Ke smlouvě o dílo
(Marek, K. Ke smlouvě o dílo. Právní fórum, 2006, s. 422)
Základní ustanovení a pojmy používané ve výstavbě
1. Charakteristika smlouvy o dílo
Jedno z častěji uzavíraných smluv je obchodněprávní smlouva o dílo. Obchodní
zákoník1) ji upravuje vích § 536 až 565.
Řadíme ji mezi „obchody relativní“, tzn., že při jejím obecném užití půjde o závazkový
vztah mezi podnikateli a že při jeho vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se
týká jejich podnikatelské činnosti, tak, jak to stanoví § 261 odst. 1 obchodního zákoníku. Obecně
se bude využívat této smlouvy i v závazkových vztazích podle ustanovení § 261 odst. 2, kde je
uvedeno, že III. částí obchodního zákoníku se řídí rovněž závazkové vztahy mezi státem nebo
samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají
zabezpečování veřejných potřeb (např. při výstavbě a rekonstrukci stavebních objektů). Pro tento
účel se za stát považují i státní organizace, jež nejsou podnikateli při uzavírání smluv, z jejichž
obsahu vyplývá, že jejich obsahem je uspokojování veřejných potřeb. Je zde přitom možná
dohoda stran, že jejich závazkový vztah, který by se bez jejich dohody obchodním zákoníkem
neřídil, se tímto zákonem řídit bude. Takovou dohodu umožňuje ustanovení § 262 obchodního
zákoníku. Tato dohoda nemusela být po účinnosti tzv. harmonizační novely (provedené zákonem
č. 370/2000 Sb.) obchodního zákoníku písemná. To však nebylo správné řešení2) a lze jen uvítat,
že se účinností tzv. technické (korekční) novely požadavek písemnosti do zákona vrátil.
Pokud se týká formy smlouvy, smlouva o dílo nemá předepsanou písemnou formu. Jde
však o smluvní typ, u něhož lze písemnou formu za časté doporučit, zejména ve výstavbě.
Vzhledem ke znění § 272 obchodního zákoníku doporučujeme sjednat, že i změny smlouvy
budou prováděny písemně. Jinak by zřejmě bylo možné měnit písemnou smlouvu i jinak než
písemně, což doporučujeme de lege ferenda zvážit.
Zákonná úprava má kromě kogentního základního ustanovení, tj. kromě § 536 u
vlastního textu smlouvy o dílo zásadně dispozitivní charakter. (Strany se přitom nemohou
podle § 263 odst. 2 odchýlit od ustanovení, která předepisují písemnou formu právního úkonu.)
Jde tedy o určitou předlohu chování smluvních stran, která je pro strany závazná, jen pokud si ve
smlouvě nedohodnou jinak. Vlastní úprava v obchodním zákoníku je přitom rámcová a lze
doporučit větší bohatost obsahu konkrétní smlouvy. To zákonodárce zřejmě předpokládal,
současně však účastníkům smlouvy v ustanoveních § 536 až 565 obchodního zákoníku pomáhá
odkazy k použití úpravy věnované kupní smlouvě. Nelze přitom přehlédnout, že tyto odvolávky
jsou i na kogentní ustanovení obchodněprávní úpravy kupní smlouvy. Odkazy na kupní smlouvu
vytvářejí jistou „unifikaci“ mezi smlouvou kupní a smlouvou o dílo.
Základní ustanovení
Základní ustanovení (§ 536 obchodního zákoníku) určuje, že se smlouvou o dílo
zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za
jeho provedení. Tyto závazky – kromě určení smluvních stran – tvoří podstatné části smlouvy
(ve smyslu § 269 odst. 1 obchodního zákoníku) spolu s vymezením předmětu díla a cenou. Cena
totiž musí být ve smlouvě dohodnuta nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího
určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran uzavřít smlouvu i bez tohoto
určení.3)
Předmětem plnění podle smlouvy je:
- zhotovení určité věci (pokud nespadá pod kupní smlouvu) – např. obrobení plochy na
tělese odlitku ventilu předaném objednatelem a kompletace ostatních komponentů ventilu,
- montáž určité věci – např. montáž ocelových nosníků střešní konstrukce (montáží
rozumíme podle obchodních zvyklostí uložení, uchycení a sestavení včetně seřízení a propojení i
zkoušek kvality montáže),
-údržba určité věci – např. údržba topných těles,
-dohodnutá oprava určité věci – např. oprava osobního automobilu nebo zvedacího
zařízení,
-dohodnutá úprava určité věci – např. úprava filtrů na olej pro filtraci nafty,
-výsledek jiné činnosti, který je hmotně zachycen – např. projekt pro výstavbu „šitý na
míru“ (nikoliv např. typové projektové podklady – výkresová dokumentace), individuálně
zhotovené programové vybavení informačního systému na příslušném nosiči apod.,
-dílem se rozumí vždy zhotovení, montáž, úprava, oprava, údržba stavby nebo její
části.
