásadně obdobně použitelný i pro udělení neomezené „bianco" oprávnění; není tedy vů- 48 moci vedoucím organizační složky podniku pro bec potřebné odkazovat na podpůrné užití ob- 49 zastupování ve správním řízení podle správní- 50 ho řádu, a to s odkazem na znění § 30 odst. 1 zá- -51 kona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění10 NaPfi- nález Ústavního soudu ČR z10. července 2008, sp. zn. i. 52 ívw • o t t / -i • • ÚS 436/05, v němž Ústavní soud konstatoval, že „při výkladu pozdějších předpisů. V této souvislosti je nutno právních úkonů je nepsaným pravidlem právním též předpoklad, 53 pro účely úplnosti uvést, že Městský soud '^te^^^SSS^&^^i 54 v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 24. listopa- Os 33i/98, Sbíi-^ a ínsn^ní fetemífi0 soudu svazek 55 ori ,v , 18, str. 233).„ Rozhodnutí považuji za obecně použitelné, tedy du 2006, sp. zn. 5 Ca 25/2005-83 (viz výše) - i pro postup zákonodárce. 56 podle mého názoru nesprávně přistoupil pro 11 Pojmem "hmotněprávní,, plná moc rozuměj plnou moc udělenou 57 podle mého názoru nesprávně - přistoupil pro pro účely zastupování při činění právního úkonu v rámci 57 potřeby přezkumu rozhodnutí přijatého ve hmotnéh° práva. 58 10 ČLÁNKY JURISPRUDENCE 3/2010 1 čanského zákoníku, když přímo § 13 odst, 3 Cpjn 30/97) v posuzování přípustnosti vedou- 2 obch. zák. zahrnuje i možnost dalšího zmocně- cího organizační složky podniku ustanovit dal- 3 ní (v obdobném duchu Městský soud v Praze ve šího zástupce, přičemž pro umožnění tohoto 4 svém rozhodnutí ze dne 24. listopadu 2006, postupu musí dojít ke splnění vymezených 5 sp. zn. 5 Ca 25/2005-83). podmínek (tj. výslovná úprava ve vnitřních 6 V této souvislosti nicméně nutno uvést i mož- předpisech podnikatele, nebo přímo v rámci 7 nost hodnocení vztahu § 24 obč. zák. a § 13 odst. smluvního vztahu vedoucího organizační slož- 8 3 obch. zák. jako vztahu speciálního (obchodní ky a podnikatele). 9 zákoník) vůči obecnému (občanský zákoník), 10 příp. povaze § 24 obč. zák. jako obecné odkazo- Závěr 11 vací normy.12 12 I pokud bychom nicméně připustili použitel- Smyslem a cílem tohoto příspěvku bylo pokusit se 13 nost právních závěrů, k nimž dospěl Nejvyšší ve stručnosti shrnout a zhodnotit dosavadní postoj 14 soud ve výše zmíněném rozhodnutí, nelze pře- právní praxe, a především předložit argumenty 15 hlédnout vlastní argumentační základ předmět- hovořící ve prospěch výkladu připouštějícího 16 ného rozhodnutí. Konkrétně lze totiž usoudit, udělení plné moci vedoucím organizační složky 17 že Nejvyšší soud dovodil nepřípustnost zmoc- podniku ve smyslu § 13 odst. 3 obch. zák. 18 nění dalšího zástupce vedoucím organizační Z pohledu procesněprávní plné moci pova- 19 složky podniku ve smyslu § 24 obč. zák. neexi- žuji možnost dalšího zmocnění vedoucím orga- 20 stencí výslovného připuštění této možnosti nizační složky podniku za přípustnou bez 21 v právním předpise, tj. jmenovitě v § 13 odst. 3 jakýchkoli dalších podmínek či omezení. Shod- 22 obch. zák. Tímto výkladem nicméně dochází ně, i pro případ hmotněprávní plné moci pova- 23 k opominutí další možnosti upravené v§ 24 obč. žuji tuto možnost obecně za přípustnou bez 24 zák., a to, že zástupce může ustanovit dalšího dalšího (konečně, shodně se tato možnost do- 25 zástupce i tehdy, jestliže si to účastníci dohodli. vozuje i v komentáři Štenglová, I., Plíva, S., 26 Ve světle výše uvedeného lze tedy připustit Tomsa, M. a kolektiv. Obchodní zákoník. Komen- 27 možnost zmocnění dalšího zástupce vedoucím táfi. 8. vydání, Praha: C. H. Beck, 2003 (vydaném 28 organizační složky podniku ve smyslu § 13 po rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. září 29 odst. 3 obch. zák., pokud souběžně došlo k vý- 1997, sp. zn. Cpjn 30/97)). Současně nicméně 30 slovnému připuštění této možnosti obecně souhlasím, že výslovné umožnění udělení plné 31 v rámci vztahu podnikatele a vedoucího orga- moci pro zastupování při činění hmotněprávní- 32 nizační složky podniku, tj. v mezích interní or- ho úkonu vedoucím organizační složky podni- 33 ganizace činnosti podnikatele (např. vnitřním ku ve vnitřních předpisech podnikatele nebo 34 předpisem podnikatele) nebo přímo v rámci v rámci smluvního vztahu vedoucího organi- 35 vlastního smluvního vztahu vedoucího organi- zační složky podniku a podnikatele v návaz- 36 zační složky podniku s podnikatelem (např. nosti na připuštění této možnosti v § 13 odst. 3 37 smluvním ujednáním, výslovným pověře- obch. zák. představuje prvek nezanedbatelně 38 ním/pokynem podnikatelem, resp. jeho statu- zvyšující míru právní jistoty. 39 tárním orgánem). Z hlediska úplnosti nutno Nejvyšší soud svým výkladovým postojem 40 uvést, že obchodní zákoník výslovně nedefinu- vrozhodnutí ze dne 19. února 2008, sp. zn. 32 41 je povahu/charakter/ obsahové náležitosti Odo 1428/2006 postupuje zjevně v rozporu se 42 právního vztahu vedoucího organizační složky zněním § 13 odst. 3 obch. zák. stojícím na širo- 43 podniku a podnikatele. Přestože je vedoucí or- kém pojetí působnosti vedoucího organizační 44 ganizační složky podniku ve vztahu k podnika- složky podniku. Souběžně lze navíc odmítnutí 45 teli obvykle v pracovněprávním poměru (srov. možnosti smluvně připustit udělení plné moci 46 § 3 a § 2 odst. 4 a 5 zákona č. 262/206 Sb., záko- vedoucím organizační složky podniku posoudit 47 ník práce, ve znění pozdějších předpisů, nahra- jako odporující povaze soukromého práva 48 zující veřejnoprávní koncepci zákazu tzv. vycházejícího mimo jiné z principu autonomie 49 švarcsystému upravenou v § 13 zákona vůle a smluvní svobody (srov. např. nález 50 č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účin- Ústavního soudu ČR ze dne 21. dubna 2009, 51 ném do 31. 12. 2006), nelze podle mého pře- sp. zn. II. ÚS 571/06). 52 svědčení vyloučit ani jiné (obchodněprávní) 53 ujednání spočívající v přiměřeném užití např. _ 54 úpravy mandátní smlouvy.13 12 v tomto duchu pravděpodobně i Plíva in štenglová, I., Plíva, S., 55 Přinejmenším se tedy lze v duchu výše uve- Tomsa, M. a kolektiv. obchodní zákoník. Komentái 8. vydání, - i ^i - , Praha: C. H. Beck, 2003, str. 40. 56 deného domnívat, že nedošlo k zásadnímu po- 13 Pro bližší vymezení rámce těchto úvah odkazuji např. na 57 sunu v postoji Nejvyššího soudu (tj. rozhodnutí ^^"^ ^^^^^^^^ 58 Nejvyššího soudu ze dne 3. září 1997, sp. zn. vzájemného vztahu prokuristy a ^tóno^^ 11 3/2010 JURISPRUDENCE ČLÁNKY Za zmínění stojí i praktické aspekty výkladu nepřipouštějícího možnost udělení plné moci vedoucím organizační složky podniku, a to především v podobě zvýšených transakčních nákladu, když případnou plnou moc musí udělit pouze statutární orgán právnické osoby (nacházející se v případě organizačních složek zahraničních právnických osob typicky mimo území České republiky). Lze tedy jen pevně věřit, že se ohledně přípustnosti vedoucího organizační složky podni- ku udělit plnou moc prosadí výklad hovořící ve prospěch této možnosti. Na závěr si neodpustím ohlédnutí i za rozhodovací praxí Nejvyšší-ho soudu, jenž bohužel promeškal nejednu možnost zaujmout argumentačně ucelený a komplexní postoj k problematice procesně-právních a hmotněprávních plných mocí udělovaných vedoucím organizační složky podniku, to vše dokonce v rámci jednoho rozhodnutí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2005, sp. n. 32 Odo 195/2005). 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 12 ČLÁNKY JURISPRUDENCE 3/2010 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 Forma a diskurs soudního rozhodnutí Mgr. Bc. Terezie Smejkalová, doktorandka katedry právní teorie Právnické fakulty Masarykovy univerzity,Brno Tento článek navazuje na diskusi a srovnávací analýzu stylu soudních rozhodnutí v různých právních systémech.1 Zaměří se především na stylovou stránku písemné podoby - textu -soudního rozhodnutí bez výraznějšího zřetele k jeho možnému normativnímu dopadu. Jeho první část se zaměří na otázku stylu a celkové struktury českého soudního rozhodnutí, druhá část se potom bude věnovat analýze odůvodnění z hlediska jeho argumentační skladby. Jedním z autorů, který se velice podrobně věnuje srovnávání nejrůznějších aspektů soudních rozhodnutí ve Francii a ve Spojených státech amerických (USA) je Mitchel Lasser, který v rámci své analýzy rozlišuje formu, diskurs a rétoriku rozhodnutí.2 Formou rozumí strukturu rozhodnutí, diskursem způsob, kterým rozhodnutí promlouvá, a rétorikou použití různých jazykových vyjádření a přenesených významů -tropů (např. metafor, eufemismů, synekdoch), které rozhodnutí využívá. Tohoto dělení se přidrží i tento článek, který se nejprve zaměří na formu a potom na diskurs. Tento způsob srovnávání není jediný, který je v kontextu stylů soudních rozhodnutí využíván. V českém kontextu používá pro rozlišování a srovnávání stylu soudních rozhodnutí Zdeněk Kúhn především následující kritéria:3 jazyk, způsob formulace rozhodnutí, stupeň rozsáhlosti, význam přisuzovaný questio facti a questio iuris, odkazy na zdroje a argumentace precedenty. Na jejich základě dospívá v souladu s dalšími autory k následujícím extrémům: na jednu stranu bývá stavěno strohé, formalistické rozhodnutí francouzského Cour de cassation ana stranu druhou argumentačně bohaté, diskursiv-ní rozhodnutí amerického Supreme Court. Kúhn4 vysvětluje strohost francouzského soudního rozhodnutí mimo jiné pomocí ideologie vázaného soudcovského rozhodování, které za ideál uvažování považuje jednoduchý sylogismus. odůvodnění je potom formulováno tak, že „předstírá, že na otázku správného výkladu práva existuje jediná správná odpověď".5 Odůvodnění francouzského rozhodnutí je proto poměrně krátké a formulováno neosobně a neobsahuje žádnou hodnotovou či principielní argumentaci. Naproti tomu rozhodnutí v common law spadají pod model diskursivní, často vy- světlovaný v souvislosti s ideologií volného soudcovského rozhodování: rozhodnutí jsou delší, často personalizovaná, obsahují nejrůz-nější argumenty a okolnosti, které soudce vedly k danému rozhodnutí; rozhodnutí nepředstírá jedinou správnou odpověď, ale staví vedle sebe a diskutuje konfliktní argumenty.6 V souvislosti s Lasserovou analýzou se tento přístup může jevit jako zjednodušený. Lasser7 srovnává rozhodnutí (a související proces rozhodování) Cour de cassation a Supreme Court na základě dvou bodů: přijetí/odmítnutí formalismu a hodnotově-ideologické orientace (policy). Základní rozdíl mezi rozhodováním zmíněných institucí pak spočívá v rozdělení/spojení sféry, ve které se tyto dva body promítají. „...[P]ubli-kovaná francouzská soudní rozhodnutí se skládají z jednoduchého sylogismu, vycházejícího ze zákonných základů, zatímco onen otevřený diskurs spravedlivé aplikace práva a ekvity je vykázán do skryté diskursivní sféry v rámci francouzského soudního aparátu."8 Francouzský soudní systém je rozdělen na dvě sféry diskursu: jednu tvoří publikovaná soudní rozhodnutí, tu druhou pak interní soudní sféra, tvořená především stanovisky generálního advokáta (avocat général) a soudce zpravodaje (conseiller rapporteur). Stanoviska generálního advokáta (conclusions) a zprávy soudce zpravodaje (rapports) obsahují ony hodnotově-ideolo-gické diskuse a jsou formulovány právě z pozice veřejného prospěchu, společenských zájmů a správné aplikace práva,9 týkají se aplikovatelného práva a související judikatury, zatímco výsledné rozhodnutí je formulováno jako strohý sylogismus, redukovaný do jediné věty, často kratší než jedna strana, které je vydáváno z pozice neosobní soudní instituce, bez možnosti připojení odlišných stanovisek.10 Conclusions Tomuto tématu se v českém právním prostředí věnuje především Zdeněk Kuhn, ze zahraničních autorů je stěžejní především práce Mitchela Lassera nebo Marka Lotha. Viz Lasser M. „Lit. Theory" put to the Test: A Comparative Literary Analysis of American Judicial tests and French Judicial Discourse, 111 Harv. L. Rev. 687 1997-1998, s. 691. Viz Kuhn Z. Aplikace práva ve složitých případech. K úloze právních principů v judikatuře, Praha 2002, s. 347. Viz Kuhn Z. Srovnání stylu soudního rozhodnutí v České republice, západní Evropě a USA, Soudce 1/2001, s. 8. Tamtéž, s. 9. Tamtéž, s. 9. Viz Lasser M. Anticipating Three Models of Judicial Control, Debate and Legitimacy: The European Court of Justice, the Cour de cassation and the United States Supreme Court. Jean Monnet Working Paper 1/03, s. 3 a násl. Viz Lasser M. Anticipating Three Models of Judicial Control, Debate and Legitimacy, s. 3. Tamtéž, s. 11. 1 Tamtéž, s. 7-8. 2 3 4 8 9 13 3/2010 JURISPRUDENCE ČLÁNKY i rapports jsou detailní a personalizované a ob- c. odkazy na zdroje (četnost užívání formálních 1 sahují diskusi předchozí judikatury a odborné a nezávislých hodnotových argumentů). 2 literatury.11 Tato část soudního diskursu je ale 3 ze své valné většiny skryta veřejnosti, proto se Identifikace rozhodujícího 4 francouzské soudní rozhodování zdá být na 5 první pohled prosté hodnotově-ideologické dis- Česká soudní rozhodnutí jsou formulována 6 kuse a do popředí vystupuje formalismus. For- z pozice moci soudní jako nezávislé složky, kte- 7 mu, diskurs a rétoriku francouzského soudního rá zastupuje státní moc České republiky. Přesto- 8 rozhodnutí nelze tedy zkoumat pouze v rámci že jsou konkrétní soudci podílející se na 9 oficiálně publikovaného a zveřejněného textu, ale rozhodnutí identifikováni v záhlaví rozhodnutí 10 pouze s ohledem na takto naznačený komplex. jménem - a předseda senátu potom i v závěru 11 Pro rozhodnutí US Supreme Court platí, že for- rozhodnutí - nevystupují zcela sami za sebe, ale 12 malistické i hodnotově-ideologické debaty se jako součást rozhodující instituce. Soud vyjad- 13 odehrávají na jednom místě: v rámci judicial opi- řuje své názory velice neosobním stylem: „soud 14 nion.12 Vzhledem k tomu, že pro common law je má za to", „Ústavní soud došel k závěru" atd. 15 soudce právotvorná autorita, musí být opinion Prolomením tohoto stírání individuálního názo- 16 svou skladbou a obsahem schopno obhájit samo ru soudce je v českém právním systému možnost 17 sebe a mělo by z něj být zřejmé, jaká pravidla ústavních soudců připojovat k většinovému ná- 18 a principy jsou ve hře. Z toho vyplývá, že rozhod- zoru odlišná stanoviska. Nejenže jsou tato sta- 19 nutí Supreme Court jsou spíše dlouhá, obsahují slo- noviska jmenovitě přiřaditelná k jednotlivému 20 žitá vysvětlení, často se skládají z individuálních soudci, ale velice často bývají i formulována 21 názorů jednotlivých soudců.13 Jak tedy píše Las- v první osobě jednotného čísla. Například v od- 22 ser, americký systém integruje obě diskursní sféry lišném stanovisku Elišky Wagnerové k nálezu 23 do jednoho textu soudního rozhodnutí. Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 42/03 se obje- 24 Z naznačeného srovnávání francouzského vují následující vazby: „K většinovému rozhod- 25 a amerického soudního rozhodnutí vyplývají nutí jsem si vyhradila odlišné stanovisko k jeho 26 především dvě metodologické linky, kterých se odůvodnění, a to proto, že setrvávám na názo- 27 přidrží i tento článek: 1) tyto zkoumané styly ru.", „Dále mám za to, že..." nebo „Pokud jsem 28 se jeví jako opačné extrémy jedné škály, kde je- nehlasovala pro zrušení pak...". Osobní for- 29 den extrém tvoří striktní sylogismus a druhý mulace odlišných stanovisek ale nemusí být 30 diskursivní styl; 2) formalismus a hodnotově- pravidlem, a to především tam, kde se jedná 31 ideologické argumenty, které mohou být zdán- o odlišné stanovisko podávané společně několi- 32 livě přiřaditelné předchozím dvěma extrémům, ka soudci. V takovém případě (viz například 33 se objevují prakticky v každém rozhodovacím odlišné stanovisko Pavla Holländern, Stanislava 34 procesu. Do jaké míry lze tedy české soudní roz- Balíka a Vlasty Formánkové k výše citovanému 35 hodnutí zařadit na výše naznačenou škálu? Do nálezu) se mohou objevit neosobní, pasivní for- 36 jaké míry české soudní rozhodnutí přijímá/od- mulace a vazby. Rozhoduje-li český soud, roz- 37 mítá formalistickou a hodnotově-ideologickou hoduje instituce, nikoli jednotliví soudci. 38 argumentaci (případně na ní staví)? V tomto ohledu se české rozhodnutí pohybuje 39 Při analýze stylu českého soudního rozhod- někde mezi vysoce formalizovaným neosobním 40 nutí (českých soudních rozhodnutí) budu vy- rozhodnutím francouzských soudů (v případě 41 cházet primárně z Lasserova oddělení formy, Cour de cassation rozhodnutí neobsahuje podpi- 42 diskursu a rétoriky. Kritéria, která používá sy nebo odlišná stanoviska)14 a personalizova- 43 Kühn, pak budou využita tam, kde odpovídají ným rozhodnutím US Supreme Court. Jednotlivé 44 obsahu některé z těchto kategorií. Při analýze názory tohoto rozhodnutí jsou uvozeny větou 45 rozhodnutí budu pracovat převážně s nálezy obsahující jméno soudce a uvádějící, zda se jed- 46 Ústavního soudu. Tam, kde se jejich podoba vý- ná o opinion soudce zpravodaje, a tedy i výsled- 47 razně liší od rozhodnutí obecných soudů, bude ný názor soudu, nebo o concurring (souhlasné) 48 na tento rozdíl upozorněno. nebo dissenting (odlišné) opinion.15 Názory sou- 49 50 Forma -51 n Tamtéž, s. 12, podrobněji viz Lasser M. Judicial (Self-)Portraits: 52 Judicial Discourse in the French Legal System, s. 1388 a násl. Pro posuzování formy českého soudního roz- 12 Viz Lasser M. Anticipating Three Models of Judicial Control, 53 Debate and Legitimacy, s. 21. hodnutí budou diskutovány následující faktory: 13 Tamtéž s 23 54 a. identifikace rozhodujícího; 14 ^P*^s. R^totat^un^ ^torHraří jedn° 55 > ' jediné souvětí, které nejprve obsahuje dsvody, které vedou b. struktura (oddělení výroku a odůvodnění; k samotnému rozhodnutí, které tvoří závěr. 56 11>v ,1 , • 1 \ 15 Pro názorné doplnění lze uvést například formulace objevující se rr7 přítomnost odlišného stanoviska); v rozhodnutí US Supreme Court Ricci et al. v. Destefano et ah 57 „JUSTICE KENNEDY delivered the opinion of the Court."; 58 14 ČLÁNKY JURISPRUDENCE 3/2010 1 du v opinion of the court jsou podávány z pozice nion of the court potom nalezneme určité shrnu- 2 skupiny soudců-jednotlivců, a tedy s využitím tí těchto úvah a jejich vyústění do konkrétního 3 zájmena „my" (we): „...we note that this Court rozhodnutí. 4 has considered cases similar to this one, albeit in Rozhodnutí Cour de cassation začíná odůvod- 5 the context of the Equal Protection Clause of the něním - pokud ovšem vůbec některou z částí 6 Fourteenth Amendment."16 S podobným pří- francouzského rozhodnutí lze považovat za 7 stupem se lze setkat i ve Velké Británii v roz- odůvodnění tak, jak ho chápe common law nebo 8 hodnutích nynějšího UK Supreme Court (a jeho český právní systém. V rozhodnutí je nejprve 9 předchůdce House of Lords), kde jednotliví soud- uvedeno aplikovatelné právní pravidlo, násle- 10 ci, jejichž jména slouží jako podnadpis celkové- duje velice stručně shrnutý zjištěný skutkový 11 ho rozhodnutí, formulují své závěry (vyhovět, stav a závěr tvoří formule rozhodnutí.20 12 zamítnout odvolání) na základě svých vlastních Výrok českého soudního rozhodnutí tvoří 13 úvah. Převažují tedy osobní formulace, a to spolu se záhlavím až téměř ritualistickou for- 14 iu soudce zpravodaje.17 muli. Tomuto jeho charakteru odpovídá i fakt, 15 Označení rozhodující osoby jménem je proje- že při vyhlášení rozsudku všichni přítomní sto- 16 vem principů veřejnosti řízení a práva na zá- jí. Objevují se ustálená slovní spojení, která ma- 17 konného soudce. Účastník má právo znát svého jí oporu v zákonech („žaloba se zamítá", 18 soudce, veřejnost má právo vědět, kdo daný „ústavní stížnost se odmítá" atd.); v případě, že 19 případ rozhodoval. Z tohoto úhlu pohledu se je rozhodováno o několika otázkách, bývá výrok 20 případná anonymizace jmen soudců jeví jako rozhodnutí členěn do číslovaných odstavců. Pod 21 nedodržování těchto právních principů, na kte- nadpisem „Odůvodnění" následuje vysvětlení 22 rých mimo jiné stojí i české soudní řízení.18 důvodů daného výroku. Jeho obsah je sice obec- 23 ně dán několika zákonnými ustanoveními,21 je- 24 Struktura: oddělení výroku od odůvodnění ho konkrétní podoba a skladba je ale dána 25 dobovými zvyklostmi, případně interními in- 26 Soudní rozhodnutí je primárně individuální strukcemi dané instituce,22 vneposlední řadě 27 právní akt - rozhodnutí o konkrétních právech ale také osobností soudce, případně jeho asi- 28 a povinnostech konkrétního jednotlivce. Samot- stenta, který rozhodnutí dává konečnou píse- 29 né rozhodnutí (tedy například vyhovění/za- mnou podobu. Zvyklosti, které vážou podobu 30 mítnutí žaloby, rozhodnutí o odvolání, ústavní odůvodnění, lze považovat za svého druhu for- 31 stížnosti atd.) je třeba podepřít relevantními ar- malizované: stejné pořadí, v němž se objevují 32 gumenty. Tento požadavek je v českém právním jednotlivé informace, lze vysledovat v různých 33 prostředí vyjádřen například v § 157 o. s. ř., kte- druzích rozhodnutí. Odůvodnění obvykle začí- 34 rý výslovně požaduje uvádět výrok rozhodnutí ná popisem dosavadního průběhu řízení, které 35 a jeho odůvodnění. Tento požadavek v praxi ús- se v případě rozhodnutí Ústavního soudu za- 36 tí do strukturního oddělení výroku od odůvod- měřuje především na argumenty v předchozích 37 nění, přičemž odůvodnění následuje po výroku. řízeních použité, následuje zhodnocení prove- 38 Toto oddělení není typické pro soudní rozhod- dených důkazů, zjištěný skutkový stav a disku- 39 nutí v common law. V opinion, tak jak jej znají se právní úpravy a aplikovatelných principů. 40 nejvyšší soudy Spojených států amerických Pokud bychom tedy chtěli hledat v českých 41 aVelké Británie, výrok splývá s odůvodněním. 42 Ve výše citovaném rozhodnutí UK Supreme - 43 Court se objevuje výrok soudce zpravodaje „Justtice auto, wrth whom justtice sscalia and justtice , , , , , , THOMAS join, concurring.,; „JUSTICE GINSBURG, with whom 44 ( I would therefore dismiss the appeal. ) až na justice stevens, justice souter, and justice 45 závěr vlastního zdůvodnění. Z hlediska struk- BRtEYER^wwnsupSeS^net^,u.rtuDsLJ,do mjk iehdnb°.tící stanoviska která vydávají nejvyšší soudy. Vzhledem k chybějícímu poutu 53 se ale mohou podle Lassera projevit i v psaném s jakýmkoli reálným sporem u nich jednoznačně převažuje r. 11,- , - , ^-íii-iii prospektivní role nad retrospektivní. Více viz např. Smejkalová T. 54 rozhodnutí samotném, a to napríklad jako drob- op cit^ «j^o^-k 55 né textové úpravy přesného znění zákonných 5°Viz ^/^sisB- op. cit- s. 3°7, 3°9. 51 Tamtéž, s. 299. 56 ustanovení.53 Stejně tak se i prvky formalismu 52 Lasser M. „Lit. Theory"put to the Test, s. 695-696. rrr . 1 j , - 1 jo r 53 Tamtéž, s. 700. 57 projevují v rozhodnutích soudů common law, 54 podrobněji viz tamtéž s 702 anásľ 58 které jinak preferují hodnotově orientovaný pří- 55 Tamtéž, s. 720-722. 