45,
KNIHA DRN O V SKÁ.
Zatím co vijvoj kultury právních knih, které obsahovaly zemské právo, vyvrcholil v Čechách Všehrdem již na přelomu 15. a 16. stol., nalézáme první právní knihy zemského práva moravského teprve na konci 15. století. Je to v prvé řadě soukromé sepsání platného tehdy obyčejového šlechtického práva moravského — kniha Tovačovská — které pořídil významný moravský státník Ctibor Tovačovský z Cimburka. Kniha Tovačovská vznikla na popud moravských stavů a měla nahradit Zemské zřízení. Pro svou pomernou dokonalost byla oblíbena a hojně užívána. Na knihu Tovačovskou navázala pak druhá významná právní kniha ■— Drnovská — jež je vlastni pokračováním nebo doplnením knihy Tovačovské.
Kniha Drnovská (stejné jako Tovačovská) pojednává především o státoprávních vztazích Moravy k Čechám, o vzájemném poměru stavů a panovníka, o hlavních soudech a úřadech. Největší pozornost je však věnována praktické aplikaci zemského práva na soudech, při čemž výklad je ilustrován řadou soudních nálezů. Autorem knihy Drnov-ské, jež vznikla přibližně mezi rokem 1523—1542 je Ctibor Drnovský z Drnovic, výtečný znalec moravského zemského práva, jenž vystupoval také jako řečník (advokát) před zemským soudem a podílel se aktivně na. kodifikaci prvého moravského zákoníka — Zemských zřízení z r. 1535.
Jako záznam feudálního práva obráží kniha Drnovská přesvědčivě jeho nespravedlnost a zjevné zvýhodnění vládnoucí třídy oproti masám poddaných. Zvláší ostře vystupuje tato tendence v ustanoveních o „odkladu" — výkupu — z krevní msty při zabití pána, rytíře a sedláka.
Obě knihy, Tovačovská i Drnovská, se staly hlavním podkladem práce kodifikační komise a mnoho jejich ustanovení bylo přejalo do Zemských zřízení moravských z r. 1535
Z literatury:
V. K RAN DL: Kniha Drnovská, Brno 1868.
H. JiREČEK: Právnický život v Cechách a na Moravě 1903, sir. 328—329. F. ČADA: Zemské zřízeni moravské z r. 1535, Úvod.
LIST LACÍ OBYČEJNÝ O SLIB ANEBO O PENÍZE. „Ladislav Vyšehradský z Vyšehradu žaluji urozeným pánům a urozeným a statečným rytířům a urozeným vládykám a moudrým a opatrným i též kněžím, řemeslníkům, sedlákóm, kurvám, lotróm, šerhóm, katům i všemu stvoření na ty anebo na toho N. vyjcbeného lháře — a to jménem postav, zač jsou slíbili, za statek-li nebo o peníze, nebo o list, a pak je jmenuj jménem jakožto tento nahořepsaný Ladislav je jmenovat bude dole; tím se spravíš — na Jiříka Turbousa z Valtic a na Pertnlta v Sádku, kteřížto jsou mně slíbili za Bohuši Kcpinu z Hoteřic za deset kop groši, v kteréžto sumě byl jsem jemu prodal kůň a oni mi za to slíbili a měli mi tu sumu dát i o vánocích minulých a ještě mi nic nedali. A já nahořepsaný Ladislav jsem je nahořepsané nešlechetné lhářské rukojmě své o penizc psaním svým napomínal, aby svému slibu dosti učinili a na poctivost svú aby pomněli, kdež jsem se toho doupomínati nemohl na z vy j eben ý ch lhářích o peníze, ješto ja, jim věře, na jejich slib svůj kůň Bohušovi Kepinovi z Hofeřic jsem dal a ni zvyjebení lháři o penize mně podle slibu svého dosi nečiní podnes; kdež nevěřím
275
o nich jinače, než že jsou i jinými prvé též, jako ranú lnou, lhali o peníze a není jim na jejich slib hodno, nuzné vší svěřili, neb více lhou než co dobrého jídají o peníze a nevěřím o nich jinače, že jiné živnosti nemají než tu, cjž sobě svú arciz vyj ebenů lží o peníze dovedou. A protož já vás prosím všech stavů nahořepsaných, že se takových vystříhati ráčíte a budete, aby vás svými podvodnými sliby o vaše statky nepřipravili, jakož mně to učinili o peníze. A také prosím, kdožby tento list sňal, že jim anebo jednomu z nich jeho dodá. Dáno etc."