Stavbou ve smyslu obchodního zákoníku přitom můžeme rozumět úpravy pozemků,
budovy, inženýrské sítě, stavební objekty, technologická zařízení spojená svými základy se zemí
apod.
Naše pojednání bude do značné míry orientováno (vzhledem k jejich složitosti) na
dodávky pro výstavbu.
Smlouva kupní a smlouva o dílo
Pro zásadní odlišení smlouvy kupní a smlouvy o dílo je kritérium, zda jde o
zhotovení věci nebo o činnost.
Půjde-li o činnost (ovšem jen o činnost, kterou uvádí § 536, nikoli jakoukoli činnost),
použijeme smlouvu o dílo.
Bude-li se jednat o zhotovení věci, rozlišujeme zásadně, kdo přitom opatřil podstatnou
část věci (případně vstupů ke zhotovení věci). Pokud podstatnou část opatřil objednatel, jedná se
o smlouvu o dílo (vzhledem k tomu, že příslušné ustanovení, které se této otázce věnuje, tj. § 410
obchodního zákoníku, je dispozitivní a tato situace není v kogentním § 536 obchodního zákoníku
zmíněna, je možno se v této otázce dohodnout jinak). Je-li podstatná část věci opatřena
prodávajícím, jde o smlouvu kupní. Smlouva o dílo má velice široký okruh použití. Bude
použita v případech, které byly podle dřívější právní úpravy obsažené v hospodářském zákoníku
řešeny širším okruhem smluv (i když naopak některá plnění, která by dříve probíhala podle těchto
smluv, mohou dnes probíhat podle jiných smluvních typů obchodního zákoníku než podle
smlouvy o dílo; například dodávka stroje, který je výsledkem nového vývoje, by se dříve
prováděla podle právní úpravy vědeckotechnických prací, dnes může být též koncipována podle
kupní smlouvy), konkrétně smlouvou na dodávku stavební části a stavebních prací, na dodávku
souboru strojů a zařízení, na dodávku smontovaných strojů, zařízení nebo konstrukcí, na dodávku
montáže, pro rekonstrukce nebo modernizace, dodávku stavby, o vědeckotechnických pracích, o
provedení oprav, o průzkumných a projektových pracích, o tzv. jiných pracích a výkonech (u
činností musí však jít podle obchodního zákoníku o činnosti, jejichž výsledek je hmotně
zachycený; dílem je totiž tento výsledek).
Obchodní zákoník v úvodních ustanoveních (§ 1 odst. 1 obchodního zákoníku) určuje, že
upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé vztahy s podnikáním
související. Tyto právní vztahy (viz § 1 odst. 2 obchodního zákoníku) se řídí ustanoveními
obchodního zákoníku. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle
předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle
obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad, na kterých spočívá obchodní zákoník.4) Dané
případy lze tedy posoudit i podle obchodních zvyklostí.
Definování pojmů a obchodní zvyklosti
Smluvním stranám nic nebrání, aby si pojmy, které nejsou kogentně stanoveny
obchodním zákoníkem, definovaly (pro účely smlouvy) ve smlouvě. To považujeme za velmi
vhodné. Stanovení obsahu pojmu přitom může být pochopitelně různé. Z vymezení obsahu
pojmu pak může vyplývat i povinnost smluvní strany (např. zhotovitele, provádí-li definovaný
zkušební provoz). Ze smluvní praxe (i mezinárodní) se pak ukazuje, že by normování pojmů
měla být věnována značná část smlouvy.
Pokud ovšem obsah použitých pojmů nebude stanoven smlouvou, pak tam, kde se
tento pojem vytvořil a kde jde o obchodní zvyklost, bude použita obchodní zvyklost.
Obchodní zvyklosti se přitom vytvářely a vytvářejí postupně.
