ÚSTAVA
ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY
ze dne 11. července 1960
(publikována pod č. 100/1960 Sb.)
ve znění účinném od 11. července 1960 – 29. listopadu 1989
Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto ústavním zákoně:
Prohlášení
I.
My pracující lid Československa prohlašujeme slavnostně:
Společenské zřízení, za které bojovaly celé generace našich dělníků i ostatních pracujících a
které měly od vítězství Velké říjnové socialistické revoluce před očima jako vzor, stalo se pod
vedením Komunistické strany Československa skutečností i u nás.
Socialismus v naší vlasti zvítězil!
Vstoupili jsme do nového období našich dějin a jsme odhodláni jít dále k novým, ještě vyšším
cílům. Dovršujíce socialistickou výstavbu, přecházíme k budování vyspělé socialistické společnosti a
shromažďujeme síly pro přechod ke komunismu.
Po této cestě půjdeme dále ruku v ruce s naším velkým spojencem, bratrským Svazem
sovětských socialistických republik, a se všemi ostatními přátelskými zeměmi světové socialistické
soustavy, jejímž je naše republika pevným článkem.
Chceme žít v míru a přátelství se všemi národy světa a přispívat k mírovému soužití a k
dobrým vztahům mezi státy s různým společenským zřízením. Důslednou mírovou politikou a
všestranným rozvojem své země budeme napomáhat k tomu, aby se všechny národy přesvědčily o
přednostech socialismu, který jediný vede k blahu všeho lidstva.
II.
Před patnácti lety, v roce 1945, se náš pracující lid, osvobozený hrdinnou Sovětskou armádou
z pout fašistické okupace, rozhodl po zkušenostech s buržoazní republikou budovat svůj osvobozený
stát jako lidovou demokracii, jejímž posláním bylo zajistit mu pokojný vývoj k socialismu. V čele
republiky stanula Komunistická strana Československa, osvědčený předvoj dělnické třídy, zocelený v
boji v době buržoazní republiky a za okupace. Poslední široce založený pokus mezinárodní a vnitřní
reakce o zvrat tohoto vývoje byl odražen rozhodným vystoupením pracujícího lidu v únoru 1948.
Náš pracující lid se tak nejprve zbavil cizáckého panství a poté i kapitalistického
vykořisťování a stal se hospodářem své země. Za těchto patnáct let dovedl svou prací a svým
cílevědomým úsilím ve všech oblastech lidské činnosti dosáhnout takových úspěchů, jaké byly za
kapitalismu nemyslitelné. Přednosti socialistického zřízení se projevily též u nás naprosto jasně a
přesvědčivě.
Změnila se podstatně tvářnost naší země. Naše národní hospodářství se rozvíjí a sílí jako
nikdy předtím. Výroba rok od roku vzrůstá a životní úroveň všech pracujících se neustále zvyšuje.
Není již u nás vykořisťovatelských tříd, vykořisťování člověka člověkem je navždy odstraněno. Není
již hospodářských krizí ani nezaměstnanosti. Vzdělání a kultura se stávají obecným majetkem všech
pracujících.
Oba národy, které vytvořily Československou republiku, Češi a Slováci, žijí v bratrské shodě.
Společné budování socialismu umožnilo, aby Slovensko záhy překonalo svou někdejší zaostalost a
povzneslo se na vysokou úroveň v průmyslu i v zemědělství.
Československý stát, ve který se zorganizoval pracující lid v čele s dělnickou třídou, stal se
lidovou organizací v nejvlastnějším slova smyslu - socialistickým státem.
V naší zemi byly již vyřešeny všechny základní úkoly přechodu od kapitalistické společnosti k
společnosti socialistické. Osvobozená lidská práce se stala základním činitelem v celé naší společnosti.
Je nyní nejen povinností, ale i věcí cti každého občana. Uskutečňuje se již zásada socialismu:
"Každý podle svých schopností, každému podle jeho práce!"
Lidová demokracie se jako cesta k socialismu plně osvědčila: dovedla nás k jeho vítězství.
III.
Všechno naše usilování směřuje nyní k tomu, abychom vytvářeli materiální a duchovní
předpoklady pro přechod naší společnosti ke komunismu.
Rozvíjejíce socialistickou státnost, budeme dále zdokonalovat naši socialistickou demokracii,
rozšiřovat účast pracujících na správě státu a na řízení hospodářství, upevňovat politickou a morální
jednotu naší společnosti, zabezpečovat obranu země, střežit revoluční vymoženosti lidu a vytvářet
podmínky pro rozvoj všech jeho tvůrčích schopností.
V dalším vývoji, kdy se práce stane první životní potřebou, chceme dosáhnout takového
rozmachu výrobních sil a takového rozmnožení bohatství společnosti, aby bylo možno vyhovět všem
rostoucím potřebám společnosti i všestranného rozvoje každého jejího člena. Pak bude možno přejít k
uskutečňování nejvyšší zásady rozdělování- zásady komunismu:
"Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb!"
Abychom utvrdili všechny dosavadní výsledky bojů a práce našeho lidu a abychom zároveň
ukázali nezlomnou vůli dospět k cílům ještě vyšším, uzákoňujeme dnes tuto socialistickou ústavu naší
republiky.
Hlava první
Společenské zřízení
Čl. 1
(1) Československá socialistická republika je socialistický stát, založený na pevném svazku
dělníků, rolníků a inteligence, v jehož čele je dělnická třída.
(2) Československá socialistická republika je jednotný stát dvou rovnoprávných bratrských
národů, Čechů a Slováků.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 143/1968 Sb., účinnost od 1. ledna 1969
zrušen
(3) Československá socialistická republika náleží k světové socialistické soustavě; usiluje o
přátelské vztahy se všemi národy a o zajištění trvalého míru v celém světě.
Čl. 2
(1) Veškerá moc v Československé socialistické republice patří pracujícímu lidu.
(2) Státní moc vykonává pracující lid zastupitelskými sbory, které jsou jím voleny, jím
kontrolovány a jemu odpovědny.
(3) Zastupitelské sbory pracujícího lidu v Československé socialistické republice jsou:
Národní shromáždění, Slovenská národní rada a národní výbory. Od nich je odvozena pravomoc
ostatních orgánů státu.
(4) Zastupitelské sbory a všechny ostatní orgány státu se opírají o tvůrčí iniciativu a o přímou
účast pracujících a jejich organizací na své činnosti.
Čl. 3
(1) Volební právo do všech zastupitelských sborů je obecné, rovné a přímé s tajným
hlasováním. Volit může každý občan, který dosáhl věku 18 let. Zvolen může být každý občan, který
dosáhl věku 21 let.
(2) Členové zastupitelských sborů - poslanci - jsou povinni být ve stálém styku se svými
voliči, dbát jejich podnětů, skládat jim účty ze své činnosti a podávat jim zprávy o činnosti sboru,
jehož jsou členy.
(3) Člen kteréhokoli zastupitelského sboru může být z rozhodnutí svých voličů kdykoli
odvolán.
Čl. 4
Vedoucí silou ve společnosti i ve státě je předvoj dělnické třídy, Komunistická strana
Československa, dobrovolný bojový svazek nejaktivnějších a nejuvědomělejších občanů z řad dělníků,
rolníků a inteligence.
Čl. 5
K rozvíjení společné činnosti, k všestranné a aktivní účasti na životě společnosti a státu a k
uskutečňování svých práv sdružují se pracující v dobrovolné společenské organizace, jimiž jsou
zejména Revoluční odborové hnutí, organizace družstevní, organizace mládeže, organizace kulturní,
tělovýchovné a jiné; na společenské organizace postupně přecházejí některé úkoly státních orgánů.
Čl. 6
Národní fronta Čechů a Slováků, v níž jsou sdruženy společenské organizace, je politickým
výrazem svazku pracujících měst a venkova, vedeného Komunistickou stranou Československa.
Čl. 7
(1) Ekonomickým základem Československé socialistické republiky je socialistická
hospodářská soustava, která vylučuje jakoukoli formu vykořisťování člověka člověkem.
(2) Socialistická hospodářská soustava, v níž jsou výrobní prostředky zespolečenštěny, a
veškeré národní hospodářství je plánovitě řízeno, zabezpečuje za uvědomělé spolupráce všech občanů
mohutný rozvoj výroby a neustálý vzestup životní úrovně pracujících.
(3) Práce je v socialistické společnosti prací ve prospěch celku a zároveň ve prospěch
pracovníka samého.
