25.
DEKRET KUTNOHORSKÝ A JEHO PRÁVNICKÁ OBRANA
(1409)
Pražská universita byla r. 1348 založena jako jediná universita v celém rozsáhlém teritoriu Evropy střední, severní a východní. Byt byla zřízena jasně především pro český stát, přece její ráz po stránce národnostní udávala v první řadě skutečnost, že střední Evropa byla oblastí s převládající kulturou německou, že severní Evropa byla oblasti německé těsně příbuznou, Evropa východní že byla územím kultury zcela svérázné a. domácí česká či československá oblast že alespoň v první době daleko nemohla za těchto okolností vyvážili onu výslednou převahu živlu německého.
Členstvo nové university se podle toho, odkud do Prahy přišlo, seskupilo tak jako na jiných universitách v zájmové organ isace krajanské velmi široce zeměpisně určené, izv. národy.
153
Zejména vlivným zdá se. tu biji vzor university pařížské. Pařížská universita měla čtyři takové zájmové skupiny krajanské, V Praze vytvořily se takovéto „národy" (naíiones) také čtyři: český, saský, bavorský a polský. Zevní ráz, jaký tyto krajanské zájmové skupiny vtiskly universitě v prvních desetiletích jejího trvání, nebyl a nemohl býlí za okolností, jaké jsme prve naznačili, jiný než německý.
Ale poměry se rychle měnily. Velmi brzy vznikaly v této rozsáhlé oblasti, kde původně pražská universita byla jediná, university další, především německé, čímž soustředění německého kulturního života na vysoké škole, v Praze rychle odpadalo. A zároveň místní český živel vúčihledě kulturně sílil. Češi záhy obsazují řadu stolic znamenitými mezinárodně vyškolenými silami a také českého poslucháčstva přibývá. Český živel si uvědomuje, že universita, j z c českém státě, pod ochranou českého panovníka, a po stránce hmotné že je podložena českými statky. Od osmdesátých let 14. století jsou na pražské universitě domovem národnostní třenice, v nichž český živel se snaží proniknout narážeje na odpor živlu německého, který usiluje zachovali původní stav, již dávno neodpovídající změněným poměrům.
Nemohlo to dospěti k ničemu jinému, než co se skutečně stalo r. 1409, totiž k nové, ze základu odlišné zákonné úpravě poměrů na universitě. Zákon znánu) pode jménem Dekretu Kutnohorského není než juristickým výrazem proměn, které prodělala pražská universita za oněch 60 let od založení jednak v poměru k ostatní střední Evropě, opatřené zatím již dalšími universitami, jednak v poměru k českému národnímu životu, mocně se zatím rozvinuvšímu. Universita, ovládaná podle původního zřízení třemi nečeskými krajanskými zájmovými skupinami, rozcházela se mimo to vážně i s politikou krále Václava, zejména pokud šlo o záležitosti tzv. říše ,,římskéíl, zde pak v první řadě pokud šlo o poměry církevní.
V tomto zákoně stanovila se zásada, že česká skupina příslušníků university má míli napříště v korporačním životě proti svému dosavadnímu jednomu hlasu tři. Nic více se neříká. Provedení zákona a vlastně všechna ostatní bližší úprava věci je ponechána universitní korporaci samé.
Zákon byl vydán 18. ledna 1409, 18, června byli vypověděni němečtí členové university' kteří se bránili jeho provedení, 27. září pak se konala valná schůze universitní korporace na níž bylo jednomyslně usneseno zákon zařadili do universitních statut jako normu základní a. škrtnouti ve statutech všechno, co mu odporuje.
Václavovým zákonem zr. 1409se vlastnězavádělo nové rozdělení příslušníků university: na tuzemce, poddané českého krále, na jedné straně, a na cizince na straně druhé. Že se o prvních mluví jako o Češích, o druhých pak jako o Němcích, nesmí nás mýlit. Je to prostě vyjádření typisující. Tuzemci mají míli 3 Masy. Cizinci, tak to vidíme aspoň při volbě rektorské, mají míii dohromady jeden hlas. Cizinci, laková je vedoucí myšlenka Václavova zákona, nemají bij ti oprávněni více než tuzemci, spíše je přípustný opak.
Uvnitř generální kategorie cizinců ponechávají se ovšem ony tři krajanské skupiny zvané tradičně natio Bavarorum, Saxonum a Polonica. Výsledek Václavova zákona z r. 1409 byl tedy ten, že místo dosavadního neurčitého stavu, za něhož faktické poměry daly převahu cizincům, nastoupil stav právní a sice takový, že. pražská universita se stala na základě zákona vysokou školou českou.
