Prameny mezinárodního práva •čl. 38 Statutu Mezinárodního soudního dvora: „Dvůr rozhoduje podle MP.“ •Bere za podklad: –1. mezinárodní smlouvy –2. mezinárodní zvyklosti přijaté za právo (= mezinárodní obyčej) –3. obecné zásady právní –4. soudní rozhodnutí –5. nauku nejkvalifikovanějších znalců Teritoriální dosah norem MP – obecné mezinárodní právo • •obecné MP – lze se dovolávat vůči všem státům (celé mezinárodní společenství) (jen obyčej) (nesprávně: „platí pro všechny státy“) •- dispozitivní pravidla lze derogovat •- pravidlo lze soustavně výslovně odmítat při jeho vzniku nebo při první příležitosti po vzniku – nikoli až když již platí) •- stát, který neměl a nemá příležitost k jeho aplikaci, není „odmítajícím“ •tedy: pravidla OMP se lze vůči všem státům dovolávat, ale kterýkoli z nich může prokázat, že vázán není, že je včas odmítl (vyvratitelná domněnka vázanosti) •prokazování „obecnosti“: objektivní i subjektivní prvek obyčeje Teritoriální dosah norem mezinárodního práva - 2 • •partikulární MP – zavazuje jen část států (obyčej i smlouva) •regionální = zvláštní případ partikulárního •univerzální – mezinárodní smlouva určená potencionálně celému mezinárodnímu společenství („nemůže být obecná“) •jakákoli mezinárodní smlouva zavazuje jen individuálně určené strany Mezinárodní obyčej Vznik a základy mezinárodního obyčeje •dynamické a statické pojetí •proces vzniku neupraven •živelný a spontánní, nekonsensuální •dva prvky obyčeje: –1. materiální (objektivní) –2. subjektivní Definice obyčeje •2 prvky mezinárodního obyčeje –materiální = obecná dlouhodobá praxe (usus longaevus) –„psychologický“ (subjektivní) = opinio juris sive necessitatis (přesvědčení o právní závaznosti) •je-li jen první: mezinárodní zdvořilost (diplomatický protokol) 1. Materiální (objektivní) prvek •kvalifikovaná praxe států (opakovaná, dlouho-dobá, stejnorodá) USUS LONGAEVUS – délka? - důkazy praxe států: –mezinárodní smlouvy a jednání o nich –praxe mezinárodních organizací –rezoluce VS OSN –politická prohlášení představitelů států –dvoustranná praxe –diplomatická korespondence –judikatura soudů národních i mezinárodních –prohlášení v parlamentech »větší mocenská váha velmocí »velmi zainteresované státy (moře) 2. Subjektivní prvek •OPINIO IURIS SIVE NECESSITATIS (přesvědčení států o právní závaznosti) •dodržování i když nevýhodné •důkazy opinio iuris: –dvoustranné smlouvy –rezoluce VS a RB OSN –mezinárodní konference, jednání, výroky • Vznik mezinárodního obyčeje •Jak to poznat: •- je třeba pozitivního aktu nebo stačí „abstence“, není-li příležitost - ? •- vyjádření všech nebo reprezentativního vzorku - ? •- co porušování? Je to důkaz o odmítání obyčeje? Dynamický charakter obyčeje (vznik a zánik) •nepřímo se podílejí všechny státy (mnohé zcela pasivně) •platí i pro nově vzniklé státy •výslovný nesouhlas s obyčejem: nevztahuje se, ale existuje (pro ostatní) •rychlost: tam kde mezinárodní smlouva neprůchodná •tacitum pactum? ne – musel by být souhlas všech států – zde není souhlas konkrétních států Závěry •Přesto obtíže s jeho identifikací - obyčej existuje a je to jediný pramen obecného mezinárodního práva. •Vztah ke kodifikačním úmluvám: v pozadí vždy zůstává obyčej •I u statutů mezinárodních trestních tribunálů – soudci se odvolávají i na obyčeje Teorie obyčeje •s dvěma prvky všeobecný souhlas, liší se pojetí opinio iuris •voluntaristický směr – vůle, tacitum pactum, konsensuální teorie •objektivistický směr – společenská potřeba, mnohé státy se nevyjádří (pěšina) – živelnost, obecná praxe, od kdy? •klasický x moderní obyčej: coutume sage, sauvage Nové tendence při vzniku nových obyčejů •nejprve ustálená praxe, pak teprve opinio iuris •coutume sage = klasický obyčej výsledkem dlouhodobého chování států •coutume sauvage = spontánní – rychlá potřeba pravidel (rezoluce mezinárodních organizací) (ale pochybnosti o individuálním opinio iuris) Coutume sauvage •Napřed opinio iuris, až pak ustálená praxe (tj. naopak) •Tři nové faktory: – vznik množství nových států – institucionalizace MP – změny v působení MP (zejm. regionálního) –Dvě změny: –urychlení obyčejotvorného procesu –rostoucí role mezinárodních organizací a mezinárodních soudů – „legislativní funkce“ Mezinárodní smlouva jako pramen MPV Pojmové znaky mezinárodní smlouvy •1. souhlasný projev vůle (dohoda) –strany, forma •2. mezi subjekty mezinárodního práva –vyloučeny: nestátní útvary, obchodní společnosti, orgány nejednající jménem státu •3. řídí se mezinárodním