Čl. 8
(1) Socialistické společenské vlastnictví má dvě základní formy: státní vlastnictví, které je
vlastnictvím všeho lidu (národní majetek), a družstevní vlastnictví (majetek lidových družstev).
(2) Národním majetkem jsou zejména: nerostné bohatství a základní zdroje energie; základní
lesní fond, vodní toky a přírodní léčivé zdroje; prostředky průmyslové výroby, hromadné dopravy a
spojů; peněžní a pojišťovací ústavy; rozhlas, televize a film, dále též nejdůležitější společenská
zařízení, jako zařízení zdravotnická, školy a vědecké ústavy.
(3) Půda sdružená k společnému družstevnímu hospodaření je ve společenském užívání
jednotných zemědělských družstev.
Čl. 9
V mezích socialistické hospodářské soustavy je přípustné drobné soukromé hospodářství
založené na osobní práci a vylučující vykořisťování cizí pracovní síly.
Čl. 10
(1) Osobní vlastnictví občanů k spotřebním předmětům, zejména k předmětům osobní a
domácí potřeby, rodinným domkům, jakož i k úsporám nabytým prací je nedotknutelné.
(2) Dědění osobního majetku je zaručeno.
Čl. 11
(1) Stát zřizuje hospodářské organizace, zejména národní podniky, kterým svěřuje části
národního majetku do správy jako samostatným právnickým osobám.
(2) Dobrovolným sdružením pracujících rolníků ke společné socialistické zemědělské výrobě
jsou jednotná zemědělská družstva. Stát všestranně podporuje jejich rozvoj a účinně pomáhá
družstevnímu rolnictvu rozvíjet socialistickou zemědělskou velkovýrobu na podkladě pokrokové vědy
a techniky. V souladu se zájmem společnosti podporuje stát i rozvoj jiných lidových družstev.
(3) Veškerá hospodářská činnost státních i jiných socialistických hospodářských organizací se
rozvíjí ve vzájemném souladu a je řízena podle zásad demokratického centralismu. Přitom se na všech
stupních řízení v nejširší míře soustavně uplatňuje účast a tvůrčí iniciativa pracujících a jejich
společenských organizací, zejména Revolučního odborového hnutí.
Čl. 12
(1) Veškeré národní hospodářství je řízeno státním plánem rozvoje národního hospodářství,
který se vypracovává a uskutečňuje za nejširší aktivní účasti pracujícího lidu.
(2) Plán rozvoje národního hospodářství a kultury, který se vypracovává zpravidla na období
pěti let, vyhlašuje se zákonem a je v tomto období závazným základem plánování jednotlivých
státních orgánů a hospodářských organizací.
(3) V souladu se státním plánem rozvoje národního hospodářství se každoročně vypracovává
státní rozpočet, který se vyhlašuje zákonem.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 143/1968 Sb., účinnost od 1. ledna 1969
Čl. 12
zrušen
Čl. 13
(1) Všechny organizace a všichni občané, jimž připadá jakýkoli úkol při plnění státního plánu
rozvoje národního hospodářství, jsou povinni vynaložit nejvyšší úsilí a vyvinout co největší iniciativu,
aby byl úkol splněn co nejlépe.
(2) Všechny hospodářské organizace jsou povinny v souladu s dlouhodobými plány rozvoje
národního hospodářství soustavně vytvářet materiálně technické i organizační předpoklady své
činnosti tak, aby mohly své plánované úkoly plnit.
Čl. 14
(1) Stát zaměřuje veškerou svou politiku, zejména hospodářskou, k tomu, aby všestranný
rozvoj výroby na základě neustálého pokroku vědy a techniky a zvyšování produktivity práce
zajišťoval plný rozvoj socialistické společnosti a vytvářel předpoklady pro postupný přechod ke
komunismu, zejména také k překonání podstatných rozdílů mezi fyzickou a duševní prací a mezi
městem a venkovem.
(2) Uskutečňovat tyto cíle umožňuje soudružská spolupráce Československé socialistické
republiky se Svazem sovětských socialistických republik a s ostatními zeměmi světové socialistické
soustavy. Tuto spolupráci, která je založena na vzájemné soudružské pomoci a na mezinárodní
socialistické dělbě práce, Československá socialistická republika soustavně rozvíjí a upevňuje.
Čl. 15
(1) Stát provádí takovou hospodářskou, zdravotní, sociální a kulturní politiku, aby se souběžně
s růstem výroby, s vzestupem životní úrovně obyvatelstva a s postupným zkracováním pracovní doby
neustále rozvíjely fyzické i duševní schopnosti všeho lidu.
(2) Stát pečuje o zvelebování a všestrannou ochranu přírody a o zachování krajinných krás
vlasti, aby tím vytvářel stále bohatší zdroje blahobytu lidu a vhodné prostředí, které by prospívalo
zdraví pracujících a umožňovalo jejich zotavení.
Čl. 16
(1) Veškerá kulturní politika v Československu, rozvoj vzdělání, výchova a vyučování jsou
vedeny v duchu vědeckého světového názoru, marxismu-leninismu, a v těsném spojení se životem a
prací lidu.
(2) Stát spolu se společenskými organizacemi všemožně podporuje tvůrčí činnost ve vědě a
umění, usiluje o stále širší a hlubší vzdělanost pracujících a o jejich aktivní účast na vědecké a
umělecké tvorbě a dbá o to, aby výsledky této činnosti sloužily všemu lidu.
(3) Stát a společenské organizace soustavně usilují o odstranění přežitků vykořisťovatelské
společnosti ve vědomí lidí.
Čl. 17
(1) Všichni občané a všechny organizace státní a společenské se ve všem svém počínání řídí
právním řádem socialistického státu a dbají o plné uplatnění socialistické zákonnosti v životě
společnosti.
(2) Společenské organizace, plníce své poslání, vedou občany k zachovávání zákonů, k
dodržování pracovní kázně i pravidel socialistického soužití a usilují o to, aby předcházely a
zamezovaly jejich porušování.
Čl. 18
(1) Ústřední řízení společnosti i státu se podle zásady demokratického centralismu účelně
spojuje se širokou pravomocí a odpovědností nižších orgánů za aktivní účasti pracujících a s
uplatněním jejich tvůrčí iniciativy.
(2) Na podkladě vědeckého světového názoru jsou ve společnosti pracujících plně
uplatňovány výsledky vědy v řízení společnosti i v plánování jejího dalšího rozvoje.
Hlava druhá
Práva a povinnosti občanů
Čl. 19
(1) Ve společnosti pracujících, ve které je odstraněno vykořisťování člověka člověkem, jsou
rozvoj a zájmy každého jejího příslušníka v souladu s rozvojem a zájmy celé společnosti. Práva,
svobody a povinnosti občanů slouží tedy svobodnému, všestrannému rozvoji a uplatnění osobnosti
občanů a zároveň upevnění a rozvoji socialistické společnosti; s jejím rozvojem se dále rozšiřují a
prohlubují.
(2) Ve společnosti pracujících může jednotlivec dospět k plnému rozvinutí svých schopností a
k uplatnění svých oprávněných zájmů jen aktivní účastí na rozvoji celé společnosti, především
náležitým podílem na společenské práci. Proto je práce ve prospěch celku přední povinností a právo na
práci předním právem každého občana.
Čl. 20
(1) Všichni občané mají rovná práva a rovné povinnosti.
(2) Rovnoprávnost všech občanů bez zřetele na národnost a rasu je zaručena.
(3) Muži a ženy mají stejné postavení v rodině, v práci i ve veřejné činnosti.
(4) Společnost pracujících zajišťuje rovnoprávnost občanů vytvářením stejných možností a
stejných příležitostí ve všech oborech života společnosti.
Čl. 21
(1) Všichni občané mají právo na práci a na odměnu za vykonanou práci podle jejího
množství, jakosti a společenského významu.
(2) Právo na práci a na odměnu za ni je zajištěno celou socialistickou hospodářskou
soustavou, která nezná hospodářských krizí ani nezaměstnanosti a zaručuje neustálé zvyšování reálné
odměny za práci.
(3) Stát zaměřuje svou politiku tak, aby s rozvojem výroby a se vzrůstem produktivity práce
mohlo docházet k postupnému zkracování pracovní doby bez snížení mzdy.
Čl. 22
(1) Všichni pracující mají právo na odpočinek po vykonané práci.