Zároveň pak dal český král naplno a bezohledně najevo, že universitu pokládá za instituci podrobenou právnímu řádu českého státu. Mezi universitu a její dosavadní nadřízené církevní instance se. vsunul se vší rozhodností stát, representovaný králem.
A zásadní tato změna dochází formulace ve statutech, jež si jako korporace universita sama dává, důležitým ustanovením, na němž se veškerá obec universitní usnáší téhož
154
roka: každý nový posluchač přijímaný za člena universitní obce a každí) nový rektor, ujímaje, se úřadu, mají vykonali slib věrnosti králi a státu.
Obrana Dekretu Kutnohorského, napsaná bezprostředně' po vydáni zákona, je politickém dokumentem prvního řádu a současně dokladem vysoké úrovně českého právnického umění ve službách připravujícího se husitského revolučního hnutí. Jejím autorem byl mistr svobodných umění a doktor práv Jan z Jesenice, právní zástupce Husa samého o letech brzy nato následujících,
Z literatury:
Václav Vaněček, Kapitoly o právních dějinách Karlovy university, Praha, 1. vyd. 1931. 'i. vyd, 1946. zvi. sir. 22—.'il. —• Sborník „Dekret Kutnohorskí? a jeho místo v dějinách*, in: Acta Universitatis Carolinac, Philosophica et Historka 2, Praha 1959, kde je v jednotlivých statích uvedena literatura další. — Jiří Kejř, Dvě studie o husitském právníci ví, Praha 1954 (Rozpravy Československé akademie věd). — Jiří KEJŘ, Husitský právník M. Jan z Jesenice. Praha 1965. — Stručné dějiny University Karlovy, Praha 1964. -
A
DEKRET KUTNOHORSKÝ (1409)
Weneeslaus, Dci gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie res.
I íonorabiles, deveti, dilecti! Quani quaro omnium lioniinum commodis in-tendere general!tcr teneamur, nou tamen. eisdem in tantum debemus íavere solici-te, ut corn in řorsan, qui pro locorum et tcmporum vel aliquarum aliartim reruni opoilunitatibus constricti nobis quadam sortě iunguntur, dispendíis subiaeeant et iacturc. Nam elsi omnem honiinem om-nis tcnetur homo diligere, restat tamen, ut hec Ipsa dileccio ex ordinata solum-modo proveníat caritate, propter quod extraneum propinquo in amore preflgere ordinate caritatis est preposteracio, cum verus arnor semper Inclpiat a se ipso et per consequens in posteros per proximi-tatis lineám derívetur.
Gum itaque nacio Ther.tonica, iure in-colatus regni Boemie prorsus expers, in singulis universitatis studii Pragensis agi-bilibus, at relacio veridieu ad nos dedu-xits třes voces sibi vendkaver.it ad usům nacioque Boemica, eiosdem regni iusta heres, tantummodo. unica gaudeat et fruatur, nos vero iniquum et. vafde inde-
Václav, z boží milosti král ftímanů, vždy rozmnožilel (říše) a král Český. Ctihodní, oddaní, milí! Ačkoli všeobecně jsme povinni dbáti
0 prospech všech lidí vůbec, přece jim nemáme přáti do té míry, aby snad podléhal ztrátám a škodě prospěch těch. kdo jaksi osudem jsou s námi spojeni jakožto naši krajané spjatí s námi dějinami
1 jinak, Neboť jakkoliv každý člověk jest povinen milovati každého člověka, přece jen jest zapotřebí, aby toto milováni vycházelo toliko z lásky zřízené. A proto cizinci dávatí přednost v lásce před vlastním rodem jest řádné lásky zvrácení, poněvadž pravá láska začíná vždy u sebe samého a následovně na potomstvo podle příbuzenství se převádí.
Ježto tedy národ německý, naprosto žádného práva obyvatelského v království českém nemající, v rozličných záležitostech obecného učení pražského, jak nás toho věrohodná zpráva došla, o sobí i sobě k užívání tři hlasy, a národ český, téhož království pravý dědic, toliko jediný Mas má a jeho užívá — my pak za
155
cens arbitrantes, ut dc profectu incola-rum, quibus recta competit successio, extcri ct advene habundaníer affluant et illi defectuum incomodis senciant se opressos: mandamus vobis presencium virtute et dislricte, omnino habere volen-tes, quatcnus mox visis presentibus, con-tradiccione et renitencia quibuslibet pro-culmotis, nacionem Boemicam in singulis consiliis, iudiciis, examinibus, eleccioni-bus et quibuscunque aliis actibus et dis-positionibus universitatis predicte ad in-star ordinacionis, que gaudet nacio Gal-lica in universitate studii Parisiensis ac cctcre in Lombardia et It a ia pociuntur nacioncs, ad tres voces adraittere modis omnibus debeatis, sinentes earn vocum liuiusmodi privilegio ex. nunc in antea in perpetuum paeiflce uti et gaudere, aliter non facturi, prout indignacionem nostra m gravissimam volueritis arcius evi-tare.