Obsah některých pojmů se vytvořil ještě před jeho pozdějším uvedením v příslušném
právním předpisu (např. obsah pojmu finální dodávka se ustálil ještě před vydáním pozdějších
vyhlášek č. 147/1959 Sb., č. 44/1977 Sb. ač.13/1985 Sb.). Obsah jiných pojmů byl nejprve
konstituován právním předpisem (např. finální poddodávka) a i po zrušení příslušného předpisu
se dále používá jako obchodní zvyklost (přičemž se vyskytují i případy, kdy se definice obsahu
těchto pojmů stává opět součástí právního předpisu (např. u pojmů rekonstrukce a modernizace) a
další stále vznikají bez přímého vztahu k právním předpisům (např. obsah pojmu realizační
projekt; dříve se – před konstituováním obsahu pojmu realizační projekt – používal pojem
prováděcí projekt a ještě předtím konečné projektové řešení). Níže uvádíme jen některé
(základní) obchodní zvyklosti z tzv. pojmové oblasti. Ujasnění si obsahu pojmů může totiž
přispět k lepšímu provádění zakázek těch, kteří nemají s procesem výstavby větší zkušenosti. Na
povaze těchto obchodních zvyklostí přitom nemění nic skutečnost, že jejich původ lze za časté
spatřovat v dřívějších (zrušených) právních předpisech. K dalšímu svému vývoji totiž tyto
zvyklosti nebudou již potřebovat permanentní novely právních předpisů.
Ať již půjde o obsah pojmů při členění stavby, dokumentaci, dodavatelském systému,
zkouškách apod., zdůrazněme, že je na obchodní zvyklosti možné odkázat ve smlouvě podle §
264 odst. 2 obchodního zákoníku; v případě absence takového odkazu bude možnost vycházet z
ustanovení § 264 odst. 1 obchodního zákoníku. Přednost však dáváme jednoznačnému odkazu.
Počet pojmů, jejichž obsah je dán obchodními zvyklostmi, zejména ve výstavbě, je dosti široký.
Můžeme proto uvést jen některé z nich a odkázat na slovníky, kde bývají pojmy, které nejsou
stanoveny právními předpisy, definovány.5)
2. Obecné pojmy a členění stavby
Stavbou se rozumí stavební dílo bez zřetele na jeho stavebně technické provedení, účel
a dobu trvání. Jedná se o souhrn stavebních prací, včetně dodávek stavebních hmot, dílců,
popřípadě dodávek strojů a technologického zařízení s montáží, prováděných zpravidla na
souvislém místě a v souvislém čase (novostavby, nástavby, přístavby a stavební úpravy).
Kromě jednoduchých či liniových staveb, a to zvláště u staveb průmyslových, se stavba
pravidelně člení na:
a. stavební část stavby (která však zahrnuje i jiné než stavební dodávky, a to ty, které
do stavební části přísluší, např. světelné elektroinstalace, zdravotní techniku, rozvody
ústředního vytápění apod.)
b. a technologickou část stavby (nazývanou též strojně technologickou částí stavby).
Souborem staveb se rozumějí vzájemně technicky a ekonomicky související stavby
realizované na souvislém území anebo ke společnému účelu na různých místech.
Staveništěm je prostor pro stavbu, její realizaci a zařízení staveniště, určený v
projektové dokumentaci a v pravomocném územním rozhodnutí o umístění stavby.
Zařízením staveniště se rozumí (i dočasné) objekty a zařízení, které po dobu
provádění stavby slouží provozním a sociálním účelům účastníků smluvních vztahů. Pro
tyto účely se využívají též objekty a zařízení, které jsou budovány jako součást stavby nebo jsou
již vybudovány a poskytovány k uvedenému využití. Mohou být využity i objekty dosavadní.
Stavební část stavby členíme na stavební objekty. Stavební objekt je definován jako
prostorově ucelená část stavby, která je její základní částí.
Provozní celek
Provozní celek (PC) je souhrn vzájemně funkčně navazujících provozních souborů,
vykonávající úplný technologický proces, popř. úplný technologický proces speciální, jednoho
druhu, určený dokumentací stavby a uváděný do provozu zpravidla v souvislém čase. Provozní
celek je v hlavních rysech charakterizován druhem procesu, pro který je pořizován. Provozní
celek se člení na provozní soubory, a to obvykle na několik provozních souborů strojního,
elektrotechnického a dalšího zařízení (u technologických staveb) pro základní technologický
proces (resp. technologický proces speciální) a z dalších provozních souborů pro doplňkově
technologické procesy.