(2) Toto právo je zajištěno zákonnou úpravou pracovní doby a placené dovolené i péčí státu a
společenských organizací o nejplnější využití volného času pracujících k jejich zotavení a pro jejich
kulturní život.
Čl. 23
(1) Všichni pracující mají právo na ochranu zdraví a na léčebnou péči, jakož i právo na
hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci.
(2) Tato práva jsou zajištěna péčí státu a společenských organizací o předcházení vzniku
nemocí, celou organizací zdravotnictví, sítí léčebných a sociálních zařízení, stále se rozšiřující
bezplatnou léčebnou péčí, jakož i organizovanou péčí o bezpečnost při práci, nemocenským
pojištěním a důchodovým zabezpečením.
Čl. 24
(1) Všichni občané mají právo na vzdělání.
(2) Toto právo je zajištěno základním školním vzděláním veškeré mládeže, které je do věku 15
let povinné a bezplatné, i soustavou bezplatných škol, která ve stále širší míře poskytuje úplné střední
vzdělání, všeobecné nebo odborné, a vzdělání vysokoškolské. K dalšímu prohloubení vzdělání slouží
organizace studia pracujících při zaměstnání a bezplatného odborného školení v závodech a v
jednotných zemědělských družstvech i kulturní a osvětová činnost státu a společenských organizací.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 62/1978 Sb., účinnost od 1. září 1978
(2) Právo na vzdělání se zajišťuje bezplatně soustavou základních, středních a vysokých škol.
Školní docházka veškeré mládeže je povinná po dobu, kterou stanoví zákon Federálního shromáždění.
K dalšímu prohloubení vzdělání slouží organizace studia pracujících při zaměstnání a bezplatného
odborného školení v závodech a v jednotných zemědělských družstvech i kulturní a osvětová činnost
státu a společenských organizací.
(3) Veškerá výchova a všechno vyučování jsou založeny na vědeckém světovém názoru a na
těsném spojení školy se životem a prací lidu.
Čl. 25
Občanům maďarské, ukrajinské a polské národnosti zabezpečuje stát všechny možnosti a
prostředky ke vzdělání v mateřském jazyce a ke kulturnímu rozvoji.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 144/1968 Sb., účinnost od 1. ledna 1969
Čl. 25
zrušen
Čl. 26
(1) Mateřství, manželství a rodina jsou pod ochranou státu.
(2) Stát a společnost pečují o to, aby rodina byla zdravým základem rozvoje mládeže.
Rodinám s více dětmi poskytuje stát zvláštní úlevy a podporu.
(3) Všem dětem a mládeži zabezpečuje společnost veškeré možnosti k všestrannému rozvoji
tělesných i duševních schopností. Tento rozvoj je zajišťován péčí rodiny, státu a společenských
organizací, jakož i zvláštní úpravou pracovních podmínek mládeže.
Čl. 27
Rovnoprávné uplatnění žen v rodině, v práci a ve veřejné činnosti je zajišťováno zvláštní
úpravou pracovních podmínek a zvláštní zdravotní péčí při těhotenství a mateřství, dále též rozvojem
zařízení a služeb umožňujících ženám využít všech schopností k účasti na životě společnosti.
Čl. 28
(1) V souladu se zájmy pracujícího lidu je všem občanům zaručena svoboda projevu ve všech
oborech života společnosti, zejména také svoboda slova a tisku. Těchto svobod občané užívají jak v
zájmu rozvoje své osobnosti a svého tvůrčího úsilí, tak k uplatňování své aktivní účasti na správě státu
a na hospodářské a kulturní výstavbě země. K témuž cíli se zaručuje svoboda shromažďovací a
svoboda pouličních průvodů a manifestací.
(2) Tyto svobody jsou zajištěny tím, že se pracujícím a jejich organizacím dávají k dispozici
vydavatelství a tiskové podniky, veřejné budovy, sály, prostranství, jakož i rozhlas, televize a jiné
prostředky.
Čl. 29
Občané a organizace mají právo obracet se k zastupitelským sborům a k ostatním státním
orgánům s návrhy, podněty a stížnostmi; státní orgány jsou povinny je odpovědně a včas vyřizovat.
Čl. 30
(1) Nedotknutelnost osoby je zaručena. Nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak než ze
zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč v případech
zákonem stanovených a na podkladě rozhodnutí soudu nebo prokurátora.
(2) Tresty lze ukládat jen na základě zákona.
Čl. 31
Nedotknutelnost obydlí, listovní tajemství a tajemství dopravovaných zpráv, jakož i svoboda
pobytu jsou zaručeny.
Čl. 32
(1) Svoboda vyznání je zaručena. Každý může vyznávat jakoukoli náboženskou víru, nebo být
bez vyznání, i provádět náboženské úkony, pokud to není v rozporu se zákonem.
(2) Náboženská víra nebo přesvědčení nemůže být důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit
občanskou povinnost, která je mu uložena zákonem.
Čl. 33
Československá socialistická republika poskytuje právo azylu cizím státním příslušníkům
pronásledovaným za hájení zájmů pracujícího lidu, za účast na národně osvobozovacím boji, za
vědeckou a uměleckou tvorbu nebo za činnost na obranu míru.
Čl. 34
Občané jsou povinni zachovávat ústavu i ostatní zákony a dbát ve všem svém konání zájmů
socialistického státu a společnosti pracujících.
Čl. 35
Občané jsou povinni chránit a upevňovat socialistické vlastnictví jako nedotknutelný základ
socialistického zřízení a zdroj blahobytu pracujícího lidu, bohatství a síly vlasti.
Čl. 36
Občané jsou povinni svědomitě a poctivě vykonávat veřejné funkce, ke kterým je pracující lid
povolal, a považovat jejich plnění k prospěchu společnosti za věc své cti.
Čl. 37
(1) Vrcholnou povinností a věcí cti každého občana je obrana vlasti a jejího socialistického
zřízení.
(2) Občané jsou povinni vykonávat službu v ozbrojených silách podle zákona.
Čl. 38
Neodlučnou součástí občanských povinností je úcta k právům spoluobčanů, jakož i uvědomělé
zachovávání pravidel socialistického soužití.
Hlava třetí
Národní shromáždění
Čl. 39
(1) Národní shromáždění je nejvyšším orgánem státní moci Československé socialistické
republiky. Je jediným celostátním zákonodárným sborem.
(2) Národní shromáždění má 300 poslanců, kteří jsou lidem voleni, lidu odpovědni a mohou
být lidem odvoláni.
(3) Národní shromáždění se volí na dobu čtyř let.
(4) Podmínky výkonu volebního práva do Národního shromáždění i způsob provádění voleb a
odvolávání poslanců stanoví zákon.
Působnost Národního shromáždění
Čl. 40
(1) Národní shromáždění jedná a usnáší se o základních otázkách vnitřní a zahraniční politiky
státu.
(2) Veškerou svou činností i prací svých orgánů a poslanců působí Národní shromáždění
aktivně k tomu, aby byly plněny úkoly socialistického státu.
Čl. 41
(1) Národní shromáždění se usnáší na ústavě i na ostatních zákonech a sleduje, jak jsou
prováděny. Schvaluje zejména dlouhodobé plány rozvoje národního hospodářství a státní rozpočet,
zkoumá jak jsou plněny, a projednává zprávy vlády o plnění ročních plánů a státní závěrečný účet.
(2) Národní shromáždění bdí nad zachováváním ústavy. Může zrušit zákon Slovenské národní
rady, nařízení nebo usnesení vlády a obecně závazné nařízení krajského národního výboru, odporují-li
ústavě nebo jinému zákonu.
Čl. 42
Národní shromáždění dává souhlas k mezinárodním smlouvám politickým, k hospodářským
smlouvám obecné povahy a k takovým smlouvám, k jejichž provedení je třeba zákona.
Čl. 43
(1) Národní shromáždění volí presidenta republiky. President republiky je mu z výkonu své
funkce odpovědný.
(2) President republiky má právo, aby mu bylo uděleno slovo v Národním shromáždění,
kdykoli o to požádá.
Čl. 44
(1) Vláda předstoupí po svém jmenování presidentem republiky před Národní shromáždění a
požádá je, aby vyslovilo souhlas s jejím programovým prohlášením.
(2) Národní shromáždění sleduje a kontroluje činnost vlády a jejích členů. Vláda i její členové
jsou ze své činnosti odpovědni Národnímu shromáždění; to se vyslovuje k jejich prohlášením a
zprávám.
