Dohled nad finančním trhem v Evropské unii
Různé pohledy na finanční trh |
|
- dohled nad finančním trhem
- orgán sjednoceného dohledu v České republice - Česká národní banka
- ochrana spotřebitele na finančním trhu
- ochrana spotřebitele a dozor nad ní vykonávaný Českou národní bankou (§ 23 odst. 8 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů), u většiny poskytovatelů finančních služeb
- ochrana spotřebitele a dozor nad ní vykonávaný Českou obchodní inspekcí (§ 23 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů), u subjektů, které nespadají pod dohled České národní banky, např. nebankovní poskytovatelé úvěrů
- kontraktace a plnění smluv o finančních službách
- předkontraktační fáze
- uzavření smlouvy
- plnění ze smlouvy
- splnění smluvního závazku / zánik smluvního závazku jiným způsobem
- jednání po zániku závazku
- řešení sporů na finančním trhu, z toho:
- řešení sporů před soudem
- řešení sporů před mimosoudním orgánem sui generis (finanční arbitr v ČR, finanční ombudsman ve Velké Británii)
- řešení sporů před obecným mimosoudním orgánem (rozhodce, rozhodčí soud)
- smírné řešení sporů
- jiné způsoby řešení sporů
Orgány dohledu | |
Jeden orgán dohledu nad finančním trhem v České republice = Česká národní banka
3+1 orgánů dohledu nad finančním trhem v rámci Evropské unie
- Evropský orgán pro bankovnictví (mikroekonomický dohled)
- Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (mikroekonomický dohled)
- Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (mikroekonomický dohled)
- Evropská rada pro systémová rizika (makroekonomický dohled)
Obecně dohled v oblasti finančního trhu (bankovnictví, pojišťovnictví a cenné papíry). Orgány působí přímo na evropské úrovni (nejde o transpozici předpisů na úroveň členských států), proto je nalezneme v nařízeních EU, kde se využívá přímý účinek. Připraveny společně se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2010/78/EU, kterou se mění směrnice 98/26/ES, 2002/87/ES, 2003/6/ES, 2003/41/ES, 2003/71/ES, 2004/39/ES, 2004/109/ES, 2005/60/ES, 2006/48/ES, 2006/49/ES a 2009/65/ES s ohledem na pravomoci Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) a Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy), v aktuálním znění, kterou nyní členské státy zapracovávají do svých právních řádů.
- Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1093/2010/EU ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES, v aktuálním znění,
- Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1094/2010/EU ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/79/ES, v aktuálním znění,
- Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1095/2010/EU ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/77/ES, v aktuálním znění,
- Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1092/2010/EU ze dne 24. listopadu 2010 o makroobezřetnostním dohledu nad finančním systémem na úrovni Evropské unie a o zřízení Evropské rady pro systémová rizika, v aktuálním znění.
Všechny čtyři výše uvedené subjekty spolu s vnitrostátními orgány dohledu nad kteroukoli částí finančního trhu (včetně České národní banky) a Společným výborem evropských orgánů dohledu dohromady tvoří Evropský systém orgánů finančního dohledu.
Zvlášť stojí Evropská centrální banka (specifický subjekt určující měnovou politiku Eurozóny a vykonávající související opatření směřující k cenové stabilitě zakotvený již čl. 13 odst. 1 a v čl. 127 - 133 Smlouvy o Evropské unii).
4 úrovně dohledu
- Vnitroorganizační
- Vnitrostátní
- Unijní (cílem je chránit finanční trh před krizemi na úrovni EU, je subsidiární k vnitrostátnímu dohledu. Má pravomoc danou věc autoritativně rozhodnout, a pak jej předat k zapracování vnitrostátnímu dohledu. Není sjednocený pod dohled jednoho orgánu (4 různé orgány, které si vzájemně zasahují do svých pravomocí. Jsou návrhy na sjednocení dohledu, ale zatím nic)
- Mezinárodní
Mezinárodní dohled
Mezinárodní dohled zasahuje do úrovně unijní – formou doporučujících dokumentů, např. Basel III. (kapitálová pravidla pro banky, není zapracován do unijního práva resp. vnitrostátního) nebo Solvency II. (solvence pojišťoven, nyní je zapracováván do vnitrostátního/unijního práva). Basel II. již je zapracován, pravidla kapitálové přiměřenosti a obezřetnostní pravidla. Vydala je Bank for international settlements (www.BIS.org).
Dalším subjektem je IMF (Mezinárodní měnový fond) – je spíše orientován na akty vlád, než na akty FO a PO. BIS doporučuje, jak se mají chovat podnikatelé, IMF nikoli.
Světová banka (interakce se státy). IMF a Světová banka mají mezinárodní právní subjektivitu (BIS nemá, je mimo vládu).
Podpůrně sem lze zařadit i organizace stanovující technické normy (ISO normy, další regionální normy). Někdy upravují normy to, na co právo nepamatuje.
Unijní dohled
- Jedním z úkolů unijního dohledu je do budoucna také tvorba technických norem závazných pro EU.
- Integrovaný dohled:
- Na úrovni vnitrostátní = horizontální integrace (kapitálový trh, kolektivní investování, připojištění,….)
- Mezi Evropskou unií a členskými státy = vertikální integrace
- V mnoha státech EU došlo k horizontální i vertikální integraci, na úrovni Unie jako celku zatím horizontální integrace není (má 3 orgány dohledu).
