L 23-24/2013 , , 23. PROSINCE /21. ROČNíK / STRANY 801--858 REDAKCE: Jungmannova 34/750, 110 00 Praha 1 PRAVNIROZHLEDY ..., , CLANKY Rodinné právo v novém občanském zákoníku Doc. JUDr. Zdeňka Králíčková, Brno* Přijetím novébo občanského zákoníku došlo k naplněnípoválečné lidskoprávní doktríny, která se historicky nstálila v západní Evropě. Nový občanský zákoník na řadě l1zíst provádí ustanovení Listiny základních práv a svobod, která promítá do podústavního práva. To se týká i rodinného práva, které sleduje soulad také s evropským řádem lidskýchpráv. I. Úvodem Tak jako v mnoha ostatních postkomunistických státech, i v České republice se zásadní změny rodinného práva očekávaly až ve vazbě na rekodifikaci občanského práva. Pokusů o vytvoření nového kodexu soukromého práva bylo v průběhu let několik, stejně tak idejí a hlavních zpracovatelů. Nicméně, společným znakem všech pra<;ovních verzí bylo, že rodinné právo, od r. 1949 zakotvené v samostatném kodexu, mělo být začleněno do nového občanského zákoníku a rodinný kodex měl být zrušen. Tím měla b}'1: překonána léta ideologicky zdůvodňúvaná odvětvová samostatnost rodinného práva. Po dlouhém, tzv. přechodném, období byl v r. 2012 přijat nový občanský zákonik (zákon Č. 8912012 Sb. "NObčZ"), který rodinné právo začleňuje na dústojné místo. Materie věnovaná rodinnému právu je umístěna do druhé části nového občanského zákoníku.' V souladu s věcným záměrem tak dochází ve vazbě na zrušení zákona o rodině (zákon Č. 94/1963 Sb. - "ZOR") k překonání výše uvedené odvětvové samostatnosti rodinného práva podle sovětského modelu, trvající II nás více než 50 let,2 k návratu ke kol'enů1n daným obecným zákoníkem občanským a k poválečnému pojetí subjektivních lidských práv. Tímto počinem je také opuštěna sovětská doktrína "rodinněprávniho vztahu« jako společenského vztahu "regulovaného« normami rodinného práva, a to ve prospěch subjektivních rodinných práv a jejich och,-any-' Samozřejmě, termm" vztah", či juristicky přesněji "pol1zěr«, nelze z právního jazyka zcela eliminovat. I v budoucnu se bude hovořit např. o vztazích mezi manžely, rodiči a dětmi, poručníky a poručenci apod. Nikdo se však nebude vážně zaobírat "přednzěte1n pi-:'hnÝl1z či nepNmým těchto vztahů ",4 ale zejména problematikou subjektivních práva povinností, jejich nositelstvím, výkonem, ochranou apod. Tak to ostatně vyplývá již přes dvacet let z pojetí daného Listinou základních práv a svobod.5 Přiklonění k osvědčené evropské koncepci Rady Evropy nelze spojovat jen s opuštěním doktríny"právnzDo vztahu« a se systematikou nového kodexu soukromého práva, ale zejména s jeho obsahem. Lze říci, že nový občanský zákonik ctí tradiční hodnoty evropské kl'esťansko-židovské kultury.Jednotlivé rodinněprávní instituty však obsahují i některé význal1zné novinky, které v evropských kodexech mají dlouhodobě své místo díky lidskoprávním úmluvá1n, judikatuře Ústavních soudů i EVl'Opského soudu p,-o lidská práva6 a v neposlední řadě i akademickým aktivitám, zejména z pera K01nise '" Autorka je docentkou Právnické fakulty MU v Brně. 1) Nový občanský zákoník upravuje tzv. nepravou retroaktivitu. Zá.kon stanoví, že není-U dále uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zá· kona i práVIÚ poměry týkající se práv osobních,rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzešlé přede dnem na· bytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (§ 3028 odst. 2 NObčZ). Zvláštní režim je stano· ven např. pro osvojení (§ 3035 NObčZ) a společné jmělú manželů (§ 3038 NObčZ). 2) K tomu zejména Eliáš, K. Co nového doma? Rodinné právo v novém občanském zákoníku, in Eliáš, K., Havel, B., Bezouška, R, Sustrová, D. Občanské právo pro každého. Praha :Wolters Kluwer, 2013, s. 162 a násL; jde-li o další nejnovější literaturu věnovanou také ro· dinnému právu, viz Bezouška, P, Piechowiczová, L. Nový občanský zákoník. Nejdůležitější změny. Olomouc : Anag, 2013, s. 107 a násl. a další literaturu tam citovanou. 3) Srov. Telec, I Subjektivní práva rodinná. Právní rozhledy, 2012, č. 3, s. 77 a násl. Autor tradičně třídí subjektivní práva rodinná zejména na práva osobní a majetková, absolutni a relativní, a zaobírá se jejich ochranou. 4) K tomu srov. MaeU/; j Občanské právo procesní v systému práva. Brno: Univerzita]. E. Purkyně, 1975, s. 138, 139, kde je uvedeno, že "odvětví rodinného práva SPlňuje komplexní kt"itéria samostatnosti prálmiho odvětví" s odkazem - mimo jiné - na "charaktel"istickjÍpi"edmět" a"zvláštní strukturu··. 5) K funkci základních práv v obecné rovině srov. Wagnerova, E. a kol. Listina základních práva svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s 10 a násl. 6) V podrobnostech viz Kmec, j, Kosař, D., Kratochvt1, j, Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012. 801 ........----------------------------------,- ',1im1i.'" 'f§iiiE'- .~..._....~ PR 23-24/2013 --'.