Smlouva o bankovním uložení věci
(MAREK, K. Smlouva o bankovním uložení věci. Právo a podnikání, 2000, č. 7, s. 6.)
I při uzavírání této smlouvy musíme respektovat její základní ustanovení: Smlouvou o
bankovním uložení věci se zavazuje banka převzít určité věci mimo cenných papírů (předmět
uložení), aby je uložila a spravovala, a uložitel se zavazuje zaplatit za to úplatu.
Forma smlouvy není předepsána, zejména však vzhledem k nutnosti určit přesně předmět
uložení bude používána písemná forma.
Rovněž ve smlouvě o bankovním uložení věci musejí být přesně určeny smluvní strany
(banka a uložitel):
Dále tvoří podstatné částí smlouvy:
- závazek banky převzít určité věci,
- závazek uložitele k zaplacení úplaty.
Banka je povinna předmět uložení převzít a s vynaložením odborné péče jej chránit před
ztrátou, zničením, poškozením nebo znehodnocením. Není-li výše úplaty sjednána, je banka
oprávněna požadovat úplatu obvyklou v době uzavření smlouvy. I zde často půjde o úplatu
sjednanou podle sazebníku banky. Pokud by snad úplata sjednána nebyla a šlo by například o
smlouvu uzavřenou na poměrně dlouhou dobu určitou, hrozí, že se zde (obdobná situace je i u
jiných smluv, například i u kupní smlouvy tam, kde si strany ujednaly, že vzniká bez dohody o
ceně) v neprospěch banky projeví důsledky případného inflačního vývoje.
S přihlédnutím k povaze předmětu uložení je banka povinna s odbornou péčí učinit
veškeré úkony, které jsou nutné k výkonu a zachování práv, jež uložiteli vyplývají z předmětu
uložení, a předat mu bez zbytečného odkladu, co přijala z uplatnění těchto práv. Uložitel je
povinen vystavit bance plnou moc, jež je potřebná k těmto právním úkonům, a uhradit výlohy,
které bance vznikly při plnění její povinnosti.
Uložitel je oprávněn kdykoli požádat o vydání uloženého předmětu nebo jeho části a
uložit jej zpět, jestliže smlouva mezitím nezanikla. Po vydání předmětu uložení až do jeho
vrácení nemá banka povinnost předmět chránit, ani činit úkony nutné k výkonu a zachování práv.
Banka odpovídá za škodu způsobenou uložiteli ztrátou, zničením nebo poškozením
předmětu uložení, ledaže ji nemohla odvrátit při vynaložení odborné péče.
Obě strany mohou kdykoli s okamžitou účinností smlouvu vypovědět. Výpověď s
okamžitou účinností je pro tento smluvní typ specifická.
Smlouva rovněž zaniká, jestliže si uložitel vyzvedl všechny věci, jež jsou předmětem
uložení, a neprojevil vůli, aby smlouva dále trvala. Způsob zániku smlouvy vyzvednutím věcí a
neprojevením vůle může být v konkrétním případě problematický, vzhledem k ustanovení o
možnosti uložit předmět zpět, jestliže smlouva mezitím nezanikla. Lze jen doporučit, aby byl
určitý projev vůle učiněn.
Po zániku smlouvy je banka povinna vydat uložiteli předmět uložení a uložitel je povinen
jej bez zbytečného odkladu převzít a vyrovnat dlužnou úplatu za dobu uložení. Banka má k
zajištění svých práv z této smlouvy zástavní právo k předmětu uložení, dokud se u ní nachází.
Ustanovení obchodního zákoníku (§ 700 až § 707) byla novelizována zákonem č.
591/1992 Sb., o cenných papírech. Původně byla v obchodním zákoníku smlouva o uložení
cenných papírů, která se dnes nachází v zákonu o cenných papírech. Teprve touto novelou byla v
obchodním zákoníku stanovena smlouva o bankovním uložení věci.
Na dosah praktického využití této smlouvy jsou různé názory. Navíc je diskusní, zda tento
smluvní typ zahrnuje uložení různých předmětů v bezpečnostních schránkách bank.19) De lege
ferenda lze přitom zvážit úpravu textu zákona tak, aby bylo zřejmé, že uložení v těchto
schránkách je podle této smlouvy.
------------------------------------------------------------------
Poznámky:19) Eliáš a kol.: Kurs obchodního práva, Obchodní závazky, Cenné papíry, C. H.
Beck, Praha 1996, s. 350.