České a evropské  zdravotnické právo
Povinně volitelný předmět PrF MU
Filip Křepelka
2010

Cíl a nástroje
lCíl: orientace v právní problematice zdravotnictví a vybraných souvislostí
lNástroje:
l- připomenutí si a rozbor minulé, současné a zvažované české právní úpravy
l- srovnávání s úpravami a skutečností  ve vybraných jiných zemích
l- zohledňování mezinárodních a nadnárodních standardů
l(také proto název předmětu České a evropské zdravotnické právo: co americké?)

Témata přednášek
(1)Právo a etika ve zdravotnictví
(2)Souhlas a shoda ve zdravotnictví
(3)Povinnost pečovat a nucená péče
(4)Odpovědnosti ve zdravotnictví (civilní, trestní, správní)
(5)Mlčenlivost a informace ve zdravotnictví
(6)Organizace zdravotnictví, podnikání a zaměstnání
(7)Financování zdravotnictví (veřejné úhrady a spoluúčast)
(8)Zdravotnický materiál (léky, zdravotnické prostředky, rozmanitý biologický materiál)
(9)Zdravotnický výzkum
(10)Život a smrt (interrupce, reprodukce, euthanasie)

Kolokvium
l
l
l
l
lStandardní: zpracování stručné práce (2000-5000 znaků) na prostřednictvím IS přihlášené téma,
každý bude mít jiné + jeho kratičká obhajoba na jedné z posledních dvou lekcí (11. a 12. přednáška)
anebo ve zkouškovém období podle možností
lNebo možnost podílu na přípravě skript do předmětu pro další ročníky v podobě skupinové oponentury
jednotlivých kapitol odpovídající přednáškám.
lŽÁDNÁ ÚSTNÍ ČI PÍSEMNÁ ZKOUŠKA!
3922524-i214-want_1156927290

Prameny: legislativa a judikatura
lČeské zákony a podzákonné předpisy:
-Zákony týkající se zcela či převážně zdravotnictví
-Zákony obecné s důsledky pro zdravotnictví (OZ, ZR, ZP, ObchZ, TZ, OSŘ apod.)
lNějaké ty rozsudky českých soudů (problémy…)
lvzácně zahraniční legislativa
lobčas zahraniční judikatura
lMezinárodní smlouvy, zejména ty sjednané v Radě Evropy
la nadnárodní právo Evropské unie

Nejdůležitější zákony pro zdravotnictví
lZákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění četných a zásadních novel (49, všechny po
roce 1990)
lZákon č. 378/2007 Sb., o léčivech
lZákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví
lZákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění
lÚmluva  na ochranu lidských  práv a lidské důstojnosti v souvislosti s aplikací biologie a
medicíny (CETS 164, č. 96/2001 Sb. m. s.)
lPozornost návrhům novel a rekodifikací!!!

Odborná literatura
lObnovený časopis  Zdravotnické právo
lKnihy a knížky:
lCísařová D., Trestní právo a zdravotnictví, LexisNexis, 2005.
lStolínová J., Mach J., Právní odpovědnost ve zdravotnictví, Galén, 1998
lŠustek P, Holčápek T., Informovaný souhlas: teorie a praxe informovaného souhlasu ve
zdravotnictví, ASPI, 2007
lUherek P., Povinná mlčenlivost zdravotnických pracovníků, Grada, 2008
lPrudil L, Základy právní odpovědnosti ve zdravotnictví, NCONZO, 2006
lHaškovcová H., Lékařská etika, Galén, 2002.
lKřepelka F., Evropské zdravotnické právo, Lexis Nexis, 2004.
l
l

Téma č. 1
lPRÁVO A ETIKA ve zdravotnictví
Ethics


lVedle právní regulace je pro zdravotnictví poměrně důležitá rovněž regulace etická
lRegulace společenských vztahů pomocí morálky, náboženství, tradice, módy apod.  též obecně ve
společenském a politickém životě a v jednotlivých odvětvích hospodářství
lEtablovaná, zkoumaná a sepisovaná etika je však výjimkou, stěží lze nalézt odvětví hospodářství se
srovnatelně rozvinutou a rozpracovanou etikou
lPlatí to, přestože v posledních desetiletích je „etická rétorika“ a „etické kodexy“ módou též v
dalších hospodářských odvětvích.