-:-:,S;:2tEg2;:.č,'.-::.-,::;,'·,~,,=,~ Z. Králďt:'ková, E, Horálek, V Encyklopedie pojmú nového soukromého práva. Praha: IJnde, 2012. 9) K tomu Králíčková, Z. České rodinné právo ve světle evropských harmonizačnich tendencí. Právník, 2012, č. 12, s. 1161-1184. 10) Nesrrll se však zapomínat ani na jiné části kodexu, např. ustanovení upravující osoby blízké (§ 22 NOhčZ), zastoupení členem domácnosti (§ 49 a násl. NObčZ), Či kupř. ochranu proti neoprávněnému zásahu do jména člověka či rodiny (§ 7S NObčZ). 11) V podrobnostech srov. Telec, 1. Poctivost a důvěra, dobrá víra, dobré mravy, veřejná morálka a veřejný pořádek. Právní rozhledy, 2011, č. 1, s. 1-6. Z nejnovější literatury srov.1Uelzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník - velký komentář. Svazek I. § 1-117. Praha: leges, 2013. 12) Blíže viz KrálÍt~,ková, Z. Lidskoprávní dimen:te českého rodinného práva. Brno: Masarykova univer,dta, 2000. 13) Tak Bezouška, P, Piechowiczová, L., op. cit. sub 2, s. 23. 14) K tomu viz bme Hurdik,J, Králíčková, Z. Možnost uplatnění zá. kazu zneužití ve vztazích výživného, in Dvořák, J, Winterová, A. Pocta Sentě Radvanové k SO. narozeninám. Praha: ASPI-Wolters Kluwer, 2009, s. 213-224. 802 J l Z, KráJKóková / Rodinné právo ='~=S"" '~"",,:222>~';:.2.""::',$gsz!.c.'[;;c="= PR 23-24/2013 čLÁNKY ní důstojnost a svobodu člověka ijehopi7rozenéprávo brátse o vlastníštěstía štěstí své rodiny nebo lidíjmnu blízkých takovým způsobem, jenž nepřivodí bezdůvodně újmu dmhým (§ 3 odst. 1 NObčZ). S ohledem na juclikatum Evropského soudu pro lidská práva, zejména k čl. 8 Úmluvy, chránícímu soukromí a rodinný život, nelze rodinu vnbnát tradičně tak, jak ji definoval obecný zákoník občanský, ani pojúuat jako nukleární rodinu v duchu různých sociologických teorii, ale šíFeji, jako jakýkoli - např. i zcela neformální - poměr nejméně dvou lidí, bez ohledu na věk a pohlaví, mezi kterými existuje citovépouto a 11U10hdy také společná dOl1zácnost Dále je význanmé, že je v novém občanském zákoníku výslovně stanoveno,že soukromé právo spočívá zejména na následujících zásadách (§ 3 odst. 2 NObčZ): a) každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, dústojnosti a SOUkrOllÚ; b) rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany; c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých; d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny, včetně smluv, resp. dohod mezi manžely, rodiči nezletilých dětinavzájelTI,pěstouny a rodičinezJetilých dětí apod. Jakkoli se lTIohou výše uvedená obecná ustanovení nového občanského zákoníku a jeho zásady jevit jako nadbytečné, mám za to, že bylo třeba je zakotvit. Vytváří prostor pro nové nazírání rodilU1ého práva, jeho hodnot. Zejména zákaz diskriJninace, ochrana slabší strany, solidarita apOD. jsou klíčovými pojmy, které budou pro interpretaci a aplikaci norem nového rodinného práva významné. Samozřejmě, slabší stranou nzůie být kdokoli, nejen nezletilé dítě, jak je tradičně trakto- váno.15 Vedle výše uvedených obecných principů rodinného práva je třeba zmínit i zvláštnípn'ncipy, ovládající klíčové instituty rodinného práva, např. princip rozlučitelnosti manželství(§ 755 NObčZ), který je rozvedeoúu obecného principu, dle kterého" nikdo nemůže být nucen setrvávat ve společenstut<, či nespotf-ebního charakteru výživnébo,jež majípovinnost poskytovat rodiče svým dětem (§ 915,917 NObčZ;k tomu níže). Pokud jde o možné střety obecných či zvláštních principů, uplatní se teoriepoměibvání cae a prostJ'!:edku, poměrně hojně využívaná Ústavním soudem a Evropským soudem pro lidská práva. ID. O manželství, nesezdaném soužití a registrovaném partnerství 1. Obecné úvahy Manželství je v novém občanskénl zákoníku tradičně unl0žněno uzavřít pouze lnuii a ieně. Je stanoveno, že manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželstvíje zaloienírodiny, J'!:ádná výchova dětí- byť manželství uzavírají i lidé, kteří nejsou tzv. v produktivním věku - a vzájemná podpora a pomoc (§ 655 NObčZ), což plně reflektuje zásadu solidarity.Ačkoli je manželství charakterizováno slovem "trvalost", rozvod je legitimním způsobem jeho ukončenÍ. Jakkoli nový občanský zákoník poskytnje výslovnou ochranu rodině založené manželstvím [srov. § 3 odst. 2 písm. b) NObčZ], výše bylo předznamenáno, že i neformálni svazky muže a ženy, resp. jakýchkoli osob, požívají ochrany, a to ve vazbě na Úmluvou garantované právo na respekt k soukromí a rodinné1nu životu (čl. 8 Úmluvy ve spojení s § 2 odst. 2 NObčZ odkazujícúu na ústavní pořádek vůbec).]e také nutné konstatovat, že mají-li muž a žena dítě, jsou ex lege nositeli rodičovské odpovědnosti (viZ § 865 NObčZ,a to bez ohledu na svéprávnosLk tomu § 868 NObčZ) a zákon je nikterak nediskrimlnuje proti rodičlun dítěte, kteří uzavřeli manželství. Věcný záměr nového občanského zákoníku i jeho mnohé pracovní verze obsahovaly také zapsané partnerství osob téhoi pohlaví. 