Zápis
ze semináře
MÍSTNÍ POPLATKY A DAŇOVÝ ŘÁD
pořádaného odborem dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva
vnitra ve spolupráci s Ministerstvem financí
dne 24. března 2011
Účastníkům semináře byly předány následující publikace:
1. Edice dobré správní praxe 2009: Obecní daně (místní poplatky, poplatek za
komunální odpad, daň z nemovitostí)
2. Edice dobré správní praxe 2010: Práva občanů obce (obecná část)
3. Sborník Ministerstva vnitra, odboru dozoru a kontroly veřejné správy 2010
Ing. Marie Kostruhová
ředitelka odboru
2
Program semináře:
I. Úprava místních poplatků v OZV po přijetí daňového řádu a související
judikatura Ústavního soudu
Vystupující: Mgr. Lenka Matějková, Ministerstva vnitra, odbor dozoru a kontroly veřejné
správy
II. Aplikace daňového řádu na správu místních poplatků
a) Postup správce poplatku při vyměřování poplatků
b) Opravné prostředky proti platebnímu výměru a postup správce
poplatku, Odpis nedoplatku pro nedobytnost, Prominutí poplatku
a aplikace přechodného ustanovení daňového řádu, Přeplatek
Vystupující: JUDr. Zdeňka Jirásková, Ministerstvo financí, odbor 26 - Majetkové daně, daň
silniční, poplatky a oceňování
III. Dopady daňového řádu na vymáhání nedoplatků u místních poplatků
Vystupující: Mgr. Jiří Jung, Generální finanční ředitelství, Odbor vymáhání
IV. Zkušenosti veřejného ochránce práv v oblasti místních poplatků
Vystupující: Mgr. Barbora Kubíková, Kancelář veřejného ochránce práv
V. Diskuze – odpovědi na dotazy
* * *
Seminář zahájil a všechny přítomné přivítal v zastoupení za Ing. Marii Kostruhovou,
ředitelku odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra JUDr. Adam Furek
z legislativně-právního oddělení tohoto odboru. Následně představil všechny přednášející, kterým
současně poděkoval za ochotu a spolupráci při pořádání tohoto semináře.
* * *
3
I. Úprava místních poplatků v OZV po přijetí daňového řádu
a související judikatura Ústavního soudu
Mgr. Lenka Matějková, Ministerstva vnitra, odbor dozoru a kontroly veřejné správy
Vážené dámy, vážení pánové,
předmětem a cílem semináře Místní poplatky a daňový řád je seznámit se zásadními
změnami v úpravě místních poplatků a jejich následné správy, ke kterým došlo v důsledku přijetí
zcela nové procesní úpravy správy daní a poplatků – zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád,
v platném znění (dále jen „daňový řád“ nebo „DŘ“), a s ním souvisejících zákonů, které se dotkly
mj. také zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, v platném znění (dále jen „zákon
o místních poplatcích“ nebo „ZMP“).
Tematicky je tedy seminář zaměřen zejména na oblast místních poplatků, jejich úpravu
v obecně závazných vyhláškách (dále jen „OZV“) a následnou správu při vybírání, vyměřování
a vymáhání poplatků právě v návaznosti na některá vybraná ustanovení daňového řádu
a novelizaci zákona o místních poplatcích.
Důvodem pořádání tohoto semináře je snaha reflektovat a upozornit na výše uvedené
legislativní změny a jejich důsledky, včetně akcentace správného postupu při správě místních
poplatků.
Protože do působnosti Ministerstva vnitra v rámci oblasti místních poplatků spadá
především dozor nad zákonností OZV o místních poplatcích, budu se ve svém příspěvku věnovat
této první fázi, tj. zavedení místních poplatků formou OZV obcí, přičemž bych stručně shrnula
změny, ke kterým od 1. 1. 2011 došlo právě v zákoně o místních poplatcích. Druhá polovina
příspěvku by pak byla zaměřena na tu praktičtější stránku věci, kde bych zmínila nejčastější
nedostatky, se kterými se při posuzování OZV v rámci dozorové činnosti Ministerstvo vnitra
opakovaně setkává.
* * *
Zásadním přelomem v normotvorné působnosti obcí při vydávání OZV došlo nálezy
Ústavního soudu ze dne 11. prosince 2007 sp. zn. Pl. ÚS 45/06 (Jirkov) a sp. zn. Pl. ÚS 35/06
(Kořenov) ze dne 22. dubna 2008, v nichž Ústavní soud konstatoval, že ústavní limity pro
vydávání OZV obcí v jejich samostatné působnosti jsou určeny přímo článkem 104 odst. 3
Ústavy ČR, dle kterého zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné
vyhlášky. Do té doby platilo téměř neotřesitelné pravidlo, dle kterého bylo k vydání OZV vždy
nezbytné speciální zmocnění v zákoně. Nyní jsou tedy obce přímo tímto čl. 104 odst. 3 Ústavy
dostatečně zmocněny k ukládání povinností a nepotřebují již další výslovné zákonné zmocnění
s jedinou výjimkou, a tou je vzhledem k článku 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod
možnost ukládání daní a poplatků. Dle tohoto článku totiž Daně a poplatky lze ukládat jen na
základě zákona.
Tímto zákonem, jenž obcím umožňuje získávat vlastní finanční prostředky plynoucí do
jejich rozpočtů a tím ovlivňovat v zákonných mezích jejich výši, je tedy zákon o místních
poplatcích. Pouze na jeho základě a v jeho mezích mohou obce vydávat OZV, kterými na svém
území zavedou místní poplatky, stanoví jejich výši a upraví další podrobnosti jejich vybírání.
Výčet místních poplatků stanoví ZMP v ust. § 1 taxativně, tzn. že žádné jiné poplatky (úhrady,
platby) není možné v OZV vydané na základě § 14 odst. 2 ZMP stanovit.
Zatímco stanovení místních poplatků patří dle § 14 odst. 1 a 2 ZMP do samostatné
působnosti obce, která je ve svém území zavedla, jejich následná správa (vybírání, vyměřování
4
a vymáhání), resp. řízení o nich spadá do výkonu přenesené působnosti. To ostatně vyplývá také
z ust. § 14 odst. 3 ZMP, dle kterého Řízení o poplatcích vykonává obecní úřad. Procesněprávním
předpisem, který se použije na řízení ve věcech místních poplatků, je od 1. 1. 2011 již
zmíněný daňový řád, který nahradil předchozí procesní úpravu – zákon č. 337/1992 Sb.,
o správě daní a poplatků (dále též jen „ZSDP“). Protože v souvislosti s přijetím DŘ došlo ke
změnám také v ZMP, vyžádaly si určité změny i úpravy OZV o místních poplatcích.
Změny zákona o místních poplatcích provedené:
zákonem č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti
s přijetím daňového řádu, s účinností od 1. 1. 2011
zákonem č. 30/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád,
a další související zákony, s účinností od 1. 3. 2011
Některé z těchto změn lze vnímat jako změny systematického rázu z důvodu zabránění
duplicitním ustanovením, kdy určitou úpravu zmiňuje již DŘ a není tedy třeba opakovat totéž
v ZMP, nebo se jedná o zpřesnění některých ustanovení.
Konkrétně:
1. V § 3 odst. 3 (poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt) byla nahrazena slova
„vybírá pro obec“ slovy „vybere a obci odvede“ a byl zrušen dovětek „ , a za
poplatek ručí“.1
Touto změnou došlo k zpřesnění textu, aby bylo zřejmé, že plátce vybírá a odvádí
poplatek obci, a tudíž přebírá zodpovědnost za jeho zaplacení obci. Vypuštění ustanovení
o ručení plátce za poplatek bylo provedeno z důvodu nadbytečnosti, neboť se nejedná o ručení
ve smyslu ručení za daň podle § 171 daňového řádu.
2. § 112
Odstavec 1 § 11 ZMP doznal spíše formálního zpřesnění, kdy došlo k jeho
systematickému rozdělení do 3 odstavců tak, aby bylo odděleno vyměření poplatku
poplatníkovi (odst. 1), vyměření plátci (odst. 2) a sankční důsledek včas nezaplacených či
neodvedených poplatků nebo jejich částí spolu s informací, že zvýšením poplatku se rozumí dle
ZMP příslušenství poplatku (odst. 3). Příslušenství poplatku v tomto významu totiž není obsahem
ust. § 2 odst. 5 DŘ, který příslušenstvím daně rozumí úroky, penále, pokuty a náklady řízení,
1
§ 3 odst. 3 nově zní:
Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt ve stanovené výši vybere a obci odvede ubytovatel, kterým je fyzická nebo
právnická osoba, která přechodné ubytování poskytla; tato osoba je plátcem poplatku.
Předchozí znění:
Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt ve stanovené výši vybírá pro obec ubytovatel, kterým je fyzická nebo
právnická osoba, která přechodné ubytování poskytla; tato osoba je plátcem poplatku a za poplatek ručí.
2
§ 11 nově zní:
(1) Nebudou-li poplatky zaplaceny poplatníkem včas nebo ve správné výši, vyměří mu obecní úřad poplatek platebním
výměrem nebo hromadným předpisným seznamem.
(2) Nebudou-li poplatky odvedeny plátcem poplatku včas nebo ve správné výši, vyměří mu obecní úřad poplatek
platebním výměrem k přímé úhradě.
(3) Včas nezaplacené nebo neodvedené poplatky nebo část těchto poplatků může obecní úřad zvýšit až na
trojnásobek; toto zvýšení je příslušenstvím poplatku.
(4) Penále, úroky a pokuty, upravené daňovým řádem, s výjimkou pořádkových pokut, se neuplatňují.
§ 11 předchozí znění:
(1) Nebudou-li poplatky zaplaceny (odvedeny) včas nebo ve správné výši, vyměří obec poplatek platebním výměrem.
Včas nezaplacené (neodvedené) poplatky nebo jejich nezaplacenou (neodvedenou) část může obec zvýšit až na
trojnásobek. Vyměřené poplatky se zaokrouhlují na celé koruny nahoru.
(2) Penále, úrok z posečkání nebo splátek daně a úrok z prodlení podle zákona upravujícího správu daní se
neuplatňují.
5
jsou-li ukládány nebo vznikají-li podle daňového zákona... Zvýšení poplatku lze tedy vyměřit
pouze současně s poplatkem.
Účelem této změny bylo více méně zpřesnění postupu správce poplatku při vydání
platebního výměru vůči poplatníkovi v případě nezaplacení poplatku včas nebo ve správné výši
a vůči plátci při neodvedení poplatku.
Dále bylo vypuštěno ustanovení o zaokrouhlování, které nyní řeší daňový řád v ust.
§ 146 (Daň se zaokrouhluje na celé koruny nahoru....).
V souvislosti s úpravou sankčního navýšení poplatku v případě jeho řádného nezaplacení
(neodvedení) je namístě zmínit nález Ústavního soudu Pl. ÚS 9/10 (Chrastava), ve kterém bylo
připuštěno omezení diskreční pravomoci správce poplatku tím, že si obec sama v OZV určí, zda
sankční navýšení poplatku stanoví dle ZMP až na trojnásobek nebo sice v mezích ZMP, avšak
diferencovaně či v nižší kvantifikaci, než uvádí ZMP. Dle Ústavního soudu totiž stanovení hodnoty
navýšení poplatku je třeba chápat jako jednu z „podrobností“ vybírání poplatků dle ust. § 14
odst. 2 ZMP. Přestože stanovení hodnoty navýšení poplatku v tomto ustanovení výslovně
uvedeno není, dle Ústavního soudu si to jistě představit lze, neboť výčet je jednak demonstrativní
a jednak kvantifikace navýšení poplatku do příkladného výčtu svou povahou zapadá. Ústavní
soud nevidí důvod, aby obec, pokud může stanovit např. splatnost, úlevy či dokonce osvobození
od poplatku, nemohla stanovit hodnoty jeho sankčního navýšení. Jde o úkon, který se
stanovením vlastní sazby poplatku souvisí a svým způsobem na něj navazuje.
Nový odst. 4 § 11 ZMP pak nahradil původní odst. 2 a zpřesnil výčet sankcí, které se při
správě místních poplatků neuplatňují.
Zákonem č. 30/2011 Sb. doznalo ust. § 11 odst. 1 podstatné změny v možných
formách rozhodnutí, kterými lze poplatek poplatníkovi vyměřit, a to doplněním o formu
hromadného předpisného seznamu.
Do účinnosti této novely bylo možné poplatek vyměřit pouze platebním výměrem a nebylo
možné s ohledem na ust. § 11 ZMP ve spojení s ust. § 13 ZMP, ve znění zákona č. 183/2010
Sb., vyměřit poplatek také formou hromadného předpisného seznamu, což potvrdil také Ústavní
soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/09 (Hradec Králové), ve kterém konstatoval, že obec není
oprávněna měnit či doplňovat úpravu provedenou zákonem, resp. zavádět na svém území úpravu
jinou, než jakou stanoví zákon. V daném případě město Hradec Králové vybočilo z mezí své
působnosti, když pro výběr včas nezaplacených (neodvedených) poplatků stanovilo odlišně další
formy rozhodnutí, které zákon o místních poplatcích neupravuje, a tedy neumožňuje. Obec může
upravit pouze hmotněprávní podmínky pro výběr místních poplatků. V procesních
otázkách se musí řídit zákonem o místních poplatcích a subsidiárně zákonem o správě
daní a poplatků.
Nicméně v závěru nálezu Ústavní soud apeloval na zákonodárce, aby procesní úpravu
vyměřování místních poplatků upravil tak, aby bylo obcím umožněno využívat efektivnějších
a méně nákladných způsobů řešení této bezpochyby rozsáhlé a administrativně pracné agendy.
Zákon č. 30/2011 Sb. lze mít za určitou reakci na tento apel nejen ze strany Ústavního soudu, ale
i ze strany řady měst a obcí jakožto správců poplatku, kteří o tuto formu vyměřování dlouhodobě
usilovali.
3. Zrušen § 123
a § 134
3
§ 12:
(1) Pokud poplatník nebo plátce nesplní svoji poplatkovou povinnost stanovenou obecně závaznou vyhláškou obce, lze
dlužné částky vyměřit nebo doměřit do 3 let od konce kalendářního roku, ve kterém poplatková povinnost vznikla.
(2) Byl-li před uplynutím této lhůty učiněn úkon směřující k vyměření nebo doměření poplatku, běží tříletá lhůta znovu
od konce roku, v němž byl poplatník nebo plátce o tomto úkonu písemně uvědoměn. Vyměřit a doměřit poplatek lze
nejpozději do 10 let od konce kalendářního roku, ve kterém poplatková povinnost vznikla.
6
Opět se jedná o systematickou změnu, zrušení nadbytečných ustanovení, kdy v případě
lhůt pro vyměření a doměření daně (poplatku) se uplatní prekluzivní lhůta v § 148 DŘ (Lhůta
pro stanovení daně). Úprava procesního postupu pak vyplývá z DŘ, kdy i nadále platí, že na
řízení ve věcech místních poplatků se uplatní subsidiárně daňový řád (obdobně jako dříve zákon
o správě daní a poplatků), nestanoví-li zvláštní zákon, tj. ZMP jinak. Ačkoliv tuto tezi již ZMP
neobsahuje výslovně, lze ji dovodit z ustanovení § 2 odst. 3 DŘ (Daní se pro účely tohoto zákona
rozumí peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek) ve spojení s § 4 DŘ
(Tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení se použijí, neupravuje-li jiný zákon správu daní
jinak).
4. V § 14 odst. 2 ZMP byla slova „ohlašovací povinnost ke vzniku a zániku“ nahrazena
slovy „vznik a zánik“ a za slovo „povinnosti,“ byla vložena slova „lhůty pro plnění
ohlašovací povinnosti,“.5
Dle důvodové zprávy se povinnost poplatníka podat ohlášení ke své poplatkové povinnosti
za podmínek a ve lhůtách stanovených OZV vydanou obcí v samostatné působnosti, podřazuje
pod obecná registrační pravidla a pravidla pro tvrzení daně obsažená v DŘ. V návaznosti na
násl. nové ust. § 14a ZMP došlo v ust. § 14 odst. 2 ke zpřesnění příkladmého výčtu toho, co
může OZV obsahovat.
5. Nově vložen § 14a6
upravující ohlašovací povinnost přímo v ZMP
Ohlašovací povinnost je základem pro správné zjištění a stanovení poplatku, jedná se
o určitou obdobu daňového tvrzení, nahrazuje registrační povinnost (§ 125 - §131 DŘ), která se
u místních poplatků nevyužívá. Vymezuje výčet údajů, které poplatník nebo plátce uvede
v ohlášení a rovněž jsou zde vyjádřena specifika správy místních poplatků týkající se např.
doručování poplatníkům se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí a nově je stanovena 15denní lhůta
k ohlášení změn údajů již ohlášených. Nelze tedy stanovit lhůtu kratší, tj. úpravu, která by byla
v neprospěch poplatníka.
Při formulování ohlašovací povinnosti a výčtu údajů požadovaných pro řádné
splnění ohlašovací povinnosti v OZV doporučujeme dodržovat znění v § 14a odst. 1 ZMP.
Obsahem ohlašovací povinnosti by tak měly být následující informace (údaje):
• Kdo: identifikace daňového subjektu - §14a odst. 1 písm. a) ZMP, přičemž pojem „obecný
identifikátor“ vymezuje ust. § 130 odst. 3 DŘ tak, že pro fyzické osoby je jím rodné číslo,
popřípadě jiný obecný identifikátor, stanoví-li tak zákon, a u právnické osoby identifikační
číslo.
4
§ 13: O řízení ve věcech poplatků platí zvláštní předpisy, pokud tento zákon nestanoví jinak.
5
§ 14 odst. 2 tak nově zní: Poplatky zavede obec obecně závaznou vyhláškou, ve které upraví podrobnosti jejich
vybírání, zejména stanoví konkrétní sazbu poplatku, vznik a zánik poplatkové povinnosti, lhůty pro plnění ohlašovací
povinnosti, splatnost, úlevy a případné osvobození od poplatků. U poplatku za užívání veřejného prostranství určí
místa, která v obci podléhají poplatku za užívání veřejného prostranství.
6
§ 14a
(1) V ohlášení poplatník nebo plátce uvede
a) jméno, popřípadě jména, a příjmení nebo název nebo obchodní firmu, obecný identifikátor14a), byl-li přidělen,
místo pobytu nebo sídlo, místo podnikání, popřípadě další adresu pro doručování; právnická osoba uvede též
osoby, které jsou jejím jménem oprávněny jednat v poplatkových věcech,
b) čísla všech svých účtů u poskytovatelů platebních služeb, včetně poskytovatelů těchto služeb v zahraničí,
užívaných v souvislosti s podnikatelskou činností, v případě, že předmět poplatku souvisí s podnikatelskou
činností poplatníka nebo plátce,
c) údaje rozhodné pro stanovení výše poplatkové povinnosti.
(2) Poplatník nebo plátce, který nemá sídlo nebo bydliště na území členského státu Evropské unie, jiného smluvního
státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské konfederace, uvede kromě údajů požadovaných
v odstavci 2 adresu svého zmocněnce v tuzemsku pro doručování.
(3) Dojde-li ke změně údajů uvedených v ohlášení, je poplatník nebo plátce povinen tuto změnu oznámit do 15 dnů ode
dne, kdy nastala.
14a) § 127 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.
7
• Co: údaje rozhodné pro stanovení výše poplatkové povinnosti - § 14a odst. 1 písm. c)
ZMP. Protože každý místní poplatek má svá specifika, pak právě údaje rozhodné pro
stanovení výše poplatkové povinnosti se budou u jednotlivých poplatků lišit.7
Podřadit zde
lze i povinnost ohlásit skutečnosti zakládající nárok na úlevu nebo osvobození od
poplatku.
Ust. § 14a odst. 1 písm. b) a § 14a odst. 2 ZMP, jak již bylo řečeno, zohledňují specifika
správy poplatků např. při doručování poplatníkům se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí
nebo se týkají informací o účtech, souvisí-li předmět poplatku s podnikatelskou činností
poplatníka nebo plátce.
• Do/kdy: lhůty pro plnění ohlašovací povinnosti - § 14 odst. 2 ZMP
Doporučujeme stanovení minimálně 8denní lhůty vzhledem k tomu, jakým způsobem
k lhůtám přistupuje DŘ v § 32 odst. 2: Lhůtu kratší než 8 dnů lze stanovit jen zcela
výjimečně pro úkony jednoduché a zvlášť naléhavé. Lhůtu kratší než 1 den může správce
daně stanovit osobě zúčastněné na správě daní jen s jejím souhlasem.
6. Zrušen § 16 upravující prominutí poplatku
Od 1. 1. 2011 nelze využít institutu individuálního prominutí poplatku a jeho příslušenství.
Dle důvodové zprávy se jedná o ustanovení nadbytečné, neboť ustanovení § 11 odst. 3 dává
obecnímu úřadu dostatečný prostor správního uvážení při event. zvýšení poplatku, a není tudíž
důvod k následnému promíjení poplatku nebo jeho příslušenství a otevření prostoru pro možné
korupční jednání.
K odstranění tvrdosti dopadu regulace v OZV lze stanovit na základě § 14 odst. 2 ZMP
pouze obecné úlevy či osvobození od poplatku, přičemž taková ustanovení nesmějí být založena
na ústavně nepřípustném rozlišování neboli diskriminaci.
Osvobozením je třeba chápat úplné vyjmutí z poplatkové povinnosti, kdežto úlevou se
rozumí snížení poplatkové povinnosti. Osvobození od místního poplatku totiž znamená, že
poplatník místního poplatku z důvodu skutečností spočívajících ve vlastnostech jeho osoby či
skutečností spočívajících v charakteru jím vykonávané činnosti je osvobozen od povinnosti platit
místní poplatek, místnímu poplatku však podléhá, stále jde o poplatníka, jen osvobozeného od
poplatkové povinnosti, ovšem nikoliv automaticky také např. od povinnosti ohlašovací.8
Na obcí stanovené osvobození či úlevy má poplatník právní nárok přímo z příslušné OZV,
kdežto u individuálního prominutí povinnosti platit místní poplatek záleželo na posouzení
(správním uvážení) správce poplatku.
