x
HNÉZDENSKÄ D E KRÉTA BŘETISLAVOVA. R. 1039.
V 1. polovině 11. století byl český stál — po určitém zakolísání na počátku tohoto století — už opět pevně v rukou úzké vrstvy vládnoucích feudálů domácího původu v čele s vévodskijm rodem Přemyslovců. Nezadržitelně stoupala politická moc tohoto přemyslovského státního útvaru. Feudální pořádky, jejichž kořeny byty tu velmi staré, se upevňovaly. Přemyslovský rod zbavil se nebezpečí slavníkovského, které ve 2. polovici 10, století hrozilo českému státu nejen pouhou feudální rozdrobeností, nýbrž přímým rozpadem -a možná zánikem. Břetislavovi samému podařilo se definitivně podchytit většinu moravské země, tak jak ji z trosek Velké Moravy dostali do svých rukou už Přemyslovci 10. století a jak ji zejména drželi Boleslavové. A vzmáhající se nový feudál, církev, slibovala Přemyslovcům i ostatním velmožům českého státu mohutnou podporu v jejich snaze, pevně udržet vládu nad masami pracujícího lidu, af to byl lid svobodný nebo lid v různých stupních, závislosti, či lid přímo v postavení rabů, otroků.
Byl tu primitivní, avšak stále se rozrůstající státní aparát, ústřední i hradský (po „venkově", to jest po ostatní zemi mimo Prahu, hlavní sídlo vévody), pro který se hledaly další a další vnitřní funkce, především represivního rázu. Panující třída tehdy pochopila, že své posice může dále posílit, jestliže se jejímu státnímu aparátu dá možnost stálého zasahování proti masám lidu pod záminkou dozoru na zachovávání božích přikázání, příkazů církve, požadavků mravnosti atd. Nesmíme zapomínali na to, že důležitým doplňkem tehdejšího státního aparátu byly „úřady11 církevní, které s pomocí přemyslovských panovníků začaly být i u nás zřizovány už v předchozím století, nehledě na zbytky rozmetané církevní organisace velkomoravské.
V téže době v sousedství českého státu, na severu, severovýchodě i jihovýchodě, odehrávaly se věci velmi pozoruhodné. Polabští a baltičtí Slované v čele s Lutici povstávali proti germánské feudální expansi. Břetislav právě r. 1035 pomáhal jejich hnutí potlačovat. V Uhrách po smrti krále Štěpána trvaly nepokoje, v nichž spatřujeme dnes prvotně pospolnou, pohanskou reakcí proti novým úřadům. A v Polsku těchže 30. let 11. století vzplanulo velké povstání, které bylo, jali se rovněž teprve dnes vyjasňuje, nejen proli-německé a protikřesťanské, nýbrž ve své vlastní podstatě vůbec protifeudální.
Břetislav r. 1030 využil dokonale této situace především pro sobecké třídní zájmy českých a moravských velmožů, jichž sám byl oficiálním mluvčím a představitelem. Vtrhl do bezbranného Polska a. dostal se vojensky až do arcibiskupského sídla Hnězdna pod záminkou, že hodlá odtud dopravit do vlasti tělesné pozůstatky druhého pražského biskupa Vojtěcha, který několik desetiletí před tím byl zabit na misijní výpravě v Pobaltí a ve Hnězdně pak pohřben. Nad hrobem sv. Vojtěcha vyhlásil Břetislav ve Hnězdně, (a to jistě českým jazykem), soubor příkazů a zákazů, jimiž se upevňovala nejen církev v českém státě, nýbrž také posice feudálních činitelů světských v tomto státě vládnoucích.
Vzniklo tak nejstarší dochované nám souvislé zákonodárné dílo, nejen na území dnešního Československa, nýbrž současně v celé oblasti západního Slovanstva vůbec. Starší byl bg o této oblasti snad jen t. zv. Zákon sudnyj ljudem, kdyby se potvrdilo, že. je skutečně velkomoravského (cyrilo-metodějského) původu.*)
•) Srov. J. VaSica, Orlgine cyrillo-methodiennc du plus ancicn code slavě díl „Zákon sudnyj ljudem". Byzaiitinoslavica XII, Praho 1.951, str. 15-1— 174.