právem •4. zamýšlené právní účinky –deklarace, gentleman`s agreement (Irsko) Funkce mezinárodní smlouvy •1. Upravit určitý konkrétní vztah mezi smluvními státy – stanovit „subjektivní“ práva a povinnosti (jako občanskoprávní kontrakt) • •2. Vytvořit objektivní právo, tedy právní pravidla závazná pro smluvní státy Funkce mezinárodní smlouvy •ad 1. Mezinárodní smlouvy kontraktuální –úprava konkrétní otázky – regulace konkrétních právních vztahů –ve vnitrostátním právu nejde o pramen práva –příklady: •o zamezení dvojího zdanění •o zamezení dvojího občanství •o vzájemné vízové povinnosti •o spolupráci v různých oblastech •o státních hranicích –téměř všechny dvoustranné smlouvy jsou kontraktuální –mnohostranné smlouvy také často kontraktuální –historicky nejprve smlouvy kontraktuální Funkce mezinárodní smlouvy •ad 2. Mezinárodní smlouvy právotvorné –vytvářejí právní pravidla, která mají být trvale aplikována smluvními státy, tedy objektivní právo –příklady (některé mnohostranné smlouvy): •kodifikační úmluvy •úmluvy o lidských právech •úmluvy stanovící režim mezinárodního obchodu •unifikační úmluvy •výjimečně dvoustranné smlouvy: o právní pomoci Označení mezinárodních smluv • •úmluva, smlouva, charta, dohoda, protokol, ujednání, statut •žádný vliv na právní povahu (závaznost) •označení někdy naznačuje charakter smlouvy •označení v EU: atypická specifika Struktura mezinárodní smlouvy •1. Preambule – cíl a účel smlouvy, relevantní pro interpretaci (nepovinná) •2. Meritorní text •3. Závěrečná ustanovení (protokolární články) = právní život smlouvy •4. Přílohy –protokoly –prohlášení –právní povaha: stanovená smlouvou (protokoly jsou zpravidla nedílnou součástí s odlišným schvalovacím režimem) 1. Mezinárodní právo MS •mezinárodní obyčej •Vídeňská úmluva o smluvním právu (smlouvy mezi státy – 1969) (pro ČR platnost od 1987) •obdobná úmluva (smlouvy mezinárodních organizací – 1986) – nevstoupila v platnost 2. Vnitrostátní právo – –Ústava ČR –rozhodnutí prezidenta republiky č. 144/1993 Sb. –usnesení vlády ČR –chybí prováděcí zákon k Ústavě Etapy vzniku platné mezinárodní smlouvy • •1. Sjednání textu smlouvy •2. Schválení a autentifikace textu smlouvy •3. Souhlas se smlouvou vnitrostátní a •4. mezinárodní (vznik mezinárodního závazku) •5. Vstup smlouvy v platnost SJEDNÁNÍ TEXTU SMLOUVY •DVOUSTRANNÉ: –návrh vypracuje jedna ze stran – –sondáž a expertní jednání (vyjednávání) –přijetí (parafování, podpis, podpis ad referendum) • •MNOHOSTRANNÉ: –návrh připraví mezinárodní organizace –expertní jednání (vyjednávání) –přijetí na diplomatické konferenci (hlasování) • AUTENTIFIKACE TEXTU •DVOUSTRANNÉ: –většinou splývá s přijetím (podpis, podpis ad referendum) •MNOHOSTRANNÉ: –podpis, podpis ad referendum závěrečného aktu konference, obsahujícího text smlouvy TEXT SMLOUVY SCHVÁLEN A AUTENTIFIKOVÁN Schvalování smluv v ČR •Kategorizace smluv pro schvalování podle čl. 49 Ústavy ČR a rozhodnutí prezidenta č. 144/93 Sb. •1. PREZIDENTSKÉ •2. VLÁDNÍ •3. RESORTNÍ • Vyjádření definitivního souhlasu se smlouvou navenek (většinou stanoví sama smlouva) •na základě takto vyjádřeného souhlasu smlouva může vstoupit v platnost •podpis – typický pro smlouvy vládní a resortní •výměna nót o vnitrostátním schválení – dtto •„schválení“ (vládní smlouva, výměna listin – neobvyklé) •ratifikace (výměna nebo uložení listin) •přístup (totéž) Srovnání schválení smlouvy uvnitř a navenek • UVNITŘ •v l á d n í –schválení vládou (usnesení vlády) •p r e z i d e n t s k é kromě toho: –usnesení obou komor Parlamentu –prezident: podpis ratifikační (přístupové) listiny • NAVENEK •v l á d n í –podpis, výměna nót • •p r e z i d e n t s k é kromě toho: –výměna (uložení) ratifikační listiny, listiny o přístupu • Vstup smlouvy v platnost: vlastní ustanovení •Definitivní souhlas státu byl vyjádřen •možnosti: –ihned úkonem (např. dnem podpisu) –za určitou dobu od úkonu (legisvakance) –mohou být stanoveny další podmínky • Objektivní a subjektivní vstup v platnost mnohostranné smlouvy •Objektivní platnost smlouvy jako takové: –splnění všech podmínek pro vstup v platnost •ratifikace (přístup) ze strany vyžadovaného minimálního počtu smluvních stran •uplynutí legisvakance •Subjektivní platnost pro konkrétní stát: •ratifikace (přístup) daného státu •uplynutí legisvakance •splnění podmínky minimálního počtu smluvních stran (objektivní platnost) •Objektivní platnost je předpokladem platnosti subjektivní •+ eventuální souhlas ostatních smluvních států