Ä máš takové listy sespod propáliti, dírky dvě nebo tři. A také můžeš postavili: „jestližeby kdo tento list strhl, nebo sňal, anebo spálil bez povolení mého, aby ten též a takový byl jako oni nahořepsaní lháři o peníze". A to se proto dostavuje, když-by je již první listy velmi často strhali, aby práce neměl p sáti a jich přibij eti anebo přilepovat!.
O NEOBYČEJNÉM LANÍ V LISTECH LACÍCH O PENÍZE PRO PAMĚŤ. V Olomúci léta 1531 o svíčkách nález mezi Fabianem Bzencem z N. a Pavlem Štáb-lovským z Žďáru: poněvadž Pavel Fabyánoví v listu lacím lotry a zrádce dával o peníze, a že pečeť, jeho falšnú nazýval, že jest jemu Pavel neobyčejně lal a tak tím za-vříno, že dosti jest na lhářích jmenovati v láni.
KDOŽ ZAČNE PRVÉ LANÍM A POTOM POHANÍ O PENÍZE NEB O LIST. Byl pohnal Jan Kyjovský z Kyj ovi c Petra Bošovského z Polanky dávajíc mu vinu, že mu rukojmě jest na Bohuši z Kateřenic za etc. a že mu platiti nedbá. Petr tím šel, že mu o tůž věc prvé láti počal,pak má-litomu p úhonu odpovídati? Páni nalezli: poněvadž Jan z Kyj ovi c prvé na Petrovi laním začal té sumy dobývati, že tomu půhonu Petr odpovídati nemá. A to se talo o sněmu v Brně léta 1527.
LEŽENÍ OBYČEJNÉ V ZEMI MORAVSKÉ, A JAK SE MAJÍ ZACHOVATI Z KNIH MĚSTSKÝCH BRNĚNSKÝCH VYPSÁNO. My Jošt, z Boží Milosti markrabí a Pán Moravský a my Prokop, z též milosti také markrabí Moravský a my páni zemští a Moravští vyznáváme, že jsme s radou a vůlí poctivých mužů, purkmistra, rychtáře a přísežných konšelů města Brna a my prvé jmenovaní purkmistr a přísežní konšelé města Brna vyznáváme, že jsme pro obecné dobré etc. Když různice byla mezi ležáky a hospodáři, tu jsme za právo nalezli: v každém městě a městečku, aby kterýžby člověk, páni anebo služební, vlchli a ležení drželi, se tak poctivě zachovali a tiše, aby žádného neurazili skutkem ani řečí. A kdož se tak poctivě a tiše má toho také žádný nemá urazit i. Hospodář má každému pánu dva groše a pacholku jeden groš každému stolovému jídlu počítati a nic více za víno celý den k obojímu jídlu po-čítati na každého pána s jeho pacholkem tři groše za stolem i po stole. Ale hospodář má jim piva dosti dáti k stolu k obojímu jídlu, jehožby mís dva halíře platilo. A má na každý kůň den a noc půl měřice ovsa a sena za půl groše dáti za jejich peníze, jakž v hospodo obyčej jest. A ležáci kteříž ležení držeti mají, každého čtvr', léta s hospodářem počisti se mají a cožby dlužni byli, to mají ihned hotovými penězi zaplatili. Item. Kte ýžby pán v lázni myti se chtěl, ten má týden groš od hospodáře míti s pacholkem svým; to jest rozumět! na těch pánův služebníky, kteříž své na svém místě posýiají. Item. Ležáci mají ob my sliti čeleď dobrotivě a laskavě za jejich práci a díio, ješto jim posluhují."
Ale již v novém zřízena jest, že za den a za noc na dvě osoby, na dva koně více utráceli nemá než půl zlatého totiž 15 groši bílých; a co více utratí, to sami plaťte. A snad
276
neplatili-li by hospodáři, žc může jich koně prodávati, vyveda je po tři trhy. A zač můž je nej dráž prodati a to osvědčí, že mu za nč víc nedávali a z té sumy sobě zaplatí ti a ostatek jim dáti. A ti ležatí jiné koně zjednejte a v ležení uveďte.