Užívané výrazy pro etiku
lRůzné označování:
-lékařská etika: týkající se pouze lékařů
-zdravotnická etika: zahrnuje též pomocné zdravotnické profese
-bioetika: širší pojetí, zahrnuje výzkum mimo zdravotnictví v úzkém slova smyslu týkající se lidí,
nakládání se zvířaty a rostlinami apod.
-deontologie – profesní standardy  (v zahraniční literatuře)
lPozor na chápání jednotlivých používaných výrazů v jednotlivých kontextech: např. odmítání
„bioetiky“ jako nepřijatelné v určitých kruzích křesťanské lékařské/zdravotnické etiky.
l
l

Jednotlivé roviny zdravotnické etiky
l (1)  Národní profesní etika založená na konsensu lékařů jako vlivné společenské skupiny a
ohledech na mínění veřejnosti.
l(1+) Mezinárodní profesní etika vzešlá ze shody národních profesních skupin na mezinárodních
fórech.
l(2) Svářící se ideologie a doktríny (náboženské, politické) s různou mírou vlivu na formování
národní a do určité míry též mezinárodní profesní etiky.
l(3) Věda a nauka na lékařských fakultách a dalších vyšších zdravotnických školách, založená na
zkoumání a zprostředkování národní profesní etiky, nezřídka pochopitelně ovlivněná některou z
(bio)etických ideologií a doktrín.
l

Konsensuální bioetika pro zdravotnictví
lSamostatný normativní systém odlišný od práva.
lProsazuje se společenským tlakem v rámci profesní komunity společenskými sankcemi (ztrátou
prestiže porušitelů, zavržením ze strany profesní pospolitosti).
lV řadě zemí světa a na mezinárodní úrovni vyjadřují tuto etiku etické kodexy
l- přijaté reprezentací lékařů.
l- nebo převzaté od autorit.
lJe otázka, zda skutečně existuje nějaká konsensuální bioetika v českém zdravotnictví jako
zdravotnictví postsocialistické společnosti.
lPřinejmenším se přihlašujeme k mezinárodní bioetice: jednotlivé profesní komory mají své etické
kodexy.
l

Tradiční bioetické kodexy
– Hippokratova přísaha
lToho, kdo mě naučil umění lékařskému, budu si vážit, jako svých rodičů a budu ho ze svého
zajištění podporovat. Když se dostane do nouze, dám mu ze svého, stejně jako i jeho potomkům dám a
budou stejní jako moji bratři. Pokud znalosti tohoto umění (lékařského) zatouží, budu je vyučovat
zdarma a bez smlouvy. Seznámím své syny a syny svého učitele a všechny ustanovené a na lékařský
mrav přísahající s předpisy, přednáškami a se všemi ostatními radami. Jinak však s nimi neseznámím
nikoho dalšího.
lLékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku.
Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné.
lNepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal a nikomu také nebudu radit
(jak zemřít). Žádné ženě nedám prostředek k potratu.
lSvůj život uchovám v čistotě a bohabojnosti, stejně tak i své lékařské umění. Nebudu (lidské tělo)
řezat, ani ty, co trpí kameny a tento zákrok přenechám mužům, kteří takovéto řemeslo provádějí.
lDo všech domů, kam vstoupím budu vstupovat ve prospěch nemocného, zbaven každého vědomého bezpráví
a každého zlého činu. Zvláště se vystříhám pohlavního zneužití žen i mužů, svobodných i otroků.
Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co nesmí se sdělit, to
zamlčím a uchovám v tajnosti.
lKdyž tuto přísahu dodržím a neporuším, nechť ve svém životě i ve svém umění skromně dopředu
postoupím. Tak získám si vážnost všech lidí po všechny ty časy. Když ale zákazy přestoupím a
přísahu poruším, nechť stane se pravý opak.

