Od konání semináře o Bratrech Karamazových už uplynulo dosti času, aby si je dočetli ti, kteří to nestihli předem, a aby se všem rozleželo v hlavě, co řekli i slyšeli během diskuse...Takže s kýženým odstupem se nechte pozvat na čaj od roztomilé rodinky Karamazových a tentokrát je můžete pozorovat novýma očima...Samovar a šálky samozřejmě nemohou chybět:)

Kabát Vám hned u dveří vezme sluha Smerďakov...ten zvláštní pocit nedůvěry možná nemáte neoprávněně...Co myslíte? Má něco na svědomí? A nebo je to prostě jen nemocný člověk? Kniha nabízí mnoho vysvětlení a vodítek, ale jasnou odpověď nedává...a takhle naživo...

Když vejdete do salónu, hned první Vás vítá Aljoša. Dostojevského vyvolený hrdina, tak kladný, že se mu téměř nedá věřit. Kdoví, co by s ním bylo dál...Nevíme, protože Dostojevský už pokračování Bratrů Karamazových napsat nestihl. Ale jak má normální člověk přistupovat k andělu? Vždyť i starý Karamazov ho nazývá svatým...

A ano, starý Karamazov...Kde se v něm všechno to zlo vzalo? Zdědil ho po předcích? Nebo tu všemi zlořečenou kletbu sám vytvořil svou nesvorností, nemravností a nechutností? Abyste se mu štítili podat ruku...nebo že by se od většiny dnešních lidí příliš nelišil? Nad kým to tu vlastně ohrnujeme nos?

Ivanovi možná ani nestojíte za povšimnutí. Třeba je nezdvořák. Ale spíš ne, jen přemýšlí. Nezdá se ve své kůži. Je bledý, třesou se mu ruce. Zírá kamsi do prázdna. Je snad zírání znak geniality? Obvykle ne, ale u něho by se o tom dalo uvažovat, všichni to o něm přece šeptem říkají...Obzvlášť Smerďakov ho obdivuje, až už to někdy není normální...

Někdo chybí...Dimitrij. Míťa. Mítěnka...První syn. Nejhlučnější, nejzábavnější a nejveselejší. A také nejsilnější, nejhrozivější a nejnebezpečnější...I Smerďakov má z něho strach. Tu je. Snad se to nezvrhne v hádku...Natož ve rvačku...Možná by totiž otce tentokrát skutečně zabil...Ne, dnes se bude jen pít. Dáte si čaj? Kávu? V samovaru je ještě teplá. A likérek? Karamazovi rádi likérek. Všichni, zdá se...

Můžete se zeptat na cokoliv si jen budete přát, času je nepočítaně...Proč se to všechno stalo? Kdo byl vrah? Komu byste stiskli ruku a komu vtiskli políček? Kdo si svůj trest zasloužil? Měli by se na Dostojevského zlobit, že je nechal dopadnout právě tak?

Atd. atd. atd. ...Pokud byste se o výsledky své návštěvy chtěli podělit s ostatními, směle do toho (dopisem na 210387@mail.muni.cz), aspoň budeme vědět, jak to bylo dál...