(3) Národní shromáždění může navrhnout presidentu republiky, aby vládu nebo její členy
odvolal.
Čl. 45
(1) Národní shromáždění má právo klást otázky předsedovi i ostatním členům vlády ve věcech
jejich působnosti. Předseda i ostatní členové vlády jsou povinni na dotazy poslanců odpovídat.
(2) Požádá-li o to Národní shromáždění, jeho předsednictvo nebo výbor, je člen vlády povinen
osobně se dostavit do schůze Národního shromáždění, jeho předsednictva nebo jeho výboru.
(3) Předseda i ostatní členové vlády mají právo zúčastnit se schůzí Národního shromáždění,
jeho předsednictva nebo výborů, a požádají-li o to, je jim uděleno slovo.
Čl. 46
(1) Národní shromáždění volí Nejvyšší soud a může odvolávat jeho členy.
(2) Generální prokurátor odpovídá Národnímu shromáždění z výkonu své funkce. Národní
shromáždění může navrhnout presidentu republiky, aby generálního prokurátora z jeho funkce
odvolal.
(3) Národní shromáždění jedná o zprávách Nejvyššího soudu a generálního prokurátora o
stavu socialistické zákonnosti.
Čl. 47
Národní shromáždění zřizuje zákonem ministerstva a ostatní ústřední orgány.
Čl. 48
Národní shromáždění jako nejvyšší zastupitelský sbor republiky se zabývá podněty národních
výborů, jedná o jejich činnosti, zobecňuje jejich zkušenosti a usnáší se na opatřeních ke zlepšení jejich
výstavby a práce.
Čl. 49
Národní shromáždění se usnáší o vypovězení války, je-li Československá socialistická
republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti
napadení.
Zasedání Národního shromáždění
Čl. 50
(1) Zasedání Národního shromáždění svolává president republiky nejméně dvakrát v roce.
Zasedání musí být svoláno, žádá-li to aspoň třetina poslanců.
(2) Zasedání Národního shromáždění prohlašuje za skončené president republiky.
Čl. 51
(1) Národní shromáždění je způsobilé se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina všech
poslanců.
(2) K platnosti usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.
(3) K přijetí ústavy nebo k její změně, k usnesení o vypovězení války, ke změně státních
hranic, jakož i ke zvolení presidenta republiky je zapotřebí souhlasu tří pětin všech poslanců.
(4) Schůze Národního shromáždění jsou zásadně veřejné.
(5) Zásady práce Národního shromáždění stanoví zákon o jednacím a pracovním řádu
Národního shromáždění.
Zákony
Čl. 52
(1) Návrhy zákonů mohou podávat poslanci Národního shromáždění, jeho výbory a jeho
předsednictvo, president republiky, vláda a Slovenská národní rada.
(2) Zákony podpisuje president republiky, předseda Národního shromáždění a předseda vlády.
(3) K tomu, aby zákon nabyl platnosti, musí být vyhlášen způsobem, který stanoví zákon.
Zákony vyhlašuje předsednictvo Národního shromáždění do 14 dnů po jejich schválení.
Výbory Národního shromáždění
Čl. 53
(1) Národní shromáždění zřizuje výbory pro hlavní úseky státní a společenské činnosti jako
své pracovní a iniciativní orgány.
(2) Národní shromáždění volí předsedy a ostatní členy výborů a může je kdykoli odvolat.
(3) Výbory Národního shromáždění sledují a projednávají plnění úkolů v hospodářské a
kulturní výstavbě a dávají podněty k činnosti státních orgánů.
Čl. 54
(1) Výbory Národního shromáždění se opírají ve své činnosti o spolupráci s pracujícími a s
jejich organizacemi.
(2) Výbory mají právo zvát do svých schůzí členy vlády i představitele jiných státních orgánů
a vyžadovat od nich informace a zprávy.
(3) Výbory přibírají ke své práci vědce, zlepšovatele, techniky a jiné přední pracovníky
hospodářského a kulturního života.
Poslanci Národního shromáždění
Čl. 55
Platnost volby poslanců ověřuje Národní shromáždění. Činí tak k návrhu mandátového
výboru, který si zvolí.
Čl. 56
Poslanec Národního shromáždění skládá v první schůzi Národního shromáždění, které se
zúčastní, tento slib: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren Československé socialistické
republice a věci socialismu. Budu dbát vůle a zájmů lidu, řídit se ústavou a ostatními zákony republiky
a pracovat k tomu, aby byly uváděny v život."
Čl. 57
(1) Poslanec Národního shromáždění je povinen pracovat ve svém volebním obvodu, být ve
stálém styku se svými voliči, dbát jejich podnětů a pravidelně jim skládat účty ze své činnosti.
Poslanec spolupracuje s národními výbory svého volebního obvodu a pomáhá jim při plnění jejich
úkolů.
(2) Poslanec Národního shromáždění je povinen účastnit se činně a iniciativně práce
Národního shromáždění. Každý poslanec je zásadně povinen pracovat v některém výboru Národního
shromáždění.
Čl. 58
Bez souhlasu Národního shromáždění nemůže být poslanec Národního shromáždění trestně
nebo kárně stíhán ani na něho nemůže být uvalena vazba.
Předsednictvo Národního shromáždění
Čl. 59
(1) Národní shromáždění si volí ze svého středu předsednictvo o 30 členech. Předsednictvo se
skládá z předsedy Národního shromáždění, z místopředsedů, z předsedů výborů a z dalších členů
předsednictva.
(2) Předsednictvo je voleno na dobu celého volebního období Národního shromáždění.
Setrvává ve své funkci i po uplynutí volebního období, dokud si nově zvolené Národní shromáždění
nezvolí své předsednictvo.
(3) Předsednictvo Národního shromáždění a jeho členové jsou ze své činnosti odpovědni
Národnímu shromáždění. Národní shromáždění může předsednictvo i jeho členy kdykoli odvolat.
(4) Předsednictvo Národního shromáždění se usnáší nadpoloviční většinou všech svých členů.
Čl. 60
(1) Předsednictvo Národního shromáždění řídí práci Národního shromáždění.
(2) V době, kdy Národní shromáždění nezasedá, buď proto, že jeho zasedání je skončeno,
nebo proto, že uplynulo volební období, vykonává předsednictvo působnost Národního shromáždění.
Nepřísluší mu však volit presidenta republiky a usnášet se na ústavních zákonech. O vypovězení války
se může usnášet, jen je-li zasedání Národního shromáždění znemožněno mimořádnými událostmi; k
takovému usnesení je zapotřebí souhlasu tří pětin všech členů předsednictva Národního shromáždění.
Opatření předsednictva Národního shromáždění vyplývající z této působnosti musí být schválena v
nejbližším zasedání Národního shromáždění, jinak pozbývají platnosti. Opatření, ke kterým by bylo
třeba zákona, činí předsednictvo ve formě zákonných opatření, která podpisuje prezident republiky,
předseda Národního shromáždění a předseda vlády; zákonná opatření se vyhlašují obdobně jako
zákony.
(3) V době, kdy vláda vykonává funkci prezidenta republiky, přísluší předsednictvu
Národního shromáždění jmenovat a odvolávat vládu a její členy a pověřovat je řízením ministerstev a
jiných ústředních orgánů.
(4) Předsednictvo Národního shromáždění vyhlašuje volby do Národního shromáždění a
všeobecné volby do zastupitelských sborů.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 143/1968 Sb., účinnost od 1. ledna 1969
Hlava třetí
Čl. 39 - 60
zrušeny
Hlava čtvrtá
Prezident republiky
Čl. 61
(1) V čele státu je prezident republiky, volený Národním shromážděním jako představitel
státní moci.
(2) Prezident republiky je odpovědný z výkonu své funkce Národnímu shromáždění.
