Nehmotné statky

Design je nehmotným statkem, tedy v určitém předmětu materializovanou myšlenkou. Nehmotné statky vychází ze samotné existence a zvláštních schopností člověka jako myšlení a tvorba. Bez lidí a jejich zvláštních schopností by nebylo ani nehmotných statků. Se samotným člověkem, resp. s jeho existencí jsou spjaty tzv. všeobecná osobnostní práva (život, čest, důstojnost, zdraví, apod. - srov. § 11 až 16 občanského zákoníku), s jeho schopnostmi pak duševní vlastnictví. 

Rozlišujeme:

1. dynamické nehmotné statky - procesy, postupy, činnosti,
2. statické nehmotné statky - jsou zachyceny v hmotném předmětu; zde řadíme i design.

Nehmotné statky existují bez ohledu na existenci hmotných nosičů, v nichž jsou vyjádřeny. Zničením takového nosiče nedojde k zániku nehmotného statku, a zároveň vznik nehmotného statku není vázán na jeho vtělení do hmotného předmětu.

Ochrana nehmotných statků a charakteristika práv k duševnímu vlastnictví

Nehmotné statky bývají chráněny formou odpovědností (ochrana proti nekalé soutěži) nebo formou výlučných (absolutních) práv (autorská práva, průmyslová práv). Podstata absolutních práv spočívá v oprávnění zakázat všem osobám nakládat s nehmotnými statky. Působí tedy erga omnes (vůči všem).

V rámci práva duševního vlastnictví rozlišujeme:

1. autorská práva a práva související
   1. vznikají při tvorbě umělecké, vědecké nebo při uměleckém projevu a přenášení děl či výkonů umělců (práva výrobců audiovizuálních záznamů apod.
2. průmyslová práva a práva související dále můžeme dělit na
   1. práva k výsledkům takové činnosti - patentové právo, právo průmyslových vzorů, užitných vzorů, typografií polovodičových výrobků, nových odrůd rostlin)
   2. práva na označení (známkové právo, právo k obchodní firmě, práva k zeměpisným označením a označením původu)

Vznik práv, která se váží k nehmotnému statku, a vznik samotného nehmotného statku nemusí spadat v jeden okamžik. Nehmotný statek totiž existuje nezávisle na jeho nosiči. Proto idea tvůrce může předcházet jejímu vyjádření v hmotné podobě, avšak pro vznik práva např. k autorskému dílu je je nutno jej vyjádřit v objektivně vnímatelné podobě (srov. např. § 9 autorského zákona). Řada práv pak vyžaduje ke svému vzniku formální akt (registraci, zápis u příslušného úřadu). Hovoříme o tzv. principu formality. Formální úkony vyžadované pro zápis či registraci bývají často zpoplatněny (např. přihláška ochranné známky). Právo duševního vlastnictví je dále ovládáno principem teritoriality - nehmotný statek je chráněn vždy pouze na určitém území. V součanosti dochází k prolamování tohoto principu.