14
Jakkoli sotva bylo přímým úmyslem Břetislavovým intervenovat nějak v protikřesťanském lidovém povstání v Polsku ve prospěch církve a feudalismu, přece jen svoji akci provedl tak, že o římské kurii, k níž záhy na to na něho došly z Polska trpké stížnosti, mohl zároveň poukázat na svá vskutku křestanské motivy a cíle: na to, že se slávou přenesl tělo světcovo z Ilnizdna do Prahy a na to, že ve Hnězdně za plné účasti svého biskupa vyhlásil velmi křestanské a velmi feudální zákony. Nezdá se nemožné, že k latinskému sepsání příkazů a zákazů, jež byly ve Hnězdně vyhlášeny, došlo právě s ohledem na Řím, nebot omluvné poselství, kleré z Čech brzy na to k papeži bylo vysláno, nemohlo přinésti lepšího důkazu křesťanského postoje Břetislavova a jeho zbožných cílů, než byl takovýto dokument.
Dekretu Břetislavova se nám takto jeví i jako logická reakce přemyslovské dynastie, českého velmožstva a české církve na to, co se právě dálo v sousedství polském, polabsko-slovanském i uherském, kde sotva zavedené feudální a křestanské pořádky byly ohroženy lidovými hnutími.
Historik Fr. Hrubý pronesl kdysi domněnku, že snad Dekretu byla, byt i jen na krátko a přechodně, předpisem i pro sféru kanonickou, duchovní, církevní a penitenciální. Zdá se však, že Břetislavovy příkazy a zákazy, tak jak byly ve Hnězdně vyhlášeny, byly zamýšleny především jako zákon světský, tedy jako právo ve skutečném smyslu slova, i když nepopíráme, že v některých bodech se toto právo krylo s předpisy církevními, zvláště v pasážích mluvících o pokání za hříchy.
Týž badatel pokládal Dekret a za českou obdobu německých synodálních nařízení, srovnávaje je zvláště se synodovými předpisy z 10. století pro pomohanské Slovany wúrz-burské diecése a upozorňoval i na některé analogické jevy z právního života staré Anglie a Skandinávie. Tylo příbuznosti a analogie jsou sice vzdálené, ale nejsou bez významu. Je nutno uznat, že nabývají zvláštní váhy v souvislosti s novějšími poukazy odborníků v numismatice na překvapující vztahy mezi našimi zeměmi a evropským severem i Anglii v mincovnictví po celou téměř dobu první polovice 11. století.
Některá ustanovení Dekret mají analogie i v pozdních barbarských zákonících (na př. ustanovení o zachovávání nedělního klidu v t. zv.. I.ex A lamanorum). Jiná nesporně byla diktována určitými zvláštními poměry českými. Na všech ustanoveních pak je dobře, vidět, jak český stát ■— na prahu období feudální rozdrobenosti — používá ve svém zájmu všeho, co se ze soudobých požadavků církve jeho představitelům zdálo výhodným pro ně samé.
Shromážděni, k němuž se kníže Břetislav a biskup Šebiř obraceli, byl. úzký poměrné sbor předáků z českých zemí, předáků převážně dvorského, úřednického a vojenského, ale ovšem také statkářského charakteru. Byl to predvoj české feudality, rychle stoupající vzhůru hospodářsky i politicky. V jejich zájmu konec konců a pro ně vydávali Břetislav a Šebíř své příkazy a zákazy, af již je odívali a. maskovali jakkoliv, zvláště také nábožensky. Klamný je dojem, jakoby Břetislavova Dekretu byla záležitostí jen náboženskou, jen církevní a snad dokonce jen vojtčchovskou, jak to naznačovali někteří historikové, spatřující v obsahu Dekret jen uplatnění jakýchsi náboženských myšlenek odtržených od života, od hospodářství, od politiky a od skutečných životních zájmů třídy tenkráte v Čechách vládnoucí.
Kdo dal latinskou formu tomu, co vévoda Břetislav ve Hnězdně vyhlásil, není známo.
Právě tak zůstává otázkou, na základě čeho pojal latinsky text Břetislavových zákonů do své kroniky Kosmas, píšící o více než půl století později. Jest to také, jak se zdá, přece jen pouze dílo Kosmovo, kde se nám zachovala základní zpráva o Břetislavově zákonodárství z r. 1039.
15
Z literatury:
V. VANĚČEK, Nový text (varianta) Dekretů Břetislavových z r. 1039. Slávia Antiqna III, 1952, str. 131—136. Týž autor, Dějiny, 1964, str. 55, 106, 113, 231.
