14.
POŽADAVKY ČESKÉ A MORAVSKÉ ŠLECHTY PREDLOŽENÉ KRÁLI JANU LUCEMBURSKÉMU R. 1310.
Překonávání feudálni rozdrobenosti dálo se u nás po etapách, z nichž jednu na počátku 14. století vyznačuje charakteristicky koncept listiny, v podstatě už povahy volební kapitulace, kterou novému králi Janovi předložila česká a moravská šlechta strachující se o svou účast na ústřední vládní moci v českém státě.
K sepsáni tohoto dokumentu dochází v době, kdy se zakončuje údobí bezvládí resp. nedostatku silné ústřední moci vzniklé v českém státě po vymření přemyslovské dynastie r. 1306. Velmoži tlačení k tomu nižší šlechtou, městy, církví a v neposlední řadě také ne-
83
spokojenými masami lidu, jsou nuceni likvidovat ehaotieké poměry předchozích několika lei, ačkoliv skupině nejsilnějších velmožů nebyl zmíněný neuspokojivý stav zcela proti mysli.
Do normálních poměrů stabiiísommé monarchie přecházejí čeští feudálovi s podmínkou, že nový panovník uzná určité meze královské pravomoci a bude respektovat to, co velmoži sami považují za svá nezadatelná práva, za práva, jimiž se zabezpečuje jejich výsadní postavení ve státě.
Zdali skutečně Jan Lucemburský na tyto požadavky přistoupil a po svém korunování na českého krále žádané privilegium českým a moravským stavům vydal, nevíme. Z toho, že s r. 1311 se zachovalo zvláštní Janovo privilegium pro Moravu, a to obsahu značně skromnějšího a ve formulacích mnohem mírnějších,*) lze soudit, že návrh podaný Janovi českou šlechtou r. 1310 neprošel v plné šíři, nýbrž byl nejspíše i pro Čechy zjednodušen a zbaven všeho protikrálovského ostří.
V každém připadaje dokument z r. 1810, který zde otiskujeme v zachovaném textu původním i v novodobém českém překladu, mimořádně důležitým dokladem raného českého xtavovslvi a stavovské politické ideologie. Jeho autor, kterého bohužel neznáme, byl nejen velmi vyspělým latinským stylisiou, hýbrž i pozoruhodným politickým theoreíikem a v neposlední řadě i zkušeným a vzdělaným právníkem.
Z literatury:
Václav CHALOUPECKÝ, Inaugurační diplomy krále Jana z r. 1310 a 1311, Český časopis historicky, roč. 50, 1947—1949, díl II. Í1949); Josef KALOUSEK, České státní právo, 2. vyd. (uspořádal B. RIEGER), Praha 1892, sir. 246—254.
Johannes Dei gratia Boemíae et Polo -iiíae rex, sacrí imperil citra montes viea-rlus generalis ac Lucemburgensis comes, omnibus in perpetuum.
Gloriae regalis culmeii attollitur, tern-piisque datur vitae felícítati productins, dam rex amari, non timed desiderans, non saevientis, sed diligentia potius in sobjectorum assumit gubernatione officium. Nam dum ipsis in rege et regi in eis sic complacet, ex hujusmodi caritati-vae receptionis operibus pax, et ex pacis totalis bon i procedit stabilítate foincntuin, et pium illud regis paeifki, quo humanuni genus, ut honeste vivat, alteram non lac-íiat, jus sinán unicuique tribuat, informátor, decretum ad suum feliciter infe-lici duduín transgressione abolitum revo-catur eft'ectum.
Quapropter nos, qui gubernutioni reg-ui Boemiae superna sumus dispositions
Jan z boží milostí král Čech a Polska, generální náměstek svaté říše před Alpami a lucemburský hrabř, všem na věky.