S tím souvisí i přechodné ustanovení Čl. IX bod 2. zákona č. 281/2000 Sb.:
1. Právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se posuzují podle
dosavadních právních předpisů.
2. Žádosti o prominutí poplatku nebo jeho příslušenství, které byly podány podle
dosavadních právních předpisů a které nebyly vyřízeny do dne nabytí účinnosti tohoto
zákona, se posoudí podle podmínek obsažených v dosavadních právních předpisech.
7
Např. u poplatku ze psů (§ 2 ZMP) je to například stáří a počet držených psů, u poplatku za užívání veřejného
prostranství (§ 4 ZMP) předpokládaná doba, způsob, místo a výměra užívání veřejného prostranství, u poplatku ze
vstupného (§ 6 ZMP) druh akce, datum, hodinu a místo jejího konání, výši vstupného,
u poplatku za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst (§ 10 ZMP) počet
a označení vozidel, na které je povolení k vjezdu vydáváno, dobu na kterou je povolení vydáváno, atd.
8
viz též nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 30/06 ve věci obecně závazné vyhlášky města Ostrov č. 6/2003,
o místním poplatku ze psů, publikován pod č. 190/2007 Sb.
8
Nejčastější nedostatky OZV o místních poplatcích, se kterými se Ministerstvo
vnitra setkává při své dozorové praxi:
Ohlašovací povinnost:
• Stanovena pouze písemná forma pro splnění ohlašovací povinnosti (rozpor s § 71 DŘ) –
obdobně stanovení formulářů k ohlášení jako jediného možného způsobu splnění
ohlašovací povinnosti. Ze znění OZV by měla být patrna dobrovolnost využití takového
formuláře. Správce poplatku je povinen přijmout ohlášení, které obsahuje všechny
požadované údaje, byť na jiném tiskopise.
• Nedodržení zákonné 15denní lhůty ke splnění ohlašovací povinnosti, dojde-li ke změnám
v ohlášených údajích (rozpor s § 14a odst. 3 ZMP).
• Stanovení povinnosti každoročně dokládat, že nárok na osvobození trvá – s ohledem na
zákonné ust. § 14a odst. 3 ZMP a princip šetřit práva (nezatěžovat) poplatníka to již nelze.
Protože se jedná změnu v poskytnuté informaci, zda nárok na osvobození vznikl či zanikl,
uplatní se § 14a odst. 3 ZMP a v něm stanovená 15denní lhůta. Při pochybnostech, zda
osvobození trvá, má správce poplatku řadu instrumentů dle DŘ, kterak tuto skutečnost
ověřit.
• Stanovení povinnosti pořizovat protokol o zahájení a ukončení provozu také u jiných
technických herních zařízení. Tato povinnost je dána pouze u VHP dle § 5 vyhlášky
č. 223/1993 Sb., o hracích přístrojích, proto ji nelze v OZV požadovat závazně v rámci
ohlašovací povinnosti po provozovateli jiných technických herních zařízení povolených
Ministerstvem financí.
• Požadovat další údaje nesouvisející s předmětem poplatku – rozpor s § 14a odst. 1 písm.
c) ZMP.
Vedení a předkládání evidenční knihy:
• Vedení evidenční knihy – povinné zapisování dalších údajů, než jaké stanoví zákon
(rozpor s § 3 odst. 4 ZMP, event. § 7 odst. 3 ZMP).
• Stanovení povinnosti předkládat např. pololetně evidenční knihu ke kontrole správci
poplatku. Předkládat evidenční knihu je poplatník povinen až na výzvu správce poplatku
při výkonu jeho kontrolní činnosti. Akceptovat v OZV lze ustanovení, které pouze informuje
o povinnosti plátce či poplatníka předkládat evidenční knihu ke kontrole obecně nikoli v již
předem daných intervalech (termínech).
Sankční ustanovení:
• Odkazování na zrušený ZSDP, resp. na sankce v něm stanovené (viz např. dřívější
formulace typu „Tomu, kdo nesplní povinnost nepeněžité povahy ve lhůtě stanovené touto
vyhláškou, může správce poplatku uložit pokutu ve smyslu ustanovení § 37 a § 37a
zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů“) – dané
znění plnilo do 31. 12. 2010 informační úlohu o možnosti uložení pokuty za nesplnění
povinností nepeněžité povahy dle § 37 a 37a zákona o správě daní a poplatků. Od 1. 1.
2011 po nabytí účinnosti DŘ však lze pro případy vynucení plnění ohlašovací povinnosti
využít pořádkové pokuty podle § 247 odst. 2 tohoto zákona, dle kterého za nesplnění
procesní povinnosti nepeněžité povahy po předchozí výzvě a při splnění podmínky podle
§ 247 odst. 3 daňového řádu může správce poplatku uložit pořádkovou pokutu až do výše
50 000 Kč. Pokutu podle tohoto ustanovení lze však uložit pouze do doby, než správce
poplatek vyměří platebním výměrem na základě použití pomůcek. Jinými slovy,
pořádkovou pokutu nelze použít jako sankci (trest), ale jako prostředek k získání
součinnosti poplatníka pro správné stanovení výše poplatku. Ustanovení § 250 daňového
9
řádu upravující pokutu za opožděné tvrzení daně nelze použít, neboť to vylučuje nové
ustanovení § 11 odst. 4 ZMP.
Splatnost poplatku:
• Nestanovení, špatné stanovení splatnosti – vede k neaplikovatelnosti OZV – nemožnosti
poplatek vybrat.
Poplatek ze psů:
• Nereflektována změna osoby poplatníka z vlastníka na držitele psa.
• Zpoplatnění držení psa mladšího 3 měsíců (nebo vůbec jakékoliv rozšíření předmětu
poplatku nad rámec ZMP i u jiných poplatků).
Poplatek ze vstupného:
• Ukládání povinnosti předložit správci poplatku vstupenky k orazítkování před konáním
akce.
• Povinnost předložit správci poplatku ke kontrole neprodané vstupenky.
• Stanovení náležitostí, jak mají vstupenky vypadat, resp. jaké údaje mají obsahovat, jde již
nad rámec zákona - uložení takového povinnosti není možné považovat za úpravu
podrobností vybírání poplatku ve smyslu ustanovení § 14 odst. 2 ZMP. Je třeba rozlišovat,
zda se jedná o uložení povinnosti obecně předložit vstupenky v rámci ohlašovací
povinnosti před konáním akce (přípustné) a povinnosti předložit vstupenky k orazítkování
či předložit neprodané vstupenky (nad rámec zákona).
Poplatek za užívání veřejného prostranství:
• Vázání zániku poplatkové povinnosti u poplatku za užívání veřejného prostranství na
uvedení veřejného prostranství do původního stavu a s tím související stanovení
povinnosti ohlásit správci poplatku uvedení veřejného prostranství do původního stavu.
S ohledem na hlavní účel veřejného prostranství, kterým je primárně jeho obecné užívání,
doporučujeme, aby namísto slov veřejné prostranství bylo uvedeno do původního stavu
jako vhodnější užít slov veřejné prostranství bylo uvedeno do stavu způsobilého
k obecnému užívání. Pokud by totiž bylo uvedením do původního stavu rozuměno např.
znovuzatravnění plochy porušené jejím užíváním, byl by nucen poplatník platit poplatek
i za dobu, kdy již veřejné prostranství fakticky neužívá. Akceptovat lze formulaci „uvedení
do původního stavu“ v případě, kdy by např. v závorce nebo v poznámce pod čarou byl
tento pojem vysvětlen demonstrativním výčtem.9
• U poplatku za užívání veřejného prostranství spočívajícího v umístění zařízení sloužících
pro poskytování prodeje a služeb nezřídka dochází k podřazení a stanovení sazby taktéž
za manipulační prostor k uvedeným zařízením. Plochy veřejného prostranství, které slouží
k vykládání, nakládání či přenášení zboží z aut, nebo prostranství, kde se pohybují
zákazníci, není možné v rámci poplatku za umístění zařízení sloužícího pro poskytování
prodeje nebo služeb zpoplatnit.
Manipulační plocha v souvislosti s užíváním veřejného prostranství pro umístění
prodejních zařízení (tj. manipulační plocha chápaná jako veřejné prostranství, které slouží
k vykládání, nakládání či přenášení zboží z aut, nebo prostranství, kde se pohybují
9
S odkazem na rozsudek Nejvyššího ČR soudu ze dne 7. září 2004, sp. zn. 22 Cdo 1567/2004, jenž vykládá pojem
„šikanózní výkon práva“ jako „… takový výkon práva, jehož jediným cílem je poškodit jiného. Jednání, které je šikanózní
anebo které je zneužitím práva, je v rozporu s dobrými mravy, a proto mu lze odepřít ochranu.“ je třeba pojem uvedení
do původního stavu vykládat v širším smyslu nikoli doslovně. Ministerstvo vnitra proto tento formulační nedostatek
v OZV obcím doporučuje zpřesnit pouze v rovině metodické nikoli dozorové.
10
zákazníci) nelze jako taková zpoplatnit sazbou místního poplatku za užívání veřejného
prostranství spočívajícího v umístění dočasných staveb a zařízení sloužících pro
poskytování prodeje a služeb. Tento manipulační prostor však lze podřadit pod zvláštní
užívání spočívající např. v umístění stavebních nebo reklamních zařízení, umístění
skládek apod. Zde záleží na správci poplatku, kterou sazbu z OZV využije pro správné
zjištění, stanovení a zabezpečení úhrady poplatku.
• Zvýšení sazby až na desetinásobek u cirkusů – v rozporu s ust. § 4 odst. 4 věty druhé
ZMP.
• Stanovení sazby na atrakci nikoli na m² záboru veřejného prostranství.
• Nedostatečné vymezení (specifikace) veřejného prostranství pro účely jeho zpoplatnění –
v rozporu s ust. § 14 odst. 2 věty poslední ZMP a s principem určitosti právní normy
a s principem právní jistoty adresátů normy.
Z konstantní judikatury Ústavního soudu (např. sp. zn. Pl. ÚS 14/95, Pl. ÚS 21/02, Pl. ÚS
1/05 nebo Pl. ÚS 35/06) rovněž vyplývá, že „...obec, též s ohledem na právní jistotu poplatníků
místních poplatků, musí při stanovení místního poplatku za zvláštní užívání veřejného
prostranství v obecně závazné vyhlášce dostatečně konkrétně a přesně určit místa, za jejichž
zvláštní užívání bude místní poplatek vybírán, tak, aby nemohlo dojít k jejich záměně, přičemž
prostá transpozice legální definice veřejného prostranství dle § 34 zákona o obcích do obecně
závazné vyhlášky takový ústavní požadavek právní jistoty poplatníků pro účel stanovení místních
poplatků nesplňuje. Zpoplatnění se totiž nemusí týkat všech veřejných prostranství. Proto je
nutné provést přesnou specifikaci veřejných prostranství pro zvláštní užívání uvedením názvu
místa nebo jinak blíže charakterizovat jejich umístění v obci, aby byla vyloučena jejich záměna
a současně aby nebyla narušena právní jistota občanů.
Obec může v OZV vymezit veřejná prostranství (pozitivně nebo negativně) několikerým
způsobem:
1) písemnou formou (úplný výčet) přímo v textu vyhlášky či v její příloze, tvořící nedílnou
součást vyhlášky,
2) graficky - jednoduchou mapkou či plánkem, která je rovněž nedílnou součástí OZV,
3) kombinací obou metod.
Např. ustanovení, že za veřejná prostranství se dále považují pozemní komunikace,
tj. silnice, místní a účelové komunikace, veřejná zeleň a další prostory přístupné každému
bez omezení je velmi neurčité a široké, navíc s využitím právně neurčitého pojmu „další prostory
přístupné každému bez omezení“ nezajišťuje právní jistotu adresátů OZV a je proto v rozporu
s 14 odst. 2 věty poslední zákona o místních poplatcích, dle které obec u poplatku za užívání
veřejného prostranství určí místa, která v obci podléhají poplatku za užívání veřejného
prostranství.
Sazba poplatku x paušál:
U jednotlivých druhů poplatků je ZMP stanovena pevná sazba, kterou mohou obce určit v OZV,
přičemž u některých poplatků je možno stanovit paušální částku poplatku:
a) Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt - § 3 odst. 5 - Obec může stanovit poplatek
týdenní, měsíční nebo roční paušální částkou.
b) Poplatek za užívání veřejného prostranství - § 4 odst. 4 - Obec může stanovit poplatek týdenní,
měsíční nebo roční paušální částkou.
c) Poplatek ze vstupného - § 6 odst. 3 - Obec může po dohodě s poplatníkem poplatek stanovit
paušální částkou.
d) Poplatek z ubytovací kapacity - § 7 odst. 4 - Obec může po dohodě s poplatníkem stanovit
poplatek roční paušální částkou.
11
e) Poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem - § 10 odst. 3 - Obec může po dohodě
s poplatníkem stanovit poplatek také paušální částkou.
Nedostatky v OZV týkající se stanovení sazby paušální částkou:
• Stanovení sazeb nad rámec zákonných limitů.
• Stanovení paušální částky (po dohodě s poplatníkem) bez uvedení konkrétní výše
paušálu přímo v OZV.
Výše paušální částky musí být uvedena v OZV tak, aby platila pro všechny poplatníky
stejně. O výši paušální částky nikdy nerozhoduje obecní úřad a nelze tudíž stanovovat
poplatek paušální částkou až po dohodě obce s poplatníkem, aniž by sazba této
paušální částky byla uvedena v OZV obce.
Výše paušální částky musí být předmětem právní úpravy přímo v OZV, nikoliv až jednotlivého
poplatkového řízení.
Co se rozumí „Po dohodě s poplatníkem“ vymezuje Ústavní soud např. v nálezu sp. zn.
Pl. ÚS 20/06: „… předmětem dohody může být pouze to, jestli obec bude vybírat daň
v podobě OZV, nebo ve výši paušálu stanoveném obcí. Paušální částku nelze stanovit ad hoc
pro konkrétní individuální případ, ale sazba paušálu musí být v OZV konkrétně vymezena
s tím, že na „dohodě s poplatníkem“ bude pouze otázka, zda se v jeho případě aplikuje
poplatek stanovený procentní sazbou nebo paušálně. Pokud by obec v OZV svěřila až správci
poplatku právo stanovit poplatek po dohodě s poplatníkem paušální částkou, jednala by
v rozporu s § 6 odst. 3 věta druhá ve spojení s § 14 ZMP. Oprávnění stanovit na žádost
poplatníka poplatek paušální částkou by muselo být výslovně stanoveno zákonem.“
• Stanovení denní paušální částky – nelze již z povahy pojmu a smyslu paušálu.
• Stanovení paušálu bez současného stanovení sazby za den a m² záboru veřejného
prostranství – při nepoměru výše paušálu k výši sazby, která by vycházela na den, je
třeba upozornit na možné riziko při odvolání poplatníka proti platebnímu výměru. Vždy by
měla být zachována určitá proporcionalita mezi příslušným paušálem a denní sazbou.
• Zvýšení sazby až na desetinásobek u cirkusů – rozpor s § 4 odst. 4 ZMP, který v druhé
větě umožňuje zvýšení sazby na desetinásobek pouze za užívání veřejného prostranství
k umístění prodejních nebo reklamních zařízení, lunaparků a jiných atrakcí.
• Stanovení sazby na jednotlivou atrakci a den nikoli na m² a den záboru veřejného
prostranství.
Např. OZV stanoví paušální poplatek ve výši 100 Kč za jednotlivou atrakci při použití
veřejného prostranství pro provoz lunaparku, cirkusu a jiných podobných atrakcí.
Stanovení paušální částky za užívání veřejného prostranství je dle § 4 odst. 4 ZMP
možné, nicméně musí být patrné, k jakému časovému období se stanovená paušální
částka váže. Může to být paušální částka týdenní, měsíční nebo roční; paušální částku
vztahující se ke dni stanovit nelze.
• Stanovení sazby poplatku za systém komunálního odpadu sice v maximální možné výši
500,- Kč avšak v nesprávném rozložení této sazby do dvou složek dle § 10b odst. 3 ZMP
(např. 0,- Kč a 500,- Kč).
Sazba tohoto poplatku je stanovena jako dvousložková a tvoří ji součet částky ve výši až
250 Kč za poplatníka a kalendářní rok a částky stanovené obcí na základě skutečných
nákladů obce předchozího roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu, opět
maximálně ve výši až 250 Kč za poplatníka a kalendářní rok. V rozporu s ust. § 10b
odst. 3 ZMP je tak stanovení sazby poplatku rozložením na částku za poplatníka
a kalendářní rok na částku 0,- Kč a částku 500,- Kč.
Osvobození x prominutí:
12
• Stanovení možnosti individuálního prominutí poplatku na žádost poplatníka – rozpor s ust.
§ 14 odst. 2 ZMP – vzhledem ke zrušení této možnosti v dřívějším ust. § 16 ZMP.
• Podmiňování nároku na osvobození plynoucí přímo ze ZMP stanovením dalších
povinností.
Způsoby platby poplatku:
• Stanovení platby pouze hotově nebo pouze bezhotovostním převodem na určený účet pro
účely poplatkové vyhlášky lze uvažovat, že se jedná o všechny, resp. nejčastější
způsoby platby poplatku, tzn. jsou-li oba tyto způsoby v OZV uvedeny, je taková úprava ze
strany MV akceptovatelná. Pokud však OZV stanoví pouze možnost platit poplatek hotově
nebo pouze bezhotovostním převodem, dochází již k určitému omezování (krácení) práv
poplatníka a taková ustanovení jsou shledávána v rozporu s § 163 odst. 3 DŘ.
Správce daně nemůže odmítnout platbu poplatníka provedenou hotově na pokladně
obecního úřadu, byť OZV stanoví možnost pouze bezhotovostní platby, jelikož zákon,
tj. předpis vyšší právní síly, tuto formu umožňuje.
Nepřesné přejímání zák. citace:
• Doslovné přejímání zákonného znění představuje tzv. superfluum (ustanovení nadbytečné
k zákonné úpravě), nicméně deklarace zákonné povinnosti znovu v OZV bez dalšího
nezpůsobuje nezákonnost takové OZV (uplatní se zásada superfluum non nocet –
zbytečné neškodí; raději víc než méně).10
Je-li ustanovení zákona parafrázováno, záleží
na konečném významu takové obměny. Do rozporu se zákonem se může dostat
nepřesný opis, ze kterého vyplývá jiný výklad (závěr), než jaký byl zamýšlen
zákonodárcem. Vždy je proto vhodné, je-li do OZV převzato zákonné ustanovení ať už
doslovně nebo v určité modifikaci, odkázat přímo v článku OZV nebo odkazem
v poznámce pod čarou na příslušné ustanovení zákona.
• Poznámky pod čarou nemají normativní význam, proto nepřesně opsané citace zákona,
neaktuální odkazy na již neplatné či zrušené zákony apod. nezakládají samy o sobě
nezákonnost OZV. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 22/99 je posláním
poznámek pod čarou či vysvětlivek pouhé zlepšení přehlednosti a orientace v právním
předpisu formou legislativní pomůcky, která z povahy věci nemůže stanovit závazná
pravidla chování nebo pravidla pro interpretaci daného ustanovení.
• Při transponování znění zákona do OZV však vždy záleží, jak je příslušná problematika
formulována a jaký účel její autor sleduje. Nezřídka se stává, že obce při tvorbě OZV
nepostřehnou v jimi navrhovaném znění jinou možnou interpretaci či nechtěný dopad
normy v praxi, kdy ustanovení není sice v rozporu se zákonem, nicméně vede
k aplikačním potížím, špatné vymahatelnosti či dokonce k neaplikovatelnosti. Při tvorbě
OZV lze proto doporučit pravidlo opačné k výše uvedenému superluu a sice – méně je
někdy více, obzvlášť pokud, jak konstatoval Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze
dne 23. listopadu 2004, č. j. 2 Afs 122/2004-69 (publikovaný pod č. 474 ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 3/2005), je-li OZV nesrozumitelná
a nepředvídatelná, musí jít negativní následky této právní úpravy k tíži autora, a nikoliv
adresáta právního předpisu.
* * *
Dotazy a názory z pléna:
10
Viz též nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/97 (Mníšek pod Brdy) nebo nález sp. zn. Pl. ÚS 69/04 (Ústí nad
Labem)
13
Přepis zvukového záznamu
Dotaz – Mgr. Martin Koníček, KÚ Jihomoravského kraje:
Nechystá MV ve spolupráci s MF změnu vzorové OZV o místním poplatku za provozovaný
výherní hrací přístroj nebo jiné technické herní zařízení povolené MF podle jiného právního
předpisu? Dosud je ve vzoru zastáván výklad za povolený/provozovaný VHP a povolené jiné
technické herní zařízení. Myslíme si však, že by zpoplatnění obou těchto herních zařízení mělo
být totožně stanoveno za provozovaný přístroj, byť by byl potom postup pro správce poplatku
náročnější. Když jsme se tím totiž zabývali při odvolacích řízeních, dospěli jsme k závěru, že
pokud by se zachovalo zpoplatnění za povolené jiné technické herní zařízení nezávisle na tom,
zda je také provozované či nikoli, dostal by se takový postup do rozporu se ZMP co do okamžiku
vzniku poplatkové povinnosti.