Z, WOJCIECHOWSKI, W sprawie rewolucjí pogaňskiej w Polscc w r. 1037. „Žycie i myši", r. 1950, seš. 7—8.
...surgit dux et stans in amhonc, tali-ter est locutus: „Vullis prevaricaciones vestras emendate et a pravíš operibus resipiscere?" At lili cum lacrimis respon-derunt: „Emendare parati sumus et právo opere aniinum revocare." Tunc dux, extendens dextrani super tumbam episcopi, taliter est affatus: „Extendite, fratres, simul ad Dominům vestras dex-tras et ad rneos attendite sermones, quos volo ut vestre conflrmetís fideí Sacramento.
I. Primům ergo meum v ob is autenti-cum sit deeretuni; vestra connubia, que actenus habuistis ut lupanaria et ceu brutis animalibus eorninunia, iuxta ca-nonum scita ammodo consvetis, ita ut solo víro uxor et vir sola muliere dueta legittíme coram ecclesía sít contentus.
II. Secundum, est quod si coniunx virům aut vir coniugem spreverit et rixa inter eos usque ad discidium evenerit, qui ex eis in priorem copulam legitime celebratam redire noluerit, nolo, ut secundum ritům terre nostre huius rei violator in servi lutein redigatur, sed poeius nostri immutabilis deereti per angustiam, qualiscunque ad Ungariam redígatur et nequaquam liceat, quod ad terram re-diens precio se redimat, ne imíus o vis contagio grex Christi ovium maculetur.
III. Tercí um est, quod si virgines, vidné et adultere con v i etc íuerint. quod nomen bonům cum pudore amiserint et
... vévoda vstal a stoje na kazatelně takto hovořil: „Chcete napravili své zlé skutky a vrátiti se k rozumu od svých nepravostí?" A oni se slzami odpověděli; „Jsme připraveni k nápravě a k odvrácení od nepravosti." Tu vévoda, pozdvihnuv pravici nad hrobem biskupovým, takto promluvil: „Pozdvihněte, bratří, společně pravice své k Pánu a naslouchejte mým slovům, která chci, abyste stvrdili přísahou na svou víru.
I. První tedy můj autentický (jako od panovníka) příkaz k váni budiž: vaše manželství, která až dosud měli jste jako v nevěstinci a společná jako mezi ho vady, nechť napříště řídí se kanonickým řádem tak, aby manželka spokojila se jedním mužem a muž jednou ženou zákonitě před církví provdanou.
II. Druhý jest, že kdyby manželka mužem anebo muž manželkou opovrhl a nesvár mezí nimi dospěl až k roztržce, nechci, aby ten z nich, který by se nechtěl vrátit do dřívějšího svazku zákonitě uzavřeného, podle řádů naší země jako rušitel manželství byl uveden v rab-ství, nýbrž spíše přísností našeho nezměnitelného příkazu, nechť je to osoba jakákoliv, budiž zaveden do Uher a ne-faudiž nikterak dovoleno, aby do země se vracel a se vykoupil, aby od jedné ovce Kristovo stádo ovcí se nenakazilo.
III. Za třetí, kdyby panny, vdovy a cizoložnice byly usvědčeny, žc ztratily stud a dobré jméno a porodily děti ne-
16
per scortum pueros generaverint, eadem sententia sunt plectcndac. Nam cum nu~ bendi liberum liabeant arbitrium, cur committunt adulterium et conceptus suos abortivant, quod est peccatum Pessimum coram Deo?
IV. Quartum est, quod si mulier ela-maverit a viro suo se non diligi de.center, sed aííligi indoccnter, detur Dei iudicium inter eos coram ecclesia et qui inventus fuerit reus, penas debitas duci solvat.
Similiter de eis, qui homicidiis infa mantur, archipresbiter comiti ilius civitatis nomina corum ascribat et comes eos conveniat et si sunt rebelles, in carcerem redigat, donee aut penitenciam dig-nam agant, aut si negant, ignito ferro sive adiurata aqua ipsorum peccatum vel ínnocencia declaretur. Fratricidas autem et parricidas vel sacerdotum in-fectores et huiusmodi capitalibus crimi-nibus irretitos archipresbyter assignet eos comiti sive duci, ut per ipsos ferro ad ventrem manibus ligatis de regno eician-tur tales, quatenus ad instar Cayn super terram vagi et profugi habeantur.
