Rozhodnutí Nejvyššího soudu
ze dne 3. 4. 2003, sp. zn.: 32 Odo 835/2002
Součástí ceny je i daň z přidané hodnoty a clo, nevyplývá-li z dohody stran něco
jiného. Není-li stranami dohodnuto něco jiného, nelze dohodnutou cenu díla zvyšovat o daň
z přidané hodnoty.
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě v právní věci žalobce JUDr. J.K., jako
správce konkursní podstaty úpadce K.B., proti žalovaným 1) L.B., podnikateli, 2) V.K.,
podnikateli, o zaplacení 265.563,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp.zn.5
C 274/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14.října 1999, č.j.13
Co 527/99-119,
t a k t o :
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. října 1999, č.j.13 Co 527/99-119 potvrdil ve
výroku, jímž byla žalovaným společně a nerozdílně uložena povinnost zaplatit žalobci
90.565,-Kč s příslušenstvím, rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 3. února 1999, č.j.5 C
274/94-96.
Ve výroku, jímž byla oběma žalovaným dále uložena povinnost zaplatit žalobci společně
a nerozdílně 174.998,- s přísl., odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že
žaloba se v této části zamítá. Odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou
stupňů.
Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, žalobce se jako zhotovitel
domáhal na žalovaných zaplacení částky 90.565,- Kč s přísl. jako doplatku ceny za provedení díla
a částky 174.998,- Kč z titulu daně z přidané hodnoty.
Žalobce podle svého tvrzení uzavřel se žalovanými 1) a 2) dne 2. 12. 1992 smlouvu o dílo
na provedení stavby rekreačního zařízení. Výše ceny za provedení díla byla dohodnuta v dodatku
č. 1 ze dne 18. 6. 1993. Mezi stranami bylo sporné, zda bylo dílo provedeno řádně v rozsahu,
který stanovila smlouva, a dále zda cena díla byla sjednána včetně daně z přidané hodnoty.
Podle odvolacího soudu byla dodatkem č. 1 ze dne 18.6.1993 ke smlouvě o dílo ze dne
2.12.1992 cena stanovena dohodou jako částka rozdílu mezi dohodnutou cenou díla ve výši
3,500.000,-Kč a součtem všech plateb započítávaných do ceny díla.Objednatelé se zavázali
doplatit zbytek sjednané ceny za provedení díla na základě faktury, kterou byl žalobce oprávněn
vystavit po kolaudaci stavby.
S ohledem na zmíněné ujednání nenastala podle soudu druhého stupně splatnost zbytku
ceny za dílo až provedením díla bez vad, ale v souladu se smlouvou desátým dnem od doručení
faktury.Bez ohledu na námitky žalovaných je proto nárok žalobce na zaplacení částky
90.565,-Kč, představující nedoplatek ceny díla do výše sjednané smlouvou, plně opodstatněn.
Odvolací soud proto v této části rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné
potvrdil.
Soud druhého stupně se dále zabýval otázkou, zda je dán nárok žalobce i na zaplacení
částky 174.998,-Kč jako daně z přidané hodnoty. Jak vyplývá z provedených důkazů, byla cena
díla sjednána až v dodatku ze dne 18. 6. 1993. Smlouva o dílo tedy nabyla platnosti až po 1. 1.
1993, kdy nabyl účinnosti zákon č.222/92 Sb., o dani z přidané hodnoty.
Ustanovení §56 zák. č. 222/1992 Sb., podle kterého se cena zdanitelného plnění u smluv
uzavřených před účinností zákona zvýší o daň z přidané hodnoty, nelze proto na posuzovaný
případ aplikovat.
Pokud již za účinnosti zákona č.222/1992 Sb. účastníci sjednali cenu za dílo a ve smlouvě
není uvedeno, že sjednaná částka se rozumí bez daně z přidané hodnoty, je sjednaná cena cenou
včetně daně a daň odvádí zhotovitel.
Žalobce proto nemůže navyšovat sjednanou cenu o daň z přidané hodnoty a požadovat její
zaplacení na žalovaných.
Dovoláním ze dne 5.1.2000 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku,
kterým soud zamítl jeho žalobu na zaplacení 174.998,-Kč a v souvisejících výrocích o nákladech
řízení. Podle žalobce rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném právním
posouzení věci.
Dne 2. 12. 1992 podepsali žalovaní jako objednatelé a žalobce jako zhotovitel smlouvu o
dílo.