16 V průběhu legislativních prací však převážil konzervatismus, v jehož důsledku byly normy upravující statusový svazek osob stejného pohlaví z návrhu vyňaty. Zvláštnízákon, který upravuje registrované partnerství (zákon č. 115/2006 Sb.), tak zůstane v účinnosti i nadále. Dodejme jen, že v flUl0héln jsou práva a povinnosti registrovaných partnerů obdobné právům a povinnostem manželů (např. vzájemná vyživovací povinnost), v řadě aspektů jsou totožné s postavenim neformáhlÍch svazků (např. neexistence manželského majetkového společenství, tj.společného jmění lTIanželú, neexistence společného nájmu k bytu ex lege vznikem partnerství, nemožnost společně osvojit nezletilé dítě či stát se společnými pěstouny apod.). Ze společných ustanovení se podávápravidlo obdobného uiití ustanovení o manželství a právech a povinnostech manželů pro registrované partnerství a partnery s výjimkou části druhé (srov. § 3020 NObčZ). Toto pravidlo však není důsledně dodržováno, neboť např. při vymezování okruhu osob blízkých jsou registrovm1Ípartneři v zákoně zmíněni výslovně (§ 22 NObčZ). 2. Uzavření l1zanžeL.;;tví Je všeobecně známo, že pro komlUlistické rodinné právo byl typický obligatorní civilní sňatek, kriminalizace duchovních celebrujících církevní sňatek před civilním obřadem apod. Byť došlo ke znovuzakotvení církevního sňatku do českého právního řádu záhy po r. 1989, v novém občanském zákoníku měl být dle věcného záměru a mnoha pracovních verzí upraven pouze sňatek civilní, a to s odkazeln na evropské stmldardy.17 Nicméně, v průběhu legislativního procesu byla ustanovení týkající se církevního sňatku do nového kodexu soukromého práva zapracována. Snoubenci tak mohou jak dle stávající, tak nové práVllÍ úpravy uzavřít manželství oběma forma1ni, jak civilní, tak cÍ1-kevní (§ 657 NObčZ). Sňatečnému obřadu v obou případech musí předcházet tzv. předoddavkové hzení před matričním úřadem, ve kterém se zkoumá předevšÚll: 15) 1ak K'-álíčková, Z. Ochrana slabší strany v rodinném právu. Právrúk, 2011, Č. 4, s. 362-377. 16) K tomu srov. Eliáš, K., Zuklíllovd, M. Principy a východiska nové~ ho kodexu soukromého práva. Praha: Linde, 2001. 17) O evropských standardech však v této věci nelze vůbec hovořit. Kromě Německa či Nizozemska, kde je skutečně obligatorní chilní sňatek zakotven, je třeba zohlednit i jiné země, např. Velkou Británii, Itálii či Řecko, severské země a v neposlední řadě země b)'V3lého sovětského bloku,včetně států b)'Valého Sovětského svazu,kde došlo po pádu železné opony k plné rehabilitaci církevního st1atku. 803 - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -..............- ...i_ílii!f:'9!,:pT" ""\ PR 23-24/2013 ~c"""csčlÁNK'i'~scs_sC~ z KrálK:ková / Rodinné právo AlI3,T'''''"'"Z~=i~~_= a) pohlaví snoubenců,18 b) věk snoubenců - zásadně 18 let, výjimečně 16let,'9 c) zákonné překážky manželství, mezi které tradičně náleží existence jiného manželství či registrovaného partnerství, příbuzenství v řadě přúné a mezi sourozenci a nově také existence poručenství či jiné formy péče o dítě, dále omezená svéprávnost v této oblasti (§ 673 a násl. NObčZ, viz zejména vazbu na duševní poruchu, § 57 NObčZ). Manželství je uzavřeno okamžikem, kdy snoubenci veřejně a slavnostně v přítomností dvou svědků prohlásí či i jinak projeví svoji sňatečnou vůli, že spolu vstupují do manželství (§ 656,659 NObčZ).20 Zápis do matriční knihy manželství má pouze evidenčni význam. Jde-li o př(jmení po uzavření manželství, ve vazbě na předchozí úpravu zákon umožňuje, aby snoubenci v rámci sňatečného obřadu prohlásili, že a) příjmeni jednoho z nich bude jejich příjmenim spo- lečným, b) si oba svá příjmení ponechají,21 nebo c) příjmeni jednoho z nich bude jejich příjmením společným,a ten, jehož příjmení nemá být příjmenim společným, bude ke společnému příjmeni na dnlhém místě připojovat své dosavadni příjmení (§ 660 NObčZ)22 Pokud by došlo k porušeni zákonem stanovených požadavků pro uzavíráni manželství, zákon je sankcionuje dle závažnosti problému: a) režimem zdánlivého manželství(matrimonium putativum),které nastává ex lege (§ 677 a násl. NObčZ), např. v případě, kdy církev neměla zvláštní oprávněni, resp. nebyly splněny takové náležitosti, na kterých je třeba bezvýhradně trvat (viz § 677 odst. 1 in fine NObčZ), nebo b) režimem neplatného manželství (non matrimonium), o kterém musí soud rozhodnout (srov. § 680 a násl. NObčZ), např. v případě bigamie či příbuzenství (§ 685 NObčZ). 