19 3/2010 JURISPRUDENCE ČLÁNKY přestože v sobě obě zahrnují rovinu formální řádal s textem zákonného ustanovení. Až v pří- 1 irovinu hodnotově-ideologickou, jeden systém padě, že zákonné ustanovení není jednoznačné, 2 upřednostňuje jedno a odmítá druhé a nao- mohou přijít na řadu širší hodnotově-ideologic- 3 pak.56 V tomto kontextu se české soudní roz- ké argumenty. Fakticky dodržovaná forma, 4 hodnutí skutečně zdá balancovat někde mezi strohý jazyk a důraz na zákon naznačují, že jak 5 nimi. Kontinentální charakter české právní kul- český tak i německý styl rozhodnutí se na povr- 6 tury klade důraz na zákony jako na formální chu zdá být spíše legalistický. Markensis se ale 7 a institucionalizovaná východiska pro soudcov- domnívá, že realita je mnohem komplexnější, 8 skou argumentaci. Přesto ale pro řádné odů- než se jeví na první pohled.62 Podobně i Lasser 9 vodnění soudního rozhodnutí nestačí použít vysvětluje, že se za strohým rozhodnutím Cour 10 francouzský model jednoduché subsumpce.57 de cassation skrývá komplexnější realita skryté 11 Z výše citovaného rozhodnutí Ústavního soudu sféry soudního diskursu. Diskurs českého soud- 12 (III. ÚS 176/96) je zřejmé, že české soudní roz- ního rozhodnutí se pohybuje někde na pomezí 13 hodnutí by mělo obsahovat i něco víc. Pro Kúh- těchto charakteristik. Přes tradiční strohost 14 na tento požadavek znamená posun k více apřevahu formálních argumentů se do textu 15 diskursivnímu stylu, který je pozorovatelný rozhodnutí dostávají i diskuse principů nebo 16 iv dalších evropských zemích.58 Na škálu mezi hodnotových a morálních úvah. Je ale zajímavé 17 jednoduchým sylogismem (francouzské roz- si uvědomit, že i užití takového argumentu jako 18 hodnutí) a komplexním diskursivním stylem je formální odkaz na zákonné ustanovení (tedy 19 (americké rozhodnutí, kdy soudce ke každému iv případě jednoduché subsumpce) v sobě fak- 20 bodu předkládá konfliktní argumenty) dosazu- ticky skrývá hodnotové argumenty: prostor pro 21 je „model komplexní sofistikované subsump- hodnotovou diskusi je možné rozšířit o důvody 22 ce", který je charakteristický tím, že se každý k vydání konkrétního zákona (vyjádřené v dů- 23 závěr snaží podpořit několika argumenty.59 Styl vodové zprávě k dané právní úpravě). Hodno- 24 českého soudního rozhodnutí by se skutečně tové a principielní diskuse se tak odehrávají ve 25 dal podřadit pod tento hybridní model. zvláštní, právem vymezené sféře, jak podobně 26 Zvláštností odůvodnění rozhodnutí Ústavní- zjišťuje i Markensis v kontextu německého 27 ho soudu je fakt, že se v jeho rámci prakticky soudního rozhodování, ačkoli výrazněji odděle- 28 nelze vyhnout diskusím právních principů a zá- né od čistě soudního diskursu než jak je tomu 29 sad. Ústavní soud je při rozhodování vázán v případě francouzského Cour de cassation. 30 podle čl. 88 Ústavy ČR pouze ústavním pořád- Domnívám se, že srovnání jednotlivých stylů 31 kem, jehož některé skladebné prvky - ústavní nelze dosazovat na škálu, jejíž extrémy tvoří na 32 kautely a základní práva - mohou mít povahu jedné straně formalismus a na straně druhé 33 právních principů. Ústavní ustanovení jsou pro- hodnotově ideologické argumenty (policy). Tuto 34 vázána s právními principy, jak dokazuje napří- škálu je vhodnější vnímat jako dvě osy „grafu": 35 klad citovaný nález Ústavního soudu Pl. 42/03, 1. přijetí/přítomnost formalismu - nepřijetí/ne- 36 který tuto provázanost dokazuje v odstavci přítomnost formalismu; 2. přijetí/přítomnost 37 č. 41: „[R]espektování autonomní sféry jednot- hodnotových argumentů - přijetí/nepřítom- 38 livce je obecnou podmínkou fungování právní- nost hodnotových argumentů. Takto lze lépe 39 ho státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy, resp. popisovat již zmíněné případy, kdy americké 40 čl. 2 odst. 3 Listiny." Argumentace tak abstrakt- soudní rozhodnutí vedle obšírných hodnotově- 41 ními pravidly jako jsou právní principy60 vyža- ideologických argumentů aplikuje judicial test 42 duje komplexnější argumentaci, a tedy nebo francouzské rozhodnutí nenápadně mění 43 i přiblížení k diskursivnímu stylu za využití formulace znění zákona. Podobně by bylo mož- 44 hodnotově-ideologických argumentů. I kdyby né popsat i české soudní rozhodnutí, které v re- 45 byly právní principy (dle Weinbergerova vzoru) lativně formální šabloně a za využití formálních 46 považovány za zvláštní druh normativních pra- 47 videl, jejich využití při argumentaci je z jedno- -48 duchého subsumpčního modelu vyloučeno, 56Srov. Lasser M. „Ut.Theory; put to the Test, s. 740 49 r J 57 Tento fakt úzce souvisí s otázkou legitimity soudnictví, jak protože, jak uvádí Weinberger, principy jsou naznačuje Mark Loth. Systém, který stojí na silné důvěře 50 normy o abstraktním obsahu, u nichž nelze pro- odů^síM Sffi?s ^se^'äru 51 vést subsumpci, nebo „mají teleologický obsah, v]edn°tlivé so.udce:osobn°s1'i, "ade. na a k°mP|exní 52 r ' oj odůvodnění důraz. Viz Loth M. Courts in Quest for Legitimacy: což rovněž vylučuje aplikaci subsumpcí."61 A Comparative Approach. Dostupné z http://publishing.eur.nl. 53 ii' -j-A/Ti • ii 58 Kuhn Z. Srovnání stylu soudního rozhodnutí v České republice, Závěry, které uvádí Markensis ve vztahu západníEvropě a s 9 54 k německému soudnictví, jsou do značné míry 59 Tamté!^. , ... . ,„, . , ...... 55 ' J 60 Tento článek se ztotožňuje s Weinbergerovým pojetím právních vhodné i pro soudnictví české. I pro českého principů jako abstraktní formy právních pravidel. Podrobněji viz 56 1 - 1 'j. j ' o ii - Weinberger O. Norma a instituce, Brno 1995. Cn soudce je a musí být odrazovým můstkem zá- 6i Weinberger O. Filosofie, právo, morálka, Brno 1993, s. 55. 57 kon, je tedy nutné, aby se soudce nejprve vypo- 62 Markensis B. op. cit- s. 304 . 58 20 ČLÁNKY JURISPRUDENCE 3/2010 1 - institucionalizovaných - argumentů zároveň Ústavního soudu lze u českých obecných soudů 2 vede diskusi i na úrovni hodnotové (například vysledovat snahu o delší odůvodnění; délka 3 v diskusi o tzv. materiálním jádru Ústavy). sama ale není přímo úměrná příklonu k diskur- 4 Lasser svou srovnávací analýzu posunuje sivitě, použití hodnotově-ideologických argu- 5 okrok dále, když tvrdí, že dichotomie formalis- mentů ani kvalitě odůvodnění. Zřejmě pod 6 mus / hodnotové argumenty není zcela přija- vlivem commonlaw existují tendence pohlížet na 7 telná, protože není tvořena nestrannými pojmy, formalismus negativně. Příklad francouzského 8 které by adekvátně reflektovaly to, co soudci soudního rozhodnutí a souvisejících sfér rozho- 9 dělají.63 Na základě využití přístupů běžných dování dokazuje, že tomu tak být nemusí. For- 10 spíše v literární teorii a lingvistice (které sou- malismu se při soudním rozhodování nelze 11 hrnně označuje „literární analýzou") dochází zcela vyhnout a ani rozhodnutí soudů common 12 k závěru, že francouzská i americká soudní roz- law jich nejsou prostá. Formální (institucionali- 13 hodnutí spojují s formalismem gramatické čtení zovaný) argument odkazem na jazykové znění 14 textu a s hodnotově-ideologickým směrem her- zákonného ustanovení je kontinentální (a tedy 15 meneutické čtení textu. Pokud chce tedy srov- i české) právní kultuře vlastní a text právního 16 návací analýza určitým způsobem navzájem předpisu je a měl by být vždy prvním krokem 17 vztahovat různá soudní rozhodnutí, měla by v komplexním procesu odůvodnění. Z pohledu 18 tak činit na základě použitého (převažujícího) Lasserova přeformulovaného závěru o kontras- 19 čtení textu. tu stylů amerického a francouzského soudního 20 rozhodnutí nelze česká soudní rozhodnutí 21 Závěr ohodnotit paušálně: i když české nejvyšší soud- 22 ní instituce využívají čím dál tím více hermene- 23 Odůvodnění soudního rozhodnutí - ať se bude utické čtení textu, nižší soudní instituce 24 jednat o soud francouzský, common law nebo zůstávají často věrny čtení gramatickému. 25 český - směřuje k ospravedlnění daného roz- Styl českého soudního rozhodnutí z diskuto- 26 hodnutí. Strategie se mohou lišit (francouzský vaných hledisek formy a diskursu nelze pova- 27 Cour de cassation uzavírá rozhodnutí do šablony žovat za vyhraněný a jednotný: odrážejí se 28 jednoduchého sylogismu; americký Supreme v něm vlivy kontinentální (převážně formálně 29 Court staví na juxtapozici nejrůznějších přístu- orientované) tradice stejně jako vlivy common 30 pů a možností, které ukazují na komplexnost law. Je ale předmětem diskuse, zda se jedná 31 problému), cíl ale zůstává stejný: ospravedlnění ourčitou tranzitní polohu (jednosměrně od 32 správnosti rozhodnutí soudu. Povaha tohoto kontinentálního stylu ke stylu common law) ne- 33 ospravedlnění může záležet také na tom, komu bo o vzájemné ovlivňování a sbližování obou 34 je odůvodnění primárně adresováno: zda od- stylů. 35 borné - právnické - veřejnosti nebo laickému 36 účastníkovi řízení. Správnost tedy „předstírají" 37 při rozhodování všechny soudy bez ohledu na - 38 typ právního systému. Především pod vlivem 63 Lasser m. „Lit.Theory put to the Test, s. 737. 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 KOMENTÁRE JUDIKATURY Petersen a Wolf: Kde leží hranice věkové diskriminace? Soud: Evropský soudní dvůr Označení judikátu: C-341/08 Domnica Petersen proti Berufungsausschuss für Zahnärzte für den Bezirk Westfalen-Lippe, C- 229/08 Colin Wolf proti Stadt Frankfurt am Main Datum rozhodnutí: 12. ledna 2010 Rozsah právní problematiky: diskriminace, diskriminace na základě věku, směrnice 2000/78, ospravedlnění, proporcionalita Související judikatura: C-411/05, Palacios de la Villa, ECR (2007) I-8531, C-388/07, Age Concern England, ECR (2009) dosud nepublikováno. Závěr soudu (Petersen) Článek 2 odst. 5 směrnice Rady 2000/78/ES musí být vykládán v tom smyslu, že brání takovému vnitrostátnímu opatření, jaké je dotčeno ve věci v původním řízení, které stanoví maximální věkovou hranici pro výkon povolání smluvního zubního lékaře, v projednávaném případě 68 let, pokud cílem tohoto opatření je pouze ochrana zdraví pacientů před poklesem výkonnosti těchto zubních lékařů po dovršení tohoto věku, pokud se stejné věkové omezení nepoužije na zubní lé-kare, kteří stojí mimo smluvní režim. Článek 6 odst. 1 směrnice 2000/78 musí být vykládán v tom smyslu, že takovému opatření nebrání, pokud má toto opatření za cíl rozdělení pracovních příležitostí mezi generace v rámci povolání smluvního zubního lékaře, jestliže s ohledem na situaci na příslušném trhu práce je toto opatření přiměřené a nezbytné k dosažení tohoto cíle. Je na vnitrostátním soudu, aby zjistil cíl sledovaný opatřením, které stanoví uvedené věkové omezení, a posoudil důvod zachování tohoto opatření. (Wolf) Článek 4 odst. 1 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, musí být vykládán tak, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jakou je právní úprava dotčená v původním řízení, která stanoví maximální věk pro přijímání na pracovní místa ve střední technické složce hasičů na 30 let. Úvod - princip (věkové) diskriminace v evropském právu V rámci evropsko-právního kontextu je možné bez dalšího konstatovat, že pojem diskriminace se nejčastěji pojí s diskriminací na základě ná-rodnosti.1 Právní odstraňování rozlišování osob podle místa jejich původu či zboží podle místa jeho výroby se stalo základním rysem a zároveň klíčovým mechanismem počátků evropské hospodářské a následně politické integrace. Se stále zvyšovaným tempem integrace se tento mechanismus ve své základní podobě samozřejmě vyčerpal, neboť k dosažení fungujícího volného trhu bylo nutné postupně začít odstraňovat i ty překážky volným pohybům, které neměly a nemají diskriminační charakter. To ovšem neznamená, že by se v rámci celkového integračního procesu vyčerpal samotný pojem (ne)diskriminace. Integraci totiž můžeme chápat jako mnohopolární proces působící ve více souběžných rovinách, které jsou ovšem každá vrůzném stádiu svého vývoje. Evropskou integraci lze přirovnat k jakémusi neustálému, ač rozsahem primárního unijního práva omezenému, oscilačnímu procesu. Ten měl při aplikaci tzv. Huygensova principu, podle něhož platí, že příjemce vln (zde mějme na mysli pomyslných integračních vln šířených primárním právem) se sám stává zdrojem vlnění a tímto způsobem se tak zvyšuje počet integrací dotčených oblastí, za následek, že původní materiální zdroje evropské integrace, tedy volné pohyby ekonomických faktorů, svým rozvojem způsobily nutnost zahrnout do aplikačního rámce unijního práva i další čím dál méně ekonomické faktory, kterými jsou např. sociální či zdravotní politika členských států. Tyto další faktory, které ovlivňují evropskou integraci či s ní úzce souvisejí , se pak samy staly zdrojem nutnosti upravit i další právní oblasti, které mohly být původně považovány za z pohledu unijního práva naprosto okrajové. Jak jsem již poznamenal výše, tento proces nemá pouze za následek rozvoj počtu oblastí, ve kterých 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 Treaty Establishing the European Economic Community 25.3.1957, 1.1.1958, článek 7. 57 58 22 KOMENTÁŘE JUDIKATURY JURISPRUDENCE 3/2010 1 je či pro jeho fungování dokonce musí být apli- zajištění rovnováhy mezi domácími a nadná- 2 kováno unijní právo, ale i skutečnost, že jednot- rodními předpisy. Odpověď na otázku kdo by 3 livé unijním právem dotčené oblasti se měl mít právo stanovovat věkové hranice pro 4 nacházejí na různém stupni integračního vývo- výkon určitých povolání, která zní: členské stá- 5 je, ať už je to dáno omezeními vyplývajícími ty, je tak jen zdánlivě jednoznačná. Měla by to- 6 z primárního práva a zejména principu subsidi- tiž znít členské státy s ohledem na jejich 7 arity anebo odlišným názorem členských států povinnosti stanovené komunitárním právem. 8 na řešení určitých konkrétních otázek v rámci Stanovování věkových hranic pro výkon povo- 9 dané právní oblasti. A právě jednou ze součas- lání totiž může výrazně ovlivňovat mobilitu ev- 10 ných náplní principu nediskriminace je ta, že ropských pracovních sil, a tím plně spadá do 11 může sloužit jako nejmenší společný jmenova- práva unijních volných pohybů. Takové věkové 12 tel právní úpravy těch právních oblastí, v jejichž hranice zároveň mají nevyhnutelně diskrimi- 13 rámci členské státy nemohou, ať už pro danou nační charakter, neboť zamezují určitým okru- 14 chvíli či dlouhodobě, najít shodu k odstranění hům osob, ať už v nižším věku v případě 15 širšího spektra než diskriminačních překážek. minimálních věkových hranic, anebo vyšším 16 Výhodou pojmu nediskriminace v tomto věku v případě maximálních věkových hranic, 17 smyslu totiž je, že pakliže není možné najít jed- v přístupu k výkonu povolání.5 Taková diskri- 18 noznačnou shodu na obsahu integračního vý- minace na základě věku je povolena pouze 19 voje, je možné rozšířit obsah diskriminace jako v případě, že je náležitě ospravedlněna řádně 20 integračního nástroje, a tím nepřímo podpořit doloženými důvody. V opačném případě je nut- 21 její další rozvoj na více úrovních unijního práva. né ji považovat za rozpornou s unijním právem 22 Typickým příkladem takového postupu je oblast a jako takovou za nepřípustnou. 23 unijního pracovního práva a sociální politiky, S poslední uvedenou skutečností, tedy s nut- 24 která prostřednictvím směrnic, doprovázených ností doložení důvodů pro zavedení takovéto 25 změnami vymezení pojmu diskriminace v pri- diskriminace na základě věku, souvisí druhá 26 márním právu, postupně rozšiřovala počet otázka, kterou jsem si položil výše, a to jakým 27 a obsah kritérií, na jejichž základě není možné způsobem by měly být takovéto hranice stano- 28 v rámci těchto právních vztahů unijní občany, vovány. V tomto ohledu je možné, z pohledu 29 a do jisté míry i další fyzické osoby na území obecného unijního práva, najít dva související 30 Evropské unie, diskriminovat. Plně v souladu trendy v judikatuře Evropského soudního dvo- 31 s výše vyloženou nutností držet krok s oscilač- ra. Je nepochybné, že každá výjimka ze základ- 32 ním pohybem evropské integrace, která zahr- ního, obvykle liberalizačního pravidla v rámci 33 nula i neekonomické faktory, tak k původnímu procesu evropské integrace, musí být striktně 34 zákazu diskriminace na základě národnosti či omezená.6 Ovšem v této souvislosti není možné 35 místa pobytu přibyl zákaz diskriminace na zá- zapomínat ani na kontext, v kterém je taková 36 kladě pohlaví, náboženství, sociálního či poli- výjimka stanovena. Je-li tak učiněno v rámci 37 tického smýšlení, sexuální orientace a věku.2 právních oblastí, které jsou ve velké míře po- 38 Posledně uvedené kategorii se budu zejména kryty komunitárním právem, a/nebo v politic- 39 věnovat v tomto komentáři rozhodnutí Evrop- ky necitlivých oblastech, mají členské státy 40 ského soudního dvora ve věcech Petersen3 obvykle na „výběr" jen omezený počet důvodů, 41 aWolf.4 jak takovou výjimku ospravedlnit. Naopak 42 V obou těchto případech se totiž Soud musel vztahuje-li se daná výjimka ke kontextu politic- 43 vrůzných kontextech zabývat otázkou legitimi- ky citlivých oblastí, jako je zdravotní politika či 44 ty stanovení věkové hranice pro výkon určitého veřejná správa, a v souvislosti s dále komento- 45 povolání. Obecně tato otázka vyvolává několik vanými případy ke kontextu pracovněprávních 46 námětů k zamyšlení. První z nich se týká nut- vztahů v těchto oborech, dávají členským stá- 47 nosti stanovit, kdo by měl o výši takových vě- tům judikatura ESD a předpisy sekundárního 48 kových hranic rozhodovat. Druhým námětem práva, jako např. dále diskutovaná směrnice 49 pak je problematika kritérií, která by se měla při 2000/78,7 větší volnost v možnosti jimi zavede- 50 jejich stanovování uplatnit. 51 Kontext pracovního práva členských států je 52 složitým komplexem vztahů mezi právními 2 oin-3h8e8)functnokj;n198o1 53 předpisy členských států a právními předpisy a19. ,_. , , . ., , , , ' „ , 3 C-341/08, Petersen, ECR (2010), dosud nepublikováno. 54 vydanými na unijní úrovni. Z výše uvedeného 4 c-229/08, Wolf, ecr (2010), dosud nepublikováno. 55 jednoznačně ^ty^ že unijní pracovní právo 6 P/<6t8ersKeomose ploÍMt33!, WCR (7968) ,4§232713/68, Salgoil, ECR 56 je pouze částečně harmonizovaným oborem ko- (1968) 453, 46/76, Bauhuis, ECR (1977) 5. __ . , „ , . , , , . , ,., 7 Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou 57 munitárního práva a je tak nutné k jeho aplika- se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání 58 ci přistupovat s maximálním ohledem na apovolán^ Úfi. věst. L303, 2. 12. 2000, s. 16-22. 23 3/2010 JURISPRUDENCE KOMENTÁŘE JUDIKATURY ná diskriminační opatření ospravedlnit širší jmenovitě Bundesverfassungsgericht a Bundes- 1 škálou důvodů ve veřejném zájmu. Avšak ani sozialgericht. Oba tyto soudy rozhodly tak, že 2 tato diskrece nemůže zůstat neomezená. Na- takovýto věkový limit je souladný s rámci ně- 3 opak jakákoli výjimka musí být uplatňována meckého právního řádu, a to ze dvou důvodů. 4 proporcionálně a tak, aby skutečně, tj. systema- Jeho prvním cílem je totiž zajistit řádné a účinné 5 ticky a konzistentně směřovala k dosažení jí rozdělení pracovních příležitostí mezi genera- 6 předvídaného cíle, a to nejen teoreticky, ale cemi a umožnit tak zejména mladým profesio- 7 iv rámci svého praktického uplatnění.8 Je na nálním zubařům vykonávat jejich zaměstnání. 8 členském státě, aby řádně a průkazně doložil, že Druhým cílem je nutnost zachovat zdraví a vy- 9 tomu tak vdaném případě opravdu je.9 Posled- sokou úroveň péče pacientů zubních ordinací, 10 ní uvedená věta pak odpovídá na otázku, jakým neboť dle rozhodnutí nejvyšších německých 11 způsobem by měly být stanovovány věkové soudních instancí vychází z praktické zkuše- 12 hranice přístupu k výkonu některých povolání. nosti, že kvalita zubařské péče klesá s přibýva- 13 Každý členský stát je povinen na základě analý- jícím věkem osob, které ji poskytují. Jinými 14 zy předmětných ekonomických, zdravotních, slovy věková diskriminace, která dopadala 15 sociálních a kulturních faktorů posoudit, zda je na některé pracující v zubařském odvětví, 16 nutné a společensky prospěšné přístup k dané byla odůvodněna nutností pracovněprávní 17 profesi omezit. A pouze v případě, že tomu tak a zdravotnickou. 18 je, což spadá do kontrolní pravomoci Evropské- Ipřes výše uvedené si Dússeldorfský soud 19 ho soudního dvora, zavést takovéto omezení v případě paní Petersen nebyl jistý souladností 20 v rámci svého právního řádu. zde diskutované věkové normy s unijním prá- 21 vem a zejména s ustanovením směrnice 22 Skutkový stav - věkové hranice 2000/78, která se týká obecné diskriminace 23 pro výkon povolání zubařů v pracovněprávních vtazích. Dle názoru tohoto 24 a hasičů soudu totiž nebylo jasné, zda je výše uvedené 25 důvody možno připustit jako ospravedlňující 26 Jak jsem uvedl výše, bude se tento komentář za- danou věkovou diskriminaci, zejména proto, že 27 bývat typově a zároveň skutkově velmi podob- nejsou expressis verbis uvedeny ve výše uvede- 28 nými případy, které pomohly vnést další světlo né směrnici. Dále pak soud hodlal předložit 29 do řešení zmíněného rébusu aplikace diskrimi- ESD předběžnou otázku, která měla posoudit, 30 nace na základě věku v rámci pracovněpráv- zda je daná právní norma proporcionální ve své 31 ních vztahů, a to případy Petersen a Wolf. Paní aplikaci. To zejména proto, že se vztahovala 32 Petersen se narodila v roce 1939 a profesi zuba- pouze na lékaře působící v rámci smluvního so- 33 ře vykonávala od dubna roku 1974. Německá ciálního systému, a nikoli už na lékaře působící 34 pracovněprávní legislativa stanovovala s urči- mimo tento systém. Dússeldorfský soud tak 35 tými výjimkami, na které poukážu dále v prů- předložil ESD tři předběžné otázky, jejichž cílem 36 běhu tohoto komentáře, neboť budou mít bylo pomoci mu vyřešit jeho otazníky při rozho- 37 rozhodující význam pro posouzení otázky kon- dování o nárocích vznesených paní Petersen. 38 zistence zde diskutované právní úpravy, že zu- Případ Wolf se týká právního postavení pana 39 bařskou profesi je možné vykonávat jen do Wolfa, který se v roce 2006 začal ucházet o pra- 40 konce čtvrtletí, v němž osoba, která je k jejímu covní pozici v rámci technických služeb frank- 41 výkonu řádně oprávněna, dovrší 68 let věku. furtského hasičského sboru. Konkurz na tuto 42 Paní Petersen tohoto věku dosáhla v roce 2007 pozici se měl původně konat v srpnu roku 2007 43 a měla tak přijít o právo svou profesi nadále vy- a následně byl přesunut na únor roku následu- 44 konávat. Tomu paní Petersen namítla, že stano- jícího. Kandidatura pana Wolfa byla ovšem pře- 45 vení maximální hranice pro výkon určitého dem zamítnuta s odůvodněním, že v době 46 povolání je diskriminací na základě věku, která konání konkurzu přesáhne jeho věk třicet let, 47 je rozporná s unijním právem a taktéž s právem pan Wolf se totiž narodil v prosinci 1976, a na- 48 domácím. S touto svou námitkou ovšem paní dále tak nesplňuje podmínku maximálního vě- 49 Petersen u své místně příslušné zubařské asoci- ku pro přijetí do hasičského sboru, která byla 50 ace Westfalen-Lippe nijak nepochodila, a proto stanovena na 30 let. Pan Wolf toto rozhodnutí 51 musela pro další uplatnění svých nároků zvolit frankfurtského hasičského sboru považoval za 52 soudní cestu. diskriminační na základě věku a svůj případ 53 Místně příslušný soud v Dússeldorfu ve svém předložil hesenským soudním orgánům. 54 rozhodnutí poukázal na skutečnost, že stanove- 55 ná věková hranice a její souladnost s německým 56 wj i i -.v i - i j 8 C-169/07, Hartlauer, ECR (2009), dosud nepublikováno, § 55. Cn právním řádem byla již zkoumána v rozhodnu- 9 C-153/08, Komise proti španělsku, ecr (2009), dosud 57 tích dvou nejvyšších německých soudů, a to nepublikováno, § 40. 58 24 KOMENTÁŘE JUDIKATURY JURISPRUDENCE 3/2010 1 V soudním řízení pan Wolf požadoval náhra- se mu svými schopnostmi mohou vymykat 2 du škody ve výši tří měsíčních platů, které by a mohly by tak v předmětné profesi působit i po 3 býval pobíral, pokud by byl do hasičského sbo- době vyčerpání věkového limitu. Je tak možné 4 ru přijat. První soudní instance nároky pana konstatovat, že jakýkoli věkový limit je nutno 5 Wolfa odmítla a ten se tak odvolal k vyšší in- považovat za kompromis, který dostatečně zo- 6 stanci. Ta vzhledem ke svým pochybnostem hlední všechny výše uvedené faktory a případ- 7 o souladnosti věkového limitu třiceti let jako ně povolí i řádně zdůvodněné výjimky pro 8 maxima pro přijetí na pracovní pozici v hasič- případy, které jsem označil jako vymykající se 9 ském záchranném sboru předložila Evropské- základním pravidlům. V této skutkové situaci 10 mu soudnímu dvoru celou řadu předběžných v případech Petersen a Wolf o těchto otázkách 11 otázek, které se zejména týkaly rozsahu dis- rozhodoval Evropský soudní dvůr. 12 kreční pravomoci členských států v oboru pra- 13 covního práva, obsahu ospravedlňujících Rozhodnutí Soudu - Věkové 14 důvodů pro věkovou diskriminaci a dále také hranice jsou legitimní, pokud 15 formy, jakou je možné takovouto diskriminaci jsou řádně ospravedlněny 16 v praxi aplikovat. 