Podle čl. III. smlouvy se objednatelé zavázali zaplatit zhotoviteli dohodnutou cenu, která
byla předběžně odhadnuta podle objemu a charakteru stavby na 2,500.000,-Kč s tím, že přesná
částka bude dohodnuta po dokončení projektové dokumentace formou dodatku ke smlouvě.
Dodatkem č.1 ze dne 18.6.1993 byla v článku II. dohodnuta cena za provedení díla ve výši
3,500.000,-Kč a dodatkem č.2 z téhož dne se účastníci dohodli na placení zálohových
faktur.Protože účastníci při uzavírání smlouvy a jejích dodatků vůbec nejednali o tom, zda ve
sjednané ceně bude či nebude zahrnuta příslušná daň z přidané hodnoty, je podle žalobce třeba
vycházet ze zákona o cenách a ze zákona o dani z přidané hodnoty.
Žalobce nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že cena nemůže být navýšena o daň z
přidané hodnoty.
Soud totiž nevzal v úvahu ustanovení §53 zák. č.588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty,
podle kterého se platné podmínky smluv uzavřených před účinností tohoto zákona považují za
změněné, a cena zdanitelného plnění se zvýší nebo sníží o daň z přidané hodnoty, ledaže by
smlouva tuto změnu podmínek již obsahovala.
Citované ustanovení se podle žalobce analogicky použije i na posuzovanou smlouvu o
dílo. Soud druhého stupně podle žalobce rozhodl nesprávně i o nákladech řízení, když žalovaným
přiznal náhradu nákladů řízení ve výši, která je v rozporu s dobrými mravy.
Řízení před soudem prvního stupně bylo přitom účelově mařeno a prodlužováno vinou
obou žalovaných.
Žalobce proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném
výroku zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č.30/2000 Sb., kterým se mění zákon
č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony,
dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají
a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj.podle občanského soudního řádu ve znění
účinném před 1.lednem 2001 - dále též jen "o.s.ř.").
Dovolání žalobce se proto projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů,
tj.podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000.V dovolacím řízení,
přerušeném v důsledku prohlášení konkursu na majetek žalobce usnesením Krajského soudu v
Plzni ze dne 4.10.2000, č.j.20 K 30/98, pokračoval dovolací soud na návrh správce ze dne
8.června 2001, přičemž správce se stal účastníkem řízení místo úpadce [§14 odst.1 písm. c)
zák.č.328/1991 Sb.ve znění účinném ke dni prohlášení konkursu].
Dovolání ve věci samé je přípustné podle ust.§ 238 odst.1 písm.a/ o.s.ř., neboť odvolací
soud v dovoláním napadené části, a to ohledně částky 174.998,- Kč s přísl., změnil rozsudek
soudu prvního stupně.
Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady vyjmenované v §237 o.s.ř.a jiné
vady řízení, pokud měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným
dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst.3 o.s.ř.).Jelikož
uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají, je předmětem
dovolacího přezkumu správnost právního posouzení věci v mezích těch otázek, které byly v
dovolání uplatněny.
Dovoláním napadené rozhodnutí podle žalobce spočívá na nesprávném právním
posouzení věci.
Žalobce konkrétně nesouhlasí se závěry odvolacího soudu o aplikaci ustanovení §53
zákona č.588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, na daný případ.Ve smyslu ust.§241 odst.3
písm. d/ o.s.ř.jde o nesprávné právní posouzení věci či určité právní otázky v případě, že odvolací
soud na zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávný právní předpis nebo správně použitý právní
předpis nesprávně vyložil, případně nesprávně aplikoval.
Nesprávné právní posouzení může být však způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy,
bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Nejvyšší soud se předně zabýval tím, zda odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový
stav správný právní předpis.Závěr odvolacího soudu o tom, že posuzovaný případ se řídí
zák.č.222/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, jenž byl dne 16.dubna 1992 schválen Federálním
shromážděním ČSFR, není správný.
Dne 24.listopadu 1992 byla totiž Českou národní radou schválena republiková úprava
daně z přidané hodnoty v zák.č.588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty.
Podle čl.1 odst.1 ústavního zák.č.4/1993, o opatřeních souvisejících se zánikem České a
Slovenské Federativní Republiky, zůstávají ústavní zákony, zákony a ostatní právní předpisy
České a Slovenské Federativní republiky platné v den zániku ČSFR i nadále v platnosti.
Dle čl.2 citovaného zákona se však v případě rozporu mezi právními předpisy České
republiky vydanými před zánikem ČSFR a předpisy uvedenými v čl.1 odst.1 téže právní síly
postupuje podle právního předpisu České republiky, v posuzovaném případě tedy podle
zák.č.588/1992 Sb.