Vrchol královské slávy se zvyšuje a je hojněji času pro životní štěstí, když král, přející si býti milován, a nikoli býti obáván, zaujme svou vládou nad poddanými úřad ne někoho, kdo zuří, nýbrž kdo miluje, Neboť když poddaní v králi a král v poddaných má zalíbení, vzchází z účinků této laskavé vzájemnosti mír a ze stálosti míru útěcha všemu dobru a šťastně nabývá nové účinnosti zbožné ono poslání krále — inirotvorce, nabádající pokolení lidské, aby počestné žilo, jiného nepoškozovalo a každému jeho práva přálo, což dotud na neštěstí bylo přestupováno a naráželo na překážky.
Pročež my, kteří nejvyšším rozhodnutím byli jsme postaveni do vlády nad
*) Viz jej v českém překladu v chreslomatii „Naše národní minulost v dokumentech" I., Praha 1954, str. 82-81.
84
praeposiíi, sic in ipso vivere, sicque Dec auxiliante proponimus dirigere actus nostros, quod nil sibi vendicet odium vel favor usurpet iliicitus. sed omnia ex ca-ritate composiía inter nos et ipsius regni incolas fidei amoris et dilectionis perpe-hiae sentient firníitateni.
Et ut hujus n os (ti laudabilis Deo fa-vente propositi iidem regnicolae in ef~
ficaci et benigna sentiant prosecutione progressum, hoc eis promittimus et ad hoc nos fideli et constant! promissíonis
vinculo obligamus.
i. Quod venerabilem in Christo patrem D. Johannem Pragensem episco-jiiini, principem nostrum directum, et suceessores s u os, ipsam Pragensem eccle-siarn toťumque eleruni, nec non nobiles et terrigenas, regnique ipsius populum universum, bona et possessiones ipso-r u ni, in eorum conservabimus juribus, et eorum libertates, consuetudines, privilegia et jura quaelibct, tam in iudicio quani extra judicium, firma et illibata servabimus, nec ea inmutabimus nec diminuemus in aliquo, sed ea et per nos tenebimns et per alios teneri et servarí semper ab omnibus inmutabiliter facie-mus; nec aliquibus, cujuscunque condition is aut status fuerint, hominibus ali-qua, quae praedictis juribus, consuetu-dinibus, privilegiis vel libertatibus prae-judicare possent, privilegia dabimus, i in o data ab aliís praesentibus revocamus.
II. Et ne h n jus generalitatis ambi-guuni calumniosae quispiam interpreta-tionis figura t ion e adhibit a in praeditac nostrae voluntati contrarium et ipsorum regnicolarum odibilem referát intellec-tum: eorumdem regnicolarum jura, quae niagis dilucidatione et aperta intelBgen-tia opus habent, per hoc non revocatis nec diminutis aliis, promissa quoque nostra, quae eis super eisdem juribus et quibusdam certis articulis observandis praestitimus, praesentis seripti manda-vim u s annotatione includi.
českým královstvím, máme v úmyslu
tak zde žiti a tak s boží pomocí říditi své činy, aby tu nebylo místa pro nenávist ani pro nezřízenou přízeň, nýbrž aby vše-chny vztahy mezí námi a obyvateli tohoto království v laskavosti uspořádané pociťovaly pevnost lásky a milování.
A aby titíž příslušníci království uzna-menali pokrok v účinném a dobrotivém provádění našeho chvályhodného předsevzetí v boži přízni, toto jim slibujeme a k tomu se zavazujeme věrným a pevným poutem slibu.
I. Že ctihodného v Kristu otce p, Jana, pražského biskupa, knížete našeho milého a jeho nástupce, pražský kostel sám i veškero duchovenstvo a rovněž urozené a zemany a veškeren lid tohoto království a jejich statky a nemovitosti zachováme při jejich právech a jejich svobody, obyčeje, výsady a práva jakákoli, ať na soudě či mimo soud, uchováme pevná a nedotčená a v ničem je ani nezměníme ani nezmenšíme, nýbrž je i sami budeme držet i budeme dbát toho, aby od jiných nezměnitelná, navždy byla držena a zachovávána; a nikomu, ať by byl jakéhokoli postavení a stavu, nedáme žádné výsady, která by řečeným právům, obyčejům, výsadám či svobodám byla na škodu, nýbrž spíše tímto listem odvoláváme, co od jiných (v tomto směru) bylo dáno.
