11.
VÝSADY („SVOBODA") PRO KLÁŠTER, JEHO STATKY A PODDANÉ, KTERÉ PANOVNÍK UVOLŇUJE OD BŘEMEN ZAKLADATELSKÝCH I JINÝCH. Privilegium pro Oslavany na Moravě. R. 1228.
V této době bylo tomu již téměř čtvrt tisíciletí, a počítáme-li k tomu dobu velkomoravskou, pak téměř čtyři století, co v našich zemích byly zakládány různé církevní instituce, které musily býti vydržovány z majetkových podstat feudálního charakteru. Nejstarší systém tohoto vydržování byl ten, že se kněžím různých hodností i funkcí a mnichům i jeptiškám různých řeholí přikazovali k službě určití lidé z čeledi toho, kdo kostel, klášter či kapitulu zakládal, a že se jim přidělovaly určité důchody, naturální především, z celkových důchodů zakladatelových.
Později dávaly se církevním ústavům pozemky, a to buď pusté nebo s feudálními poddanými, aby na nich kněží, mnichové a jeptišky sami hospodařili, ovšem tak, aby při tom celá fundace nevyšla plně z rámce majetku zakladatelova. Zakladatel resp. věnovalel vyhrazoval si k majetku „svého" duchovního ústavu řadu práv, zvláště také jurisdikci nad lidmi na příslušných statcích usedlými. Šio-ii o fundace panovnického rodu, vykonávali tato práva knížecí resp. královští úředníci, zvláště hradští. Mluvíme zde o zakladatelských právech. Německá buržoasní věda zaváděla pro celý velký soubor jevů sem patřících označení „Eigenkirche", do češtiny těžko přeložitelné.
Církev se usilovně snažila, zvláště od 12. století, omezili práva zakladatelů na míru co nejmenší. Zvláště ve 13. století vymáhaly si jednotlivé kostely, kláštery a kapituly od držitelů zakladatelských práv, mezi nimiž ovšem vystupují v první řadě členové panujícího rodu přemyslovského, listiny, v nichž se zakladatelé vzdávají větší či menší části svých práv, připojují po případě i jiné výsady, jimiž se právní situace fundace upevňuje a příslušnou fundaci tak osvobozuj í.
Zároveň stanoví obyčejně zakladatelé v mezích svých oprávnění daných stavem feudální rozdrobenosti i celý právní režim statků tvořících příslušné zbožné nadání a zejména kláštera, kostela a pod. samého. V důsledku toho představují nám výsadní listiny této kategorie, nesmírně cenný právně historický materiál, v němž se dobře obráží celý složitý
54
už systém státního, soukromého, trestního i procesního práva této doby u nás. Ani zdaleka není tento materiál vědecky plně využit a zejména není v plném rozsahu zpracován právnicky.
Dosavadní literatura mluvila o těchto výsadách běžně, jako o „immunitách", užívajíc tak — vzdálenou analogií — terminologie známé zejména z poměrů v někdejší říši franské. Naše texty narážejí na tuto terminologii na př. výrazem emunitas,který nacházíme i ve svobodě oslavanské a který v českém textu ponecháváme beze změny.
Pro účely této Chreslomalie zvolili jsme příklad výsad daných králem českým cisterciáckému klášteru Oslavany na Moravě. Jde současně o případ kláštera, který původně nebyl královskou fundací, avšak jejž zakladatelka odevzdala králi a rodu Přemyslovců, svěřujíc jej v jejich „ochranu". Text této královské výsady spolu s textem, který mu sloužil za základ a na nějž se sám odvolává (starší výsada pro klášter Velehrad), stal se vzorem pro řadu dalších „svobod" jiných duchovních ústavů u nás, zejména moravských (t. zv. formule velehradsko-oslavanská).
Z literatury:
Václav VANĚČEK, Základy právního postavení klášterů a klášterního velkostatku ve starém českém státě, I. —III,. Praha 1933—1939.
In nomine sancte trinitatis ct individui? unitatis. Ego Premizl, qui e t. Otha-carus, terci us rcx Boemorum, cenobio in Valle sancte Marie constitute et in eo de-gentibus in perpetuum.
Cum regálem deceat excellent!am ve-nerari et promovere sanctam in omnibus ecclesiam, congruum nostrc visum fuit clementie id initiari et exequi, quod no stře serenitati cederet ad meritum et sancte matris ccclesie transiret ad pro-vectum. Ibi enim recte locantur benefícia, ubi crescimt merita; ibi deeenter impertítur gratia, ubi cum prc.miis cu-mulatur gloria.