3. Práva a povinnosti manžellt Práva a povinnosti manželů jsou i v novém občanském zákoníku vymezeny tradičně. Zákon stOjí na rovnosti muže a ženy v manželství, rodině a společnosti vůbec, a to v návaznosti na předchozi úpravy.23 Manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o dětí (§ 687 NObčZ), vzájemně se zastupovat (§ 696 NObčZ) a společně obstarávat záležitosti rodiny (§ 693, 694 NObčZ). Jako novinku zákon stanoví, že každý z manželů má právo na to, aby mu druhý manžel sdělil údaje o svých přijmech a stavu svéhojmění, jakož i o svých stávajících i uvažovanýchpracovních, studijních a podobných činnostech. S tim dále souvisí ustanovení, dle k1erého je každý z manželů povinen při volbě svých pracovnich, studijnich a podobných činností brát zřetel na zájem rodiny, druhého manžela a nezletílého dítěte, k1eré nenabylo plné svéprávnosti a k1eré žije spolu s manžely v rodinné domácnosti, a popř. dalších členů rodiny (§ 688,689 NObčZ). Jde-li o majetkové aspekty manželství, nový občanský zákoník předevšim parafrázuje předchozí úpravy, když stanoví, že každý z manželúpřispívá na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkovýchpoměrů, schopnostía možnostítak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových piněni má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy (§ 680 NObčZ). Vedle povinnosti přispívat na potřeby rodiny upravuje zákon také vzájemnou vyživovacípovinnost mezi manžely v rozsahu práva na shodnou životní úroveň (§ 697 NObčZ). Novinkou je širší uplatnění institutu obvyklého vybavení rodinné domácnosti (§ 698 NObčZ), jehož obdoba byla do našeho právního řádu zavedena v r. 1998. V návaznosti na změnu koncepce zákon stanoví pro movité věci tvořící obvyklé vybavení rodinné domácnosti kogentně zvláštní režim, a to bez ohledu na jejich výlučné vlastnictví či spoluvlastnictví (podílové či bezpodílové,srov. § 1117 NObčZ, srov. také § 1236 NObčZ upravující společenství jmění).24 Není tak diHežité vlastnictví (např. i třetí osoby), ale účel, tedy zda věc či věci slouží potřebám manželů, rodiny jako celku či jednotlivých jejích členů. Zákon stanoví, že bez ohledu na (spolu)vlastnictví věcí, které slouží běžně nezbytným životním potřebám rocliny a jejích členů,potřebuje jeden z manželzl k nakládání s nimi souhlas druhého manžela; to neplatí, jedná-li se o věc zanedbatelné hodnoty. Manžel se může dovolat neplatnostiprávníhoJednání, jimž dmhý manžel s věcí, která je sóučástí obvyklého vybaveni rodinné domácnosti, naložil bez jeho souhlasu (§ 698 ve spojeni s § 586 NObčZ). Dojde-li kfaktické odluce manželú (ať už dobrovolné či nikoli), zákon stanoví pravidlo zakládající povinnost vydání věcí náležejících do výlučného vlastnictví manžela, který opustil rodinnou domácnost (§ 699 odst. 1 NObčZ), a výjimku z tohoto pravidla ve vazbě na společné nezletilé dítě manželů 7f:?;z:?"~:*!'::,:'S/n_"F'o.===~'""'!;IZ2:2::zS2'2i]JiB 18)Jde-li o transsexuály, zákon upravuje změnu pohlaví v § 29 NObčZ tak, že změna pohlaví člověka nastává chirurgickým zákrokem při současném znemožněni reprodukčni funkce a přeměně pohlavních orgánů. Má se za to, že dnem změny pohlaví je den uvedený v potvrzení vydaném poskytovatelem zdravotruch siužeb. Změna pohlaví nemá vliv na osobni stav člověka, ani na jeho osobní a majetkové poměry; manželství nebo registrované partn~Tství však zaniká. Podrobnosti stanoví zákon o specifických zdravotních službách (zákon č. 373/2011 Sb.). 19) výjimky jsou stanoveny zejména v § 672 NObčZ, dle kterého manželství nemůže uzavřít nezletitý, který není plně svéprávný. Soud může ve výjimečných případech povolit uzavřeni manželství nezletilému, který neni plně svéprávný a dovršil 16 let věh.-u, jsou~li pro to důležité důvody. Dále, dle § 37 odst. 1 NObčZ, navrhne-li nezletilý. který neru plně svéprávný, aby mu soud přiznal svéprávnost, soud návrhu vyhoví, pokud nezletilý dosáhl věku 16 let, pokud je osvědčena jeho schopnost sám se živit a obstarat si své záležitosti a pokud s návrhem souhlasí zákonný zástupce nezletilého.V ostatnich případech soud vyhoví návrhu, je-li to z vážných důvodi'l v zájmu nezletilého. 20) Pokud jde o uzavření manželství prostřednictvím zástupce, sfiÚ být pouze na jedné straně (viz § 669 odst. 1 NObčZ). 21) Ponechají-li si snoubenci svá dosavadni příjmeni, prohláSÍ při sňatečném obřadu také, které z jejich příjmení bude příjmenÚll jejich společných dětí (§ 661 NObčZ). Děti tak nemohou mít zdvojená příjmení. 22) Jde-li o zdVOjená příjmeni manželů, jako připojované může být zvoleno pouze první příjmeni (srov. § 662 odst. 1 NObčZ). 23) Srov. zněni § 106 odst. 1 zákona č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje ústavní listina Československé republiky, ve zněni: "Výsady pohlaví, rodu a povolání se neuznávají." 24) Srov. dále přechodná ustanovení, zejm. § 3038 NObčZ, kde je stanoveno, že věci náležející k obvyklému vybavení rodinné domácnosti přestávají být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona součástí společného jmění. Toto ustanovení je nepochybně reakcí na skutečnost, že dle úpravy rušené novým občanským zákoníkem bylo možné společné jmění manželů jen "zúžit" až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, nikoli však zcela zrušit, tak jak stanoví nová úprava (viz § 717, § 729 a násl. NObčZ). 