Bioetika, resp. zdravotnická etika - přehled a promýšlení pojmů Právo biotechnologií Filip Křepelka Právo a mimoprávní pravidla •Ovlivňování chování jednotlivce právem. •Vymezení oprávnění a povinností. •Hodnocení chování: právní, protiprávní. •Právo prosazuje státní moc, v krajním případě i fyzickým donucením. •Mimoprávní pravidla - prosazuje společenský tlak •Odlišení státní moci od společenského tlaku? Hranice není ostrá. Mezi morálkou a právem tak nemůže být také ostrá hranice. Obecná a náboženská morálka •Morálka (mravy), resp. etika – rozlišování dobrého a zlého, zajišťuje tlak společnosti na jednotlivce, jeho pospolitosti •Náboženská morálka – rozlišování zbožného a hříšného chování, zdůvodňuje se současným či budoucím zásahem nadpřirozených sil (bůh či bohové, koloběh života), prosazuje ale společenství věřících, církev, zejména vůči svým členům a v rámci jejich rodin. •Fenomén náboženského práva. •Náboženství – uvidíme po smrti, pokud uvidíme. • • Méně silné okruhy mimoprávních pravidel •Tradice (zvyk) – je zvykem, není zvykem. Zvyky sezónní, zvyky kariérní, zvyky v určitých společenských skupinách. •Etiketa (malá etika) – chování je zdvořilé, nebo naopak neomalené: oblékání, gesta, jídlo, jednání s lidmi podle pohlaví, věku, postavení. •Móda – vyvíjí se velmi rychle, je in, je out. Etika jako obor filosofie •Odlišit od ontologie – oboru filosofie věnujícího se jsoucnu a bytí. •Etika se zabývá morálkou (mravy). •Deskriptivní etika – zkoumání morálních pravidel ve společnosti, vazba na sociologii. •Normativní etika – hledání odpovědí na otázku správnosti (dobro a zlo). •Aplikovaná etika – pro jednotlivé obory, činnosti (bioetika, zdravotnická etika, etika jednotlivých dalších povolání a odvětví – novináři, advokáti, vědci mimo zdravotnictví). Přístupy v rámci filosofické etiky •Deontologie – hodnocení konání jako takového, východisko Kant – kategorický imperativ, vazba na náboženskou morálku a její rozvíjení teologií. •Utilitarismus – hodnocení konání podle výsledků •Individualismus – zdůrazňování hodnoty jednotlivce, versus komunitarismus (nikoli komunismus) – zdůrazňování hodnoty pospolitosti jako prostředí, na kterém je jednotlivec do nemalé míry závislý. Zkoumaná a sepisovaná etika •Zkoumaná a sepisovaná etika je jenom v některých záležitostech a odvětvích. •Nejpatrnější je to ve zdravotnictví, v jiných odvětví hospodářství a společenského života je to méně patrné, přesto existuje,např. etika vědecké a vzdělávací práce na univerzitách. •Platí to, přestože v posledních desetiletích je „etická rétorika“ a „etické kodexy“ módou též v dalších hospodářských odvětvích. Bioetika – pojem •Termín se objevil v 70. letech. •Anglicky Bioethics, německy Bioethik •Původ slova z řečtiny: bios (život) + éthos (mrav) •Etika nakládání se živými tvory, nejen se člověkem, ale také se zvířaty, rostlinami, ekosystémy, biosférou. •Různá pojetí, mimo jiné překryv s lékařskou či zdravotnickou etikou – v angloamerickém pojetí více než v pojetí německém. • • Různé „centrismy“ •Antropocentrismus – člověk je ve středu zájmu, jde o jeho blaho. •Náboženská kritika – teocentrismus, kristocentrismus (v křesťanství) – orientace na uctívaného boha, božstvo •Environmentalistická (ekologistická) kritika – biocentrismus (rozlišování mělké a hlubinné ekologie, resp. environmentalismu) Bioetika – úzký a široký záběr •Lékařská, resp. zdravotnická etika – nakládání s pacientem, postavení pacienta ve zdravotnictví, v rozšiřujícím pojetí podle vymezení člověka. •Používání přívlastků: odráží váhu lékaře nebo zohlednění dalších zdravotnických kvalifikací a profesí s rostoucím významem. •Širší pojetí – prosazování ochrany zvířat (nejen laboratorních), ochrany lokálních ekosystémů, globální biosféry. •Obecně – etika zacházení s biologickými zdroji, popř. zdroji potřebnými pro život. • Jednotlivé