Světová lékařská asociace (WMA)
lNezaměňovat se mezivládní Světovou zdravotnickou organizací (WHO).
lSvětová lékařská asociace (www.wma.net)  sdružuje profesní svazy a komory z desítek zemí světa.
lBěhem své existence formulovala asociace řadu deklarací, rezolucí, stanovisek k etickým otázkám:
Helsinská deklarace týkající se zdravotnického výzkumu, Soulská deklarace o procesní autonomii a
klinické nezávislosti, deklarace v souvislosti s válečnými konflikty, postavením žen jako pacientek
a zdravotnic a četné další.
l

Ideologická bioetika obecně
lNáboženská bioetika: katolická, fundamentalistická (evangelikální)-protestantská, liberálně
protestantská, judaistická (konzervativní, reformní), islámská, hinduistická, buddhistická,
šintoistická apod.
lNenáboženská (politická) bioetika se volně navazuje na jednotlivé politické směry: konzervativní,
liberální, environmentální, sociálně-demokratická, ale také třeba komunistická, fašistická nebo
nacistická.
lJednotlivé bioetické ideologie a doktríny jsou různě propracované, mnohé existují jenom v
náznacích a vyjadřují stanovisko k pouze zlomku problémů ve zdravotnictví.

Ideologická bioetika v Česku
lPrakticky existuje pouze katolická bioetika (pokud sama vůbec přijímá označení „bioetika“)
lExistuje např. časopis Scripta Bioethica.
lProti ní se zatím neetablovala nějaká sekulární česká národní bioetika, nanejvýš se odkazuje na
mezinárodní minimum a to se nenápaditě převádí do české praxe.
lBioetika (lékařská etika, zdravotnická etika) se  do značné míry považuje v lékařských a
zdravotnických kruzích za katolické působení a více-méně se odmítá či zpochybňuje.
lHodně záleží na orientaci vyučujících lékařské etiky na lékařských fakultách.

Bioetika za socialismu?
lZa socialismu se vědomě zdravotnická nebo lékařská etika nerozvíjela, oficiálně se „morálka
socialistického člověka“ považovala za dostatečnou pro zajištění kvalitní zdravotní péče, která
měla být a do určité míry vskutku byla výkladní skříní socialismu.
lExistující dilemata týkající se zdravotnictví (dostupnost péče) se nediskutovala veřejně.
lZde by ale bylo dobré se ptát profesionálů-pamětníků.
lTeprve po roce 1990 se v ČR etabluje lékařská etika jako předmět výuky a obor výzkumu, bezpochyby
pod zahraničním vlivem.

Etika jako předmět výuky a vědy
lEtablované ústavy, katedry, profesury nebo systemizovaná místa na lékařských fakultách.
lPodobně je tomu na fakultách nebo školách zdravotnických nebo školách ošetřovatelství.
lVyučují vesměs lékaři nebo filosofové.
lSlavná jména současnosti: Singer, Savulescu.
lK bioetice se ale samozřejmě vyjadřuje na okraj řada slavných filosofů, lékařů a dalších vědců.
lVýuka zdravotnického práva na těchto pracovištích není obvyklá, právo se vyučuje odděleně, často v
rámci vzdělávání managementu pro zdravotnictví, sociálního a veřejného lékařství apod.

Výuka v ČR
lVětšina pedagogů lékařské etiky v České republice je katolicky orientovaných, někteří jsou nicméně
v různé míře kritičtí ke všem aspektům oficiální katolické bioetické doktríny.
lDůsledkem je nemalá zdrženlivost ostatních pedagogů stejně jako studentů, avšak malý zájem na
formulaci nenáboženské etiky více odpovídající českým poměrům.
lVýuka zdravotnického práva v rámci sociálního (veřejného) zdravotnictví na jiných katedrách a
ústavech, zejména v rámci veřejného a sociálního zdravotnictví, kde se věnuje též pozornost
ekonomii a managementu.
lPostupné a rozpačité etablování pracovišť zdravotnického práva (3LF UK, PrF UK)

Bioetika jako studijní obor
lV řadě zemí se bioetika rozvíjí na úrovni doktorského studia.
lJenom výjimečně se vyučuje jako magisterský program (USA).
lAbsolventi (bioethicists) pak slouží jako poradci či zprostředkovatelé pro řešení problémů ve
zdravotnictví, které zjevně slouží předcházení vzniku právních sporů s ohledem na jejich nákladnost
a nebezpečnost. Tj. jsou vlastně levnější prevencí drahých právníků.
lSoučástí takové psychologie je pak bezpochyby průprava v jednání s pacienty a jejich příbuznými,
psychologické vzdělání.