17 Oba výše uvedené skutkové stavy se zabýva- Ve svém rozhodnutí v případě Petersen, které- 18 jí velmi citlivými otázkami z pohledu právních mu se budu věnovat jako prvnímu, Soud nejpr- 19 řádů členských států, zde tedy Německa. Otáz- ve rozhodl tak, že postavení paní Petersen 20 ky je možné považovat za citlivé zejména z dů- spadá do věcného pole působnosti směrnice 21 vodu skutkových kontextů, ve kterých byly 2000/78. Jejím předmětem totiž je zabránit či 22 položeny. Je sice nepochybné, že k otázce věko- následně odstranit diskriminaci v rámci výkonu 23 vé diskriminace, jako k výjimce z právních před- povolání v pracovněprávních vztazích či výko- 24 pisů stanovujících rovnost mezi komunitárními nu svobodné profese anebo činnosti na vlastní 25 subjekty, je nutné přistupovat obezřetně. Avšak, odpovědnost, a to nejen z pohledu podmínek 26 jak jsem již naznačil výše, v některých přípa- výkonu takovéto činnosti jako je její odměňová- 27 dech je mimo obecné důvody, které mohou ní či nárok na odchod do starobního důchodu, 28 ospravedlnit její praktickou aplikaci, jako např. ale taktéž z pohledu přístupu k takové činnosti 29 zlepšení pracovního postavení začínajících ane- či profesi.10 Soud taktéž neměl nejmenší pro- 30 bo naopak kariéru pomalu končících zaměst- blém konstatovat, že německá legislativa stano- 31 nanců či nutnost ve výběru upřednostnit osobu vuje maximální věkovou hranici pro výkon 32 s delší dobou seniority, nutno vzít v rámci po- povolání zubaře, neboť ta sama o sobě na zákla- 33 souzení odůvodněnosti a přiměřenosti aplikace dě věkového kritéria zamezuje některým oso- 34 věkové diskriminace v úvahu i další zájmy člen- bám v přístupu k jejímu výkonu. V tomto 35 ských států. Případ Petersen je zasazen do kon- ohledu Soud připomněl, že za diskriminaci je 36 textu německé politiky veřejného zdraví, která na základě směrnice 2000/78 nutno považovat 37 musí zajistit, aby byla pacientům nabízena řád- jak diskriminaci přímou, tak diskriminaci ne- 38 ná péče poskytovaná špičkovými odborníky, přímou, pakliže není dané jednání či právní 39 kteří jsou ovšem zároveň schopni tuto péči předpis členského státu nebo jeho příslušného 40 vzhledem ke svému vlastnímu fyzickému státního úřadu možno ospravedlnit.11 41 a psychickému stavu poskytovat. Mohlo by se Německý soud, který předložil Soudu před- 42 tak zdát legitimní, že národní legislativa ve sna- běžné otázky, kterými se zde zabýváme, uvedl 43 ze o zachování vysokého standardu zdravotnic- tři důvody ve veřejném zájmu, kterými by bylo 44 ké péče věkově omezí přístup k výkonu možno věkovou hranici stanovenou německou 45 některých medicínských profesí. pracovněprávní legislativou ospravedlnit. Prv- 46 Podobně je tomu i v případě hasičského zá- ním důvodem byla ochrana veřejného zdraví, 47 chranného sboru, na kterém taktéž závisí ochra- druhým důvodem snaha o dosažení rovnováhy 48 na a často i záchrana lidských životů. A k té by v rámci zaměstnanosti a důvodem třetím účel- 49 měli být jako profesionálové připuštěni jenom né využití příspěvků do sociálního systému. 50 ti, kdo dávají dostatečné záruky jejího účinného K prvnímu důvodu národní soud uvedl, že vy- 51 výkonu. Klíčovou otázku se tak zdá být přimě- plývá ze zkušenosti, že se vzrůstajícím věkem 52 řenost jednotlivých omezení stanovených člen- klesá schopnost výkonu lékařských profesí. 53 skými státy, která musí vycházet z objektivních Druhé dva uvedené důvody pak spolu souvise- 54 kritérií, na jejichž základě bude příslušný věko- 55 vý limit stanoven. Není ovšem možné nevidět, - 56 že jakýkoli věkový limit je do jisté míry vždy 10 c-411/05, Palacios de la Vilia, ecr (2007) 1-8531, § 43, 57 paušalizující, neboť ať už bude nastaven jakko- ^plm^l^™™ ECR (2°°9) d0SUd 58 li, není možné bez dalšího říci, že některé osoby 11 palacios wn^ °p- * § 50, Age oin^m England\ °p. dt. § 33 25 3/2010 JURISPRUDENCE KOMENTÁŘE JUDIKATURY jí z pohledu sociálně pracovní politiky, jejímž cí- jako je právě zdravotnictví, kde na jednu stranu 1 lem je jednak zajistit, aby začínající mladí lékaři musí být členským státům povolena jistá míra 2 měli přístup k výkonu svého povolání a záro- diskreční pravomoci, ale na druhou stranu ta- 3 veň aby bylo možno účelně hospodařit s pro- ková diskreční pravomoc musí být vykonávána 4 středky vynakládanými pojištěnci a státem na tak, aby skutečně a přiměřeně směřovala k cí- 5 zdravotnický systém. Na tomto místě je tak tře- lům vytyčeným zákonem či podzákonnými 6 ba připomenout, že ačkoli Evropský soudní právními předpisy. 7 dvůr neuznává čistě ekonomické důvody jako Soud se ve zmíněném návodu k posouzení, 8 ospravedlnění omezení unijním volným pohy- který adresoval národnímu soudu, nejprve vy- 9 bům,12 zachování rovnováhy ve zdravotnickém jádřil k ospravedlňujícímu důvodu veřejného 10 či daňovém systému není považováno za čistě zdraví, který, jak jsme si ukázali výše, zahrnuje 11 ekonomický důvod vzhledem k jejich mimoe- dva dílčí důvody. Prvním je vlastní ochrana 12 konomickému poslání (které je v případě daní zdraví pacienta a druhým je zachování rovno- 13 samozřejmě nepřímé a může být ovlivněno tím, váhy v systému zdravotního pojištění členské- 14 kam výtěžek předmětné daně směřuje). Nelze je ho státu. Soud uznal, že na základě dřívějšího 15 tedy považovat za čistě ekonomické důvody článku 152 odstavec druhý Smlouvy o ES spadá 16 a členské státy tak jsou oprávněny jimi argu- zdravotnická politika do kompetence členských 17 mentovat.13 států a ty tak jsou oprávněny určovat její obsah 18 Soud rozhodl v souvislosti s návrhy národní- arozsah. Musí tak ovšem činit v souladu s unij- 19 ho soudu na možné ospravedlnění tak, že žád- ním právem. Soud sice uznal, že stanovení vě- 20 né přípravné ani žádné jiné s daným německým kové hranice pro výkon určité profese je již 21 zákonodárstvím související dokumenty neindi- dříve konstatovaným ospravedlňujícím důvo- 22 kují, jaké důvody ve skutečnosti vedly k zave- dem ve veřejném zájmu. Avšak je nutné, aby 23 dení věkové hranice 68 let pro výkon profese zdravotnická politika členského státu byla 24 dentisty. V těchto situacích je tak nutno, konsta- v praxi prováděna tak, aby skutečně a opravdo- 25 tuje Soud, přihlédnout k obecnému kontextu vě směřovala ke stanoveným cílům, a to syste- 26 právní úpravy. Konečné posouzení této otázky matickým a konzistentním způsobem.15 Pokud 27 Soud svěřuje národnímu soudu. Přesto však tomu tak není, nelze takovou politiku považo- 28 Soud ve svém následném rozhodnutí, plně vat za vhodný ospravedlňující důvod, a danou 29 v duchu článku 234 ES či nově 267 SFEU, nabí- normu či její praktickou aplikaci je pak nutno 30 zí národnímu soudu, který zde diskutované posoudit za rozpornou s unijním právem. 31 předběžné otázky položil, jakýsi návod jak se V tomto ohledu Soud zkoumá způsob, jakým 32 s možnými ospravedlněními vypořádat. Před- byla německá politika věkového limitu uplat- 33 tím, než se budu tomuto návodu věnovat, je ňována ve své komplexnosti, a z pohledu její 34 ovšem třeba si v této souvislosti položit zásadní konzistentnosti se zaměřuje na výjimky, které 35 otázku, nakolik by se měl v praktickém řešení v ní byly z věkového limitu 68 let pro výkon zu- 36 dané právní věci angažovat sám Evropský bařské profese stanoveny. Soud uznal, že výjim- 37 soudní dvůr a nakolik je konečné rozhodnutí ky, které směřují k překonání deficitu ve stavu 38 pouze v kompetenci soudu členského státu. zubařů povolením některým z nich přesluho- 39 Na jednu stranu je nepochybné, že v rámci vat, a dále výjimky, jejichž cílem je řádné po- 40 článku 267 SFEU není v pravomoci Evropského krytí zubařské trhu, lze považovat za souladné 41 soudního dvora ve věci konečným způsobem s unijním právem, neboť skutečně směřují k do- 42 rozhodnout. Na druhou stranu je ovšem třeba sažení cíle ochrany zdraví pacientů. Avšak za 43 mít na paměti, že existuje celá řada rozhodnutí, problematickou z tohoto pohled shledává Soud 44 ve kterých tak ESD činí.14 Tato diskuse dále vy- výjimku, která umožňovala výkon povolání zu- 45 volává otázku, zda se lze vždy spolehnout na bare osobám starším 68 let, které legálně působí 46 to, že národní soud konkrétní právní situaci mimo německý pojištěnecký systém. Tuto zákonem 47 řádně posoudí a taktéž na to, že příslušná usta- nepřímo psanou výjimku Soud nepovažoval za 48 novení právního řádu členského státu dostateč- přiměřenou ani z časového ani z obsahového 49 ně nutí státní orgány prokazovat důvody, které hlediska tak, aby mohla být připuštěna jako 50 je vedly k přijetí a následné aplikace té které souladná s právem EU. 51 právní normy, anebo zda národní právní řád, 52 ale v mnoha případech i unijní právní řád, žád- 53 nou důkazní povinnost v podstatě nepředpo- 54 kládá a je jen na posouzení soudce či dokonce 13 C^6^ Waa'íts<:ECRF(2020060)2)-4328547§ §1 ra a 104, Hartlauer, 55 úřadu, zda je danou normu možné bez dalšího op. cit- §§ 46 a 47 56 14 C- 42/07, Liga Portuguesa, ECR (2009), dosud nepublikováno, ospravedlnit. Tato otázka se stává ještě palčivěj- §§ 67 a 70. 57 ší v politicky a společensky citlivých oblastech, 15 Ibid. 58 26 KOMENTÁŘE JUDIKATURY JURISPRUDENCE 3/2010 1 Tato výjimka totiž způsobuje, že mimo pojiš- z velmi podobné startovní pozice jako rozhod- 2 těnecký systém je možné si přijít pro zákrok nutí ve věci Petersen. Soud konstatuje, že věko- 3 ik zubaři, který nesplňuje danou věkovou pod- vou hranici třiceti let jako maximální mez pro 4 mínku, což způsobuje vážné trhliny argumentu nábor osob pro výkon povolání požárníka je 5 německé vlády, že věkový limit přispívá nutno považovat za diskriminaci na základě vě- 6 k ochraně veřejného zdraví. Soud ovšem ná- ku. Jedná se totiž o podmínku přístupu k výko- 7 sledně konstatoval, že tato výjimka nemá vliv nu daného povolání, která jako taková spadá do 8 na možnost ospravedlnit věkovou diskriminaci pole působnosti směrnice 2000/78. Věkovou 9 některých zubních lékařů v rámci zachování hranici je za diskriminaci nutno považovat pro- 10 rovnováhy zdravotně pojištěneckého systému. to, že německá legislativa rozlišuje mezi dvěma 11 Toto konstatování má svou logiku, avšak vede potenciálními uchazeči o zaměstnání, kteří se 12 k otázce, zda by měla být konzistentnost národ- nacházejí v analogické situaci, pouze proto, že 13 ní právní úpravy, a to nejen v oboru zdravot- každý z nich je jinak stár.17 Po tomto konstato- 14 nictví a diskriminace, zkoumána v rámci vání musel Soud vyřešit klíčovou otázku, zda je 15 každého potenciálního ospravedlňujícího dů- možné tuto věkovou diskriminaci ospravedlnit 16 vodu zvlášť, a to alternativně, anebo zda by mě- či nikoli. Soud, který předběžné otázky v tomto 17 la být konzistentnost zkoumána napříč případě položil, poukázal, že cílem dané legis- 18 spektrem všech důvodů uvedených členským lativy je snaha zajistit, aby osoby vykonávající 19 státem na jeho obranu. Na jednu stranu vyplý- povolání požárníka měly přístup k dostatečně 20 vá z klasické judikatury ESD, že jeden alterna- dlouhé kariéře, aby v zájmu zachování užiteč- 21 tivně stanovený ospravedlňující důvod je nosti této veřejné služby bylo zaručeno účinné 22 dostatečnou justifikací celé právní úpravy. Na věkové rozvrstvení osob v tomto povolání a dá- 23 druhou stranu existují situace, jak právní tak le tak nutnost snížit na nutné minimum výpla- 24 faktické, a na některé dokonce poukázal sám tu sociálních dávek, které mohou s výkonem 25 Soud,16 kdy je nutno pohlížet na ospravedlňují- tohoto rizikového povolání souviset. 26 cí důvody jako na jeden celek. Dle názoru autora Předtím než se podíváme na to, jakým způso- 27 je totiž nepochybné, že v případě úzce propoje- bem se k tomuto odůvodnění postavil Evropský 28 ných ospravedlnění je nutno zkoumat je jako je- soudní dvůr, je třeba položit si znovu již jednou 29 den celek, neboť členským státům by nemělo být naznačenou otázku. Ta zní, třeba právě v sou- 30 dovoleno, aby prokázáním vhodnosti aplikace vislosti s věkovou hranicí třiceti let, proč právě 31 jednoho ospravedlňujícího důvodu potenciálně takováto věková hranice a také zda je možné ta- 32 nahrazovaly nedostatky, které jejich legislativa kovéto věkové hranice paušalizovat. Odpověď 33 má v jiných směrech a celkově tak nevede k vy- na druhou část otázky by měla znít, že to mož- 34 váženému dosažení svého obecného cíle. né není, protože ideálně by mělo být přihlíženo 35 Soud tak konstatoval, že německá legislativa ke všem okolnostem jednotlivého případu. Na 36 je na základě nutnosti zachovat rovnováhu druhou stranu si je ovšem třeba uvědomit, že 37 v německém sociálním systému souladná zákonodárce ne vždy tuto možnost má a musí 38 s ustanovením odstavce pátého článku 2 směr- tak nutně přihlédnout ke své předcházející zku- 39 nice 2000/78, který umožňuje ospravedlnit vě- šenosti a taktéž k dobrozdáním odborníků 40 kovou diskriminaci důvodem zachování v oborech, které se zabývají závislostí pracovní- 41 veřejného zdraví. Podobně se Soud vyjádřil ho výkonu a věku. Přesnější odpověď by tak 42 ikustanovení prvního odstavce článku 6 směr- nejspíše mohla znít, že paušalizovat je v tako- 43 nice, když rozhodl, že jako důvod dosažení výchto případech nutné, ovšem pouze na zá- 44 účinné pracovní politiky na německém trhu je kladě detailní znalosti dané problematiky 45 možné uznat i nutnost zachovat přístup na trh s případným připuštěním výjimek v odůvodně- 46 začínajícím zubním lékařům. Ani k této výjimce ných případech. 47 z pravidla nediskriminace nelze přistupovat Soud se ve vlastním rozhodnutí o možnosti 48 bez dalšího uvážení, neboť i v tomto případě je ospravedlnit zde diskutovanou věkovou hrani- 49 nezbytné prokázat její nutnost a přiměřenost. ci pro přístup k výkonu povolání požárníka, 50 Není totiž možné vyloučit, že i při zachování resp. povolání v rámci technických požárnic- 51 osob starších 68 let u jejich zubařských křesel kých služeb, o které se ucházel pan Wolf, opřel 52 nevznikne nemožnost vstupu jejich mladších o článek 4 odstavec první směrnice 2000/78, 53 kolegů na pracovní trh. V této souvislosti tak který stanovuje, že věková diskriminace může 54 Soud poukázal na to, že německý systém řádně být ospravedlněna v případě, že podstatnou 55 dbá na to, aby byl zachován dostatečný počet 56 zubních lékařů ve všech německých regionech. rn t-) i i ,, c j «/ jv t„ if lij 16 C-142/05, Mickelsson a Roos, ECR (2009) dosud 57 Rozhodnutí Soudu v případě Wolf vzhledem nepublikováno § 33. 58 k výše uvedenému faktickému stavu vychází 17 Wolf, op. ^ § 27. 27 3/2010 JURISPRUDENCE KOMENTÁŘE JUDIKATURY složku výkonu určitého povolání tvoří fyzické s odvoláním na výše uvedený rozbor této otáz- 1 předpoklady a schopnosti uchazeče, které mo- ky, a také na to, že Německo bylo schopné do- 2 hou klesat se vzrůstajícím věkem. Soud pouká- stát své důkazní povinnosti a řádně odůvodnit 3 zal na to, že povolání požárníka takovouto své záměry při stanovování a následné aplikaci 4 fyzickou zdatnost předpokládá, neboť pracov- věkové hranice pro přístup k výkonu povolání 5 níci působící v rámci této veřejné služby mají za požárníka, je možné konstatovat, že rozhodnutí 6 úkol zejména ochraňovat veřejnost před požá- soudu ve věci Wolf lze považovat za vyvážené. 7 rem a dalšími katastrofami, což vyžaduje nároč- 8 né fyzické výkony, které není možné od určitého Závěr 9 věku, Soud uvádí 45 až 50 let, optimálně podá- 10 vat a veřejnosti tak její ochranu zajistit. Soulad se Diskriminace na základě věku je bezpochyby 11 směrnicí ovšem vyžaduje, aby věková podmín- citlivou otázkou. Její senzitivita může být dále 12 ka byla nejen esenciálním předpokladem výko- umocněna v případě, že je nutné se s ní vypořá- 13 nu daného povolání, ale taktéž aby byla dat v rámci kontextu politicky a ekonomicky 14 uplatňována na jednotlivé případy přiměřeně.18 citlivých oblastí jako je aplikace zdravotnické 15 Soud konstatoval, že německá legislativa za- politiky členského státu či výkon veřejné služby. 16 vádějící podmínku maximální věkové hranice Naposled uvedené konstatování ovšem nezna- 17 pro výkon povolání požárníka je aplikována mená ani to, že by úprava předmětné právní ob- 18 přiměřeně. Soud se odvolal na nutnost zachovat lasti spadala mimo pole působnosti unijního 19 funkčnost požární služby jako celku, v jehož práva, ani to, že by členským státům měla být 20 rámci musí existovat vyvážená věková struktu- svěřena neomezená míra diskrece v této úpravě. 21 ra mezi mladšími osobami, které vykonávají fy- Protože diskriminace na základě věku může ne- 22 zickou práci, a osobami ve vyšším věku gativně ovlivňovat pohyb nejen ekonomických, 23 asdelšími zkušenostmi, které mají na starosti ale i neekonomických faktorů v rámci jednotné- 24 vedení a administrativní řízení této služby. Dle ho trhu, je nutno zajistit, aby takovýmto nega- 25 rozhodnutí Soudu je nutné, aby osoba, která má tivním implikacím bylo zabráněno. Členské 26 vykonávat svou činnost v rámci druhé uvedené státy tak jsou povinny jimi případně ustanove- 27 kategorie, nabyla před nástupem na některou ná pravidla zakládající věkovou diskriminaci 28 takovouto pozici dostatečné množství zkuše- řádně odůvodnit a na základě předcházejícího 29 ností, které vycházejí zejména z předcházejícího rozboru zejména prokázat jejich nutnost a při- 30 praktického výkonu požárnického povolání po měřenost. Pakliže toto prokázáno není, je nutno 31 dostatečně dlouhou dobu. Tímto způsobem danou normu považovat za rozpornou s unij- 32 Soud dospěl k závěru, že pozdní nástup do ním právem. 33 praktického výkonu tohoto povolání by mohl 34 vést ke snížení možnosti získání dostatků infor- Martin Lyčka 35 mací, které mohou být následně využity v mé- 36 ně aktivní službě. Ačkoli by bylo možné tomuto 37 rozhodnutí namítnout, že až příliš generalizuje 18 Wolf, op. cit., § 34. 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 28 MONITORING 1 2 3 4 Monitoring judikatury z České republiky 5 OBDOBÍ: PROSINEC 2009 — BŘEZEN 2010 6 7 8 9 Neivyssi soud společnou věcí. V pfiípadě neshody rovnodíl- 10 ..................................................... ných spoluvlastníků je pak na soudu, aby o ta- 11 kové neshodě rozhodl. Předmětem neshody 12 nebylo jen samotné zřízení společného účtu, ale 13 Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 i ukládání výnosů z domu na původní účet. 14 r^,i AOATtnnm Způsob řešení neshody zvolený soudem první- 15 Cd0 404//2UU/ ho stupně ohledně ukládání příjmů ze společné 16 Datum rozhodnuti: 10. prosince 2009 věci zcela problém nevyřešilo, neboť soud prv- 17 Závěr: Rozhodnutísoudu o neshoděspoluvlastní- ního stupně se nevypořádal se základní otáz- 18 ků při hospodaření se společnou věcí musí vést kou neshody účastnic při hospodaření se 19 kúčelné a hospodárné správě společné věci mimo ji- společnou věcí - kam mají být ukládány výno- 20 né i z hlediska možnosti dispozic s prostředky na sy ze společné věci (případně z čeho mají být 21 účtu u peněžního ústavu. Postupem podle § 139 hrazeny výdaje). V souvislosti s řešením nesho- 22 odst. 2 občanského zákoníku se nelze domáhat toho, dy mezi účastnicemi při hospodaření se společ- 23 aby soud svým rozhodnutím fakticky převzal správu nou věcí proto bylo potřeba jednak uložit 24 společné věci, neboť postupem podle tohoto ustano- žalované povinnost přestat ukládat příjmy ze 25 vení lze řešit toliko jednorázovou neshodu vzniklou společné věci na její účet, jednak uložit účastni- 26 mezi spoluvlastníky. Lze se též domáhat toho, aby cím povinnost ukládat příjmy ze společné věci 27 soud určil na návrh spoluvlastníka správce společné na společný účet, který musí účastnice také zří- 28 věci. Tím může být spoluvlastník nebo třetí osoba. dit. Povinnost hradit ze společného účtu také 29 Obsah: Soud prvního stupně svým rozsud- výdaje na společnou věc však nebylo podle od- 30 kem nahradil „souhlas žalované se zřízením volacího soudu účelné stanovit, neboť každý ze 31 a vedením běžného účtu pro fyzické osoby, pro spoluvlastníků je povinen hradit výdaje na spo- 32 příjmy a výdaje související se správou domu" lečnou věc podle velikosti spoluvlastnického 33 uurčitého peněžního ústavu. Spoluvlastnice podílu. Z jakých prostředků bude každá 34 domu, mezi kterými byl veden spor, ukládaly z účastnic plnit svou povinnost hradit výdaje na 35 dosud prostředky z nájmů bytů ve sporném do- společnou věc, není třeba určovat. V dovolání 36 mě na účet jedné z nich, se kterým druhá ne- žalovaná mimo jiné tvrdila, že žádný právní 37 mohla v dostatečném rozsahu disponovat. předpis nenutí jednotlivce zřídit si běžný účet, 38 Změnu účtu však první spoluvlastnice odmítla, natož účet společný. Stejně tak žádný právní 39 proto se druhá spoluvlastnice obrátila na soud. předpis nestanoví, že výnosy ze spoluvlastně- 40 Soud žalobě vyhověl s tím, že ačkoliv spolu- ných nemovitostí musí být shromažďovány na 41 vlastnice mají stejný podíl, jejich postavení není společném účtu u banky. Soudní rozhodnutí 42 stejné vzhledem k rozdílnému přístupu k pro- nahrazuje projev vůle, musí tedy obsahovat 43 středkům výnosů z domu. Odvolací soud roz- i znění konkrétní smlouvy s ohledem na vyko- 44 sudek soudu prvního stupně změnil tak, že natelnost takových rozsudků dle § 161 odst. 3 o. 45 žalované uložil povinnost „přestat ukládat spo- s. ř. Takové rozhodnutí však musí zavazovat 46 lečné výnosy z domu na svůj účet", a to do ur- všechny účastníky smlouvy, kteří mají být též 47 čitého data, a dále oběma účastnicím uložil účastníky řízení (tj. tedy i příslušnou banku, ta 48 povinnost od téhož data zřídit společný běžný však účastníkem řízení nebyla). Dovolání Nej- 49 účet pro více osob. Hospodaření se společnou vyšší soud vyhověl a oba rozsudky zrušil. Roz- 50 věcí je případem, kdy soud není vázán návrhy hodnutí soudu opírající se o § 139 odst. 2 51 účastníků a může přisoudit něco jiného nebo ví- občanského zákoníku má konstitutivní charak- 52 ce, než čeho se účastníci domáhají, neboť hos- ter a jeho smyslem je vyřešení konkrétní nesho- 53 podaření se společnou věcí je úpravou, kdy dy spoluvlastníků o hospodaření se společnou 54 z právního předpisu vyplývá určitý způsob vy- věcí. Soud se od návrhu účastníků může odchý- 55 pořádání vztahu mezi účastníky. Otázka, na ja- lit. Soudem zvolené řešení však musí respekto- 56 ký účet mají být shromažďovány výnosy ze vat, o jakou konkrétní neshodu spoluvlastníků 57 společné věci (a hrazeny výdaje) je věcí výkonu při hospodaření se společnou věcí šlo a k jaké- 58 správy společné věci, a tedy hospodaření se mu konkrétnímu výkonu spoluvlastnických 3/2010 JURISPRUDENCE MONITORING práv se nepodařilo uzavřít dohodu rovnodíl- vaným úrazem vede ke vzniku nového nároku na ná- 1 ných podílových spoluvlastníků, neboť ve vzta- hradu ztížení společenského uplatnení, jehož vznik 2 hu ke konkrétní neshodě je soud povolán nelze nyní předjímat. 3 zaujmout příslušné řešení, jehož prostřednic- Obsah: Žalobkyně se domáhala na žalované 4 tvím bude vzniklá spoluvlastnická neshoda od- pojišťovně plnění na náhradu škody na zdraví 5 straněna. V tomto směru je pak vázán v žalobě způsobené jí při dopravní nehodě dne 11. 6. 