Za provozní celek se považují úplná technologická zařízení např. pro úpravnu nerostů,
válcovnu, slévárnu, strojírenský závod, teplárnu, rafinérii, závod pro výrobu polyamidového
vlákna, textilní závod, tiskárnu, lakovnu, spalovnu odpadů, úpravnu odpadních vod, cementárnu,
panelárnu, výrobu dřevotřískových desek, pivovar, cukrovar, pekárnu, dálkovou pásovou
dopravu, automatizovaný sklad apod.
Dílčí provozní celky
U složitých výrobních staveb je možno provozní celek členit na dílčí provozní celky.
Provozní celek těchto staveb je charakterizován kompletností technologie od vstupu surovin,
polotovarů a jiných materiálů určených ke zpracování až po výstup finálních výrobků, případně
včetně balení a expedice.
Dílčí provozní celek (DPC) je souhrn vzájemně funkčně navazujících provozních
souborů, vykonávající dílčí část úplného technologického procesu, popř. dílčí část úplného
technologického procesu speciálního, určený dokumentací stavby a uváděný do provozu
zpravidla v souvislém čase. Dílčí provozní celek je v hlavních rysech charakterizován druhem
procesu, pro který je pořizován.
Provozní soubory
Dílčí provozní celek se člení na provozní soubory, a to obvykle na několik provozních
souborů strojního, elektrotechnického a dalšího zařízení (u výrobních staveb) pro základní
technologický proces (resp. technologický proces speciální) a z dalších provozních souborů pro
doplňkové technologické procesy zajišťující jeho funkci. Má obvykle i vlastní provozní soubory
silnoproudu (např. rozvodnu, napájecí rozvody atd.) a slaboproudu (telefonní ústředny, datové
sítě, elektrické zabezpečovací systémy, požární signalizaci, uzavřený okruh měření a regulace
atd.). Dílčí provozní celek u výrobních staveb je charakterizován uzavřeným technologickým
procesem, který je na vstupu a výstupu obvykle ukončen jeho částečným přerušením (mezisklad,
silo, skládka atd.).
Při návrhu členění je třeba vycházet ze zajištění komplexnosti funkce příslušného dílčího
provozního celku tak, aby bylo možno zajistit provádění samostatných komplexních vyzkoušení
dílčích provozních celků a jejich postupné předávání a přípravu pro následný zkušební provoz
(garanční zkoušky).
Provozní soubor (PS) je funkčně ucelená část provozního celku, dílčího provozního
celku nebo technologické části stavby (soubor strojů a zařízení tvořící samostatný funkční celek),
tvořená souhrnem technologických zařízení, vykonávající ucelený dílčí technologický, tj.
samostatný proces, popř. technologický speciální proces, nebo úplný technologický proces
doplňkový, určená dokumentací stavby a uváděná do provozu zpravidla v souvislém čase.
Provozní jednotky
Provozní soubor se zpravidla člení na provozní jednotky nebo na provozní jednotky a
základní jednotky anebo přímo na základní jednotky. Pokud je to účelné (např. pro dodavatelské
zajištění stavby), člení se provozní soubor na dílčí provozní soubory, nebo na dílčí provozní
soubory a provozní jednotky, popř. přímo na základní jednotky.
Dílčí provozní soubor (DPS) je funkčně ucelená část provozního souboru, tvořená
souhrnem technologických zařízení a vykonávající samostatný dílčí technologický proces
(popř. technologický proces speciální nebo doplňkový), určená dokumentací stavby a uváděná do
provozu zpravidla v souvislém čase. Používá se jen výjimečně u velmi členitých a složitých
zařízení, kdy mezi provozní soubor a provozní jednotku je účelné nebo potřebné vložil další
mezistupeň.
Člení se na provozní jednotky nebo na provozní jednotky a základní jednotky anebo
přímo na základní jednotky.
Provozní jednotka (PJ) je funkčně ucelená část provozního souboru nebo dílčího
provozního souboru, tvořená souhrnem technologických zařízení a vykonávající ucelenou část
dílčího technologického procesu určeného dokumentací stavby.