Noverint itaque tam presentes quam íutnri, nos quoddam monasterium mo~ níalium CisLerciensis ordinis, a quadam nobili matrona nostra domina Helwidi ex consensu nostro et approbatione ve-nerabilispatris nostri Roberti, Olomucen-sis episcopi, in regno nostro et episcopate eius eonstrucLum et in Brunnensi provincia constitutum, quod Ozlawan vulgo vocatur, cuius nomen transmutatum est in Vallem sancte Marie, auctoritate ve-nerabilis patris nostri Roberti, Olomu-censis episcopi, ad petieionem prefate
Ve jménu svaté trojice a nedílné jednoty. Já Přemysl, který je (zván) i Otakar, třetí král Čechů, klášteru v Údolí sv. Marie zřízenému a těm, kdo v něm bydlí, na věky.
Ježto se sluší, aby královská výsost ve všem uctívala a podporovala svatou církev, zdálo se vhodným naší laskavosti podnítiti a provésti to, co by přistoupilo k zásluze naší jasnosti a vyústilo v prospěch svaté matky církve. Tam totiž správně se umísťují dobrodiní, kde rostou zásluhy: tam se náležitě uděluje milost, kde se s odměnami shromažduje sláva.
Necht tudíž vědí přítomní i budoucí, že jsme z moci ctihodného otce našeho Roberta, olomouckého biskupa, k prosbě paní zakladatelky a některých našich velmožů vzali ve svou záštitu a ochranu jak záslužně máme učiniti, jistý klášter jeptišek cisterciáckého řádu jistou urozenou paní naší, paní Helvidou, s naším souhlasem a se schválením ctihodného otce našeho Roberta, olomouckého biskupa, v našem království a v jeho biskupství postavený a v brněnské oblasti zřízený, který se lidově jmenuje Oslava-
55
matrone et quorundam baronům nostro-rum in nostram tutelam et protectio-nem, si cut merito debemus, rccepisse cum omnibus ibi commaiicntibus, videlicet sanctimonialibus et earum minislris earumquc prediis et possessions us sive acquisitis sive acquirendis.
Cui monasterio eandein dedimus liberta tern, quam dedimus Weligradensi ee-nobio Cistereiensis ordinis, a nostra be-nignitate et indite memorie fratris nostri Wladizlay, quondam marchionis Morauie inpensis et expcnsis fundato et con-structo.
Libertas autem hec est, quam a pietate nostra statuimus et sanccimus tirmiter observari, scilicet omnes villas et posses-siones, quas ecclesia ilia possidet vel pos-scssura est, ubicunque site sint in regno nostro, sive in Boemia, sive in Morauia, ab omni onere tributorum, vectigalium, collectarum aliarumque exactionum, sive in quatuordecim* ad principem vel be-neflciarios spectantibus, qnocumque mo do nominentur, esse absolutas.
Adicientes, ut nullus principům sue-cessorum nostrorum vel baronům nobis vel eis subiectorum pro castrorum edifi-calione vel reedificatione vel aliqua in-gi'uenti cxpcditione homines prefati ce-nobii audeat inquietare. lus autcm, quod datur pro capile, eis conccdimus; hoc de íure statuentes: si in earum habitat pos-sessionibus et deprehensus iuerit in furto manifesto, vel de aliquo occulto accuse-tur, videlicet quoad iudicium ferri can-dentis vel aque vel vomeres calcandos vel duelli, et convincatur in aliquo isto-rum in iudicio seculari, eidem monasterio bona iuris sive rei integraliter remane-ant; iudices autem, quorum interest, fa-ciant dc eo, quod eis iustum videbitur. Si autem homines eiusdem cenobii coram iudicibus nostris culpabiles inve-
íiy, a jehož jméno bylo změněno na ťľdolí svaté Marie, se všemi, kdož tam zůstávají, totiž jeptiškami a jejich služebnictvem a jejich nemovitostmi a držebnostmi buďsi už nabytými nebo jichž nabudou.
Kterémužto klášteru dali jsme tutéž svobodu, kterouž jsme dali velehradskému klášteru cisterciáckého řádu, založenému a postavenému z naší dobrotivosti a nákladem a na útraty slavné paměti bratra našeho Vladislava, někdy markraběte Moravy.
Svoboda pak tato jest, kterou zbožností naší stanovíme a nařizujeme pevně zachovávat!, totiž aby všechny vsi a državy, které onen kostel má nebo bude mí ti, kdekoli by ležely v našem království, ať v Čechách či na Moravě, byly osvobozeny od veškerého břemene poplatků, důchodů, sbírek a jiných plnění, ať již v platu 14, knížeti nebo úředníkům náležejících, ať se jmenují jakkoli.