O VYVOLANÍ RUKOJMÍ NA DVOŘÍCH PANSKÝCH. Páni staří zprávu jsú
učinili, že jsou to pomněli a viděli, že rukojmě vleknuti nechtěli a na láni nedbali, když sú práva našly, aby k tomu právem připraveni býti mohli. Tehdy takové ruko■ jmě, nestydaté lidi, připravovali jsou je k sobě k konci věřitelé vyvoláváním na třech dvořích panských: ale ten pán každý aby byl ženatý, nebo dvůr panský dokonaký nebýval, kterýž pán ženy neměl, než toho byl dokonalý, kterýž byl ženatý. A to vyvolávání bylo takové, že přijda věřitel Petr z Ořechového na páně Janův z Lomnice dvůr i a stúpil na lavici, když len pán k stolu sedl a jisti počal s svou čeládkou a prosil, aby list jeho čten byl. A když list přečten byl, tehdy po listu tato slova mluvil jest: „Pane Jene milý! na tvém dvoře jako ctného pána a před touto tvou družinou dobrou vyvolávám Záviši z N. nešlechetného člověka, kterýž mi se zapsal slovy svými a na jistotu slov svých pečeť s\ú přiložil, kteroužto mne a sliby svými o mé peníze neb statek jest připravil. A co jsem jej k ležení napomínal, lál a haněl, za to se nic nestyděl jako hanebný" pes a pečetí své ode mně vyvaciiti nechce, při iiinř ji nechal a klenotu svého a předkův svých oželel. Protož vyvolávám jej bez pečeti a klenotu rodičův jeho a ja! o nešlechetného člověka, aby jste vy, pane předkem, í všecka tvá rodina i družina i jiní všickni dobří lidé se vystříhali a jemu nic nevěřili, aby vás sliby svými a pečetí svú nezradil jako mne. A na jeho pečeť již nic nedbejte, neb k ní nepřísluší, ani k ní právo má. než já ji mám v své moci jako zavediou a zapomenutou cd něho." A tc n.á učinili po 4 neděle pořád zběhlé na každý den vždycky při obědě nejeda ani pije až do 28 dní, to jsú 4 neděle a z toho dvoru nemá nikam odjížděli. A také v toho pána dvom, na kterémž vyvolává, nemá nikdy jisti oběda ani pili, než, jakž to vyvolání udělá aneb dokoná můž dolů do hospody jiti k jidlu. A když již ty všecky dny tak dokoná, tehdy ten pán má jemu pod svú pečetí dostatečně svědomí dáti, že jest jej řádně na jeho dvoře vyvolal, a také co jest pretrávil a utratil v těch čtyřech nedělích u jeho lidí, též mu to v svědomí dáti má. A pakli by ten pán v těch4nedělích pro potřebu s\ú z domu odjeti musil, tehdy má na miste svém poručili, aby ten vyvolám ání své proto předce vykonali mohl. A když tu tak vykoná jde na druhého pána dvůr a též tím vším spůsobem jako na prvním vyvolává tolikéž dní a též ten pána povinnen jest jemu učinili a svědomí dáti jako první. A potom jede na třetího pána dvůr a též tu tím vším spůsobem a tolikéž dní jako prvé vyvolává; a když již to ^ ykoná, též ten pán třeti jest mu povinnen miniti o svědomí dáti má. A k.1yž již u těch tří dvorů těch 12 neděl, jakž senahořepiše, vykoná a svědomí od těch tří pánův přinese, i e jest jej na těch dvořích vyvolal, před krále, markrabí neb pána země anebo pana hejtmana zemského; tehdy pán země anebo hejtman na JMti místě má plnú moc, toho věřitele zmocniti statku toho jistého rukojmě a jemu jeho dopomoci mocí svou a byly-li by deky zemské otevříny, jemu ten statek v jeho jistině a škodách nákladných vložili k dědičnému držení. A pak ten a takový vyvolaný nemá více to erbu požívali ani s ním kdo dobrý obcovali ani v žádném svědomí trpín býti, jakožto zapomenutý slibu svého a pečeti své. A mnozí z země pro takové vyvolávání vypovídáni jsou a více se do ni nenavracovali jako bezectní. A pakli takový, čijíc se v tom, žeby o statek přišel, chtěl tejne statek svůj prodali a z země sc vykrásti.prv nežliby se to vyvolání naň dokonalo, tehdy těm, kdož to u takových koupili, nespomáhalo proti věřiteli a ten věřitel,jestližeby nemohl svého postihnuti na tom jistém vyvolaném, tehdy mohl se zase navrátili na první rukojmě a svého na nich dobývali, jakoby
27?
tento mrtvý byl. Pro co pak takové právo již od dávna se na žádného nekonalo, toho příčiny se neví jiné než nepokojná léta a podstata mnohým zlým lidem.