Směrnice
- stanoví, že je určena členským státům. Pokud stát neimplementuje směrnici, pak má Evropská komise právo stát vyzvat k plnění, pokud stále neplní, pak podá žalobu k ESD – ten pak může udělit sankci. Výjimečně může zavázat přímo subjekty vnitrostátního práva (ne v horizontálním vztahu mezi dvěma subjekty, ani ve vztahu státu k FO/PO, jen ve vztahu FO/PO (jako osoby oprávněné) ke státu – vztah vertikální). Nepřímou aplikaci směrnice může sám od sebe provést soud členského státu (pokud to uzná za vhodné), ESD a nebo správní orgán členského státu či správní orgán EU (typicky Evropská komise). Jako správní orgán EU vystupují všechny orgány dohledu. Nepřímá aplikace – je stanovena povinnost, ale nebyla implementována směrnice, pak vykládáme vnitrostátní právo, tak aby bylo unijně konformní (i přesto, že nedošlo k implementaci).
- Dále je důležité, kdy směrnice vstupuje v platnost (publikace aktu v Official Journal), a kdy v účinnost (okamžik nabytí účinnosti stanoven ve směrnici). Ve směrnici tyto pojmy splývají (platnost = účinnost). Rovněž stanovena lhůta pro implementaci. Předpis musí obsahovat odkaz na provedení příslušné směrnice (obvykle § 1 zákona).
Systémová rizika
- rizika selhání trhu jako celku. Typicky – kolaps platebního systému, zhroucení politického systému.
Finanční instituce
– definice: nařízení obsahuje širší vymezení (zahrnuje i úvěrové instituce a podniky a finanční konglomeráty). Užší vymezení nezahrnuje banky a spořitelní a úvěrová družstva. V ČR může být banka úvěrová instituce i investiční podnik.
Oblasti veřejnoprávní regulace |
|
· Dohled (chrání spotřebitele, ale primární důvod vzniku byla ochrana zájmů státu)
· Prostředky proti legalizaci výnosů trestné činnosti
· Ochrana spotřebitele na finančním trhu
- Nejsilnější dohled je v ČR na úrovni vnitrostátní = ČNB
Poskytování informací
Klient předběžně, průběžně i následně získává povinné informace. Za neplnění této povinnosti může následovat finančněprávní sankce (např. pokuta od subjektu vykonávající dohled, odebrání licence, atp.). Specifika pro finanční služby online.
Vstup na trh
-
· Povolení
· Licence
· Registrace
· Oznámení
-
· Jednotný evropský pas
-
· Předchozí souhlas
Žadatel / oznamovatel podává žádost / oznámení orgánu dohledu (= ČNB). Existuje také možnost tzv. jednotného evropského pasu (banka získá jednotnou evropskou licenci, a na jejím základě pak může nabízet své služby ve všech členských státech EU. Subjekt (banka) pak podniká v režimu volného pohybu osob (ne služeb – dočasnost). Celý postup zakotvují směrnice EU. Pro nabízení finančních služeb na internetu není potřeba žádná speciální autorizace.
Ukončení činnosti
1. Ukončení činnosti orgánem dohledu
2. Ukončení právním jednáním samotné finanční instituce
3. Ukončení činnosti ex lege (např. změnou právní úpravy)
4. Ukončení na základě právní skutečnosti (např. zánik právnické osoby)
Autorizace vedoucích osob
Například vydání souhlasu s osobou jednatele, s členy představenstva, ředitele organizační složky, … Obvykle se vydává formou předchozího souhlasu. Pokud není souhlas udělen, nemůže být osoba jmenována.
Odstoupení od smlouvy
Bezprostředně ovlivňuje soukromoprávní vztahy. Funguje pouze u spotřebitelských smluv, které jsou uzavírány na dálku (viz § 1810 a násl. NOZ).
Omezení kontraktace
Může být soukromoprávní i veřejnoprávní.
Řešení sporů
· Domáhat se lze občanskoprávní cestou. Nelze se domáhat na subjektu dohledu, aby rozhodl o konkrétních právech a povinnostech subjektů poskytujících služby ve vztahu ke spotřebitelům.
· Dále je zde cesta veřejnoprávní – podat podnět orgánu dohledu s tím, že daný subjekt porušuje zákon (ČNB ale nerozhodne v konkrétní věci).
Finanční arbitr – třetí možnost. Nezávislý orgán. Nezasahuje všechny finanční služby na internetu, jen platební služby a služby související s elektronickými penězi. Rozhoduje vždy na návrh ve speciálním správním řízení. Může svými rozhodnutími rozhodnout ve věci samé a zasáhnout do práv a povinností konkrétních subjektů. Je zde také možnost rozhodovat v rozhodčím řízení. FA může rozhodovat pouze o nároku klientů – FO. Zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi.
- V současné době je snaha sestavit v rámci veřejnoprávní úpravy jednotný rejstřík (registr) finančních institucí v EU. Účelem veřejnoprávní úpravy je výměna informací mezi orgány dohledu, sblížení kontraktační situace (aby smlouva o finanční službě uzavřená v jednom státě fungovala co nejpodobněji i ve státě druhém) a omezení pro přeshraniční poskytování služeb (subjekt z ČR si může založit účet v jiném státě s minimem nákladů).
Některé směrnice EU:
- Směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory.
- Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.
- Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku.
- Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu.
- Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES.
- Směrnice 2010/78/EU: je momentálně zapracovávána do řádu ČR, ovlivní úpravu dohledu.
Materiály k workshopu |
|