roviny lékařské či zdravotnické etiky, resp. bioetiky • (1) Národní profesní etika založená na konsensu lékařů jako vlivné skupiny se zohledněním mínění veřejnosti. •(1+) Mezinárodní profesní etika vzešlá ze shody národních profesních skupin na mezinárodních fórech. •(2) Svářící se ideologie a doktríny (náboženské, politické) s různou mírou vlivu na formování národní a do určité míry též mezinárodní profesní etiky. •(3) Věda a nauka na lékařských fakultách a dalších profesních školách, založená na zkoumání a zprostředkování národní profesní etiky, nezřídka pochopitelně ovlivněná některou z ideologií a doktrín. • Konsensuální zdravotnická etika, resp. bioetika •Samostatný normativní systém odlišný od práva. •Prosazuje se společenským tlakem v rámci profesní komunity společenskými sankcemi (ztrátou prestiže porušitelů, zavržením ze strany profesní pospolitosti). •V řadě zemí světa a na mezinárodní úrovni vyjadřují tuto etiku etické kodexy •- přijaté reprezentací lékařů. •- nebo převzaté od autorit včetně tradičních Tradiční kodexy lékařské etiky – Hippokratova přísaha •Toho, kdo mě naučil umění lékařskému, budu si vážit, jako svých rodičů a budu ho ze svého zajištění podporovat. Když se dostane do nouze, dám mu ze svého, stejně jako i jeho potomkům dám a budou stejní jako moji bratři. Pokud znalosti tohoto umění (lékařského) zatouží, budu je vyučovat zdarma a bez smlouvy. Seznámím své syny a syny svého učitele a všechny ustanovené a na lékařský mrav přísahající s předpisy, přednáškami a se všemi ostatními radami. Jinak však s nimi neseznámím nikoho dalšího. •Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné. •Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal a nikomu také nebudu radit (jak zemřít). Žádné ženě nedám prostředek k potratu. •Svůj život uchovám v čistotě a bohabojnosti, stejně tak i své lékařské umění. Nebudu (lidské tělo) řezat, ani ty, co trpí kameny a tento zákrok přenechám mužům, kteří takovéto řemeslo provádějí. •Do všech domů, kam vstoupím budu vstupovat ve prospěch nemocného, zbaven každého vědomého bezpráví a každého zlého činu. Zvláště se vystříhám pohlavního zneužití žen i mužů, svobodných i otroků. Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co nesmí se sdělit, to zamlčím a uchovám v tajnosti. •Když tuto přísahu dodržím a neporuším, nechť ve svém životě i ve svém umění skromně dopředu postoupím. Tak získám si vážnost všech lidí po všechny ty časy. Když ale zákazy přestoupím a přísahu poruším, nechť stane se pravý opak. Světová lékařská asociace (WMA) •Nezaměňovat se mezivládní Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Světová lékařská asociace (www.wma.net) sdružuje profesní svazy a komory z desítek zemí světa. •Během své existence formulovala asociace řadu deklarací, rezolucí, stanovisek k etickým otázkám: Helsinská deklarace týkající se zdravotnického výzkumu, Soulská deklarace o procesní autonomii a klinické nezávislosti, deklarace v souvislosti s válečnými konflikty, postavením žen jako pacientek a zdravotnic a četné další. • Ideologická zdravotnická etika, resp. bioetika obecně •Náboženská zdravotnická etika, resp. bioetika: katolická, fundamentalistická (evangelikální)-protestantská, liberálně protestantská, judaistická (konzervativní, reformní), islámská, hinduistická, buddhistická, šintoistická apod. •Nenáboženská (politická) bioetika se volně navazuje na jednotlivé politické směry: konzervativní, liberální, environmentální, sociálně-demokratická, ale také třeba komunistická, fašistická nebo nacistická. •Jednotlivé ideologie a doktríny jsou různě propracované, mnohé existují jenom v náznacích a vyjadřují stanovisko k pouze zlomku problémů. Ideologická bioetika, resp. zdravotnická etika v Česku •Prakticky existuje pouze katolická bioetika (pokud sama vůbec přijímá označení „bioetika“) •Existuje