O DOBRÉ VŮLE, JAK SE MÁ VYSTŘÍHAT! A DĚLATÍ. Poněvadž ve všech listech dobré vůle sc píší a postavuji, dobrá vůle má dělána býti listem otevřeným na pergamene a šesti pečetmi lidí dobrých (pánův neb z rytířstva) a s jis covú sedmu; neb by sice dobrá vůle moci neměla. A komuž se dobrá vůle tak dělá, tehdy ten má ke všemu právo, což v hlavním listu svědčí bud o dědictví, k zástavě neb k hotovým penězům a dluhu jako on sám ten, komužby list svědčil. A ačby kdo jednu dobru vůli na druhů udělal, jakožto zlí lidé umějí, tehdy ta moc má, kteráž po listu aneb s listem hlavním jest. Ale kdož má list mocný od pána země, ten rnůž takové listy dáti dekami anebo poručenstvím, komuž se zdá, bez dobré vůle. A to dání moc má též jako dobrá vůle skrze list mocný královský.
PRÍPIS JAK MÁ DOBRÁ VŮLE DĚLÁNA BÝTI. „Já Rajmund z Liehten burka vyznávám tímto listem obecně etc. že jakož mám list na pargamčně nebo papíře s sedmi pečetmi a šesti rukojmí, dobrých lidí, anebo pod méně pečetmi, na statečného rytíře pana Zibřida z Búdková a na jeho erby, kterýžto svědčí na tisíc zlatých pod ourokem v něm postaveným, aneb jestližeby v kterém listu byla suma vyšší neb nižší, to podlé té sumy jakž v listu svědčí, v dobré vůli postav. A kdež pak v tom listu psáno jest, „kdožby ten list měl s mi'i dobru vůli a erbův a věrných ruk mých, že ten má míti k těm ke všem věcem v tom listu psaným též právo a túž moc jako já svrchu-psaný Rajmund aneb erbové aneb věrné ruky moje, jakž pak ten list to v sobě šíře a světleji ukazuje a zavírá: í protož já jižpsanýRajmund dal jsem a mocí listu tohoto dávám sám od sebe I od erbův i od věrných ruk svých na ten list svrchupsaný i na to právo své v něm psané plnú svů dobru vůli a svobodnu, urozenému pánu neb panoši a erbóm jeho, tak aby on pan N. z N. a erbové jeho k těm kc všem věcem v tom listu nahoředotčeném a psaném měl túž plnú moc a právo jako já svrchupsaný Rajmund aneb moji erbové aneb věrné ruky jsme měli. Tomu na svědomí etc."
V KTERÉMŽ LISTU NENÍ DOBRÉ VOLE A ŽEBY JEJ CHTĚL DÁTI OD VĚRNÉ RUKY, KTERÁŽ TAM JEST V TOM LISTU A ŽE NENÍ ERB. Kdožby měl list na peníze hotové buď muž neb vdova na věno své na hotové peníze a žeby nesvědčil erbóm jeho než jedné věru: ruce jeho a žeby v něm nestála dobrá vůle; takový list může dán býti, komuž chceš, listem na pargaméně s visutými pečetmi na svědomí podlé tvé pánů nebo dobrých lidí; ale lépe jest, aby bylo pod sedmi pečetmi to dání.
Takto máš dáli: „Já Olympiád z Nejrova vyznávám timto listem přede všemi, kdož jej uzří aneb čtúce uslyší, že jakož,mám list hlavní s visutými pečetmi na pargaméně pánů — anebo dobrých lidí věrlný nebo sice, jakýž jest, — na urozeného pána pana Heralta z Raxe na Iři lišíce zlatých, kterýž svědčí mně nahořejmenovanému Olym-piadovi a k mé věrné ruce urozenému vládyce panu Symforianovi z Nosavek, kterýžto list již nahořejmenovaný já nahoře]menovaný Olympiád s svým dobrým rozmyslem a svých přátel radou dal jsem a mocí tohoto listu dávám sám od sebe i erbův svých i od svých věrných ruk nahořepsaných ten nahořejmenovaný list i s tou sumu v něm psanou urozenému vládyce panu Abdonovi z Křenová a jeho erbóm, tak aby on již psaný Abdon anebo erbové jeho mohli sobě té sumy v tom listu psané dobývat! na jístci a rukojmích tak a tím spůsobem jakž jsou se v něm zapsali beze všecky
278
překážky mé i erbův i věrných ruk mých v tom listu psaných. K tomu na svědomí svů pečeť etc. a připrosil jsem etc.'''