Odpovídá – Mgr. Matějková, MV:
Předmětná vzorová OZV byla tvořena ve spolupráci s MF a dle jeho metodického doporučení,
které vychází z jazykového a systematického výkladu vymezení předmětu poplatku v ust. § 10a
ZMP, ze kterého lze dovodit, že pojem „provozovaný“ lze vztahovat pouze k VHP. Povolená jiná
technická herní zařízení jsou předmětem poplatku bez ohledu na skutečnost, zda jsou
provozována či nikoliv. Toto stanovisko respektuje skutečnost, že problematiku nelze zužovat
pouze na výklad nového slovního spojení, ale je nutno brát v úvahu všechna ustanovení, jichž se
novela dotknula se zaměřením na předmět poplatku. V současné době, pokud nedojde
k názorovému posunu na MF, v jehož kompetenci je výklad ZMP, MV o změně vzorové OZV
v nastíněném smyslu neuvažuje. Pokud však obce stanoví poplatkovou povinnost u všech
herních zařízení v návaznosti na jejich faktický provoz, MV taková ustanovení akceptuje jako sice
nepřesná, přesto výkladem dovoditelné úlevy či osvobození od poplatku. Ve vzorové OZV
nicméně doporučujeme uvádět tyto případy přesněji do samostatného ustanovení
upravující úlevy a osvobození.
Dle aktuálních informací ředitele odboru 34 - Státní dozor nad sázkovými hrami a loteriemi MF se
pracuje na aktualizaci metodického sdělení MF z 6. 8. 2010, ale k této otázce či poskytnutí
bližších informací bych předala slovo JUDr. Jiráskové.
Odpovídá – JUDr. Jirásková, MF:
Pokud jde o vymezení předmětu tohoto poplatku, ten je vymezen v ZMP, který říká, že poplatku
podléhá každý povolený VHP a dále každé jiné technické herní zařízení povolené MF. Je otázka,
jak se k tomuto poplatku postaví obec, zda jej vůbec chce zavádět a vybírat. Pokud ano, zda
chce zpoplatňovat pouze VHP tak, jak to činila do 16. 6. 2010, kdy nabyla účinnosti předmětná
novela ZMP - zákon č. 183/2010 Sb., anebo zda chce zpoplatňovat i jiná technická herní zařízení,
a to všechna, která jsou povolena anebo pouze ta, která jsou povolena a současně provozována.
Pokud by obec došla k závěru, že chce zpoplatňovat jen provozovaná technická herní zařízení,
tak bych se přimlouvala za to, aby tuto skutečnost ošetřila v OZV prostřednictvím úlev anebo
osvobození od poplatku, nikoliv ve vymezování jeho předmětu. Je pouze na obci, jakou úpravu si
zvolí, ač je potom ten poplatek náročný na správu. Ze zpráv od obcí i z jednání provozovatelů,
kteří poměrně rychle reagují na jakoukoliv metodiku MF dalším výkladem, jakož i z praxe obcí lze
vidět, že správa tohoto poplatku je nepochybně náročná. Nicméně, a to je trošku do vašich řad,
nabyla jsem dojmu, že obec si mnohdy zjednodušuje svoji práci jako správce poplatku v tom, že
ne zcela prvořadě využívá institut pro vyměření poplatku, kterým je ohlašovací povinnost. Je tedy
třeba trvat na tom, aby poplatník plnil svou ohlašovací povinnost a se správcem poplatku
komunikoval. Nástroje na to, jak donutit poplatníka k součinnosti, daňový řád dává. Nejdříve
správce poplatku komunikuje s poplatníkem, který v rámci ohlašovací povinnosti musí sdělit údaje
rozhodné pro vyměření místního poplatku. Víme, že mnozí poplatníci ne zcela řádně plní svoji
ohlašovací povinnost, když nahlásí centrální jednotku, ale např. 32 dalších videoterminálů, které
jsou na ni napojené, již neohlásí. Už zde by měl správce poplatku reagovat, že nebyla řádně
14
plněna ohlašovací povinnost a vyzývat provozovatele k doplnění takového neúplného ohlášení.
Tou výzvou, kterou by použil obecní úřad k doplnění, je výzva podle § 92 odst. 4 daňového řádu,
tj. výzva, která se uplatňuje v rámci dokazování.
Obec také může na poplatníkovi požadovat, aby předložil listinné důkazy (např. příslušná
povolení MF), protože důkazní břemeno nese poplatník. Pokud ani poté poplatník řádně
nekomunikuje, přichází v úvahu institut pořádkové pokuty. Další možnost, kterou má obecní úřad
k dispozici jako správce poplatku, je požádat o poskytnutí informace další orgány veřejné správy,
především finanční úřady, které mají informace o provozovaných herních zařízeních. Mohou
finančnímu úřadu i ohlásit nebo oznámit, že provozovatel neplní vůči správci poplatku řádně své
povinnosti a nechť se k takovému provozovateli vypraví minimálně na dohlídkovou činnost.
V nejzazším případě lze také požádat o další informace MF, konkrétně odbor 34, aby sdělil, která
zařízení na území obce povolil. Neříkám, že je to jednoduché, ale správce poplatku má v rukou
instituty, aby tento poplatek řádně vybral.
Dotazující - Mgr. Martin Koníček, KÚ Jihomoravského kraje:
Proces, jak dosáhnout vyměření, je nám celkem jasný, jen jsme se nesmířili s tím, že by
předmětem tohoto poplatku mělo být povolené jiné technické herní zařízení, protože pak se
dostávám k situaci, jak určit místní příslušnost správce poplatku, protože ta by se pak musela
v průběhu na základě něčeho měnit. Když jsem se tím zabýval, narazil jsem u místní příslušnosti
na to, že by to asi nemělo být povolené jiné technické herní zařízení, protože na základě toho já
neurčím místní příslušnost, resp. bych musel říct, že místní příslušnost mi neurčuje zákon, nýbrž
rozhodnutí MF o povolení provozu jiných technických herních zařízení.
Odpovídá - JUDr. Jirásková, MF:
Problém by vám mohlo vyřešit metodické doporučení MF, které má v gesci odbor 34, který
vypracovává příkladmý výčet jiných technických herních zařízení spadajících do této množiny
a také způsob, jak na ně aplikovat místní poplatek. Např. u videoloterijních terminálů, které nás
asi nejvíc trápí, je místní příslušnost určena podle toho, kde je ten videoterminál umístěn, a kde je
konečný styk s hráčem, resp. kde bude realizována ta skutečná hra, konečný výstup. Doufám, že
v brzké době bude tato činnost ukončena a vy byste měli toto metodické doporučení dostat
k dispozici.
Doplňuje - Mgr. Prokop, MV:
Rád bych v této souvislosti upozornil na připravovaný seminář pracovně nazvaný „Hazard“, který
pořádá MV ve spolupráci s MF dne 28. 4. 2011 a jehož stěžejním bodem bude vystoupení
zástupců odboru 34 - Státní dozor nad sázkovými hrami a loteriemi. Právě na tomto semináři by
měly být více řešeny dotazy směřující k místnímu poplatku za provozovaný VHP nebo jiné
technické herní zařízení povolené MF podle jiného právního předpisu.
Reaguje - JUDr. Jirásková, MF:
MF může podávat jen metodická doporučení a případná výkladová stanoviska, takže chápu vaše
obavy, pokud by došlo k soudním sporům. Nicméně je otázka, co vy jako krajský úřad budete
v rámci své metodické činnosti obcím doporučovat a jak se ta která konkrétní obec zařídí. Zda
bude zpoplatňovat jen fakticky provozovaná nebo všechna povolená jiná technická herní zařízení.
Pozn. MV: MF je výkladovým garantem ZMP, DŘ i zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných
podobných hrách, v platném znění (dále jen „zákon o loteriích“), poskytuje ÚSC metodická
doporučení. Vzhledem k tomu, že se zde jedná o přenesený výkon státní správy, OÚ i KÚ jsou
povinni výkladová stanoviska MF respektovat.
15
Dotazující - Mgr. Martin Koníček, KÚ Jihomoravského kraje:
Soudní spory určitě budou, bude to asi i obtížné. Jak zaznělo, že místní příslušnost je dána
umístěním koncového terminálu, pak se zase dostávám do okamžiku, že se místní příslušnost
určí třeba i 3 měsíce poté, co byl jednotlivý terminál povolen, a takové případy samozřejmě jsou.
V odvolacích řízeních jsme ty rozdíly měli až několikaměsíční. Naštěstí jsme měli předmět
vymezen na „provozovaný“, ale obecně si provozovatelé asi nebudou chtít nechat zpoplatnit
terminály, které vůbec neprovozovali. My samozřejmě tak, jak jsou přijímány vyhlášky,
respektujeme obojí znění, neboť jsou to pro nás obecně závazné právní předpisy, proto pak bude
spíše na straně soudu, který se může opřít o Ústavu a říct, že ho vyhláška nezajímá, protože si ji
vyloží třeba jako nezákonnou a naše rozhodnutí zruší pro nezákonnost, protože jiný zrušovací
důvod neshledá. Jde o to předejít zbytečným komplikacím, když by se pak řízení vrátilo zpět na
obce, které by musely platit i případný úrok z neoprávněně vybrané částky.
II. Aplikace daňového řádu na správu místních poplatků
JUDr. Zdeňka Jirásková, Ministerstvo financí, odbor 26 - Majetkové daně, daň silniční,
poplatky a oceňování
Místní poplatky jsou zahrnovány do oblasti daní, které směřují přímo do rozpočtu obce, proto na
řízení v oblasti místních poplatků je vedle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMP“ nebo „zákon o místních poplatcích“) aplikován také
zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění zákona č. 30/2011 Sb. (dále jen „DŘ“ nebo „daňový
řád“), dle jehož § 4 DŘ se daňový řád nebo jeho jednotlivá ustanovení použijí, neupravuje-li jiný
zákon správu daní jinak.
Předmět správy daní § 2 DŘ
Daní se rozumí peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek. Daň zahrnuje
i příslušenství daně. Za příslušenství místního poplatku se považuje jeho zvýšení, náklady
řízení a pořádková pokuta. Osud daně však nesledují náklady řízení a pořádková pokuta a za
příslušenství daně se nepovažuje pokuta uložená za přestupek podle ust. § 246 DŘ.
Pro oblast místních poplatků je třeba upozornit na technickou novelu daňového řádu - zákon
č. 30/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, a další související zákony,
která se dotkla ust. § 11 ZMP tak, že nově je možné u poplatníků (nikoli plátců) vyměřit místní
poplatky nejenom platebním výměrem, ale i hromadným předpisným seznamem. Hromadný
předpisný seznam obce využijí zejm. v té oblasti, kde daňová povinnost stíhá široký okruh
poplatníků. V této souvislosti se nabízí poplatek ze psů a poplatek za provoz systému nakládání
s komunálním odpadem, tak jak to doporučoval i Ústavní soud.
Subjekty správy místních poplatků § 6 DŘ
Pokud jde o subjekty správy místních poplatků, pohybujeme se v jiných pojmech, které daňový
řád užívá a tyto subjekty vymezuje jako subjekty zúčastněné na správě daní nebo tedy na
správě místních poplatků, kam se řadí – poplatkový subjekt (poplatník a plátce poplatku) a třetí
osoby (jiné fyzické nebo právnické osoby). Obecnou definici pojmů plátce a poplatníka už
v daňovém řádu nemáme, a to proto, že byla považována za nadbytečnou, jelikož tyto osoby
definují hmotně-právní daňové zákony, které zároveň stanoví povinnost platit daň nebo daň
odvádět nebo ji nějakému subjektu srážet. Ust. § 20 odst. 1 DŘ pouze obecně říká, že daňovým
subjektem je osoba, kterou za daňový subjekt označuje zákon, jakož i osoba, kterou zákon
označuje jako poplatníka nebo jako plátce daně.
Za správce poplatku jsou považovány příslušné obecní úřady, které však stojí mimo osoby
zúčastněné na správě. Správce poplatku není zahrnován mezi osoby zúčastněné na správě,
neboť se tím zdůrazňuje skutečnost, že je to právě správce poplatku, který celé daňové řízení
16
řídí. Má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech souvisejících se
správou místních poplatků a má v daňovém řízení určitá oprávnění (§ 11 DŘ) jako vést jednotlivá
daňová (poplatková) řízení, provádět vyhledávací činnost, kontrolovat plnění povinností osob
zúčastněných na správě daní, vyzývat ke splnění povinností, zabezpečovat placení daní, zřizovat
a vést registry a evidence poplatkových subjektů a jejich poplatkových povinností (pouze za
předpokladu, že tyto registry zřizuje a využívá pro oblast daní, tj. k tomuto jedinému cíli) a ve
správné výši a v řádných termínech zabezpečit plnění platebních povinností.
Činnost správce poplatku je vykonávána prostřednictvím úředních osob, což je nový termín,
který se v daňovém řádu objevil. Dříve se používal pojem pracovník správce daně. Úřední
osobou je zaměstnanec obecního úřadu, který se prokazuje služebním průkazem, popř. jiným
způsobem. O tom, kdo je v dané věci úřední osobou, správce poplatku na požádání informuje
osobu zúčastněnou na řízení. Úřední osoba na požádání sdělí své jméno, příjmení, služební
nebo obdobné označení a ve kterém org. útvaru je zařazena.
Zavedení místních poplatků viz § 14 ZMP
Pokud jde o zavedení místních poplatků formou obecně závazných vyhlášek, o tom
podrobně hovořila Mgr. Matějková. Vytknout lze pouze, že nová úprava v § 14 ZMP není zrovna
nejšťastnější. Dříve jsme byli zvyklí na to, že obsahem OZV bylo stanovení ohlašovací povinnosti
ke vzniku a zániku poplatkové povinnosti. Dnes (s účinností od 1. 1. 2011) je to vznik a zánik
poplatkové povinnosti a stanovení lhůt k plnění ohlašovací povinnosti (oznámení vzniku a zániku
poplatkové povinnosti), což je věc, kde obec žádné velké pole působnosti nemá, protože musí
dodržovat vznik a zánik poplatkové povinnosti tak, jak jej u příslušných poplatků vymezuje ZMP.
Obec není oprávněna vázat vznik nebo zánik poplatkové povinnosti na jiné skutečnosti, které
vymezí v OZV.
Určení lhůty k provedení úkonu § 32 DŘ
Pokud jde o určení lhůty k provedení úkonu, je trošku nesystémově zařazena do této části, ale
zařadila jsem ji zde proto, abych zdůraznila, že osmidenní lhůta je lhůta v daňovém řízení velmi
mimořádná. Stanoví ji správce daně rozhodnutím, a jelikož jde o lhůtu, která je považována za
krátkou, musí být v rozhodnutí vždy její využití odůvodněno, pomineme-li tu nekratší možnou
jednodenní lhůtu, kterou daňový řád rovněž umožňuje stanovit se souhlasem poplatníka.
Tuto lhůtu zde zmiňuji proto, aby obce při stanovení lhůty pro ohlášení vzniku a zániku
poplatkové povinnosti v OZV neurčovaly lhůtu kratší než 8 dní, ale raději tu nejčastější 15denní
lhůtu.
Správcovské lhůty kratší než 8 dnů musí být nejen zdůvodněny, ale obvykle se stanoví pro úkony
jednoduché a zvlášť naléhavé.
Jinak je zachována koncepce, že lhůta začíná běžet až následující den po dni, kdy došlo ke
skutečnosti určující počátek běhu lhůty.
Ohlašovací povinnost § 14a ZMP
Ohlašovací povinnost je základem následného vyměření nebo stanovení poplatku ve správné
výši, nahrazuje registrační činnost (upravenou DŘ v § 125 – 131). Jedná se o určité tvrzení
poplatníka, byť není na stejné úrovni jako u jiných daní, kde máme řádné daňové tvrzení nebo
dodatečné, které v oblasti místních poplatků neaplikujeme. Nově je však ohlašovací povinnost
jednoznačně povinností vyplývající přímo ze ZMP, takže i kdyby nebyla obsahem OZV,
poplatkový subjekt má povinnost sdělit požadované údaje, aniž by k tomu byl předem vyzván,
ohlásit změnu uvedených údajů, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy nastaly, neboť se jedná
o zákonnou lhůtu.
Nicméně správně by ohlašovací povinnost měla být raději vždy upravena v OZV tak, aby
odpovídala charakteru toho konkrétního místního poplatku a stejně tak vždy upozorňujeme na to,
17
že např. v oblasti poplatku za provoz systému nakládání s komunálním odpadem asi obce
nebudou výrazně trvat na ohlašování, přihlašování nebo oznamování poplatníka, že má trvalý
pobyt v obci nebo, že má v obci rekreační objekt., neboť se jedná o záležitosti, které může
správce poplatku zjistit prostřednictvím informačních systémů sám bez nutné součinnosti
poplatníka. Proto bych zde ráda upozornila, aby obce s ohlašovací povinností pracovaly velmi
rozumně, jelikož celým daňovým řízením se uplatňuje i zásada co nejméně zatěžovat daňový
subjekt. Tato zásada nesouvisí s tím, že daňový subjekt je nositelem daňového břemene a že má
vždy prokázat to, co právě tvrdí nebo to, co na sebe přiznává, ale s tím, co může správce
poplatku zjistit v rámci procesní ekonomie rychlejším způsobem a hospodárněji určité
skutečnosti, než kdyby to striktně vyžadoval přímo od poplatníka.
Pořádková pokuta (§ 247 DŘ)
Pořádkovou pokutu dle § 247 DŘ může uložit správce poplatku do výše 50.000 Kč tomu, kdo
ztěžuje nebo maří správu poplatku (např. tím, že neplní ohlašovací povinnost), bez dostatečné
omluvy nevyhoví ve stanovené lhůtě výzvě ke splnění procesní povinnosti nepeněžité povahy,
která mu byla stanovena zákonem nebo správcem poplatku. Lze ji však uložit nejpozději do 1
roku.
Jedná se o institut, kterým může obec nebo obecní úřad vynucovat plnění ohlašovací povinnosti
od poplatníka. Dříve byla v této oblasti využívána pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité
povahy podle zákona o správě daní a poplatků, což někdy obce využívaly vůči poplatníkovi jako
sankci v případě neoznámení nějaké změny ve své poplatkové povinnosti. Nicméně dle
daňového řádu je pořádková pokuta donucovací prostředek, tzn., že tuto pokutu využívá správce
poplatku k tomu, aby zajistil součinnost s poplatníkem, případně s třetí osobou, ale rozhodně ji
nelze využívat jako následnou sankci. Pokud bude pořádková pokuta aplikována na konkrétní
případ teprve v průběhu řízení, např. správce poplatku se až po vydání platebního výměru dozví,
že poplatník neohlásil např. vznik nároku na osvobození nebo skutečnost, že přestal být
poplatníkem z důvodu úhynu psa, a teprve poté, co obdrží platební výměr je součinný, v tomto
momentě už mu nemůže být uložena pořádková pokuta dle § 247 DŘ, třebaže měl povinnost tuto
skutečnost ohlásit dříve. Pořádkové pokutě musí vždy předcházet pokus vyzvat poplatníka
k tomu, aby požadované údaje skutečně sdělil. Bez vyzvání nelze pořádkovou pokutu aplikovat.
Vyměření místního poplatku (§ 11 ZMP)
Pokud jde o vyměření místního poplatku, chtěla bych odkázat na metodické doporučení MF,
které je uveřejněno také na internetových stránkách MF, a ve kterém můžete najít rozebrány
veškeré případy (asi 5 nebo 6), které mohou nastat v případě vyměřování místních poplatků.
MF se snaží v současné době veškerá svá zobecněná stanoviska zveřejňovat tak, že je nejdříve
rozesíláme jednotlivým krajským úřadům jako metodickým orgánům vůči obcím, a následně je
dáváme k dispozici také na webových stránkách.
Zásadní u vyměření místních poplatků je jednak skutečnost, že k vyměření dochází až tehdy,
když poplatník nesplní svou platební povinnost.
Daňový řád rozděluje správu na daních do dvou rovin. Především je to rovina nalézací a dále pak
rovina placení daní.
V rovině nalézací činí správce daně všechny kroky k tomu, aby zjistil veškeré skutečnosti pro
vyměření daně příslušným rozhodnutím, a teprve v rovině placení činí správce daně kroky
k tomu, aby daň byla zaplacena, resp. aby ji případně vymohl.
U správy místních poplatků je situace trochu odlišná, než je tomu u jiných daní. Tady mnohdy
(doufám, že tak v 90 procentech) ta rovina platební předchází rovině nalézací, a to proto, že
poplatník, pokud řádně splní svou ohlašovací povinnost a správce poplatku toto ohlášení
nerozporuje, pak v příslušných termínech, které jsou stanoveny v OZV, poplatník daň (poplatek)
zaplatí. Teprve když ji nezaplatí, nastává pro správce poplatku právě rovina nalézací, kdy
18
správce poplatku musí ještě jednou prověřit všechny rozhodné skutečnosti, pokud je má
k dispozici. Pokud je k dispozici nemá, musí být součinný s poplatníkem, respektive vyzývá
poplatníka k součinnosti, aby tyto údaje získal a na základě těchto skutečností z moci úřední
mohl vyměřit poplatek a ukončit tak toto nalézací řízení.
Poplatek se vyměřuje z moci úřední (§ 139 DŘ), a to hromadným předpisným seznamem nebo
platebním výměrem (§ 11 ZMP). Pokud je poplatek zaplacen v nesprávné výši nebo nebyl
zaplacen vůbec, je splatný do 15 dnů ode dne právní moci platebního výměru, tzn. až po
případném odvolání a po nabytí právní moci rozhodnutí o takovém odvolání. Takto stanovená
splatnost musí být ve výroku každého rozhodnutí stanovena stejně.
Pokud jde o náležitosti rozhodnutí, tak ty zůstávají stejné a DŘ je upravuje v ust. § 101 až
§ 103.
Náležitosti rozhodnutí - platebního výměru - stanoví § 102 DŘ:
a) označení SD, který rozhodnutí vydal,
b) číslo jednací popř. číslo platebního výměru,
c) označení příjemce rozhodnutí,
d) výrok – právní předpisy, částku, č. účtu,
e) lhůta plnění,
f) poučení – informování o místu podání opravného prostředku, lhůtě, formě a odkladném
účinku opravného prostředku,
g) podpis úřední osoby – jméno, příjmení, pracovní zařazení, razítko,
h) datum, kdy bylo podepsáno.
