NÁLEZ APELAČNÍHO SOUDU
Jedním z bezprostředních důsledků porážky českého stavovského povstání v r, 1547 bylo zřízení zvláštního královského soudního orgánu, tzv. Rady nad apelacemi v r. 1548, Tento nový soud, nazývaný běžně soud apelační, měl vyřizoval původně odvolání od všech soudů v českém království^ včetně soudů stavovských. V takovéto šíři však nebyl původní úmysl krále proveden. Bránil tomu především starobylý právní obyčej, podle kterého od zemských soudů nebylo vůbec možné odvolání a dokonce i pouhý pokus o ně byl považován za urážku soudu. Pokud se stavovské soudy řídily procesem římsko-kanonic-kým (v Lužici a Slezsku) vyřizoval apelační soud i žádosti stran o revisi procesu od těchto soudů. V podstatě apelační soud shromažďoval a vyřizoval odvolání od soudů městských, aC již šlo o města svobodná, vrchnostenská nebo o soudy hraniční.
Nový soudní orgán byl vybudován na byrokratickém principu — jeho členové byli jmenováni panovníkem, panovníku byli odpovědni a jím i vydržováni. V čele soudu stál president a jeho členy (přísedícími) byli 4 šlechtici, 4 zástupci měst a 4 odborně vzdělaní právníci — doktoři.
Na rozdíl od jiných soudů zasedal apelační soud nepřetržitě. Jednání na něm bylo vedeno písemně, zásada ústnosii, běžná jinak u všech ostatních soudů, zde nebyla, aplikována. Apelační soud významnou měrou přispěl zaváděním římsko-kanónického procesu k unifikaci městského práva, zejména tím, že se postavil svou autoritou v r. 1579 za nový zákoník městských práv.
Apelační soud při projednávání odvolání („appelaci") bud rozsudek soudu prvé instance potvrdil nebo zrušil nebo vrátil věc k dodatečnému projednáni. Otištěný nález ape-lačního soudu z r, 1549 je jedním z mnoha set případů, kdy byl revidován rozsudek soudu prvé instance jako odporující platnému — tehdy ještě obyčejovému — městskému právu. Trestným činem v nálezu posuzovaným je žhářství, jeden z nejtěžších deliktů, které feudální městské právo znalo, neboí nejvíce ohrožoval majetek a zdraví jednotlivce a existenci celého města jako takového. Trestná byla i pouhá pohrůžka „ohněm" a majitel doma byl trestně odpovědný i za nedbalost, kterou by umožnil vzniknutí požáru. Y našem případu jak z otištěného nálezu vyplývá, bylo sice před soudem prvé instance dokázáno, že oheň vznikl
297
nejprve na střeše domu, jehož vlastníkem byl obžalovaný, ale obžalovanému nebylo dokázáno, že by nesl na vzniku požáru jakoukoli vinu, byt i jen z „nedbanlivosti".
Z literatury;
J, ČELAKOVSKÝ: Povšechné české dějiny právní, Praha 1904.
V. ZDENĚK: Dějiny král. appelačniho soudu na hrade Pražském, nyní vrchního soudu v Praze. Praha 1933.
Od práva města Jaroměře přinesená appellací o nářek vyjití ohně v městě Jaroměři, mezi Jiříkem Pulcem s jedné a Janem S vodíkem odporem s strany druhé.
Ortel na témž právě:
I tu my s pilností váživše vinění, odpor, svědomí a to což která strana mluvila a nač se v té při stahovala i právo psané, jakož se o to z svědkuov Matěje Bartoše, Důry Kapsové, Barbory Bednářský dostatečně ukazuje, že z komína jeho Svědíkova se velmi kouřilo a potom okolo komínu střecha hořála a Dorota Kapsová dokládá, že z komínu jako džber na střechu Pulcovu vypadlo. Též Barbora Bednářka ve svém svědomí dokládá, že jest z komínu Svědíkova nejprv oheň vyskočil a jiní svědkové dosvědčují též, žc okolo komínu Svědíkova nejprv hořálo, vzavši před oči své pána Boha, právo a spravedlnost, s práva svého takto vypovídáme: Poněvadž jest Jiřík Pulec dostatečně své obvinění na Jana Svědíka podle práva ukázal, že jest z komína Jana Svědíka voheň vyšel, a jemu Jiříkovi Pulcovi a jiným sousedům i vší obci se škoda stala odtud, dává se Jiříkovi Pulcovi za právo tak, že jest tím Jan Svědík podle obvinění poviimen. A poněvadž se to našlo, že od Jana Svědíka ten oheň vyšel, znamenavše, že on Jan Svědík těch škod, který se tu ohněm tím jemu Pulcovi i sousedům jiným i obci staly, nemá čím zaplatili, jej Jana Svědíka v své trestání bérem a dále po trestání aby se vyprodal tohoto města a této v obce budoucně aby prázden byl. A nezdá-li se které straně, neb oběma tohoto našeho nálezu přijití, právo vrchní se jim před jeho královskou milost, aneb raddy jeho milosti nad appelacími zřízené na jich náklad vyhrazuje. Stalo se ve čtvrtek po sv. Alžbětě, léta 1549.
Tento ortel takto napraven:
poněvadž Jiřík Pulec, puovod, toho, aby oheň z domu Jana Svědíka skrze jeho nedbánlivost vyjiti měl, podle práva jest nepokázal, z té příčiny, týž Jan Svědík dotčenému Jiříkovi Pulcovi tou žalobou povinen není. Stalo se v auterý po křížové neděli léta páně 1550.
Otištěný lexi je převzat z rukopisné sbírky „Nálezu appelačniho soudu" 1549 .1 13, chované v Státním ústředním archivu.
298