Připojujeme, aby žádný z knížat, kteří budou našimi nástupci, nebo z velmožů, kteří nám nebo jim budou podléhat, neopovažoval se znepokojovat poddané řečeného kláštera k vůli stavění nebo opravám hradů nebo pro nějakou naléhavou výpravu. Právo pak, které se dává-za hlavu, jim postupujeme; toto stanovíce o zloději: bydlí-li v jejich državách a byi-li by chycen při zjevné krádeži nebo obviněn z nějaké tajné, totiž pokud jde o soud žhavého železa nebo vody nebo šlapání radlic nebo souboje a byl-li by usvědčen některým z těchto řízení na světském soudě, ať témuž klášteru plně zůstane jmění zloděje nebo vinníka; soudcové však, jejichž záležitostí to je, ať s ním učiní, co sc jim bude zdát spravedlivé. Kdyby však lidé téhož kláštera
* Tento poplatek jest. třeba spojití s poplatkem za ordál zmíněným výše v článku 8 Statut Konrádových (str, 70 těchto Pramenů). Sotva má nějak co činit s poplatkem 14 penízů, který býval v našem bavorském sousedství placen církví od propuštěných nevolníků.
Srov. také poplatek 14 na str. 104, cl. 39. v 1. vyti. této chrestomatie.
56
niantur, nec nobis nec iudicibus nostris curialibus vel benificiariis aliquid in de utilitaiis proveniat, sed apud idem ce-nobium culpe perseveret satisfactio, nisi in eo, in quo tenetur satisfacere advcr-sario.
Ceterum tit omnia brevitcr conprehen-darnus, omnem utilitatem, que special ad usus nostros vel suecessorum nostro-rum vel beneficiarios nostros a nobis in-feudatos, eis remittimns, ut plena et perfecta gaudeant libertate et ut nullus eis novas condiciones contra statuta nostra audeat inponere; et hoc ideo fecimus, quia quant o csl fragilior et tenerior sexus muliebris divinis mancipalus offieis, tanto amplioribus regie magnificentie debet vallari beneflciis et muniri presidiis.
Statuimus eciam, ut nullus camerarius intret villas monasterii ad aliquem citan-duui vel ad aliquid ibi faciendum, sed significet procura tori domus illius, cui coir missa fuerit procuratio in temporali-bus, ut eos citari facial, qui sunt cit and), qua tin us die et loco dcterminato eos coram iudicibus statuat, quorum interest causas et negocia regni nos tri tractare et di Hin i re.
Si quis autem alicui persone religiose infra septa monasterii constitute manus iniecerit violentas ad aliquam ibi deho-nestandam, capite puniatur el pro emu-nitate lesa monasterio decern marcas auri componat, nisi quoad seilten tiam capitis aliud nos Ire visum fuerit clemen-tie. Si vero quis irruperit elaustrum monasterii ibi aliquid iniuste rapiendo, ablata restituat alque in cameram no-stram et succesorum nostrorum decern marcas autri componat, vel secundum quod visum fuerit nostre serenitati satis-faciat.
Insuper statuimus, ut quicumque nobili um vel potentum in prefati monasterii curi is vel villis pernoctando vel in-trando eidem extiterint iniuriosi, ban-
byli před našimi soudci shledáni vinnými, ať z toho nejde žádný užitek ani nám ani soudcům našim dvorským či úředníkům hradským, nýbrž zadostiučinění viny ať zůstane u téhož kláštera s výjimkou toho, v čem je nutno učinit zadost protivníku.
Ostatně, abychom vše krátce shrnuli, veškeren užitek, který jde k prospěchu našemu nebo našich nástupců nebo k našim úředníkům, kteří od nás mají léna, jim popouštíme, aby se těšili plné a dokonalé svobodě a nikdo aby se neopovažoval proti našemu ustanovení ukládat jim nové podmínky; a to jsme učinili proto, že čím je křehčí a slabší ženské pohlaví přikázané k boží službě, tím více má býti zabezpečeno dobrodiními královské štědrosti a opatřeno pomocí.
Stanovíme také, aby žádný komorník nevstupoval do klášterních vsí, aby tam někoho poháněl nebo tam něco dělal, nýbrž nechť oznámí věc orgánu (zástupci) onoho domu, který bude míti svěřeno světské zastupování (kláštera), aby dal polmati ty, kteří mají býti pohnáni, aby v určený den a na. určitém místě postavil je před soudce, kterým náleží pře a věci království našeho projednávat a rozhodovat.