6 vylíčenými rozhodujícími skutečnostmi, jež vy- 2002 zaviněné manželem žalobkyně, kdy jako 7 mezují obsah této neshody, resp. skutkovými spolujezdkyně v havarovaném osobním auto- 8 zjištěními učiněnými v průběhu řízení. V ná- mobilu utrpěla těžký úraz. Okresní soud uložil 9 vaznosti na tato zjištění je pak nutno posuzovat, žalované zaplatit částku 5.688.000 Kč a rozhodl 10 jaký způsob řešení přichází do úvahy. Rozhod- o nákladech řízení. Soud dospěl k závěru, že od- 11 nutí o neshodě spoluvlastnic při hospodaření se škodnění ztížení společenského uplatnění sta- 12 společnou věcí musí vést k účelné a hospodár- novené znaleckými posudky na 8100 bodů ani 13 né správě společné věci mimo jiné i z hlediska po zvýšení o 50 % podle § 6 odst. 1 písm. c) vy- 14 možnosti dispozic s prostředky na účtu u pe- hlášky č. 440/2001 Sb. (snížené o 20 % v dů- 15 něžního ústavu. Prostřednictvím soudního roz- sledku spoluzavinění žalobkyně na vzniku 16 hodnutí nemůže být spoluvlastnicím uložena škody) nevyjadřuje následky úrazu, které ža- 17 povinnost zřídit si společný účet, neboť takto lobkyně jako poškozená utrpěla, a ve smyslu 18 uložená povinnost nemá oporu v hmotném prá- § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. zvýšil od- 19 vu. Z dosavadního stavu řízení je zřejmé, že ža- škodnění žalobkyně na devítinásobek základní- 20 lovaná nesouhlasí se zřízením společného účtu ho bodového ohodnocení. Odvolací soud 21 u konkrétní banky, čímž je založena konkrétní změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vy- 22 neshoda spoluvlastníků při hospodaření se spo- hovujícím výroku tak, že žalobu zamítl co do 23 lečnou věcí. Její řešení ve vztahu ke společnému částky 2.332.800 Kč. Odvolací soud po doplnění 24 účtu však nemůže být realizováno soudním dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně není 25 rozhodnutím, jímž by byl nahrazen projev vůle zcela vyloučena ze všech kulturních a společen- 26 žalované ke zřízení společného účtu, ale toliko ských činností, tudíž byla-li jí soudem přiznána 27 nahrazením projevu vůle k podání žádosti o zří- částka 3.355.200 Kč a mimosoudně uhrazena 28 zení společného účtu. V takovém případě by zá- částka 1.310.400 Kč, dostalo se jí odškodnění 29 leželo na smluvních jednáních s třetím vrozsahu šestinásobku základního bodového 30 subjektem (bankovním ústavem), zda by ke zří- ohodnocení, které je podle odvolacího soudu 31 zení společného účtu, jež je založeno na smluv- přiměřené. V dovolání žalobkyně namítala, 32 ním základě, došlo či nikoliv. Nejsou-li podíloví že se odvolací soud při hodnocení ztížení 33 spoluvlastníci schopni se dohodnout na společ- společenského uplatnění neřídil principem pro- 34 né správě věci, není soud oprávněn takto vznik- porcionality, pakliže dovodil mimořádné od- 35 lý spor mezi nimi řešit výběrem bankovního škodnění ve výši pětinásobku základního 36 ústavu a konkrétního typu účtu. Nelze však vy- bodového ohodnocení. Žalobkyně běžné život- 37 loučit k návrhu spoluvlastníka určení, že někte- ní úkony zvládá jen díky mimořádnému úsilí 38 rý ze spoluvlastníků (případně třetí osoba) a snaze zapojit se do běžného života, což je jí pa- 39 bude jako správce vykonávat správu domu. radoxně přičítáno k tíži. Poukázala na to, že 40 Související judikatura: rozsudek Nejvyššího úraz utrpěla v mladém věku a její omezení bu- 41 soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 22 Cdo 49/2004, dou s přibývajícím věkem narůstat. V případě, 42 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 1999, že by se dožila věku 70 let, odvolacím soudem 43 sp. zn. 22 Cdo 2528/98 přiznaná částka představuje denně 260 Kč, což 44 Relevantní ustanovení: § 139 odst. 2 občan- nepovažuje za přiměřené vzhledem ke všem 45 ského zákoníku následkům úrazu. Dovolací soud dovolání za- 46 mítl. Ztížení společenského uplatnění vyjadřuje 47 následky škody na zdraví, které jsou trvalého 48 Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 rázu a mají prokazatelně nepníznivý vliv na 49 uplatnění poškozeného v osobním životě či ji- 50 Cd0 l925/2UU0 ných sférách jeho života. Odškodnění ztížení 51 Datum rozhodnutí: 16. prosince 2009 společenského uplatnění samo o sobě ve své 52 Závěr: Náhrada za ztížení společenského uplatné- podstatě již v základní výměře podle sazeb bo- 53 ní je jednorázovým odškodnením nemajetkové újmy dového ohodnocení stanoveného v přílohách 54 spočívající ve zhoršení kvality života a nelze ji tedy č. 2 a 4 vyhlášky č. 440/2001 Sb. představuje ná- 55 rozpočítávat na jednotlivé dny hypotetické doby ži- hradu za prokazatelně nepříznivé důsledky pro 56 vota poškozeného. Případné zhoršení již ustáleného životní úkony poškozeného, pro uspokojování 57 zdravotního stavu v příčinné souvislosti s odškodňo- jeho životních a společenských potřeb a pro 58 MONITORING JURISPRUDENCE 3/2010 1 plnění jeho společenských úkolů (§ 3 odst. 1 vy- ku), nejde o smlouvu o zhotovení věci na zakázku, 2 hlášky). Přiznání takového odškodnění samot- neboť vytvořením pouze součásti věci nevzniká sa- 3 ného tedy předpokládá, že poškozený je vlivem mostatná věc, nýbrž se jen mění kvalita či vlastnost 4 následků utrpěného zranění omezen ve svých věci, k níž sounáleží, tudíž takovou smlouvu je třeba 5 možnostech, např. volby povolání, způsobů posoudit ve smyslu § 652 a násl. občanského zákoní- 6 osobního uplatnění v rodinném životě a ve vol- ku jako smlouvu o opravě a úpravě věci. 7 ném čase (různé záliby), v možnostech účastnit Obsah: Žalobce se původně domáhal, aby ža- 8 se kulturní a sportovní činnosti či v jiných for- lované bylo uloženo zaplatit mu 28.291 Kč s pří- 9 mách společenského uplatnění; jsou tedy ome- slušenstvím jako doplatek ceny díla podle 10 zeny jeho možnosti uplatnit se v životě a ve smlouvy o dílo uzavřené dne 4. března 1996, na 11 společnosti. Předpokladem přiměřeného zvýše- základě které zhotovil pro žalovanou jako ob- 12 ní základní částky podle § 7 odst. 3 vyhlášky jednatelku kachlová kamna a krb v jejím domě. 13 č. 440/2001 Sb. je existence takových skutečnos- Žalovaná se posléze vzájemným návrhem do- 14 tí, které umožňují učinit závěr, že omezení máhala zrušení předmětné smlouvy o dílo, od- 15 poškozeného nelze vyjádřit jen základním od- stranění krbu a kachlových kamen z jejího 16 škodněním ztížení společenského uplatnění. domu, vrácení zaplacené částky 160.000 Kč 17 Výše náhrady za ztížení společenského uplatně- s příslušenstvím a vydání krbové vložky. Vzá- 18 ní je v zásadě založena na srovnání způsobu ži- jemný návrh odůvodnila tím, že po předání děl 19 vota poškozeného a jeho aktivit v době před zjistila vážné vady, vyzvala žalobce k jejich od- 20 poškozením a poté. Zvýšení náhrady tedy zá- stranění, ten však její výzvy ignoroval a žalovaná 21 sadně vychází ze srovnání aktivit a způsobu ži- proto od smlouvy dne 17. října 1997 odstoupila. 22 vota poškozeného před poškozením zdraví se Soud prvního stupně vzájemný návrh žalované 23 stavem, který u něj nastal v důsledku poškoze- v podstatné části zamítl, ve zbytku návrhu vy- 24 ní, a spočívá na skutkovém zjištění, zda a nako- hověl a uložil žalobci povinnost žalované tento 25 lik jsou v důsledku škody na zdraví omezeny či rozdíl zaplatit. odvolací soud změnil rozsudek 26 zcela ztraceny jeho předchozí možnosti k uplat- tak, že uložil žalobci zaplatit žalované i zbýva- 27 nění v životě a ve společnosti. Protože oba sou- jící částku. Kamna a krb totiž nejsou funkční, 28 dy se řádně posouzením následků úrazu aprotože za daných okolností lze jejich plnou 29 zabývaly a též z důvodů uvedených ve shrnutí funkčnost požadovat, žalovaná má nárok na vy- 30 nebylo dovolání shledáno důvodným. dání bezdůvodného obohacení, které vzniklo 31 Související judikatura: rozsudek Nejvyššího žalobci poté, kdy žalovaná od smlouvy odstou- 32 soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo pila. Jestliže kamna a krb neplní svou účelovou 33 847/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne funkci, pouhá estetická funkce ke zhodnocení 34 30. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 104/2004, rozsudek nemovitosti nepostačuje. Samotné žalované 35 Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 25 žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo vzhle- 36 Cdo 2186/2004 dem k nefunkčnosti kamen a krbu, jelikož pou- 37 Relevantní ustanovení: vyhláška č. 440/2001 Sb., žitý materiál nelze při demontáži obou 38 o odškodnění bolesti a ztížení společenského předmětů znovu použít. V dovolání žalobce 39 uplatnění tvrdil, že z předchozího rozhodnutí Nejvyššího 40 soudu vydaného v této věci plyne, že krb 41 a kachlová kamna jsou součástí nemovitosti ža- 42 Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 lované. Proto žalovaná získala zabudováním 43 kamen a krbu do své nemovitosti určitou hod- 44 Cd0 0309/20°/ notu, a to hodnotu spočívající v možnosti vyu- 45 Datum rozhodnutí: 6. ledna 2010 žívat kamna a krb jako doplňková topidla, 46 Závěr: Závěr o tom, že určitý předmět je součástí a dále hodnotu estetickou. Dále dodává, že po- 47 věci hlavní na základě toho, že jejím oddělením se věc kud by zde nebyla ani hodnota spočívající v do- 48 hlavní znehodnotí, ještě neumožňuje tvrdit, že spo- plňkovém vytápění nemovitosti, ani hodnota 49 jení tohoto předmětu s věcí hlavní věc hlavní v kaž- estetická, nebyl by udržitelný závěr, že krb 50 dém případě zhodnocuje. Znehodnocením věci hlavní a kamna jsou součástí nemovitosti, neboť tech- 51 při posuzování, zda v konkrétním případě určitý nicky oddělitelné nepochybně jsou a ke ztrátě 52 hmotný substrát je součástí věci či nikoli, nelze chá- estetické či funkční či jakékoli jiné by nemohlo 53 pat pouze fyzické zničení věci anebo podstatné po- dojít, pokud by zde taková hodnota nebyla - 54 škození věci hlavní při oddělení součásti, ale rovněž tedy krb a kamna by v případě, že by neměly 55 snížení hodnoty a tedy zpravidla ceny věci, ale též žádnou hodnotu, mohly být od nemovitosti ža- 56 i znehodnocení funkční, případně znehodnocení este- lované odděleny, aniž by tím byla nemovitost 57 tické. Bylo-li předmětem smlouvy vytvoření součásti zhodnocena. Proto se žalované určité hodnoty 58 již existující věci (§ 120 odst. 1 občanského zákoní- dostalo, tudíž se bezdůvodně obohatila, došlo- 31 3/2010 JURISPRUDENCE MONITORING li k odstoupení od smlouvy. Dovolání Nejvyšší vání vily. Mimo jiné upozorňovala na nově se 1 soud vyhověl z důvodu nedostatečných skut- projevivší vady elektrické a otopné soustavy 2 kových zjištění (vady znaleckých posudků). způsobující časté výpadky elektrické energie 3 Nad rámec toho se však vyjádřil i k vztahu a nefunkční vytápění, s tím, že do doby jejich 4 „znehodnocení" hlavní věci v souvislosti s od- odstranění zastavuje platby nájemného a žádá 5 dělením její součásti. vrácení částek dosud na nájemném zaplace- 6 Související judikatura: rozsudek Nejvyššího ných. Soud prvního stupně žalobě vyhověl. 7 soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 25 Cdo 770/98, Dospěl totiž k závěru, že žalovaná nárok na sle- 8 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2000, vu na nájemném neuplatnila v šestiměsíční pre- 9 sp. zn. 22 Cdo 2548/98 kluzivní lhůtě. Odvolací soud rozsudek 10 Relevantní ustanovení: § 120 odst. 2, § 457 potvrdil. Žalovaná podala dovolání, ve kterém 11 a§ 652 občanského zákoníku namítala zejména skutečnost, že nárok na slevu 12 na nájemném jí vzniknul ze zákona podle § 673 13 a 674 občanského zákoníku. Dále pak zpochyb- 14 Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 ňovala některé skutkové závěry. Dovolání Nej- 15 vyšší soud vyhověl. Dopis ze dne 17. 1. 2001 ve 16 Cd0 2l/U/2UUy shodě s odvolacím soudem považoval za uplat- 17 Datum rozhodnutí: 8. prosince 2009 nění slevy na nájemném, avšak odchylně posu- 18 Závěr: Je-li nájemce omezen v užívání předmětu zoval otázku prekluze nároku na slevu dle § 675 19 nájmu, popř. nemůže-li předmět nájmu užívat, po občanského zákoníku. Je-li nájemce omezen 20 delší dobu, trvá jeho právo žádat slevu na nájemném, v užívání předmětu nájmu, popř. nemůže-li 21 popř. nájemné neplatit po dobu, dokud není vada předmět nájmu užívat po delší dobu, trvá jeho 22 předmětu nájmu odstraněna a obnovena možnost věc právo žádat slevu na nájemném, popř. nájemné 23 ze strany nájemce řádně užívat. Nájemci však prek- neplatit po dobu, dokud není vada předmětu 24 luduje nárok na slevu z nájmu, popř. nárok nájemné nájmu odstraněna a obnovena možnost věc ze 25 neplatit (resp. nárok na jeho vrácení) za dobu starší strany nájemce řádně užívat. Po celou tuto do- 26 než šest měsíců před uplatněním nároku (např. bu „dochází" ve smyslu druhé věty § 675 ob- 27 oznámením pronajímateli, že nájemce bude do od- čanského zákoníku ke skutečnosti zakládající 28 stranění protiprávního stavu platit nižší nájemné právo na slevu, resp. právo neplatit nájemné. 29 nebo je nebude platit vůbec, popř. žádostí o vrácení Nájemci ovšem prekluduje nárok na slevu z ná- 30 zaplaceného nájemného). Ustanovení § 675 občan- jmu, popř. nárok nájemné neplatit (resp., bylo-li 31 ského zákoníku neznamená prekluzi práva nájemce již nájemné zaplaceno, nárok na jeho vrácení) za 32 na to, aby pronajímatel svým nákladem udržoval dobu starší než šest měsíců před uplatněním ná- 33 předmět nájmu ve stavu způsobilém dohodnutému, roku (např. oznámením pronajímateli, že ná- 34 popř. obvyklému způsobu jeho užívání. Dokud tento jemce bude do odstranění protiprávního stavu 35 stav trvá, právo nájemce na slevu na nájemném neprek- platit nižší nájemné nebo je nebude platit vůbec, 36 luduje. Možností užívat předmět nájmu pouze omezeně popř. žádostí o vrácení zaplaceného nájemné- 37 ve smyslu § 674 občanského zákoníku je u luxusní ne- ho). Ustanovení § 675 občanského zákoníku ne- 38 movitosti třeba rozumět rovněž situaci, kdy je nájemce znamená prekluzi práva nájemce na to, aby 39 omezen v užívání nadstandardního zařízení, případně pronajímatel svým nákladem udržoval předmět 40 kdy správa a údržba nemovitosti působí nájemci potíže nájmu ve stavu způsobilém dohodnutému, 41 nepřiměřené standardu luxusní nemovitosti. popř. obvyklému způsobu jeho užívání (§ 664 42 Obsah: Žalobci se domáhali zaplacení částky občanského zákoníku). Výklad zastávaný odvo- 43 776.000 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplace- lacím soudem, podle něhož neuplatněním náro- 44 ného nájemného. Na základě nájemní smlouvy ku nájemné neplatit, resp. nároku na slevu na 45 předali žalované do užívání vilu s příslušen- nájemném do šesti měsíců ode dne, kdy proti- 46 stvím, garáží a zahradou za sjednané nájemné právní stav započal, nárok zaniká i za situace, 47 ve výši 80.000 Kč měsíčně. Žalovaná platila řád- kdy protiprávní stav trvá, a to jak za období 48 ně nájemné do měsíce února 2001, kdy nájemné mladší šesti měsíců před uplatněním nároku, 49 s odkazem na vady nemovitosti platit přestala. tak i do budoucna, by zbavil nájemce možnosti 50 O tom informovala pronajímatele dopisem ze uplatňovat vůči pronajímateli účinnou sankci 51 dne 17. 1. 2001. Žalobci nájemní smlouvu vypo- apronajímatel by nebyl veden k plnění své po- 52 věděli, čímž nájemní vztah zanikl. Žalovaná vilu vinnosti podle § 664 občanského zákoníku. Sys- 53 vyklidila a žalobcům předala. Žalovaná namíta- tematický výklad uvedených ustanovení proto 54 la, že poslala žalobcům dopisy, ve kterých je vy- vedl dovolací soud k závěru, že právní názor 55 zývala nejen k nápravě vad nemovitosti, které odvolacího soudu byl nesprávný. 56 vila vykazovala od uzavření smlouvy, ale také Relevantní ustanovení: § 657, 664 a 675 ob- 57 k nápravě závad, které vznikly v průběhu uží- čanského zákoníku 58 MONITORING JURISPRUDENCE 3/2010 1 Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 2 Cdo 489/2009 3 4 Datum rozhodnutí: 15. prosince 2009 5 Závěr: Ustanovení § 231 odst. 4 obchodního zá- 6 koníku umožňuje, aby si družstvo upravilo ve stano- 7 vách další důvody, pro které může být jeho člen 8 z družstva vyloučen. Musí však jít o důvody důleži- 9 té. Není vyloučeno, aby důvodem pro vyloučení by- 10 ly též výpovědní důvody pro výpověď z nájmu bytu 11 podle občanského zákoníku, neboť vztah mezi druž- 12 stvem a jeho členem je často také vztahem pronají- 13 matele a nájemce. Tato úprava může být provedena 14 i odkazem na příslušné zákonné ustanovení. I v tom- 15 to případě se však může jednat jen o ty výpovědní 16 důvody, které lze z hlediska vztahu člena k družstvu 17 považovat za důležité. Při vyloučení z družstva do- 18 cházíkzániku nájmu družstevního bytu nikoli vdů- 19 sledku výpovědi, nýbrž v důsledku zániku členského 20 vztahu k družstvu podle § 714 občanského zákoníku. 21 Obsah: Soud prvního stupně zamítl návrh na 22 určení neplatnosti usnesení členské schůze 23 o vyloučení člena z družstva. Odvolací soud 24 rozsudek změnil a neplatnost usnesení o vylou- 25 čení z družstva určil. Odvolací soud shledal 26 oprávněnou zejména námitku navrhovatelky, 27 že důvod jejího vyloučení podle stanov nebyl 28 naplněn. Základní podmínkou pro výpověď 29 podle § 711 občanského zákoníku ve znění účin- 30 ném v době rozhodování představenstva o vy- 31 loučení navrhovatelky z družstva, na který 32 příslušné ustanovení stanov odkazuje, bylo při- 33 volení soudu, a tato podmínka v daném přípa- 34 dě splněna nebyla. Předmětné ustanovení 35 stanov nelze podle názoru odvolacího soudu 36 chápat tak, že si družstvo samo posoudí, zda 37 jsou dány důvody pro výpověď z nájmu bytu. 38 Jedině soudu v řízení podle § 711 občanského 39 zákoníku totiž přísluší posoudit, zda jsou napl- 40 něny výpovědní důvody či nikoliv. Jelikož však 41 dosud nebylo soudem o přivolení k výpovědi 42 z nájmu bytu pravomocně rozhodnuto, pod- 43 mínka pro výpověď podle § 711 občanského zá- 44 koníku, kterou předpokládají stanovy, splněna 45 nebyla. V dovolání družstvo s tímto názorem 46 polemizovalo. Uvedlo, že odkaz na § 711 ob- 47 čanského zákoníku byl ve stanovách učiněn pro 48 „zestručnění", aby ve stanovách nemusely být 49 „vypisovány" jednotlivé důvody, z nichž může 50 dát pronajímatel nájemci výpověď dle § 711 51 odst. 1 písm. c/, d/, g/ a h/ občanského záko- 52 níku. Odkaz na odstavec 1 uvedeného ustano- 53 vení však neznamená, že družstvo musí 54 v případě rozhodování o vyloučení člena z těch- 55 to důvodů čekat na přivolení soudu. Předmětný 56 odkaz je nutno vykládat tak, že člena je možno 57 vyloučit, jsou-li splněny podmínky pro výpo- 58 věď z nájmu bytu, nikoliv až když soud přivo- lil k výpovědi z nájmu bytu. Nejvyšší soud dovolání zamítl. Názor vyslovený odvolacím soudem, podle něhož „základní podmínkou pro výpověď . je přivolení soudu", neoznačil za správný, neboť směšuje posouzení skutkových podmínek výpovědních důvodů s právní podmínkou účinnosti výpovědi. Je-li možné, aby mezi důvody vyloučení z družstva byly zahrnuty důvody výpovědi z nájmu bytu, není třeba rozhodnutí o vyloučení z těchto důvodů dále podmiňovat tím, že družstvo dotčenému členu účinně (se soudním přivolením) vypoví nájem družstevního bytu. Dovolání však nebylo důvodné z toho důvodu, že právo družstva vyloučit navrhovatelku v mezidobí zaniklo. Relevantní ustanovení: § 234 odst. 4 obchodního zákoníku, § 714 občanského zákoníku. Nejvyšší správní soud Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Aps 2/2010 Datum rozhodnutí: 19. března 2010 Závěr: K zahájení daňové kontroly není nutné konkrétní podezření či pochybnosti o správnosti předchozích daňových přiznání a tato daňová kontrola může být zahajována, obdobně jako v jiných oblastech veřejné správy, na namátkovém principu. Tím spíše není třeba, aby byly takové pochybnosti či podezření uvedeny v protokolu o zahájení daňové kontroly. Provádění daňové kontroly lze považovat za nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. fi. s., vyžadující intervenci správního soudu, pokud by bylo zfiej-mé, že její zahájení či provádění je výsledkem svévole, resp. šikanózního jednání správce daně vůči daňovému subjektu. To však nelze spatřovat v pouhém zahájení daňové kontroly bez konkrétního pode-zfiení na zkrácení daně. Obsah: Daňový subjekt podal žalobu podle § 82 soudního řádu správního, kterou se domáhal zákazu provádět daňovou kontrolu. Tvrdil, že prováděná daňová kontrola je nezákonným zásahem správního orgánu, neboť důvody pro zahájení kontroly nebyly uvedeny v protokolu o jejím zahájení, jak vyžaduje nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1835/07. Správní soud žalobě vyhověl a přikázal finančnímu úřadu zastavit daňové řízení ve specifikovaných věcech. Dospěl k závěru, že se jedná o nezákonný zásah, neboť důvody zahájení kontroly byly uvedeny toliko v dokumentu označeném „Obsahové zaměření kontroly", nikoliv ve vlastním protoko- 33 3/2010 JURISPRUDENCE MONITORING lu o jejím zahájení. Proti tomuto rozsudku podal správního soudu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. 7 Afs 1 finanční úřad kasační stížnost. Jeho klíčová ná- 57/2009 2 mitka se koncentrovala na otázku, za jakých Relevantní ustanovení: § 16 zákona 3 okolností lze daňovou kontrolu provádět. Dle č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, § 82 4 svého názoru stěžovatel dostál požadavku na soudního řádu správního 5 vyloučení svévole při zahájení daňové kontroly, 6 neboť v okamžiku zahájení daňové kontroly 7 existovaly důvody pro její ^M^m; jež byly for- Rozsudek Nejvyššího správního soudu 8 mulovány v dokumentu „Obsahové zaměření 9 kontroly". Skutečnost, že tyto důvody nejsou sp. zn. 7 Afs l0'20!0 10 uvedeny v protokolu o zahájení kontroly, je pro- Datum rozhodnutí: 25. února 2010 11 cesní vadou odstranitelnou v dalším řízení. Nej- Závěr: Správní soud, který dospěje k závěru o pro- 12 vyšší správní soud nejdříve konstatoval, že tiústavnosti zákona, jenž byl nebo má být pfii rozho- 13 podat žalobu podle § 82 s. ř. s. proti provádění dování věci použit, není oprávněn sám z tohoto 14 daňové kontroly je přípustné a i důvodné, je-li závěru vyvodit právní důsledky. Je povinen podle čl. 15 splněno šest podmínek: žalobce musí být přímo 95 odst. 2 Ústavy podat návrh na zrušení takového 16 (1. podmínka) zkrácen na svých právech zákona Ústavnímu soudu. 17 (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zása- Obsah: Správní soud zamítl žalobu, kterou se 18 hem, pokynem nebo donucením („zásahem" žalobce domáhal zrušení rozhodnutí finančního 19 správního orgánu v širším smyslu) správního ředitelství, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžo- 20 orgánu, který není rozhodnutím (4. podmínka), vatele proti platebnímu výměru finančního úřa- 21 a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho du o vyměření vlastní daňové povinnosti na 22 důsledku bylo proti němu přímo zasaženo dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 23 (5. podmínka), přičemž „zásah" v širším smys- březen 2007. Podle názoru správního soudu by- 24 lu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí lo pro závěr o důvodnosti či nedůvodnosti ža- 25 hrozit opakování „zásahu" (6. podmínka). Klí- loby klíčové to, zda se ustanovení § 51 odst. 1 26 čové se stalo posouzení nezákonnosti zásahu. písm. i) a § 68 odst. 10 zákona o dani z přidané 27 K této otázce se vyjádřil Ústavní soud v uvede- hodnoty stala po 1. 4. 2006 znovu platnými 28 ném nálezu v tom smyslu, že daňová kontrola a účinnými součástmi tohoto zákona, a to v dů- 29 představuje v rámci daňového řízení nejcitelněj- sledku novely zákona o dani z přidané hodnoty 30 ší zákonem aprobované narušení autonomní provedené zákonem č. 109/2006 Sb. Zákonem 31 sféry jednotlivce. Takové omezení, kromě toho, č. 109/2006 Sb. bylo zrušeno ust. § 113 písm. b) zá- 32 že musí být stanoveno zákonem, musí současně kona o dani z přidané hodnoty, kterým byla 33 sledovat určitý cíl a být ve vztahu k tomuto cíli platnost uvedených ustanovení, tj. § 51 odst. 1 34 přiměřené. V podmínkách materiálního právní- písm. i) a § 68 odst. 10 zákona o dani z přidané 35 ho státu je proto nezbytné trvat na požadavku, hodnoty, omezena do 31. 12. 2004. Posouzení 36 aby takové omezení či narušení autonomní sfé- důvodnosti žaloby proto správní soud zúžil na 37 ry jednotlivce mělo jasný a předem seznatelný posouzení otázky, zda ustanovení právního 38 důvod, legitimující použití takového omezení, předpisu, o němž právní předpis stanovil, že ke 39 a takový důvod musí spočívat v konkrétních konkrétnímu dni pozbývá platnosti, tento den 40 skutečnostech. Jinak řečeno, v případě daňové prokazatelně nastal a ustanovení platnosti po- 41 kontroly nemůže být takovým důvodem obec- zbylo, může znovu nabýt platnosti a účinnosti 42 ně formulovaný zájem státu na výběru daní, „jenom" tím, že ustanovení, na jehož základě 43 který je účelem zákona o správě daní a poplatků, předtím platnosti pozbylo, bylo následně jiným 44 nýbrž musí zde existovat konkrétními skutečnost- právním předpisem zrušeno. Na řešení této 45 mi podložené podezření, že konkrétní daňový otázky bylo dle správního soudu potřeba nahlí- 46 subjekt, u něhož je daňová kontrola zahajována, žet z obecnějších hledisek a tato právní otázka 47 zřejmě svou daňovou povinnost nesplnil. Nejvyš- měla podstatný ústavněprávní aspekt. Ustano- 48 ší správní soud následně konstatoval, že judikatu- vení § 113 zákona o dani z přidané hodnoty 49 ra Ústavního soudu nevykazuje znaky úplné bylo k 1. 4. 2006 novelizováno zákonem 50 závaznosti, nýbrž je možné se od ní odchýlit, je-li č. 109/2006 Sb. Tento zákon je označen jako zá- 51 takový postup dostatečně racionálně zdůvodněn. kon, kterým se mění některé zákony v souvis- 52 Následně Nejvyšší správní soud podrobně vylo- losti s přijetím zákona o sociálních službách. 