Čl. 62
(1) Prezident republiky:
1. zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy. Sjednávání mezinárodních
smluv a dohod, které nepotřebují souhlasu Národního shromáždění, může prezident republiky přenést
na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy;
2. přijímá a pověřuje vyslance;
3. svolává zasedání Národního shromáždění a prohlašuje jeho zasedání za skončené;
4. podpisuje zákony Národního shromáždění a zákonná opatření jeho předsednictva;
5. má právo podávat Národnímu shromáždění zprávy o stavu republiky a o závažných otázkách
politických, předkládat mu návrhy potřebných opatření a být přítomen schůzím Národního
shromáždění;
6. jmenuje a odvolává předsedu i ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev a ostatních
ústředních orgánů;
7. má právo být přítomen při schůzích vlády a předsedat jim, vyžadovat si od vlády a od jednotlivých
jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které je třeba řešit;
8. jmenuje vyšší státní funkcionáře v případech, v kterých to stanoví zákon; jmenuje a povyšuje
generály;
9. propůjčuje vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán;
10. má právo udělovat amnestii, promíjet a zmírňovat tresty uložené trestními soudy a nařizovat, aby
se soudní řízení trestní nezahajovalo nebo aby se v něm nepokračovalo;
11. je vrchním velitelem ozbrojených sil;
12. vyhlašuje na návrh vlády válečný stav a vypovídá na základě rozhodnutí Národního shromáždění
válku, je-li Československo napadeno nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné
obraně proti napadení.
(2) Prezidentu republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavě
uvedeny, stanoví-li tak zákon.
Čl. 63
(1) Prezidentem republiky může být zvolen každý občan volitelný za poslance Národního
shromáždění. Zvolen je ten, pro koho se vysloví nejméně tři pětiny všech poslanců Národního
shromáždění.
(2) Prezident republiky je volen na období pěti let. Ujímá se výkonu své funkce složením
slibu.
(3) Prezident republiky nemůže být zároveň poslancem Národního shromáždění, Slovenské
národní rady nebo národního výboru nebo členem vlády.
(4) Bude-li zvolen prezidentem republiky poslanec nebo člen vlády, přestane ode dne svého
zvolení vykonávat dosavadní funkci. Dnem složení slibu zaniká jeho mandát nebo členství ve vládě.
Čl. 64
Prezident republiky skládá před Národním shromážděním tento slib: "Slibuji na svou čest a
svědomí věrnost Československé socialistické republice a věci socialismu. Své povinnosti budu konat
podle vůle lidu a v zájmu lidu, budu dbát blaha republiky a zachovávat ústavu a ostatní zákony
socialistického státu."
Čl. 65
Uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident ještě není zvolen a nesložil slib,
rovněž nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, přísluší výkon jeho
funkcí vládě. Vláda může v takovém případě pověřit svého předsedu výkonem některých pravomocí
prezidenta republiky; na předsedu vlády přechází v té době vrchní velení nad ozbrojenými silami.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 143/1968 Sb., účinnost od 1. ledna 1969
Hlava čtvrtá
Čl. 61 - 65
zrušeny
Hlava pátá
Vláda
Čl. 66
(1) Vláda je nejvyšším výkonným orgánem státní moci Československé socialistické
republiky.
(2) Vláda a její členové jsou z výkonu své funkce odpovědni Národnímu shromáždění.
Čl. 67
Vláda se skládá z předsedy, místopředsedů a ministrů.
Čl. 68
Vláda organizuje a zajišťuje plnění úkolů socialistického státu v oblasti hospodářské a kulturní
výstavby a zvyšování životní úrovně pracujících i v oblasti upevňování bezpečnosti země a rozvíjení
mírové zahraniční politiky.
K tomu cíli zejména
1. sjednocuje, řídí a kontroluje činnost ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy;
2. řídí a kontroluje práci národních výborů;
3. připravuje dlouhodobé plány rozvoje národního hospodářství a státní rozpočet a zajišťuje a
kontroluje jejich plnění; k provádění dlouhodobých plánů rozvoje národního hospodářství stanoví
roční plány a předkládá zprávy o jejich plnění Národnímu shromáždění;
4. zabezpečuje plnění zákonů a dodržování státní disciplíny; ochranu práv občanů a zájmů státu;
5. vydává usnesení a nařízení na základě zákonů a k jejich provádění; sleduje a zajišťuje jejich plnění;
6. má právo předkládat návrhy zákonů Národnímu shromáždění a návrhy zákonných opatření jeho
předsednictvu;
7. jmenuje státní funkcionáře a vedoucí hospodářských organizací, kde to stanoví zákon, a podává
návrh na jmenování funkcionářů, které jmenuje prezident republiky.
Čl. 69
Členové vlády skládají do rukou prezidenta republiky tento slib: "Slibuji na svou čest a
svědomí, že budu věren Československé socialistické republice a věci socialismu. Své povinnosti budu
plnit podle vůle lidu a v zájmu lidu. Budu zachovávat ústavu a ostatní zákony a pracovat k tomu, aby
byly uváděny v život."
Čl. 70
(1) Národní shromáždění může svým usnesením navrhnout prezidentu republiky, aby odvolal
vládu nebo kteréhokoli jejího člena. V takovém případě prezident republiky vládu nebo jejího člena
odvolá.
(2) Vláda a její členové plní úkoly v těsné součinnosti a spolupráci s Národním shromážděním
a jeho orgány.
Čl. 71
Po svém jmenování prezidentem republiky je vláda povinna předstoupit před Národní
shromáždění s programovým prohlášením a požádat je, aby s ním vyslovilo souhlas.
Čl. 72
Ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy mohou vydávat na základě zákonů a
vládních nařízení a k jejich provedení obecně závazné právní předpisy.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 143/1968 Sb., účinnost od 1. ledna 1969
Hlava pátá
Čl. 66 - 72
zrušeny
Hlava šestá
Slovenská národní rada
Čl. 73
(1) Slovenská národní rada je národním orgánem státní moci a správy na Slovensku.
(2) Slovenskou národní radu tvoří poslanci Slovenské národní rady, kteří jsou voleni lidem na
Slovensku, jsou lidu odpovědni a mohou být lidem odvoláni.
(3) Slovenská národní rada se volí na dobu čtyř let.
(4) Počet poslanců Slovenské národní rady, podmínky výkonu volebního práva do Slovenské
národní rady i způsob provádění voleb a odvolávání poslanců stanoví zákon Slovenské národní rady.
(5) Sídlem Slovenské národní rady je Bratislava.
Působnost Slovenské národní rady
Čl. 74
Do působnosti Slovenské národní rady patří:
a) usnášet se v souladu s celostátním zákonodárstvím na zákonech Slovenské národní rady ve věcech
národní nebo regionální povahy, pokud k zabezpečení všestranného hospodářského a kulturního
rozvoje Slovenska vyžadují zvláštní úpravy;
b) usnášet se na zákonech Slovenské národní rady v případech, v kterých ji k tomu Národní
shromáždění zmocní zákonem;
c) účastnit se přípravy státního plánu rozvoje národního hospodářství a v rámci státního plánu
projednávat souhrnně otázky rozvoje národního hospodářství a kultury na Slovensku;
d) projednávat a schvalovat rozpočet Slovenské národní rady, jejích orgánů a jí přímo řízených
institucí na Slovensku;
e) podávat návrhy zákonů Národnímu shromáždění;
f) vykonávat kontrolu v mezích vlastní pravomoci;
g) zabezpečovat v duchu rovnoprávnosti příznivé podmínky pro všestranný rozvoj života občanů
maďarské a ukrajinské národnosti;
h) volit předsednictvo Slovenské národní rady a z jeho členů pověřence Slovenské národní rady;
ch) projednávat zprávy předsednictva, komisí a pověřenců Slovenské národní rady.
Zasedání Slovenské národní rady
Čl. 75
(1) Zasedání Slovenské národní rady svolává předsednictvo Slovenské národní rady nejméně
dvakrát do roka. Zasedání musí být svoláno, žádá-li to aspoň třetina poslanců Slovenské národní rady.
(2) Zasedání Slovenské národní rady prohlašuje za skončené její předsednictvo.
Čl. 76
(1) Slovenská národní rada je způsobilá se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina všech
poslanců. K platnosti usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.
(2) Schůze Slovenské národní rady jsou zásadně veřejné.
(3) Zásady práce Slovenské národní rady stanoví zákon Slovenské národní rady o jednacím a
pracovním řádu Slovenské národní rady.
Zákony Slovenské národní rady
Čl. 77
(1) Návrhy zákonů Slovenské národní rady mohou podávat poslanci, komise a předsednictvo
Slovenské národní rady.
(2) Zákony Slovenské národní rady podpisuje předseda Slovenské národní rady.
(3) K tomu, aby zákon Slovenské národní rady nabyl platnosti, musí být vyhlášen způsobem,
který stanoví zákon Slovenské národní rady. Zákony Slovenské národní rady vyhlašuje předsednictvo
Slovenské národní rady do 14 dnů po jejich schválení.
Komise Slovenské národní rady
Čl. 78
(1) Slovenská národní rada zřizuje pro jednotlivé úseky své činnosti komise Slovenské
národní rady jako své iniciativní, kontrolní a výkonné orgány.