Provozní jednotka se může členit na základní jednotky. Funkční skladba provozní
jednotky se stanoví v dokumentaci stavby a její funkci lze ověřit jen současným vyzkoušením
všech základních jednotek ji tvořících. Základní jednotka (ZJ) je výrobek dodávaný jedním
výrobcem, který má jako celek samostatné určení, plní určitou vymezenou a trvalou provozně
technickou funkci hlavní nebo pomocnou a tvoří konstrukčně uzavřenou jednotku, kterou nelze
beze zbytku rozdělit na dvě nebo více funkčních jednotek. Základní jednotka se v dokumentaci
stavby dále nečlení.
Pojem základní jednotka má v podstatě charakter kusové dodávky, jde o označení
samostatného stroje nebo zařízení.
3. Dodavatelský systém
Způsob realizace výstavby lze lišit podle toho, jakou měrou přispívají účastníci k realizaci
stavby.
Dodavatelský systém určuje, které subjekty jsou v přímém vztahu k investorovi či ve
vztahu k jiným subjektům a jakým způsobem dodávají. Generální dodávka vychází z rozsahu
celé stavební části stavby či technologické části stavby. U technologické části stavby vychází z
úrovně provozního celku.
Finální dodávka je dodávka na úrovni provozního souboru a finální poddodávka na
úrovní dílčího provozního souboru.
Pokud se jedná o stroj (stroje), zařízení, které jsou současně dodávány, montovány a
odzkoušeny, funkci (technologického či netechnologického) procesu nezajišťující, jde o tzv.
dodávku smontovaných strojů. Zvláště z hlediska praxe má pochopitelně význam označení a
definování provozně nevyzkoušených strojů a zařízení.
Provozně nevyzkoušené stroje a zařízení jsou specifické tím, že jsou dodávány na
stavbu, aniž bylo možno předtím plně ověřit jejich funkceschopnost v podmínkách, které
odpovídají konkrétním provozním podmínkám dané stavby.
Dodávkami na klíč se pak rozumí dodávky celé stavby (tj. stavební části a
technologické části).
Některé příklady dodavatelských systémů: viz časopis
4. Účastníci výstavby
Investorem je osoba, která stavbu pro sebe nebo pro jiného připravuje a zajišťuje.
Jde o subjekt uzavírající pro přípravu a realizaci stavby smlouvy s dalšími účastníky výstavby.
Pokud není investor vhodně procesně vybaven (nemá vnitřní kvalifikovaný útvar či
pracovníky potřebných odborností), může pro něj investorské činnosti vykonávat specializovaný
subjekt (např. tzv. inženýrské nebo projektově – inženýrské organizace), např. na základě
mandátní smlouvy či nepojmenované smlouvy (uzavírané podle § 269 odst. 2 obchodního
zákoníku) o investorské činnosti.
Generální projektant je osoba, která plní pro stavbu projekty odpovídající zásadně
rozsahu stavební i technologické části stavby (smluvně však může být předmět plnění, tak jako
u plnění jiných, přesně vymezen).
Pod pojmem dodavatelé pak rozumíme osoby, které zabezpečují (provádějí) dodávky pro
stavbu, ať již na základě smlouvy o dílo či jiných smluv. V tomto rámci jsou i vyšší dodávky a
jim odpovídající vyšší dodavatelé, tj. generální dodavatelé (na úrovni provozního celku),
finální dodavatelé (na úrovni provozního souboru), finální poddodavatelé na úrovni dílčího
provozního souboru.
Kusové dodávky jsou dodávky zboží podle smluv kupních nebo dílčích montáží
podle smlouvy o dílo, jejichž dodavatelé (prodávající, zhotovitelé) nesou označení kusoví
dodavatelé.
5. Dokumentace, projekty
Dokumentace stavby je takový souhrn dokladů, které se pro stavbu zpracovávají v
souladu s funkcemi, které budou plnit.
V prvé etapě (fázi) jde o dokumentaci při přípravě investice, tj. před fází zpracování
jednotlivých stupňů „projektové dokumentace“ (tzv. před investiční fáze).
Jde zpravidla o zpracování technicko-ekonomické studie nebo studie souboru staveb.
Studie především definuje cíle projektu (ve věcném i ekonomickém a časovém vyjádření) a
prokazuje na koncepční úrovni vhodnost (ve variantách řešení zohledňujících i umístění stavby v
území a krajině), že navržených a doporučených cílů investičního záměru – projektu lze
dosáhnout. Slouží rozhodnutí orgánů investora, zda projekt k dosažení navržených cílů záměru –
projektu bude (či nebude) realizován, a pokud ano, pak ve které z koncepčních variant
navržených ve studii (z nichž jedna byla osobou zpracovatele studie doporučena).