Datum in Montibus Chutnis die XVIII. mensis lanuarii, regnorum no-strorum anno Boemie XLVI., Romano-rum vero XXXIII.
Honorabilibus rectori et toti universi-tati studii Pragensis, devotis nostris tli-lectis.
nepravé a velmi neslušné považujíce, aby cizinci a přistěhovalci v hojnosti požívali vyzískaného statku obyvatel domácích, kteří po právu naň nárok mají, tito pak cítili se býti tíženi nevýhodou nedostatku jeho: přikazujeme Vám tímto listem naším mocně a přísně, chtíce naprosto tak rníti, abyste ihned po uzření tohoto listu bez jakéhokoliv odporu a odmlouvání připustili národ český na každý způsob ke třem hlasům při všech poradách, soudech, zkouškách, volbách i jakýchkoli jiných jednáních a řízeních university svrchu řečené, jak má národ franc ouzský na obecném učení pařížském, a jak i jiní národové v Lombardii a Itálii užívají, nechajíce jej této výsady hlasů od nynějška na věčné časy pokojně uží-vati a z ní se těšiti, jinak nečiníce, ač chcctc-li se vystříhat i našeho nej většího hněvu.
Dáno na Horách Kutných dne 18. ledna, královstv í našich Českého roku čtyřicátého šestého a Římského třicátého třetího.
Ctihodným rektoru a celé obci učení pražského, oddaným našim milým.
LaLinský text je převzal z publikace Václava Vojtíška, Karlova universiLa vždy jen naše, Brno 1946, příloha V., str. IX. - XI. — Český text byl pořízen na základě překladů jednak Gustava Friedricha (viz v publikaci Jana Krčmáře, O pražských universitách, Praha 1934, str. 15—16; dále v chrestomatii Karla Doskočila, Listy a listiny z dějin československých, Praha 1938, str. 38—39), jednak Václava Chaloupeckého, Karlova universita v Praze 1348—1409, Praha 1948, str. 127—128. K tomuto poslednímu překladu víz připomínku v Acta Universitatis Carolinae, Philos. et hist. 2, Praha 1959, str. 67, pozn. 2
B.
Z PRÁVNICKÉ OBRANY KUTNOHORSKÉHO DEKRETU (DEFENSIO MANDAT I).
Quia illmus princeps ct dominus, D. Wenceslaus Romanoram rex semper Augustus et Bohcmiae rex, divina favente gratia habet dominium super regno Bo-
Protože nejjasněji kníže a pán, pan Václav, král římský, vždy rozmnožovatel říše a král český, z milosti boží má vládu nad královstvím českým: tedy, podle zá-
156
liemiae; igitur secundum legem del, legem canonum et legem imperiálem ad ip-sum primo et principaliter pertinet reg-nmu suum disponere et suis regnicolis supra exteros de pace et specialibus prae-rogativis providere. Patet hoc originali-tcr ex lege divina, et de post ex liumana.
Ex isto primo liabctur, quod rex Wen-ceslaus habet potestatem dominativain in regno Bolicmiae super universitate studii Pragcnsis, primo et principaliter ad instituendum statuta eidem, et pole-statem assumendi et repellcndi tam alie-nigenarum quam indigenarum secundum meliorem ordincm, de praerogaliva indi-gendis providendo.
Secundo patet, quod Wenceslaus juste potuit dare et dcdit. suis regnicolis in universitate studii Pragcnsis tres voces super exteras nationcs, quas unam in suis Uteris ipse sermu« princeps dicens, appel-lat Teutonicam nationem, quia et ipsae per se illae nationes so invicem flrmiter unierunt.
Tertio patet ex his. quodinjuste oppug-nant dona Lionem praefatam exterae nationes nolentes obedire ipsi D. Regi, tamq:iam praecellenti in regno Bofae-miae; cum Petr us apostolus dicat ( 1 Petri 2): „Subjccti estote omni humanae creaturae sive regi, quasi praecellenti," et subditur pro causa, cum subjungitur: „quia sic est voluntas dei."