II. A aby snad někdo dvojsečností této všeobecné formulace nezneužil zlovolným výkladem, tak, že by jí dal smysl odporující naši vůli a nepříznivý oněm příslušníkům království, nařídili jsme do záznamů této písemnosti vložití práva těchto příslušníků království, jež zvláště vyžadují objasnění a otevřeného výkladu, aniž bychom tím odvolávali nebo zmenšovali práva jiná, a rovněž (sepsat!) své sliby, které jsme jim poskytli ohledně zachovávání těchto práv a některých určitých článků.
85
■ Spcclaliter enim haec jura rcgnicolas ipsos ab antique habuisse, et a nobis ct successoribus nostris habere debere, praesentibus profileinur:
1. Quod videlicet nobiles et terrigenae ipsi non tenentur, nec nos ipsos ad hoc debemus aliqua rationo compellere, quod ad expedition em procedant aliquam 'ultra quani metae terrarum Boemiae et Moraviae se. extendunt, nisi hoc ab eis, ut ultra inetas ipsas ad expeditionem procedant, nostris possumus precibus vel denariis obtinere. Sed cum ipsis terris Boemiae et Moraviae vel earum altcri de-fendendae vel pacificandae immineret necessitas, ad hoc sive expeditione, sive servitio alio opus esset, Boemi et Moravi simul vel divisim, prout bonum et status terrarum ipsarum exegerit, procedere ne-cessario tenebunlur.
2, Collecta generalis quoque, quae vul-gariter born a dicitur, nec per nos nec per successores nostros reges Boemiae ipsi regno debet imponi vel recipi, nisi in duobus casibus infrascriptis: ad coro-nationem videlicet regis, et ad quamlibet regis flliam maritandam. Et tunc collecta ipsa hoc modo solvetur: videlicet quilibet laneus vel molendinum super ilurnen, quotquot rotas habuerit, unum fertonem argenti, et quilibet artifex mechanicus de artificio suo, quaelibet tabcrna et quod-libel molendinum super rivulum, ctiamsi plures rotas habuerit, unum lotonem argenti, ct si argenti usus non fuerit, pro fertone XVI, pro lotone IIlor grosses Pragenses; de agris autem, qui per laneos distincti non sunt, de aratro, unum fertonem nobis ipsius collectae nomine solvere tenebuntur. Illos autcm agros, laneos, artifices, molendinatores et molendina so-rummodo collectae predictae subjecta et obnoxia esse dicimus, de quibus dominis eorum census solvitur, et non sunt ipso-rum dominorum vel servitiorum suomm usibus deputata. Si quae autem cx eis vel servitores dominorum ipsorum pro servitio suo tenent, vel ipsi domini pro se co-lunt, vel suis vel curiarum suarum vel
Prohlašuj cíne ledy tímto, že oni příslušníci království odedávna měli a od nás a našich nástupců mají míti jmenovitě lato práva:
1. Že totiž urození a zemane sami nejsou povinni, a ani my je k tomu nemáme z nějakého důvodu donucovat, tá-hnouti na nějakou výpravu mimo hranice území Cech a Moravy, leč bychom toho, totiž aby za ony hranice táhli na výpravu, mohli dosáhnout! svými prosbami nebo penězi. Avšak kdyby oněm zemím Čechám a Moravě nebo z nich některé hrozila nezbytnost obrán iti jc nebo je uklidnili („pacifikoval"), k tomu nutně budou povinni táhnouti Cechové i Moravané spolu nebo odděleně, jak by toho vyžadovalo dobro a stav těchto zemí.