804 II J L Z. Králi5ková / Rooinné právo ~',',O- -c'~~·'iJ$(;;a'iE'.z,"r""""",~"",=~_ PR 23-24/2013 čLÁNKY (§ 699 odst. 2 NObčZ). Ochrana vypl)'Vající z posuzovaného zvláštního režimu zaniká se zánikem manžel- ství. Obsah institutu obvyklého vybavení rodinné donzácnosti upraveného v rámci manželského majetkového práva v části druhé NObčZ je širší než v případě práva pozůstalého manžela na nabytí věcí tvořících jen základnívybavenírodinné d01nácnosti, i když není dě~ dicem (viz § 1667 NObčZ). Tyto zákonné pojmy vystihují objektivizační hledisko, které v zásadě vyjadřuje průměrné poměry v místě a čase (srov. např. termín cena ob"l'k1á). V případě dokazování lze orientačně přihlédnout k údajůlll státní sta~ tistické služby či k jiným obdobným údajům, resp. k odbornému posouzení, zejména u hraničních stavů, anebo lze vycházet z důkazu obecnou zkušeností. Jde-Ii o účel, oba instituty chrdní rodinu jako celek (a také ekonomicky slabšího) a navazují na obecné principy vyjadřující rodinnou solidaritu, byť se mohou jevit jako omezující výlučné vlastnické právo. Tato limitace vlastnického práva je však hodnotově plně odůvodněná. K tomu srov. i nová ustanoveni omezující např. (spolu) vlastníka domu nebo bytu z realizace svého práva dispo~ zíc (§ 747 NObčZ) či přímo bydlení ve vazbě na domácí náslli (§ 751 a násl. NObčZ). Další novinkou jsou ustanovení upravující rodinný zdvoď' (§ 700 NObčZ), za který se považuje závod, ve kterém společně pracují manželé nebo alespoií s jed~ níln z nzanželů i jejich příbuzní až do třetího stupně nebo osoby s lnanžely sešvagřené až do druhého stupně a který je ve vlastnictví některé z těchto osob. Na ty z nich, kteří trvale pracují pro rodinu nebo pro rodinný závod (bez společenské či pracovní smiouvy), se hledí jako na členy rodiny zúčastněné na provozu rodinného závodu. Důsledkem je skutečnost, že tyto osoby se podt1ejí na zisku z něho i na věcech z tohoto zisku nabytých, jakož i na přírůstcích zdvodu v míl'e odPovídající nznožství a druhu své práce. Vzdát se tohoto práva lllůže jen osoba plně svéprávná osobním prohlášením (§ 701 NObčZ). Má-Ii být rodinný závod rozdělen při děleni pozůstalosti soudenl,má na něj člen rodiny zúčastněný na jeho provozu přednosuú právo (§ 704 odst. 1 NObčZ). Obecně lze říci, že se nejedná o žádný nový typ podnikání, ale o zvláštní případ obchodního závodu, o věc hr01nadnou. Účelel1z tohoto institutu je ekono~ l1zická, resp. l1znohdy i exístenčníochrana členů rodiny trvale pracujících pro rodinu a rodinný závod. Klíčovým institutem manželského majetkového práva je společné jmění manželů ("SJM"). Nová právní úprava tak navazuje na předchozí úpravu z r. 1998, která nahradila institut bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Neni bez zajÚl1avosti, že základním institutem manželského majetkového práva dle obecného zákoníku občanského byl režim odděleného jmění manželů. Návrat k této tradici nebyl předmětem odborného diskurzu. Jde-li o jednotlivosti, na prvním mistě je v novém ob~ čanském zákoníku upraven zákonný režiln nabytého jlnění, jehož součástí je to, čeho nabyl jeden z nlanželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání man~ želstvÍ, s dále uvedenými výjimkanzi. Do SJM tak nepatří (§ 709 odst. 1 NObčZ) to, co a) slouží osobnípotřebě jednoho z manželů;26 b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl; c) nabyl jeden z manželů jako ndhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech; d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví; e) nabyl jeden z manželů ndhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výbradnlho lnajetku. Ve vazbě na přechodná ustanovení netvoří SJM to, co nabyl jeden z manželů podle právních předpisů o restituci majetku (blíže viz § 3040 NObčZ). Součástí SJM je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. Součástí SJM je také podfl manžela v obchodníspolečnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva (§ 709 odst. 2 NObčZ). Jde-li však-o účast ve společnosti, v souladu s publikovanými názory27 mám za to, že se na současném stavu nic nemě~ ni, tedy že spoluvlastnictví podílu nezakládá členství ve společnosti či družstvu. Součástí SJM jsou také dluhy pl'evzaté (nikoli však (vzniklé jinak, např. ex lege z titulu vyživovací povinnosti či z protiprávního činu, srov. také § 732 NObčZ) za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každoderu1ich nebo běžných potřeb rodiny (§ 710 NObčZ). Nová úprava umožňuje nejen modifíkace zákonného režil1zu nabytého jmění, ale i vytvoření slnluveného režimu (§ 716 NObčZ) a založení režimu odděleného jmění (§ 729 NObčZ). Novinkou je možnost smluvně uspol'ddat ipoměry P"o p,'ípad zdniku manželstvíjak rozvodem, tak smrtí, a to dědickou smlouvou (§ 718 odst. 2 NObčZ). Snoubenci i manželé tak mohou UČÍ1út kdykolí:pj~ed uzavřenhn manželství