Ve druhé etapě (fázi) se zpracovávají jednotlivé stupně potřebné projektové
dokumentace:
-Dokumentace přikládaná k návrhu na vydání rozhodnutí o umístění stavby (DÚR)
-Dokumentace přikládaná k žádosti o vydání stavebního povolení (DSP)
-Dokumentace pro provedení stavby (DPS)
Mimo tyto stupně projektové dokumentace bývají zpracovány:
-Realizační dokumentace stavby (RP) a zpracovává se pravidelně
-Dokumentace (výkresy) skutečného provedení stavby a zpracovává se vždy Dokumentace
pro výběr zhotovitele (DVZS) a zpracovává se podle potřeby
-Koncepční projekt pro technologickou část stavby (KP) je zpracován jen v případě
potřeby, tj. pro podrobnější vyjasnění navrhovaných technologických procesů v etapě, kdy je
dopracována DSP (která podle zvyklostí a podle požadavků stavebních úřadů neobsahuje
podrobnější řešení technologické části stavby), tedy před zahájením prací na DPS tak, aby toto
vyjasnění bylo pro zpracovatele DPS již závazné. Tento případ je žádoucí tehdy, když projekt pro
provedení stavby (DPS) nebo přímo realizační dokumentaci (RP) nezpracovává autor DSP, ale
přímo vybraný zhotovitel.
Pokud pro stavbu není třeba stavební povolení, ale stačí jen její ohlášení, zpracovává
se dokumentace k ohlášení stavby (DOS).
V případech organizačně složitějšího provádění staveb či staveb rozsáhlých anebo
souboru staveb je zpracováván „Plán organizace výstavby“ vč. síťových grafů, a to zpravidla v
etapě, kdy je znám vybraný dodavatel. Ve zjednodušené podobě je „Plán organizace výstavby“
zpracován v rámci zpracování dokumentace k žádosti o vydání stavebního povolení.
Plán (projekt) organizace výstavby vyjadřuje způsob a postup další přípravy a
provádění stavby. Obsahuje zejména dodavatelský systém a řešení zařízení staveniště, zajištění
zemníků, trasy provádění přepravy, podmínky uvedení do provozu, podmínky provádění stavby
za provozu či provádění zkoušek.
V praxi se často zaměňuje pojem „Dokumentace pro provedení stavby“ (DPS) s
pojmem „Realizační projektová dokumentace (RP)“. Přestože jde o stejný stupeň dokumentace, a
to i z hlediska „propracovanosti“, je „DPS“ vyhotovena jako univerzální dokumentace bez ohledu
na budoucího vybraného dodavatele, ale „Realizační dokumentace“ je dokumentace přímo
zhotovovaná namísto dokumentace „DPS“ v případě, že je již dodavatel vybrán a tato
dokumentace je zpracována přímo na jeho obvyklé způsoby řešení, technologie zpracování,
dodavatelské možnosti apod.
Není-li včas dodavatel vybrán, pak po zhotovení „DPS“ a po jeho výběru bývá rovněž
někdy „Realizační dokumentace“ zpracována s využitím a úpravou „DPS“ tzv. „na míru“
zhotovitele. Tehdy bývá obvyklé, že na rozdíl od „DPS“, kterou investor ještě zpravidla nechává
zpracovat generálním projektantem, pak zpracování „Realizační dokumentace“ dohodne s již
vybraným dodavatelem.
V případě, že bude provedeno výběrové řízení (např. podle zákona o veřejných
zakázkách), bude třeba zhotovit dokumentaci pro zadání, tj. pro výběr zhotovitele. Za časté se
postupuje tak, že se zpracuje dokumentace pro provedení stavby (DPS), a to bez uvedení
dodavatelů, subdodavatelů a výrobců projektovaných dodávek a na jejím základě se vytvoří
dokumentace pro výběr zhotovitele stavby (DVZS). Podle této DVZS je zpracován úplný
„Výkaz výměr“, potřebný pro zadání stavby.
U jednodušších staveb pochopitelně nemusí být vždy zpracovány všechny druhy a
stupně dokumentace a některý druh dokumentace může plnit více funkcí.
