Literatura 

•  VARHANÍK, Jiří; MALÝ, Stanislav. Zákon o státní památkové péči : komentář. Vyd. 1. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2011. 1161 s. ISBN 9788073576592.

• Jurníková Jana  [et al.] Správní právo : zvláštní část. 6. dopl. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2009. 399 s. ISBN 9788021048478.

   

 

Zákon č. 20/1987 Sb.,o státní památkové péči

Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů

Zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty

Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb(knihovní zákon)

Zákon č. 499/2004 Sb.,o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů

Zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon)

Zákon č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích

 

Další podklady

Příručku vlastníka kulturní památky "Kulturní památky a péče o ně" naleznete zde

Seznam kulturních památek prohlášených a zrušených od 1.1.2008 naleznete zde

Seznam organizací oprávněných k provádění archeologických výzkumů podle ust. § 21 odst. 2 zákona o státní památkové péči naleznete zde

Mapu památek ve správě Národního památkového ústavu naleznete zde

Příklad žádosti o prohlášení nemovitosti za kulturní památku naleznete zde

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu na úseku kultury naleznete na jeho webových stránkach  (zejména) v rámci rejstříku As, v oblasti právní úpravy kultura, regulace reklamy a tisk, rozhlas a televize.

Zásadní rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, čj. 6 A 106/2002 - 81 k prohlašování věcí za kulturní památky naleznete zde

Nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 21/04, kterým bylo umožňeno aplikovat správní řád na řízení o prohlašování věcí za kulturní památku naleznete zde

Vybraná rozhodnutí správních soudů na úseku kultury

• Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2009, čj. 11 Ca 159/2008-60

Vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností stejně jako vyjádření krajského úřadu podle § 3 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, není tzv. závazným stanoviskem ve smyslu § 149 správního řádu z roku 2004, ale jde o stanovisko vydané v režimu § 154 citovaného zákona. Proto se v případě rozdílných stanovisek mezi nimi a Ministerstvem kultury neuplatní postup podle § 136 odst. 6 správního řádu z roku 2004. 

Ministerstvo kultury, které rozhoduje o prohlášení věci kulturní památkou, tedy rozhoduje ve věci samé, již z toho důvodu není oprávněno podat opravný prostředek proti rozhodnutí, kterým se podle § 156 odst. 2 správního řádu z roku 2004 ruší předchozí vyjádření obecního úřadu obce s rozšířenou působností vydané podle § 3 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.

• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, čj. 1 As 93/2008-95

Zřícenina hradu, u níž není patrné dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží, není stavbou, nýbrž součástí pozemku, na němž se nachází (§ 120 občanského zákoníku).

Státní podnik, kterému svědčí právo hospodaření k takovému pozemku (§ 2 odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku), je proto povinen pečovat o zříceninu, která je kulturní památkou, a plnit opatření uložená mu orgánem státní památkové péče (§ 16 odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, § 9 odst. 1 a § 10 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči).

 

• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2008, čj. 9 As 95/2007-69

 I. Pokud jsou předměty kulturní hodnoty sakrální a kultovní povahy vystaveny v prodejně, jedná se o aktivní nabídku k obchodování s těmito předměty. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty (s účinností od 29. 4. 1994), musí být nabízené předměty opatřeny osvědčením k trvalému vývozu.

 II. Nabízí-li se tyto předměty k prodeji bez výše uvedeného osvědčení, jedná se o protiprávní jednání, za které lze uložit pokutu [§ 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty]. Při stanovení konkrétní výše pokuty se přihlédne k míře závažnosti protiprávního jednání, která je určována především kulturní hodnotou daných předmětů, neboť jejich nekontrolovaný prodej či vývoz by znamenal nenahraditelnou ztrátu historického a kulturního dědictví České republiky.

• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, čj. 9 As 28/2007-77

I. Národní památkový ústav je jakožto odborná organizace státní památkové péče zřízená dle zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, veřejnou institucí povinnou k poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

 II. Subjektem povinným rozhodnout dle § 16 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, o odvolání proti rozhodnutí Národního památkového ústavu o neposkytnutí informací je Ministerstvo kultury, které je dle § 25 odst. 2 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, Národnímu památkovému ústavu nadřízeno a žádný zvláštní zákon ohledně subordinačních vztahů mezi uvedenými subjekty nestanoví jinak.

•  Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2004, čj. 5 A 48/2002-40

Rozhodnutí o prohlášení díla za kulturní památku podle § 2 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, je omezením vlastnického práva ve veřejném zájmu a za náhradu.

•  Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, čj. 6 A 106/2002-81

Námitka spočívající v tom, že důvod podání návrhu na prohlášení domu za kulturní památku (§ 2 odst. 1 zákona ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči) byl ryze účelový, protože tak mělo být zabráněno jeho demolici, není právně významná; brojí totiž proti vnitřním motivům iniciátorů tohoto správního řízení (které není řízením návrhovým). Soudní přezkum se však týká toliko průběhu a výsledku řízení. Navíc není v rozporu s účelem zákona o státní památkové péči, kterým je mj. ochrana kulturních památek, pokud byl návrh na prohlášení domu za kulturní památku podán jako jeden z prostředků k jeho ochraně.

• Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 10. 2005, čj. 30 Ca 26/2005-37

I. Výsledek veřejné soutěže na ztvárnění uměleckého díla není závazným podkladem pro vydání závazného stanoviska orgánem státní památkové péče ve smyslu § 14 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.

II. Závěry orgánů státní památkové péče o tom, zda je provedení zamýšleného pomníku v daném místě z hlediska zájmů státní památkové péče přípustné či nikoliv, jsou věcí jejich správního uvážení, jež nelze nahradit uvážením soudním (srov. § 78 odst. 1 s. ř. s.).