í po jeho vzniku. Zákonodárce tím plně respektuje princip autononlÍe vůle, který byl v úpravě z 60.let zcela potlačen. Smluvní strany musí dodržet formu veřejné listiny. Žel, tzv. zastřešující, tradiční pojnzenovaná předmanželská či nzanželská s1nlouva v novém kodexu chybí.28 Zápis snzluv o manželském majetkovém režinm do vel'ejnébo seznamu je fakultativní (§ 721 NObčZ). Dojde-li ke zveřejněni smlouvy, nemá účinky pouze inter partes, ale erga O11lnes, neboť zákon stanoví, že je-li do veřejného SeZna1llU zapsáno právo k věci, neomlouvá niJ ~ " ' koho neznalost zapsan<.il:;o udaje (§ 980 NObcZ). Upravu v novém kodexu v této ';;,~ci doplňuje tzv. doprovodná legislativa, zejména novela zákona o notářích a jejich čin- 25) Důvodová zpráva hovoří o inspiraci italskou úpravou,inslitUlem impresa familim-e. Viz Eliáš, K a kol. Nový občanský zákonik s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Ostr.lva : Sagit, 2012. s.305-306. 26) Veci sloužící výkonu povolání nejsou ze zákonného režimu vyúaty od r. 1998.]en na okraj, Principy evropského rodinného práva ve věd manželského majetkového práva tyto věci ze společenství vyjímají, a to s ohledem na commOIl core v Evropě. K tomu v detailech viz Boele-Woelki, K, Fen-and, E, GOl1zákz-Beiifuss, C.,jiinterii-fareborg, M., Lowe, N, .Martiny, D., Pintens, W. Prindples of European Famil}' Law Regarding Propert}' Relations Betwccn Spouses. Antwerpen-Oxford : lntersentia, 2013,PriuClple 4:19 Reserved propertj; bod e). 27) Tak Bezouška, P., Piecbowiczová, L., op. cit. sub 2, s. 115. 28) K tomu kriticky Králíčková, Z PředmafiŽelská smlouva de lege lata a rekodifikace českého rodinného práva. Právní rozhled); 2003, č. 6, s.263-270. 805 PR 23-24/2013 ""2:=;'="~~--:~_"_C: cc'_'-'-\cZ!-C ~"""%iT,;l Z. Králíčková / Rodinné právo ClANKY 'C:-'::""~-?';>7CcC0'T=","", __""",_,,::3't=±?:':1 nosti (zákon č. 358/1992 Sb. - "NotŘ"). Zavádí termín "evidence listin o manželském majetkovém režimu" (§ 35d NotŘ) a "seznam listin o manželském majetkovém režimu" (§ 35j NotŘ). Do rejstříku vedeného elektronicky Notářskou komorou se zapisují (fakultativně) notářské zápisy o smlouvách a (obligatorně) rozhodnutí soudu ve věci manželského majetkového režimu. Manželé se jich pak mohou dovolat vůči třetím osobám i tehdy, když tyto osoby nebyly s jejich obsahem seznámeny (srov. § 351 odst. 1 větu druhou NotŘ). Přístup do rejstříku má, resp. vydáni opisů smluv či rozhodnutí anebo potvrzeni o jejich neexistenci vydá kterýkoli notář (srov. § 351 odst. 3 NotŘ). Ochrana ekonomickyslabšího manžela a třetích osob je v novém občanském zákoníku zakotvena výslovně v samostatném ustanovení tak, že smlouva o manželském majetkovém režimu nesmí svými důsledky vyloučit schopnost manžela zabezpečovat rodinu a nesmí se svým obsahem nebo účelem dotknoutpráv třetí osoby,ledaže by se smlouvou souhlasila; tato smlouva uzavřená bez souhlasu třetí osoby nemá vůči níprávní účinky (§ 719 NObčZ). Za velmi významné považuji, že zákon v této věci dále stanoví, že pokud vznikl dluh jen jednoho z manželú za trvántS~~1·;'může se věřitel při výkonu rozhodnutí uspokojit i z toho, co je ve SJM (§ 731 NObčZ). Dále poukazuji napřevratné novinky, inspirované mnohými evropskými právnúni řády Zákon stanoví, že jestli vznikl dluh jen jednoho z manželzl proti vůli druhého manžela, který nesouhlas projevil TIIÓ věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, múže být SJM postiženo jen do výše, již by pfedstavoval podz? dlužnika, kdyby bylo SJM zmšeno a vypořádáno (podle § 742 NObčZ). To platí i v případě povinnosti manžela plnit výživné nebo jde-li o dluh z protiprávního činu jen jednoho z manželů nebo v případě, že dluh jen jednoho z manželú vznild ještě před uzavřenÚll manželství (§ 732 NObčZ). Také zakotvení ustanovení chránících rodinné bydleníje významné,neboť předchozí úpravy tento problém bagatelizovaly Lze říci, že soukromoprávní ochrana rodinnébo obydlí je tradiční výbavou evropských právních řádú. Samozřejmě, pokud je rodinné obydlí ve SJM, je postavení manželů rovnoprávné a ochranu mu poskytuje především výše analyzovaná úprava. Pokud nikoli, je situace ekonomicky slabšího manžela řešena tak, že nová právní úprava upravuje tzv. odvozený právní důvod bydlení. Zákon stanoví, že je-li obydlím manželú dům nebo byt, k němuž má jeden z manželú výhradní právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, a je-li to jiné právo než závazkové, vznikne uzavřenÚl1 manželství druhému manželu právo bydlení (§ 744 NObčZ). Má-li k domu nebo bytu jeden z manželú výhradní závazkové právo, zejména nájemní právo, vznikne uzavřením manželstvík domu nebo bytu oběma manželům společné nájemníprávo zajišťující rovnost práva povinností (§ 745 NObčZ). Nicméně, smluvně může být ujednáno odlišně (§ 745 odst. 2 NObčZ). což je plně v souladu s obecným principem autonomie vůle v soukromém právu. V