Autor: JUDr. Michal Janovec

Schéma dohledu nad finančními institucemi je v EU založeno na zásadě územní příslušnosti. V souladu s takovou zásadou vykonávají národní dohledové orgány své pravomoci toliko na území příslušného státu a dohled nad činností organizačních jednotek svých finančních institucí na cizím území přenechávají orgánům dohledu příslušného přijímajícího státu. Tato tradiční zásada územní příslušnosti je však sotva slučitelná s podmínkami jednotného vnitřního trhu, protože podřizuje organizační jednotky téže finanční instituce různým režimům dohledu podle toho, kde se takové organizační jednotky nacházejí. Taková situace ztěžuje uplatňování zásady volného pohybu kapitálu a volného poskytování finančních služeb. Nenaplnila se tak očekávání z pravidel vzájemného uznávání licencí finančních institucí sídlících v některém ze států EU (tzv. evropský pas).

Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2000/12/ES, o zřizování a provozování činnosti úvěrových institucí.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2002/87/ES, o doplňkovém dohledu nad úvěrovými institucemi, pojišťovacími společnostmi a investičními firmami v rámci finančních konglomerátů, kterou se mění a doplňují směrnice č. 73/239/EHS, č. 79/267/EHS, č. 92/49/EHS, č. 92/96/EHS, č. 93/6/EHS, č. 93/22/EHS, č. 98/78/ES a č. 2000/12/ES.

Součástí reformy dohledu nad finančními trhy je vznik tří nadnárodních regulačních orgánů, které mají sektor sledovat na mikroúrovni.

První z nich je pověřen dozorem nad bankovním sektorem (European Banking Authority, EBA),

druhý nad trhem s cennými papíry (European Securities and Market Authority, ESMA)

a třetí nad penzijními fondy a pojišťovnami (European Insurance and Occupational Pensions Authority, EIOPA).

Vedle toho vznikla také tzv. Evropská rada pro systémová rizika (European Systemic Risk Board), jejíž rolí je sledovat makroekonomickou stabilitu finančního sektoru a upozorňovat na systémová rizika, která mohou ohrozit evropský finanční trh. Příkladem takového rizika může být vysoké zadlužování členských zemí.

Nejspornějším bodem celé reformy byla v průběhu jejího projednávání otázka rozdělení kompetencí mezi nadnárodními a národními orgány dohledu.

Ve výsledku zůstala národním orgánům pravomoc dohlížet na každodenní fungování domácích finančních trhů. Nadnárodní dohled by měl zasáhnout až v případě, že nastane „naléhavá situace“ (o tom, co je a co není naléhavá situace budou rozhodovat členské státy) nebo ve chvíli, kdy dojde k porušení práva EU vlivem špatného uplatnění evropských nařízení národními regulačními orgány

Česká národní banka vykonává dohled nad

- bankami, pobočkami zahraničních bank, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz, pobočkami zahraničních institucí elektronických peněz a jinými osobami, které vydávají elektronické peníze podle zvláštních právních předpisů (zákon o bankách č. 21/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, ve znění pozdějších předpisů, třetí část zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů) a nad bezpečným fungováním bankovního systému,
- subjekty kapitálového trhu, tedy obchodníky s cennými papíry, emitenty cenných papírů, centrálním depozitářem, jinými osobami vedoucími evidenci investičních nástrojů, investičními společnostmi, investičními fondy, provozovateli vypořádacích systémů, organizátory trhů s investičními nástroji a dalšími osobami, o nichž tak stanoví zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (např. ratingové agentury);

- pojišťovnami, zajišťovnami, penzijními fondy a dalšími osobami působícími v oblasti pojišťovnictví a penzijního připojištění podle zvláštních právních předpisů, jimiž jsou zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí,
- poskytovateli platebních služeb a vydavateli elektronických peněz podle zákona č.  284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů

- devizovými místy (směnárny) dle zákona č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů

Je evidentní, že finanční dohled, i když prakticky jediné instituce v podobě ČNB, je roztříštěn do několika předpisů a domnívám se, že když už zde bylo započato s integrací dohledu nad finančními institucemi, je vhodné, aby taková integrace byla kompletní a přehledná a to také z pohledu právní úpravy, ideálně v jednom právním předpisu.

V poslední době vytváří ČNB formuláře pro licence a povinný reporting velmi podobným způsobem pro všechny subjekty finančního trhu, což je krok správným směrem a od té doby se mnohé věci změnily k lepšímu.

Plná integrace dohledu ve všech směrech může napomoci zajistit, aby byla uplatňována stejná kritéria ve vztahu k různým finančním institucím podléhajícím jednotnému dohledu, což by mělo vést k větší stabilizaci fungování finančního trhu a což by v konečném efektu mělo napomoci i k zabezpečení stability a výkonnosti ekonomiky jako celku. Zároveň by to mělo napomoci k omezení rizik podnikání na finančním trhu, omezení nelegálních praktik, dodržování transparentnosti, omezení rizika platební neschopnosti s následnými dopady na podnikatelskou sféru, ale i domácností, což je však pouhé tvrzení, které není ničím podloženo, pouze domněnka.

K výrazné integraci sice došlo zavedením funkcionálního modelu dohledu, viz výše, avšak je tímto provedena integrace plná a již není co integrovat?.

Uvedený trend je dán i nutností jednotného evropského finančního trhu, sbližováním právních předpisů v rámci Evropské unie, ale i sbližováním řady regulačních a dozorových aktivit na mezinárodní úrovni.

Otázkou zůstává, zda je opravdu reálný skutečně integrovaný systém dohledu zakotvený jednoho přehledného právního předpisu a jednoho dohledového orgánu anebo je spíše reálnější hybridní model. Je vůbec takováto integrace krok správným směrem?