53 žil, proč se nálezem necítí vázán, načež zformulo- Z čl. XVII bod 2, který se týká § 113 zákona o da- 54 val závěr uvedený ve shrnutí. V důsledku toho ni z přidané hodnoty, však nelze žádným způ- 55 pak rozsudek správního soudu zrušil. sobem zjistit, jak se vztahuje k zákonu 56 Související judikatura: nález Ústavního sou- č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Je tedy 57 du sp. zn. I. ÚS 1835/07, rozsudek Nejvyššího zřejmé, že minimálně v této části jde o tzv. „pří- 58 34 MONITORING JURISPRUDENCE 3/2010 1 lepek", tedy část právního předpisu, která zcela 2 zjevně nesouvisí s předmětem právního předpi- 3 su, v rámci kterého byla Poslaneckou sněmo- 4 vnou přijata. K problematice tzv. „přílepků" se 5 v minulosti Ústavní soud vyjádřil především 6 v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 77/06, kde vytýčil poža- 7 davky na právní řád a proces jeho tvorby. Závě- 8 ry Ústavního soudu správní soud ocitoval 9 a vyjádřil své přesvědčení, že těmto obecnějším 10 požadavkům právní úprava novely zákona 11 o dani z přidané hodnoty provedená zákonem 12 č. 109/2006 Sb. nevyhovuje. S odkazem na uve- 13 dený nález dospěl městský soud k závěru, že 14 ustanovení § 51 odst. 1 písm. i) a § 68 odst. 10 15 zákona o dani z přidané hodnoty ve znění do 16 31. 12. 2004 se nestala platnou a účinnou sou- 17 částí citovaného zákona v souvislosti s novelou 18 provedenou zákonem č. 109/2006 Sb., neboť 19 tento zákon měl v příslušné části charakter pro- 20 tiústavního přílepku. V kasační stížnosti žalob- 21 ce namítal, že použití závěrů Ústavního soudu 22 týkajících se tzv. „přílepků" není případné. Na- 23 vrhoval použít teleologický výklad, z nějž jed- 24 noznačně plyne, že zákonodárce zamýšlel 25 vybrané loterie osvobodit od daně z přidané 26 hodnoty s nárokem na odpočet daně. Nejvyšší 27 správní soud kasační stížnosti vyhověl, avšak 28 z jiných důvodů, než které byly uvedeny v ka- 29 sační stížnosti. Správní soud primárně posuzo- 30 val ústavní konformitu novely zákona o dani 31 z přidané hodnoty provedené zákonem 32 č. 109/2006 Sb. a v této souvislosti odkázal na 33 nález pléna Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2007, 34 sp. zn. Pl. ÚS 77/06, jenž se týká neústavnosti 35 tzv. „přílepků" k návrhům zákonů. Dospěl-li 36 správní soud v dané věci k závěru, že předmět- 37 ná novela zákona o dani z přidané hodnoty je ve 38 smyslu citovaného nálezu „přílepkem", tj. před- 39 pisem, který nebyl přijat ústavně konformním 40 způsobem, bylo jeho povinností postupovat 41 podle čl. 95 odst. 2 Ústavy a předložit věc 42 Ústavnímu soudu. To však neučinil a bez další- 43 ho aplikoval novelizované ustanovení § 113 zá- 44 kona o dani z přidané hodnoty v původním 45 znění, což z důvodů uvedených ve shrnutí 46 nebylo možné. 47 Poznámka: V odůvodnění rozsudku správní- 48 ho soudu se mimo jiné objevilo tvrzení, podle 49 nějž je-li Ústavním soudem shledáno zrušující 50 ustanovení určitého zákona protiústavním, pak 51 logickým důsledkem takového stavu musí být 52 opětovná platnost „původního", předtím záko- 53 nem zrušeného ustanovení. Takový závěr je 54 v obecné rovině nesprávný, neboť nerozlišuje 55 (dlužno podotknout, že takové rozlišení neply- 56 ne ani z relevantní judikatury Ústavního soudu) 57 mezi situací, kdy Ústavní soud svým nálezem 58 ruší zákon, který již nabyl účinnosti, a tedy již nastaly jeho účinky spočívající ve zrušení dříve platného zákona. V takovém případě původně zrušené ustanovení již „obživnout" nemůže, neboť Ústavní soud ruší zákony s účinky ex nunc, nikoliv s účinky ex tunc. Pokud ovšem Ústavní soud zruší zákon, který ještě účinnosti nenabyl, pak samozřejmě nenastanou ani jím zamýšlené derogační účinky ve vztahu k předchozímu zákonu a ten v důsledku derogačního nálezu Ústavního soudu platí i nadále v původní podobě (shodně Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 8 Afs 58/2008). Související judikatura: rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 12. 2008, sp. zn. 8 Afs 58/2008, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.12. 2003, sp. zn. 2 Azs 47/2003, nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 77/06, nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 741/06 Relevantní ustanovení: zákon č. 109/2006 Sb., § 51 odst. 1 písm. i), § 68 odst. 10 a § 113 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty Ústavní soud Nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 2170/09 Datum rozhodnutí: 4. března 2010 Závěr: Lhůta 48 hodin podle článku 8 odst. 3 věty druhé Listiny základních práv a svobod neběží v době, kdy obviněný s ohledem na svůj zdravotní stav není schopen úkonů trestního řízení a kdy je bez stálého lékařského dozoru bezprostředně ohrožen na životě. V takovém případě se tato lhůta staví. Obsah: Stěžovatelka, drogový kurýr, byla vzata do vazby, přičemž soud rozhodl, že vazba se započítává dnem a hodinou zadržení, tj. dne 15. 6. 2009 ve 14:40 hod., s výjimkou období od 15. 6. 2009 ve 22:45 hod. - 18. 6. 2009 ve 12:15 hod., kdy obviněná nebyla s ohledem na svou hospitalizaci schopna úkonů v trestním řízení. Stěžovatelka proti usnesení o vzetí do vazby podala stížnost, ta byla zamítnuta, a proto ji stěžo-vatelka napadla ústavní stížností. Namítala, že v její trestní věci došlo k překročení lhůty 48 hodin dle článku 8 odst. 3 Listiny, resp. § 77 odst. 1 tr. řádu, neboť běh této lhůty nemohl být přerušen jejím umístěním ve zdravotnickém zařízení. Ze spisu Ústavní soud zjistil, že pracovníci celní správy prováděli dne 15. 6. 2009 kontroly na autobusovém nádraží Praha 8 - Florenc, kde pátrali mimo jiné po ilegálně převážených omamných a psychotropních látkách. U stěžo-vatelky zabavili balíček obsahující kokain, načež ji předali orgánům Policie. Stěžovatelka byla 35 3/2010 JURISPRUDENCE MONITORING v 14:40 hod. téhož dne zadržena podle § 76 odst. osobě trpící závažnou poruchou zdraví realizo- 1 1 trestního řádu pro podezření ze spáchání váno. Danou situaci lze řešit propuštěním ze za- 2 trestného činu. Vzhledem k chování stěžovatel- držení na dobu nutné lékařské péče. Formální 3 ky pojali celníci a policisté podezření, že se propuštění osoby ze zadržení však není nutné 4 v případě stěžovatelky jedná o tzv. kurýra, kte- tam, kde zdravotní stav osoby neumožňuje ná- 5 rý převáží omamné látky v zažívacím traktu ležitou komunikaci s ní, případně je zcela zjev- 6 v kontejnerech, které předtím spolykal. Stěžo- né, že tato osoba není sto právo ve smyslu 7 vatelka byla proto neprodleně zavezena do Fa- článku 8 odst. 1 Listiny vůbec realizovat. 8 kultní nemocniceBulovka, kde u ní bylo Související judikatura: nález Ústavního sou- 9 odborným lékařským vyšetřením ve více čás- du sp. zn. IV. ÚS 305/97, nález Ústavního sou- 10 tech trávicího ústrojí zjištěno velké množství du II. ÚS 630/02, nález Ústavního soudu sp. zn. 11 oválných cizích těles o velikosti 40x20mm. Ná- II. ÚS 1594/07 12 sledně byla stěžovatelka hospitalizována v ne- Relevantní ustanovení: § 76 a 77 zákona 13 mocničním pokoji, kde byl její stav průběžně č. 141/1961 Sb., trestní řád, čl. 8 Listiny odst. 3 14 kontrolován lékařem. Z těla stěžovatelky po- základních práv a svobod 15 stupně spontánně odcházela cizí tělesa - cca 80 16 ks plastových kontejnerků, obsahujících omam- 17 nou látku kokain. Dne 18. 6. 2009 byla stěžova- Nález Ústavního soudu České 18 telka opět vyšetřena na přítomnost cizích těles, 19 která však jíž nebyla v zažívacím traktu zjiště- l^llbhty sp. zn. IV US 3243/09 20 na. Nato byla stěžovatelka ve 12:15 hod. z hos- Datum rozhodnutí: 2. března 2010 21 pitalizace propuštěna, bylo jí předáno usnesení Závěr: Je-li stát vybaven příslušnými organizač- 22 o zahájení trestního stíhání dle § 160 odst. 1 tr. ními složkami finančně i personálně zajištěnými ze 23 řádu a v režimu zadržení byla umístěna v poli- státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv 24 cejní cele. Následně dne 19. 6. 2009 podala státní a povinností v této oblasti přenášel na soukromý sub- 25 zástupkyně Obvodního státního zastupitelství jekt, jímž je advokát, a pokud tak přesto učiní, pak ne- 26 pro Prahu 8 místně příslušnému obvodnímu ní důvod pro uznání takto mu vzniklých nákladů 27 soudu návrh na vzetí stěžovatelky do vazby, je- jako účelně vynaložených. Zastoupení státu advoká- 28 muž obvodní soud ústavní stížností napade- tem lze akceptovat jako výjimku z pravidla, kterou je 29 ným usnesením vyhověl. Ústavní soud se nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. 30 zabýval otázkou, zda je přípustné, aby lhůta 48 Obsah: Stěžovatel vedl před civilními soudy 31 hodin dle článku 8 odst. 3 věta druhá Listiny ne- spor o náhradu škody způsobené mu ve smys- 32 běžela v době, kdy obviněný s ohledem na svůj lu zákona č. 82/1998 Sb. Ve sporu byl neúspěš- 33 zdravotní stav není schopen úkonů trestního ří- ný proto, že žádné z rozhodnutí, jimiž mu měla 34 zení a kdy je bez stálého lékařského dozoru bez- být způsobena škoda, nebylo pro nezákonnost 35 prostředně ohrožen na životě. Dospěl k závěru, zrušeno. Stěžovateli se však podařilo prosadit 36 že stavení lhůty v uvedeném případě možné je, svůj nárok původně uplatňovaný před soudy 37 neboť běh uvedené lhůty nelze posuzovat bez přímo u příslušného správního úřadu. Tvrdil 38 přihlédnutí k účelu trestně procesního zajišťo- tedy, že v konečném důsledku meritorně úspěš- 39 vacího institutu zadržení podezřelé osoby, a zá- ný byl a pokud soudy jeho žalobu předtím za- 40 roveň bez přihlédnutí k samotnému charakteru mítly, rozhodovaly v rozporu se zákonem. Jeho 41 trestně procesního vztahu, jehož je podezřelá žaloba na náhradu škody proti státu byla za- 42 osoba během uvedené lhůty subjektem. Osoba mítnuta pro nesplnění podmínek podle § 8 odst. 1 43 trpící závažnou akutní poruchou zdraví nebo zákona č. 82/1998 Sb. a státu byla přiznána ná- 44 dokonce bezprostředně ohrožená na životě ne- hrada nákladů řízení spočívající mimo jiné v od- 45 může být subjektem uvedeného trestně proces- měně za advokátní zastoupení. Vydaný 46 ního vztahu; taková osoba není sama s to rozsudek napadl stěžovatel ústavní stížností, na 47 realizovat svá práva vyplývající z citovaných jejímž základě Ústavní soud zrušil výroky o ná- 48 ustanovení trestního řádu. Provádění úkonů hradě nákladů soudního řízení, nikoliv však vý- 49 trestního řízení vůči takové osobě by mohlo být roky o meritu věci. S odkazem na svoji 50 v konkrétním případě v rozporu s článkem 7 judikaturu zdůraznil výchozí tezi, podle které 51 odst. 1, 2 Listiny. Jestliže u zadržené osoby tam, kde je k hájení svých zájmů stát vybaven 52 vprůběhu zadržení vyjde najevo závažná poru- příslušnými organizačními složkami finančně 53 cha zdraví, případně je-li zřejmé, že taková po- i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, 54 rucha zdraví zadržené osobě bezprostředně není důvod, aby výkon svých práv a povinnos- 55 hrozí, mají orgány činné v trestním řízení po- tí v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, 56 vinnost takové osobě neodkladně zajistit lékař- jímž byl advokát, a pokud tak přesto učiní, pak 57 skou péči. Zadržení tudíž nemůže být vůči není důvod pro uznání takto mu vzniklých ná- 58 36 MONITORING JURISPRUDENCE 3/2010 1 2 S 4 5 6 7 S 9 10 11 12 1S 14 15 16 17 1S 19 20 21 22 2S 24 25 26 27 2S 29 50 51 52 SS 54 55 56 57 SS S9 40 41 42 4S 44 45 46 47 4S 49 50 51 52 5S 54 55 56 57 5S kladů jako účelně vynaložených. Odvolací soud v této souvislosti uvedl, že se nejednalo o běžnou agendu. K tomu Ústavní soud uvedl, že dostatečným kritériem pro akceptaci (ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. účelného) zastoupení ministerstva v soudním sporu advokátem nemůže být bez dalšího, že předmětem daného řízení nebyla běžná agenda spadající pod působnost tohoto ministerstva, ve které by bylo možno předpokládat odbornou fundovanost jakéhokoliv zaměstnance jeho právního odboru. Rozhodující je, že posouzení právních otázek, jež bylo třeba myšlenkově uchopit a v řízení před soudem řešit, se nijak výrazně nevymyká (ohledně intelektuální náročnosti) požadavkům kladeným na profesní erudovanost praktikujícího právníka. Tím nemá být kategoricky konstatováno, že za zcela výjimečných okolností nemusí být zastoupení (státu advokátem), mající povahu účelného uplatňování či bránění práva, vyloučeno. Je však třeba vzít v úvahu, že vydáním zákona č. 201/2002 Sb. byl zřízen Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, přičemž v okruhu záležitostí, kde je tímto zákonem předpokládána působnost zastupování státu, je jmenovaný úřad povolán k účinnému hájení majetkových zájmů státu. Otázkou, kterou by stát zastoupený svým odborným aparátem neměl v uvažovaných souvislostech opomíjet, je totiž také to, do jaké míry je možno očekávat při zastoupení advokátem míru ztotožnění se se zájmy státu a tomu přiměřené účinné hájení zájmů státu tímto soukromým subjektem. Právní odbory ministerstev si přitom mohou ve specifických právně obtížných případech nechat zpracovat (i od soukromých subjektů) znalecké expertízy, právní rozbory a analýzy, ze kterých mohou posléze kvalifikovaně při důsledném hájení státních zájmů a činění tomu náležitých úsudků vycházet. Jelikož zastoupení státu advokátem lze akceptovat jako výjimku z pravidla, je nutno ji vykládat přísně restriktivním způsobem. To v daném případě splněno nebylo. Související judikatura: nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2929/07, nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1452/09, nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1087/09 Relevantní ustanovení: § 142 občanského soudního řádu Připravil: Jan Tryzna 37 3/2010 JURISPRUDENCE MONITORING Monitoring evropské judikatury Evropský soudní dvůr a Soud prvního stupně OBDOBÍ: 1. BŘEZEN 2010 — 1. DUBEN 2010 Telekomunikacja Polska (věc C-522/08) Datum rozhodnutí: 11. března 2010 Závěr: Členský stát je oprávněn zakázat podmínění uzavření smlouvy o poskytování služeb tím, že koncový uživatel uzavře smlouvu o poskytování dalších služeb. Skutkové okolnosti: Rozhodnutím ze dne 28. prosince 2006 předseda Úřadu pro elektronické komunikace (UKE) uložil společnosti Te-lekomunikacja Polska SA (TP) ukončit zjištěná protiprávní jednání, která spočívala v tom, že uzavření smlouvy o poskytování přístupu k širokopásmovému internetu bylo podmíněno uzavřením smlouvy o telefonních službách. TP rozhodnutí napadla žalobou u správního soudu. Právní stránka: Směrnice o univerzální službě se mimo jiné týká zajišťování sítí a poskytování služeb elektronických komunikací pro koncové uživatele. Cílem je zajistit dostupnost veřejně přístupných služeb v dobré kvalitě v celém Společenství prostřednictvím účinné hospodářské soutěže a současně řešit okolnosti, za nichž trh nenaplňuje uspokojivě potřeby koncových uživatelů. Směrnice o univerzální službě tedy zakládá práva koncových uživatelů a odpovídající povinnosti podniků zajišťujících veřejně přístupné sítě a poskytujících veřejně přístupné služby elektronických komunikací. Mezi práva koncových uživatelů náleží právo nebýt nucen platit za doplňkové služby nebo služby, které pro požadovanou službu nejsou nezbytné. Směrnice dále stanoví, že podnikům s významnou tržní silou na trhu mohou být uloženy regulační povinnosti, které mohou zahrnovat požadavek, aby tyto podniky neodůvodněně nevázaly své služby. Z toho vyplývá, že taková vnitrostátní právní úprava, která za účelem ochrany koncových uživatelů zakazuje podniku podmínit uzavření smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb tím, že koncový uživatel uzavře smlouvu o poskytování dalších služeb, nemůže být v rozporu se směrnicí o univerzální službě. Související judikatura: rozsudek ze dne 23. dubna 2009, VTB-VAB a Galatea, C-261/07 a C-299/07, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí. Relevantní právní úprava: Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a právech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektronických komunikací (směrnice o univerzální službě). Attanasio Group (věc C-384/08) Datum rozhodnutí: 11. března 2010 Závěr: Vnitrostátní právní úprava, která stanoví povinné minimální vzdálenosti mezi čerpacími stanicemi pohonných hmot, představuje omezení svobody usazování zakotvené Smlouvou, ledaže by z daných okolností bylo patrné, že je takové omezení odůvodněno cíli ochrany bezpečnosti silničního provozu, životního prostředí a veřejného zdraví nebo cílem racionalizace služeb Skutkové okolnosti: Společnost Attanasio, usazená ve Viterbu (Itálie), podala obecnímu úřadu žádost o povolení výstavby čerpací stanice pohonných hmot a maziv a zkapalněných ropných plynů (LPG) u okresní silnice nazývané „Massarella". V průběhu správního řízení však vyšlo najevo, že obecní úřad mezitím vydal povolení ke zřízení čerpací stanice pohonných hmot v blízkosti místa, jež je předmětem žádosti společnosti Attanasio, společnosti Fel-gas Petroli. Vzhledem k tomu, že obecní úřad vydal stavební povolení společnosti Felgas Pet-roli, nemohl podle regionálního zákona č. 8/2001 již vyhovět žádosti společnosti Atta-nasio. Attanasio Group následně podala žalobu, kterou napadla vydání povolení společnosti Felgas Petroli, a podala návrh na vydání předběžného opatření směřujícího k pozastavení účinků tohoto povolení. Právní stránka: Výstavba čerpacích stanic pohonných hmot spadá pod pojem „usazování" ve smyslu Smlouvy. Tento pojem je velmi široký a zahrnuje možnost občana Unie podílet se stabilně a trvale na hospodářském životě jiného členského státu, než je stát jeho původu, a dosahovat tím zisku. Je třeba uvést, že článek 12 SES zakazující diskriminaci se použije samo- I T S 4 5 6 7 8 9 10 II lT lS 14 15 16 17 18 19 TO Tl TT TS T4 TS T6 T7 T8 T9 50 51 ST SS 54 55 56 57 58 59 40 41 4T 4S 44 45 46 47 48 49 50 51 ST SS 54 55 56 57 58 38 MONITORING JURISPRUDENCE 3/2010 1 statně pouze v situacích upravených právem W00d FÍOOľ Solutions AndreaS 2 Unie, pro něž Smlouva nestanoví zvláštní pra- Domberaer ÍVGC C-19/09) 3 vidla o zákazu diskriminace. Zásada zákazu 4 diskriminace se nicméně v oblasti práva usazo- Datum rozhodnutí: 11. března 2010 5 vání uplatňuje na základě článku 43 SES, takže Závěr: V případě poskytování služeb v několika 6 v daném případě není nutno provést výklad členských státech je soudem příslušným k rozhodnu- 7 čl. 12 SES. Svoboda usazování, kterou článek tí o všech nárocích ze smlouvy soud, v jehož obvodu 8 43 SES přiznává občanům Unie, zahrnuje v sou- se nachází místo hlavního poskytování služeb. Pro 9 ladu s článkem 48 SES pro společnosti založené smlouvu o obchodním zastoupeníje takovým místem 10 podle právních předpisů některého členského místo hlavního poskytování služeb obchodního zá- 11 státu, jež mají své sídlo, ústřední správu nebo stupce vyplývající z ustanovení smlouvy a v případě 12 hlavní provozovnu uvnitř Unie, právo vykoná- neexistence takových ustanovení místo faktického pl- 13 vat své činnosti v dotyčném členském státě pro- nění této smlouvy, a v případě nemožnosti takového 14 střednictvím dceřiné společnosti, pobočky nebo určení místo, kde má obchodní zástupce bydliště. 15 zastoupení. Podle ustálené judikatury brání člá- Skutkové okolnosti: Společnost Wood Floor 16 nek 43 SES veškerým vnitrostátním opatřením, u Landesgericht Sankt Pôlten (Rakousko) poda- 17 která i když se použijí bez rozdílu na základě la žalobu proti Silva Trade, kterou se domáhala, 18 státní příslušnosti, mohou bránit občanům Unie aby jí bylo z důvodu rozvázání smlouvy o ob- 19 ve výkonu svobody usazování zaručené Smlou- chodním zastoupení zaplaceno odškodnění za 20 vou nebo jej učinit méně přitažlivým. ESD rozvázání smlouvy ve výši 27 864,65 eur a vy- 21 zejména uvedl, že k takovým omezujícím účin- rovnání ve výši 83 593,95 eur. K odůvodnění 22 kům může dojít tehdy, může-li být na základě příslušnosti soudu, který rozhoduje ve věci, se 23 vnitrostátní právní úpravy společnost odrazo- společnost Wood Floor dovolávala čl. 5 bod 1na- 24 vána od zřizování takových podřízených jedno- řízení Rady (ES) č. 44/2001 a uvedla, že vyko- 25 tek, jakou je stálá provozovna, v jiných návala svou činnost výlučně v místě svého 26 členských státech, a vykonávání svých činností sídla, tedy v Amstettenu, vyhledávání a získá- 27 jejich prostřednictvím. Taková právní úprava, vání zákazníků se tedy uskutečňovalo 28 která podřizuje otevření nových čerpacích sta- v Rakousku. Společnost Silva Trade popřela pří- 29 nic pohonných hmot podmínce dodržení mini- slušnost soudu, kterému byla věc předložena, 30 mální vzdálenosti od ostatních obdobných uplatněním argumentu, že více než tří čtvrtin 31 stanic, tedy představuje omezení ve smyslu obratu společnosti Wood Floor bylo dosaženo 32 článku 43 SES tím, že zvýhodňuje provozovate- v jiných zemích než v Rakousku a že nařízení 33 le již působící na italském území, a tak může od- neobsahuje výslovné ustanovení pro takový 34 radit provozovatele z jiných členských států případ. Podle společnosti Silva Trade je tento 35 nebo jim dokonce může znemožnit přístup na závazek z důvodu nemožnosti určit místo plně- 36 italský trh. ní závazku, který je předmětem řízení, země- 37 Související judikatura: rozsudky Reyners, pisně neomezený. Námitka nepříslušnosti byla 38 2/74, Recueil, s. 631; Gebhard, C-55/94, Recueil, zamítnuta Landesgericht Sankt Pôlten, který 39 s. I-4165, a ELISA, C-451/05, Sb. rozh. s. I-8251, měl jednak za to, že smlouvy o obchodním za- 40 rozsudky Skanavi a Chryssanthakopoulos C-193/94, stoupení spadají pod pojem „poskytování slu- 41 Recueil, s. I-929, Baars, C-251/98, Recueil, s. I-2787, žeb" ve smyslu čl. 5 bodu 1 písm. b) druhé 42 a Lammers & Van Cleeff, C-105/07, Sb. rozh. s. I-173, odrážky nařízení, a jednak za to, že na základě 43 rozsudek Saint-Gobain ZN, C-307/97, Recueil, s. rakouské judikatury je třeba za místo poskyto- 44 I-6161, a rozsudek Test Claimants in Thin Cap vání služeb v případě poskytování služeb v ně- 45 Group Litigation, C-524/04, Sb. rozh. s. I-2107, kolika zemích považovat hlavní místo výkonu 46 rozsudek Kraus, C-19/92, Recueil, s. I-1663; roz- činnosti poskytovatele. Silva Trade podala od- 47 sudky Caixa-Bank France, C-442/02, Recueil, volání k Oberlandesgericht Wien, u kterého 48 s. I-8961, a Hartlauer, C-169/07, dosud nezveřej- uplatňuje argument, že dotyčná rakouská judi- 49 něný ve Sbírce rozhodnutí, rozsudky Marks & katura se týká pouze případu, kdy se různá mís- 50 Spencer, C-446/03, Sb. rozh. s. I-10837, Keller ta dodání nacházejí v jednom a tomtéž 51 Holding, C-471/04, Sb. rozh. s. I-2107, a Deutsche členském státě, a tvrdí, že pokud se různá mís- 52 Shell, C-293/06, Sb. rozh. s. I-1129. ta poskytování služeb nacházejí v několika člen- 53 Relevantní právní úprava: Článek 43 SES ve ských státech, je příslušný každý soud pouze 54 spojení s článkem 48 SES. pro ten závazek, který musí být splněn v místě 55 příslušnosti soudu. Žalobce, který uplatňuje 56 všechny své nároky u jednoho soudu, může jed- 57 nat pouze na základě článku 2 nařízení, takže 58 v této věci nejsou rakouské soudy příslušné. 39 3/2010 JURISPRUDENCE MONITORING Právni stránka: Pravidlo o zvláštní přísluš- ným soudem, přičemž nejužší vztah je zpravi- 1 nosti ve smluvních věcech stanovené v čl. 5 bo- dla v místě hlavního poskytování služeb. V pří- 2 dě 1 nařízení, které pravidlo o příslušnosti padě smlouvy o obchodním zastoupení je 3 doplňuje o zásadu založenou na místě bydliště obchodní zástupce tím, kdo poskytuje služby, 4 nebo sídla žalovaného, odpovídá cíli úzkého při existenci více míst poskytování služeb zá- 5 vztahu a je odůvodněno existencí určujícího stupcem je třeba v zásadě považovat za „místo 6 hlediska, které úzce spojuje smlouvu a soud, plnění" místo, kde docházelo k hlavnímu po- 7 který má o sporu rozhodnout. Pokud jde o mís- skytování služeb zástupce. 8 to plnění závazku vyplývajícího ze smluv o pro- Související judikatura: Rozsudek Color 9 deji zboží, nařízení ve svém čl. 5 bodě 1 písm. b) Drack, C-386/05, Sb. rozh. s. I-3699, a rozsudky 10 první odrážce toto kritérium vztahu definuje Rehder, C-204/08, dosud nezveřejněný ve Sbírce 11 samostatně v zájmu posílení cílů, jimiž jsou rozhodnutí, a CarTrim, C-381/08, dosud nezve- 12 sjednocení pravidel o soudní příslušnosti řejněný ve Sbírce rozhodnutí. 