V. Qu in I urn est, ut tabernám, que est. radix omnium malorum, unde procedunt furta, homicidia, adulteria et cetera mala, qui parat vel qui factam p reci o compa-rat: taberna Lor, si deprehensus fuerit, in medio fori ducatur et ad sta tu am ligatus, virgis, quamdiu preconi plaeuerit, verbe-retur, res tarnen eius non infiscentur et camere ducis assignentur, sed sub terra sepeliantur, nc quis hausLu tain execra-bili maculetur. Potatores autem, si de-prehensi fuerint in taberna, non prius de carcere excant, donee CGC denarios ad cameram ducis ponant.
VI. Sextum est, ne dominicis diebus f(V7ä fiant et festis celebribus, que maxime propter hoc in regione nostra celebrantu]", ut. ceteris diebus operibus suis vacent.
Si quís autem diebus supradictis in opere s er vili fuerit deprenensus, ipsum
manželsky, jest je postihnout! týmž nálezem. Neboť, když mají svobodné rozhodování provdati se, proč páchají cizoložství a své plody uměle potracují, což jest nejhorší hřích před Bohem?
IV. Za čtvrté, kdyby žena si stěžovala, že svým mužem není milována jak se patří, nýbrž že je trýzněna, budiž mezi nimi uspořádán boží soud před církví a kdo bude shledán vinným, nechť zaplatí knížeti povinné pokuty.
Podobně o těch, o nichž se proslýchá, že zabili člověka: arcikněz ať jejich jména napíše správci příslušného hradu a správce ať je obešle k soudu a kdyby se vzpírali, uvrhne do vězení, až bud učiní náležité pokání, nebo, zapírají-li, vyjde najevo žhavým železem nebo ordálem vody jejich hřích či nevina. Avšak bratrovra-hy, oteovrahy, vrahy kněží a. osoby upadlé v obvinění z podobných těžkých zločinů ať arcikněz označí hradskému správci nebo knížeti a tito ať je s rukama přikovanýma k trupu vyvrhnou z království, aby potulně a běženecky sdíleli na zemi úděl Kaina.
V. Za páté, krčmu, která jest kořen všech špatností, odkud pocházejí krádeže, vraždy, cizoložstva a ostatní špatnosti, kdo zřídí nebo kdo zřízenou za plat převezme: krčmář, jestliže bude postižen, ať je veden do středu tržiště, přivázán ke sloupu a mrskán pruty, jak dlouho by biřic chtěl, avšak jeho věci ať nezabírá fiskus a ať nepropadají komoře knížecí, nýbrž ať jsou pod zemí pohřbeny, aby se nikdo neposkvrnil napitím tak hodným zavržení. Pijáci pak, jestliže budou postiženi v krčmě, ať nevyjdou z vězení, dokud nesloží 300 denárů pro knížecí komoru.
VI. Za šesté, aby o nedělích se nekonaly trhy a o slavných svátcích, jež hlavně proto v naší zemi se slaví, aby v ostatních dnech lid byl volný k svým pracím.
Jestliže pak někdo ve dnech výše řečených bude přistižen při služebném díle, dílo samo a to, co při díle se nalez-
17
opus et quod in opere inventura íucrit, arcliipresbytcr tollat et. reus denarios trecentos in cameram du cis solvat.
VIL Similiter et qui in agris sive in sil-vis sepeliunt mortuos fideliter deceden-tes, huius rei presumptores archipresby-tero bovem, CCC autem denarios duci solvant, mortuus tarnen in polyandrium vel cimiterium deportetur."
Episcopus it aquo Severus omnia dueis decreta auctoritate propria eoníirmavit.
ne, ať vezme si arcikněz a vinník ať zaplatí do knížecí komory 300 denárů.
VII. Podobně s těmi, kdož své mrtvé ve vire zemřelé pohřbívají na polích nebo v lesích: kdož se toho opováží, dají areiknězi vola, knížeti pak 300 denárů a mrtvý přece ať je dopraven na křesťanský hřbitov."
Biskup Šebíř nato všechna nařízení vévody stvrdil vlastni pravomocí.
Latinský text Dekretů Břetislavových je uveřejněn tak, jak je obsažen v rukopisném kodexu z 13. století, č. 230 kapitulního archivu v Olomouci. Tento text představuje variantu znění Kosinová, a to variantu právněhistorickv výmluvnější. — V českém textu bylo přihlédnuto i k překladu K. HRDINY, Kosmova kronika"česká, Praha 1947, sir. 81—83.