(2) Komise Slovenské národní rady sledují plnění úkolů vyplývajících z hospodářského a
kulturního rozvoje Slovenska, jednají a usnášejí se o nich, pomáhají je zajišťovat a předkládají svá
usnesení a návrhy Slovenské národní radě a jejímu předsednictvu.
(3) Komise Slovenské národní rady se opírají ve své činnosti o spolupráci s pracujícími a s
jejich organizacemi.
(4) Členy komisí Slovenské národní rady volí Slovenská národní rada ze svých poslanců a z
politických, hospodářských, kulturních i jiných pracovníků na Slovensku. Za předsedy komisí volí
Slovenská národní rada zpravidla pověřence Slovenské národní rady.
Poslanci Slovenské národní rady
Čl. 79
Platnost volby poslanců ověřuje Slovenská národní rada. Činí tak k návrhu mandátové komise
Slovenské národní rady, kterou si zvolí.
Čl. 80
Poslanec Slovenské národní rady skládá v první schůzi Slovenské národní rady, které se
zúčastní, tento slib: „Sľubujem na svoju česť a svedomie, že budem verný Československej
socialistickej republike, veci socializmu a odkazu Slovenského národného povstania. Budem dbať na
vôľu a záujmy ľudu, spravovať sa ústavou a ostatnými zákonmi republiky a pracovať pre to, aby
zákony boli uvádzané do života.“
Čl. 81
(1) Poslanec Slovenské národní rady je povinen pracovat ve svém volebním obvodu, být ve
stálém styku se svými voliči, dbát jejich podnětů a pravidelně jim skládat účty ze své činnosti.
Spolupracuje s národními výbory svého volebního obvodu a pomáhá jim při plnění jejich úkolů.
(2) Poslanec Slovenské národní rady je povinen účastnit se činně a iniciativně práce Slovenské
národní rady a jejich orgánů. Každý poslanec Slovenské národní rady je zásadně povinen pracovat v
některé komisi Slovenské národní rady.
(3) Poslanec Slovenské národní rady může být zároveň poslancem Národního shromáždění.
Čl. 82
Bez souhlasu Slovenské národní rady nemůže být poslanec Slovenské národní rady trestně
nebo kárně stíhán ani na něho nemůže být uvalena vazba.
Předsednictvo Slovenské národní rady
Čl. 83
(1) Předsednictvo Slovenské národní rady má 16 členů. Skládá se z předsedy Slovenské
národní rady, z jejích místopředsedů a z dalších členů předsednictva.
(2) Předsednictvo Slovenské národní rady volí Slovenská národní rada ze svého středu na celé
volební období. Předsednictvo setrvává ve své funkci i po uplynutí volebního období, pokud si nově
zvolená Slovenská národní rada nezvolí své předsednictvo.
(3) Předsednictvo Slovenské národní rady a jeho členové jsou ze své činnosti odpovědni
Slovenské národní radě. Slovenská národní rada může předsednictvo i jeho členy kdykoli odvolat.
(4) Člen předsednictva Slovenské národní rady může být zároveň členem vlády.
Čl. 84
(1) Předsednictvo Slovenské národní rady je výkonným orgánem Slovenské národní rady v
rámci její pravomoci. Zajišťuje provádění zákonů a zejména dbá o to, aby úkoly státního plánu byly na
Slovensku plněny rovnoměrně a v plném souladu s plánem.
(2) Předsednictvo Slovenské národní rady řídí a sjednocuje práci komisí a pověřenců
Slovenské národní rady, projednává jejich zprávy a připravuje návrhy pro zasedání Slovenské národní
rady.
(3) Předsednictvo Slovenské národní rady vydává usnesení a nařízení na základě zákonů
Slovenské národní rady a k jejich provedení.
(4) Předsednictvo Slovenské národní rady jmenuje a navrhuje státní funkcionáře na Slovensku
v rozsahu stanoveném vládou.
Čl. 85
(1) Z členů předsednictva Slovenské národní rady volí Slovenská národní rada pověřence
Slovenské národní rady; může pověřence Slovenské národní rady z jejich funkce kdykoli odvolat.
(2) Pověřenci Slovenské národní rady působí v oborech státní správy, které stanoví zákon.
(3) Pověřenci Slovenské národní rady plní svěřené úkoly v mezích pravomoci Slovenské
národní rady. Další úkoly v hospodářské a kulturní výstavbě Slovenska plní v rozsahu stanoveném
vládou.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 143/1968 Sb., účinnost od 1. ledna 1969
Hlava šestá
Čl. 73 - 85
zrušeny
Hlava sedmá
Národní výbory
Čl. 86
(1) Národní výbory - nejširší organizace pracujících - jsou orgány státní moci a správy v
krajích, okresech a obcích.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 57/1969 Sb., účinnost od 1. července 1969
(1) Národní výbory jsou orgány státní moci a správy v obvodech, které určí zákony národních
rad.
(2) Národní výbory jsou složeny z poslanců, kteří jsou lidem voleni, lidu odpovědni a mohou
být lidem odvoláni.
(3) Národní výbory se volí na dobu čtyř let.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 43/1971 Sb., účinnost od 28. listopadu 1971
(3) Národní výbory se volí na dobu pěti let.
(4) Podmínky výkonu volebního práva do národních výborů i způsob provádění voleb a
odvolávání poslanců národních výborů stanoví zákon.
Čl. 87
(1) Národní výbory vyvíjejí veškerou svou činnost za stálé a činné účasti pracujících svých
obvodů. Zapojují tak pracující v nejširší míře do správy státu, využívají jejich zkušeností a učí se z
nich.
(2) Národní výbory pracují v těsné součinnosti s ostatními organizacemi pracujícího lidu;
opírají se o jejich spolupráci a pomáhají jim plnit jejich úkoly.
Čl. 88
(1) Národní výbory a jejich poslanci odpovídají svým voličům za svou činnost.
(2) Poslanec národního výboru je povinen pracovat ve svém volebním obvodu, být ve stálém
styku se svými voliči, radit se s nimi, dbát jejich podnětů, skládat jim účty ze své činnosti a podávat
jim zprávy o činnosti národního výboru.
(3) Poslanec národního výboru je povinen účastnit se iniciativně práce národního výboru a
pracovat v některé jeho komisi.
(4) Poslanec národního výboru skládá v prvé schůzi národního výboru, které se zúčastní, tento
slib: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren Československé socialistické republice a věci
socialismu. Budu dbát vůle a zájmů lidu, řídit se ústavou a ostatními zákony republiky a pracovat k
tomu, aby byly uváděny v život."
Čl. 89
Národní výbory za široké účasti občanů plánovitě řídí, organizují a zajišťují výstavbu v oblasti
hospodářské, kulturní, zdravotní a sociální ve svých územních obvodech; k předním jejich úkolům
patří péče o stále dokonalejší uspokojování hmotných i kulturních potřeb pracujících; za tím účelem
zřizují hospodářské organizace a kulturní, zdravotní a sociální zařízení a řídí jejich činnost;
zajišťují ochranu socialistického vlastnictví a všech vymožeností pracujícího lidu,
socialistického pořádku ve společnosti, dodržování pravidel socialistického soužití a upevňují
obranyschopnost republiky;
zabezpečují, aby zákony byly uváděny v život, a dbají o jejich zachovávání, zajišťují ochranu
a uskutečňování práv a uplatňování oprávněných zájmů pracujících a socialistických organizací.
Čl. 90
(1) Národní výbory se řídí ve své činnosti státním plánem rozvoje národního hospodářství.
Účastní se jeho vypracování a uskutečňování. V souladu s ním a na jeho základě stanoví plán rozvoje
svého územního obvodu.
(2) K zabezpečování úkolů plánu disponují potřebnými materiálními a finančními prostředky
a využívají jich jako odpovědní hospodáři.
(3) Základem finančního hospodaření národních výborů je jejich rozpočet, který si sestavují a
který je součástí státního rozpočtu.
Čl. 91
Národní výbory jsou krajské, okresní a v obcích městské nebo místní. V Praze je Národní
výbor hlavního města Prahy, v městských obvodech Prahy a některých dalších měst jsou obvodní
národní výbory.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 110/1967 Sb., účinnost od 12. prosince 1967
Čl. 91
(1) Národní výbory jsou krajské, okresní a v obcích městské nebo místní, v městských
obvodech některých měst jsou obvodní národní výbory.