13 apředvídatelnost. V takových případech je tak Relevantní právní úprava: Článek 5 bod 1 14 místo dodání stanoveno jako samostatné určují- písm. b) druhá odrážka nařízení Rady (ES) 15 cí hledisko, které má být použito na všechny ná- č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o přísluš- 16 roky z téže smlouvy o prodeji. Ve světle cílů nosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnu- 17 úzkého vztahu a předvídatelnosti je pravidlo tí v občanských a obchodních věcech. 18 uvedené v čl. 5 bodě 1 písm. b) první odrážce 19 nařízení použitelné i v případě více míst dodá- 20 ní zboží v témže členském přičemž se ro- olympique Lyonnais (věc C-325/08) 21 zumí, že k rozhodnutí o všech nárocích ze 22 smlouvy musí být příslušný jediný soud. Uve- Datum rozhodnutí: 16. března 2010 23 dené právní úvahy přitom ESD vztahuje Závěr: Vnitrostátní předpis může zaručit odškod- 24 ina smlouvy o poskytování služeb, a to i v pří- nění klubu, který mladému hráči poskytl výcvik, 25 padech, že toto poskytování není uskutečňová- v případě, že tento hráč podepíše po skončení svého 26 no v jediném členském státě. Pravidla o zvláštní výcviku smlouvu profesionálního hráče s klubem z ji- 27 příslušnosti stanovená nařízením v oblasti ného členského státu. 28 smluv o prodeji zboží a poskytování služeb to- Skutkové okolnosti: Olivier Bernard pode- 29 tiž mají stejnou genezi a sledují stejný cíl. K cí- psal v roce 1997 na dobu tří sezón jako „nadějný 30 lům úzkého vztahu a předvídatelnosti, které hráč" smlouvu s klubem Olympique Lyonnais. 31 jsou naplňovány prostřednictvím koncentrace Před uplynutím platnosti uvedené smlouvy 32 soudní příslušnosti do místa poskytování slu- Olympique Lyonnais nabídl O. Bernardovi uza- 33 žeb na základě dané smlouvy a prostřednictvím vření smlouvy profesionálního hráče na dobu 34 určení jednotné soudní příslušnosti pro veškeré jednoho roku. Olivier Bernard odmítl uvedenou 35 nároky vycházející z této smlouvy, tedy nelze smlouvu podepsat a v srpnu 2000 uzavřel 36 v případě více míst poskytování dotčených slu- smlouvu profesionálního hráče s klubem New- 37 žeb v několika členských státech přistupovat castle UFC. Poté, co se Olympique Lyonnais do- 38 odlišně (výše uvedený rozsudek Rehder). Tako- zvěděl o uzavření uvedené smlouvy, podal 39 véto rozlišování, krom toho, že pro něj neexis- u pracovního soudu v Lyonu proti O. Bernar- 40 tuje opora v nařízení, by totiž bylo v rozporu dovi žalobu, kterou se domáhal, aby byla 41 s cílem, který stál u zrodu tohoto nařízení, tedy O. Bernardovi a klubu Newcastlu UFC uložena 42 přispět k rozvoji prostoru svobody, bezpečnosti společně a nerozdílně povinnost nahradit škodu. 43 a práva, jakož i k řádnému fungování vnitřního Požadovaná výše náhrady činila 53 357,16 eur, 44 trhu uvnitř Společenství. což je podle předkládacího rozhodnutí částka 45 Vzhledem k tomu, že ESD již rozhodl, že pro odpovídající odměně, kterou by O. Bernard 46 účely použití pravidla zvláštní příslušnosti, po- vprůběhu jednoho roku obdržel, pokud by po- 47 kud jde o prodej zboží, je v případě většího po- depsal smlouvu nabídnutou klubem Olympi- 48 čtu míst dodání zboží třeba v zásadě místem que Lyonnais. 49 plnění třeba rozumět místo, které zajišťuje nej- Právní stránka: S ohledem na cíle Unie spadá 50 užší vztah mezi smlouvou a příslušným sou- výkon sportovní činnosti do působnosti práva 51 dem, přičemž nejužší vztah je zpravidla v místě Unie tehdy, pokud představuje hospodářskou 52 hlavního dodání, mutatis mutandis platí, že pro činnost. V případě profesionálních sportovců se 53 účely použití pravidla zvláštní příslušnosti, po- jedná o sportovní činnost, která má povahu zá- 54 kud jde o poskytování služeb, je v případě vět- vislé činnosti nebo poskytování služeb za odmě- 55 šího počtu míst poskytování služeb třeba nu, a tak se na ni vztahují ustanovení článku 45 56 v zásadě místem plnění rozumět místo, které SFEU o volném pohybu pracovníků. Cílem 57 zajišťuje nejužší vztah mezi smlouvou a přísluš- článku 45 SFEU přitom je usnadnit státním pří- 58 40 MONITORING JURISPRUDENCE 3/2010 1 slušníkům členských států výkon veškerých doručen platební výměr, podala tato společnost 2 profesních činností na území Unie a bránit přije- žalobu na jeho zrušení. 3 tí opatření, která by mohla znevýhodňovat tyto Právní stránka: Uplatnění snížené sazby jako 4 státní příslušníky, chtějí-li vykonávat hospodář- výjimky ze zásady, že se uplatní základní sazba 5 skou činnost na území jiného členského státu. DPH je přípustné v případech „oprávnění ke 6 Opatření, které je na překážku volnému pohybu vstupu do kin", aniž by ovšem tento pojem byl 7 pracovníků, může být přípustné pouze tehdy, definován. Z ustálené judikatury zaprvé vyplý- 8 jestliže sleduje legitimní cíl slučitelný se Smlou- vá, že ustanovení, která mají povahu výjimky 9 vou, je odůvodněno naléhavými důvody obec- zurčité zásady, musí být vykládána striktně. 10 ného zájmu a nepřekračovalo meze toho, co je Událostem a zařízením, na která lze vztáhnout 11 pro dosažení dotčeného cíle nezbytné. Za takový pojem „oprávnění ke vstupu do kin", musí být 12 legitimní cíl slučitelný se Smlouvou je vzhledem za druhé společné zejména to, že jsou přístupné 13 k značnému sociálnímu významu sportovní čin- veřejnosti na základě předchozího zaplacení 14 nosti a zvláště fotbalu v Unii třeba považovat oprávnění ke vstupu, které všem osobám, jež si 15 i cíl spočívající v náboru a výcviku mladých hrá- je opatří, zjednává právo společně využívat kul- 16 čů. Z toho vyplývá, že systém, který stanoví po- turních a zábavních služeb, jimiž se vyznačují 17 vinnost náhrady za výcvik v případě, že mladý tyto události a zařízení. A konečně, za třetí, mu- 18 hráč podepíše po skončení svého výcviku sí být pojem „oprávnění ke vstupu do kin" vy- 19 smlouvu profesionálního hráče s jiným klubem, kládán v souladu s obvyklým smyslem tohoto 20 než ve kterém absolvoval výcvik, lze v zásadě výrazu. Z toho vyplývá, že pojem „oprávnění 21 odůvodnit cílem spočívajícím v podpoře nábo- ke vstupu do kin" nemůže být vzhledem k ob- 22 ru a výcviku mladých hráčů. Takový systém vyklému smyslu, který má tento výraz, a v sou- 23 nicméně musí skutečně naplňovat uvedený cíl vislosti, která je vlastní ustanovení, v němž je 24 a být s ohledem na něj přiměřený, přičemž mu- obsažen, vykládán v tom smyslu, že zahrnuje 25 sí být vzaty v úvahu náklady vynaložené klu- platbu provedenou jediným spotřebitelem za 26 bem na výcvik jak budoucích profesionálních účelem využití individualizovaného sledování 27 hráčů, tak hráčů, kteří se takovými hráči nikdy jednoho či více filmů anebo výňatků z filmů 28 nestanou. v soukromém prostoru jako jsou kabiny. 29 Související judikatura: rozsudek Bosman Související judiaktura: rozsudek Komise 30 (C-415/93, Recueil, s. I-4921, rozsudek Meca- v. Německo, C-109/02, Recueil, s. I-12691, rozsu- 31 Medina a Majcen v. Komise, C-519/04 P, Sb. rozh. dek Komise v. Španělsko, C-83/99, Recueil, s. I-445. 32 s. I-6991, rozsudky Kranemann, C-109/04, Sb. rozh. Relevantní právní úprava: Příloha H sedmá 33 s. I-2421, a ITC, C-208/05, Sb. rozh. s. I-181, roz- kategorie první pododstavec šesté směrnice Ra- 34 sudek Kraus, C-19/92, Sb. rozh. s. I-1663. dy 77/388/EHS o harmonizaci právních před- 35 Relevantní právní úprava: Článek 45 SFEU. pisů členských států týkajících se daní z obratu 36 - Společný systém daně z přidané hodnoty: jed- 37 notný základ daně, ve znění směrnice Rady 38 Erotic Center (věc C-3/09) 2001/4/ES. 39 40 Datum rozhodnutí: 18. března 2010 41 Závěr: pojem „oprávněníke vstupu do kin"obsa- Alassini (spojené věci C-317/08, 42 žený ve směrnici o dani z přidané hodnoty se _ « _ «««,««1 43 nevztahuje na platbu provedenou jediným spotfiebi- C-318/08, C-319/08 a C-320/08) 44 telem za účelem využití individualizovaného sledo- Datum rozhodnutí: 18. března 2010 45 vání jednoho či více filmů anebo výňatků z filmů v Závěr: Vnitrostátní předpis může stanovit, že 46 soukromém prostoru jako jsou kabiny. podmínkou přípustnosti žaloby k soudu 47 Skutkové okolnosti: V návaznosti na výsle- v případě sporu v oblasti elektronických komuni- 48 dek daňové kontroly v provozovně Erotic Cen- kacímezi koncovými uživateli a poskytovateli uvede- 49 ter ohledně dodržování zákonného režimu ných služeb, jež se týkají práv přiznaných uvedenou 50 DPH provedl daňový orgán doměření daně k tí- směrnicí, je povinný pokus o mimosoudní urovnání 51 ži společnosti Erotic Center z toho důvodu, že sporu. 52 na příjmy z poskytování projekčních kabin ne- Skutkové okolnosti: Žalobkyně v původním 53 správně uplatnila sníženou sazbu DPH ve výši řízení nemohly podat žaloby z důvodu skuteč- 54 6 % namísto základní sazby daně ve výši 21 %. nosti, že nejprve neuskutečnily povinný pokus 55 Společnosti Erotic Center bylo uloženo zaplace- o mimosoudní urovnání sporu. Předkládající 56 ní částky 48 454,36 eur odpovídající údajně pro- soud je toho názoru, že povinná povaha mimo- 57 tiprávně neodvedené DPH a pokuty ve výši soudního řešení sporu, která je stanovena do- 58 4840 eur. Poté, co byl společnosti Erotic Center tčenou právní úpravou v původním řízení, 41 3/2010 JURISPRUDENCE MONITORING může bránit ve výkonu práv koncových uživa- mi provozuje v Německu podnik pěstitelství ve 1 telů zejména z důvodu, že se takové urovnání sklenících. V Nizozemsku založil stálou provo- 2 sporu musí povinně uskutečnit elektronickou zovnu, kde se na základě smluv pěstují okrasné 3 formou. rostliny. Během roku 2001 odpracoval F. Gielen pro 4 Právní stránka: Podle článku 34 směrnice uvedený podnik více než 1225 hodin v Němec- 5 0 univerzální službě členské státy musí zajistit, ku, zatímco v Nizozemsku odpracoval pro uve- 6 aby pro spravedlivé a rychlé vyřizování sporů, denou provozovnu méně než 1225 hodin. 7 jejichž účastníky jsou spotřebitelé, byly dostup- Nizozemská daňová správa měla tedy za to, že 8 né průhledné, jednoduché a ne příliš nákladné F. Gielen nesplnil kritérium „počtu hodin". 9 mimosoudní postupy, přičemž směrnice o uni- Soud v Bredě tento výklad potvrdil. Naproti to- 10 verzální službě nestanoví podrobnosti nebo mu odvolací soud v Hertogenboschi měl za to, 11 konkrétní vlastnosti mimosoudních řízení, kte- že by takové použití uvedeného kritéria vedlo 12 rá mají být zavedena. Jedinou podmínkou, kte- k diskriminaci zakázané článkem 43 SES, neboť 13 rá je v této souvislosti směrnicí stanovena, je rozlišuje mezi poplatníky-rezidenty a poplatní- 14 zachování práva obrátit se na soudy příslušné ky-nerezidenty. Podle tohoto soudu totiž mo- 15 pro řešení sporů. Vnitrostátní právní úprava, hou být poplatníci-rezidenti při použití tohoto 16 která nejenže zavedla postup mimosoudního kritéria zdaněni ve vztahu ke svému zisku bez 17 řešení sporů, ale nadto stanovila povinnost jeho ohledu na místo na světě, kde byl dosažen. 18 využití před podáním k soudu, neohrožuje do- Právní stránka: Ačkoli přímé daně spadají do 19 sažení cíle zavedení mimosoudních postupů pravomoci členských států, nic to nemění na 20 pro vyřizování nevyřešených sporů, ale naopak tom, že tyto členské státy musejí při výkonu té- 21 tím, že zaručuje systematické využití mimo- to pravomoci dodržovat právo Unie. Rovněž 22 soudního postupu řešení sporů, posiluje užiteč- platí, že pravidla týkající se rovného zacházení 23 ný účinek směrnice o univerzální službě. ESD zakazují nejen zjevnou diskriminaci na základě 24 dal uvedenému vnitrostátnímu řešení zelenou státní příslušnosti, ale také všechny skryté for- 25 1 na základě ověření, že zavedení povinných po- my diskriminace, které použitím jiných rozlišo- 26 kusů o řešení sporů jako podmínky přípustnos- vacích kritérií vedou ve skutečnosti ke stejnému 27 ti žalob k soudu je slučitelné s právem na výsledku. Krom toho diskriminace může nastat 28 účinnou soudní ochranu, tedy zejména se zása- pouze tehdy, pokud jsou rozdílná pravidla pou- 29 dou efektivity a rovnocennosti. žívána na srovnatelné situace nebo je stejné pra- 30 Související judikatura: rozsudky Lucchini, vidlo používáno na rozdílné situace. Vzhledem 31 C-119/05, Sb. rozh. s. I-6199, Magoora, C-414/07, k tomu, že vnitrostátní právní úprava zachází, 32 Sb. rozh. I-10921, a Mono Car Styling, C-12/08, pokud jde o splnění „kritéria počtu hodin" pro 33 dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, roz- účely odpočtu pro osoby samostatně výdělečně 34 sudky PreussenElektra, C-379/98, Recueil, činné, rozdílně s daňovými poplatníky podle 35 s. I-2099, a Cipolla a další, C-94/04 a C-202/04, toho, zda jsou či nejsou v Nizozemsku reziden- 36 Sb. rozh. s. I-11421, rozsudky Grimaldi, C-322/88, ty, může být takové rozdílné zacházení na újmu 37 Recueil, s. 4407, Altair Chimica, C-207/01, Re- státním příslušníkům jiných členských států, 38 cueil, s. I-8875. protože nerezidenti jsou častěji cizími státními 39 Relevantní právní úprava: Clánek 34 směrni- příslušníky. I když ESD připustil, že situace re- 40 ce Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES zidentů a nerezidentů v daném členském státě 41 ze dne 7. března 2002 o univerzální službě a prá- nejsou zpravidla srovnatelné, protože vykazují 42 vech uživatelů týkajících se sítí a služeb elektro- objektivní rozdíly jak z hlediska zdroje příjmů, 43 nických komunikací (směrnice o univerzální tak z hlediska osobní daňové schopnosti po- 44 službě). platníka nebo zohlednění jeho osobní a rodinné 45 situace, zároveň upřesnil, že v případě daňové- 46 ho zvýhodnění, na které nemají nárok nerezi- 47 Gielen (věO C-440/08) denti, může být rozdílné zacházení mezi těmito 48 dvěma kategoriemi daňových poplatníků kvali- 49 Datum rozhodnutí: 18. března 2010 fikováno jako diskriminace ve smyslu SFEU, 50 Závěr: Přiznání daňové výhody jako je odpočet jestliže neexistuje žádný rozdíl v objektivní si- 51 pro osoby samostatné výdélečné činné v podobé, kte- tuaci, který by mohl odůvodňovat rozdílné za- 52 rá má diskriminační dopad na poplatníky-nereziden- cházení mezi oběma kategoriemi daňových 53 ty, je v rozporu s právem EU, a to i v případe, že si poplatníků. 54 tito poplatníci mohou, co se týče této výhody, zvolit V tomto ohledu je klíčové, že odpočet pro 55 režim použitelný na poplatníky-rezidenty. osoby samostatně výdělečně činné nesouvisí 56 Skutkové okolnosti: Pan F. Gielen je němec- s osobní schopností poplatníků, ale spíše s po- 57 kým rezidentem, který s dalšími dvěma osoba- vahou jejich činnosti. Tento odpočet je totiž při- 58 MONITORING JURISPRUDENCE 3/2010 1 2 3 4 5 6 ľ 8 9 10 11 12 13 14 15 16 1ľ 18 19 20 21 22 23 24 25 26 2ľ 28 29 30 31 32 33 34 35 36 3ľ 38 39 40 41 42 43 44 45 46 4ľ 48 49 50 51 52 53 54 55 56 5ľ 58 znán podnikatelům, jejichž podnikatelská činnost představuje hlavní činnost, což je prokázáno zejména splněním „kritéria počtu hodin". Vzhledem k tomu, že se uvedený odpočet přiznává všem poplatníkům-podnikatelům, kteří splnili zejména uvedené kritérium, je rozlišování podle toho, zda uvedení poplatníci odpracovali hodiny v Nizozemsku, nebo v jiném členském státě, nepodstatné. Z toho vyplývá, že poplatníci-rezidenti a poplatníci-nerezidenti se nacházejí pro účely odpočtu pro osoby samostatně výdělečně činné ve srovnatelné situaci. Volba shodného zacházení přitom není způsobilá vyloučit dotčenou diskriminaci. ESD totiž již uvedl, že vnitrostátní režim omezující svobo- du usazování zůstává stejně neslučitelný s právem Unie, i když je jeho použití fakultativní. Související judikatura: rozsudek Manninen, C-319/02, Sb. rozh. s. I-7477, rozsudek Schumac-ker, C-279/93, Recueil s. I-225, rozsudek Gsch-wind, C-391/97, Recueil, s. I-5451, Talotta, C-383/05, Sb. rozh. s. I-2555, a Renneberg, C-527/06, Sb. rozh. s. I-7735, rozsudky Gerritse, C-234/01, Recueil, s. I-5933, a Conijn, C-346/04, Sb. rozh. s. I-6137, rozsudek Test Claimants in the FII Group Litigation, C-446/04, Sb. rozh. s. I-11753. Relevantní právní úprava: Článek 49 SFEU. Připravili: Tomáš Dumbrovský, Petra Pipková 43 3/2010 JURISPRUDENCE MONITORING Evropský soud pro lidská práva OBDOBÍ: 7. BŘEZNA — 4. DUBNA 2010 Carson a ostatní v. Spojené Království, (stížnost č. 42184/05) Datum rozhodnutí: 16. března 2010 Závěr: Stěžovatelé žijící v zahraničí nejsou ve srovnatelné situaci s osobami žijícími ve Spojeném království, pokud jde o valorizaci důchodu podle vývoje inflace. Obsah: Stěžovateli je 13 britských státních příslušníků, narozených mezi lety 1913 a 1937. Stěžovatelé prožili většinu svého pracovního života ve Velké Británii, kde rovněž odváděli platby sociálního pojištění, aby poté emigrovali nebo se vrátili do Jižní Afriky. Jejich stížnost se týká odmítnutí britských orgánů dorovnávat jejich starobní důchody podle vývoje inflace. Podle jejich názoru se stali obětí diskriminace, protože s britskými penzisty ve stejné situaci se zacházelo rozdílně v závislosti na zemi jejich pobytu. Stěžovatelé tvrdili, že platili stejné příspěvky do Národního fondu pojištění (National Insurance Fund), mají stejné potřeby jako britští penzisté žijící ve Velké Británii nebo v jiných zemích, kde jsou díky recipročním úmluvám penze valorizovány. Naproti tomu jejich důchody jsou zmraženy na úrovni, na níž se nacházely v době jejich odchodu z Velké Británie. Vnitrostátní Sněmovna lordů dospěla k závěru, že mezi britskými důchodci a důchodci v zemích jako je Jižní Afrika se nejedná o analogickou ani obdobnou situaci. Dávky sociálního zabezpečení jsou totiž součástí složitého a navzájem propojeného systému sociálního zabezpečení a daňových opatření, jež mají zajistit minimální standard osobám ve Spojeném království. Pokud se stěžovatelé rozhodli žít ve společnostech, resp. ekonomikách mimo Spojené království, potom přijetí jejich argumentů by vedlo k vměšování justice do politických rozhodnutí o distribuci veřejných financí. Věc byla dne 4. listopadu 2008 posouzena senátem Soudu, který diskriminaci neshledal. Právě tak Velký senát rozhodl většinou sedmnácti hlasů proti šesti, že nedošlo k porušení čl. 14 ve spojení s čl. 1 1. Protokolu. Soudcové Tulkens, VajiŽ, Spielmann, Jaeger, Jo-čiené a López Guerra připojili společné nesouhlasné stanovisko. Poznámka: Soud se prakticky ztotožnil s právními závěry, které učinila Sněmovna lordů a po ní také senát Soudu. Neshledal situace stěžovatelů a britských důchodců jako srovnatelné. Přesto se nadto ještě zabývá otázkou nezbytnosti legitimního odůvodnění rozdílného zacházení v daném případě, a považuje v kontextu stěžovateli tvrzeného diskriminačního důvodu ekonomické argumenty vlády za dostatečně přesvědčivé. Související judikatura: rozsudek Velkého senátu ze dne 12. dubna 2006, Stec a ostatní v. Spojené království, č. 65731/01 a 65900/01, ECHR 2005-II, rozsudek Velkého senátu ze dne 29. dubna 2008, Burden v. Spojené království, č. 13378/05, ECHR 2008, rozsudek ze dne 6. června 2000, Magee v. Spojené království, č. 28135/95, ECHR 2000-I, rozsudek ze dne 21. února 1997, rozsudek Velkého senátu ze dne 18. února 2009, Andrejeva v. Lotyšsko, č. 55707/00, ECHR 2009. Relevantní ustanovení: Čl. 14 (zákaz diskriminace) ve spojení s čl. 1 1. Protokolu k Úmluvě o lidských právech a základních svobodách (ochrana vlastnictví). Oršuš a ostatní v. Chorvatsko, (stížnost č. 15766/03) Datum rozhodnutí: 16. března 2010 Závěr: V daném časovém období nebyly poskytnuty odpovídající záruky k zajištění zvláštních po-tfieb stěžovatelů jako členů znevýhodněné skupiny. Obsah: Stěžovatelé jsou Chorvati romského původu. Stěžují si, že byli na základní škole vzděláváni v oddělených romských třídách a dále na délku řízení o svých stížnostech před vnitrostátními soudy. Devět stěžovatelů navštěvovalo jak romské, tak smíšené třídy. Zbývajících pět stěžovatelů, kteří dosud do školy chodí, je zařazeno do oddělených romských tříd. Stěžovatelé uvádějí, že osnovy v oddělených romských třídách jsou o 30 % obsahově chudší než oficiální osnovy. Podle chorvatské vlády byly osnovy ve všech třídách stejné a romské děti byly umístěny do oddělených tříd kvůli potřebě doučování chorvatštiny. O stížnosti rozhodoval nejprve senát Soudu, který v červenci 2008 jednomyslně rozhodl, že nedošlo k diskriminaci v přístupu ke vzdělání, ačkoliv shledal porušení čl. 6 odst. 1. Úmluvy. Stěžovatelé požádali opředložení věci Velkému senátu a tato žádost byla přijata. Velký senát devíti hlasy k osmi dospěl k závěru, že byl porušen čl. 6 odst. 1 a také čl. 14 ve spojení s čl. 2 Protokolu č. 1 (právo na vzdělání). Poznámka: Soud uzavřel, že dočasné umístění dětí do zvláštní třídy z jazykových důvodů nepředstavuje samo o sobě porušení čl. 14 Úmluvy. Pokud se však týká výlučně dětí z jasně identifikovatelné etnické menšiny, musí být I T S 4 5 6 7 8 9 10 II lT lS 14 15 16 17 18 19 TO Tl TT TS T4 TS T6 T7 T8 T9 50 51 ST SS 54 55 56 57 58 59 40 41 4T 4S 44 45 46 47 48 49 50 51 ST SS 54 55 56 57 58 44 MONITORING JURISPRUDENCE 3/2010 1 poskytnuty zvláštní záruky. Chorvatské právo příležitosti s tvrzením, že byla sexuálně obtěžo- 2 vpředmětné době neupravovalo existenci tako- vána jedním ze svých mužských kolegů. 3 vých tříd. Testy, které byly používány pro zařa- Důsledkem bylo dlouhodobé onemocnění. Om- 4 zení dětí do těchto tříd, nebyly vytvořeny za budsman zahájil šetření a dospěl k závěru, že se 5 účelem hodnocení znalosti chorvatštiny, ale pro stěžovatelka skutečně stala obětí sexuálního ob- 6 hodnocení obecných psychomotorických vlast- těžování. Když se stěžovatelka po dvouměsíční 7 ností dětí. Pouze někteří stěžovatelé mohli cho- pracovní neschopnosti vrátila do zaměstnání, 8 dit na doučování chorvatštiny, jiní měli tuto nebyla vpuštěna na pracoviště. Na její stížnost jí 9 možnost jen v některých ročnících a další vůbec odpověděl velvyslanec, že byla propuštěna. Stě- 10 nikdy. Doučování rovněž nemůže nahradit žovatelka podala žalobu na neplatnost výpově- 11 nedostatek školních osnov zaměřených na di v občanskoprávním řízení. Soud dospěl 12 překonání znevýhodnění, způsobeného nedo- k závěru, že není dána jeho pravomoc, protože 13 statečnou znalostí chorvatštiny. Statistiky před- polské ministerstvo zahraničí namítlo diploma- 14 ložené stěžovateli prokázaly, že 84 % romských tickou imunitu. Litevský Nejvyšší soud nako- 15 dětí v dané oblasti opouští základní školu, aniž nec dospěl k závěru, že stěžovatelka zastávala 16 by měly ukončenu povinnou školní docházku. funkci ve veřejné správě a že ze samotné 17 Taková skutečnost ukazuje podle názoru soudu podstaty její funkce lze učinit závěr, že její po- 18 na potřebu zavádění pozitivních opatření, po- vinnosti se týkaly výkonu svrchovaných pravo- 19 skytujících podporu ve vzdělávání dětem a zvy- mocí polského státu, což je důvodem pro 20 šující informovanost jejich rodin. Řešením uplatnění pravidla imunity. Soud rozhodl jed- 21 těchto obtíží ovšem není zařazení do výlučně nomyslně o porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy. 22 romských tříd. V těchto třídách stěžovatelé strá- Poznámka: Soud konstatoval, že stěžovatelka 23 vili podstatnou část své školní docházky. nevykonávala žádné specifické funkce státního 24 Související judikatura: rozsudek ze dne orgánu, a jádrem sporu bylo její propuštění. 25 23. července 1968, „Belgický jazykový případ", Vnitrostátní soudy ani nevysvětlily, v jakém ob- 26 č. 1474/62, 1677/62, 1691/62 . Series A 6, rozsu- jektivním vztahu byly její každodenní povin- 27 dek Velkého senátu ze dne 13. listopadu 2007, nosti ke svrchovaným zájmům polského státu. 28 D. H. a ostatní v. Česká republika, č. 57325/00, Pouhé tvrzení, že stěžovatelka měla přístup 29 ECHR 2007, rozsudek ze dne 4. května 2001, k důvěrným dokumentům nebo že mohla ná- 30 Hugh Jordan v. Spojené království, č. 24746/94, hodou vyslechnout důvěrný telefonní hovor 31 rozsudek Velkého senátu ze dne 6. července vprůběhu plnění svých povinností, není dosta- 32 2005, Nachova a ostatní v. Bulharsko, č. 43577/98, čující. Její propuštění bylo spojeno se sexuálním 33 43579/98, CEDH 2005-VII, rozsudek ze dne obtěžováním, což je jednání, které jen stěží mů- 34 5. června 2008, Sampanis a ostatní v. Řecko, že být považováno za ohrožující polské bezpeč- 35 č. 32526/05, rozsudek Velkého senátu ze dne nostní zájmy. 