ZEMSKÁ ZŘÍZENÍ.
Na sklonku 15. stol. bylo kodifikováno české zemské (šlechtické) právo v zákoníku nazvaném Vladislavská Zřízení Zemská, jímž úspěšně vyvrcholila řada dřívějších nezdařených kodiflkačních pokusů. Hlavním důvodem proč se zamyšlené kodifikace (Přemysla Otakara II., Václava II., Karla IV.) neuskutečnily, byl především odpor české šlechty, která se obávala, že kodifikací práva by byla její moc omezena a její vliv na soudnictví a správu země zeslaben a moc krále naopak posílena.
Politická i hospodářská situace, v Čechách na konci 15. století se však podstatně liší od předcházejících období. Šlechta vyšší i nižší upevnila své výsadní politické postavení v českém státě: ovládá nyní všechny důležité zemské úřady a soudy a snaží se o vyloučení městského stavu z účasti na rozhodování o základních politických otázkách státu. Hospodářsky šlechta úspěšně konkuruje městům a daří se. jí i právní zakotvení poddanské závislosti selského lidu. Spojenectvím s rytíři získávají páni koncem 15. století převahu a vytváří se tak jako důsledek dlouhého a složitého vnitropolitického vývoje situace, jež je neobyčejně výhodná pro šlechtu a především pro panstvo. Všechny tyto skutečnosti převážily dřívější odpor šlechty ke kodifikaci — nemusila se ničeho obával. Královská moc byla v novém zákoníku omezena co nejdůkladněji, právo šlechty svobodně nalézat právo na soudech bylo znovu potvrzeno, stejně tak jako nárok šlechty na nejdůležitější posice ve státním aparáte. Šlechta využila svého výhodného postavení k uzákonění svých výsad a k zúžení a osekání politických práv měst.
Na sestaveni zákoníku pracovaly zvláštní komise, zvolené sněmem, již od r. 1487. Tehdy sepsané články, obsahující t. zv. zemské svobody, však nebyly sněmem přijaty. Znovu pak bylo usneseno na sněmu r. 1497, aby byly sepsány a vydány tiskem ústavní, majetkové a trestní předpisy, zvláště ty, které upravovaly řízení před zemským soudem. V listopadu r. 1499 se sněmovní komise složená z 6 pánů a. 11 rytířů dohodla s králem Vladislavem v Bratislavě na 80 článcích, nazvaných „Prešpurské zůstání", které měly být pojaty do zákoníka. Bez účasti měst a dokonce proti jejich výslovnému odporu byl potom na sněmu v březnu r. 1500 celý zákoník přečten a schválen vyššími stavy. Konečná redakce byla svěřena užší tříčlenné komisi, jejímiž členy byli Petr a Zdeněk ze Šternberka a Albrecht Rendl z Oušavy, královský prokurátor. Zemská zřízení pak byla vytištěna 18. srpna 1500pod názvem „Zřízení zemské království českého". V zákoníku nacházíme celkem 654 ustanovení, která nebyla původně číslována (Palacký ve. svém vydání v Archivu Čes-
226
kém V. použil pozdějšího číslování překladatele zákoníka do latiny — Racka Doubrav-ského — jenž zapracoval do textu i další články, takže jejich počet vzrostl na 562), která upravují nej různější právní poměry — majetkové, rodinné, trestní (s převahou deliktů politické povahy) procesní, správní. Zemské zřízeni obsahují též zákony, které mají ústavní charakter, nebot zakotvují základní stavovská práva a privilegia a vymezují určité oblasti královské moci. Zemská zřízení ovšem neobsahovala celý systém zemského práva. Stále ještě vedle tištěného zákoníka platilo i právo obyčejové. Výslovně bylo dovoleno, aby zemský soud nalézal právo svobodně — „... vedle, přellčenle a svedomie..." (článek 553). Tím ledy byla ještě více utvrzena libovůle šlechtických soudů.
Podle původu můžeme rozdělili obsah zemských zřízení do dvou skupin: jednu tvoří sněmovní usnesení a druhou soudní nálezy. Jak usnesení, tak nálezy byly.zapisovány do zemských desk. Autoři zákoníka se při kodifikaci důsledně přidržovali zemských desk, takže o obsahu uúkúHÍka nenajdeme žádné wdanouenl, kletě by nebylo obsaženo o zemských deskách. Tento způsob práce se nepříznivě odrazil i na systematice zákoníka. Jen místy nalézáme náznaky o tom, že se autoři snažili spojit některá příbuzná ustanovení do větších celků (na př. ustanovení o přísahách — články 207 až 219, o úřadech zemských — články 225—231 a pod.).
Důvody, jež vedly k takovémuto uspořádáni obsahu byly především politické. Představitelé šlechty, kteří vybírali ze zemských desk jed. lotlivé nálezy a usnesení, vybírali toliko ty předpisy, které nebyly v rozporu se zájmy šlechty. Důslednou citací zemských desk měl se pak vzbudit dojem ze nový zákon ík neobsahuje nic nového a je pouze shrnutím platného práva. Nad to podle zásady: „co je v deskách zapsáno platí za právo" a „nikdo nemůže desky přesvědčili1' nemohli odpůrci zákoníka — mSšíané královských měst — proti němu úspěšně bojoval. I s tohoto hlediska znamená tedy přijetí, zemských zřízení především úspěšný politický tah šlechty proti městům, kterým byl rovněž novým zákoníkem upřen rozhodující třetí hlas na sněmu. Zatím co dříve bylo potřebí k platnosti sněmovního usnesení jednomyslného souhlasu všech tří stavů (pánů, rytířů, zástupců královských měst,) podle článku 554 zemských zřízení, mohla se města, účastnit s rozhodujícím hlasem pouze těch jednání, která se týkala výhradně městských záležitostí. Jinak bylo stanoveno, že ...... panský a rytiersky stav měl jest vždycky vuoli a svobodu (s vuolí
krále JMU na obecniem sněmu) práv svých přičinití nebo ujieti..."
Města však byla stále ještě silná hospodářsky i vojensky a nepodrobila se šlechtě bez boje. Od přijetí zemských zřízení na sněmu šlechtou odmítala města uznat pro sebe závaznost nového zákoníka. Nastala pak s právního hlediska kuriosní situace, kdy města po celých 17 let neuznala platnost zákoníka a šlechta neměla dostatek sil, aby jeho platnost prosadila. Třetí hlas na sněmu byl v průběhu této doby městům přiznán a všeclmy ostatní sporné otázky byly kompromisně urovnány r. 1517 smlouvou Svatováclavskou.
Během 16. století došlo k několika, dalším vydáním Zemských zřízení v nových redakcích. K prvému vydání došlo r. 1530, kdy bylo sněmem přijato pouze 211 článků, při čemž text byl doplněn některými novými nálezy a usneseními, zejména předpisy o zemských a krajských hejtmanech. Vedle této nové redakce (neúplné) platila ještě Zemská zřízeni z r. 1500.
K dalšímu vydání zemských zřízení došlo v r. 1549, kdy se v nové redakci již zřetelně odrazily vnitropolitické změny, ke kterým došlo porážkou stavovského povstání a vítězstvím krále. Zemská zřízení z r. 1549 posilují značně autoritu krále a po prvé se u nás v zákoníku objevuje delikt urážky královského majestátu, za níž je považováno na př. vy vaření oposice proti králi a pod. Po formální stránce je nová redakce mnohem dokonalejší nežli redakce předchozí. Jc systematicky uspořádána, jednotlivé články jsou označeny abecedními písmeny a očíslovány, k textuje připojen věcný abecední rejstřík.
227
Poslední redakce, zemských zřízení v období stavovského státu pochází z roku 1564. Tato redakce se příliš neliší jak po stránce obsahové tak formální od Zemských zřízení z r. 1549, J Zemských zřízením bylo během 16. století připojeno několik doplňků, které byly považovány za součást zákoníka. Tak k vydání z r. 1530 byla takto připojena Smlouva svatováclavská z r. 1517 a Zřízení o ručnicích z r 1523, do textu zemských zřízení z r. 1549 byl zapracován text „Smlouvy o kovy" z r. 1534 (jalco články X l'J—X 30). Na sklonku 16. století byl jako doplněk k zemským zřízením připojen i traktát Jakuba Menšíka z Men-štejna o mezním soudě.