Neměl-li by toho listu sám v své moci a žeby jej měl věrná ruka, tehdy můžeš po-staviti, aby toho listu sobě dobýval na jeho věrné ruce právem a řádem, Ale Loho nevím zajisté, nemusil-li by ten sám, jsa živ, komuž Len list svědci, své věrné ruky po-linati a len list a pak toho, komuž jej dává, poručníkem u dělat i mocným v tom pů-honu, pokudž sám živ jest. Neb by se snad p úhonu obránil a řekl by, že z cize věci ženeš, pokudž jest sám živ; než kdyžby on umřel, tehdy by již ten, komužby dání bylo, moh, o to pohnati.
O VĚRNÝCH- RUKÁCH JICH PRÁVU. V kterémž listu jsú věrné ruky postaveny a žc napřed svědčí jakož obyčej: urozenému etc. a jeho erbóm, tehdy po smrti toho, kterémuž list napřed svědčil, věrné ruky mají erbóm jeho ten dluh vyupomínati a nad ním věrně učiniti. A jestliže by pak erbů nestačilo a žeby zemřeli, tehdy na věrné ruky to spadá všakž proto jestližeby nebylo řádně dané dobré vůle někomu aneb poručeno od napředpsaného, komuž list svědčil, aneb od erbů jeho. Také spadl-li by ten list na ten statek, nač ten list svědčí, na věrné ruky, proto nespadne na jich erby, než zjedná věrné ruky na druhú, ačby jich více bylo v listu než jedna, pokudž ten list zrušen není. A jestližeby pak ty věrné ruky zemřely a naten list, ačby nebyl zrušen, žádnému dobré vůle žeby neudělali, tehdy snad by mohl ten list na pána země spadnuti a ne na jich erby. Protož sluší sobě v tom rozum vzíti každému, aby se neoklamal. A též uinřela-li by vdova a dobré vůle na list svůj věnný neudělala, na věrné ruky to právo její připadne.
O ODKLADÍCII HLAV PODLÉ PRÁVA. Když jest kdo zabit, pán neb zeman neb měštan a sedlák a přátelé se k tomu svolí, aby vrah jich přítele hlavu odkládal podlé práva, ač nejsou toho povinni učiniti a nemají k tomu nuceni býti, než z své dobré vůle.
ODKLAD Z.A PÁNA: Toto jest podlé práva odklad za pána, 500 hřiven gr. č. a 500 funtův vosku a 50 postavů sukna laciného a 500 mší a na ofěru jeden kůň s korouhví a na hrob sám padesátý má«ku pokoře jiti, bosý a prostovlasý, v košilech bez pásu a vrah meč v náručí nesa a má na li rob křížem lehnouli nosem dolů a zabitého přítel nejbližší má meč mezi jeho plccoma koncem dolů drželi a třikráte se jeho optati: „již-li jsem tak mocen hrdla tvího jakož ty byl mocen bratra neb přítele mého?" A když dí po třikráte: „již jsi, ale prosím pro Bůh, živ mne" tehdy rná ten říci: „nu již tě živím pro pána Boha" a má jemu odpustiti a více nespomínali toho účinku a ten vrah zase též tomu. A bývá ručeno za pokoj ode všech přátel z obou stran etc. A to se jest stati muselo p. Ctiborovi Tovačovskému z Cimburka, řečenému Kazka když bratra jeho, pana Jaroše z Hvězdic na Nemotické hrázi zabili, kterýž těch peněz nevzav pro žádný užitek svůj ale za duši bratra svého oltář v Kartousich u Brna v Nové vsi nadál a ty peníze za duši bratra svého obrátil.
O ODKLADU HLAVY ZA ZEMANA. Odklad za zemana 50 hř. gr. širokých a 60 luntů vosku a 15 postavů sukna a 50 mší a ku pokoře jiti s 20 osobmi, též na hrob lehnuti, též se pokořití, též přátelé býti jako na hoře stojí.
279
O ODKLADU HLAVY SEDLÁKA. Odhad za sedláka 5 hřiven gr. širokých a 5 íuntů vosku a 5 mší a sám pátý ku pokoře jiti a jeden postav sukna a též učiniti ut supra. Než což přijde na ubrmany a smlouvy, může níže neb výše uloženo býti podlé vůle stran a jakž příčinu smrtí znají. A pakli nedrtí k odkladu ani k smluvč (svoliti), mohu vrahovi právem smrť učiniti, jakúž mu právo najde.
Otištěné články jsou převzaty z edice V, Brandla, Kniha Drnovská, Brno 1868.