36 6. dubna2000, Thlimmenos v. Řecko, č. 34369/97, Související judikatura: rozsudek ze dne 37 ECHR 2000-IV, rozsudek ze dne 13. prosince 28. září1998, At-Mouhoub v. Francie, č. 22924/93, 38 2005, Timishev v. Rusko, č. 55762/00 a 55974/00, Recueil 1998-VIII, p. 3227, rozsudek ze dne 39 ECHR 2005-XII, Valsamis v. Řecko, č. 21787/93, 12. listopadu2002, Beleš a ostatní v. Česká republi- 40 Reports 1996-VI. ka, č. 47273/99, CEDH 2002-IX, rozsudek ze dne 41 Relevantní ustanovení: Čl. 2 Protokolu č. 1 26. března1992, Editions Périscope v. Francie, 42 k Úmluvě (právo na vzdělání), čl. 6 odst. 1 č. 11760/85, série A234-B, rozsudek Velkého se- 43 Úmluvy o lidských právech a základních svobo- nátu ze dne 21. listopadu2001, Fogarty v. Spojené 44 dách (právo na rozhodnutí v přiměřené lhůtě). království, č. 37112/97, CEDH 2001-XI, rozsudek 45 Velkého senátu ze dne 25. března1999, Pélissier 46 a Sassi v. Francie, č. 25444/94, ECHR 1999-II, roz- 47 Rozsudek Velkého senátu ve věci sudek Velkého senátu ze dne 19. dubna2007, 48 Vilho Eskelinen a ostatní v. Finsko, č. 63235/00, 49 Cudak v. Litva (stížnost c. 15869/02) CEDH 2007-IV 50 Datum rozhodnutí: 23. března 2010 Relevantní ustanovení: Čl. 6 odst. 1 Úmluvy 51 Závěr: Odmítnutí jurisdikce a přijetí námitky o lidských právech a základních svobodách 52 státní imunity vznesené polskou vládou představuje (právo na spravedlivý proces). 53 základní porušení práva stěžovatelky na spravedlivý 54 proces. 55 Obsah: Stěžovatelka pracovala od listopadu 56 1997 jako sekretářka a spojovatelka na polském 57 velvyslanectví ve Vilniusu. V roce 1999 podala 58 stížnost k litevskému ombudsmanovi pro rovné 45 3/2010 JURISPRUDENCE MONITORING Rozsudek Velkého senátu Ve Věci 28. března2000, Baranowski v. Polsko, č. 28358/95, 1 Medvedyev a ostatní v. Francie, ECHR 2000-III, rozsudek ze dne 7. července 2 * oon/i/no\ 1989, Soering v. Spojené království, č. 14038/88, 3 (stIZľl°st C. 3394/03) Series A161, rozsudek ze dne 24. října1979, Win- 4 Datum rozhodnutí: 29. března 2010 terwerp v. Nizozemí, č. 6301/73, Series A 33, roz- 5 Závěr: Soud si uvědomuje nezbytnost potlačovat sudek ze dne 25. června 1996, Amuur v. Francie, 6 obchod s narkotiky, nicméně to samo o sobě nemůže č. 19776/92, Reports 1996-III, rozsudek Velkého 7 ospravedlnit postavení této oblasti mimo dosah práva. senátu ze dne 3. října 2006, McKay v. Spojené krá- 8 Obsah: Stěžovatelé jsou námořníci, státní pří- lovství, č. 543/03, CEDH 2006-X, rozhodnutí ze 9 slušníci Ukrajiny, Rumunska, Řecka a Chile. dne 12. ledna 1999, Rigopoulos v. Španělsko, 10 Francouzské námořní úřady zadržely jejich ná- č. 37388/97, Reports of Judgments and Decisions 11 kladní loď na širém moři při mezinárodní ope- 1999-II. 12 raci proti obchodování s drogami, a odtáhli ji do Relevantní ustanovení: Čl. 5, odst. 1 a 3 13 Brestu. Stěžovatelé poukazují na nezákonné Úmluvy o lidských právech a základních svo- 14 zbavení svobody, když byli 13 dní zadržováni bodách (právo na svobodu a osobní bezpečnost, 15 na palubě lodi pod dohledem francouzských právo být předveden před soudce a v přiměře- 16 ozbrojených sil a potom ještě dva, v některých né lhůtě souzen). 17 případech tři dny v policejní cele po příjezdu do 18 Brestu. Trvalo 15, resp. 16 dnů, než byli předve- 19 deni pfied soud. Se stěžovateli byl° zahájeno Rozsudky Velkého senátu ve věcech 20 trestní řízení, tři z nich byli uznáni vinnými ja- „ „ 21 ko členové organizované^ obchodujícíDepa||e v. Francie (stlznost C. 34044/02) 22 s narkotiky a ostatních šest bylo osvobozeno. a Brosset-Triboulet a ostatní v. Francie 23 Senát Soudu jednomyslně shledal porušení čl. 5 (34078/02) 24 odst. 1 Úmluvy, protože zbavení svobody stě- 25 žovatelů nebylo v souladu s postupem stanove- Datum rozhodnutí: 29. března 2010 26 ným zákonem. Neshledal však porušení čl. 5 Závěr: Stěžovatelé nebudou nuceni nést nadměr- 27 odst. 3 Úmluvy, vzhledem k výjimečným okol- né břemeno v důsledku demolice svých domů bez ná- 28 nostem případu, kdy byla potřeba nejprve loď roku na kompenzaci. 29 odtáhnout do Francie. Podle čl. 43 Úmluvy by- Obsah: V obou případech jsou stěžovateli 30 la věc předložena Velkému senátu, který rozho- osoby, které nabyly různým způsobem domy 31 dl deseti hlasy k sedmi, že byl porušen čl. 5 odst. postavené na mořském břehu, na území, které 32 1, a devíti hlasy k osmi, že nedošlo k porušení spadalo do kategorie veřejného vlastnictví po- 33 čl. 5 odst. 3 Úmluvy. Soudci Costa, Casadevall, břeží. K nabytí došlo v roce 1960, resp. 1945. 34 Birsan, Garlicki, Hajiyev, Šikuta a Nicolaou vy- V době nabytí domů byl udělen souhlas s uží- 35 jádřili společné částečně nesouhlasné stanovis- váním těchto veřejných pozemků příslušným 36 ko, právě tak jako soudci Tulkens, Bonello, správním orgánem a opakovaně obnovován. 37 Zupančič, Fura, Spielman, Tsotsoria, Power Nicméně rozhodnutí o obnoveném souhlasu 38 a Poalelungi. Jediným, kdo se k žádnému z ne- vždy obsahovala upozornění, že správní orgá- 39 souhlasných stanovisek nepřipojil, byl tedy ny je mohou změnit nebo odejmout zjakéhoko- 40 soudce Jebens. liv důvodu, aniž by za to poskytly kompenzaci. 41 Poznámka: Podle názoru soudu se nepodaři- V důsledku vstupu v účinnost nové legislativy, 42 lo prokázat, že by zadržení posádky a její odve- zákona o oblastech pobřeží, však v průběhu de- 43 zení do Francie mělo jakýkoliv zákonný základ. vadesátých let příslušné orgány další prodlou- 44 Diplomatická nóta vydaná Kambodžou, kde žení souhlasu s užíváním odmítly udělit. 45 byla loď registrována, sice představovala doho- Nabídly však stěžovatelům, že mohou na po- 46 du ad hoc, opravňující k zadržení lodi, ale ne již zemcích zůstat až do konce života za podmínky, 47 k zadržení její posádky a její odvezení do Fran- že nebudou podnikat žádné úpravy kromě 48 cie. Rovněž nebylo toto opatření možno ospra- údržby. Stěžovatelé to odmítli a obrátili se na 49 vedlnit na základě příslušných mezinárodních soud, a následně podaly vzájemnou žalobu také 50 úmluv jako výjimečné opatření spolupráce. státní orgány. Francouzská Státní rada (Conseil 51 Kambodža není stranou těchto úmluv a mezi djEtat) nakonec věc rozhodla tak, že stěžovatelé 52 oběma zeměmi také neexistuje dostatečně dlou- se, pokud jde o užívání pozemků ve veřejném 53 hodobá a ustálená praxe, pokud jde o boj s ob- vlastnictví, nemohou dovolat skutečně existují- 54 chodem s narkotiky na volném moři. cího vlastnického práva, a proto požadavek ná- 55 Související judikatura: rozsudek ze dne vratu do původního stavu bez kompenzace 56 28. října1998, Assenov a ostatní v. Bulharsko, v daném případě není porušením práva na 57 č. 24760/94, Reports 1998-VIII, rozsudek ze dne ochranu vlastnictví. Senát, jemuž byla věc při- 58 46 MONITORING JURISPRUDENCE 3/2010 1 dělena, se vzdal své pravomoci ve prospěch Vel- 2006 trestní soud v Liége konstatoval, že obvi- 2 kého senátu. Velký senát rozhodl třinácti hlasy nění proti stěžovateli jsou promlčena vzhledem 3 ke čtyřem, že nedošlo k porušení čl. 1 Protoko- k délce řízení a že správní vyšetřovatel od po- 4 lu č. 1 k Úmluvě. čátku osvědčoval zaujetí proti stěžovateli. Od- 5 Poznámka: Soud akceptoval, že běh času za- volací soud v Liége dospěl naopak k závěru, že 6 ložil vlastnické zájmy stěžovatelů ve vztahu délka řízení byla odůvodněná v důsledku složi- 7 k nerušenému užívání jejich domů. Státy ovšem tosti věci a že nedošlo k porušení stěžovatelova 8 mají právo omezit užívání majetku v souladu práva na obhajobu. Stěžovatel se neúspěšně od- 9 s veřejným zájmem, jímž je v daném případě volal ke kasačnímu soudu. Trestní soud v Liége 10 podpora volného přístupu na pobřeží. Velký se- rozhodl opět ve stěžovatelův prospěch, a odvo- 11 nát se neztotožnil s tvrzením stěžovatelů o od- lací soud jeho rozhodnutí opět zrušil. Nicméně 12 povědnosti státních orgánů za nejistotu ohledně stejně jako soud první instance, i odvolací soud 13 stavu jejich domů, která vzrůstala v důsledku prohlásil obvinění stěžovatele za promlčená. 14 běhu času. Naopak ze strany státních orgánů Soud rozhodl čtyřmi hlasy proti třem, že došlo 15 byla zdůrazněna jeho odvolatelnost a dočas- k porušení čl. 6 odst. 2 Úmluvy. Soudci Zagre- 16 nost, právě tak jako skutečnost, že při jeho od- belsky, Sajó a Cabral Baretto připojili společné 17 volání nepřísluší žádná kompenzace. Demolice nesouhlasné stanovisko. 18 domů po tak dlouhé době užívání je sice zásad- Poznámka: Soud poukázal na skutečnost, že 19 ním zásahem, ale šlo o součást opatření za úče- trestní soud první instance identifikoval poru- 20 lem vzrůstající potřeby ochrany pobřežních šení práva na presumpci neviny a práva na ob- 21 oblastí pro veřejné užívání. Správní orgány rov- hajobu. Tento vnitrostátní soud tak dospěl 22 něž nabídly řešení, které se nejeví nerozumné. k závěru, že zahájení trestního řízení proti stěžo- 23 Související judikatura: rozsudek Velkého se- vateli bylo založeno na stanoviscích nepříznivě 24 nátu ze dne 5. ledna2000, Beyeler v. Itálie, zaujatých proti stěžovateli od počátku šetření. 25 č. 33202/96, ECHR 2000-I, rozsudek Velkého se- Související judikatura: rozsudek ze dne 26 nátu ze dne 22. června2004, Broniowski v. Polsko, 10. února1995, Allenet de Ribemont v. Francie, 27 č. 31443/96, CEDH 2004-V, rozsudek ze dne č. 15175/89, série A 308, rozsudek Velkého se- 28 29.4.1999, Chassagnou a ostatní v. Francie, nátu ze dne 3. prosince 2009, Kart v. Turecko, 29 č. 25088/94, 28331/95 a 28443/95, ECHR 1999-III, č. 8917/05, rozsudek ze dne 10. října2000, Dak- 30 rozsudek ze dne 21. února1986, James a ostatní v. taras v. Litva, č. 42095/98, CEDH 2000-X, rozsu- 31 Spojené království, č. 8793/79, Series A 98, rozsu- dek ze dne 6. prosince 1988, Messegué a Jabardo 32 dek Velkého senátu ze dne 28. Září 2004, Kopec- v. Španělsko, č. 10590/83, série A 146. 33 ký v. Slovensko, č. 44912/98, ECHR 2004-IX, Relevantní ustanovení: Čl. 6 odst. 2 Úmluvy 34 rozsudek Velkého senátu ze dne 30. listopa- o lidských právech a základních svobodách (prá- 35 du2004, Oneryildiz v. Turecko, č. 48939/99, ECHR vo na spravedlivý proces, presumpce neviny) 36 2004-XII, rozsudek ze dne 3. Května 2007, Ozden 37 v. Turecko (č. 1), č. 11841/02. 38 Relevantníustanovení: Čl. 1 Protokolu č. 1 s. H. a ostatní v. Rakousko (stížnost 39 k Úmluvě o lidských právech a základních svo- 40 bodách (ochrana vlastnictví). č. 5'8l3/00) 41 Datum rozhodnutí: 1. dubna 2010 42 Závěr: Mezi členskými státy Rady Evropy neexi- 43 Poncelet v. Belgie (stížnost č. 44418/07) stuje jednotný pfiístup k asistované reprodukci, nic- 44 méně v daném případě legislativa členského státu 45 Datum rozhodnutí: 30. března 2010 zakládá rozdílné zacházení s jednotlivci v obdobné 46 Závěr: Ačkoliv odvolacísoud nikteraknenaznačil, situaci. 47 že by považoval stěžovatele za vinného trestnými či- Obsah: Stěžovateli jsou dva manželské páry 48 ny, z nichž byl obviněn, přesto zrušením rozhodnutí žijící v Rakousku. Jsou postiženi neplodností, 49 soudu prvního stupně vytvořil zdání, jako by pouze takže chtěli využít prostředky asistované repro- 50 promlčení zabránilo stěžovatelovu odsouzení. dukce, které nejsou v Rakousku povoleny. Jedi- 51 Obsah: Stěžovatel byl jako úředník minister- nou možností léčení neplodnosti je v případech 52 stva pro civilní práce zodpovědný za správu stěžovatelů oplodnění in vitro s použitím vajíčka, 53 smluv o veřejných zakázkách. Šetřením nadří- resp. spermatu dárce. Rakouský zákon o umě- 54 zeného orgánu byly prokázány neobvyklé ope- lém početí však zakazuje užití spermatu dárce 55 race ve správě veřejných zakázek, a v důsledku pro oplodnění in vitro a zcela vylučuje užití va- 56 toho bylo zahájeno šetření jednání stěžovatele, jíčka dárkyně. Na druhé straně ale zákon umož- 57 který byl obviněn z různých trestných činů včet- ňuje umělé početí in vitro v případě, že jde 58 ně padělání, zpronevěry a úplatkářství. V roce o vlastní vajíčka a spermie páru a pouze ve 47 3/2010 JURISPRUDENCE MONITORING výjimečných případech o dárcovství spermatu. platné. Pokud jde o argument, že oplodnění in 1 Vroce 1998 oba páry podaly stížnost k Ústavní- vitro vytváří rodinné vztahy, které nejsou zalo- 2 mu soudu s žádostí o přezkum příslušných ženy na biologickém vztahu mezi rodičem 3 ustanovení zákona. V roce 1999 Ústavní soud a dítětem, takové vztahy vznikají rovněž v dů- 4 rozhodl, že došlo k zásahu do práva stěžovate- sledku adopce. Soud proto neshledal nepřeko- 5 lů na respektování rodinného a soukromého ži- natelné překážky, jež by nedovolovaly 6 vota, nicméně dospěl k závěru, že je tento zásah rodinněprávní úpravu různých typů vztahů 7 ospravedlnitelný, protože zabraňuje vytváření vznikajících v důsledku oplodnění in vitro. 8 nepřirozených osobních vztahů, kdy by dítě Související judikatura: rozsudek Velkého se- 9 mělo více než dva biologické rodiče. Rovněž nátu ze dne 29.dubna1999, Chassagnou a ostatní 10 měl za to, že by jiná úprava vedla k vykořisťo- v. Francie, č. 25088/94, 28331/95 a 28443/95, 11 vání sociálně znevýhodněných jednotlivců jako ECHR 1999-III, rozsudek Velkého senátu ze dne 12 dárců. Soud rozhodl pěti hlasy ku dvěma o po- 11. července2002, Christine Goodwin v. Spojené 13 rušení čl. 14 ve spojení s čl. 8. Úmluvy, pokud království, č. 28957/95, ECHR 2002-VI, rozsudek 14 jde o dárcovství vajíček, a šesti hlasy k jednomu, Velkého senátu ze dne 10. Dubna 2007, Evans v. 15 pokud jde o dárcovství spermatu. Soudce Je- Spojené království, č. 6339/05, ECHR e2007-... , 16 bens připojil nesouhlasné a soudkyně Steiner rozsudek Velkého senátu ze dne 13. února2003, 17 částečně nesouhlasné stanovisko. Odivre v. Francie, č. 42326/98, ECHR 2003-III, 18 Poznámka: Soud dospěl k závěru, že jde rozsudek ze dne 29. dubna2002, Pretty v. Spoje- 19 o kombinaci technik umělého početí, které jsou né království, č. 2346/02, ECHR 2002-III, rozsu- 20 vnitrostátním právem povoleny za předpokla- dek ze dne 26. března1985, X. a Y. v. Nizozemí, 21 du, že jde o vlastní vajíčka a spermie páru. Zá- č. 8978/80, Series A 91. 22 kaz těchto v zásadě zákonem povolených Relevantní ustanovení: Čl. 8 (právo na re- 23 metod v jiných případech tedy vyžaduje zvláš- spektování rodinného a soukromého života) 24 tě závažné důvody. Ty ale rakouská vláda neu- a čl. 14 (zákaz diskriminace) Úmluvy o lidských 25 vedla. Soud nepřesvědčil argument rakouské právech a základních svobodách. 26 vlády, že by plošný zákaz byl jedinou možností 27 jak vyloučit zneužití oplodnění in vitro, zvláště Připravila: Pavla Boučková 28 pokud je v Rakousku dárcovství vajíček bez- 29 50 51 52 SS 54 55 56 57 SS S9 40 41 42 4S 44 45 46 47 4S 49 50 51 52 5S 54 55 56 57 5S 48 AMUALIIY_ 1 2 3 4 Aktuality z České republiky 5 6 7 8 Ústavní soud ČR: Dočasné zmrazení 9 , . o , o u ■ i jednorázově zamrazil platy, tak již dříve v rela- 10 p|atU soudCU nezasahuje do tivně krátkém období opakovaně přistoupil 11 nezávislosti soudní moci a Co snížení? k obdobným krokům. Nadto platové restrikce 12 vůči soudcům jsou neproporcionální, neboť 13 Začátkem března 2010 plénum Ústavního v rámci pozměňovacích návrhů k zákonu 14 soudu ČR zamítlo nálezem sp. zn. Pl. ÚS 13/08 č. 236/1995 Sb. došlo k navýšení platů praktic- 15 návrh Městského soudu v Brně na zrušení bodu 1 ky všech skupin státních zaměstnanců, popř. 16 písm. a) a b), jakož i bodu 2, článku XLV1I1, docházelo k zvyšování platů u jednotlivých 17 o mimořádném opatření při určování výše pla- skupin v průběhu rozhodného období (např. 18 tu a některých náhrad výdajů představitelů u pedagogických pracovníků regionálního škol- 19 státní moci a některých státních orgánů a soud- ství). Městský soud v Brně rovněž poukázal na 20 ců v letech 2008 až 2010, části třicáté zákona to, že platovými restrikcemi dochází k zásahu 21 č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, do legitimního očekávání těch, kterým byly zá- 22 v platném znění, a to pokud se týká soudce konem formulovány podmínky na dobu neurči- 23 okresního, krajského a vrchního soudu, Nejvyš- tou. Navrhovatel byl konečně přesvědčen, 24 šího soudu a Nejvyššího správního soudu. že v makroekonomickém měřítku je úspora do- 25 U Městského soudu v Brně je totiž projedná- cílená platovou restrikcí vůči soudcům zcela 26 vána žaloba, kterou se soudce Městského soudu zanedbatelná. 27 v Brně domáhá vůči České republice - Městské- Ústavní soud rozhodl, a to v duchu nosných 28 mu soudu v Brně zaplacení částky 3.900 Kč z ti- závěrů svého dřívějšího nálezu ve věci sp. zn. 29 tulu nároku na doplatek platu ve smyslu § 28 až Pl. ÚS 55/05, publikovaného ve Sbírce zákonů 30 § 31 zákona č. 236/1995 Sb., zákona o platu pod č. 65/2007, že krátkodobé (tj. jednoroční) 31 představitelů státní moci, a náhrady výdajů ve pozastavení růstu platů soudců nepředstavuje 32 smyslu § 32 odst. 1 písm. a) téhož zákona, neboť platovou restrikci zasahující do ústavních prin- 33 za měsíc leden 2008 mu nebyl vyplacen celý plat cipů podle čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 1 a čl. 82 odst. 1 34 a celá náhrada výdajů, na jaký by měl nárok, Ústavy ČR (srov. bod 43 odůvodnění předmět- 35 kdyby nedošlo ke zmrazení platu provedenému ného nálezu). Konkrétně Ústavní soud shledal, 36 výše specifikovanými ustanoveními zákona že z hlediska principu dělby státní moci a poža- 37 č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. davku jejich vzájemné vyváženosti ad hoc zůsta- 38 V důsledku zmrazení platů byl výsledný hrubý ly zachovány pojistky a záruky konstruované 39 plat soudce stejný jako v předchozím roce. zákonem o platu představitelů státní moci. Na 40 Městský soud v Brně dospěl k názoru, že usta- druhou stranu upozornil na možná rizika dlou- 41 novení, jejichž aplikací dochází ke zmrazení hodobějšího trendu snižování poměru mezi pla- 42 platů soudců, jsou v rozporu s čl. 1 odst. 1 ve tem soudce k zákonem stanovenému násobku 43 spojení s čl. 82 odst. 1, případně i s čl. 2 odst. 1 průměrné nominální mzdy v nepodnikatelské 44 Ústavy České republiky, a dále s ustanovením sféře. (Od 1. ledna 2004 byla přijata nová kon- 45 čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Z tohoto cepce výpočtu platové základny soudce, kdy 46 důvodu řízení o žalobě přerušil a podal Ústav- výpočet platu se má odvíjet od vývoje průměr- 47 nímu soudu návrh na zrušení uvedených pří- né nominální měsíční mzdy fyzických osob 48 slušných ustanovení zákona č. 236/1995 Sb. v nepodnikatelské sféře, tj. platová základna 49 Městský soud v Brně poukázal přitom na to, že soudce má představovat trojnásobek průměrné 50 zmrazení platů soudců lze považovat za nepří- mzdy. V okamžiku zavedení tohoto výpočtu 51 pustné platové restrikce, potažmo tedy za proti- platová základna soudců přitom činila 3,4 náso- 52 ústavní zásah do soudcovské nezávislosti bek.) Přestože mimořádné opatření napadené 53 spočívající ve ztrátě záruky platové stability Městským soudem v Brně nelze podle soudců 54 platových poměrů soudců. (Právo na adekvátní Ústavního soudu posuzovat izolovaně, je třeba 55 materiální zajištění totiž představuje jeden z vý- vždy zkoumat skutečný dopad do příjmové si- 56 znamných atributů soudcovské nezávislosti.) tuace soudců. Ten neměl podle Ústavního soudu 57 Ve svém podání Městský soud v Brně dále upo- zatím charakter trvalého snížení materiálního 58 zornil na to, že byť zákonodárce formálně toliko zabezpečení soudce. 3/2010 JURISPRUDENCE AKTUALITY Ústavní soud je totiž přesvědčen, že v projednávané věci dočasné pozastavení garantovaného nárůstu platů soudců neovlivnilo jejich dosud dosaženou úroveň materiálního zajištění způsobem, jenž by založil pochybnosti o tom, zda nejde o svévolný postup zákonodárce mající za cíl omezení či ztrátu soudcovské nezávislosti. Ústavní soud výrazně odlišil pozastavení nárůstu platů soudců od trvalého odnětí platu či jeho části, které dle názoru Ústavního soudu již představuje reálný negativní dopad do dosažené úrovně materiálního zajištění soudců (srov. bod 54 odůvodnění nálezů). Ústavní soud v závěru svého nálezu naznačil, že „krok zákonodárce, jímž (by) došlo nikoliv k pozastavení tempa růstu platu soudců, nýbrž k byť i jen částečnému odnětí již dosažené úrovně jejich materiálního zabezpečení, ...by mohl Ústavní soud (jen) stěží z hlediska principů demokratického právního státu ... aprobovat. Zvláště to platí, pokud by se ukázalo, že takováto zásadně nepřípustná restrikce zasahuje toliko nebo především příjmové poměry soudců a nikoliv současně příjmy jiných »služební-ků« státu." (Bod 55 odůvodnění nálezu.) Citovaná pasáž může představovat významnou indicií pro rozhodnutí Ústavního soudu ve věci dalšího návrhu Městského soudu v Brně týkajícího se nejnovější restrikce platů soudců. (Návrh Městského soudu v Brně doručený Ústavnímu soudu dne 5. března 2010 směřuje proti platovým restrikcím zavedeným zákonem č. 418/2009 Sb. spočívajícím v plošném snížení platů soudců o 4 %.) Lze přitom dodat, že paralelně budou plénem Ústavního soudu, a to pod sp. zn. Pl. ÚS 17/10, posuzovány i tři návrhy Obvodního soudu pro Prahu 5 na zrušení identických 4 % platových restrikcí u státních zástupců. Ústavní soud bude rozhodovat ve věci rozpuštění Dělnické strany Rozsudek Nejvyššího správního soudu z února letošního roku o rozpuštění Dělnické strany (blíže k rozsudku srov. minulé číslo Jurisprudence) se stane předmětem přezkumu pléna Ústavního soudu. V polovině března totiž Dělnická strana navrhla zrušení rozsudku, neboť má za to, že rozhodnutím Nejvyššího správního soudu došlo k popření jejího ústavně zaručeného práva na svobodné vyjadřování názorů a idejí, a dále k omezení práva na svobodu sdružování. Další pochybení spatřuje Dělnická strana v postupu Nejvyššího správního soudu při dokazování, jakož i při samotném právním posouzení věci. V souladu s ustanovením § 79 odst. 1 zákona oÚstavním soudu má podaný návrh proti roz- hodnutí o zrušení politické strany odkladný účinek, tj. až do dne rozhodnutí pléna Ústavního soudu o podaném návrhu nelze přistoupit k výkonu rozsudku Nejvyššího správního soudu. Prezident republiky: Zákon o krajském referendu vrácen Sněmovně Dne 19. března 2010 prezident republiky vrátil do Poslanecké sněmovny návrh zákona o krajském referendu a o změně některých zákonů. Návrh skupiny poslanců, jenž vychází ze zákona o místním referendu a s malými úpravami ho aplikuje na krajskou úroveň, byl Poslaneckou sněmovnou přijat začátkem března letošního roku. Prezident republiky hlavní důvod pro vrácení návrhu zákona spatřuje v tom, že návrh byl schválen velmi nízkým poměrem hlasů a jeho přijetí nikdy nepředcházela vážná debata. Další výtka směřuje proti tomu, že návrh zákona zaváděl - dle názoru prezidenta republiky velmi sporné - prvky přímé demokracie na úroveň kraje, neboť na rozdíl od komunální úrovně „se na úrovni kraje jedná o čistou politiku, kde platí -jako zásadní princip - mechanismus nepřímé demokracie" (srov. tisková zpráva Kanceláře prezidenta republiky ze dne 19. března 2010). V neposlední řadě prezident republiky upozornil na to, že zákon ve stávající podobě by se mohl stát dalším krokem „kregionalizaci České republiky akparcelování státu. Znamenal by ohrožení konzistentnosti politického rozhodování, protože by mohl vést k tomu, že bude celostátní politika jedním či více kraji blokována" (tisková zpráva Kanceláře prezidenta republiky ze dne 19. března 2010). Nejvyšší správní soud: Kárně senáty ve věcech soudních exekutorů již ustanoveny Dne 17. března 2010 složili v budově Nejvyššího správního soudu (NSS) v Brně slib přísedící nově ustanovených kárných senátů ve věcech kárných provinění soudních exekutorů a jejich náhradníci, čímž byl slavnostně završen proces konstituování. Kárné senáty vznikly na základě zákona č. 2S6/2009 Sb., jenž měnil dosavadní právní úpravu kárného řízení ve věcech soudních exekutorů (zákon č. 1SS/2009 Sb.). Podle zákona č. 2S6/2009 Sb. měly být nejpozději do 1. dubna 2010 ustaveny zvláštní senáty složené zpředsedy (soudce NSS), jeho zástupce (soudce Nejvyššího soudu) a čtyř přísedících (dvou soudních exekutorů, jednoho advokáta a jednoho přísedícího navrženého děkanem právnické fakulty). 