Z literatury:
' J. ČELAKOVSKÝ: Povšechné české dějiny právní, Praha 1905. J. KALOUSEK: České stá i ní právo, Praha. 1892. J. KAPR AS: Právní dějiny II., Praha 1913. B. RIEGER: Drobné spisy I., Praha 1914. J. VESELÝ: Zůstání prešpurské, Praha 1935.
K. MALÝ, K zemskému právu trestnímu 15—16. stol. v Čechách, Rozpravy ČSAV, Praha 1962.
ZŘÍZENÍ ZEMSKÉ r. 1500. OŘADOVÉ ZEMŠTÍ.
225) Nalezli vuobec za právo: my Vladislav, z božie milosti uherský, český etc. král, markrabě moravský etc. na sněmu obecniem, kterýž je d rzán na suché dni let-ničnie léta božieho 1497 všeho královstvie Českého, takto sme úřady zemské téhož královstvie zřéditi a rozdělili ráčili, kteří úřadové na věčné časy a budúcie při kterých staviech zuostati mají, a o to viec rozdelenie a ruoznice na žádné časy aby nebyla: v prvních Václava Hindráka B. 1.
226) Ořadové stavu panskému vuobec za právo nalezení:
Purkrabstvie Pražské, hofmistrstvie zemské, maršalstvie zemské, komornictvie zemské, súdstvie zemské, kancléřstvie zemské.
227) Ořadové stavu vládyckému vuobec za právo nalezení spolu se pány: Purkrabstvie Karlšteinské, kdež se koruna a kleno ti zemští chovají, spolu se pány,
aby byl jeden z pánuov a druhý z vládyk, a ti spolu zámek Karlštein držeti a chovali mají. A ti nám mají přísahu udělati i budúcim králuom Českým i všie koruně a obci královstvie Českého, podlé práva a obyčeje starodávnieho.
228) Ořadové stavu vládyckému toliko samému vuobec za právo nalezení: Písařstvie zemské, podkomořstvie, purkrabstvie kraje Hradeckého dávali máme
i budúcie naši králové Čeští, však s taková u výmienkú, což se podkomořstvie dotýče: jestližeby kto v starém městě Pražském z vládyk byl měštěnínem, toho my i budúcie králové Čeští máme vuoli na ten úřad vsaditi, ktožby se nám na ten úřad hodný býti zdál na podkomořstvie.
229) Nalezli vuobec za právo: což se minemaistrstvie dotýče, že to JMt král i budúcie králové Čeští k voli a moci sobě pozuostavili a nechali, z těch tří stavuov, totiž z panského, rytierskeho a městského stavu jej dáti, komužby se jim zdálo a líbilo osobě, a tu osobu abychom mohli změniti a jiného na to vsaditi, kdyžby se líbilo nám.
V prvních Václava Hindráka B. I. (= 1497).
230) Nalezli vuobec za právo: že z pánuov ani z rytieřstva aby žádný dvú úřaduov zemských nem: e val menších ani větších. V prvních Václava Hindráka B. 2 (= 1497).
228
231) Nalezli vuobec za právo: což se maršalstvie zemského dotýče, že král JMt ráčil k tomu povolenie své dáti, neuchovalliby buč h smrti bez dědkuov nynějšieho pána maršálka, že ten úřad má též a tak zu o stati v tom spuosobu bez dědictvie, jakožto svrchupsaní úřadové zemští, A jakož se páni Dubští hlásíc a Jiří a Viktoři n z Ronova, žeby k tomu úřadu spravedlnost mieti měli, neuchovalliby b noh nynějšieho pána maršálka smrti bez dědicuov, přišloliby k tomu, a oni to dostatečně okázali, že k tomu spravedlnost mají: což jistého okážie, toho také podlé své spravedlnosti mají požili.
413) Nalezli za právo; aby král Český volen byl tak, jakož od starodávna bylo, podle obyčeje práva a svobody královstvie Českého. A kdyžby volen byl a přijel, že najvyšší purkrabie Pražský nynější i budúci má slíbití pánóm, rytíeřstvu, Pražanom i jiným městóm, i všie obci koruny České, o kteréhož bychom se kolivěk svolili, aby králem byl a do země přijel, aby mu zámek hrad Pražský bez odporu v moc jeho hned povolně postúpil. Pakliby výtržek v tom kto v zemi učinil a jakú búřku, anebo na zámky z té příčiny pustil, chtě nikomu království dopomoci: aby takový čest, hrdlo, statek ztratil a z země vyhnán byl; a ktožby takového zastávali chtěl a jej fedrovai, ten aby v túž pokutu svrchupsanú upadl.
A haitman hradu Pražského nynější i budúci má slíbiti purkrabí Pražskému ny-nějšiemu i budúciemu po smrti krále JMU, že k žádnému jinému s zámkem zřenic mieti nemá, dokudžby král Český volen nebyl, tak jakož se nahoře píše, než k najvyššiemu purkrabí Pražskému.
414) Nalezli za právo: chtělliby kto mocí vtrhnuti, anebo žeby vtrhl do koruny České, chtě tudy královstvie obdržeti, proti tomu abychom sobě všickni pomocní byli, pod pokutu nahořepsanú. V prvních Václava Hyndráka, A. 30 (= 1497).
415) Nalezli za právo: kdyžby se lidé poddaní pánu svému zprotivili, a statek jeho jemu od jali, a ktožbykoli ty lidi vuobranu přijal a statek tak odjatý k sobě přijal a jej sobě osoboval, věda o tom: takový by učinil nešlechetně, nepravě, proti právu, a proti králi J M ti hrdlo propadl jest, a statek ten odjatý má zase navrácen býti, komuž jest byl odjat. Jakož nález o tom, v prvních Václava Hyndráka. E. 5 (= 1497).
416) Léta božieho 1499 při suchých dnech postních páni, rytieřstvo, Pražané i jiná města královstvie českého na obecnicm sněmu takto mezi sebú zjednali a zuostali, a dskami památnými zapsali rozkázali: Jakož v těchto předešlých casiech, někteří zlí a nešlechetní lidé cedule zrádné, nešlechetné a hanlivé na všecky stavy tohoto královstvie, i také na pány a úředníky zemské spisujíce, zrádně, nešlechetně a pokutně lepali, kladli a metali sú; kterúžto tak zrádnú a nešlechetnú věc páni Jich Mt, vladyky a Pražané vážiece s pilností, a chtiece zastavili a přetrhnuti, aby takoví zlí, zrádní a nešlechetní lidé v tomto království prospěchu mieti nemohli, takto o tom (z rozkázán ic KM t i a s povolením a dostatečnú volí pánóv, rytieřstva, Pražan i jiných měst královstvie českého na sněmu obecniem) rozkazují, vypoviedají a nal zají: Ktobykolivěk po tento čas z kteréhokoli stavu a povahy člověk v takové zradě a nešlechetnosti postižen a v pravdě nalezen byl, ježtoby takové zrádné a nešlechetné cedule spisoval, lepal, neb metal a kladl, aneb takových ceduli nešlechetných která příčina byl: že k takovému každému má hledieno a sazeno býti jako k nešlechetnému člověku, a takový každý bez milosti má štvrcen býti jako zrádce. A ktoby pak, najda takovú zradnú ceduli, hned jie neztrhal, a jie komu jinému ke čtení neb k ohledání podal aneb poslal, a v tom byl skutku (že jest. to učinil) postižen a shledán: ten má seděli rok u věži bez milosti, a o takového žádného se žádný přimlúvati nemá zjevně ani tajně, A v tomto roce byloliby naň shledáno a usvědčeno, že jest on tu ceduli sám spisoval
229
neb kladl a lepal, tehdy takový má trpěti pokutu svrchu dotčenu, to jestl že má štvrccn hýli, jako zrádce, V quaternu památném íéta 1499, v pátek po svatém Matěji (= 1 Mart.)
554) Nalezli vuobec za právo: že (s krále JMti vuolí na obecniem sněmu) páni ry-tieřstvo v těchto knihách, což nahoře psáno stojí, za právo sú nalezli a utvrdili; a liem hýbáno nemá býti od nižádného člověka bez svolenie hlasu panského a rytierskeho. Než panský a rytiersky stav měl ještě vždycky vuoli a svobodu (s vuolí krále JMti na obecniem sněmu) práv svých přičiniti aneb ujieti; a též ještě sobě obadva stavové svobodu pozuostavují, očby se kolivěk ta dva stavy na obecniem sněmu svolili, budú moci práva (svého) přičiniti aneb ujieti. A též o saudu zemském, aneb u jiných sauduov, očby se svolili, že budú moci za právo ustaviti, přičinit neb ujieti, tak jakož od starodávna bývalo. Než cožby v nahoře psaných knihách psáno bylo, ježtoby městského stavu se dotýkalo, a oniby.také toho některého artikule pomáhati měli, také bez jich tretieho hlasu nemá se přičiniti ani ujímali.
