Definice spotřebitele

• § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník  

"Spotřebitel je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná."

• vychází především ze směrnic 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, 85/577/EHS o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory, 97/7/ES o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavíraných na dálku.
• spotřebitelem nemůže být právnická osoba, což je v souladu jak s právem EU, tak s judikaturou Evropského soudního dvora, který to zdůraznil v případu C-541/99 a C-542/99. Tím ale není vyloučena ochrana právnických osob, zejména těch, které nepodnikají nebo které se nacházejí v postavení slabší strany. Nelze na ně ale vztahovat zvláštní úpravu ochrany spotřebitele.  

 

 

• SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES

"Definice spotřebitele by měla zahrnovat fyzické osoby, které jednají mimo rámec své obchodní činnosti, podnikání, řemesla nebo povolání. Pokud je však v případě smluv majících dvojí účel smlouva uzavřena za účelem částečně spadajícím do rámce a částečně mimo rámec obchodní činnosti dané osoby a obchodní účel této činnosti je natolik okrajový, že nepřevažuje v celkovém kontextu dotčené transakce, tato osoba by rovněž měla být považována za spotřebitele."

 

• Článek 2 písm. b SMĚRNICE RADY č. 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách

"Pro účely této směrnice se rozumí:
b) "spotřebitelem" fyzická osoba, která ve smlouvách, na které se vztahuje tato směrnice, jedná pro účely, které nespadají do rámce její obchodní nebo výrobní činnosti nebo povolání"

 

• Principles, Definitions and Model Rules of European Private Law, Draft Common Frame of Reference (DCFR), 2009.

_{Dostupné z: http://ec.europa.eu/justice/policies/civil/docs/dcfr_outline_edition_en.pdf} 

“Consumer is any natural person who is acting primarily for purposes which are not related to his or her trade, business or profession.”

"Spotřebitelem je každá fyzická osoba jednající především za účely, které se netýkají jejího obchodu, podnikání nebo povolání."

 

ATYPICKÉ DEFINICE SPOTŘEBITELE

• Čl. 2 odst. 4 SMĚRNICE RADY ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy (90/314/EHS)

​"Pro účely této směrnice se rozumí:

"spotřebitelem" osoba, která si koupí nebo se zaváže, že si koupí soubor služeb ("hlavní smluvní strana"), nebo jakákoli osoba, jejímž jménem se hlavní smluvní strana zavazuje ke koupi souboru služeb ("ostatní příjemci"), nebo jakákoli osoba, na kterou hlavní smluvní strana nebo ostatní příjemci převedou soubor služeb ("příjemce")."

• definice spotřebitele bez ohledu na účel jeho činnosti

 

DVA DRUHY VYMEZENÍ SPOTŘEBITELE

• Funkční: vymezení činností - spotřebitelem je ten, kdo vstupuje na trh nikoli z podnikatelského zájmu
• Vztahové: jednání vůči subjektu rozdílnému od spotřebitele

Vývoj ochrany spotřebitele v EU

V členských státech EU žije přes půl miliardy potenciálních spotřebitelů, kteří k evropskému HDP přispívají skoro 60 procenty. Z toho důvodu je ochrana spotřebitele pro Evropskou unii prioritní záležitostí.

Od sedmdesátých let dochází k postupné harmonizaci národních postupů na ochranu spotřebitele. V roce 1975 pak byl představen Evropskou komisí Předběžný program EHS o ochraně spotřebitele, který zakotvil pět základních práv spotřebitelů:  

• právo na ochranu zdraví a bezpečnosti
• právo na ochranu ekonomických zájmů
• právo na náhradu škody
• právo na informace a vzdělávání
• právo na zastupování 

Jednotným evropským aktem z roku 1987 byla Evropská komise zmocněna k návrhu opatření na ochranu spotřebitelů. Další konkretizace a prohloubení ochrany spotřebitelů přinesly Maastrichtská smlouva (1993) a Amsterodamská smlouva (1999), které také rozšířily působnost politiky i na internetové nákupy. 

Od roku 2009 (Lisabonská smlouva) je politika ochrany spotřebitele zařazena do sdílených pravomocí EU. 

V současné době se na dohledu nad spotřebitelskou politikou podílí řada evropských instituci. Na půdě Evropské komise česká zástupkyně Věra Jourová vykonává resort pro spravedlnost, ochranu spotřebitele a rovnost pohlaví. V Evropském parlamentu pak působí například Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů nebo Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. V neposlední řadě je ochrana spotřebitele tématem projednávaným Radou ministrů v Radě pro konkurenceschopnost nebo Radě pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele.            