Vzhledem k tomu, že jde o rozhodnutí z moci úřední, musí mít rozhodnutí vždy odůvodnění
a také poučení o odvolání - proti rozhodnutí lze podat odvolání, a to v 30 denní lhůtě ode dne
doručení, a to i před doručením a dále uvést, u kterého správce poplatku se odvolání podává.
Rozhodnutí je vykonatelné vždy po marném uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výroku, tj. po
uplynutí 15 dní od právní moci rozhodnutí.
Vzory platebních výměrů na vyměření poplatku, který nebyl zaplacen v termínu a také platebních
výměrů, kterými je prováděno určité doměření místního poplatku do správné výše jsou k dispozici
na webových stránkách MF.
Pozn.: K žádostem obcí na MF o naformulování vzorových odůvodnění do příslušných rozhodnutí
Odůvodnění nemůže naformulovat nikdo jiný, než příslušný správce poplatku, který se
konkrétním případem zabývá a který konkrétní rozhodnutí vydává. Takže v žádných vzorech, ať
bychom vypracovávali jakékoliv další vzory podle daňového řádu, které byste mohli využít
v oblasti místních poplatků, určitě nebudeme naformulovávat odůvodnění.
Způsoby doručování § 39 DŘ
Daňový řád upřednostňuje dva druhy doručování. Přednostně správce daně doručuje písemnost
při ústním jednání nebo při jiném úkonu (doručuje příslušná úřední osoba, podmínkou je
přítomnost adresáta) anebo elektronicky (pouze datovou schránkou). Teprve tehdy, pokud ani
jeden z těchto způsobů není možný, doručuje se jinými způsoby doručování, a to
− provozovatelem poštovních služeb,
− úřední osobou pověřenou doručováním,
− prostřednictvím jiného orgánu, o němž to stanoví zákon.
Tímto jiným orgánem však není obecní policie. Obecní policii obce hojně využívají při doručování
písemností, ale obecní policie není ten orgán, kterému by nějaký zákon stanovil, že má povinnost
doručovat nějaké písemnosti.
19
Mezi další zvláštní způsoby doručování pak patří doručování veřejnou vyhláškou a doručování
hromadným předpisným seznamem.
Neúčinnost doručení § 48 DŘ
Vzhledem k tomu, že při doručování byly opuštěny určité prvky formalismu a prvek zdržování se
v daném místě při doručování zásilky, možnost určitých negativních dopadů úpravy doručování
(fikce doručení) může zmírnit institut neúčinnosti doručení. Vztahuje se, jak na doručení
prostřednictvím zásilky, tak prostřednictvím datové schránky nebo veřejnou vyhláškou.
Problémy s doručováním mohou nastat v případě hromadného předpisného seznamu, a to proto,
že dle mého názoru, obce poměrně dost dlouho projevovaly zájem využívat hromadný předpisný
seznam pro vyměřování místních poplatků jako praktický způsob doručení. Na druhou stranu je
pravda, že hromadný předpisný seznam v oblasti daní využívá pouze daň z nemovitostí a teď
nově i místní poplatky. Ale daň z nemovitostí má na rozdíl od místních poplatků jiné specifikum,
a to že se vyměřuje před zaplacením. U místních poplatků se bude vyměřovat hromadným
předpisným seznamem až po uplynutí lhůty splatnosti, tzn. že tu určitě budou kladeny větší
nároky na správce poplatku, na určité neformální jednání s příslušnou skupinou poplatníků,
jelikož správce poplatku nemá povinnost vyzývat poplatníka k tomu, aby zaplatil místní poplatky.
Tato povinnost již daňovým řádem stanovena není, tak jak jsme znali ještě procesní rozhodnutí výzvu
před vyměřením k zajištění součinnosti. Přimlouvám se však za to, pokud obec bude
vyměřovat zejména hromadným předpisným seznamem, aby dala ve známost, že splatnost
určitých místních poplatků v nějaké dohledné době uplyne, a to tak, že daný okruh poplatníků
určitým způsobem neformálně vyrozumí. Je zcela lhostejné, zda to obec udělá formou nějakých
přípisů, dopisů, které nedoručuje do vlastních rukou, ale pouze do schránek poplatníkům, nebo
jestli to udělá rozesláním příslušných složenek, případně obecním rozhlasem, místním tiskem
apod. Přimlouvám se ale za to učinit nějaké kroky k tomu, aby se ta dotčená (široká) skupina
poplatníků dozvěděla, že nastala splatnost příslušného místního poplatku, který bude vyměřen
hromadným předpisným seznamem (může to samozřejmě dělat, i když bude vyměřovat
platebním výměrem, protože si usnadní další práci po uplynutí termínu splatnosti).
Adresát, který si ze závažného a předem nepředvídatelného důvodu nemohl uloženou písemnost
ve stanovené lhůtě vyzvednout, tedy může požádat správce daně, který písemnost doručil,
o vyslovení neúčinnosti doručení. Žádost musí být podána do 15 dnů, ode dne, kdy se
s písemností seznámil (subjektivní lhůta), nejpozději však do 6 měsíců ode dne doručení
(objektivní lhůta). Kladné vyřízení žádosti má vliv na běh lhůty pro stanovení daně.
Shledá-li správce daně žádost důvodnou, vysloví neúčinnost doručení, jinak žádost zamítne;
písemnost se pak považuje za doručenou dnem oznámení rozhodnutí o vyslovení neúčinnosti
doručení. Proti zamítnutí žádosti lze podat odvolání.
Prokázání doručení
1. Písemnost předána při ústním jednání či jiném úkonu
− podpisem protokolu
− úředním záznamem o odmítnutí podpisu protokolu
2. Písemnost doručovaná elektronicky
− prostřednictvím systému datových schránek
3. Písemnost doručovaná prostřednictvím zásilky
− řádně vyplněnou doručenkou (dodejkou)
− prokázaným odepřením převzetí písemnosti (na doručence)
4. Písemnost doručovaná prostřednictvím veřejné vyhlášky
− podepsanou kopií písemnosti
− marným uplynutím doby vyvěšení resp. zpřístupnění HPS
20
Lhůta pro stanovení daně dle §148 DŘ
Lhůta pro stanovení daně je poměrně složité ustanovení, do kterého se značně promítly judikáty
NSS. Toto ustanovení jsme dříve znali jako lhůtu pro vyměření daně, pro kterou byla dána
speciální úprava v ust. § 12 ZMP, v němž bylo řečeno, že místní poplatek je nutné vyměřit do tří
let od konce kalendářního roku, ve kterém poplatková povinnost nastala, nebo učinit příslušný
úkon směřující k vyměření.
NSS však namítal, že správa daní a poplatků neupravuje příslušné instituty, které přímo směřují
k vyměření daně a které by způsobovaly opakování běhu té příslušné lhůty. Nicméně pro oblast
místních poplatků je nejdůležitější zapamatovat si, že lhůta je stejná (3 – 10 let), je to lhůta
prekluzivní, tzn. že pokud do této lhůty místní poplatky nejsou pravomocně vyměřeny, obecní
úřad jako správce poplatku ztrácí možnost je následně vyměřit.
Je zde možnost prodloužení lhůty o 1 rok v případě, že v posledních 12ti měsících této lhůty byly
učiněny příslušné úkony, které uvádí daňový řád:
− bylo oznámeno rozhodnutí o stanovení daně
− bylo zahájeno řízení o mimořádném opravném nebo dozorčím prostředku
− bylo oznámeno rozhodnutí ve věci opravného nebo dozorčího prostředku
− bylo oznámeno rozhodnutí o nicotnosti rozh. o stanovení daně
− byla-li před uplynutím lhůty – zahájena daňová kontrola - běží lhůta znovu, ode dne, kdy
byl úkon učiněn.
Lhůta neběží po dobu
o řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před správním soudem
(KS,NSS) a před Ústavním soudem,
o řízení o předběžné otázce, o níž může rozhodnout soud,
o od zmeškání odvolací lhůty proti rozhodnutí o stanovení daně až do oznámení
rozhodnutí o jejím navrácení v předešlý stav,
o od uplynutí úložní doby až do dne doručení rozhodnutí, kterým je prohlášena
neúčinnost doručení R vydaného v nalézacím řízení.
Lhůta pro stanovení daně končí nejpozději uplynutím 10 let od jejího počátku.
Důležité je upozornit, že nově je dán jiný počátek běhu lhůty. Dříve ZMP říkal od konce
kalendářního roku, ve kterém poplatková povinnost nastala. Dnes je to ode dne, ve kterém
nastala splatnost, tzn. od toho termínu, který je stanoven v OZV.
Tady bych ráda zdůraznila, že obci nikdo nemůže říkat či nařizovat, kdy má platební výměr
vydávat. Rozhodující je tato prekluzivní lhůta. Pokud obec vydá platební výměr dva dny poté, co
uplynula splatnost, nebo v nějakém delším termínu, může tak učinit. Zde také odkazuji na
metodické doporučení MF, které se týká vyměřování místních poplatků.
Obec má také zachovanou možnost navýšit poplatek až na trojnásobek, pokud platební povinnost
není včas splněna (§ 11 odst. 3 ZMP), což musí učinit jedním platebním výměrem, tzn. vyměřit
jedním platebním výměrem místní poplatek a současně tento poplatek navýšit, aby případně
předešel obecní úřad námitce již jednou rozhodnuté věci, již jednou vyměřené daně. Je proto
tedy třeba vždy důkladně zvažovat, kdy navyšovat, jestli navyšovat, zda ukládat sankci atd.
V oblasti místních poplatků nelze využívat dodatečný platební výměr, kterým by se
dovyměřoval místní poplatek. Teoreticky by to šlo pouze po daňové kontrole, ale tam by bylo
pochybení spíše na straně správce poplatku, neboť ten vyměřuje z moci úřední, tudíž využívat lze
jen platební výměry nebo hromadné předpisné seznamy.
21
* * *
Dotazy a názory z pléna:
Přepis zvukového záznamu
Dotaz 1 - Ing. Jaroslava Kypetová, PhD., SMO ČR:
Dotaz k odůvodnění platebních výměrů. Provozovatelé loterijních společností rozesílají obcím
formalizované dopisy s vidinou toho, že obce nebudou umět dobře argumentovat. V těchto
dopisech uvádějí, že pokud si obec myslí, že jsou povinni platit poplatek i z videoloterijního
terminálu, nechť jim vydají platební výměr, ve kterém výši místního poplatku obec stanoví
a s odkazem na příslušné ustanovení právního řádu odůvodní. V této souvislosti jsem se chtěla
zeptat, zda je možné, až bude zmíněný metodický pokyn odboru 34 účinný, v odůvodnění
platebního výměru použít odkaz také na tento metodický pokyn, byť se nejedná o právní předpis,
ale pouze o metodické doporučení.
Odpovídá - JUDr. Jirásková, MF:
Nepřipadá mi vhodné odkazovat v odůvodnění na nějaké metodické doporučení jiného orgánu.
Nicméně obsah odůvodnění řeší daňový řád. Tady je třeba rozlišovat dvě roviny. První rovina je
ta, že provozovatelé buď zaplatí, a zaplatí velmi nízkou částku, a pak tedy očekávají reakci ze
strany správce poplatku, že bude dovyměřeno platebním výměrem. Zde se lze poměrně
jednoduše vypořádat s odůvodněním, protože jako správce poplatku budu prokazovat, že
dovyměřuji do správné výše, protože poplatník nezaplatil za další zařízení, které měl povolené
a které podle mého zjištění a dokazování provozoval atd. Nebo je další rovina, kdy příslušný
provozovatel zaplatí ve správné výši a dožaduje se vydání platebního výměru. V takovém případě
však správce poplatku platební výměr nemůže vydat, nemá totiž kompetenci k tomu vydat
platební výměr, když poplatník dobrovolně plnil poplatkovou povinnost ve lhůtě splatnosti, vezme
to tak, že zaplatil v termínu splatnosti a ve správné výši a pak správce poplatku nemá důvod, ale
ani oporu v zákoně pro to, aby vydával rozhodnutí. Někdy pak nastává situace, kdy provozovatelé
podávají odvolání proti konkludentnímu vyměření poplatku, tj. odvolávají se proti svému
dobrovolnému plnění.
Nedoporučovala bych a zřejmě by to bylo i ze strany správců poplatku určitý alibismus, že do
odůvodnění napíši informaci o tom, že videoloterijní terminály jsou zpoplatňovány na základě
metodického stanoviska MF. V odůvodnění je třeba se vypořádat s tím, co vedlo správce
poplatku k tomu, že vyměřuje a doměřuje, uvést informace o tom, že poplatník nezaplatil včas
nebo ve správné výši, proč nezaplatil ve správné výši a co má správce poplatku za prokázané, co
zjistil v rámci dokazování a jaké jsou výsledky dokazování, proč dospěl k částce, která je ve
výroku rozhodnutí a proč rozhodnutí vydává.
Dotaz 2 – Iva Vízková, Jablonec nad Nisou:
Co dělat v případě, že společnost zaplatí za 3. a 4. čtvrtletí tak, jak ona si představuje, pak napíše
obligátní dopis o tom, že s tím nesouhlasí, že si budou zpoplatňovat jen centrál a toto chtějí vrátit.
Jsem v situaci, kdy vím, že tam měli koncové terminály, rozdíl je v řádu v pěti kusech, já mám
zaplaceno, ale provozovatel chce částku za koncové jednotky vrátit. Jakým způsobem
postupovat, když platební výměr jakoby v tuto chvíli nevydávám. Lze využít v tomto případě podle
§ 89 daňového řádu výzvu o odstranění pochybností?
Odpovídá - JUDr. Jirásková, MF:
Provozovatel VHP (či jakýkoli provozovatel) zaplatí poplatek za centrální jednotku, resp. přizná
tuto centrální jednotku, splní ohlašovací povinnost, a to tak, že v ohlášení uvede např.: jeden kus
centrální jednotky a videoterminály nula, rulety nula, triplexy nula. Už z tohoto by mělo správci
poplatku být zřejmé, že tento provozovatel asi neplní ohlašovací povinnost řádně. Následně na
22
základě své ohlašovací povinnosti zaplatí 5 000 Kč za centrální jednotku a během 14 dnů vás
požádá o vrácení vratitelného přeplatku, jinak že bude vyžadovat úrok z vratitelného přeplatku.
V tomto případě bych jako správce poplatku chtěla, aby provozovatel konal a doplnil ohlašovací
povinnost.
Dotazující - Iva Vízková, Jablonec nad Nisou:
To je malinko jinak. Provozovatelé v první fázi nahlásili všechny terminály, pak si najednou
vzpomněli a všichni udělali hysterii z toho, že lze zpoplatňovat jen centrální jednotky, takže
napsali už jenom centrální. V tu chvíli mám jakoby dvě ohlašovací povinnosti. První, kde to
vypsali přesně, ale bez peněz, a druhou, kde napsali dopis o tom, jak je to nezákonné a kde
přihlašují pouze centrální jednotky.
Odpovídá - JUDr. Jirásková, MF:
Zde musíte jako správce poplatku zhodnotit situaci. Pokud ji zhodnotíte tak, že se zpoplatňují
i videoterminály (a v rámci metodického doporučení MF asi ano), pak berete za rozhodnou tu
ohlašovací povinnost, ve které vám provozovatel ohlásil vznik poplatkové povinnosti i za
videoterminály a za tyto také zaplatil. Pokud následně požádá o vrácení přeplatku, tak musíte
s tímto podáním zacházet jako s žádostí o přeplatek a tedy zjišťovat, zda mu přeplatek skutečně
vznikl. Musíte si překlopit to, co zaplatil a jestli platil ve správné výši. Pokud platil ve správné výši,
dojdete k závěru, že mu žádný přeplatek nevznikl a podle toho také žádost vyřídíte a rozhodnete
a doručíte mu rozhodnutí, že žádný přeplatek nemá. Může dojít také k tomu, že zaplatil méně,
pak opět rozhodnete o jeho žádosti tak, že mu žádný přeplatek nevznikl, naopak, že je
v nedoplatku a doměříte mu řádným platebním výměrem do správné výše.
Dotazující - Iva Vízková, Jablonec nad Nisou:
Tam je to ještě složitější. Předpokládám, že když napsal přímo do ohlašovací povinnosti vyčíslení
toho, co platí, kromě původní žádosti, kde vypsal všechny jednotky, tak v tu chvíli beru, že ohlásil,
že má ve dvou čtvrtletích pouze centrály čtyři a zaplatil za čtyři centrály za dvě období. Poté mi
doložil, až v poslední době, že poslední čtvrtletí vůbec nejel a že provozování ukončil
u finančního úřadu. Předpokládám, že když zaplatil jakoby pozdě, a beru tu platbu za všechny, že
zaplatil až v prosinci, měla bych dát platební výměr do spisu, když tedy zaplatil pozdě?
Odpovídá - JUDr. Jirásková, MF:
Možná se ptáte na to, že jste bezprostředně nevydávali platební výměr a vydali jste ho s nějakým
zpožděním nebo jste ho nevydali vůbec (Dotazující potvrdil, že platební výměr nebyl vydán)
A poplatník ještě nezaplatil? Nebo již zaplatil? (Dotazující se vyjádřil, že poplatník skutečně
poplatek zaplatil, ale později. Zaplatil hodně, ale jen díky tomu, že si u nich v účtárně mysleli, že
jedou celá dvě čtvrtletí, ale nakonec doložili, že jeli jen jedno čtvrtletí.)
Bez podrobné znalosti konkrétního případu a předložení spisového materiálu nelze
zodpovědět konkrétně. Odpovědět lze touto formou pouze na zobecněné případy.
Pozn. MV: Pokud trváte na odpovědi, je nutné zpracovat dotaz do písemné podoby, eventuelně
přiložit související zásadní dokumenty a zaslat KÚ, kteří ze zákona poskytují obcím metodickou
pomoc na úseku výkonu přenesené působnosti, případné též na MF, které je dle zákona
č. 2/1969 Sb., ústředním orgánem státní správy mj. pro daně, poplatky, loterie a jiné podobné hry
a věcně příslušným k výkladu ZMP, DŘ i zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných
hrách, v platném znění (dále jen „zákon o loteriích“).
* * *
23
III. Dopady daňového řádu na vymáhání nedoplatků u místních
poplatků
JUDr. Zdeňka Jirásková, Ministerstvo financí, odbor 26 - Majetkové daně, daň silniční,
poplatky a oceňování
Evidence poplatků § 149-150 DŘ
Předmětem je zaznamenávání vzniku, stanovení a splnění, popř. zániku poplatkových povinností
a z toho vyplývajících přeplatků, nedoplatků a příp. převodů
Údaje jsou evidovány na osobních daňových účtech
− kreditní strana ODÚ (má dáti) – předpisy, odpisy a jejich opravy
− debetní strana ODÚ (dal) – platby a vratky
Poskytování informací z evidence daní § 151 DŘ
Jedná se o potvrzení stavu osobního daňového účtu (ODÚ), nikoli potvrzování bezdlužnosti.
I když bezdlužnost, resp. jestli poplatník něco dluží nebo má nějaké nedoplatky, lze z potvrzení
o stavu osobního daňového účtu vyčíst, nově je správní poplatek za žádost o vydání tohoto
potvrzení snížen z 300 na 100 Kč.
Potvrzení o stavu ODÚ
- nejde o rozhodnutí (náležitosti jsou ale shodné jako v ust. § 102 odst. 1 DŘ)
- formální chyby lze napravit opravným potvrzením (§ 104 odst. 1 DŘ)
- vydává se na žádost daňového subjektu – podléhá vždy správnímu poplatku 100 Kč
- potvrzení musí obsahovat: den splatnosti původní a náhradní, přeplatek, nedoplatek,
posečkání, splátkování.
Pořadí úhrady daně § 152 DŘ
Nově došlo k určité změně v pořadí úhrady daně, a to tak, že úhrada daně předchází
příslušenství (podle zákona o správě daní a poplatků to bylo opačně), jinak zůstává zásada
priority staršího nedoplatku před mladším. Pokud již je nějaký nedoplatek ve vymáhání, je
vymáháno nedobrovolnou úhradou, vymáhaná částka může jít jen na vymáhaný nedoplatek.
Pokud jde o nedoplatek, je zde jedna velká změna, a to vznikne-li nedoplatek na dani, správce
daně již nemá povinnost vyzývat k zaplacení nedoplatku předtím, než následuje nucené
vymožení nedoplatku (dříve to byla výzva podle § 73 zákona o správě daní a poplatků). Od této
výzvy bylo v daňovém řádu upuštěno z důvodu, že šlo o rozhodnutí, proti kterému bylo možné
podat opravný prostředek, ale v podstatě pouze co do námitky, že ta částka nebo nedoplatek byl
uhrazen. V praxi se však poplatník často odvolával tak, že namítal stejné záležitosti jako
v průběhu předchozího řízení a správci daně museli složitě řešit všechny jeho námitky, což byl
jeden z hlavních důvodů, proč už zde není rozhodnutí před vymáháním nedoplatku nebo
zahájením vymáhání nedoplatku a je zde pouze dána možnost daňový subjekt určitým způsobem
vyrozumět. Není to povinnost správce daně, ale je to pouze možnost. Nicméně si myslím, že by
bylo dobré, aby správci místních poplatků poplatníka vyrozuměli ještě nějakým neformálním
způsobem.