ZftíZENÍ O RUČNICÍCH LÉTA TISÍCÍHO PĚT ISTÉ HO XXIII.
Ručnice je zbraň velmi ukrutná a tak nekřesťanská í ncmužská, více kc zlému než k dobrému; neb se jimi mnoho nestatečných a nerozšafných mordův (i těm, ktož se s nimi obírají) přihází. A protož jest č obře a chvalitebně v tomto království té střelby zlé užívání zapovědí no. A poněvadž pak mnozí lidé, neznajíce, jak ručnice užívali neb neužívati mají, v pokuty peněžité, v vězení i hrdla ztracení vpadají: í aby se každý věděl čím spravit i a pokut nato uložených vy stři ci, jest věc spravedlivá a povinná lidem o tom zřízení věděti. Nebo právo zatajené jest lidem osidlo skryté. Protož, jakž jest o tom na tento čas ode všech tří stavův nařízeno, tuto jest to k vaystraže každému vytištěno.
1. Poněvadž se to skutečně shledává, že mnozí lidé ze všech tří stavův mnohé škody na hrdlech i jinak jsú sobě činívali a jedni před druhými v mnohých nebezpečnostech před lakovú braní jsú bývali a zvláště dobří před zlými, vaytržnými a podezřelými lidmi; a pro ty a takové jiné všetky a rozličné .příčiny, majíce i zvláštní o tom od JKMti poručení, všickni tři stavové i osoby z stavův při tomto napravování práv toto jsme zřídili, že světští i duchovní nemají s nimi chodíti ani jezditi, s dlúhaymi ani s krátkaymi, ani kterakž jich užívati, než tak, jak se v tomto svolení šíře zavírá a ukazuje, všickni ve spolek se zachovati mají. A to po tento čas, jmenovitě do dne sv. Havla najprv příštího. A v tom času má se do krajů voznámití knížetem JMti tak i tím pořadem, jak se příjezd k sněmu obecnému obsílá, aneb jak by sc JMti Knížecí v tom za najlepší věc zdálo a vidělo, a to po městech, městečkách královských, panských, rytířských všudy má provolávati, aby lidé všickni vůbec, o tom vědúc, věděli se o tom jak zpraviti a zachovali.
2. Jestli že by pak se kto tak nezachoval, a po té zapovědí a oznámení více s ručnicemi jakýmiž kolivěk kto hned po ten den sv. Havla, tak jakž se svrchu píše, chodil neb jezdil a v tom na kterémž koli místě usvědčen a postižen byl, bud stavu panského, rytířského neb městského, kteříž by v městech královských lidé osedlí byli: ten každý má tomu, ktož jej s ní viděl, sto kop grošův českých propadnutí, když by naň to před knížetem JMti jakožto najvyšším hajtmanom krále JMti a tohoto království provedl.
3. A takového každého na žádost původu JMt Knížecí listem hned od voznámení původa ke dvěma neděluom má obeslati. A každý bude povinen stati aneb na místě
230
svém s listem mocným místo sebe pod svú pečetí (tak jako k saudu komornímu) bude moci posiati. Pakli by nestál nebo na místě svém neposlal, má naň právo stáné dáno býti. Než žádal-li by ten obeslaný hojemství, jestli že by kníže JMt to uznati s radou ráčil, má jemu za čtyři neděle dáno býti hojemství,
4. A ktož by takovú při před JMli Knížecí obdržal, můž toho ze škod útratních před úředníky pražskými menšími desk zemských (tak jakž svolení zemské ukazuje) viniti.
5. A po nálezu JMti aneb po stáném právu můž každý po právě jiti, tak jakž od jiných se saudův zachovává. Též i o listech zatykačích.
6. Jestli že by pak král JMt na tom místě ráčil koho jiného na časy budúci za hajtmana míti: tehdy týmž vším způsobem má ta věc tak zachována býti. Pakli by na který čas žádného hajtmana v tomto království na tom místě nebylo od krále JMti: tehda, komuž by JMt Královská na místě svém poručit ráčil, ten aby takové saudy o též ručnice držeti i konati mohl.
7. Item. Také při tom toto dostaveno: Jestli že by který pán nebo rytířský člověk, též také i města, nebo ktož koli z měst jel neb cestau šel, a služebník jeho který s ručnicí s volí a vědomím jeho neb jich, jeda nebo jda, s ní postižen byl: tehdy o tu pokutu k tomu pánu neb rytířskému člověku, též k městu aneb k městskému člověku od toho, ktož by jeho (neb jich) služebníka postihl, bude mocí, poněvadž by s ním nebo s nimi na cestě byl aneb kdež koli při něm neb při nich, hledíno býti. Jestli že by pak bez vědomí a vůle pána svého služebníci stavův svrchu dotčených s ručnicemi postiženi byli: tehdy k tomu a k těm služebníkuom a jich osobám o pokutu výš jmenovaná má hledíno býti. Pakli by služebník Len byl z lidí obecních, a bez vůle pána svého a vědomí s ručnicí jel: tehdy pán jeho, nechce-li zaň té pokuty výše psané dáti, má a jest povinen toho služebníka takového tomu, ktož jej přistihl, vydali. Jestli ž.e by pak se přihodilo a služebník ten podlé pána svého, jsa z jiné země, byl s ručnicí postižen, a byl stavu panského, rytířského neb městského: jestli že by bez vuole pána svého s ručnicí byl postižen má ho pán jeho slibem zavázati, aby se v moc toho, od kohož jest postižen, postavil.
8. Toto při tom vymíněno jest. Jestli žc by sc to skutečně shledalo na osobě stavu panského, rytířského neb městského, že by statku svého za tu svrchu dotčenu pokutu neměl, a žádný jí zaň dáti nechtěl: tehdy má vzat býti do vězení a půl léta tam se-děti, a puštěn nemá býti bez vůle původový prvé toho půl léta, leč by se s původem umluvil.
9. Item. Přihodilo-li by se kdy, že by kterého pána, rytířského člověka neb městského poddaný člověk, buď také přístavný, s ručnicí byl postižen byl, dáti: tehdy má jej pánu toho, ktož by jej s ručnicí postihl, vydati. A ten pán má toho s ručnicí postiženého vězením dostatečně a slušně opatřili, aby do času polúletí pořád zběhlého v též vazbě držán byl, aneb se s původem v tom času o pokutu umluviti, však tak, aby zúmyslně zdraví ani hrdlu jeho uškozeno nebylo. A po vyjití toho polúletí má toho člověka, pro ručnici vazbau trestaného,pánu jeho v moc pustiti a vydati na takový spůsob, že pán jeho má jej na ruko j mě dostatečné pod základ slušný vzít, aby se všelijak v skutku i v řeči ku pánu, kterýž jeho u vězení držal, i ke všem jeho poddaným, také i k tomu, ktož jej s tau ručnicí postihl a k vězení aneb ku pokutě připravil, pokojně zachoval. Pakli by ho pán jeho na takové dostatečné ruko j mě (jakž se svrchu píše) vzíti nechtěl: tehda má týž člověk při prvním vězení zůstaven býti.
10. Item. Což se pak lidí obecních, sedlských, v vesnicích osedlých i neosedlých, í také v městech neosedlých a v městečkách, řemeslníkův i všeliké povahy služebných, čeledi aneb jakž koli obecních, dotýče: též s ručnicemi jezdili, choditi, ani jich
231
nikterak užívati nemají v nižádném místě. Pakli by který neb kto byl s ní postižen aneb usvědčen: takového každého, ktož by ho postihl a nalezl s ní jiti, můž jej hned vzíti. Pakli by ho vzíti nechtěl aneb nemohl, znal-li by jej, koho za pána má, má k jeho pánu posiati, bud' osedlý neb služebný aneb jakž by kolí jeho byl, aneb na jeho gruntu zastižen: má žádati, aby se jím ujistil, a jemu aby ten pokuty deset kop gro-šův českých dal. Pakli by jich neměl, a ten pán zaň dáti nechtěl: tehdy má mu jej, buď jeho nebo číž koli jiný, vydati. Jestli že by pak nevydal, ani pokuty dal, ten a takový každý má padesát kop grošův českých propadnuti původoví, a můž z nich tím způsobem, jak se svrchu píše, hleděli a viniti.