2. Všeobecná sbírka také, která se domácím jazykem jmenuje berná, nemá tomuto království býti ukládána nebo (od něho) přijímána námi nebo našimi nástupci, králi českými, leč ve dvou případech takovýchto: totiž ke korunování krále a k sňatku kterékoliv dcery královy. A pak se ona sbírka bude platili takto: totiž každý lán nebo mlýn na řece, ať by měl jakýkoli počet kol, (bude platiti) jeden čtvrtník stříbra a každý řemeslník ze svého řemesla, každá krčma a každý mlýn na potoce, i když by měl více kol, jeden lot stříbra a kdyby stříbro nebylo v užívání, za čtvrtník 16 a za lot 4 pražské, groše: z polí pak, jež nejsou rozdělena na lány, z rádla jeden čtvrtník budou nám povinni platiti z titulu této sbírky. Avšak za podrobené a. podléhající zmíněné sbírce prohlašujeme pouze pole, lány, řemeslníky, mlynáře a mlýny, z nichž se platí plat jejich pánům a jejichž služba není přikázána-přímo jejich pánům nebo jich služebníkům. Jestliže pak některé z nich buď drží za svou službu služebníci jejich pánů aneb obhospodařují je pro sebe sami páni, nebo je přidělili služebním nebo strážním účelům svých dvorů nebo svých statků, z těch,
86
bonorum suoruro officinis vel offlciis vel custodiis deputarunt, de ipsis dicimus lion debere solvi co'.Iectam.
3. Antiquum etiam rcgnicolarum ipso-rum jus, quod aliquorum praedccesso-ram nostrorum regum Büemiae tempori-bus abolitum et abusu revocalum fuerat, renovantes, decemimus.et in perpetua de cetero volum us stabilitate mauere, quod quicunque tiiiis mascuiis non relictis decesserit, füiae superstites in heredi-tate et bonis paternis suecedant.
Si autem nee Alios nec Alias habens, et nulla de bonis suis in vita vel in mořte dispositione facia decedat, proximiores usque ad quartum eonsanguineitatis gra-dum masculini vel feminini sexus heredes in bonis suis omnibus et hereditate suecedant.
Quibus non existenlibus, et legitima bonorum suorum dispositione, prout praemissum est, per decedentes non facta, ad nos tune demum bona deceden-tium taliter (totaliter?) devolvantur. Et hoe idem in bonis eorum, qui pro delictis suis capital! puniuntur sententia, volu-mus observari: licere autem volumus*) omnibus flliorum et filiarum posteritate carentibas, et capitali, ut dictum est, sententia puniendis, de bonis suis in vi'a et in mořte disponere, prout eorum placue-rit voluntati.
4. Ceterum ut omnis, quae de nobis ipsis nobilibus et terrigenis regni Boe-miae possit oriri, suspicio vel displicendi materia auf eratur, hanc nobis legem cum adimplendi necessitate imponimus, et hoc in nobis et successoribus nostris per-petuae obligationis observations firma-mus, quod nullum capitaneum, nullum purcravium vcl castellanum in castris nostris,nullum beneficiarinm vel of-ficialcm aliquem in Boemia vel Moravia, vel in curia nostra ponemus alieni-genam, nec bona, possessiones vel castra,
pravíme, nemá se sbírka platit.
3. Obnovujíce také starodávné právo těchto příslušníků království, jež za času některých našich předchůdců, českých králů, bylo zrušeno a neoprávněně odvoláno, stanovíme a chceme, aby napříště zůstalo trvale pevné, že kdyby kdo zemřel nezanechaj e synů, nechť nastoupí v dědinu a otcovské statky dcery.
Kdyby však zemřel bez synů í dcer a neučinil o svém jmění pořízení za života ani na případ smrti, ať ve jmění jeho všechno i dědinu nastoupí bližší dědicové mužského nebo ženského pohlaví, až po čtvrtý stupeň pokrevenstvi.
Kdyby (ani jich) nebylo a nestala se, jak prve bylo řečeno, se strany zemřelých zákonná disposice jměním, teprve tehdy takto spadne jmění zemřelých na nás. A totéž chceme, aby se zachovávalo i v případě jmění těch. kteří jsou za své delikty trestáni hrdelním nálezem. Chceme*) totiž, aby se dovolilo všem, kdož postrádají potomstva synů a dcer a kdož, jak bylo řečeno, mají býti potrestáni hrdelním nálezem, aby o svých statcích pořizovali .za života í na případ smrti, jak by se zlíbilo jejích vůli.