V této souvislosti bych se současně přimlouvala, aby se správce poplatku pokusil s poplatníkem
dohodnout, zda by samozřejmě dobrovolně v rámci ohlašovací povinnosti poskytl např. číslo
mobilního telefonu, e-mail atd. Je to potom následně praktické z komunikačních důvodů, finanční
úřady tuto praxi hojně využívají např. při vyplňování daňového přiznání na daň z nemovitostí,
urychlí to spojení, kdy správce daně může daňový subjekt rychle upozornit, že zapomněl dodat
nějaký doklad apod. Ačkoli ohlašovací povinnost má určité náležitosti, stanoví obsah, co vše
může správce poplatku na poplatníkovi žádat, přesto se domnívám, že, pokud by to bylo
24
požadováno v rovině dobrovolnosti, byly by tyto údaje žádoucí právě pro to neformální
vyrozumívání poplatníků v oblasti místních poplatků.
Shrnutí zásad:
• priorita úhrady daně před jejím příslušenstvím
• priorita staršího nedoplatku před mladším
• vymoženou částku lze použít jen na úhradu vymáhaných nedoplatků (pozn.: vymožená
částka – získaná pouze tzv. nedobrovolnou úhradou, vymáhaný nedoplatek – je
realizován pouze některý ze způsobů vymáhání podle § 175 DŘ, tj. nedobrovolnou
úhradou)
Pořadí úhrady:
• nedoplatky na dani a splatná daň
• nedoplatky na příslušenství daně
• vymáhané nedoplatky na dani
• vymáhané nedoplatky na příslušenství daně
Opravné a dozorčí prostředky § 108 – 123 DŘ
Opravné prostředky (odvolání, rozklad, návrh na povolení obnovy řízení) jsou podávány vždy
z iniciativy příslušného daňového subjektu, tedy poplatníka nebo plátce, dozorčí prostředky
(nařízení přezkoumání rozhodnutí, nařízení obnovy řízení) jsou prováděny ze strany správce
daně.
Nedoplatek § 153 DŘ
Jedná se o částku daně, která není uhrazena a uplynul již den splatnosti (vztahuje se i na
příslušenství). Daňový subjekt ji tedy hradí jako svůj dluh. Tomuto dluhu odpovídá na straně
příslušného veřejného rozpočtu splatná daňová pohledávka. Správce daně opět může daňový
subjekt vyrozumět o výši jeho nedoplatku a upozornit na následky neuhrazení, jedná se
o fakultativní vyrozumění.
Na nedoplatek se vztahuje prekluzivní lhůta, tzn. že jakmile uplyne lhůta pro placení daně, jejíž
délka se nemění (stále je to 6 - 20 let, ve výjimečných případech 30 let), nedoplatek lze odepsat.
Z účtů tak vymizí nedoplatky, které se promlčovaly, a muselo se dle předchozí právní úpravy
čekat na námitku promlčení ze strany příslušného subjektu příslušného subjektu.
Přeplatek § 154 – 155 DŘ
Přeplatek je rozdělen do dvou ustanovení v daňovém řádu velmi podrobně. Jedná se o částku,
o kterou úhrn plateb a vratek na kreditní straně ODÚ převyšuje úhrn předpisů a odpisů na debetní
straně ODÚ.
Obdobně jako v zákoně o správě daní a poplatků provádí správce daně test vratitelnosti
přeplatku, tzn. že pokud správce daně obdrží žádost o vrácení přeplatku, musí zjistit, zda
přeplatek skutečně vznikl a zda je vratitelný, tzn. zda poplatník na tom určitém poplatku nedluží
jinou částku, zda nedluží nebo nemá nedoplatek na jiném druhu místního poplatku a může
rovněž požádat o případný přeplatek jiný správce daně. Pokud je finančnímu úřadu, celnímu
úřadu nebo jiné obci nebo soudu převáděn přeplatek vyšší než 1 000 Kč, měl by o tom být
daňový subjekt neformálně vyrozuměn.
Pokud jde o to, že se přeplatek dle zákona vrací pouze ve výjimečných případech, nedosahuje-li
částky 100 Kč, zde bude záležet na uvážení správce poplatku. Tato částka 100 Kč byla do
daňového řádu dána jen z důvodu hospodárnosti. Proto pokud např. poplatník platí poplatek ze
psa 200 Kč, a pak žádá o vrácení přeplatku, který vznikl ve výši 100 Kč nebo 90 Kč, tak vzhledem
k výši poplatku, správce poplatku záležitost zhodnotí a přeplatek poplatníkovi vrátí. Takovému
25
postupu nic nebrání. Pokud si poplatník o vrácení přeplatku nepožádá do šesti let, jeho právo na
vrácení přeplatku zaniká.
Postup při rozhodování o žádosti o vrácení vratitelného přeplatku
Pokud správce daně vyhoví žádosti v plném rozsahu, rozhodnutí se daňovému subjektu
neoznamuje. Za den vydání rozhodnutí a den jeho oznámení se má následující den po dni
doručení žádosti správci daně. Proti vyhovění žádosti nelze uplatnit opravné prostředky.
Pokud správce daně nevyhoví v plném rozsahu, lze se proti takovému rozhodnutí odvolat do
15 dnů od doručení rozhodnutí.
Posečkání § 156 DŘ
S institutem posečkání se můžeme setkat také v oblasti místních poplatků. Toto ustanovení
v sobě zahrnuje možnost placení ve splátkách a nově může dojít k povolení posečkání úhrady
nejen na základě vyhovění žádosti daňového subjektu, ale také z moci úřední. V daňovém
řádu už není upravena možnost prominutí daňového nedoplatku a všechny důvody prominutí
daňového nedoplatku jsou zakomponovány do ustanovení o posečkání. Správce daně tedy může
zvážit nějaké tíživé situace poplatníka a odložit termín splatnosti příslušné daně, avšak od placení
daně (poplatku) jako takové není daňový subjekt zproštěn, v budoucnu ji stále bude muset
uhradit.
Správce daně může posečkání úhrady daně povolit z násl. zákonných důvodů:
a) pokud by neprodlená úhrada znamenala pro daňový subjekt vážnou újmu,
b) pokud by byla ohrožena výživa daňového subjektu nebo osob na jeho výživu odkázaných,
c) pokud by neprodlená úhrada vedla k zániku podnikání daňového subjektu, přičemž výnos
z ukončení podnikání by byl pravděpodobně nižší než jím vytvořená daň v příštím
zdaňovacím období,
d) není-li možné vybrat daň od daňového subjektu najednou, nebo
e) při důvodném očekávání částečného nebo úplného zániku povinnosti uhradit daň.
O žádosti rozhodne správce daně do 30 dnů ode dne jejího podání a v rozhodnutí stanoví dobu
posečkání, kterou může vázat na podmínky. Nesmí být však povoleno posečkání úhrady na dobu
delší než, než je lhůta pro placení.
U posečkání vyvstává jeden problém týkající se lhůty pro placení daně (§ 160 DŘ), což je
časový úsek, ve kterém je možné realizovat dobrovolnou i nedobrovolnou úhradu daně. Lhůta pro
placení daně činí 6 let, ode dne splatnosti daně, jde-li o nedoplatek, k jehož úhradě byla
stanovena náhradní lhůta pro placení ode dne náhradní splatnosti, a končí uplynutím 20 let od
jejího počátku. Jedná se nově o lhůtu prekluzivní.
Lhůta běží znovu (opakovaně) – ode dne, kdy byl učiněn úkon k:
a) zahájení exekučního řízení dle DŘ nebo jiného zákona
b) zřízení zástavního práva
c) oznámení rozhodnutí o posečkání
Lhůta neběží po dobu:
a) vymáhání daně soudem, soudním exekutorem
b) přihlášení daňové pohledávky do insolvenčního řízení
c) daňové exekuce srážkami ze mzdy
d) dožádání mezinárodní pomoci při vymáhání nedoplatku
Při pohledu na tyto lhůty lze nabýt dojmu, že posečkání je jediný institut, který bychom mohli
využít pro opakování běhu lhůty. Kolegové z legislativního odboru a kolegové, kteří mají v gesci
daňový řád, však nedoporučují v oblasti místních poplatků, především u poplatku za provoz
26
systému nakládání s komunálním odpadem, využívání tohoto institutu, tak jak byla dříve
využívána případná výzva u nezletilých dětí, aby se příslušný poplatek neprekludoval.
V budoucnu totiž mohou nastávat případy, kdy pokud je poplatek vyměřený, ale za nezletilou
osobu zákonný zástupce poplatek nezaplatí (mnohdy by ani exekuce proti nezletilci nebyla
úspěšná, jelikož nemá žádný majetek), dojde k prekluzi takové úhrady. Na tuto záležitost bychom
chtěli reagovat v nejbližší novele ZMP, kterou připravujeme (paragrafované znění by mělo být
vypracováno v listopadu 2011) a do které bychom chtěli zapracovat povinnost zákonných
zástupců hradit místní poplatky za nezletilé osoby. Posečkání se tedy v současné době
nedoporučuje využívat k prodloužení lhůty pro placení poplatků.
Odpis nedoplatku pro nedobytnost § 158 DŘ
Správce daně odepíše nedoplatek
a) Nedobytný
Nedobytným se rozumí nedoplatek, který by byl bezvýsledně vymáhán, nebo by náklady na
vymáhání přesáhly výtěžek.
b) Jehož vymáhání je spojeno se zvl. a nepoměrnými obtížemi
Na základě příkazu správce daně k odpisu z ODÚ se vystaví odpisný (účetní) doklad a současně
se zaznamená do evidence nedobytných nedoplatků evidovaných v oddělené části ODÚ. Forma
příkazu k odpisu je úřední záznam.
Nedoplatek trvá, pokud neuplynula lhůta pro placení daně.
Placení daní § 164 – 165 DŘ
Daňový subjekt je povinen uvést, na kterou daň je platba určena a správce daně je povinen ji na
tuto daň přijmout. Neoznačenou platbu přijme správce daně na účet nejasných plateb a vyzve
daňový subjekt k dodatečnému určení
- daňový subjekt dodatečně určí
- při nesoučinnosti určí správce daně sám.
Není-li daň identifikována do 6 let, je příjmem rozpočtu správce daně. Správce daně přijme
každou platbu, i když není provedena daňový subjektem.
Platbu správce daně vrací v případě, že je provedena zřejmým omylem, a to na žádost
poskytovatele platebních služeb nebo provozovatele poštovních služeb učiněnou nejpozději
v den, kdy platba daně byla připsána na účet správce daně; je-li žádost uplatněna později, lze
tuto platbu vrátit pouze tehdy, vznikl-li touto platbou vratitelný přeplatek, který nebyl do dne
vyřízení žádosti vrácen daňovému subjektu, ani použit na úhradu jiného nedoplatku, a to pouze
do výše tohoto přeplatku, i když je nižší než 100 Kč.
Dnem platby (§ 166) se u bezhotovostního platebního styku rozumí den, kdy platba byla
připsána na účet správce daně a u platby v hotovosti den, kdy úřední osoba platbu převzala.
Ochrana a poskytování informací
Mlčenlivost o majetkových, obchodních a jiných poměrech osob
Správce poplatku a rovněž třetí osoby jsou povinni dodržovat mlčenlivost o majetkových,
obchodních aj. poměrech osob, o kterých se dozvěděli v průběhu poplatkového řízení. Stále trvá
stanovisko MF, že konkrétní informace o konkrétních poplatnících lze poskytovat auditorům jen
zobecněné a v případě nahlížení auditorů do spisů při kontrole musí být nějakým způsobem
zabezpečeno, aby ze spisu nebylo patrné, že se jedná o konkrétním poplatníkovi.
27
V ust. § 52 – 55 DŘ jsou taxativně vymezeny případy, kdy o porušení mlčenlivosti nejde, včetně
vymezení orgánu, rozsahu a účelu požadované informace, a to za podmínky, že jí správce daně
disponuje.
Zprostit mlčenlivosti může pouze daňový subjekt, a to ohledně údajů, které se ho týkají, údajů,
které byly využity při dokazování jeho povinností při správě daní, s uvedením rozsahu údajů
a účelu zproštění. Zanikne-li daňový subjekt bez právního nástupce, nebo zemře-li bez dědice,
má oprávnění ke zproštění povinnosti mlčenlivosti ministr financí.
Často se objevují dotazy obcí, které by chtěly zveřejňovat na úřední desce seznamy neplatičů
poplatků ze psů, seznamy těch, kteří řádně platí poplatek za komunální odpad atd. Takový
postup není možný. Obdobné platí při zpřístupnění hromadného předpisného seznamu, kdy je
třeba vždy dohlížet na to, aby byla zpřístupněna jen ta povinnost toho konkrétního poplatníka.
Přestupku za porušení povinnosti mlčenlivosti dle ust. § 246 DŘ se může dopustit pouze
fyzická osoba. Sankce za porušení mlčenlivosti zůstala v DŘ stejná, tj. pokuta do 500 000 Kč, ale
nově uložení této sankce, resp. projednání tohoto přestupku nebudou zajišťovat finanční
ředitelství, v jejichž regionu se nacházel správce daně, ale nadřízený správce daně, tj. příslušné
krajské úřady. Procesním předpisem, dle kterého se vede řízení o projednání tohoto přestupku, je
správní řád a náhradu škody lze uplatnit podle zákona o přestupcích.
* * *
Dotazy a názory z pléna:
Přepis zvukového záznamu
Dotaz 1:
V souvislosti s porušováním mlčenlivosti podle daňového řádu se v poslední době často
dostáváme do problému, že zastupitelé a radní chtějí poskytovat informace o konkrétních
subjektech, takže jim sdělujeme, že nemůžeme poskytovat tyto informace, protože se to týká
porušení mlčenlivosti. V návaznosti na to však začali používat institut, který jim umožňuje zákon
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„InfZ“), kdy o poskytnutí informací nežádají z pozice zastupitele, ale z pozice fyzické osoby. Zde
se tak dostává do kolize zřejmě názor MF a MV, které má v kompetenci InfZ. MV argumentuje
zněním InfZ, který říká, že poskytnutí informací v souladu s tím zákonem není porušením
mlčenlivosti podle speciálních zákonů. Proto se chci zeptat, zda to uvedený případ nepovažujete
za porušení mlčenlivosti podle daňového řádu. Jaký je na to váš názor, jestli byste nemohli
názory sjednotit, je v tom chaos, protože poté přijde člen kontrolního výboru, který chce
kontrolovat výběr konkrétního místního poplatku, přijde za správcem daně toho poplatku, ten mu
tuto informaci neposkytne, tak si vzápětí na to podá žádost podle InfZ a jako občan by tuto
informaci podle výkladu MV měl dostat, kdežto podle výkladu MF ji jako zastupitel paradoxně
nedostane.
Odpovídá – JUDr. Jirásková, MF:
Neřekla jsem, že musíte dodržovat povinnost mlčenlivosti absolutně. Řekla jsem, že povinnost
mlčenlivosti se vztahuje na majetkové, obchodní a jiné poměry osob, které platí daně, a to proto,
že ten dotyčný subjekt vám musí v průběhu daňového řízení sdělit poměrně závažné informace
týkající se jeho osobních a majetkových práv. Zprostit povinnosti mlčenlivosti vás může pouze on.
Ale také dodávám, že zobecněné informace nepochybně můžete sdělovat. Nemusí jít ani
o žádnou kolizi právních předpisů, ale jde o to, jak je ten dotaz postaven. Jestliže po vás někdo
bude chtít informaci, kolik je poplatníků ze psů na území obce, kolik vybíráte na konkrétním
poplatku, kolik lidí je od poplatku osvobozeno, kolik lidí v minulosti požádalo o prominutí poplatku,
kolik je nezletilých poplatníků apod., tak zcela určitě můžete tyto informace poskytnout.
28
Ke změně došlo v rámci dědictví, kdy pokud by notáři či soudní úředníci požadovali informaci
o tom, zda má někdo přeplatek na daném poplatku, to už je informace, kterou mu dle daňového
řádu nemůžete říci. Uplatňujete do dědického řízení jako správce daně pohledávky, ale už
nemáte poskytovat informaci o tom, zda někdo má přeplatek na poplatku či nikoli. Na druhou
stranu, pokud se k vám dostaví dědic a vyřešíte předběžnou otázku, že tato osoba je v postavení
dědice a on vstupuje do práv a povinností toho daného subjektu a chce vrátit přeplatek, pak takto
učinit můžete.
Dotazující:
My ty zobecněné informace podáváme, ale zasekli jsme se na konkrétních informacích
z konkrétního správního spisu, ale tam je asi zřejmě nějaká nepoměrnost mezi právními
výklady...
Odpovídá – JUDr. Furek, MV:
Vezmu si slovo z pozice MV jako věcného gestora InfZ. Pokud porovnáte daňový řád a InfZ
a přihlédnete k judikatuře správních soudů vyjadřující se k obdobnému problému ve vztahu
k poskytování informací ze správních spisů, zjistíte, že Vámi namítaná kolize je pouze zdánlivá.
Pokud určitá osoba žádá nahlédnutí do daňového spisu, pak se její žádost automaticky vyřizuje
v režimu daňového řádu. Žádá-li pouze o konkrétní informaci z daňového spisu, je nutné žádost
vyřizovat v režimu InfZ. Žádá-li takto informaci vypovídající o konkrétním poplatníkovi, je nutné
pro případné odmítnutí takové informace aplikovat některý z důvodů stanovený InfZ, nelze však
žádost odmítnout jen, protože podle daňového řádu je stanovena povinnost mlčenlivosti.
Budu-li chtít vědět, zda můj soused hradí místní poplatek a v jaké výši, pak správce daně takovou
informaci neposkytne s odkazem na ochranu osobních údajů podle § 8a InfZ, eventuelně, pokud
by se jednalo o související informace, např. s odkazem na ochranu důvěrnosti majetkových
poměrů podle § 10 InfZ. Neposkytnete nic, co byste neposkytla podle daňového řádu, ale musíte
takovou žádost řešit podle InfZ a nikoli odkazem na mlčenlivost dle daňového řádu.
Něco jiného je, pokud má o informace ze správy poplatku zájem kontrolní výbor. Kontrolnímu
výboru nepřísluší posuzovat, zda a jak konkrétní poplatníci plní své poplatkové povinnosti,
protože správa poplatku je činností v působnosti přenesené, vůči níž kontrolní výbor není
kompetentní. Stejně tak není kompetentní ani zastupitel k získání takové informace, a to ani
pokud by žádal informace dle § 82 zákona o obcích z titulu člena zastupitelstva obce (na základě
tohoto ustanovení není oprávněn znát konkrétní informace z uvedených daňových spisů). Práva
zastupitele směřují výlučně do oblasti samostatné působnosti obce (srov. formulace „při výkonu
své funkce“ - § 82 zákona o obcích).
K žádné kolizi zde tedy nedochází, je jen nutné takové žádosti správně vyhodnocovat a řešit
podle InfZ. MV nikdy netvrdilo, že by se měly nebo mohly poskytovat v režimu InfZ konkrétní
informace o konkrétních poplatnících, fyzických osobách.
Dotazující:
Pokud se tedy někdo ptá na výši zaplaceného poplatku u konkrétního poplatníka z titulu InfZ a na
to je mu tato informace (kolik dotyčný poplatník zaplatil) poskytnuta, lze to považovat za informaci
o majetkových poměrech dotyčného?
Odpovídá - JUDr. Furek, MV:
Pakliže se ptá na fyzickou osobu, tak bych se nezabýval otázkou, zda se jedná o majetkové
poměry, jelikož zde si vystačím s ochranou osobních údajů, neboť požadovaná informace je
nepochybně osobní údaj, k jehož poskytnutí bez souhlasu subjektu údaje v zásadě nebudu
oprávněn.
29
U právnické osoby je to složitější, protože právnická osoba „osobní údaje“ nemá a potencionálně
tak připadá do úvahy ochrana majetkových poměrů dle § 10 InfZ. I aplikace tohoto důvodu
nicméně může být pochybná, neboť údaj o majetkových poměrech může být jen údaj, jenž
poskytuje určitou ucelenou informaci o těchto poměrech. Samotné sdělení, že právnická osoba
platí na místním poplatku 1 000 Kč nebo 2 000 Kč ještě o jejích majetkových poměrech vypovídat
nemusí. Ten údaj by se v tomto případě dle InfZ poskytnout musel.
Ve specifických případech by se snad dalo uvažovat o tom, zda takovému údaji neposkytnout
ochranu z důvodu obchodního tajemství (§ 9 InfZ). Pokud by z výše poplatku bylo možné odvodit,
kolik např. hracích přístrojů daný poplatník má, a bylo-li by možno takový údaj považovat za
obchodní tajemství (pokud by splnil všechny znaky), pak by asi z tohoto důvodu bylo možné
žádost odmítnout.
Dotaz 2:
Přišla konkrétní žádost dle InfZ, jednalo se o poplatek za užívání veřejného prostranství,
poplatníkem byla právnická osoba a dotaz zněl, zda tato právnická osoba jako poplatník splnila
ohlašovací povinnost, jaké metry záboru veřejného prostranství v ohlašovací povinnosti nahlásila,
zda zaplatila, zda jí bylo vyměřeno a kolik jí bylo vyměřeno. To jsou poměrně konkrétní údaje
z poplatkového spisu, jestli teda výměra zpoplatnění je informace, kterou lze poskytnout…
JUDr. Furek, MV vstoupil s otázkou: Jak jste tuto žádost vyřídili?
Dotazující:
Zatím jsme ji nevyřídili, to byl teprve 1. telefonický dotaz 1. stupně, brzy u nás patrně skončí,
pakliže bude zamítnuto, asi skončí i u vás na odvolání proti rozhodnutí. Dříve to byly osobní
a majetkové poměry, dnes jsou to jen poměry, jestli konkrétní výměra u právnické osoby. Platbu
bych asi nesdělil, protože když sdělím platbu, zda zaplatil nebo nezaplatil, to už o majetkových
poměrech určitým způsobem vypovídat může. Protože když nezaplatil, je možné, že na to nemá.
