Existuje nespočet soudních budov po celém světě a jejich styly zahrnují většinu architektonických období. Od počátků 20. století je však celá situace symbolů trochu problematická. Mají vůbec symboly své místo v moderním umění? Protože skutečná architektura přece uměním je. A umění má na šlověka působit, měnit či utvrzovat jeho emoce a názory. V případě umění ve službách práva by tomu mělo platit dvojnásob...Ale jaká je realita? Pro ilustraci a inspiraci k otázkám i odpovědím možná poslouží dva příklady z brněnského prostředí....

Tím prvním je Justiční palác na Polní 39. Co náštěvník, to názor. Jediným všeobecným lze chápat konstatování, že soudní síně působí jako kobky, protože do nich nepřijde denní světlo...

Druhým je již na přednášce zmiňovaná socha před Nejvyšším správním soudem. O tom, co vlastně skutečně zobrazuje, se nejen mezi právníky vedou dalekosáhlé diskuse. Abstraktní umění klade velké požadavky na diváka a umělec mu musí dát dostatek důvěry, aby vůbec mohl takové abstraktní dílo prezentovat na veřejnosti. Otázkou však zůstává, kde končí nedovtipnost diváka a začíná neschopnost autora...:)