Quarto patet, quod regnicolae regni Boliemiae, veri Bohémi, ex donatione regis possunt accipere, habere ct tenere speciales praerogativas, tam laici quam clerici, in consiliis et reginiinibus, locis přimis et gubernationibus, ad augmentům et. honorem ipsius regis et suae rega-liae, Patet hoc: nam rex potest juste dare regnicolis suis praecipuis praerogativas hujusmodi; igitur conclusio vera,
Qointo ex his patet, quod rex Wenceslaus juste nationem Bohemicam ma-gistrorum et scholarium in universitate
koua božího, zákona církevního a-zákona císařského jemu předně a hlavně náleží království své řfditi a obyvatele svého království opatřovali přednostně před cizinci mírem i zvláštními výsadami. Vyplývá to prvotně ze zákona božího a odtud pak i z lidského.
Z tohoto předně plyne, že král Václav má vládní moc v království českém nad obcí učení pražského předně a hlavně k ustanovováni jejích statut a moc přijímat] a odmltati cizince i lidi domácí v zájmu lepšího řádu, při čemž má dbát i výhod pro lidi domácí.
Za druhé odtud vyplývá, že král Václav spravedlivě mohl dáti a dal obyvatelům svého království v obci učení pražského tři hlasy před cizími národy, kteréž sám nejjasnější kníže ve.svém listě jednotně jmenuje národem německým, poněvadž i samy od sebe sc navzájem pevně sjednotily.
Za třetí vyplývá z toho, žc nesprávně brojí zmíněné cizí národy proti darování královskému neehtějíce poslouchat! samého pana krále jako nejvyšsího v království českém, jakkoli apoštol Petr (1. epištola sv. Petra, kap. 2., v. 13) praví: „Poddání budtež všelikému lidskému zřízení; buďto králi jako nej vyššímu...", a dodává se proč, když se dokládá: „nebo tak jest vůle boží".
Za čtvrté je zřejmé, žc obyvatelé království českého, skuteční Cechové, z obdaření královského mohou přijmouti, míti a držeti zvláštní výhody, a to světští i duchovní, v radách a vládách, na vedoucích místech a správách, na prospěch a čest samého krále a jeho kralování. Je to zřejmé: neboť král může právem dáti svým předním obyvatelům takové výsady — je tedy takový závěr správný.
Za páté z toho vyplývá, že král Václav spravedlivě českému národu mistrů a studentů v obci učeni pražského dal před-
157
studii Pragensis praetulit nationibus ex-terís in consiliís, judiciis, examinibus, electionibus et qiubuscumque alíis acti-bus et dispositionibus universitatis prae-dietae, prout Sua Clementia in suis Uteris bcnignissime et justc exhibitis pleni us confitelur.
Sexto consequitur, quod nationcs cx-terae, sivé, nalio Teutonica, debent vel debet in mandate super donatíone tri um vocum, nation! Boliemicae donata, ipsí D. Regní humíliter obedire...........
Septimo fcabetur, quod natio Bohemi-ca debet esse rectrix praeeipua nationom aliarum in nníversítate Pragensi. Patet hoc priiiio a simiii ex lege divina. Nam dominus (Deuteronem. 28) suo (populo) promittít dicens: „Si audieris nrandata domini del tui, quae ego praeeipio tibi hodie... ,constituet te dominus deus tu us in caput et nou in caudam, et eris semper supra at nou subter.
Octavo ad praesens sequitur, quod natio Teutonica, poscens habere primátům' et regimen praecipuum cum tribus vocibus super una voce nationís Bohe-micae in universitate studii Pragensis, vult. esse excelsior nati one Boliemica, vult esse in caput et nou in caudam, vult esse semper supra et non subter, nou parens mandatis regiis, contravenit sic ex emplo divino et mandate regio, in voli-tíone evijusniodi est nullomodo audienda.
Item lex est naturae: „Quod tibí fieri non vis, aliis ne feceris ipse," ct „Quod vis tib!, alii tu feceris ipse." Et natio Teutonica noliet síbi fieri, quod natio Boliemica csset excelsior in Vienna vel Helberga, et quod natio Boliemica esset ibi in caput et, semper supra; et jferinu natio Teutonica vellet sibi fieri, quod ipsa íoret excelsior natione Boliemica in Vienna vel Helberga: ígítur ex prima parte non debet velle esse excelsior Boliemica, nec in caput, nec semper supra; et ex secunda parte debet velle, quod natio Boliemica in terra Bohemiae sit aliís
nost před národy cizími i v radách, soudech, zkouškách, volbách, a kterýchkoliv
jiných jednáních a řízeních university výše zmíněné, jakož Jeho Milost v listě svém, nejmilostivěji a spravedlivě vydaném, plněji vyznává.