Odpovídá - JUDr. Furek, MV:
NSS např. nepovažoval za údaje o majetkových poměrech výši platby, kterou dostává
zdravotnické zařízení od zdravotní pojišťovny. Takovou informaci NSS (zjednodušeně řečeno)
nevyhodnotil jako údaj o majetkových poměrech, protože daný údaj nedává celkovou představu
o tom, jaké majetkové poměry zdravotnické zařízení má. Rozhodně se proto daný pojem nedá
vykládat v nějakém rozšiřujícím smyslu. Spíše varuji před tím, aby za majetkové poměry, ve
smyslu InfZ byl považován jakýkoli údaj o platební morálce nebo platebním postupu právnické
osoby. To by bylo z hlediska dostupné judikatury přinejmenším problematické.
U místního poplatku za užívání veřejného prostranství mě nenapadá, na základě jakých důvodů
by se u právnické osoby ten údaj, např. o výši, kterou zaplatila, poskytovat neměl.
Bohužel nedostatek InfZ je v tom, že povinnost mlčenlivosti zkrátka nezohledňuje zcela dobře.
Když se tento zákon přijímal, tak se původně počítalo s tím, že se do zvláštních zákonů
v některých případech povinnost mlčenlivosti prolomí výslovně (daňový řád mezi těmito normami
nebyl). InfZ byl nakonec přijat s tím, že se do InfZ obecně vyloučila povinnost mlčenlivosti jako
důvod pro neposkytnutí informace, čímž ovšem byla vyloučena mlčenlivost i ve všech ostatních
předpisech, v nichž měla být podle původního návrhu zachována. Takže s povinností
mlčenlivosti, při vyřizování žádosti InfZ s několika drobnými výjimkami, si nemůžete vystačit
a musíte hledat jiné důvody v InfZ pro případné neposkytnutí informace.
U právnické osoby se nabízí majetkové poměry, ale zde pouhý údaj o výši platby např. poplatku
za užívání veřejného prostranství může být takto vyhodnocen, o tom bych měl závažné
pochybnosti. V některých případech jakoby k optické kolizi s povinností mlčenlivosti dojít může,
30
nicméně InfZ je takto nastaven, a pokud požadovaný údaj legálně poskytnu dle InfZ, tak nemohu
být postižen za porušení povinnosti mlčenlivosti podle daňového řádu.
Dotaz 3:
Já bych se ještě vrátila k místnímu poplatku za jiné technické herní zařízení. Jak postupovat,
pokud poplatník splnil ohlašovací povinnost, poplatek nebyl vyměřen, nebyl uhrazen, ale zároveň
žádá správce poplatku o splátkování a o posečkání?
Odpovídá - JUDr. Jirásková, MF:
Ale ano, může požádat o posečkání, ale správce poplatku musí hledat důvody, pro které takové
žádosti vyhoví, což ale není v kolizi s tím, že mu poplatek zároveň vyměří.
Dotazující:
Pokud správce poplatku žádosti nebude chtít vyhovět, jak má poté správně odůvodnit takové
rozhodnutí?
Odpovídá - JUDr. Jirásková, MF:
Provozovatel samozřejmě uvádí nějaké důvody, proč chce platit ve splátkách. Správce poplatku
tedy ty důvody zhodnotí a rozhodne, zda mu vyhoví či ne.
Dotazující:
To je jediná možnost, jak chce přejít skutečnost, že mu bude vyměřeno, až když nebude správně
nebo včas zaplaceno.
Odpovídá - JUDr. Jirásková, MF:
Ale to spolu nesouvisí a nevylučuje se, že je-li vyměřeno, nemůže požádat o splátkování nebo
o posečkání s placením, protože se v průběhu toho poplatkového procesu dostane do nějaké
platební neschopnosti a požádá o splátky.
Dotaz 4 – Ing. Marcela Irová, České Budějovice:
Já bych se do toho vložila, jelikož se to týká nás. Ten provozovatel nás požádal podle § 156,
odst. 1, písmeno e) DŘ, což je možnost povolit posečkání úhrady daně, popřípadě rozložení její
úhrady na splátky při důvodném očekávání částečného nebo úplného zániku povinnosti uhradit
daň. Provozovatel požádal o posečkání do okamžiku výsledku soudního přezkumu platebního
výměru s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 77/06, dle kterého je
pravděpodobnost zrušení sporných zákonných ustanovení a souvisejících právních aktů poměrně
vysoká.
Odpovídá – JUDr. Jirásková, MF:
Důvod, který použil, je důvod, kdy rozhoduje z úřední moci správce daně. Ten rozhoduje
o posečkání, pokud hrozí, že daň nebude zaplacena. Zde provozovatel uvedl důvod, který ještě
nenastal. Pokud se dobře domnívám, tak žádná žádost u ÚS není. Na co byste tedy dál čekali?
Ještě nikdo nedal žádost k Ústavnímu soudu, aby v tomto případě rozhodoval o zákonnosti nebo
nezákonnosti právní úpravy, takže vám zřejmě nezbývá nic jiného, než mu nevyhovět.
Dotazující:
V případě, že tedy zamítneme posečkání, vyzveme ho k úhradě správního poplatku, abychom
o té žádosti jednali, a následně zamítneme…
31
Reaguje – JUDr. Jirásková, MF:
Jistě....Vždy je třeba řádně vyhodnotit tu situaci, čeho se ta žádost týká a odůvodnit, proč té
žádosti nevyhovím.
Dotaz 5:
Provozovatel podal návrh sám na sebe na insolvenční řízení, což tedy pro nás znamená nějakým
způsobem se k tomu postavit a do toho insolvenčního řízení se přihlásit. Podmínkou je
vykonatelný platební výměr nebo splatná pohledávka ve smyslu soupisu, protože splatná se
stává podle vyhlášky, takže teď nevíme, jak se k tomu správně právně postavit.
Odpovídá – JUDr. Jirásková, MF:
Tam jsou dvě splatnosti. Splatná se stává buď termínem splatnosti anebo náhradním termínem
splatnosti stanoveným v rozhodnutí, a to je 15 dnů od právní moci rozhodnutí.
Doplňuje – Mgr. Jung, GFŘ:
Co se týká přihlášky do insolvenčního řízení, tak vy máte možnost podat tzv. odhadnutou
pohledávku. Insolvenční správce poté vyžaduje upřesnění této pohledávky, a to až v okamžiku,
kdy dojde k prvnímu přezkumnému jednání. Pokud je tedy rozhodnuto o úpadku a neprobíhají
v něm žádné opravné prostředky (většinou se udává 30 dnů, a pak máte dalších zhruba 30 dnů
na to, abyste to doručili i s nějakou promlčecí lhůtou), pak je třeba podat upřesnění pohledávky
soudu, nehledě na to, že vy skutečnou výši platby víte, ta se asi měnit nebude. Připomínám, že
odhadnutou pohledávku lze při upřesňování pouze snížit, nikoli zvyšovat.
* * *
IV. Dopady daňového řádu na vymáhání nedoplatků u místních
poplatků
Mgr. Jiří Jung, Generální finanční ředitelství, Odbor vymáhání v úvodu svého příspěvku
zodpověděl dotazy, které obdržel před konáním tohoto semináře.
Dotaz 1:
Budou pro obce publikovány vzory rozhodnutí k jednotlivým procesním úkonům při správě
místních poplatků dle daňového řádu?
Odpověď – Mgr. Jung, GFŘ:
Náležitostí úkonů správce daně jsou vymezeny daňovým řádem. V současné době je na
webových stránkách Ministerstva financí zveřejněno Metodické doporučení pro krajské úřady
a Magistrát hlavního města Prahy ve věci vyměřování místních poplatků, jehož součástí jsou
i vzory platebních výměrů. Vypracování vzorů některých dalších úkonů správce poplatků může
být v budoucnu Ministerstvem financí zváženo. GFŘ řídí a metodicky vede pouze daňovou
správu.
Dotaz 2:
Jak postupovat při vymáhání poplatku, je-li poplatník nezletilý? Lze nedoplatek vymáhat vůči
zákonným zástupcům?
32
Odpověď – Mgr. Jung, GFŘ:
Vůči zákonným zástupcům jej vymáhat nemůžete. Pakliže např. má podnikatel milenku a mají
spolu dítě, podnikatel postaví dům, kde žije milenka i s jeho dítětem Dům je v majetku potomka nezletilce.
Mohou dlužit za popelnice nebo jiné poplatky a v tu chvíli je poplatníkem nezletilec, ale
adresátem je jeho zákonný zástupce. Lze vymáhat na nezletilci v tom případě, že by měl stavební
spoření na své jméno nebo například bankovní účet. Pokud nemá, nabízí se nyní jiná možnost.
V zákoně o správě daní a poplatků se obecním úřadům zakazovala možnost používat zástavní
právo při vymáhání nedoplatků. Tato možnost podle daňového řádu již existuje, takže vám nic
nebrání zajistit nemovitost ve vlastnictví nezletilce zástavním právem a počkat si, až ten nezletilec
dospěje, nehledě na to, že zajištění zástavního práva nemovitosti v poměrně velkém procentu
případů poplatníka přinutí k činnosti, že nakonec dojde k uhrazení nedoplatku.
Pokud jde o zásadu přiměřenosti, tak lze i pro vcelku malé nedoplatky prodávat nemovitost, což
aprobuje i Ústavní soud, není-li jiná možnost. Např. ohledně loterijních automatů disponujete
s částkami poměrně vysokými, takže tam, myslím, není žádný problém.
Dotaz 3:
Jak postupovat s vymáháním nezaplaceného poplatku v případě úmrtí poplatníka?
Odpověď – Mgr. Jung, GFŘ:
V případě úmrtí poplatníka, je třeba jej přihlásit do dědického řízení. Je nutné přihlédnout
k přechodnému ustanovení, konkrétně v § 264 odst. 16, dle kterého Nedoplatky evidované podle
dosavadních právních předpisů daňovým subjektům, které do dne nabytí účinnosti tohoto zákona
zanikly bez právního nástupce, nebo zemřely bez dědice, aniž by zde byla možnost požadovat
úhradu těchto nedoplatků na ručiteli, zanikají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a dále se
o nich neeviduje.
Dotaz 4:
V případech, kdy nedoplatek poplatku bude nedobytný nebo by jeho vymáhání bylo spojeno se
zvláštními a nepoměrnými obtížemi, je možno využít postupu dle § 158 daňového řádu
a nedoplatek odepsat. Jaký je konkrétní postup při odepisování daňového nedoplatku, konkrétně
v případě místního poplatku? V které fázi daňového popř. exekučního řízení lze nedoplatek
odepsat? A v které fázi exekučního řízení lze nedoplatek odepsat?
Odpověď – Mgr. Jung, GFŘ:
Nedoplatek lze odepsat v podstatě v jakékoli fázi exekučního řízení. Víte, že se vede podle
daňového řádu dokazování, místní šetření apod. a jestli správce poplatku dospěje v jakékoli fázi
k tomu, že nedoplatek nemůžete vymoct, tak jej může odepsat. Odpis je evidenční stav, správce
poplatku si může kdykoli zkontrolovat, zda dlužník nezískal nějaký majetek. Pak nedoplatek může
znovu vymáhat dál, pokud nebyl prekludován.
* * *
Základní teze:
začlenění převážné většiny norem upravujících daňovou exekuci do daňového řádu (DŘ),
s připuštěním subsidiárního použití občanského soudního řádu (OSŘ) jen v omezeném
rozsahu.
Upuštěno od formalizované upomínky k zaplacení – tj. výzvy k zaplacení nedoplatku
v náhradní lhůtě (nahrazena fakultativním upozorněním na nedoplatek - § 153 odst. 3
DŘ).
33
Zásada minimalizace nákladů vymáhání, které jdou k tíži dlužníka (§ 175 odst. 2 DŘ).
Ochrana před zmařením exekuce účelovou dobrovolnou úhradou jen vymáhaných
nedoplatků (§ 150 odst. 6 + § 152 odst. 1 DŘ).
Naváži na JUDr. Jiráskovou, která zmiňovala, že bylo upuštěno od formalizované výzvy, která
má dnes jen fakultativní charakter. Je vhodné shromažďovat e-mailové adresy a telefony
poplatníků a formou e-mailů a GSM bran jim takové upozornění zasílat. Není pak problém si
archivovat takovéto výzvy anebo si je vytisknout, dát do spisu a nikdo vás pak nemůže za takový
postup postihovat, neboť není dán ani důvod nějakého postihu. Je třeba v této otázce posuzovat
místní a osobní znalost, kdy víte, že některý poplatník je opravdu problémový, víte, že je třeba jej
upozornit, protože bude dělat potíže. Na druhou stranu je pravda, že dost poplatníků, když jim
byla doručena výzva v náhradní lhůtě, zaplatili, protože na úhradu skutečně zapomněli.
Lhůta pro placení daně - §160 DŘ
prekluzívní - po marném uplynutí nedoplatek zaniká, nelze jej vybrat a vymáhat (§ 153
odst. 4; § 160 odst. 1)
délka: 6 let (lze obecně prodloužit na max. 20 let);
- nedoplatek zajištěný zástavním právem zapsaným ve veřejném registru prekluduje až 30
let po zápisu
počátek je určen: dnem splatnosti nebo dnem náhradní splatnosti, pokud byl pro daný
nedoplatek stanoven (už nikoliv konec daného roku = faktické zkrácení lhůty)
Pokud jde o lhůtu pro placení daně podle § 160 DŘ z pohledu vymáhání, tak zde je
stanovena lhůta 6 až 20 let. Dle odst. 2 a 3 § 160 DŘ lhůta běží znovu ode dne, v němž došlo
k úkonu způsobujícímu přerušení, přičemž těmito úkony jsou: zahájení exekučního řízení, vydání
exekučního příkazu, zřízení zástavního práva (§170) anebo oznámení (§ 101 odst. 6)
o rozhodnutí posečkání [splátkách] (§ 156).
U zřízení zástavního práva na nemovitost je možnost prodloužit splatnost nedoplatku na
30 let, ale je tam jedna zásadní podmínka. Toto zástavní právo totiž musí být zapsáno ve
veřejném registru. Pouze toto zástavní právo má lhůtu 30 let. Ostatní zástavní práva, která nejsou
zapsána ve veřejném registru, mají stejnou lhůtu jako normální nedoplatek, čili 6 let.
Veřejným registrem je v současné době katastr nemovitostí, námořní a lodní rejstřík
a letecký rejstřík. Notářské rejstříky nebo rejstřík zástav notářské komory není veřejným
rejstříkem.
Ust. § 160 odst. 4 DŘ pak stanoví, kdy lhůta pro placení daně neběží, a to předáte-li
vymáhání nedoplatku soudnímu exekutorovi, s ohledem na insolvenční řízení při přihlášení
pohledávky do tohoto řízení nebo při přihlášení pohledávky do veřejné dražby, a dále pak nově
daňovými exekucemi srážkami ze mzdy, anebo dožádáním mezinárodní pomoci při vymáhání.
Tyto poslední dvě věci, zejm. daňová exekuce srážkami ze mzdy, byla do daňového řádu
zavedena z ryze praktických důvodů. Měl-li totiž někdo přiznanou minimální mzdu nebo nějaký
minimální příjem, tak v praxi splátkování trvalo velmi dlouho, např. bylo-li možné strhávat
daňovému subjektu max. po 500 Kč z dlužné částky, ale přitom dlužil např. 30 000 Kč, řízení se
logicky velmi protahovalo. Z toho důvodu se přistoupilo k tomu, že po dobu exekuce ze mzdy
lhůta pro placení daně stojí a nemůže tak dojít k její prekluzi.
Co se týče způsobu vymáhání (§ 175 až § 232 DŘ), tak je třeba si uvědomit, že vymáhání
je širší pojem než daňová exekuce. Daňová exekuce je pouze jedním ze způsobů vymáhání
a v daňovém řádu je nově ustanoveno, jakým způsobem lze vymáhání provést.
34
Správce daně může vymáhat:
daňovou exekucí
prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora,
insolvenční řízení
přihlášení do veřejné dražby.
Způsob vymáhání nedoplatku musí být takový, aby nebyl ve zjevném nepoměru k výši
nedoplatku, přičemž správce daně je při vymáhání nedoplatku příslušný i k jeho vybrání.
Když jsme navštívili jako exekutoři obecní úřady, tak se nás pracovníci ptali, zda si mají
vzít exekutora, z jakých důvodů, jestli si to obhájí a jaký na to máme názor. Dnes nám dává
daňový řád široké pole možností. Prakticky tedy není překážka v tom, aby obce samy mohly
kromě exekucí na bankovní účty provádět i exekuci movitých věcí. Tento postup není nijak
složitý. Závisí samozřejmě na nějaké logistice, kolik má ta která obec lidí apod. Když si ale
vezmeme, že dnes se stanoví exekuční náklady 500 Kč, pokud je dlužná částka do 25 000 Kč,
a potom náklady na výkon prodeje jsou dalších 500 Kč, tak byste mohli věc exekučně zabavit,
prodat v dražbě s nějakým výtěžkem a náklady, které by tím vznikly daňovému subjektu, by byly
pouze 1 000 Kč. K tomu je samozřejmě třeba připočítat čas a mzdy na zaměstnance, ale pakliže
je exekuce svěřena soudnímu exekutorovi, tak náklady daňovému subjektu mohou stoupnout
řádově o 600 - 700 procent.
Správce daně by měl tedy volit takový způsob vymáhání, při kterém náklady související
s vymáháním nebudou ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku! V praxi se to týká zejména
případů předávání drobných částek k vymáhání soudním exekutorům.
K možnostem obrany proti exekučním úkonům lze využít námitku (§159 DŘ), odvolání
(§ 109 DŘ a násl.) a návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce (§ 179 DŘ). Tam, kde byla
v minulosti dána námitka, přidal daňový řád odvolání, čili rozšířil možnosti obrany daňového
subjektu na odvolání.
Námitku lze uplatnit proti všem úkonům správce daně při placení daní, s výjimkou
rozhodnutí, proti němuž se lze odvolat. Námitku proti úkonu správce daně při placení daní
vyřizuje správce daně, který úkon proved.
Odvolání lze podat proti každému rozhodnutí správce daně, pokud zákon nestanoví jinak.
Podává se ke správci daně, pokud DŘ nestanoví jinak a nově je tedy připuštěno odvolání proti
exekučnímu příkazu a proti rozhodnutí o exekučních nákladech; bez odkladného účinku (dříve
byla jen námitka).
Exekuční titul (§ 176 odst. 1 DŘ) – DŘ přesně uvádí, co musí exekuční titul obsahovat.
Exekuční titul je vykonatelné plnění. V případě dělené správy je to např. pokutový blok.
Exekučním titulem je
a) výkaz nedoplatků sestavený z údajů evidence daní,
Obsahuje:
a) označení správce daně, který výkaz nedoplatků vydal,
b) číslo jednací,
c) označení daňového subjektu, který neuhradil nedoplatek (dále jen
„dlužník“),
d) údaje o jednotlivých nedoplatcích,
e) podpis úřední osoby s uvedením jména, příjmení a pracovního zařazení
a otisk úředního razítka; tuto náležitost lze nahradit uznávaným
elektronickým podpisem úřední osoby,
f) potvrzení o vykonatelnosti,
g) den, k němuž je výkaz nedoplatků sestaven.
35
b) vykonatelné rozhodnutí, kterým je stanoveno peněžité plnění, nebo
c) vykonatelný zajišťovací příkaz.
Výkaz nedoplatků je vykonatelný až tehdy, když jsou vykonatelná všechna rozhodnutí
a všechny částky, které jsou na něm uvedeny. Nelze vydat nějaký výkaz nedoplatků s tím, že by
byla v platnosti např. jen polovina nedoplatků a druhá polovina nebyla.
Vztah k občanskému soudnímu řádu (OSŘ) stanoví § 177 DŘ.
Porovnáme-li ZSDP a daňový řád, tak co se týče hlavně exekuce, v daňovém řádu narostl
velký počet paragrafů. V ZSDP jich bylo jen několik s mnoha odstavci, v daňovém řádu je
problematika exekuce dělena přesněji a podrobněji. Většina pravomocí správce daně je uvedena
v daňovém řádu. Důvod, který k této systematice zákonodárce vedl, je ten, že dříve poplatníka
klamaly ty skutečnosti, když v OSŘ bylo napsáno, že soud provede, vykoná, udělá, ale v podstatě
si to poplatníci neuměli převést na reálnou situaci. Oproti tomu většina práv dlužníka
a poddlužníka zůstala v OSŘ. Čili to, co a jak má správce daně konat, je uvedeno přesně
v daňovém řádu, pouze některé drobnosti, jako je např. prodej podniku a věci, zůstaly v OSŘ.
Obecně tedy platí:
nestanoví-li daňový řád jinak, postupuje se při daňové exekuci podle OSŘ (tj. subsidiární
role OSŘ ke speciálnímu DŘ)
pravomoci správce daně, jakožto exekučního orgánu, upravuje výlučně daňový řád.
tam, kde vystupuje správce daně coby oprávněný z exekučního titulu, použijí se obdobně
ustanovení OSŘ upravující postavení oprávněného.
zohledněno specifické postavení daňové exekuce → zejména úprava daňové exekuce
prodejem movitých věcí a nemovitostí a rozvrhové řízení.
Nařízení daňové exekuce - § 178 DŘ
Daňová exekuce se nařizuje vydáním exekučního příkazu, čímž je zahájeno exekuční řízení
(exekuční řízení není ekvivalentem pojmu daňová exekuce).
Výrok exekučního příkazu obsahuje kromě náležitostí podle § 102 odst. 1 DŘ:
a) způsob provedení daňové exekuce,
b) výši nedoplatku, pro který je exekuce nařizována,
c) výši exekučních nákladů podle § 183 odst. 1 a 2 DŘ,
d) odkaz na exekuční titul.
Pokud se částka zvyšuje o úrok z prodlení, správce daně nařídí ve výroku exekučního příkazu
i exekuci tohoto úroku a uvede zde rovněž způsob jeho výpočtu.
Exekuční příkaz se doručuje všem účastníkům řízení, nabytí právní moci exekučního příkazu
se doručuje pouze poddlužníkovi, a to bezodkladně.