Nesprávné právní posouzení odvolacího soudu, spočívající v tom, že na daný případ byl
aplikován nesprávný právní předpis, tj.zák.č.222/1992 Sb.namísto zák.č.588/1992 Sb., nemohlo
však mít vliv na správnost jeho rozhodnutí, pokud jde o závěr, že nedošlo ke změně platných
podmínek smlouvy a ke zvýšení ceny plnění o daň z přidaného hodnoty.
Obě úpravy totiž obsahují v podstatě identická přechodná ustanovení (srov.§56
zák.č.222/1992 Sb.a §53 odst.1 zák.č.588/1992 Sb.).
Podle §53 odst.1 zák.č.588/1992 Sb.u smluv uzavřených před účinností tohoto zákona,
jestliže se zdanitelné plnění uskuteční po dni, kdy nabude účinnosti, se vztahují ustanovení tohoto
zákona na první zdanitelné plnění, které se uskuteční po dni účinnosti tohoto zákona.Přitom se
platné podmínky smlouvy považují za změněné ve smyslu tohoto odstavce a cena zdanitelného
plnění uvedená ve smlouvě se zvýší nebo sníží o daň, pokud již smlouva tuto změnu podmínek
neobsahuje.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je správný závěr odvolacího soudu o tom, že
smlouva o dílo byla mezi účastníky uzavřena teprve po nabytí účinnosti zákona o dani z přidané
hodnoty (tj.po 1.1.1993), takže citovaná přechodná ustanovení tohoto zákona týkající se
uplatňování daně u plnění podle smluv uzavřených před účinností zákona, na ně nelze vztahovat.
Podle §536 obch.zák.se smlouvou o dílo zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a
objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení.
Podstatnými náležitostmi smlouvy o dílo jsou kromě určení smluvních stran vymezení
díla a určení ceny, nebo vymezení způsobu jejího určení, popřípadě projev vůle uzavřít smlouvu i
bez určení ceny (srov.§536 odst.3 obch.zák.ve znění před novelou 370/2000 Sb.).
Ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení, z nichž dovolací soud
vychází, vyplývá, že žalobce a žalovaní podepsali dne 2.12.1992 listinu nazvanou "Smlouva o
dílo".V čl.III této dohody bylo sjednáno, že předběžná cena za provedení díla činí 2,500.000,-Kč
a přesná částka bude dohodnuta po dokončení projektové dokumentace dle provedeného a
odsouhlaseného rozpočtu stavby.Takto stanovená cena díla nevyhovuje žádnému ze způsobů
určení ceny, které předpokládá §536 odst.3 obch.zák.Uvedená dohoda neobsahuje ani projev vůle
uzavřít smlouvu o dílo bez určení ceny, neboť tuto náležitost smlouvy naopak výslovně
přenechává pozdější dohodě účastníků.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že dohoda ze dne 2.12.1992 nemohla obstát jako
platná smlouva o dílo také proto, že její předmět nebyl v době podpisu dohody dostatečně určitě
vymezen.Stavba "rekreačního zařízení s restaurací v Ch." měla být provedena podle dokumentace
vyhotovené do 31.1.1993 a podobně jako cena za dílo ještě podléhala dodatečné upřesňující
dohodě účastníků.
Jestliže tedy soud druhého stupně dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobcem a
žalovanými 1) a 2) dne 2.12.1992 nebyla platnou smlouvou o dílo a smlouva o dílo byla uzavřena
až za účinnosti předpisů upravujících daň z přidané hodnoty a proto nelze sjednanou cenu
zvyšovat o daň z přidané hodnoty podle přechodných ustanovení zákona o dani z přidané
hodnoty, je tento názor odvolacího soudu správný, neboť nevyplývá-li z dohody stran něco
jiného, je součástí ceny mj.i příslušná daň a clo (§2 odst.1, 2 věta zák.č.526/1990 Sb.).
Dohodnutou cenu díla nelze proto poté, není-li stranami stanoveno něco jiného, zvyšovat
o daň z přidané hodnoty.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud podle §243b
odst.1, části věty před středníkem o.s.ř.dovolání zamítl.O nákladech dovolacího řízení bylo
rozhodnuto podle §243b odst.4 o.s.ř.v návaznosti na ust.§224 odst.1 a §142 odst.1 o.s.ř.s ohledem
na neúspěch žalobce a s ohledem na to, že žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady
nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 3.dubna 2003
JUDr.M.G.,v.r. předseda senátu