6. Zkoušky
Ve smlouvě bychom neměli opomenout ani ujednání o zkouškách a splnění závazku.
Zkouškami se ověřují vlastnosti zkoušených plnění a jejich způsobilost. Existují
různé druhy zkoušek, od technicky poměrně jednoduchých až po zkoušky složité.
Stanovené zkoušky jsou zkoušky stanovené právními předpisy, technickými předpisy
či technickými normami.
Individuální vyzkoušení je v praxi používaný pojem pro smluvní povinnost zhotovitele,
resp. dodavatele buď dodávky smontovaného výrobku, nebo montáže, popř. montážních prací.
Rozumí se jím vyzkoušení stroje, zařízení nebo technického systému v rozsahu nutném pro
prověření jeho úplnosti a jeho funkcí a současně ověření řádného provedení montáže, popř.
jen ověření řádného provedení montáže (jedná-li se o montáže nebo montážní práce). Pokud má
být individuální vyzkoušení smluvní povinností zhotovitele, musí být jako takové ve smlouvě
sjednáno.
Komplexním vyzkoušením jsou zkoušky díla, které zásadně tvoří soubor strojů a
zařízení. Dodavatel – zhotovitel – jím prokazuje, že dílo je kvalitní a že je schopno zkušebního
provozu (pokud je sjednán). Pojem komplexní vyzkoušení určuje, že se komplexně zkouší
všechny části předmětu plnění.
Zkušební provoz navazuje na komplexní vyzkoušení (doporučujeme přesně sjednat, kdo
ho bude provádět, bez výslovného sjednání bychom při interpretaci podle ostatních ustanovení
smlouvy mohli docházet k různým závěrům; obecně přitom je tendence vývoje od zajišťování
zkušebního provozu objednatelem k povinnosti zhotovitele) a ověřuje, zda zařízení bude za
předpokládaných provozních podmínek schopno provozu v rozsahu stanoveném pro
zkušební provoz v dokumentaci.
Zkušební provoz je počáteční fáze užívání (provozu) stavby. Během zkušebního provozu
se obvykle realizuje náběhová křivka, tj. trajektorie (dráha), po níž se postupně naplňují cíle
projektu. Spojuje komplexní vyzkoušení s garančními zkouškami nebo jiným způsobem
prokázání a zhodnocení splnění cílů projektu.
Garanční zkoušky prokazují, zda zařízení dosahuje ve smlouvě výslovně sjednaných
hodnot a ukazatelů.
Zda bude provedeno individuální vyzkoušení, komplexní vyzkoušení, zkušební provoz a
garanční zkoušky, popř. zda budou provedeny některé či všechny tyto zkoušky postupně, je věcí
smluvního ujednání a vyplývá to z charakteru díla.
Jestliže podle smlouvy má být řádné provedení díla prokázáno provedením zkoušek,
považuje se provedení díla za dokončené až poté, co byly tyto zkoušky úspěšně provedeny.
Poznámky
1) Z právní historie smlouvy o dílo viz mj. Effenberger, K.: O právu obligačním. Právní rádce, č. 4, 1999, str. 40.
2) K otázce ustanovení § 262 obchodního zákoníku viz mj. též Eliáš, K.: Sporné otázky novely českého obchodního
zákoníku (Pár příkladů z mnoha možných). Sborník XI. Karlovarských právnických dnů, Linde 2001, str. 70.
3) Tzv. harmonizační novelou zde došlo k úpravě textu zákona; ke shodné změně došlo iu kupní smlouvy.
4) K otázkám smlouvy o dílo, jejímu pojetí v jiných zemích a k právní úpravě viz Eliáš, K. a kol.: Kurs obchodního
práva. Obchodní závazky. Cenné papíry, C. H. Beck Praha, 1996, str. 254 a násl., ve 2. vydání 1999, str. 262 a násl.,
ve 3. vydání 2003, str. 309 a násl.; Štenglová, I. – Plíva, S. – Tomsa, M.: Obchodní zákoník. Komentář. 10. vydání,
C. H. Beck, 2005, str. 1248 a násl.
5) Vztah těchto pramenů jsme se pokusili již dříve vyjádřit schematicky – viz Marek, K.: K obchodním závazkovým
vztahům. 2. vydání, MU Brno, 1994, str. 13 – 22, a viz např. Marek, K.: Obchodněprávní smlouvy. 5. vydání, MU
Brno, 2004, str. 17 – 28.