Za šesté následuje, že národy cizí, resp. národ německý, mají, resp. má v zákonu o udělení tří hlasů národu českému darovaném, samého pana krále pokorně poslouchat!...
Za sedmé plyne, že především národ český má řídili ostatní národy na universitě pražské. Vyplývá to předně dle obdoby ze zákona božího. Neboť Pán {Deuteronem, XXVIII, v. 1 a 13) slibuje svému lidu: „Jestliže budeš poslušen přikázání Hospodina boha svého, kteráž dnes přikazuji tobě...... ustanoví tě Hospodin za hlavu a ne za chvost a budeš vždy nahoře a nikdy vespod
Za osmé na ten čas následuje, že národ německý, žádaje mít i přednost a zvláštní vládu s třemi hlasy nad jedním hlasem národa českého v obcí učení pražského, chce býti vyvýšen nad národ český, chce být hlavou a ne chvostem, chce být vždy nahoře a nikdy vespod, neposlouchaje příkazů královských, odporuje tak příkladu božskému a nařízení královskému — a pokud toho se domáhá, nižádným způsobem nemá být vyslyšen.
Dále, zákon jest přírody: „Co nechceš, aby se tobě dálo, sám ty nedělej jiným", a „Co chceš, aby se tobě dálo, sám ty jinému dělej"! A národ německý by nechtěl, aby se mu dálo, že by byl národ český vyvýšenější ve Vídni nebo v Hei-delberce a že by národ český tam byl hlavou a vždy nahoře; a zase národ německý by chtěl, aby se mu dálo, že by sám byl vyvýšen nad národem českým ve Vídní nebo v Hcídelberce. Tedy dle prvé části nemá chtltí, aby byl vyvýšenější v Čechách, aniž v hlavu, ani vždy nahoře; a podle druhé části ni á chtiti,
158
excelsior natioriibus, et sit in caput et non in caudam et semper supra et non subter.
(Ze -závěru.) Quodsi Bohémi in princi-pio studií ťuerunt parvuli in scientíis, et sic propter defectum scíentiarum fuerant tamquam servi Teutonicorurn, et sic existent.es heredes regni, fuerunt tamquam servi Teutonicorurn usque ad. prae-flnitum tempus a .,. ímperatore, qui dice; > at: „Postquam crescetis in scientíis, vos erítis domini et heredes, sustinete modicum." Quia vero jam deo auxiliante venit plenitude temporis, in quo magistři Bohémi sunt super Teutonicorurn ma " gistros multiplicatí et in omni scientía et facilitate ultra extraneos elevati: sequi-tur, quod jam non sunt servi, sed fllii, quodsi fllii, et heredes per deurn. Cedant ergo actores et tutores, qui commodum quaesierunt in heredibus regni propriurn, et heredes, quibus debetur hereditas, do-minentur in secula seculorum.
aby národ český v zemi české byl vyvýšen nad ostatní národy a byl hlavou a ne chvostem í vždy nahoře a ne vespod,
(Ze závěru.) Poněvadž Čechové na počátku university byli maličcí ve vědách a tak pro nedostatek věd byli jako sluhové Němců a tak, jsouce dědicové království, byli jako sluhové Němců až do času uloženého od ...... císaře, který říkával: „Jak vzrostete te vědách, vy budete páni a dědici: sečkejte maličko". Protože však již s pomocí boží naplnil se čas, v němž učitelé čeští rozmnožili se nad učitele německé a povznesli se ve všech vědách a schopnostech nad cizince: následuje, že jíž nejsou, sluhové, ale synové, a poněvadž synové, i dědici skrze boha. Ať ustoupí tedy správcové a ochráncové, kteří prospěch vlastní vyhledávali na dědicích království a nechť panují dědicové, kterým přísluší dědictví, na věky věků v.
Latinský text. je převzat z edice Františka PALACKÉHO, Documenta May. Joannis Hus vitam etc. illustranlia, Praha 1869, str. 355 a d. Za základ českého tlumočení vzat byl překlad V. FLA JŠ-HANSA in: M. J. Hus, Proti Němcům a cizozemcům, Praha, bez data (1909)?, přičemž bylo přihlédnuto k rukopisnému modernímu překladu J. KEJŘE.
159