Soužití práva a bioetiky
lPrávo se pochopitelně jenom výjimečně ocitá v napětí nebo v rozporu s bioetikou, zejména s tou
oficiální, založenou na profesním konsensu beroucím ohled na veřejnost.
lMůže se ovšem pochopitelně ocitat v konfliktu s některou z bioetických doktrín.
lPřípadný konflikt ale často bývá zdánlivý, jestliže respekt k určité bioetické dotríně je možný v
mezích práva.
lVětšinou se ale vzájemně podporují, neboť dominantní bioetika se politikou přenáší do práva.
lNalezneme samozřejmě standardy pouze právní nebo standardy pouze etické.

Prolínání bioetiky a práva
lAdaptace bioetiky právem: tvůrce práva nezřídka zohledňuje mínění pospolitosti odborníků, popř.
náboženských činitelů zabývajících se danou problematikou.
lPředstavitelná je rovněž inkorporace bioetiky právem.
lPrávo odkáže na bioetiku obecně nebo na její vybrané kodifikace
lTakto lze rozlišovat inkorporaci zákonnou, správní anebo smluvní.

Míšení bioetiky a práva
lEtika může považovat za etický soulad činnost s právem, byť sama příslušný standard vůbec
nestanovuje, neboť má třeba jenom organizační ráz (třeba organizace a financování zdravotnictví)
l Právo se naopak dovede zaštiťovat etikou, právní soulad může prohlašovat za naplnění požadavků
etiky
l- ztělesňují to právem předpokládané etické komise pro výzkum, zvláštní zdravotnické praktiky
anebo pro legislativu.
l

Zdravotnické právo - průřezová disciplína
lZáklad zdravotnického práva: správní právo hospodářské (organizace, podnikání ve zdravotnictví) ve
spojení s právem sociálního zabezpečení (veřejné hrazení)
lSilná komponenta občansko-právní (dílem vztah pacient – zdravotnické zařízení, odpovědnost)
lObchodní, rodinné, pracovní právo pro některé souvislosti zdravotní péče
lTrestně-právní zaštítění
lOkrajově finanční právo nebo právo životního prostředí
l+ mantinely v ústavním právu (Listina základních práv a svobod).

Mezinárodní a nadnárodní právo
lMezinárodní spolupráce v oblasti zdravotnictví – činnost Světové zdravotnické organizace (WHO)
lSvětová hospodářská integrace – právo a činnost Světové obchodní organizace (WTO)
lStandardy základních práv včetně specifického kodexu pro zdravotnictví + posilování spolupráce
členských států – Rada Evropy
lAngažmá Evropského společenství / Evropské unie v souvislosti s volným pohybem zboží, osob a
služeb, zárodečné vlastní angažmá v oblasti ochrany veřejného zdraví.

Zdravotnictví a hospodářství – zdravotnická ekonomie
lZdravotnictví je – s ohledem na profesionalizaci a  používání produktů - součástí hospodářství.
lPodíl na hospodářství vyspělých zemí (5-15% HDP) roste: omezený prostor pro automatizaci a
související růst produktivity.
lJe proto legitimní studovat poměry ve zdravotnictví jako poměry v odvětví hospodářství ekonomií
(vědou).
lVe zdravotnictví se zvláště projevuje nedokonalost trhů (informační asymetrie, stav nouze,
požadavek pomoci přinejmenším v podobě první pomoci)
lZdravotnická ekonomie se v nemalém rozsahu studuje, existují odborná pracoviště apod.

Závěr úvodu
lVe zdravotnictví jde opravdu o zdraví a o život (leckde jinde jenom o peníze a o slávu).
lProto spousta napětí a stresu u všech zúčastněných: zdravotníků a pacientů.
lVyhraněné politické a náboženské názory na některá témata (prosba o zdrženlivost…)
lPrávníci a zdravotnictví: vyhrocený střet dvou elitních skupin (právníci a lékaři…) v USA.
lVzniká pozvolna takový střet v ČR? Máme takový střet v plném rozsahu přenášet do ČR?

Vymezení osob
lPacient – jednotlivec žádající či podstupující zdravotní péči
lLékař nebo jiný zdravotnický pracovník
lZdravotnické zařízení – provoz poskytující zdravotní péči
lProvozovatel zdravotnického zařízení – fyzická či právnická osoba, stát…