(2) V Praze je Národní výbor hlavního města Prahy a další národní výbory, které určí zákon;
zákon též stanoví jejich postavení a působnost.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 28/1968 Sb., účinnost od 9. března 1968
(3) V hlavním městě Slovenska Bratislavě je Národní výbor hlavního města Slovenska
Bratislavy a obvodní národní výbory; zvláštní úpravu jejich postavení a působnosti stanoví zákon
Slovenské národní rady.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 143/1968 Sb., účinnost od 1. ledna 1969
(4) Zákon může stanovit zvláštní úpravu postavení a působnosti národních výborů v dalších
velkých městech.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 57/1969 Sb., účinnost od 1. července 1969
Čl. 91
Stupně a druhy národních výborů, jakož i jejich postavení, působnost a organizaci, upravují v
mezích ústavních zákonů Československé socialistické republiky zákony národních rad.
Čl. 92
Pravomoc a odpovědnost národních výborů jednotlivých stupňů se stanoví tak, aby národní
výbor mohl za široké účasti pracujících co nejúčinněji zajišťovat hospodářský a kulturní rozvoj i
potřeby občanů svého obvodu.
Čl. 93
(1) Národní výbory spojují ve své práci plnění úkolů celostátních se zajišťováním zvláštních
potřeb svých obvodů a zájmů občanů.
(2) Národní výbory se řídí zásadou, že zájmy všeho lidu Československé socialistické
republiky jsou nadřazeny zájmům dílčím a místním, a veškerou svou činností vychovávají občany k
uvědomělému a dobrovolnému plnění povinností ke společnosti a státu.
Čl. 94
Národní výbory mohou k plnění svých úkolů vydávat pro své obvody obecně závazná
nařízení.
Čl. 95
(1) Národní výbory si vytvářejí radu, komise a další orgány a řídí jejich práci.
(2) Rada pod vedením národního výboru řídí a sjednocuje práci ostatních orgánů národního
výboru i jeho organizací a zařízení. Národní výbor ji volí ze svých členů na celé funkční období. Rada
i její členové jsou ze své činnosti odpovědni národnímu výboru. Národní výbor může ji i její členy
kdykoli odvolat.
(3) Komise jsou iniciativní, kontrolní a výkonné orgány národního výboru pro jednotlivá
odvětví nebo úseky jeho činnosti. Jsou k tomu vybaveny potřebnou pravomocí. Komise, které národní
výbor volí ze svých členů a z dalších občanů, prohlubují soustavnou účast pracujících na činnosti
národního výboru. Jsou odpovědny národnímu výboru a jeho radě.
Čl. 96
(1) Národní výbory vyšších stupňů usměrňují a řídí činnost národních výborů nižších stupňů.
Dbají přitom plně jejich pravomoci a odpovědnosti. Opírají se o jejich iniciativu a zkušenosti a plní
své úkoly ve stálé součinnosti s nimi.
(2) Národní výbory se řídí ve své činnosti zákony a nařízeními i usneseními vlády, jakož i
usneseními a směrnicemi vyšších státních orgánů; usnesení národního výboru nižšího stupně, která jim
odporují, může národní výbor vyššího stupně nebo vláda zrušit.
Hlava osmá
Soudy a prokuratura
Čl. 97
(1) Soudy a prokuratura chrání socialistický stát, jeho společenské zřízení i práva a oprávněné
zájmy občanů a organizací pracujícího lidu.
(2) Soudy a prokuratura celou svou činností vychovávají občany k oddanosti vlasti a věci
socialismu, k zachovávání zákonů a pravidel socialistického soužití i k čestnému plnění povinností ke
státu a společnosti.
Soudy
Čl. 98
(1) Soudnictví v Československé socialistické republice vykonávají volené a nezávislé lidové
soudy.
(2) Soudy jsou: Nejvyšší soud, krajské a okresní soudy, vojenské soudy, jakož i místní lidové
soudy.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 155/1969 Sb., účinnost od 1. ledna 1970
Čl. 98
(1) Soudnictví v Československé socialistické republice vykonávají volené a nezávislé soudy.
(2) Soudy jsou: Nejvyšší soud Československé socialistické republiky, Nejvyšší soud České
socialistické republiky, Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky, krajské a okresní soudy a
vojenské soudy.
(3) Ustanovení týkající se krajských a okresních soudů se vztahují též na soudy se stejnou
působností, avšak jinak označené.
(4) Působnost soudů při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí správních orgánů stanoví
zákon Federálního shromáždění.
Čl. 99
(1) Nejvyšší soud je nejvyšším soudním orgánem; dozírá na soudní činnost všech ostatních
soudů. Soudci Nejvyššího soudu jsou voleni Národním shromážděním.
(2) Soudci krajských soudů jsou voleni krajskými národními výbory.
(3) Soudci okresních soudů jsou voleni občany podle obecného, přímého a rovného volebního
práva s tajným hlasováním.
(4) Nejvyšší soud, krajské a okresní soudy se volí na dobu čtyř let.
(5) Vojenské soudy se volí podle zvláštních předpisů.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 155/1969 Sb., účinnost od 1. ledna 1970
Čl. 99
(1) Nejvyšším soudním orgánem v Československé socialistické republice je Nejvyšší soud
Československé socialistické republiky, který sleduje rozhodování nejvyšších soudů republik, dozírá na
zákonnost rozhodování všech soudů a zabezpečuje jeho jednotnost tím, že
a) rozhoduje o řádných opravných prostředcích proti rozhodnutím vojenských soudů v případech
stanovených zákonem,
b) rozhoduje o stížnostech pro porušení zákona proti rozhodnutím nejvyšších soudů republik a všech
vojenských soudů,
c) zaujímá stanoviska k zajištění jednotného výkladu zákonů.
(2) Nejvyšší soud Československé socialistické republiky dále rozhoduje o uznání rozhodnutí
cizozemských soudů na území Československé socialistické republiky, v případech stanovených zákony
o řízení před soudy a před státními notářstvími určuje příslušnost soudů a státních notářství a
rozhoduje kompetenční spory a v případech určených zákonem přezkoumává zákonnost rozhodnutí
federálních orgánů státní správy. Nejvyšší soud Československé socialistické republiky přezkoumává
zákonnost pravomocných rozhodnutí, kterými byl uložen trest smrti; výjimky může stanovit zákon
Federálního shromáždění pouze v řízení stanném nebo v řízení před soudy za branné pohotovosti
státu.
(3) V České socialistické republice je nejvyšším soudním orgánem Nejvyšší soud České
socialistické republiky, ve Slovenské socialistické republice je nejvyšším soudním orgánem Nejvyšší
soud Slovenské socialistické republiky. Nejvyšší soud republiky dozírá na zákonnost rozhodování
všech ostatních soudů republiky.
Čl. 100
(1) Soudy rozhodují zásadně ve sborech.
(2) Sbory Nejvyššího soudu, krajských, okresních a vojenských soudů jsou složeny jednak ze
soudců, kteří svou funkci vykonávají jako své povolání, jednak ze soudců, kteří ji vykonávají vedle
svého zaměstnání. Obojí soudci jsou si při rozhodování rovni.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 155/1969 Sb., účinnost od 1. ledna 1970
Čl. 100
(1) V řízení před soudem rozhoduje senát nebo jediný soudce. Zákony upravující řízení před
soudy stanoví, u kterých senátů a v kterých věcech se účastní rozhodování soudci z lidu a v kterých
věcech rozhoduje jediný soudce; jako jediný soudce může rozhodovat toliko soudce z povolání.
(2) Soudci z povolání a soudci z lidu jsou si při rozhodování rovni.
(3) Soudem prvního stupně je zpravidla okresní soud.
Čl. 101
(1) K dalšímu prohlubování účasti pracujících na výkonu soudnictví volí se v místech a na
pracovištích místní lidové soudy.
(2) Místní lidové soudy přispívají k upevňování socialistické zákonnosti, k zajišťování
společenského pořádku a pravidel socialistického soužití.
(3) Rozsah pravomoci místních lidových soudů, způsob, jak se zřizují, jejich volební období i
zásady jejich organizace a jednání stanoví zákon.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 155/1969 Sb., účinnost od 1. ledna 1970
Čl. 101
(1) Soudce Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky a soudce z povolání
vojenských soudů volí Federální shromáždění; soudce Nejvyššího soudu Československé socialistické
republiky zvolí zpravidla ze stejného počtu občanů České socialistické republiky a Slovenské
socialistické republiky. Soudce nejvyšších soudů republik a soudce z povolání krajských a okresních
soudů volí národní rada příslušné republiky.