A tento artikul o lid obecní vztahuje se na všecky tři stavy. A též v městech neb městečkách královských, panských i rytířských tak se zachovati mají, jak se svrchu píše; toliko že má posláno býti k purgmistru a konšeluom a vydání takových lidí, což se pokuty dotýče.
Než jestli by jeho neznal, kto by s ručnicí šel nebo jel, aneb jakž koli ji při sobě měl: nechtěl-li by mu ji vzíti a s něj nemohl býti, tehdy má po něm pokřik učiniti, tak aby se jeho zmocniti mohl jej vzíti. A vezma jej, má se k němu o túž pokutu (jakož svrchu o tom napsáno jest) zachovati. Pakli by kto, buď z stavu panského, rytířského neb městského, bud z lidí všech obecních, slyše pokřik, nehonil aneb honili nedal; tehda k tomu každému o túž a takovú pokutu podlé jednoho každého povahy (jakž o pokutách svrchu se píše) bude mocí jakožto k tomu, ktož by s ručnicí šel nebo jel, hledíno býti.
11. Item. Jestli že by kto k tomu z ručnice, buď jda neb jeda s ní na cestě aneb na kterémž koli místě směřil, a zapálil a z ní vystřelil aneb nevystřelil, buďto že by se i chybil, aneb koho z ní postřelil: buď z panského, rytířského neb městského stavu i sedlského, aneb jakéž koli povahy člověk, ten a takový každý, ktož by se toho dopustil, poněvadž by se to zřetedlně našlo, že by ho chtěl z té ručnice o jeho bezhrdlé připravili, aby hrdlo bez milosti ztratil, a ten hned aby vzat byl a dán tu, kdež by najbližší poprava byla, aby pro takový skutek svuoj konce vzal.
12. Item. Ktož by po této zapovědí kohož koli z ručnice jakž koli zabil a zamordoval: k tomu každému a takovému podlé spůsobu a povahy všech lidí ze všech sta-vův a vedle starobylého práva, o mord učiněného, má hledíno býti.
13. Item. Jakož všickni ze tří stavův na tom se svolili, ktož by koho uhlédal, an s ručnicí jde nebo jede, jakož výš o tom (jak se k komu v tom zachovati mají) dotčeno jest; než jestli že by podaní neb služebníci řádu obecního uhlédali aneb uhlédal koho: tehda má to vznésti na pána svého aneb pány. A o. takovú pokutu každý pán jeho toho, ktož by s ručnicí šel aneb jel, bude moci viniti.
14. Toto jest při tom znamenitě vymíněno, že ručnice, všelijaké každý pán a rytířský člověk i města mohau j mít i na zámcích, t vrz ech, městech, v městečkách i ve všech svých pro obranu. A také mají jich k tomu užívati, jestli že by pokřik sšel, honili nepřátel zemských i jakýchž koli zhúbcí, aneb také že by i bez pokřiku který pán, rytířský člověk nebo město chtěli kde na zločince, zhúbce a lúpežníky vysiati, nebo kto sám svú osobu za nimi jel aneb šel. K takovým potřebám mohu jich užiti. 'Však aby takoví poslaní list jměli pod pečetí od svého pána aneb úředníka, a též od města. A jakž by koli ta potřeba minula bud zhaubcí honění aneb na zločince vyslání, hned zase v místa svá ručnice schovány a položeny býti maji.
232
SMLAUYA KRÁLE JMU S STAVY TOHOTO KRÁLOVSTVÍ O KOVY UČINĚNÁ. X. 19.
My Ferdinand, z Boží Milosti římský král, po všecky časy rozranožitel říše a Uherský, Český, Dalmátsky, Charvátský etc. král, infant v Hispaní, arcikníže rakouské a marklirabě Moravské, Lucemburské a Slezské kníže, a Lužický mark-hrabě etc. Oznamujem tímto listem všem: Jakož sme na tento čas, seznavše toho hodné příčiny pro dobré naše a obyvatelův království Českého, sněm obecní na Hradě Pražském, druhý v pondělí v postě, léta dátuni listu tohoto, položití a rozepsati rá-čilil. na kterémžto sněmu mezi jiným obecného dobrého jednáním, od stavuov království Českého, panského a rytířského, také od Pražan, věrných naších milých, prosba a žádost na nás vložena, abychom na jich věrné, povolné a užitečné služby, kteréž sau předkuom našim, císařuom římským a králuom Českým, pánuom svým, i také nám po všecky časy rádi činili a napotom činiti chtí, vzhlédnuti; a poněvadž království České z daru Pána Boha všemohaucího nad jiné země křesťanské horami a kovy, zviáště od zlata i stříbra, jest obdařeno, o to s nimi (aby takové hory k vyzdvižení a zdělání tím snadněji přivedeny k užitku našemu i poddaných našich v království Českém býti mohly) milostivěs rovnáti a smím iti váčili. I jichžto prosbě jakožto slušné, a nejvíc seznavše, že čím větší při Lom milost poddaným našim učiníme, tím snažnější k pavování a hor zdělání chtivost a pilnost m iti budau, ještě na tom naše, dě-dicupv i budaucich králuov Českých, i téhož království dobré a užitečné bude, nakloněni sauce: s dobrým rozmyslem, jistým našim vědomím, mocí naši královskau jakožto král Český, v artrkulích dole psaných o kovy všelijaké, vyšší i nižší, kteréž by v království našem Českém se zjevili neb dobyti mohli, a zvláště o zlaté a stříbrné kovy s stavy panskými, rytířskými, také i Pražany obojích, Starého i Nového měst Pražských, věrnými našimi milými, smluviti, sjednati a na budaucí věčné časy, aby od nás, dřdicuov našich a budaucich kraluov i od jednoho každého bez přerušené držáno a zachováno bylo, takLo zavřití jsme ráčili.
X. 20.
Item, Nejprve, kdež by sc kovy zlaté aneb stříbrné v království Českém na číchž koli gruntech zvěděti, najiti a doptány býti mohly: tehdy aby pán těch gruntuov kverkuom, hornfkuom, havéřuóm a tak každému šorf ováli a hledati dáti... A pergmistr pána téhož, na číchž gruntech by se hory našly, aby k šorfování šachty, doly a štoly jménem pána gruntu, i všecko jiné (což jemu k propuojčování náleží) propil oj čo val, a pán gruntu v tom žádné překážky nečiniti, než kverky v tom fedrovati povinen byl. A což tak od zlata a stříbra z daru Pána Boha všemohaucího se nadělá, z toho my témuž pánu (na číchž gruntech takové zlato a stříbro nalezeno a děláno bude) polovici všeho desátku dědičně pauštěti a dávali ráčíme. Než zlata, stříbra uberkauf, i také šíekšas z mince, nám a budaucím králuom Českým samým pozuo-stati mají.
X. 21.
Item, Také hřivna stříbra bez kventíku fejnu Norimberské váhy, při všech horách, v království Českém po sedmi zlatých rýnských, čtrnácti groších a šesti penězích, vše Českých, zlatý po čtyřmezcítma groších, a groš po sedmi penězích
233
Českých počítajíc k verku om platiti, a pod to níže psané jíž hřivny stříbra kupovati nemáme a moci míti nebudem, Však při tom v moci naší, dědicuov a budauelch králuov Českých, na všech horách kovuov zlatých a stříbrných znovu zaražených, kdož by prvé na to svobod a frystuňkuov neměli, spolu s nej vyšším minemajstrem a raddami našimi království Českého pána těch gruntuov a s jiných horám rozumných osob radau, řád a právo horní zříditi a ustaň oviti podlé spuosobu hor Joachmstalských aneb jakž by časní potřeba těch hor kázala a uznána byla, pozuostavovati sobě ráčíme,