Daňovou exekuci lze vykonat v podstatě třemi způsoby (okruhy):
postižením jiných majetkových práv:
a) srážkami ze mzdy
b) přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb,
c) přikázáním jiné peněžité pohledávky,
d) postižením jiných majetkových práv,
prodejem movitých věcí
prodejem nemovitostí.
36
Pro správce místních poplatků bude zajímavé zejména postižení jiných majetkových práv,
pro něž je typické to, že mají poddlužníka, se kterým musí správce daně komunikovat a který má
určitá práva a povinnosti uvedená v DŘ.
U přikázání pohledávky z účtu daňový řád umožňuje vyhledávací činnost, zjistí-li správce
daně č. účtu, pošle exekuční příkaz nejprve poddlužníkovi a poté dlužníkovi, a pakliže uplyne
lhůta na odvolání, zašle nabytí právní moci bance.
U srážek ze mzdy je obdobný postup, tj. správce daně si zjistí dotazem u zdravotní
pojišťovny, kde dotyčný dlužník pracuje, bude znát jeho plátce ze mzdy, kterému opět pošlete
exekuční příkaz, tj. nejprve poddlužníkovi, potom poplatníkovi a plátce mzdy by vám za dodržení
omezení, která jsou daná životním minimem apod., bude vyplácet příslušnou částku.
U přikázání jiné peněžité pohledávky se jedná o jakoukoli peněžitou částku, která není ani
mzdou a není ani pohledávkou z účtu. Jde o případy, kdy např. poplatník sdělí, že by rád dluh
zaplatil, ale že má pohledávku za jiným (svým) dlužníkem, na jejíž zaplacení čeká. Pak lze tuto
jinou pohledávku převzít a poslat exekuční příkaz poddlužníkovi s tím, aby tato faktura byla
zaplacena správci poplatku a nikoli dlužníkovi (původnímu věřiteli).
Postižení jiných majetkových práv je právo, které má majetkovou povahu a je rovněž
převoditelné na jinou osobu. Jedná se zejména o podíl v obchodní společnosti nebo členské
právo a povinnosti v družstvech.
Instrumenty k daňové exekuci
1) § 179 – Vyloučení majetku z daňové exekuce
2) § 180 – Prohlášení o majetku
3) § 181 – Odklad a zastavení daňové exekuce
4) § 182 až 184 – Exekuční náklady
Vyloučení majetku z daňové exekuce (§ 179 DŘ)
Oproti ZSDP přibylo v DŘ nově vyloučení majetku z daňové exekuce. Čili dříve by se to
řešilo pouze dle OSŘ. Daňový řád se nově zabývá vyloučením majetku z daňové exekuce, které
podrobně upravuje v § 179.
Řízení o vyloučení majetku z daňové exekuce začíná po zahájení daňové exekuce na návrh:
osoby, které svědčí právo k majetku nepřipouštějící provedení exekuce nebo
osoby, které je exekučním příkazem ukládána povinnost ohledně takového majetku,
popřípadě z moci úřední, kdy správce daně rozhodnutím vyloučí z daňové exekuce
majetek, kterému svědčí právo nepřipouštějící provedení exekuce.
Předmětem tohoto řízení je tedy majetek, kterému svědčí právo nepřipouštějící provedení
exekuce (= pouze majetek třetích osob). Příjemcem tohoto rozhodnutí je dlužník a další osoby,
které podaly návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce.
Vlastní úprava řízení ve věci vyloučení majetku z daňové exekuce z povahy věci vylučuje
instrument excindační (vylučovací) žaloby dle OSŘ.
Po dobu řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce nelze majetek, který je
předmětem návrhu, prodat. Na rozdíl od OSŘ (§ 336i odst. 1) se tento zákaz prodeje vztahuje na
nemovitosti i na movité věci.
37
Prohlášení o majetku (§ 180 DŘ)
Prohlášení o majetku je zvláštním institutem, který dříve nebyl podle ZSDP upraven.
Finanční úřady postupovaly podle OSŘ, kdy žádaly soud, aby si předvolal daňového poplatníka
k jednání. Dnes tuto možnost dává daňový řád přímo správcům poplatku jako takovou zvláštní
formu předzajištění majetku. Jedná se o jistou obdobu k ustanovení § 260 a násl OSŘ. DŘ
umožňuje nejen ústní osobní jednání, ale i korespondenční formu.
Podmínky vyžádání:
výzva (ne kratší než 15 dnů, poučení o následcích, nelze se odvolat)
ohledně nesplnění této povinnosti není správce daně vázán povinnosti mlčenlivosti
pro účely trestního řízení
nemožnost provedení daňové exekuce z účtu u poskytovatele platebních služeb
Vydat výzvu lze tedy až v případě, kdy je exekuce přikázáním pohledávky u bankovních
služeb neúspěšná. Nejdříve tedy správce daně musí obeslat banky, zjistit, zda má dlužník účet
nebo ne a pakliže zjistí, že má např. debetní účet a banka sama zruší účet poté, co je jí zaslán
exekuční příkaz, tak teprve v tu chvíli má správce daně doložené, že dlužník nemá žádný účet
a můžete jej vyzvat k prohlášení o majetku.
Prohlášení o majetku v listinné podobě musí mít úředně ověřený podpis a musí obsahovat
seznam zákonem vymezeného majetku (včetně SJM). Prohlášení o majetku nemusí daňový
subjekt podávat v insolvenci či nucené správě, při zániku vymáhaného nedoplatku a je-li
u dlužníka zavedena nucená správa.
Po doručení výzvy jsou právní úkony dlužníka (s výjimkou úkonů spočívajících v běžné
obchodní činnosti a uspokojování základních životních potřeb a správy majetku) vůči správci
daně a osobám, které mají proti dlužníkovi pohledávku vymahatelnou na základě exekučního
titulu, neúčinné. Dlužník tedy nesmí ve chvíli, kdy prohlašuje, kdy trvá platnost výzvy prohlášení
majetku, nemůže volně disponovat svým majetkem. Přitom není potřeba autoritativní určení
soudem, v případě, kdy dlužník s majetkem disponuje, ale je možnost obrátit se přímo na třetí
osobu, do jejíž majetkové sféry se majetek dlužníka neúčinně dostal.
Odklad a zastavení daňové exekuce (§ 181 DŘ)
Správce daně může daňovou exekuci na návrh dlužníka nebo z moci úřední částečně
nebo zcela odložit, zejména šetří-li se skutečnosti rozhodné pro zastavení daňové exekuce,
vyloučení předmětu exekuce ze soupisu věcí nebo podmínky pro posečkání úhrady nedoplatku.
V DŘ je přesně dáno, kdy je možný odklad a kdy zastavení daňové exekuce. Daňovou
exekuci lze odložit úplně, zcela nebo částečně, tj. hlavně v případě, kdy si daňový subjekt
požádá o posečkání, takže správce daně věc odloží a daňový subjekt si může požádat
o posečkání jen některé částky, která je vymáhaná, proto částečně. Poté správce daně šetří, zda
tam ty důvody pro posečkání skutečně jsou a pakliže nejsou, nebo jakmile pominou, rozhodne
správce daně o jejím pokračování (pokud nebude daňová exekuce zastavena). Nestanoví-li
správce daně jinak, právní účinky již provedených exekučních úkonů zůstávají zachovány.
K zastavení daňové exekuce (zcela nebo zčásti) správce daně přistoupí opět buď na
návrh příjemce exekučního příkazu, nebo z moci úřední, pokud pro její nařízení nebyly splněny
zákonné podmínky, odpadl důvod daňové exekuce, bylo povoleno posečkání úhrady nedoplatku,
byl postihnut majetek:
k němuž náleží právo nepřipouštějící exekuci,
věci nepodléhající exekuci,
zaniklo právo vymáhat nedoplatek,
výtěžek nepostačí ani ke krytí exekučních nákladů,
jsou zjištěny nepoměrné obtíže spojené s vymáháním,
38
dlužník nepobírá dostatečnou mzdu nejméně po dobu jednoho roku mzdu alespoň
v dostatečné výši,
bylo nařízeno více daňových exekucí a postačí pouze některá z nich, nebo
je tu jiný důvod, pro který nelze pokračovat.
Exekuční náklady (§ 182 - 184 DŘ)
Exekuční náklady zahrnují náklady za nařízení daňové exekuce, náklady za výkon prodeje
a hotové výdaje vzniklé při provádění exekuce. Lze je stanovit exekučním příkazem (s výjimkou
stanovení výše hotových výdajů) nebo samostatným rozhodnutím, proti kterému se lze odvolat do
15 dnů ode dne jeho doručení. Při exekuci, jejímž exekučním titulem je zajišťovací příkaz, se
hradí pouze hotové výdaje.
Povinnost uhradit exekuční náklady vzniká:
vydáním EP (tj. realizací prvního úkonu vedoucího k doručení),
vydáním samostatného rozhodnutí o výši exekučních nákladů (Náklady za nařízení
daňové exekuce činí 2 % z částky, pro kterou je daňová exekuce nařízena,
nejméně však 500 Kč a nejvýše 500 000 Kč),
z částky vymožené daňovou exekucí se nejprve hradí hotové výdaje.
Povinnost uhradit hotové výdaje vzniká:
dlužníkovi zahájením dražby
zpeněžením předmětu daňové exekuce mimo dražbu.
Nyní se vrátím ještě k zástavnímu právu (§ 170 DŘ), které ÚSC dříve nemohli používat.
Na rozdíl od ZSDP (§1 odst. 4 ZSDP) není v daňovém řádu omezující ustanovení pro použití
zástavního práva.
Zástavní právo je jedno ze zajišťovacích instrumentů daňového řádu, kdy podmínkou pro
prodloužení vymahatelnosti nedoplatku na 30 let je zápis do veřejného rejstříku.
Vzniká dnem doručení dlužníkovi (nikoli tedy právní mocí rozhodnutí jako podle ObčZ)
a v případě majetku evidovaném ve veřejném registru dnem doručení tomuto registru - letecký
rejstřík, lodní rejstřík, katastr nemovitostí (nikoli tedy odevzdáním zástavnímu věřiteli jako podle
ObčZ).
Zřizuje jej správce daně rozhodnutím o zřízení zástavního práva. Kromě obecných
náležitostí rozhodnutí (§ 102 DŘ) je nutno uvést též:
výši zajištěné daně (=výše daňové pohledávky)
označení zástavy (=věc movitá nebo nemovitá, podnik nebo jiná věc hromadná, soubor
věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha připouští, byt nebo
nebytový prostor, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví §
153 odst. 1 ObčZ)
Subsidiárně se zde použijí ust. § 152 a násl. občanského zákoníku.
Zástavní právo zanikne zrušením právní mocí rozhodnutí správce daně, ze zákona (viz
§ 170 ObčZ), zánikem daňové pohledávky, zánikem zástavy, uplynutím lhůty pro placení daně
(viz §160 DŘ) - u nemovitostí 30 let, nebo stanoví-li tak jiný zákon.
Zánik uhrazením daňové pohledávky se rozumí uhrazením nedoplatku včetně
příslušenství. U příslušenství místního poplatku (zvýšení poplatku) totiž nejsou jako takové nějaké
úroky z prodlení, kdežto zástavní právo zajišťuje všechny pohledávky – i úroky z prodlení, které
přirůstají k příslušenství.
39
Nově je pak v DŘ zakotvena povinnost vyrozumět daňový subjekt a vlastníka zástavy
(nemusí do vlastních rukou) o zániku zástavního práva.
Společná ustanovení pro daňovou exekuci (§ 185 DŘ)
Pokud patří majetek postižený daňovou exekucí do společného jmění manželů, má
manžel dlužníka ohledně tohoto majetku stejné postavení jako dlužník (v pochybnostech se má
za to, že majetek patří do společného jmění manželů).
Vznikne-li dlužníkovi při daňové exekuci vratitelný přeplatek, správce daně jej vrátí i bez
žádosti do 15 dnů.
Dojde-li v průběhu daňové exekuce prodejem movitých věcí nebo prodejem nemovitostí
ke změně místní příslušnosti - daňovou exekuci dokončí ten správce daně, který ji nařídil.
K obecným ustanovením o daňové exekuci postižením majetkových práv (§ 186 DŘ)
V daňovém řádu jsou v § 186 obecně kvalifikovány osoby – poddlužník – daňová exekuce
přikázáním pohledávky z účtu, přikázáním jiné peněžité pohledávky a daňová exekuce
postižením jiných majetkových práv. Tj. exekuce, které by mohly ÚSC využívat k vymáhání
pohledávek na místních poplatcích či jejich nedoplatcích. Asi bude také záležet na velikosti obce
či města a na tom, jaký aparát má k vymáhání k dispozici. Výhodou je možnost využití obecní
policie, také finanční úřady obecní policii často využívají.
Poté jsou exekuce prodejem movitých nebo nemovitých věcí - v § 174 – 232 se – pokud
by byl zájem, lze oslovit MF a v sekci GFŘ by bylo možné zajistit k této problematice samostatné
školení. Bohužel není časového prostoru zabývat se úskalími jednotlivých daňových exekucí.
V případě jakýchkoliv dotazů se však můžete obrátit na můj e-mail: jiri.jung@mfcr.gfr.cz.
* * *
Dotazy a názory z pléna:
přepis zvukového záznamu
Dotaz 1:
Jedná se mi o účast druhého z manželů při daňové exekuci. My obvykle nevíme, zda je dlužník
vůbec ženatý nebo vdaná. Máte zkušenosti, zda MV poskytuje informace z informačního systému
evidence obyvatel na vazební osobu - manžela nebo manželku? V případě, že bychom zjistili
manžela, můžeme prostřednictvím součinnosti zjišťovat majetkové poměry, resp. např. účet toho
druhého z manželů, který by šel postihovat exekučním příkazem na jiné majetkové právo,
myslím, že je to ten exekuční příkaz. Postupují takto finanční úřady?
Odpověď – Mgr. Jung, GFŘ:
Lze zjišťovat pouze majetkové poměry dlužníka. Pokud se jedná o společný účet manželů, tak
pokud je účet ve vlastnictví dlužníka, není problém. Pokud je ve vlastnictví manžela dlužníka, tak
peníze na účtu nelze postihnout exekucí. Jsou v SJM až ve chvíli, kdy jsou z účtu fyzicky
vybrány. Jedinou cestou je, že pokud zjistíte, že například mzda chodí na účet manžela –
vlastníka účtu, tak lze vydat exekuční příkaz na postižení jiné peněžité pohledávky třetí osoby. To
znamená, že manžel – majitel účtu bude v tomto případě poddlužník.
Dotaz 2 – KÚ Jihočeského kraje:
Rád bych využil přítomnosti MV, MF a GFŘ a vznesl otázku dělené správy, tedy výkonu
daňových záležitostí a vymáhání a záležitostí porušení rozpočtové kázně. Je to dotaz z jiného
40
soudku, než jsou místní poplatky, ale v této věci jsme kontaktovali i MF s dotazem, jakým
způsobem řešit otázku mlčenlivosti, protože je to záležitost atributu promíjení vyměřených
výměrů, odvodů a příslušenství penále za porušení rozpočtové kázně, které řeší nově podle
zákona č. 250/2000 Sb. úřad v samostatné působnosti. Zde máme pak problém s tím, když si
subjekt požádá o prominutí tohoto odvodu podle daňového řádu. V takových případech rozhoduje
ten, kdo poskytl, což je samospráva – zastupitelstvo kraje. Tam právě říkáme, že dochází
k prolomení mlčenlivosti tím, že já jako „daňař“ musím zastupitelstvu předložit spis a všechny
informace, které jsem se o tom řízení dozvěděl, tak aby mohlo relevantně a správně o žádosti
poplatníka rozhodnout. Takže jsem se dotazoval, zda můžeme tyto žádosti předávat k projednání
zastupitelstvu kraje na veřejném zasedání. Ze strany MV mi bylo odpovězeno, že samozřejmě
platí v první řadě mlčenlivost dle daňového řádu, ale samozřejmě citlivě, a že bude dotaz předán
ještě MF. MF mi odpovědělo, že „ano - platí mlčenlivost, ale dejte to na zastupitelstvo kraje na
neveřejné zasedání“. Proto se chci zeptat MV jako garanta zákona o krajích, jak mám zajistit
projednání na neveřejném zasedání zastupitelstva kraje, když ze zákona jsou všechna jednání
zastupitelstva veřejná. Těch odpovědí mám totiž několik a každá je trochu jiná, proto bych chtěl
využít přítomnosti zástupců všech tří rezortů a vyjasnit tak tuto problematiku.
Reaguje – Mgr. Prokop, MV:
Zasedání zastupitelstva nejen kraje ale samozřejmě i všech ÚSC jsou vždy veřejná, pokud je
něco neveřejného, tak se nejedná o zasedání zastupitelstva.
Dotazující – KÚ Jihočeského kraje:
To plyne ze zákona o krajích, ale zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních
rozpočtů říká, že rozhoduje o žádosti orgán, který poskytl, což je zastupitelstvo. Dokud se to tedy
promíjí, je to bez problémů, ale když se stane, že subjektu nebude prominuto, pak se odvolá
a řekne, že zastupitelstvo kraje neoprávněně projednávalo jeho žádost veřejně a já dostanu
pokutu, že jsem materiál pro zastupitelstvo zpracoval jako správce daně z podkladů daňového
řízení. MF, odbor 12, jako garant financování veřejné správy k tomu řekl: „Projednejte to, dejte to
na zasedání zastupitelstva, ale k neveřejnému projednání.“
Také z MV nám bylo při sdělení o předání na MF řečeno, že by to mělo být projednáno na
neveřejném zasedání zastupitelstva kraje.
Odpovídá – JUDr. Furek, MV:
K otázce neveřejnosti zasedání zastupitelstva kraje v souvislosti s aplikací zákona č. 250/2000
Sb., konkrétně promíjení odvodů za porušení rozpočtové kázně, bych rád poskytl určité
upřesnění.
Na MV se obrátil KÚ Jihočeského kraje, který ve svém dotazu předložil stanovisko z MF nebo
GFŘ (teď si nejsem úplně přesně jistý), ve kterém se zásadně říkalo (zjednodušeně řečeno), že
o návrhu na prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně je možné rozhodovat na
neveřejném zasedání ZK. Protože se dotaz týkal primárně výkladu zákona č. 250/2000 Sb., byl
postoupen na MF s naším právním názorem, ve kterém jsme jednoznačně konstatovali, že
neveřejná zasedání zastupitelstva konána být nemohou s tím, že pokud zákon č. 250/2000 Sb.
přímo předpokládá, že o prominutí nebo částečném prominutí povinnosti odvodu bude
rozhodovat ten orgán, který rozhodl o poskytnutí příslušné částky z rozpočtu, a jelikož takovým
orgánem za určitých okolností může být i ZK a ze zákona o krajích přímo vyplývá, že zasedání
ZK musí být bezvýjimečně veřejné, pak ustanovení těchto dvou zákonů neznamenají nic jiného,
než že o příslušném prominutí odvodu se rozhoduje na veřejně konaném zasedání ZK,
čímž je v tomto případě „prolomena“ neveřejnost daňového řízení. V tomto smyslu se v žádném
případě nejedná o porušení povinnosti mlčenlivosti. Pokud je mi známo, tak MF, konkrétně odbor
pana ředitele Zikla, se s uvedeným právním názorem ztotožnil a poskytl řediteli KÚ Jihočeského
kraje obsahově identické stanovisko. Bližší argumenty tady nebudu uvádět, snad pouze jediný –
poskytování veřejných prostředků a poskytování příslušných úlev z těchto veřejných prostředků je
v každém případě již svou podstatnou veřejnou záležitostí a v tomto směru se logicky
41
upřednostní zásada veřejného zasedání ZK proti případné povinnosti mlčenlivosti podle
daňového řádu. Stanovisko z MF je možné učinit přílohou zápisu z tohoto semináře.
Dotaz 3 – KÚ Jihočeského kraje
Dovoluji si využít ještě přítomnosti zástupce GFŘ, protože zatím máme problém v případech
dělené správy – při výkonu vymáhání veřejných prostředků, na kterém se domlouváme zatím na
místní úrovni s finančními ředitelstvími a s finančními úřady, protože se jedná o záležitost
vymáhání prostředků samosprávných, které jsou svěřeny do vymáhání nám, a pak jsou to
prostředky rezortů státního rozpočtu, kde je vymáhání svěřeno finančním úřadům. Tam se pak
dostáváme do problémového výkladu mezi tím, kdy veřejná správa kraje a obce
zprostředkovávají daňový exekuční titul a kdy je jim svěřeno jak rozdělování, tak i vymáhání. Chci
se jen zeptat, jestli v tomto případě nepředpokládáte nebo neplánujete, že by bylo vhodné vydat
k tomu nějaké stanovisko tak, aby i při poskytování veřejných prostředků toto bylo přísně
ošetřeno.
Odpovídá – Mgr. Jung, GFŘ:
Já se pokusím na tohle vám odpovědět, ale bohužel vás asi neuspokojím. Dotace jako takové
nejsou oborem činnosti našeho odboru 23, kterého jsem zástupcem. Náš odbor jako takový vydal
pouze metodiku ohledně toho, jak postupovat při tom, když se vymáhal dotační titul podle ZSDP
a jak to bude s přechodem na daňový řád. V daňové správě se ohledně dotací na přelomu roku
2010/2011 vytvořilo zcela nové organizační uspořádání a byla změněna místní příslušnost
finančních úřadů a jednotlivých oddělení dotací. Omlouvám se, že vám v tuto chvíli nemůžu říci
více.
