Finanční trh

lze definovat jako systém vztahů, nástrojů, subjektů a institucí, umožňujících shromažďování, soustřeďování, rozdělování a rozmísťování dočasně volných peněžních prostředků na základě nabídky a poptávky. Finanční trh umožňuje redistribuci dostupných peněžních zdrojů na dobrovolném, smluvním principu.

(Bakeš, M., Kotáb, P. Základní finančněprávní instituty. In Bakeš, M. a kol. Finanční právo, 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 576 s. ISBN 978-80-7400-801-6. s. 70.)

Subjektové dělení finančního trhu

• Bankovnictví - služby poskytované široké veřejnosti
• Družstevní bankovnictví - služby poskytují pouze svým členům, členem se obvykle může stát prakticky kdokoli, z prvního vkladu je zaplacen členský vklad, neposkytuje tedy služby široké veřejnosti, jen členům
• Pojišťovnictví - pojišťuje rizika, pojišťovny používají služby zajišťoven = pojišťovna pojišťovny
• Trh důchodového spoření (2. pilíř), doplňkového penzijního spoření (3. pilíř, uzavíráno od 1. ledna 2013), penzijního připojištění se státním příspěvkem (3. pilíř, uzavíráno do 30. listopadu 2012) - užívá  se kombinace všech tří.
• Penzijní společnosti - soukromé subjekty, dříve penzijní fondy, v ČR tento systém má pouze minimální propojení se státním systémem soc. pojištění u přenosu části příspěvku zaměstnavatele na důchodové pojištění do důchodového spoření (novinka účinná a užívaná v celém rozsahu od 1. ledna 2013).
• Poskytovatelé investičních služeb - obchodníci s cennými papíry, regulované trhy a jejich provozovatelé, centrální depozitář, investiční fondy, investiční společnosti = subjekty, podílové fondy = celky bez právní subjektivity. Investiční služby na kapitálovém trhu může poskytovat i banka, pokud jejich poskytování má obsaženo ve své licenci.
• Výrobci a distributoři drahých kovů – odlišný režim
• Ostatní subjekty na finančním trhu
   
• Poskytovatelé platebních služeb a dalších služeb platebního styku – je otázkou, zda jsou součástí finančního trhu (EU si myslí, že jsou, protože zahrnuje tuto oblast do působnosti unijního dohledu nad finančním trhem, více níže).

Tržní dělení finančního trhu

• Peněžní trh – obchoduje se na něm s penězi v domácí měně, s cennými papíry a investičními nástroji s krátkou dobou splatnosti
• Devizový trh (+ valuty) – devizy jsou bezhotovostní cizí měna (euro na účtu), valuty jsou hotovostní (euro v peněžence). Forex = foreign exchange (mezinárodně propojený devizový trh). Vystupují zde většinou profesionální subjekty, případně spekulanti, klasičtí spotřebitelé jen minimálně.
• Kapitálový trh – obchodování s cennými papíry a investičním nástroji s dlouhou dobou splatnosti (více než 6 měsíců/rok). Ovlivňuje hospodaření států (obchodování s dluhopisy na mezinárodním kapitálovém trhu). Stát může být věřitelem i dlužníkem, ale nejčastěji věřitelé státu jsou banky nebo jiné finanční a úvěrové instituce. Na tento trh vstupují i fondy kolektivního investování a další subjekty. Zhodnocení prostředků na kapitálovém trhu vždy pochází ze zisku nějakého subjektu (dividenda akcionáře je podílem na zisku).
• Trh drahých kovů – jedná se o zboží, nikoli o služby. V Evropské unii existují daňová osvobození pro finanční služby, pro trh s drahými kovy žádná nejsou. Aplikace celní unie  na drahé kovy.

Dohled nad finančním trhem

• Česká národní banka (www.cnb.cz) vykonává dohled nad finančním trhem v ČR. Jedná se o subjekt zřízený zákonem, který:
  • určuje měnovou politiku,
  • vydává bankovky a mince,
  • řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank, poboček zahraničních bank a spořitelních a úvěrních družstev, pečuje o jejich plynulost a hospodárnost a podílí se na zajištění bezpečnosti, spolehlivosti a efektivnosti platebních systémů a na jejich rozvoji,
  • vykonává dohled nad osobami působícími na finančním trhu, provádí analýzy vývoje finančního systému, pečuje o bezpečné fungování a rozvoj finančního trhu v České republice a přispívá ke stabilitě jejího finančního systému jako celku,
  • vykonává další činnosti.
• ČNB též nazývána jako "bankovní moc" = čtvrtý pilíř státu (i když se nejedná o součást Montesquieuho dělení státní moci), nezávislá moc (zakotvena v hlavě VI. Ústavy ČR).
• Nyní je inflační cíl ČR stanoven jako  meziroční přírůstek indexu spotřebitelských cen ve výši 2 % (s tolerančním pásmem ± 1 %, srov. Měnová strategie a inflační cíle. Česká národní banka [citováno 3. března 2011]. Dostupné z WWW: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/strategicke_dokumenty/strategie_infl_cile.html.).
• Hlavním cílem ČNB je udržet stabilitu cen (nikoli měny – to byla úprava Ústavy a zákona o České národní bance do r. 2001). Proto Česká národní banka vykonává dohled nad finančním trhem a platebním stykem. Péče o stabilitu cen zahrnuje i deflaci, což je záporná inflace. Deflace též není žádoucí.
• ČNB zastupuje ČR v mezinárodních finančních organizacích (v mezistátních i v organizacích zakládaných soukromoprávními prostředky) – např. BIS (www.bis.org) = Banka pro mezinárodní platby, Bank for International Settlements. BIS vydává tzv. soft law, jedná se o nezávazná doporučení, studie a další dokumenty bez právní závaznosti. Tyto dokumenty ale mají velký mezinárodní význam, protože dle jejich doporučujících dokumentů je přijímána národní legislativa a též jsou na základě nich vytvářeny předpisy Evropské unie.
• Evropská centrální banka (www.ecb.int) je funkčně nezávislá na Evropské komisi. Je jedním z orgánů Evropské unie. 

Úrovně dohledu nad finančními službami

• Vnitroorganizační dohled - např. banka má své zvláštní oddělení, které dbá na soulad právních úkonů banky s právním řádem.
• Vnitrostátní dohled = ČNB, orgán sui genesis – nejedná se o orgán státní správy.
• Unijní dohled - do 30. 11. 2009 se jednalo o dohled komunitární, od 1. 12. 2009 nastala účinnost Lisabonské úmluvy, Evropské společenství jako subjekt již neexistuje, proto se jedná o dohled na úrovni Evropské unie, tj. unijní dohled. Unijní dohled tvoří tři orgány: v oblasti bankovnictví, cenných papírů a pojišťovnictví + dohled Evropské centrální banky.
• Mezinárodní dohled - na celosvětové úrovni: BIS, Mezinárodní měnový fond, Světová banka, ...

Literatura

Měnová strategie a inflační cíle. Česká národní banka [citováno 3. března 2011]. Dostupné z WWW: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/strategicke_dokumenty/strategie_infl_cile.html.

Bakeš, M., Kotáb, P. Základní finančněprávní instituty. In Bakeš, M. a kol. Finanční právo, 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 576 s. ISBN 978-80-7400-801-6. s. 78 - 102.