Kdyby pak někdo vztáhl násilnou ruku na nějakou duchovní osobu, která je ustanovena v klášterní ohradě, aby tam některou zneuctil, ať je potrestán ztrátou hlavy a ať složí klášteru za porušení emunity deset hřiven zlata, leda že by co do hrdelního nálezu jinak se uzdálo naší laskavosti. Kdyby však někdo vtrhl do klášterního uzavření, aby tam něco nespravedlivě uloupil, ať navrátí, co odnesl a ať složí do komory naši a našich nástupců deset hřiven zlata, nebo ať učiní zadost podle toho, jak by se uzdálo naší jasnosti.
Nad to stanovíme, aby kdokoli z urozených nebo mocných, kteří ve dvorcích a vsích řečeného kláštera přenocují nebo clo nich vcházejí, by tam urážlivě vystou-
57
n u m nostrum in decern rnarcis conponant e t ei dampna illata in duplum rcstituant.
Huius autem libertatís a nobis con-cessc ct regáli munificientia donate prefa-to moriasterio hcrcdcs nostros tutores consliluimus et defensores, et precipue filium nostrum Wencezlaum, in regem consecratum, et fratrem eius Premizl, lilium nostrum, marchionem Morauie; hoc sanccientes, ut huius privilegii vio-latores in camera m nostram ct successo-Tum nostrorum decern marcas auri conponant. Insuper rogavimus venerabilem patrem nostrum Robertům, Olomucen-sem epicopum, in prcscntia fllii nostri Premizl, marchionis Morauie nec non baronům nostrorum, u t omnes, qui preláti cenobii violarent emunitatem, qui etiarn tunc tcrnporis ecelesiam consecra-vit, cui nos cum ilustri coniuge nostra Constancia et fllio nostro Premizl ante-dicto interíuimus, excommnnicaret.
A dden tes etiam, u t homines prefati cenobii per thelonea transeuntes in rebus, que speetant ad opus vel usus ecciesie, ad earn in necessitatibus eius deferendis vel transducendis sint a pedagiis et the-loneis absoluti: mercatores vero sol van t quod sui iuris est.
Hoc etiam omnibus esse volumus manifestům, quod sine offensa nostri e rit, si prescriptus episcopus et eius successo-rcs nostrarum constitutionum in ha c pa-gina et in privilegio Weligradensi con-tentarum secundum ccclcsiastica iura punierint transgressores.
Possessiones autem, quas ad p re s en s possident, sunt hee:...
pil, složil naši pokutu ve výši deseti hřiven a klášteru dvojnásobně nahradil způsobenou škodu.
Za ochránce a obránce této svobody od nás udělené a královskou štědrostí darované řečenému kláštera, ustanovujeme naše dědice a zvláště syna našeho Václava posvěceného na krále a jeho bratra Přemysla, syna našeho, markrabího Moravy; nařizujíce, aby rušitelé tohoto privilegia do komory naší a našich nástupců složili deset hřiven zlata. Nad to požádali jsme ctihodného otce našeho Roberta, olomouckého biskupa, který tenkráte také kostel zasvětil, čemuž my, s jasnou manželkou naší Konstancií a synem naším Přemyslem jsme byli přítomni, za účasti syna našeho Přemysla, markraběte Moravy, a našich velmožů, aby vyobcoval všechny, kdo by porušili emunitu řečeného kláštera.
Připojujeme také, aby lidé řečeného kláštera, chodící přes celnice, byli zproštěni od poplatků a cel z věcí, které náleží k potřebám nebo k užitku kostela a které pro kostel a jeho nezbytnosti se nosí nebo převážejí; obchodníci však ať platí, co je podle práva.
To také chceme, aby všem bylo jasné, že nás se nedotkne, jestliže řečený biskup a jeho nástupcové podle církevních práv potrestají přestupníky našich ustanovení, která jsou obsažena v této listině a v privilegiu velehradském.
Držebnosti pak, které nyní mají, jsou tyto:...
Latinský text je převzat v podstatě z edice G. FRIEDRICHA, Codex diplomaticus et epistolaris Bohemiae, I., č. 320, str. 315-318. K souvislostem s jinými listinami téže doby viz Jindřich ŠĽBÄNEK, Notář Otakarus 5 a nejstarší listiny oslavanské a velehradské, Časopis Matice Moravské, roč. 67, 1947, str. 222—290; týž autor, Po stopách díla notáře Heřmana, tamtéž, roč. 68, 1948, str. 194—243.
58