Tzv. Clevelandská dohoda mezi Českým národním sdružením a Slovenskou ligou z 22. října 19155
České národné sdruženie podržuje si právo prípadnej zmeny a to samé právo má aj Slovenská liga. Cleveland, Ohio, dňa 25. Októbra 1915.71
Základní usnesení tzv. clevelandské dohody mezi Českým národním sdružením a Slovenskou ligou'
1. Samostatnosť českých zemí a Slovenska.
2. Spojenie Českého a Slovenského národa vo federatívnom sväzku štátov s úplnou národnou autonómiou Slovenska, s vlastným snemom, s vlastnou štátnou správou, úplnou kultúrnou slobodou, teda i s úplným užívaním jazyka slovenského, vlastnou správou finančnou a politickou, so štátnym jazykom slovenským.
3. Volebné právo: všeobecné, tajné a priame.
4. Formy vlády: personálna únia s demokratickým zriadením štátu, podobne jako v Anglicku.
5. Tieto body tvoria základ obapolnej dohody a môžu byť doplnené, poťažne rozšírené len na základe dorozumenia sa oboch stránok.
51 Tzv. Clevelandská dohoda byla prvním dokumentem o společném postupu amerických Čechů (Českého národního sdružení) a Slováků (Slovenské ligy), požadujícím vytvoření samostatného federatívne uspořádaného státu Čechů a Slováků. Vznikla ještě předtím, než se rozvinula zahraniční akce vedená T. G. Masarykem, která nakonec sehrála rozhodující úlohu při vzniku Československa.
Sám Masaryk byl odpůrcem radikálního nacionalismu, hlásil se k evoluci, odmítal revoluci a počítal s existencí Rakouska a to přes zklamání, které české politice přineslo rakousko-uherské vyrovnání v roce 1867 (viz jeho dílo Naše nynější krise a Česká otázka). Po vypuknutí války a jeho odchodu do emigrace se však jeho postoje podstatně změnily. Už v říjnu 1914 načrtl svou první koncepci budoucího československého státu (jehož území však mělo být menší než území ČSR vzniklé v r. 1918). V dalších letech vypracoval několik dalších projektů. Všechny počítaly s tím, že československý stát bude monarchií. Po únorové revoluci v Rusku v r. 1917 se ovšem situace změnila a Masaryk už nadále počítal s Československem jako s republikou. T. G. Masaryk současně v zahraničí vyvíjel rozsáhlou organizační a diplomatickou aktivitu. Střediskem zahraniční akce se v r. 1915 stal Český komitét zahraniční, který se o rok později v Paříži transformoval v Českou národní radu a posléze v Národní radu československou. V jejím čele stál T. G. Masaryk (dalšími členy byli Josef Durich, Edvard Beneš a M. R. Štefánik). Československé legie, zejména v Rusku, ale i ve Francii a Itálii, výrazně přispěly k tomu, že činnost Národní rady československé postupně získávala podporu vedoucích dohodových politiků pro myšlenku samostatného československého státu. Podstatnou úlohu sehrály i krajanské spolky, zejména v USA. Zahraniční akce postupně zaznamenala úspěchy ve formě uznání (Francie, Itálie) či alespoň příslibu uznání (V. Británie) Národní rady československé jako československé vlády v létě 1918.
Vytvoření Národní rady Československé a její uznání jako vlády znamenaly porážku koncepcí, které v orientaci na Rusko a radikální nacionalismus (a panslavismus) hlásal Karel Kramář. Těmto koncepcím ovšem zasadily rozhodující ránu již obě (únorová a říjnová) revoluce v Rusku, po kterých se stala orientace odboje na západní dohodové mocnosti definitivní (Kramářův spojenec v Národní radě československé Josef Durich byl z NR vyloučen).
61 Text byl uveřejněn v Národních novinách VI/305, 24. 11. 1915, str. 5. Toto znění uvádí M. Gosiorovský v práci K predstavám zahraničných (amerických a ruských) Slovákov a Čechov o štátoprávnom postavení Slovenska po vojne 1914-1918. Bratislava, Zborník filozofickej fakulty UK, 1968, str. 20. Viz též Imrich Minář, Americký Slováci a Slovensko, Matica Slovenská, 1988 - pro interní potřebu vědeckých pracovišť rozesílala matica slovenská; schváleno ministerstvem kultury SSR 29. 2. 1988.
Za Slováky dokument podepsali A. Mamatey, I. Daxner, za českou stranu Dr. L. Fischer a J. Tvrznický Kramer. Účastníkem konference byl mimo jiných E. Voska, který byl v neustálém styku s T. G. Masarykem a za české účastníky konference hlavním referujícím.
Při sestavování tohoto sborníku dokumentů se z přístupných pramenů nepodařilo zjistit úplný seznam účastníků clevelandské konference. Nelze proto zhodnotit, do jaké míry šlo o skutečně politicky legitimní představitele českého a slovenského národa.
26
27