* * *
V. Zkušenosti veřejného ochránce práv v agendě místních poplatků
Mgr. Barbora Kubíková, Kancelář veřejného ochránce práv
Stanovisko ke vztahu § 10 zákona o místních poplatcích a § 19 zákona
o pozemních komunikacích (skryté mýto)
§ 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích
„V mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek
stanovených tímto zákonem smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým
způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (dále jen "obecné užívání"), pokud pro zvláštní
případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis9)
jinak. Uživatel se musí přizpůsobit
stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace.“
9)
zákon ČNR č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
§ 10 odst. 1 a 2 zákona o místních poplatcích
(1) Poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst (dále jen
"vybraná místa") platí fyzická nebo právnická osoba, které bylo vydáno povolení k vjezdu
s motorovým vozidlem do vybraných míst. Poplatek neplatí fyzické osoby mající trvalý pobyt nebo
vlastnící nemovitosti ve vybraném místě, osoby jim blízké, manželé těchto osob a jejich děti. Dále
osoby, které ve vybraném místě užívají nemovitost ke své hospodářské činnosti nebo osoby,
které jsou držiteli průkazu ZTP a jejich průvodci.
(2) Poplatek se vybírá za vydání povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst,
do kterých je jinak vjezd zakázán příslušnou dopravní značkou.
42
Obecně závazná vyhláška obce Lukovany č. 5/2008, o místním poplatku
za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí obce,
ve znění obecně závazné vyhlášky č. 1 a 2/2009
Čl. 3
Vybraná místa podléhající poplatku, do kterých je jinak vjezd zakázán dopravní značkou „Zákaz
vjezdu všech motorových vozidel“ s dodatkovou tabulkou „Mimo vozidel s povolením OÚ
Lukovany“ (dříve „Vjezd povolen po zaplacení místního poplatku“), se vymezují takto:
a) v místě vymezeném od křižovatky „U váhy“ po hájovnu č. p. 201
Osvobození a úlevy (čl. 7 OZV obce Lukovany)
Od poplatku se osvobozují:
a) fyzické osoby s trvalým pobytem v obci Lukovany
b) fyzické osoby vlastnící nemovitost v katastru obce Lukovany
c) fyzické osoby blízké[1]
osobám majícím trvalý pobyt nebo vlastnícím nemovitosti
ve vybraném místě, manželé těchto osob a jejich dětí
d) osoby, které ve vybraném místě užívají nemovitost ke své hospodářské činnosti
e) osoby, které jsou držiteli průkazu ZTP a jejich průvodci
f) jednotky HZS, PČR a vozidla lékařské první pomoci a zdravotní služby
g) fyzické osoby s trvalým pobytem v obci Vysoké Popovice
[1] § 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
osoby, které nejsou poplatníky předmětného místního poplatku ze zákona o místních poplatcích
Nález Ústavního soudu sp. zn.: Pl. ÚS 23/2000
Ústavní soud zrušil obecně závaznou vyhlášku obce (dnes již města) Dobřichovice.
Konstatoval, že most přes řeku (navazující v obou směrech na pozemní komunikaci) nelze
považovat za „vybrané místo“, jelikož v jeho případě jde nepochybně o součást pozemní
komunikace určené k obvyklému způsobu užívání komunikace.
43
Vybraným místem rozumí „ucelenější, zpravidla osídlenou lokalitu, kterou s vnějším světem
(okolím) komunikace jako dopravní cesta spojuje“.
S poukazem na bezplatnost obecného užívání pozemních komunikací označil poplatek
za průjezd motorovým vozidlem po mostě za odporující zákonu, a to bez ohledu na to, jakými
náklady a z jakých prostředků byl most postaven nebo rekonstruován.
Úvahy ochránce k zákonnosti zavedení místního poplatku
Vyhláškou vydanou podle § 10 zákona o místních poplatcích lze zpoplatnit vjezd motorovým
vozidlem do určitého místa či části obce, a tím ve skutečnosti zpoplatnit užívání pozemních
komunikací, které se v takovém „vybraném místě“ nacházejí.
K porušení zákona o pozemních komunikacích zakotvujícího bezplatné užívání pozemních
komunikací (k zavedení skrytého mýta) dojde v případě neexistence legitimního důvodu
k regulaci vjezdu do takového místa právě zavedením místního poplatku. Legitimitu zavedení
místního poplatku je tedy nutno poměřovat zejména povahou vybraného místa a důvody omezení
provozu motorových vozidel v něm.
„Vhodným“ vybraným místem ochránce rozumí lokalitu, v níž je zapotřebí razantně omezit pohyb
motorových vozidel za účelem zajištění ochrany této lokality, jíž nelze dosáhnout vhodnějšími
nástroji.
Zpoplatněná zóna by měla mít nejen jednoznačné územní vymezení, ale uvnitř jejích hranic by se
měl především nacházet obsah (historicky, lázeňsky či obdobně cenný), který zpoplatnění vjezdu
do ní rozumně a s dostatečnou naléhavostí ospravedlňuje.
Pokud je „vybrané místo“ fakticky prázdnou množinou obsahující jen pozemní komunikaci,
nejedná se o zpoplatnění v souladu se zákonem.
Ochránce má za to, že by vybraným místem obecně neměla být komunikace spojující dvě obce.
Jiný účel a nástroj regulace provozu na pozemních komunikacích
Zavedení místního poplatku bez dalšího neopodstatňuje:
• ochrana samotných komunikací
• ochrana osob bydlících v okolí komunikací před hlukem, prachem a vibracemi
• podpora turistiky v krajině
Jiné nástroje regulace:
• zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
• zákon č. 289/1995 Sb., o lesích
• zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
Příklady možné regulace k uvedenému účelu:
• zákaz vjezdu (všech vozidel, vybraných druhů vozidel, případně vozidel, jejichž okamžitá
hmotnost přesahuje vyznačenou mez)
• zákaz průjezdu
• nejvyšší dovolená rychlost
Skutečnosti nerozhodné pro posouzení zákonnosti zavedení místního poplatku
Zpoplatněn teoreticky může být i vjezd do neosídlené lokality, mělo by však jít o urbanistickou
lokalitu – města a obce jsou urbanistickými celky - předmětem ochrany by tak měly být ty
nejcennější části území (viditelného, nikoliv katastrálního). Příklad: neosídlený areál hradu
Vybrané místo může být definováno prostřednictvím označení úseku určité komunikace (souboru
komunikací) – při dodržení dalších podmínek nepůjde o nezákonné zpoplatnění.
Příklad: historicky cenná jedna ulice ve městě
44
Není rozhodné, zda vybrané místo představuje jediné dopravní spojení mezi bodem A a B, nebo
nikoliv. I jediná přístupová cesta může být (při dodržení dalších podmínek) zpoplatněna legálně.
Legalitu zpoplatnění naopak nelze dovozovat ze samotné existence alternativního spojení.
Praktické dopady OZV obce Lukovany
Vybraným místem je prakticky část pozemní komunikace spojující Lukovany s Vysokými
Popovicemi (s železniční zastávkou u Vysokých Popovic), a to v délce cca 1,5 km. Jde
o asfaltovou vozovku s nezpevněnými krajnicemi probíhající krajinou (poli) a lesem. Nachází se
u ní jediná budova (hájenka).
Obec Lukovany není průjezdní obcí, neexistuje proto důvod k použití této komunikace, nejsou-li
cílem cesty přímo Lukovany nebo (opačným směrem) nejsou-li Lukovany přímo výchozím bodem
cesty (viz mapku).
Osvobozením osob s trvalým pobytem nikoliv ve vybraném místě, ale v obcích, jež komunikace
(zde vybrané místo) spojuje, a vlastníků nemovitostí v katastru obce Lukovany, obec prakticky od
poplatku (nad rámec zákona, který zohledňuje nezbytnost vjezdu do vybraného místa např.
z důvodu trvalého pobytu přímo ve vybraném místě) osvobodila od poplatku většinu potenciálních
uživatelů pozemní komunikace, kteří, stejně jako případní ostatní uživatelé komunikace, mohou
rovněž využít jiných pozemních komunikací spojujících Velké Popovice a Lukovany (trasou,
pravda, minimálně dvakrát delší).
Co je tedy prakticky výsledkem regulace – nezměněný rozsah užívání komunikace „místními
lidmi“, kteří tvoří nesporně hlavní skupinu potenciálních uživatelů komunikace, omezení
(vyloučení) „cizích“ uživatelů, kteří nejsou ochotni zaplatit poplatek (žádat o povolení) a výběr
poplatku od „cizích“ uživatelů pozemní komunikace, kteří jsou ochotni zaplatit čistě za užití
pozemní komunikace (kratší trasy), neb prakticky nemají jiný důvod zpoplatněný úsek pozemní
komunikace využít.
Veřejný ochránce práv a Ústavní soud
Ochránce dne 17. ledna 2011 podal k Ústavnímu soudu návrh na zrušení obecně závazné
vyhlášky obce Lukovany č. 5/2008, o místním poplatku za povolení k vjezdu s motorovým
vozidlem do vybraných míst a částí obce, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 1 a 2/2009,
a to na základě ustanovení § 64 odst. 2 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,
ve znění pozdějších předpisů*.
Věc je vedena pod sp. zn. Pl. ÚS 12/11.
* „Návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst.
1 písm. b) Ústavy jsou oprávněni podat … veřejný ochránce práv …“
* * *
45
Dotazy a názory z pléna:
Přepis zvukového záznamu
Dotaz - Ing. Roman Jodas, Statutární město Teplice:
Já bych se vrátil k daňovému řádu – nařízení daňové exekuce. V tom taxativním výčtu, jak
můžeme postupovat, nám chyběli v podstatě exekuce na důchod a dávky sociální péče. Chtěl
bych se proto zeptat, jestli je možné tímto způsobem postupovat i na tyto případy.
Odpovídá - Mgr. Jung, GFŘ:
Ano samozřejmě, já jsem to bohužel více nepitval, protože základní školení úředníka daňové
exekuce je 14 dní, proto se i ta má prezentace odvíjela od časové dotace tohoto semináře.
Kdybych měl školit každý způsob daňové exekuce zvlášť, na probrání všech způsobů by bylo
potřeba daleko více času.
Dotazující:
Bude to tedy čistě s odvoláním na § 178 a nebudeme to dál dávat na odstavec 2 písm. a), b),
c),.., protože my jsme se tam nenašli a ve skutečnosti nám to nebylo povoleno zákonem.
Odpovídá - Mgr. Jung, GFŘ:
Z toho výčtu uvedeného v § 178 odst. 2 DŘ pod jednotlivými písmeny je to bráno jako mzda.
Reaguje - Mgr. Kubíková, Kancelář VOP:
Dovolím si k tomu stručné doplnění. Dávky sociální péče ani dávky pomoci v hmotné nouzi
v současnosti nelze exekuovat, s výjimkou vymáhání přeplatku na takové dávce. V tom případě
lze takové dávky postihnout, ale jen srážkami ze mzdy (v režimu ustanovení § 178 odst. 5
písm. a) daňového řádu). Z dávek státní sociální podpory nelze vůbec exekuovat jednorázové
dávky a z opakujících se dávek příspěvek na bydlení. Ostatní opakující se dávky státní sociální
podpory lze exekuovat také jen srážkami ze mzdy. Praktické možnosti postižení dávek, jsou tedy
(i s ohledem na výši nezabavitelných částek při provádění srážek) velmi omezené. Přehled
postižitelnosti dávek v příloze.
* * *
Další zaslané dotazy:
Dotaz 1 (Vasilie Koubová, Magistrát města Karlovy Vary):
V konkrétně popsaném případu (v praxi velmi častém) lze postupovat obnovou řízení?:
Ohlašovací povinnost k poplatku ze psů byla splněna v roce 2010 a poplatek za rok 2010 byl
vybrán v poměrné části při splnění ohlašovací povinnosti. Splatnost poplatku dle OZV je
stanovena do 31. 10. příslušného kalendářního roku. Poplatek za rok 2011 nebude zaplacen ve
lhůtě splatnosti, přestože je vždy zaslána složenka. Dlužník bude dále vyrozuměn o nedoplatku
dle § 153 DŘ. Vyrozumění, byť zaslané obyčejnou zásilkou nebude poštou vráceno. Správce
poplatku vydá platební výměr např. v prosinci 2011. Dlužník platební výměr řádně převezme, ale
nezaplatí. Bude tedy zasláno vyrozumění o nedoplatku s upozorněním na zahájení vymáhání
nedoplatku. Dlužník nezaplatí, nereaguje. Správce poplatku vydá v roce 2012 exekuční příkaz na
„účet“. Teprve po „obstavení účtu“ dlužník doloží úhyn psa v roce 2011.
Bude správným postupem
zrušení exekuce a (což nemáme problém)
a dále
46
rozhodnutí o obnově řízení z moci úřední podle § 117 odst. 1 písm. a) DŘ - vyšly najevo nové
skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění správce daně uplatněny
a v obnoveném řízení samostatným rozhodnutím bude vyměřen poplatek v alikvotní části (do
úhynu psa)?
Odpověď – Mgr. Jung, GFŘ
Protože byl dotaz položen velmi obecně a bylo zde potřebné doplnit řadu údajů, bylo o něm
s dotazujícím podrobně hovořeno telefonicky a výstupem je to, že základní problém leží mimo
oblast vymáhání.
Obecně lze konstatovat, že:
Nezaplatí-li poplatník místní poplatek včas nebo ve správné výši vyměří správce poplatku
poplatek platebním výměrem. Pokud v době vydání platebního výměru (§ 101 odst. 2 daňového
řádu) stále není poplatek zaplacen, oznámí se platební výměr poplatníkovi s tím, že náhradní
lhůta splatnosti poplatku uplyne 15 dnů po právní moci platebního výměru. Má-li poplatník
důkazní prostředek osvědčující jeho osvobození od poplatku nebo nastala skutečnost, na základě
které již není povinen platit místní poplatek, tak by měl proti platebnímu výměru podat odvolání.
Z daného dotazu nelze dovozovat, že by mohl být využit mimořádný opravný prostředek, kterým
je obnova řízení a to splněním podmínky uvedené v § 117 odst. 1 písm. a) daňového řádu, neboť
dané ustanovení stanoví, že „vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez
zavinění příjemce rozhodnutí nebo správce daně uplatněny v řízení již dříve a mohly mít
podstatný vliv na výrok rozhodnutí“.
Z hlediska vymáhání je nutno mít na paměti, že exekutor se ve fázi exekučního řízení nemůže
zabývat skutečnostmi, které nastaly před vydáním vykonatelného výkazu nedoplatku, tedy
v řízení vyměřovacím. V exekučním řízení se exekutor nemůže zabývat skutečnostmi, které
nastaly před vydáním vykonatelného rozhodnutí. V exekučním řízení se exekutor může zaměřit
zejména na vhodnost a proporcionalitu způsobu a rozsahu provedení exekuce, na vykonatelnost
exekučního titulu, na jeho právní účinnost vůči povinnému apod., nikoliv již na přezkoumávání
důvodnosti samotného exekučního titulu. Viz rozh. Nejvyššího správního soudu ČR: sp. zn. 1Afs
47/2004-7 a rozh. Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 9 Afs 74/2008-82.
Pokud tedy by bylo namítáno již po vydání exekučního příkazu, jak je zřejmě v dotazu popsáno,
nelze za stávající situce na exekučním příkaze nic měnit.
Dotaz 2:
Je obec oprávněna vybírat místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt také od majitele
(provozovatele) kempu, který pronajímá plochu k umístění karavanů? Ačkoli je v kempu
vybudováno sociální zařízení a návštěvníci v něm pobývají za účelem rekreace, majitel kempu se
brání tím, že není ubytovatelem ve smyslu občanského zákoníku ani zákona o místních
poplatcích a jako vlastník kempu pouze poskytuje plochu k přistavení karavanu, nikoli ubytovací
službu, tudíž není povinen platit poplatky za rekreační pobyt.
Odpověď – odbor dozoru a kontroly veřejné správy, MV:
Provozovatel kempu skutečně není povinen platit místní poplatek za lázeňský nebo rekreační
pobyt, je však povinen jej od návštěvníků ubytovaných v kempu vybrat a následně odvést obci.
Na rozdíl od jiných poplatků totiž vystupuje u poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt vedle
poplatníka další daňový subjekt, kterým je plátce - ubytovatel, tj. osoba, která pod vlastní
majetkovou odpovědností odvádí správci poplatku poplatek vybraný od poplatníků. Poplatníkem
je fyzická osoba, která přechodně a za úplatu pobývá v lázeňském místě nebo v místě
soustředěného turistického ruchu za účelem léčení nebo rekreace, pokud neprokáže jiný důvod
47
svého pobytu. Poplatníkem je tedy osoba ubytovaná, která splňuje tyto dvě podmínky současně,
tj. že je ubytovaná „za úplatu“ a zároveň „za účelem léčení či rekreace“. Předmětem zpoplatnění
je pak tento přechodný pobyt na území obce uskutečněný za účelem léčení nebo rekreace a za
úplatu (pobyty bezplatné nejsou předmětem tohoto poplatku).
V případě provozovatele kempu tedy hovoříme o plátci, který, jelikož je v přímém kontaktu
s poplatníky, poplatek obci odvádí jako určitý prostředník (mezičlánek) za poplatníky. Přitom není
rozhodné, že provozovatel kempu poskytuje rekreantům aj. návštěvníkům pouze plochu
k přistavení karavanu. Jednak lze totiž kemp podřadit pod pojem „místo soustředěného
turistického ruchu“, neboť slouží k pobývání za účelem rekreace, a jednak plocha pro umístění
karavanu v kempu je poskytována za úplatu, což jsou rozhodující zákonná kritéria pro možnost
zpoplatnění takového přechodného pobytu na území obce. Navíc z občanského zákoníku
(ust. § 754 a násl.) upravujícího smlouvu o ubytování nevyplývá, že by provozovatel kempu nebyl
ubytovatelem.
Povinnost platit poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt tedy dopadá na osoby ubytované
v kempu za účelem rekreace, nikoli na provozovatele kempu. Provozovatel kempu má však
povinnost od ubytovaných osob poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt vybrat a ve vyhláškou
stanovené výši a lhůtě splatnosti odvést obci.
Dotaz 3:
Je možné zpoplatnit místním poplatkem z ubytovací kapacity také ubytovací kapacitu v bytech
a rodinných domech? Neboli jsou poplatníky tohoto poplatku také osoby, které inzerují nabídky
ubytování např. ve volném pokoji svého domu/bytu nebo nabízí přechodný pronájem celého
bytu? Dotazem správce poplatku u těchto osob, proč neplatí, jsou sdělovány argumenty v tom
smyslu, že se nejedná o zařízení sloužící k přechodnému ubytování (např. dle kolaudace), ale byt
či dům je pronajímán příležitostně.
Odpověď – odbor dozoru a kontroly veřejné správy, MV:
Předmětem poplatku, skutečností, která poplatku podléhá, je ubytovací kapacita zařízení,
tj. jednotlivá lůžka využitá pro přechodné ubytování za úplatu ve veřejném i neveřejném
ubytování. Aby mohla obec zpoplatnit ubytovací kapacitu, musí u ní být splněny určité podmínky
dané zákonem o místních poplatcích. ZMP vymezuje předmět poplatku a poplatníka v ust. § 7
tak, že poplatek z ubytovací kapacity vybírá v obcích a městech v zařízeních určených
k přechodnému ubytování za úplatu. Poplatek platí ubytovatel, kterým je fyzická nebo
právnická osoba, která přechodné ubytování poskytla.
Slova určená k přechodnému ubytování je třeba vykládat jako stavebně uzpůsobená,
specifikovaná či vymezená stavebně-technickými předpisy za účelem poskytování přechodného
ubytování. Přechodným ubytováním má zákon o místních poplatcích na mysli ubytování fyzické
osoby mimo obec jejího trvalého bydliště (pobytu), popř. dočasné ubytování fyzické osoby bez
trvalého bydliště v ČR. Poplatku tedy podléhá lůžková kapacita v zařízeních určených stavebními
předpisy pro přechodné ubytování za úplatu, tzn. že v kolaudačním rozhodnutí musí být jako
účel využití pro předmětný stavební objekt nebo jeho část stanoven (určen) přechodný
pobyt (ubytování) za úplatu.
Tento závěr podporuje i záměr zákonodárce, který novelou ZMP - zákonem č. 229/2003 Sb. nově
vymezil ubytovací zařízení, ve kterých lze zpoplatňovat využitou lůžkovou kapacitu tak, že v ust.
§ 7 odst. 1 byla zrušena slova "sloužících nebo". Ust. § 7 odst. 1 ZMP totiž do 31. prosince 2003
znělo tak, že: „Poplatek z ubytovací kapacity se vybírá v lázeňských místech nebo místech
soustředěného turistického ruchu z ubytovací kapacity v zařízeních sloužících nebo určených
k přechodnému ubytování za úplatu.“ Důvodem této úpravy byla skutečnost, že kontrola
poplatkové povinnosti v bytových domech, rodinných domech či ve stavbách pro individuální
rekreaci byla v praxi téměř nereálná. Zákonodárce tedy vědomě z předmětu daného poplatku
48
vyjmul možnost zpoplatnění ubytovací kapacity také v objektech sice možná fakticky sloužících,
ale určených k jinému než přechodnému ubytování.
Přechodné ubytování poskytované za úplatu v bytech nebo rodinných domech místnímu
poplatku z ubytovací kapacity nepodléhá.
* * *
Závěrem JUDr. Furek poděloval všem za účast a ukončil seminář s přáním hezkého
zbytku dne.
V případě jakýchkoliv dalších dotazů se můžete obrátit na náš odbor, emailová adresa:
odbordk@mvcr.cz. Velmi rádi odpovíme.
Přílohy zápisu:
1) Stanovisko Ministerstva financí odboru Financování územních rozpočtů a programové
financování k postupu orgánu kraje při promíjení odvodu a penále za porušení rozpočtové
kázně v souvislosti s dodržením zásady veřejného jednání zastupitelstva kraje
a povinnosti mlčenlivosti dle daňového řádu
2) Možnost postižení dávek výkonem rozhodnutí (exekucí)
Zápis zpracoval odbor dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra
Texty příspěvků a odpovědi na dotazy byly vystupujícími autorizovány