4. Jinak, aby bylo odstraněno všechno podezření a zdroj nelibosti, jsž by o nás mohlo vzniknouti u urozených a zemanů českého království, stanovíme si tento zákon s nezbytností jej plnit a stvrzujeme za nás i za naše nástupce věčný závazek jej dodržovati, že ani v Čechách ani na Moravě neustanovíme žádného cizince za hejtmana, purkrabího, kastelána na naších hradech nebo pří našem dvoře, ani že statky, držebnosti nebo hrady, nebo nějaké úřady, nedáme trvale nebo dočasně cizincům ani že nepřipustíme,
*) V jednom opise latinského originálu čte se „nolumus — nechceme", což přijímal Kalousek, I. c, sir. 565. Avšak logika kontextu i historických souvislostí svědčí o tom, že zde skutečně pflvotlině bylo ..volumus''.
87
vel oiflcia aliqua alienigenis Ipsis in perpetuum vel ad tempus dahimus, ncc eos hereditäre in regno Boemiae id i qua) i t er admittemus:
sed praedieta omnia in Boemos vel in Moravos tantum per nos ita dispensari debere decrevimus, quod nobis non licere aliud judicamus. Et ne subrepat alia, quod una via sub sincera sollicitudine prohibetur, hoc praedictae nostrae legi cum aequali observationis necessitate adjnn.girnus, quod nullum alienigenam vel extraneum in Boemia vel Moravia hereditates, castra, possessiones, bona irnmo-bilia vel jura aliqua emere vel empta re-tinere aliqualiter admittemus. Scd si ali-cui de talibus bona hujusmodi dona t a vel legáta, vel forte in dolem dominae ali-cujus de Boemia vel Moravia fuerint as-signata, vel quocunque alio titulo perve-rierint ad eundem, e a a die, qua ad eum pervenerint, intra annum vendere alien f ierrigenae teneatur; quod si non fecerit, omnia praedicta, quae fucrat asseeutus, tunc ad proximiores ipsius dominae coii-sanguineos statim post ipsius anni terminům devolvantur.
Et quia omnia et singula supradicta terrigenís ipsis firma semper volumus et illibata servare, pro mittimus, quod cum favente Domino in regem Boemiae fucri-mus coronati, iiteras praesentis tenoris cum majoribus sigillis nostris rega'ibus, quibus tunc utemur, sigillatas, triplicatas ipsi domino episcopo Pragensi et terrigenís infra dnas scptimanas a die coronation is nostrae dare nullatenus obmitte-mus.
aby nějak v království Českém vlastnicky se účastnili:
naopak rozhodli jsme, že vše uvedené má být v našich rukách k disposici pouze pro Čechy nebo pro Moravany, což — jak soudíme — jinak nám ani nesluší (činit). A aby se nešlo cestou druhou, když jedna je zřetelně zakazována, připojujeme k předchozímu svému zákonu, se stejnou nutností věc zachovávat!, že nijak nepřipustíme, aby jakýkoli cizinec nebo cizozemec v Čechách nebo na Moravě zakupoval nebo zakoupené držel dědiny, hrady, držebnosti, nemovitosti, nebo jakákoliv práva. Avšak, kdyby někomu z takových byly statky tohoto druhu darovány nebo odkázány nebo snad mu dány jako věno některé paní z Čech nebo Moravy, nebo přešly na něho z jakéhokoli jiného titulu, ať je povinen do roka ode dne, kdy k němu přešly, prodali je některému domácímu šlechtici; kdyby toho neučinil, všechno uvedené, čeho získal, ihned po uplynutí roční lhůty spadne na bližší pokrevníky oné paní.
A ježto všechny a jednotlivé výše řečené věci domácím šlechticům chceme pevně a neporušeně zachovávali, slibujeme;, že až z přízně boží budeme korunováni na českého krále, dáme pražskému biskupovi a šlehtě ve dvou týdnech ode. dne svého korunování ve třech vyhotoveních list tohoto znění zpečetěný většími královskými pečetěmi, jejíchž tehdy budeme používat.
Latinský text zde otištěn v jc převzat z edice v díle: Josef KALOUSEK, České státní právo, 2. vyd., 1892, str, 563—565.
88