X. 22.
. Item. Kverkové pánu těch gruntuov, kdež by se zlato a stříbro zjevilo a děláno bylo, čtyři dědičné kukusy při dolích, šachtách, štolách na svuoj náklad dělali a dědičně pavovati povinni budau. Pakli by se přihodilo, žc by od některých do-luov, šacht a štol pavování hor pustili, a potom ti neb jiní kverkové zase v těch místech zakládali a pavovati začali: tehdy tíž kverkové tomu pánu gruntuov, ty čtyři dědičné kukusy předse zakládati a pavovati na svuoj náklad, a auspejty mají témuž pánu gruntu z nich dávány býti. Než zase proti tomu pán těch gruntňv kverktiom k šachtám, doluom, štolám, co se pod zemí cimrování dotýče, lesu darmo a bez au-platku (pokudž se lesu na jeho gruntech dostávali bxtdc) aby dával. Než když by již témuž pánu íesuov, kteříž by pro dobré hor smeyceni byli, nedostávalo, aneb jich s počátku neměl: tehdy proto kverkové ty čtyři dědičné kukusy pánu gruntu k dobrému jeho předse aby pavovali a zakládali. Než lesy k stavení douiuom, k šmelc-hutem, k uhelným stodolám, k puchberkuom uhlím, a k jiným všelijakým potřebám, pán gruntu má horníkuom v slušných penězích odbývatí. Než jestli že by se přihodilo a pán gruntův (kdež by sc hory dělali) chtěl příliš kverky mimo slušnost, obtěžovati, ješto by ludy hory k páriu a skáze mohly přijíti: tehdy my hejtmanům vtom kraji, kdež by ty hory byly, aneb bez-přítomnosti naší hejtmane naši a království Českého, tu moc měli, hejtmanuom krajským rozkázali na ty hory přijeti, je snlédnauti, toho se uptati i rozvážili. Pakli by tíž hejtmane krajští toho srovnali nemohli: tehdy nejvyššího mineme j stra našeho k sobě přijíti a spolu v to nahlédnout! mají, tak aby skrze zaumyslnost aneb kořist pána gruntovního kverkové mimo slušnost v těch lesích a prodajích oblí žóváni nebyli. Však tak, aby kverkové, havéřstvo a tí íídé, kteří se při těch horách saditi, osazovali a shromážděti budau, bez vuole pána gruntuov těch a hajných jeho Íesuov a dříví nesekali, než tu, kdež jim pořádně podlé příležitosti ukázáno a vyměřeno bude.
X. 23.
Item, Co se pak vrchnosti nad lidmi, kteříž by sc na těch gruntech (kdež by se hory zjevily) sadili, dotýče, k tomuto povolili sme ráčili: Aby ti všickni horníci a lidé, na kteréhož pána gruntech hory by se zjevily, dělali a oni se tu na těch gruntech osadili, shromáždili a sběhli, pánu těch gruntuov všelíjakaii vrchností k spravování i všelikterakau poddaností i člověčenstvím aby zavázáni a poddáni byli.
X. 24.
Item, Což se dotýče všech úřední k u o v, kteříž k horám příslušejí a náležejí, jakožto hejtmana, pergmistra horního, rychtáře, austejlara, přísežné a jiné
234
úředníky k horám náležející, aby pánu těch gruntuov samému přísahau zavázáni byli. Než což sc desátníka a silbcrprennara dotýče, ti dva aby nám a pánu těch gruntův, na kterýchž se hory zjeví, na místě kverkův každému k jeho spravedlnosti a užit-kuom přísahau zavázáni, a od nás a pána těch gruntuov společně usazeni byly. A my a pán těch gruntuov těm dvěma úředníkuom, což by za slušné bylo, podlé rovnosti užitkuov, službu platiti máme. Než pcrgmistr nám jakožto králi Českému aby také přísahau zavázán byl, dobré naše puosobil, opatroval a před škodau (pokudž jemu nejveyš možné bude) uvaroval a zachoval: toliko v tom, co se naší spravedlnosti a duochoduov dotýče, také v tom pána grantu, ani žádného jiného nešanujíc. A tak každý pergmistr má nám a budúcim krámom Českým svrchu dotčenau přísahau zavázán býti. Ale proto pán těch gruntuov (na číchž by se hory zjevily a dělaly) má moc a vuoli míti pergmistra, hejtmana horního, rychtáře, auslejlara, přísežné a jiné úředníky k horám náležející sobě usaditi a zřediti i je složití a s úřadov ssaditi, když by toho hodnau příčinu a potřebu měl a seznal. A mincmejstrové, vardejni i jiní všickni úředníci k minci náležící, nám a budaucím našim zuostati a přísahami zavázáni býti mají. Také my jednoho našeho pruobýře, a země druhého míti ráčíme. Však tuto sobě a budaucím králuom Českým moc vyhrazovali ráčíme, aby nejvyšší minc-mejstr náš, kteréhož v království Českém míti ráčíme, na všecky a všelijaké hory zlaté a stříbrné, na kteréž bychom jakéž koli užitky míti ráčili, na každý rok, a kolikrát! by toho potřeba kázala, na takové hory dojížděl, k nim přihlédal, a což by při jedněch každých horách, při vrchnostech, neb jinače za nedostatek přezvěděti, poznat!, na to se s pilností vyptati mohl. A což by tak nepořádného našel, aneb se doptal, to má s radau a pomocí pána těch gruntuov, jcst-li by se jeho samého nedotýkalo, k nápravě přivésti. Pakli by ti a takoví nepořádové pána těch gruntuov samého se dotýkali, a u toho, pána nejvyšší mineme j str toho po dobré vuolu zjednali a k nápravě přivezli nemohl, aneb že by pán gruntův při úřednících a poddaných hornících neřád znal, a na žádost nejvyššího mineme j stra toho také napravili a v řád (kterýž na těch horách ustanoven jest) uvésti nechtěl; tehdy o to před osobu naši královská, a jest-li bychom na ten čas v zemi býti neráčili, před nejvyššího mincmejstra našeho Českého a zřízené České i jiné horám rozumné raddy, pán těch gruntuov má obeslán a vyslyšán býti. A což by tak podlé slušnosti a spravedlivosti se našlo a uznalo (toliko co se horního řádu a práva dotýče), v tom, což by horám škodné bylo, aby povinen byl beze všeho odporu to tak napravili. Ale nejvyšší mincmejstr náš, nynější neb bu-daucí, těm panuom, na kterýchž by se gruntích hory zjevily a zdělaly, v grunty, horníky, v lidi a poddané jich žádným rozkazem ani vládnutím se nevkládej.
X. 25.
Item, jest-li pak sau předkové naši, císaři a králové Čeští, při kterých zápisích statkov svých zástavních hory a kovy zlaté a stříbrné, neb jiné, sobě anebo my také vymínili a potom vymíniti ráčili: to my, a budúcim našim, sobě k užívání všelijakou vrchností a spravedlností u věcech horních a řádích zachovávat) a pozuo-stavovati ráčíme; však na tento spuosob. Jest-li by pánu zástavnímu těch gruntuov svrchu dotčených hor děláním a dobýváním zlata a stříbra škoda, buď na důchodech, užitcích, v lesích, v lovich, gruntech, řekách, potocích, rybnících se dála, a oni to potázali; tehdy s tím anebo s těmi, podlé slušnosti o jich škody srovnali a uhodití máme, aneb summu jich zápísnau (jest-li léta aneb životy vyšli) jim dáti povinni budem. Ale v š ak sme k tomu také přistaupiti ráčili: Což se st a t ku o v našich královských a d ucho v-
235
nich v tomto království, od předkuov našich i tudíž od nás zástavních a zápisných dotýče, ti všickni podlé zástav, zápisuov, životuov a výminek svých zachováni a z nestaveni býti od nás a budaucích naších, i také kovuov a hor, kdož by jich pořádně v držení byl podlé Prešpurského Svolení a Zápisu do života aneb let (jakž kterého zápis ukazuje) užiti mají, jako ten, kdož své dědičné grunty má, A kteříž statky mají manské, ješto do desk dvorských jim se vkládají, těch a takových statkuov držitelé toho všeho práva a svobody, jako ti, kteříž dědičné statky drží (kromě těch manských statkuov, kteříž k zámkům příslušejí) užiti mají. Avšak i toto jest vyhrazeno, že Prešpurský Zápis, co se hor a kovuov zlatých a stříbrných a jiných menších kovuov .dole psaných dotýče, nynější smlauvě a tomuto našemu zápisu, jakž se svrchu píše, k žádné škodě a překážce být nemá, než tento zápis má držán a zachován býti bez. přerušení.
X. 26.
Item, O nařízení mince při horách, kdež by zlaté a stříbrné hory tak znamenitě zarazili a vyzdvihli, že by dostatečně mince stříbrem zakládána býti mohla: tehdy při těch horách minci naši ustanoviti a zř. (liti ráčíme. Pakli by hory tak znamenitě nešly, a zvláštní mince se tu držeti nemohla: tehdy máme v minci naši, kterúž. na Hradě Pražském míti budem, takováž stříbra na minci zrna Českého dáti minco-vati, aby se auspejtové a tthodní záplata dělníkům takovau mincí platili mohla, jakž my o minci s stavy o to srovnali ráčíme.