_{Zdroj: KOPECKÁ, Hana. Ochrana spotřebitele. In. Euroskop.cz [online]. 2005-15 Vláda České republiky [cit. 31. 5. 2015]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/8969/sekce/ochrana-spotrebitele/}

Obsah a cíle ochrany spotřebitele

 

Cílem je ochrana slabší strany ve vztahu k jednání s podnikatelem. Je presumováno, že spotřebitel má na své straně řadu nevýhod oproti podnikateli, což ovlivňuje jeho postavení. Jeho informovanost je nižší a v mnoha případech musí spoléhat na protistranu. To vede k tomu, že je spotřebitel snadněji ovlivnitelný. Proto právo EU obsahuje řadu opatření na ochranu zdraví, bezpečnosti a právních či ekonomických zájmů evropských spotřebitelů bez ohledu na to, ve které části Evropské unie se právě nacházejí.

Právní základ poskytuje Článek 114 a 169 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) Článek 114 odst. 3 SFEU

"Komise bude ve svých návrzích podle odstavce 1 týkajících se zdraví, bezpečnosti, ochrany životního prostředí a ochrany spotřebitele vycházet z vysoké úrovně ochrany a přihlédne přitom zejména k novému vývoji založenému na vědeckých poznatcích. V rámci svých pravomocí usilují o tento cíl též Evropský parlament a Rada." 

 

Článek 169 odst. 1 a 2 SFEU

"1. K podpoře zájmů spotřebitelů a k zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele přispívá Unie k ochraně zdraví, bezpečnosti a hospodářských zájmů spotřebitelů, jakož i k podpoře jejich práva na informace, vzdělávání a práva sdružovat se k ochraně svých zájmů.

2. Unie přispívá k dosažení cílů uvedených v odstavci 1 prostřednictvím: a) opatření přijatých podle článku 114 v souvislosti s vytvářením vnitřního trhu; b) opatření, která podporují, doplňují a sledují politiku členských států."

 

OBLAST PŮSOBNOSTI

• ​Ochrana zdraví a bezpečnosti spotřebitelů

​Zájmem EU je ochrana zdraví spotřebitele formou stanovení standardů výrobků uváděných na trh a stanovení odpovědnosti výrobce za to, že výrobek po dobu své životnosti nebude působit škodu na majetku nebo zdraví svému spotřebiteli. Základ tvoří Směrnice 2001/95 ES o obecné bezpečnosti výrobků, ve které je v článku 2 písm. b uvedena definice bezpečného výrobku: 

"„bezpečným výrobkem“ se rozumí každý výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek použití, včetně požadavků na životnost, a případně na uvedení do provozu, instalaci a údržbu, nepředstavuje žádné riziko nebo představuje pouze minimální rizika slučitelná s použitím výrobku a považovaná za přijatelná a odpovídající vysoké úrovni ochrany zdraví a bezpečnosti osob."

Systém RAPEX pak umožňuje rychlou výměnu informací mezi členskými státy a Komisí, pokud se na trhu objeví škodlivý výrobek nepotravinářského charakteru (s výjimkou farmaceutických výrobků). 

V případě kosmetických výrobků musí dle Směrnice Rady 76/768/EHS každý produkt obsahovat informace o přísadách, aby byla zabezpečena bezpečnost spotřebitele. Podobné požadavky jsou stanoveny i pro hračky (Směrnice 2009/48/ES) nebo výbušniny pro civilní použití (93/15/EHS, 2008/43/ES, 2004/57/ES).​

 

• Ochrana ekonomických zájmů spotřebitele​

​Spolu s požadavkem větší informovanosti spotřebitele a přístupu k informacím se ochrana ekonomických zájmů věcně týká úpravy cen, úvěrů, pojištění, smluvních ustanovení, soutěžních a tržních praktik. 

​Nedílnou součástí moderních způsobů obchodování se stalo využití elektronických prostředků. I tuto oblast upravuje EU, zejména pak Směrnice 2000/31/ES o elektronickém obchodu. Sjednocení poplatků za přeshraniční platby a v rámci členského státu pak stanovuje Směrnice 97/5/ES o přeshraničních převodech a nařízení (ES) č. 2560/2001 o přeshraničních platbách. 