např. časopis Scripta Bioethica. •Proti ní se zatím neetablovala nějaká sekulární česká národní bioetika, nanejvýš se odkazuje na mezinárodní minimum a to se nenápaditě převádí do české praxe. •Lékařská etika, zdravotnická etika se do značné míry považuje v lékařských a zdravotnických kruzích za katolické působení a více-méně se odmítá či zpochybňuje. •Hodně záleží na orientaci vyučujících lékařské etiky na lékařských fakultách. Zdravotnická etika, resp. bioetika jako předmět výuky a vědy •Etablované ústavy, katedry, profesury nebo systemizovaná místa na lékařských fakultách. •Podobně je tomu na fakultách nebo školách zdravotnických nebo školách ošetřovatelství. •Vyučují vesměs lékaři nebo filosofové. •Slavná jména současnosti: Singer, Savulescu. •Ke zdravotnické etice, resp. bioetice se ale samozřejmě vyjadřuje na okraj řada slavných filosofů, lékařů a dalších vědců. Výuka v Česku •Řada pedagogů lékařské etiky v České republice je katolicky orientovaných, někteří jsou však kritičtí ke všem aspektům oficiální katolické bioetické doktríny. •Důsledkem je nemalá zdrženlivost ostatních pedagogů stejně jako studentů, avšak malý zájem na formulaci nenáboženské etiky více odpovídající českým poměrům. Zdravotnická etika, resp. bioetika jako studijní obor •V řadě zemí se bioetika rozvíjí na úrovni doktorského studia. Jenom výjimečně se vyučuje jako magisterský program (USA). •Absolventi (bioethicists) pak slouží jako poradci či zprostředkovatelé pro řešení problémů ve zdravotnictví, které zjevně slouží předcházení vzniku právních sporů s ohledem na jejich nákladnost a nebezpečnost. Tj. jsou vlastně levnější prevencí drahých právníků. •Součástí takové psychologie je pak bezpochyby průprava v jednání s pacienty a jejich příbuznými, psychologické vzdělání. Soužití práva a zdravotnické etiky, resp. bioetiky •Právo se pochopitelně jenom výjimečně ocitá v napětí nebo v rozporu s bioetikou, resp. zdravotnickou etikou, zejména s tou oficiální, založenou na profesním konsensu beroucím ohled na veřejnost. •Může se ovšem pochopitelně ocitat v konfliktu s některou z (bio)etických doktrín. •Případný konflikt ale často bývá zdánlivý, jestliže respekt k určité bioetické dotríně je možný v mezích práva. •Většinou se ale vzájemně podporují, neboť dominantní bioetika se politikou přenáší do práva. •Nalezneme samozřejmě standardy pouze právní nebo standardy pouze etické. Prolínání zdravotnické etiky, resp. bioetiky a práva •Adaptace zdravotnické etiky, resp. bioetiky právem: tvůrce práva nezřídka zohledňuje mínění pospolitosti odborníků, popř. náboženských činitelů zabývajících se danou problematikou. •Představitelná je rovněž inkorporace zdravotnické etiky, resp. bioetiky právem. •Právo odkáže na zdravotnickou etiku, resp. bioetiku obecně nebo na její vybrané kodifikace •Takto lze rozlišovat inkorporaci zákonnou, správní anebo smluvní. Míšení zdravotnické etiky, resp. bioetiky a práva •Etika může považovat za etický soulad činnost s právem, byť sama příslušný standard vůbec nestanovuje, neboť má třeba jenom organizační ráz (třeba organizace a financování zdravotnictví) • Právo se naopak dovede zaštiťovat etikou, právní soulad může prohlašovat za naplnění požadavků etiky •- ztělesňují to právem předpokládané etické komise pro výzkum, zvláštní zdravotnické praktiky anebo pro legislativu. • Vybrané problémy I •Vymezení začátku života. •Vymezení smrti. •Reprodukční medicína. •Nakládání s orgány a tkáněmi. •Výzkum ve zdravotnictví a v biosféře. •Postavení lékaře či jiného zdravotníka a pacienta v různých kritických situacích Vybrané problémy II •Nakládání se zvířaty (výzkumnými, chovnými, volně žijícími). •Komercializace jednotlivých činností ve zdravotnictví, výzkumu. •Genetické manipulace se zvířaty a rostlinami. •Etika vědy, výzkumu a vzdělávání, korektnost vědecké práce. •