X. 27.
Item, Také nej vyšší mincmejstr náš povinen bude, když by se jemu od pána těch gruntuov neb pergmístra napsalo neb oznámilo dvě neděle napřed, že něco stříbra při takových horách pohotově mají, aby taková stříbra kverkuom bez. protahu platil, a peníze na hory dodával. Pakli by toho učiniti obmeškal na čas (jakž svrchu dotčeno) stříbra platiti nemohl; tehdy pán těch gruntuov a kverkovč stříbra svá jinam prodati budau moci. Než což hřivnu stříbra dráže, než po sedmi zlatých reynských a čtrnácti groších a šesti penězích, vše Českých, prodají, ten zisk nám a budaucím našim král u oni Českým dán a puštěn býti má.
X. 28.
Item, Kteříž by kolívěk obyvatelé v království Českém řádně zjednané a sobě od císařuov a králuov Českých i tudíž od nás dané frystuňky a svobody na hory měli, těch a takových řádných frystuňkov a obdarování, před námi a budau-cínii našimi bez překážky užili a zuostaveni býti mají. Než po vyjití těch frystuňkův, tohoto nynějšího nového obdarování se držeti a užívali budau moci. Než povinni budau stříbra svá, kteráž dobývají na zrno České, v Čechách, v minci naší, tu kdež by jim nejpříležitější bylo, sobě k svému užitku zmincovati dáti a my jim toho p řiti ráčíme. Ale s mincmejstrem se o náklad mincování srovnati, a mincmejstr to jim má uji stiti, což mince vynese zase, když mincováno bude, navrátili.
236
X. 29.
Item, O odvolávaní od s a u d u o v horních z nových hor, takto při tom se zachovati mají: Aby od těch sauduov z hor, kteříž by nastalí v království Českem, do Jochmstále odvolávati neb na jiné hory, kteréž nyní sau a budaucně povstaň au v království Českém, kdež by rozumní horníci, zřízená práva a saudové byli, podlé příležitosti jedněch každých hor odvolávati se mohli a moc měli. Než aby při těch horách, na kteréž by se odvolaní stati mělo, týž řád a právo držáno bylo, jako na těch horách, odkudž se odvolání stane.
X. 30.
A nad to nade všecko často psaným stavuom, panskému, rytířskému i Pražanuom vobojích Starého a Nového měst Pražských, tuto zvláštní milost učiniti sme. ráčili, a tímto listem a nynější smlauvau činíme: Že my jim, ani budúci králi Čeští, v nižší kovy, jmenovitě měď, cín, železo, olovo a rtuť (kterýchž sau prvé od starodávna v tomto království Českém za předkuov našich, císařuov a králuov Českých, od drahně let užívali) vkračova Lani sáhati neráčime,než při nich milostivě zuostavu jem. Přiříkajíc sami za sebe. za dědice naše a budauci krále České, že při všem (což se svrchu píše) často psané stavy a obzvláštní osoby království Českého míti, držeti a na časy budúci bez přerušení zachovali, a tento list náš neboližto smlauvu ve dsky zemské vyšším i menším úředníkům našim v království Českém zapsati a vložiti rozkázat! ráčíme.
Tomu na svědomí pečeť naši královskau k listu tomuto přivěsiti sme rozkázali.
Dán na Hradě našem Pražském v pondělí po neděli Květné léta Božího Tisícího Pětí-Stého Třidcátého Čtvrtého a království našich římského čtvrtého, a jiných osmého.
FERDINANDUS.
ZŘÍZENÍ ZEMSKÉ Z R. 1549. A. 8.
Item, Na témž sněmu obecním, téhož léta a dne, na tomt jsme se také stavové snesli: Aby žádných postranních zápisuov a puntování od žádných osob z stavu neb stavuov v tomto království proti JMU královské, dědicuom, a budúcim králuom českým, a proti řádu a právu se nedálo, nyní i na budúci věčné časy. Pakli by se toho přes to kdožkoli dopustil a naň to shledáno a uvedeno bylo, an se v postranní zápisy a puntování dává, ten aby hrdlo ztratil.
A. 9.
Item, J M t královská na tomto jest se stavem panským, rytířským a městským snesli a za zřízeni zemské ustanoviti ráčil: Poněvadž jest od starodávna v tomto království více stavuov mimo stav panský, rytířský a městský nebývalo protož že ještě více sta\ uov mimo nahoře jmenované tři stavy býti nemá, nyní i na budauci časy. Však kníže Hendrich pán z Plavná, poněvadž jest rodič tohoto království od starodávna, důstojenství svého knížecího i s dědici svými, tolikéž mísla i titule, jako na kníže záleží, užiti má. Však tudy aby stav čtvrtý v tomto království přičiněn nebyl
237
PRÁVA A ZŘÍZENÍ ZEMSKÁ 1564. M. 3i.
Kdož by kázal člověku svému prodatí, nedrtíc ho na gruntech svých, mít a on jemu člověkem hodným osadil má jej propustili a naň se více táimauti nemá, an z něho poháněli, aby jeho člověk byl. A měl-li by ten človek jaké děti, ti děti obojího pohlaví, kteříž by let devíti nedošli a neměli, a při otci bytně byli, ti mají i s otcem svým po takovým vyprodání a gruntu osazení svobodní od toho pána býti. Než kteříž by již tehdáž v devíti letech byli, tolikéž i ti, kteříž by léta majíce se pod pánem zvo-sazovali: ti při svém pánu za dědičné lidi předse zůstali mají. A pak-li by pán z těch dětí, které od jich otce (dříve nežli by těch devíti let došli) k jakéž koli své potřebě pobral aneb je na služby a řemesla rozdal neb jinam k vychování dal: ti tolikéž té svobody podlé otce jich vyprodáni užiti nemají, než při pánu dědičně zuostati mají.
M. 32.
Kteříž by lidé osedlí neb neosedlí děti na cizích gruntech zplodili: ti děti tomu pánu, na číchž gruntech jsau zplozeni, v poddanosti, a jeho zuostati mají.
M. 33.
Kdož by koli, u číhož kol) člověka čeledína svého anebo člověka nalezl: má žádali člověka toho, aby se jim ujistil. A potom má pána jeho žádati, aby mu jej vydal. Pak-li by toho člověka hospodáře tu tehdáž nebylo: lehdy, muož-li, má jej sám dodržeti a tím právem dáti se jim tu ujistili aneb toho má na rychtáři aneb konšelích toho práva požádati, aby se jim ujistili, a oni jsau to povinni učiniti. Pak-li by ten člověk, u kohož by takový člověk neb čeledín postižen byl aneb rychtář a konšelé jsauce za ujištění žádáni, se jim neujistil neb neujistili: tehda tomu číž člověk neb čeledín jest, má neb mají deset kop grošův českých pokuty propadnauti a dáti ve dvau nedělích pořád zběhlých. Pak-li by jich neměl neb neměli, a pán toho člověka za člověka svého neb rychtáře a konšel, té pokuty dáti nechtěl: má takového člověka svého nebo rychtáře a konšely tomu kdož za ujištění žádal, vydati; a ten komuž tak vydán bude, mátoho člověka nebo rychtáře a konšely vězením dostatečně a slušně opatřili, aby do času osmi nedělí pořád zběhlých v též vazbě d rzán byl neb byli, aneb se s původem o pokutu v tom času umluvil neb umluvili; však tak, aby zaumylně zdraví ani hrdlu jemu neb jim uškozeno nebylo. A po vyjití těch osmi nedělí má toho člověka neb rychtáře a konšely vazbau trestané zase z takového vězení na rukojmě dostatečné, pod základ 50 kop grošův českých dáti. A pak-li by rukojmí neměl, tehdy na zápis dostatečný, pod ztracením hrdla, aby se všelijak v skutku, v řeči ku pánu, kterýž ho neb jev vězení držal, i ke všem jeho poddaným pokojně zachoval neb zachovali. Pak-li by rukojmí neměli aneb se v yru čiti-nechtěl neb nechtěli, bude neb budau předse v vězení držáni býti. Jestliže by pak pán toho člověka svého neb rychtáře a konšelův nevydal, ani pokuty za ně dáti nechtěl: ten a takový má dvaceti kop grošuov českých puovodovi propadnauti, a on bude moci z té pokuty před saud zemský menší jeho pohnali. Než jestliže by ten člověk nebo rychtář a konšelé tomu odpírali, že tau pokután penčžitau i vězením povinen není neb nejsau, volaje se k slyšení a původ by nechtěl na tom přestali: tehdy pán toho člověka neb jich, kdyby pohnán byl, jest povinen takového člověka svého neb rychtáře a konšely před saudem zemským menším
238
postavili a saud zemský menší má to k sobě při j í ti, A najde-li sc to, že jest ten člověk neb rychtář a konšelé t au pokutau povinen neb povinni, to jest neb deset kop grošuov českých aby dal neb dali, aneb u vězení pokutu trpět neb trpěli, jakž vayš psáno stojí. Pak-ii hy ten člověk neb rychtář a konšelé, jsauc tak za ujištění žádáni, tím člověkem neb čeledínem se ujistili: do téhodne pořád zběhlého budau to na témž právě povinni dodržetí, a dále nic. A pán (na kterého by se to právě neb gruntech ujištění stalo) má toho člověka neb čeledína pánu jeho, když by toho v tom týmdni na něm požádal, vydati. A nevydal-li by, bude moci proto pohnán býti z pokuty dvaclcíti kop grošuov českých, jako o jiné lidi.