1 2 S 4 5 6 7 S 9 10 11 12 1S 14 15 16 17 1S 19 20 21 22 2S 24 25 26 27 2S 29 50 51 52 SS 54 55 56 57 SS S9 40 41 42 4S 44 45 46 47 4S 49 50 51 52 5S 54 55 56 57 5S 50 AKTUALITY JURISPRUDENCE 3/2010 1 2 S 4 5 6 ľ 8 9 10 11 12 1S 14 15 16 lľ 18 19 20 21 22 2S 24 25 26 2ľ 28 29 50 51 52 SS 54 55 56 Sľ 58 59 40 41 42 4S 44 45 46 4ľ 48 49 50 51 52 SS 54 55 56 Sľ S8 Předseda NSS Josef Baxa s ohledem na očekávaný počet věcí, které těmto senátům budou napadat, rozhodl, že t. č. budou ustaveny dva kárné senáty pro řízení ve věcech soudních exe-kutorů. V prosinci loňského roku proto byli na plénu NSS ze soudců NSS vylosováni předsedové kárných senátů a jejich náhradníci. Poté, co v průběhu ledna 2010 byly doručeny návrhy kandidátů na členy kárných senátů, sestavil předseda NSS seznam soudců Nejvyššího soudu, seznam soudních exekutorů, seznam advokátů a seznam zástupců jiných právnických profesí pro losování členů kárných senátů. Z těchto seznamů byli v únoru 2010 na plénu NSS vylosováni konkrétní členové kárných senátů, jakož i jejich náhradníci. Senáty se budou zabývat pouze kárnými proviněními soudních exekutorů. Pravomoc rozhodovat o proviněních exekutorských kandidátů a koncipientů se na základě zákona č. 286/2009 Sb. vrátila zpět Exekutorské komoře CR. Nová právní úprava se bude uplatňovat pouze na řízení zahájená po 1. listopadu 2009. Ministerstvo spravedlnosti ČR: Nová pravidla určování výživného Koncem března ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová na setkání širší odborné veřej- nosti oficiálně představila dílčí výstup projektu sjednocení výživného, a to v podobě doporučující tabulky se stanovením poměrných částí platu určených na výživné. Smyslem projektu je sjednocení aplikační praxe v oblasti výživného na děti napříč celou republikou, přičemž konečná verze tabulky by se měla stát pomůckou jak pro soudy, tak i účastníky řízení při stanovení konkrétní výše výživného. Vypracování tabulky předcházelo provedení rozsáhlých průzkumů veřejného mínění, ze kterých vyplynulo, že s existencí pravidel pro určování výše výživného uplatňovaných dnes například v Rakousku souhlasí téměř sedmdesát procent všech respondentů. Představená orientační tabulka by nyní měla být přibližně po dobu jednoho roku testována, přičemž Ministerstvo počítá, že k její plošné aplikaci by mohlo dojít od července 2011. Přestože lze předpokládat, že tabulka ještě dozná určitých změn, Ministerstvo za velmi přínosné považuje vyjádření podpory ze strany Nejvyšší-ho soudu, jakož i ze strany odborné obce. Pfiipravila: Katarzyna Krzyžanková s1 3/2010 JURISPRUDENCE AKTUALITY Aktuality z Evropské unie Instituce a předsednictví Evropské unie Evropa 2020: Strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění Vbřeznu zveřejnila Komise strategii dalšího vývoje, která reaguje na příčiny a důsledky finanční krize. Jde o plán obnovy ekonomického systému Unie a jejích členských zemí a zároveň snahu zamezit opakování krize tím, že dojde k nápravě strukturálních nedostatků systému. Komise vychází z toho, že Evropa může uspět pouze tehdy, bude-li jednat kolektivně. Strategický dokument Evropa 2020 staví na vizi evropského sociálně tržního hospodářství a vychází ze tří vzájemněprovázaných priorit. První prioritou je inteligentní růst, tedy snaha rozvíjet ekonomiku založenou na znalostech a inovacích. Druhou prioritou je udržitelný růst stojící na podpoře konkurenceschopnější a ekologičtější ekonomiky méně náročné na zdroje. A konečně za třetí prioritu strategie stanoví růst podporující začlenění, která má za cíl podporovat ekonomiku s vysokou zaměstnaností, jež se bude vyznačovat sociální a územní soudržností. Na základě těchto priorit stanoví strategický dokument Komise tři hlavní cíle, kterých má Unie dosáhnout do roku 2020 - 75 % obyvatelstva ve věku od 20 do 64 let by mělo být zaměstnáno; 3 % HDP Unie by měla být investována do výzkumu a vývoje; v oblasti klimatu a energie by mělo být dosaženo cílů „20-20-20" (včetně zvýšení závazku na snížení emisí na 30 %); podíl dětí, které předčasně ukončí školní docházku, by měl být pod hranicí 10 % a nejméně 40 % mladší generace by mělo dosáhnout terciární úrovně vzdělání; a počet osob ohrožených chudobou by měl klesnout o 20 milionů. K dosažení těchto cílů předkládá Komise sedm stěžejních iniciativ, které by se měly stát základem balíků legislativních návrhů a dalších opatření, které ve svém celku povedou k dosažení výše uvedených cílů. Jedná se o následující iniciativy: tzv. Inovace v Unii stojící na zlepšení podmínek a přístupu k financování výzkumu a inovací, tak aby se zajistilo, aby se z in- ovativních nápadů staly výrobky a služby vytvářející růst a pracovní místa; tzv. Mládež v pohybu s cílem posílit usnadnění vstupu mladých lidí na pracovní trh; tzv. Digitální program pro Evropu, tedy urychlení rozvoje vysokorychlostního internetu a využití jednotného digitálního trhu domácnostmi a podniky; tzv. Evropa méně náročná na zdroje, stojící na podpoře oddělení hospodářského růstu od využívání zdrojů, podpora přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku, větší využití obnovitelných zdrojů energie, modernizace odvětví dopravy a podpora energetické účinnosti; tzv. Průmyslová politika pro éru globalizace, znamenající zlepšení podnikatelského prostředí; tzv. Program pro nové dovednosti a pracovní místa, zaměřený na modernizaci pracovních trhů, mobilitu a celoživotní vzdělávání pracovníků; a tzv. Evropská platforma pro boj proti chudobě, vedoucí k zajištění sociální a územní soudržnosti. Těchto sedm stěžejních iniciativ bude závazných jak pro Evropskou unii, tak pro členské státy. Program bude prováděn jak na úrovni Unie, tak na úrovni jednotlivých členských států, kde unijní orgány budou sloužit jako korodinátor a poradce. Na úrovni EU proto budou přijaty integrované hlavní směry vycházející z uvedených iniciativ. Jednotlivým členským státům pak budou předložena doporučení. V případě nepřiměřené reakce by mohlo být vydáno varování na politické úrovni. Předkládání zpráv v rámci strategie Evropa 2020 a hodnocení Paktu o stabilitě a růstu bude probíhat současně, uvedené nástroje však zůstanou odděleny a integrita Paktu bude zachována. Komise chce, aby Evropská rada už v červnu 2010 schválila podrobné parametry strategie, včetně integrovaných hlavních směrů a vnitrostátních cílů. Agentura pro informační systémy v prostoru svobody, bezpečnosti a práva Vroce 2009 navrhla Komise zřízení agentury, která by řídila existující informační systémy vytvořené v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Na základě změn právní povahy tohoto prostoru s výsledkem jeho další integrace Lisabonskou smlouvou, na který reagoval již původní návrh, přepracovala Komise návrh 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 52 AKTUALITY JURISPRUDENCE 3/2010 1 nařízení. Agentura bude odpovědná za dlouho- Komise stanovila pro Bulharsko šest referenč- 2 dobé provozní řízení Schengenského informačního ních cílů, jejichž naplňování sleduje: 1. přijmout 3 systému druhé generace (SIS II), Vízového infor- změny Ústavy, kterými se odstraní veškeré ne- 4 mačního systému (VIS) a systému EURODAC, jednoznačnosti v otázce nezávislosti a spolehli- 5 což je evropská databáze otisků prstů. vosti; 2. zajistit transparentnější a účinnější 6 Svou povahou půjde o regulační agenturu, kte- soudní řízení přijetím nového zákona o soud- 7 rá bude subjektem Unie s právní subjektivitou. ním systému a nového občanského řádu; 8 Strukturu agentury bude tvořit výkonný ředitel, 3. pokračovat v reformě soudnictví s cílem pro- 9 správní rada a poradní skupiny. Pro zajištění hloubit profesionální přístup, spolehlivost 10 účinné kontroly budou ve správní radě zastoupe- a účinnost; 4. vést profesionální a nestranné vy- 11 ny členské státy a Komise. Vzhledem k tomu, že šetřování případů obvinění z korupce na vyš- 12 informační systémy jsou společné zemím, které ších pozicích a informovat o něm; 5. přijmout 13 se na prostoru svobody, bezpečnosti a práva po- další opatření k zabránění korupčnímu jednání 14 dílejí různým způsobem (členské státy EU s růz- ak jeho potlačení, především na hranicích a při 15 nou úrovní účasti v informačních systémech na jednání s úřady místní samosprávy; 6. provést 16 základě protokolů připojených ke Smlouvě a při- strategii k boji s organizovaným zločinem za- 17 družené země), je třeba jejich zapojení zobrazit měřenou na závažnou trestnou činnost, praní 18 v možnostech ovlivnit vývoj a řízení těchto systé- špinavých peněz, jakož i na systematické zaba- 19 mů, ale také v závaznosti povinností, které agen- vování majetkového prospěchu získaného 20 tura stanoví (zásada tzv. proměnné geometrie). ztrestné činnosti a jeho propadnutí státu. Během 21 Prvními úkoly, které budou agentuře svěřeny, posledních šesti měsíců zahájilo Bulharsko ně- 22 jsou provozní úkoly, tj. zajištění celkového říze- kolik konkrétních návrhů reforem, v nichž rea- 23 ní informačních systémů a jejich provoz. Speci- guje na doporučení Komise. V parlamentu se 24 alizovaná organizace zajistí vysokou úroveň v současné době projednává částečné přepraco- 25 účinnosti a schopnosti rychlé reakce tak, aby vání trestního řádu. Pracuje se také na výrazné 26 systémy byly k dispozici oprávněným subjek- reformě zákona o propadnutí majetkového pro- 27 tům 24 hodin denně, sedm dnů v týdnu. Agen- spěchu získaného z trestné činnosti a na revizi 28 tura by měla odpovídat rovněž za vývoj a řízení zákona o střetu zájmů. Došlo k vytváření spo- 29 dalších rozsáhlých informačních systémů v pro- lečných vyšetřovacích týmů v některých před- 30 storu svobody, bezpečnosti a práva. nostních případech organizované trestné 31 činnosti a korupce na vyšších pozicích a byla ta- 32 ké zahájena strukturální reforma Národního 33 Zpráva Komise o pokroku Bulharska úfiadu pro vefiejné pfiíjmy a Národního celního 34 _ , , . , úřadu. Vláda připravuje komplexní strategii bo- 35 a Rumunska v rámCi meChanismu je proti korupci a organizovanému zločinu. Jak- 36 spolupráce a ověřování koliv jsou formální kroky Buharska na dobré 37 cestě, reálné změny nejsou uspokojivé - v lednu 38 Po vstupu Bulharska a Rumunska do EU byl 2010 došlo k další pouliční vraždě; dosud neby- 39 vytvořen tzv. Mechanismus pro spolupráci la vyšetřena domnělá závažná korupce v sou- 40 a ověřování. Jeho cílem je odstranit nedostatky vislosti s jmenováním vyšších úředníků v rámci 41 v oblasti vymáhání práva, které se z důvodu po- justice, do níž měli být zapojeni členové Nej- 42 litického rozhodnutí rychle přijmout obě země vyšší soudní rady; a nebyla stále výraznějí zlep- 43 do EU nepodařilo odstranit v rámci procesu pří- šena ochrana finančních prostředků EU. 44 pravy obou zemí na členství v Unii. Mechanis- Ipřes výtky působí zpráva o pokroku Bul- 45 mus má pomoci Bulharsku a Rumunsku harska pozitivně. To však nelze říci o zprávě 46 identifikovat nedostatky v oblasti reformy hodnotící rumuské reformy. Komise stanovila 47 soudnictví, boje proti korupci a organizované čtyři referenční cíle: 1. zajistit průhlednější 48 trestné činnosti a periodicky ověřovat pokrok a účinnější řízení před soudem, zejména posíle- 49 obou zemí. Zvěřejněním zpráv Komise vytváří ním kapacity a spolehlivosti Vrchní rady soud- 50 politický tlak na obě země. Komise připravuje ců a státních zástupců, sledovat dopad nového 51 zprávu každých šest měsíců. Explicitní celkové občanského soudního řádu a nového trestního 52 hodnocení dosaženého pokroku není sice do řádu; 2. zřídit úřad pro otázky prověřování bez- 53 zprávy zahrnuto, zpráva však obsahuje hodno- úhonnosti odpovědný za prověřování majetku, 54 cení konkrétních kroků. Na základě těchto neslučitelnosti s výkonem funkce a případného 55 zpráv, které nejen idenitikují nedostatky, ale ta- střetu zájmů a za vydávání předepsaných roz- 56 ké naznačují možnosti řešení, pak Bulharsko hodnutí, na jejichž základě lze přijmout odrazu- 57 a Rumunsko přijímají konkrétní opatření, která jící sankce. Zbylé dva cíle se týkají obecných 58 Komise ve své následné zprávě posuzuje. opatření pro boj proti korupci, jak na vyšších 53 3/2010 JURISPRUDENCE AKTUALITY státních pozicích, tak v územní samosprávě. Vprůběhu posledních šesti měsíců nebylo Rumunsko schopno udržet chod reforem z poloviny roku 2009. Volby zpozdily parlamentní diskusi o návrzích občanského a trestního řádu, jejichž přijetí bude dalším významným krokem v celém reformním procesu. V důsledku úbytku personálu a protestů v měsíci září pak byla navíc omezena kapacita soudního systému. Zpráva chválí práci Národního antikorupčního ředitelství, znovuzvolení Nejvyššího státního zástupce a výsledky Národního úřadu pro otázky prověřování bezúhonnosti. Kritice se však nevyhnuly soudy. Judikatura v případech korupce na vyšších pozicích je stále roztříštěná a bez odrazujícího účinku. Legislativní projekty a návrhy právních předpisů Právo na překlad a tlumočení v trestním řízení Komise předložila dne 9. března 2010 návrh směrnice, která by měla usnadnit občanům EU lépe uplatňovat své právo na fair proces všude v Unii i tam, kde nerozumějí jazyku řízení, stanovením společných minimálních standardů pro celou EU. Členským státům má být uložena povinnost dát podezřelým a obviněným osobám k dispozici tlumočníky nebo překladatele. V současné době se jednotlivé členské státy s tímto právem - zakotveným na Evropské úrovni v čl. 5 a 6 EÚLP, ale i v Chartě základních práv (čl. 48 odst. 2) - vypořádávají různými způsoby na různých úrovních ochrany. Tato skutečnost může vést k tomu, že některé členské státy předávají obviněného ke stíhání do jiného členského státu jen velmi nerady, a tudíž nejsou veškerá opatření Evropské unie k potírání kriminality (např. Evropský zatýkací rozkaz) uplatňována v plném rozsahu. Stanovení společných minimálních standardů by mělo nadále pomoci při uplatňování zásady vzájemného uznávání a tím zlepšit fungování soudní spolupráce v trestních věcech mezi členskými státy EU. Tento návrh je prvním návrhem směrnice k posílení trestního soudnictví od nabytí účinnosti Lisabonské smlouvy. Komise chce využít Lisabonem nově zavedených možností a řízení o této významné legislativní iniciativě urychlit. Cílem je dosáhnout politické shody mezi Radou a Evropským parlamentem ještě před začátkem léta. Návrh se opírá o čl. 82 odst. 2 SFEU, který stanoví, že Evropský parlament a Rada mohou zavádět minimální pravidla zajišťující, aby soudní orgány členských států EU uznávaly a vykonávaly rozsudky a jiná soudní rozhodnutí a soudní politiku a spolupráci v trestních věcech, které mají přeshraniční dimenzi. Výchozí tezí návrhu je, že není možno plně využívat práva na obhajobu, pokud dotyčná osoba nerozumí při slyšení použitému jazyku, pokud nemá k dispozici úplný překlad všech důkazních prostředků a není schopna dorozumívat se se svým obhájcem. Na tyto základní požadavky reaguje návrh směrnice. Zásadou číslo jedna by mělo být, že tlumočení nebo překlady by měly být poskytovány ve všech fázích vyšetřování a soudního řízení. Pro rozhovor s obhájcem a během vyšetřování, včetně policejních výslechů a soudních jednání, musí mít obviněný k dispozici tlumočníka nebo překladatele. Pro zajištění fairového procesu se návrh vztahuje i na písemný překlad důležitých procesních dokumentů, jako je zatýkací rozkaz, trestní oznámení, obžaloba a veškeré relevantní důkazní podklady, zejm. klíčová svědectví. Obviněný by měl mít možnost opřít se o více, než je pouhý ústní překlad, který stav věci shrnuje. Před tím, než se obviněný svého práva na tlumočení resp. překlad vzdá, musí být o svém nároku a následcích vzdání se řádně poučen. Nesmí být nucen vzdát se svých práv, dokud si nepromluví se svým obhájcem. Náklady na tlumočení a překlady by měl vždy a za všech okolností nést členský stát. Manželství s mezinárodním prvkem Návrh nového nařízení týkajícího se určení rozhodného práva pro rozvod manželství s mezinárodním prvkem znamená, že poprvé v historii by mohla být použita ustanoveníSmlouvy umožňující posílenou spolupráci (enhanced cooperation). Tzv. posílená spolupráce umožňuje devíti a více členským státům EU spolupracovat mnohem těsněji jako poslední východisko v případech, kdy návrh nezíská podporu dostatečného počtu zemí v rámci běžného legislativního procesu EU. Ostatní členské státy EU se mohou kdykoli později rozhodnout, že daná pravidla budou aplikovat též. Tento postup umožňuje většímu počtu zemí vyřešit podstatný problém, aniž by byla porušena práva jiných členských států. Kterýkoli členský stát, který se procesu neúčastní od začátku, se může přidat. Cílem je, aby nakonec participovaly všechny členské státy. Daná situace nastala u návrhu 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 54 AKTUALITY JURISPRUDENCE 3/2010 1 nařízení týkajícího se rozhodného práva u roz- 2 vodů manželství s mezinárodním prvkem. V ro- 3 ce 2006 předložila Komise svůj první návrh (tzv. 4 Řím III), nedostalo se mu ale požadované jed- 5 nomyslné podpory a i nadále nedošlo k žádné- 6 mu významnému posunu. S touto situací se 7 nevyrovnalo deset členských států (Bulharsko, 8 Francie, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Rakous- 9 ko, Rumunsko, Řecko, Slovinsko a Španělsko) 10 aproto podaly Komisi žádost, aby vypracovala 11 apředložila návrh v rámci procesu posílené 12 spolupráce. Komise svůj návrh předložila dne 13 24. března 2010. Nyní musí členské státy EU při- 14 stoupit k hlasování o tom, zda se těchto zmíně- 15 ných deset států může pustit do posílené 16 spolupráce. Stejně tak je nutno získat souhlas 17 Evropského parlamentu. 18 Předmětem návrhu jsou pravidla, na základě 19 nichž si manželé budou moci vybrat zemi, jejíž 20 právní předpisy se v případě rozvodu použijí. 21 Stávající právní situace manželství s meziná- 22 rodním prvkem vypadá následovně: Dvacet 23 členských států určuje rozhodné právo na zá- 24 kladě kritérií, jako je např. státní příslušnost ne- 25 bo dlouhodobý pobyt. Sedm členských států 26 (Dánsko, Finsko, Irsko, Kypr, Lotyšsko, Spojené 27 království a Švédsko) v těchto případech apli- 28 kuje své vnitrostátní právo. Návrh má umožnit 29 manželstvím s mezinárodním prvkem zvolit 30 rozhodné právo pro případ rozvodu za pod- 31 mínky, že se jedná o právní řád, k němuž mají 32 bližší vztah (jako např. dlouhodobý pobyt nebo 33 státní příslušnost). Pokud se manželé o rozhod- 34 ném právu mezi sebou nedohodnou, je určeno 35 na základě následujících faktorů. V první řadě 36 se použije jako hraniční ukazatel společné ob- 37 vyklé místo pobytu. Pokud není, použije se prá- 38 vo státu, kde měli manželé poslední společné 39 obvyklé místo pobytu, pokud má jeden z nich 40 v tomto státě stále ještě obvyklé místo pobytu. 41 Pokud ani tak není nalezeno rozhodné právo, 42 použije se právní řád toho státu, jehož mají 43 manželé společnou státní příslušnost. Pokud 44 i nadále rozhodné právo určeno nebylo, použije 45 se lex fori. Komise předpokládá, že na základě 46 těchto pravidel bude nejčastějším rozhodným 47 právem právo toho států, kde bylo o rozvod po- 48 žádáno. Z návrhu mohou mít podle Komise 49 prospěch i státní příslušníci neparticipujících 50 členských států nebo třetích zemí. Postačí na- 51 příklad, aby jejich posledním společným obvy- 52 klým místem pobytu byl participující členský 53 stát a jeden z manželů měl i nadále obvyklý po- 54 byt v tomto participujícím státě. 55 Návrh rovněž umožňuje, aby si manželé kdy- 56 koliv dopředu mohli zvolit rozhodné právo. To- 57 to pravidlo jim má poskytnout právní jistotu, 58 předvídatelnost a pružnost a má ochránit man- žele a jejich děti před komplikovanými, zdlouhavými a bolestivými řízeními. Tato posílená autonomie manželů při výběru rozhodného práva dopředu má zabránit tomu, aby jeden z manželů získal nespravedlivé výhody nad slabším partnerem. Ochrana manželů nacházejících se ve slabším postavení je jedním z cílů předloženého návrhu. Zejména jde o zabránění tomu, aby se finančně zajištěnější manžel uchýlil k praktice tzv. forum shopping tím, že se na-př. na dobu jednoho roku odstěhuje do země spro něj výhodnou úpravou, která navíc aplikuje lex fori, a pak v této zemi podá návrh na rozvod. Nové právní předpisy a aplikace práva Vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků a cel První úprava vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků a cel byla přijata již v roce 1976 směrnicí 76/308/EHS, který byla kodifikována směrnicí 2008/55/ES o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření. Tento nástroj se nicméně ukázal být nedostačující pro potřeby za třicet let pokročilého vnitřního trhu. Členské státy si opakovaně stěžovaly na různé vady právních prostředků, které jim směrnice poskytovala (ze-jm. pomalost, nerovnost, nedostatečná koordinace a nedostatek transparentnosti). S rostoucí mobilitou osob a kapitálu v rámci vnitřního trhu roste i počet podvodníků, kteří využívají skutečnosti, že působnost správních úřadů je omezena na dané státní území. Navíc ztěžuje právo na volný pohyb, obsažené ve Smlouvě, členským státům možnost požadovat zajištění za platby na svém výsostném území vzniklých daňových povinností. Z tohoto důvodu členské státy využívají čím dál tím více možnosti vzájemné pomoci mezi správními orgány při vymáhání daní a poplatků. V roce 2003 to bylo 3 355 dožádání, v roce 2007 již 11 794. Skutečně vymožené částky se však rovnají asi 5 % všech částek, pro něž byla pomoc dožádána. Aby finanční úředníci byli schopni vypořádat se s rostoucími počty dožádání, bylo nutno přijmout jednodušeji aplikovatelné předpisy. Tento účel by měla splnit nově přijatá směrnice Rady 55 3/2010 JURISPRUDENCE AKTUALITY 2010/24/EU ze dne 16. března 2010 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření. Původní směrnice 2008/55 se vztahovala na některé daně a poplatky, nová směrnice se vztahuje na veškeré, což povede k dalšímu nárůstu dožádání. Z tohoto důvodu nestačila pouhá novelizace stávající směrnice. Vzájemná pomoc se může vztahovat na následující: dožádaný orgán může dožadujícímu orgánu poskytnout informace, které jsou potřebné pro vymáhání pohledávek vzniklých v dožadujícím státě, a doručit dlužníkovi veškeré s pohledávkou související dokumenty dožadujícího státu. Dožádaný orgán může dále na žádost dožadujícího orgánu vymáhat pohledávky vzniklé v dožadujícím státě nebo přijmout zajišťující opatření, která by zajistila vymáhání těchto pohledávek. Směrnice dále předpokládá jednotný doklad o vymahatelnos-ti v dožádaném státě. Doklad se přikládá k žádosti o vymáhání pohledávky. Tento jednotný doklad o vymahatelnosti pohledávky v dožádaném členském státě odráží základní obsah původního dokladu o vymahatelnosti pohledávky a je jediným základem pro opatření k vymáhání pohledávky a předběžná opatření přijímaná v dožádaném členském státě. Nepodléhá žád- nému úkonu uznání, doplnění nebo nahrazení v tomto členském státě. Dále též směrnice zavádí standardní formulář pro doručování aktů. Přijetí těchto dvou „jednotných formulářů" by mělo odstranit problémy s uznáváním a překládáním právních titulů jiného členského státu, které byly identifikovány jako hlavní problémy účinnosti dosavadní úpravy. Směrnice též vytváří právní podklad pro výměnu informací o jednotlivých vratkách bez předchozího dožádání. Dále by mělo být umožněno, aby finanční úředníci jednoho členského státu mohli být přítomni nebo dokonce účastníky správního šetření v jiném členském státě. To by mělo vzájemnou pomoc mezi správními úřady zefektivnit a urychlit. Směrnice zavádívšeobecnou povinnost dožádání a další dokumenty předávat v elektronické podobě prostřednictvím elektronické sítě a rovněž jasná pravidla o tom, jaké jazyky mají být v žádosti a dokumentech používány, což by mělo členským státům dovolit zpracovávat dožádání rychleji a jednodušeji. Všechny dokumenty, tj. dožádání, standardní formuláře o doručení a jednotné doklady o vymahatelnosti pohledávky v dožádaném členském státě se zasílají v úředním jazyce dožádaného členského státu. Připravili: Tomáš Dumbrovský a Petra Pipková 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 56