Také televizní vysílání se stalo předmětem regulace. Ve Směrnici 89/552/EHS je zakotven volný pohyb služeb televizního vysílání.

Širokou škálu směrnic a nařízení obsahuje také oblast smluv uzavíraných na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory. Aktuální je Směrnice 2011/83/EU o právech spotřebitelů, která ještě více posiluje práva spotřebitelů a klade důraz zejména na povinnost podnikatele k poskytnutí dostatečných informací. Tím, že posiluje důvěru spotřebitele ve vnitřní trh a omezuje roztříštěnost právních systémů, přispívá k lepšímu fungování spotřebitelského vnitřního trhu.

Směrnicí 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu se zakazuje klamavé a agresivní chování podnikatelů za účelem provedení prodeje.

Ochrana ekonomických zájmů se dále dotýká oblastí odpovědnosti za vadné výrobky a označení ceny, spotřebitelských úvěrů, cestovních služeb, letecké dopravy a dalších.   

 

• Ochrana právních zájmů spotřebitele

​​Pro zajištění levného a rychlého řešení sporů se osvědčilo využívání alternativního řešení sporů, jako například za pomocí rozhodce, mediátora nebo prostředníka. I zde je ale třeba dodržovat určité zásady, které jsou stanoveny právem EU. Podkladem je Směrnice 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů. 

Pokud spory vznikly nákupem zboží na internetu, může spotřebitel na základě Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 524/2013 ze dne 21. května 2013 o řešení spotřebitelských sporů on-line předložit svůj spor k alternativnímu řešení sporů prostřednictvím internetu. 

Jelikož rozsudek může být vydán v různých státech EU, Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I.) představuje záruku uznání a vykonatelnosti rozhodnutí. 

 

_{Zdroj: MACIEJEWSKI, Mariusz; PIAGUET, Carine. Opatření na ochranu spotřebitele. In: Evropský parlament [online]. publikováno 3/2015 [citováno 30. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/atyourservice/cs/displayFtu.html?ftuId=FTU_5.5.2.html}  

 

Právní úprava EU

 

Název směrnice	Oblast úpravy	Vynětí finančních služeb	Omezení platnosti
Směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory.	Smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory včetně smluv uzavřených distančně.	Vyňaty smlouvy o pojištění a smlouvy o cenných papírech.	Zrušení k 13. 6. 2014 směrnicí 2011/83/EU.
Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.	Smlouvy uzavírané mezi prodávajícím zboží nebo poskytovatelem služeb a spotřebitelem.	Veškeré finanční služby zahrnuty do oblasti regulace.	Pouze novelizována směrnicí 2011/83/EU.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku.	Smlouvy uzavřené na dálku (včetně online smluv).		Zrušení k 13. 6. 2014 směrnicí 2011/83/EU.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu.	Služby informační společnosti dle směrnice 98/34/ES ve znění směrnice 98/48/ES, tj. jakákoli služba informační společnosti, tj. každá služba poskytovaná zpravidla za úplatu, na dálku, elektronicky a na individuální žádost příjemce služeb.	Finanční služby, které jsou zároveň službami informační společnosti.	Není omezena.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES.	Smlouvy o finančních službách uzavřené mezi poskytovatelem a spotřebitelem v rámci systému odbytu na dálku nebo poskytování služeb na dálku provozovaného poskytovatelem, který pro účely této smlouvy používá výhradně jeden nebo více prostředků dálkové komunikace až do okamžiku, v němž je smlouva uzavřena, a včetně tohoto okamžiku.	Veškeré finanční služby zahrnuty do oblasti regulace.	Není omezena.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách).	Nekalé obchodní praktiky vůči spotřebitelům, jak je stanoveno v článku 5, před obchodní transakcí týkající se produktu, v jejím průběhu a po ní, produktem se rozumí zboží nebo služby včetně nemovitosti, práva a závazku.	Veškeré finanční služby zahrnuty do oblasti regulace – režim finančních služeb lze ještě zpřísnit oproti obecnému režimu.	Zrušení k 13. 6. 2014 směrnicí 2011/83/EU.

KYNCL, Libor; TÝČ, Vladimír. Regulace finančních služeb online v Evropské unii. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 27 - 29. 299 s. ISBN 9788021064072. Dostupné z: http://eurofso.law.muni.cz/storage/1392373870_sb_regulacefinannchsluebonlinevevropskuniiuebnicev25.pdf