(2) Předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky volí ze
soudců tohoto soudu Federální shromáždění. Jestliže předsedou Nejvyššího soudu Československé
socialistické republiky zvolilo občana České socialistické republiky, zvolí místopředsedou občana
Slovenské socialistické republiky, nebo naopak.
(3) Soudci z lidu krajských a okresních soudů jsou voleni národními výbory; volby soudců z
lidu vojenských soudů upraví zákon.
(4) Soudci z povolání jsou voleni na dobu deseti let; soudci z lidu jsou voleni na dobu čtyř let.
(5) Soudci mohou být odvoláni orgánem, který je zvolil. Podmínky odvolání, jakož i podmínky
jiného zániku funkce soudce před skončením volebního období, stanoví zákony upravující volby
soudců.
Čl. 102
(1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni jedině právním řádem
socialistického státu. Jsou povinni řídit se zákony a jinými právními předpisy a vykládat je v souladu
se socialistickým právním vědomím.
(2) Soudci jsou povinni podávat svým voličům nebo zastupitelskému sboru, který je zvolil,
zprávy o své činnosti a o činnosti soudu, jehož jsou členy. Soudci mohou být odvoláni voliči nebo
zastupitelským orgánem, který je zvolil; podmínky a způsob odvolávání soudců stanoví zákon.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 155/1969 Sb., účinnost od 1. ledna 1970
Čl. 102 odst. (2)
zrušen
Čl. 103
(1) V řízení postupují soudy tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci, a při svém rozhodování z
něho vycházejí.
(2) Jednání před všemi soudy je zásadně ústní a veřejné; veřejnost může být vyloučena jen v
případech stanovených zákonem.
(3) Obviněnému se zajišťuje právo obhajoby.
(4) Rozsudky se vyhlašují jménem republiky a vždy veřejně.
Prokuratura
Čl. 104
Dozor nad důsledným prováděním a zachováváním zákonů a jiných právních předpisů
ministerstvy a jinými orgány státní správy, národními výbory, soudy, hospodářskými a jinými
organizacemi i občany přísluší prokuratuře; v jejím čele stojí generální prokurátor.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 155/1969 Sb., účinnost od 1. ledna 1970
Čl. 104
(1) Dozor nad důsledným prováděním a zachováváním zákonů a jiných právních předpisů
ministerstvy a jinými orgány státní správy, národními výbory, soudy, hospodářskými a jinými
organizacemi i občany přísluší prokuratuře; v jejím čele stojí generální prokurátor Československé
socialistické republiky.
(2) Prokuratura se člení na Generální prokuraturu Československé socialistické republiky,
Generální prokuraturu České socialistické republiky, Generální prokuraturu Slovenské socialistické
republiky a na nižší články, které stanoví zákon Federálního shromáždění. V čele generálních
prokuratur republik stojí generální prokurátoři republik.
Čl. 105
(1) Generálního prokurátora jmenuje a odvolává president republiky.
(2) Generální prokurátor je odpovědný Národnímu shromáždění.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 155/1969 Sb., účinnost od 1. ledna 1970
Čl. 105
(1) Generálního prokurátora Československé socialistické republiky jmenuje a odvolává
prezident Československé socialistické republiky. Jestliže generálním prokurátorem Československé
socialistické republiky je občan České socialistické republiky, bude jeho prvním náměstkem jmenován
občan Slovenské socialistické republiky, nebo naopak.
(2) Generálního prokurátora republiky jmenuje a odvolává předsednictvo národní rady
příslušné republiky. Návrh na jmenování generálního prokurátora republiky podává generální
prokurátor Československé socialistické republiky, který také může předsednictvu národní rady
příslušné republiky navrhnout, aby generálního prokurátora republiky odvolalo.
(3) Generální prokurátor Československé socialistické republiky je odpovědný Federálnímu
shromáždění, které může prezidentu Československé socialistické republiky navrhnout, aby jej z funkce
odvolal.
(4) Generální prokurátor republiky je v celém rozsahu své působnosti odpovědný národní
radě příslušné republiky.
Čl. 106
Orgány prokuratury jsou podřízeny jedině generálnímu prokurátorovi a vykonávají své funkce
nezávisle na místních orgánech. Při veškeré své činnosti se opírají o iniciativu pracujícího lidu a jeho
organizací.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 155/1969 Sb., účinnost od 1. ledna 1970
Čl. 106
(1) Orgány prokuratury vykonávají své funkce nezávisle na místních orgánech. Při veškeré své
činnosti se opírají o iniciativu pracujícího lidu a jeho organizací.
(2) Orgány Generální prokuratury Československé socialistické republiky a vojenských
prokuratur jsou podřízeny generálnímu prokurátorovi Československé socialistické republiky.
Generální prokurátoři republik mu jsou podřízeni při výkonu dozoru nad důsledným prováděním a
zachováváním zákonů a jiných právních předpisů vydaných orgány Československé socialistické
republiky.
(3) Orgány prokuratury v České socialistické republice a ve Slovenské socialistické republice
jsou podřízeny generálnímu prokurátorovi příslušné republiky. Generálnímu prokurátorovi
Československé socialistické republiky jsou podřízeny výjimečně v případech stanovených v zákoně.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 155/1969 Sb., účinnost od 1. ledna 1970
Čl.106a
Zprávy o stavu socialistické zákonnosti
(1) Federální shromáždění projednává zprávy Nejvyššího soudu Československé socialistické
republiky a generálního prokurátora Československé socialistické republiky o stavu socialistické
zákonnosti.
(2) Národní rada příslušné republiky projednává zprávy nejvyššího soudu republiky a
generálního prokurátora republiky o stavu socialistické zákonnosti.
Hlava devátá
Ustanovení obecná a závěrečná
Čl. 107
(1) Území Československé socialistické republiky tvoří jednotný a nedílný celek.
(2) Státní hranice mohou být změněny jen ústavním zákonem.
(3) Územní organizace Československé socialistické republiky je uspořádána se zřetelem k
hospodářským, politickým, sociálním a kulturním potřebám celé společnosti tak, aby všestranně
napomáhala jejímu dalšímu rozvoji a zajišťovala co nejširší účast pracujících na správě státu a na
řízení hospodářské a kulturní výstavby.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 143/1968 Sb., účinnost od 1. ledna 1969
Čl. 107
zrušen
Čl. 108
Státního občanství se nabývá a pozbývá za podmínek, které stanoví zákon.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 143/1968 Sb., účinnost od 1. ledna 1969
Čl. 108
zrušen
Čl. 109
Hlavním městem Československé socialistické republiky je Praha.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 143/1968 Sb., účinnost od 1. ledna 1969
Čl. 109
zrušen
Čl. 110
(1) Státní znak Československé socialistické republiky tvoří červený štít tvaru husitské pavézy
s pěticípou hvězdou v horní části, na kterém je bílý dvouocasý lev nesoucí na hrudi červený štítek s
modrou siluetou Kriváně a vatrou zlaté barvy. Kresba znaku je zlatá.
(2) Státní vlajka Československé socialistické republiky se skládá ze spodního pole červeného
a vrchního bílého, mezi něž je vsunut modrý klín od žerdi ke středu vlajky.
(3) Podrobnosti o státním znaku a o státní vlajce i způsob jejich používání stanoví zákon.
Čl. 111
(1) Ústava může být měněna pouze ústavním zákonem.
(2) Zákony ani jiné právní předpisy nesmějí odporovat ústavě. Výklad a používání všech
právních předpisů musí být v souladu s ústavou.
Ustanovení ve znění ústavního zákona č. 143/1968 Sb., účinnost od 1. ledna 1969
Čl. 111
zrušen
Čl. 112
(1) Ústava nabývá účinnosti dnem, kdy byla schválena Národním shromážděním.
(2) Tímto dnem pozbývá platnosti dosavadní ústava i ostatní ústavní zákony, které ji měnily a
doplňovaly.
Novotný v. r.
Fierlinger v. r.
Široký v. r.
Přehled provedených novelizací:
č. 110/1967 Sb.
č. 28/1968 Sb.
č. 143/1968 Sb.
č. 144/1968 Sb.
č. 57/1969 Sb.
č. 155/1969 Sb.
č. 43/1971 Sb.
č. 62/1978 Sb.