O HAJTMANECH KRAJSKÝCH. R. 13.
Hajtmané v krajích aby byli každého roku od JMti královské zřízení a ustanovení, a k místodržícímu JMti královské, aneb hajtmanu neb hajtmanuom království českého, aby zření měli, a jich poslauehali: a obyvatelé každého kraje, aby se k hajtmanuom obojím poslušně šachovali, a v těch věcech a potřebách aby jim radní a pomocní byli. A kdož budau za hajtmany z krajuov zvoleni, z toho se vytahovali nemají, než bez odporu podniknauti krom těch, kteříž by toho roku byli, ti nemají druhý rok bez vuole své potahováni býti. Než jestliže by která věc za úřadu jich zašlá se nevykonala, až by rok jich vyšel, že proto nic méně podlé budaucích hajtmanuov krajských, to což tak před nimi zašlo, k vykonání svému přivésti jsau povinni. A tiež hajtmané noví mají také to k sobě podle nich přijití a vykonali. A to míti na práci, jakž se níže píše.
R. 14.
Jestliže by kdo jeden druhému u vazbě lidi svévolně, bez viny a hodné příčiny držal: tehdy ti, aneb číž by lidé byli, má to na hajtmany v krajích vznésti, a oni tu věc mají rozvážiti, tak aby jeden druhému svévolně škody aneb protivenství nečinil A hajtman neb hajtmané toho kraje, hned jakby na ně vzneseno bylo, mají beze všech odtahuov lakován věc opatřiti. Pakli by kdo jsa od hajtmanuov neb hajtmana v kraji obeslán a napomenut, aby ti lidi z vězení na ten spuosob (jakž jemu od hajt-inanův neb hajtmana bude oznámeno) propustil aneb před hajtmany neb hajtmanem postavil, a přes to napomenutí n vazbě tu osobu neb osoby, o kteréž by jemu bylo od hajtmanuov neb hajtmana oznámeno, anebo jakž koli v své moci drže umořil neb umořit i dopustil, anebo o hrdlo zaumyslně a nevinně připraviti dal, aneb na zdraví jej zkazil: tehdy ten kdož by tak člověka zaumysla a nevinně umořil anebo o hrdlo připraviti dal, povinen bude tomu pánu, číž člověk ten byl, tři sta kop grošuov českých dáli, a ty peníze tak se tu obrátiti a tčm dáti mají, pod těmi pokutami, jakož o tom o mordech a lidech sedlských (K. 35.) položeno a vyměřeno jest, hned ve čtyřech nedělích pořád zběhlých, když by k němu pán toho člověka umořeného neb o hrdlo připraveného poslal. A chtěl-li by dále pán toho umořeného člověka, pustíc od peněžité pokuty, z jakého nenáležitého umoření a o hrdlo připravení, toho kdož by se toho dopustil, před JMti královskou aneb před saadem zemským viniti: to bude moci činili. Pakli by nedal, tehdy týž pán téhož člověka tak umořeného anebo o hrdlo připraveného, má toho vuoli, z toho před JMt královskau, aneb před saud zemský, toho kdož tak člověka umořil aneb o hrdlo připraviti dal, obeslati; a ta věc má bez odta-
239
hův a prodlévání, tak jako o jiných mordech, na saudu zemském slyšána býti. Pakli by toho člověka u vazbě drže, před bajtmany ho (jsaucí obeslán) nepostavil, a na zdraví že by mu uškodil: tehdy má tomu člověku padesáte kop grošuov českých, též hned ve čtyřech nedělích pořád zběhlých, dáti, když by koli pán toho člověka o tu pokutu k tomu kdož jest jej u vazbě držel a na zdraví uškodil, poslal, Pakli by nedal, má na hajtmany neb hajtmana krajského vznesli, že mu člověk puštěn a pokuty dáno není. A oni neb on povinni jsau relací toho listem pod svými pečeťmi neb sekréty, neb osobně učiniti, a při úřadu saudu komorního dáti zapsali. A po takové relací na takového má list zatykači od úřadu téhož, saudu komorního vydán býti.
Pakli by vždy přes to napomenutí hajtmanův krajských svévolně jej u vazbě držel, by mu pak nic na zdraví neuškodil: tehdy mu pokutu svrchu dotčenau padesáti kop grošuov českých dáti povinen jest. A nedal-li by a dopustil se zatčení: tehdy pro takovau svau vuolí má ještě trestán býti, podlé uvážení a zdání hajtmana neb hajtmanuov království českého, a té dotčené pokuty bude moci dobývatipán toho člověka obyčejem svrchu psaným. A proto ten kdož toho člověka u vězení držel by přes rozkaz hajtmanuov krajských a přes tu pokutu tak propadenau: tehdy ten pán toho člověka má to vznesli na hajtmana neb hajtmany království českého aneb na místodrží-cího krále J M ti, a ten, kdož člověka tak u vězení držel obeslán býti má, aby osobně před hajtmany neb hajtmanom království českého aneb, místodržícím JMti královské stál, i toho člověka postavil, a té věcí se zpravil; a tu več mu taková věc bude obrácena, při tom aby se tak zachoval. A jestli by pak kdo vezma komu člověka do vězení, jej po rozkazu hajtmanuov krajských aneb nedočekaje rozkazu, vypustil: proto nic méně hajtmané krajští to, proč jej do vězení vzal a držal, vyslyšeti mají. A jestli by ten hodné příčiny takového do vězení vzetí na schválení týchž hajtmanuov krajských nepokázal: má tomu člověku pokuty deset kop grošuov českých propadnauti. A nedal-li by té pokuty po vaypovědi hajtmanuov ve dvau nedělích pořád zběhlých, tehdy mají hajtmané krajští o tu pokutu relací tím zpuosobem, jakž o tom výše, kdož by na rozkaz hajtmanuov člověka nepustil, vyměřeno jest, též k saudu komornímu učiniti, a po takové relací bude moci pánu toho člověka na místě jeho, zatykač vydán býti.
R. 15.
Hejtmane krajští po krajích aby řídili hotovost, aby všichni hotovi byli, a aby přihlédali, kdo jakau zbroj mezi lidem obecným mají. A jsauce vojensky pohotově, jestli že by cizozemci aneb nepřátelé do země vtrhli nebo škody chtěli činiti, abychom s Boží pomocí sobě pomáhali a jim odolávali mohli.
R. 16.
Také jestli že by se komu zdálo, že by mu od hejtmana aneb od hejtmanův v kraji kterém se co skrze relací, aneb jinak ublížilo, aneb z čeho vystaupeno bylo: to má vznésti na hejtmana neb hejtmany království českého, aneb na místodržícího krále JMti; oni tu věc vyslyšeti mají, a v tom se k stranám spravedlivě zachovati.
R. 17.
Aby v každém kraji vždy ve dvau měsících aneb jakž by potřeba se uznala, bylo vysláno na zhaubce zemské a povalovače, a to na několikero do měste-
240
čck, vesnic, krčem aneb kdež by sc jich nadáli; a to najímané krajští míti mají na své práci, A když by koli čas uznali nebo jich úředníci: tehdy tajně mají oznámiti osobám, kterýmž se zdá stavu panskému, rytířskému aneb do města krále JMti, v která místa samí vysiati chtí a každému oznámiti: též v který k au t a stranu mají vysiati, aby se sami nepotkali a neshledali. A pražané též mají činili a vysiati, majíc srozumění s hajImany neb s hajtmanem kraje Kouřimského, aneb také Slánského, poněvadž ty dva kraje Praze přisedí. A jestli že by v kterém kraji kdo v tom hejtmanuov poslauchati nechtěl, a k nim se zachovali jakož se svrchu píše, mají to vznésti na krále JMti: Pakli by krále JMti v tomto království nebylo, tehdy na hajtmany krále JMti a tohoto království aneb na JMti královské místodržícího. A več to král JMti neb hajtmané neb místodržící JMti královské obrátí, přitom se každý zachovali má. A král JMt má poručiti a puovody zřédití, počet slušný aby v městě byli, tu kdež by se JMti královské zdálo zá dobré. A kdež by se potřeba uznala, buď skrze špehy aneb jinač, íi puovodové mají se tam obrátili. A do kteréhož koli kraje aneb míst se sjedou a požádají pomoci na stavu panském, rytířském, osobě aneb osobách, též na městech krále JMti, má každý slušný počet s nimi vypravili na pomoc a v tom se těmi duovody spraviti mají stavové panský, rytířský i městský, buď osobami svými neb služebníky nebo poddanými lidmi svými. A toto zřízení o povalečích a zhoubcích zemských, má trvati na budaucí časy, pokudž se o to stavové jinak nesnesau. A což by tak těch a takových lidí a povalečuov bylo vyzdviženo a probráno, ti mají do města královského najbližšího u vazbu dodáni býti a oni j s au je povinni přijití. A našla-li by se při kterém vina, že by hrdlo ztratiti měl, tomu aby dali (na naklad krále JMti) konec udělali.
R. 18.
Což pak se chodcuov a pastýřuov, kteříž v tomto království nemalé a veliké škody časuov předešlých í nyní skrze ohně jsau činívali a ještě posavad činí, dotyce, pak aby to zlé mohlo přetrženo býti, o tom jsme se všickni tři stavové svolili, aby v městech, a v městečkách, ve všech tak opatřeno bylo: Kdež by koli takoví žebráci neb pastýři byli, ten pán, či grunty jsau, aneb pod kým by byli, aby o tom dostatečně poddaným svým, purgmistru, rychtáři neb konšeluom poručil, kdež by takoví žebráci byli, každého téhodne k nim přihlédali, aby se město od města, ves ode vsi po jarmarcích neb posvíceních netaulali, než ve špitálích zuostali. A jestli že by který odešel pod spuosobem žebroty, chtíc sve lotrovství provozovali, po tom neb po takovém aby hned posláno bylo, ten aby vzat a skutečně trestán byl.
R. 19.
Kdož by koli kterého zločince jal neb vzal, nemaje svého vězení, má jej k hajtmanuom toho kraje aneb k najbližší popravě aneb do některého města královského dáti. A nebylo-li by v kterém kraji města královského, tehdy do toho města neb městečka, do kterého se z toho kraje sjíždějí, a oni jej přijíti mají. A při tom zločinci našla-li by se vina, že by hrdlo ztratiti měl: tehdy aby tomu zločinci ten kdož jest jej jal a do vězení dal, na svuoj náklad konec dal učinili, při této popravě, kdež se řádně poprav užívá (ač neměl-li by své žádné pořádné popravy) aby jemu konec učiniti dal a to ve dvou nedělích pořád zběhlých. Pakli by se tak v tom nezachoval a v tom času jemu konce učiniti nedal, tehdy toho vězně právo potom dále u vězení svém držeti povinno nebude.
241
R. 20.
Dal-li by kdo z jaké příčiny člověka svého, neb škuodci, do vězení do kterého města královského, zasluž ten nebo nezasluž hrdla ztracení, a jsa od práva napomenut, a by i napomenut nebyl, do dvau nedělí jeho z ničehož nevinil, a naň ne-žaloval: toho také dále právo není povinno u vězení svém držeti, než bude jej moci z téhož vězení pustiti.
R. 21.
Aby jeden každý ze všech tří stavuov při svém dobrém svědomí, i při poddaných svých to tak opatřil, aby takoví zjevní hříchove, cizoložstva, ožralství i jiné všelijaké nestj datosti, kteréž jsau proti Pánu Bohu všemohaucímu, skutečně přetrhováni býLi mohli: a toho žádný, sám se dobře chovaje, na gruntech svých aby nedopauštčl, ale takového každého, kdož by z toho vystaupil, a takového čeho proti Pánu Bohu se dopustil, skutečně trestal, jakž týmiž předešlými sněmy o tom šíře vyměřeno jest. Pakli by kdo v Městech Pražských aneb v jiných královských, jsa napomenut od úřadu, aby od takové neřádné věci ihned přestal, a on přes to vždy v svém takovém zlém spuosobu trval, a přestátí nechtěl: tehdy úřad kteréhož koli města skrze psaní, neb osobu jednu, nebo dvě, buadu moci na JMt královskou (ač byl-li by JMt královská v království), aneb na s au d zemský bez přítomnosti JMti královské to vznésti. A JMt královská, a bez přítomnosti JMti saud zemský, takovau neřádnou věc zastavili a skutečně přetrhnauti mají.
R. 22.
Léta Božího tisícího čtyřstého devadesátého druhého. Páni JMt, a páni, rytířstvo, Pražané a poslové z měst v pondělí po suchých dnech postních na sněmu obecním, kterýž v ty časy držán byl na Hradě pražském, tyto věci dole psané z jednostajné vuolc zřídili a ustanovili jsau, aby od každého držány byly. Kajprvé, což se morduov siiničných a po cestách, a též nešlechetného zlodejstva domácího i po silnících dotýče, takto jsme se svolili a zuostali: Aby takoví povaleči, zloději a mordéři, kdež by mohli přezvědíni býti, bud v městech v městečkách, nebo ve všech, aby vyzdvihováni byli, by pak osedlí lidé b\ li seclští. A jestli že by čí člověk takový s jistinau a při skutku polapen byl, nemá pánu jeho vydán býti, jakž předešlá Zřízení zemské ukazuje, než hned má se k němu vedle práva zachovati a k útrpnému právu bude jej moci dáti, jakž ve š dotčeno. Anebo též, jestli že by vzat byl někdo z lidí obecních, a byl psanec, též má se k němu vedle práva míti. Pakli by popaden byl na silnici an s zloději stojí, má též tázán vedle práva býti, a podlé jeho viny má se k němu zachovati. Jestli že by pak kdo čího člověka počlíc na povaleče vzal, a nebylo při něm těchto nahoře psaných příčin: má pánu jeho oznámiti, že jest člověka jeho vzal, chce-li k tomu přijeti anebo posiati, že chce saud tomu člověku osadili. A jestli že by pán toho člověka přijel, nebo koho psolal, a byla-li by o to pře že by neměl ten člověk vedle práva tázán býti: tehdy ten člověk bud vydán hejtmanuom toho kraje; a což tiž hejtmane o tom člověku najdau, při tom se strany zachovati mají, na ten spuosob, jakož vcyšc psáno stojí. A od prvního má dáti kopu grošův popravnému člověku, a od jiných po puol kopě groších českých, a více nic. Pakli by který takový zločinec byl přezvědín na hradích aneb tvrzech: tehdy ten komuž by se zdálo, aby tomu pánu (u kohož byl) dal znáti, že takový zločinec na jeho
242
hradě nebo na jeho tvrzi jest, aby se jim dobře ihned ujistil a jej postavil. A byl-li ten jistý panského neb rytířského řádu, aby postaven byl před pány a vládykami saudu zemského, pakli by byl ten jistý jiného řádu, bud před hejtmany toho kraje postaven. Pakli by toho neučinil svévolně, a toho nepostavil: tehdy k tomu pánu, neb zemanínu, anebo měštěnínu o to hledíno buď, též jako k tomu zločinci. A též v městech, kdyby na koho žádáno bylo, aby se tak zachovali, a zločincům nižádným, aby žádných gleytuov nedávali, ani páni, ani rytířstvo, ani města. Také na žádného psance nevyvedeného, ani na zloděje zjevného, tež zločince, a laupežníky, a toho, kdo by při skutku postižen byl z lidu obecného s strany lupeže a mordu, nemá úrokováno býli, než právo na takového každého bez fortele má puštěno býti.
Text Zemských třízení :í r 1500 je orevzat s rmravrm nravonisu 7 edJee Palackého, Archiv Český v., texty Zemských zřízení z r. 1549 a 1564 jsou převzaty z edice H. Jircčka, Godcx iuris bohernici, t. IV., p. 1, se.ctio I.