návaznosti na výše uvedené zákon upravuje také zákaz dispozic s rodinným obydlím v obdobném duchu jako v případě institutu věcí tvořících obvyklé vybaveni rodinné domácnosti (§ 698 NObčZ, viz výše). Má-li alespoň jeden z manželúprávo nakládat s domem nebo bytem, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, a tohoto domu nebo bym je k bydleni manželú nebo rodiny nezbytně třeba, musí se zdržet všeho a předejít všemu, co múže bydlení znemožnit nebo ohrozit. Manžel zejména nesmí bez souhlasu dnlhého manžela takový dům nebo byt zcizit nebo k domu, jeho části nebo k celému bytu zřídlt právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlenÚll manželú nebo rodiny, ledaže zajistí manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydleni s bydlením dosavadnim. Jedná-li manžel bez souhlasu dnlhého manžela v rozponl s tÚ1lto pravidlem, múže se tento manžel dovolat neplatnosti takovéhoprávníhojednání(§ 747ve spojenis § 586 NObčZ). Mají-li manželé společné nájemní právo k domu nebo bytu, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, platí výše uvedený zákaz obdobně (srov. § 748 NObčZ). Tato ustanoveni, přibližující novou českou právní úpravu rodinného obydlí blíže k evropským standard-úm a jsou plně v souladu s obecnými principy zakotvenými v části prvni NObčZ (viZ výše). V neposlední řadě je třeba zmínit i nová soukromoprávní ustanoveníproti domácímu násilí.29 Zákon stanoví, že pokud se stane další společné bydlení manželů v domě nebo bytě, v němž se nachází rodinná domácnost manželů, pro jednoho z nich nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči manželovi nebo jinému, kdo v rodinné domácnosti manželú žije, múže soud na návrh dotčeného manžela omezit, popř. i vyloučit na určenou dobu právo druhého manžela v domě nebo bytě bydlet (§ 751 odst. 1 NObčZ). Stejně lze postupovat v případě, že se jedná o manžele rozvedené, jakož iv případě, kdy manželé nebo rozvedenimanželé bydlí společně jinde než v rodinné domácnosti (§ 751 odst. 2 NObčZ), a v případě jiných osob než manželú (§ 3021 NObčZ). Omezeni, popř. vyloučeni práva manžela v domě nebo bytě bydlet, určí soud nejdéle na dobu šesti měsídl. Soud na návrh rozhodne znovu, jsou~ -li pro to zvlášť závažné dťlvody (§ 752 NObčZ). 4, Zánik a zrušení manželství Nový občanský zákoník: stanoví, že manželství zaniká jen z dúvodů upravených zákonem (§ 754 NObčZ).V návaznosti na předchozí úpravy se jedná o smrt, resp. prohlášeniza mrtvého (§ 26 NObčZ), rozvod (§ 755 a násl. NObčZ) a nově o změnu pohlaví, kdy manželství zaniká dnem uvedeným v potvrzení vydaném poskytovatelem zdravotnických služeb (§ 29 NObčZ).30 Jde-li o rozvod manželství, i nová právní úprava je zal,ožena na kvalifikovaném rozvratu, který byl jako jedíný rozvodový důvod zakotven do-zákona o rodině již v r. 1963, což bylo ve své době pokrokové. V rámci diskuse nad vládním návrhem nového kodexu soukromého práva se nepodařilo zohlednit moderní koncepci Principů evropského rodinného práva ve věci rozvodu trytvořených Komisípro evropské rodinné právo, na rozdíl od Pn'ncipú evropského rodinného práva ve věci "'"'h"3':_",~C',."c,,-,;5; C~"::'=:;-:JiT.:;:s:;:O'"-'T";;,!FZ!SD.-~0t;_'?2 29) Nový občanský zákoník tímto počinem doplňuje dřívější úpravu zakotvenou zákonem č.135/2006 Sb.,kterym se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilún, a zavádí institut polícejmilo vykázání (10 dnů), soudniho předběžného opatření - zejména vykázání, a pozdější novelou i zákaz tzv. stalkingu (1 měsíc s možností prodloužení až na 1 rok, bude-li zahájeno řízení ve věci samé), a zřizují interl.ienční centra. Zvláštní trestněprávní ochrana před domácím násilím byla zakotvena již zákonem č. 91/2004 Sb. V podrobnostech viz Králíčková, z., 2atecká, E., Dávid, R., Kornet, jH. Právo proti domácímu násilí. Praha: C. H. Beck, 20 ll. 30) Viz pOZil. Č. 18. 806 liliiii' L Z. Králíčková / Rodinné právo E;::Z:8]!ZEZE.'2B:;,:'";;;:[SS2~;E2i2=G2"IL"'Sc;ri,PR 23-24/2013 ČLÁNKY rodičovské odpovědnosti (k tomu níže - část rv.6). Nový občanský zák01úk tak neupravuje rozvod dohodou manželů (tzv. konsenzuální rozvod),31 ale stanoví, že manželství může být rozvedeno,je-li soužitímanželů bluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (§ 755 odst. 1 NObčZ). Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zkoumá zásadně existenci rozvratu lnanželství, a Pj".;it011t zjišťuje jeho příčiny (§ 756 NObčZ). Teorie hovoří o tzv. spomém rozvodu, Nicméně, pokud jsou manželé ve věci rozvodu ve shodě, je-li podán návrh společně, resp. druhý se k náv,-hu p1'ipojí, soud příčiny rozvratu nezjišťuje, pokud dojde v rámcijednánía zásadně na základě výslechu lnanželů (nikoli jen na základě listinných dúkazů či účasti advokátů li jednáni) k závěru, že shodné tvrzení 11zanželů, jde-li o rozvrat manželství a o zá11zěr do~ sáhnout rozvodu, je pravdivé (§ 757 NObčZ). V tomto případě tzv. nesporného rozvodu, který navazuje na předchozí úpravu (srov. § 24a ZOR ve znění novely z r. 1998), dále musí být splněny tyto náležitosti: a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželstvínej,néně jeden rok a 11zanželé spolu déle než šest měsíců nežijí; b) manželé, kteří jsou rodiči nezletílého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poI1zěrů. tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soudjejicb dohodu schválil; c) lnanželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svébo bydlení a pop" výživnébo pro dobu po tOI1Zto rozvodu; smlouva n1usÍ b)"Tt písemná s úředně ověřenými podpisy. Dle nové procesní úpravy není odvolánípt'Ypustné v případech, kdy bylo společnému návrhu na rozvod manželství vyhověno (srov. § 395 zákona Č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízelúch soudních, "ZŘS"). Tak jako předchozí úprava novelizovaná v r. 1998, i nová úprava zakotvuje tzv. klauzule proti tvrdosti (§ 755 odst. 2 NObčZ). Zákon stanoví, že přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu: a) se zájl1lem nezletilého dítěte 1nanželů, které nena~ bylo plné svéprávnosti,který je dán zvláštnimi důvody, přičemž zájem dítěte na trvání lnanželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrú k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájl1zeln I1zanžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem zpiisobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů (§ 755 odst. 3 NObčZ). Soud péče o nezletilé může rozhodnout nebo schválit dohodu rodičů ve věci výlučné péče jednoho z rodičů, stNdavépéče a péče společné (§ 907 NObčZ); u společné péče se vyžaduje souhlas obou rodičů dítěte. Je třeba zdůraznit, že oba rodiče dítěte jsou zásadně nositeli práva povinností plynoucích z rodičovské odpovědnosti (srov. § 865 a násl. NObčZ) a rozhodnutí o 1'0rozvodové péči znamená pouze to, s kJhn bude dítě žít ve společné dOl1zácnosti. 5. Právní důsledky zániku a zrušení 1nanželství Zánik či zrušení manželství má dopad nejen do statusové sféry, ale zejména do sféry majetkové, a to bez ohledu na existenci SJM. Pokud zanikne manželství sl1zrtí, resp. prohlášením jednoho z manželů za mrtvého, dědí jeho pozůstaljÍ 'nzanžel v první dědické třídě společně se zůstavitelovými dětmi (§ 1635 NObčZ). Není-li dětí, dědí pozůstalý manžel ve třídě druhé společně se zůstavitelovými rodiči a tzv. osobami spolužijícími (§ 1636 NObčZ). V návaznosti na předchozí úpravy pozůstalý manžel nenítzv. nepol1zinutelnýl1z dědicenz, kterélllu by náležel povilll1Ý díl (srov. § 1642 a násl. NObčZ). Nicméně, existuje-li závěť ve prospěch např. třetích osob, nově pozůstalý 1nanžel nabývá vlastnické právo k lnovitým věcem, které tvoN základní vybavení rodinné domácnosti (§ 1667 NObčZ), a"vzniká mu právo na výživné z pozůstalosti (§ 1666 NObčZ). Obdobně tomu bylo dle obecného zákoníku občanského. Zvláštní ochrana je pozůstalému nunže10vi zajištěna ve vazbě na bydlelú. Zákon upravuje pl'echod společného nájmu bytu ex lege (§ 766 NObčZ) a I1Z0Ž1lOst soudu zříditpozůstalél1zu manželovi věcné břemeno bydlení, pokudpečuje o nezletilé dítě, a to na dobu určitou a za úplatu odpovídající obvyklému nájmu (§ 767 odst. 2 NObčZ). Bylo-li lnanželství zrušeno rozvodem, je především třeba vypoi'ádat SJM Jako pravidlo stanoví zákon dohodu rozvedených manželů. Pokud k dohodě nedojde, . rozhodne ve věci soud, a to na základě kvantitativních i kvalitativních kritérií, např. zájmu nezaopatřených dětí či míry zásluh o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do SJM (§ 742 NObčZ). Není-li do tří let od rozvodu uzavřena dohoda ani podán návrh k soudu, uplatní se zákonná nevyvratitelná domněnka (§ 741 NObčZ). Jde-li o bydlenímanželů pro dobu po rozvodu, záleží, na základě jakého právniho důvodu se manželské bydlení realizovalo. Pokud bylo roditmé obydlí ve SJM, uplatníse to, co bylo řečeno výše ve vazbě na jeho vypořádání. Jestliže se jednalo o společný nájem bytu 11zanžely, manželé jej mohou zrušit smlouvou anebo se obrátit na soud, který při rozhodování o zrušení společného nájmu stanoví také z]Fůsob náhrady za ztrátu práva a zohlední např. realitu nez,aopatřeného dítěte a stanovisko pronajímatele apod. (§ 768 odst. 1 NObčZ). Jestliže byl např. jeden z manželů výlučným vlastníkem rodinného obydlí, rozvodem druhému z manželů zanikl tzv. odvozený důvod bydlení a soud může rozhodnout o povinnosti se vystěhovat (§ 769 NObčZ). Vyživovacípovinnost lnezi rozvedenými manžely je upravena odlišně od předchozí právní úpravy.Základním předpokladem je zásadně stav odkázanosti na výživu, resp. neschopnost samostatně se živit. Nově ale zákon stanoví, že tato neschopnost sal1zostatně se živit 1nusí 1nítpůvod v 1nanželstvínebo v souvislosti s ním (srov. § 760 odst. 1 NObčZ). Další novinkou je výčet faktorů (§ 760 odst. 2 NObčZ), které má soud zohlednit při rozhodování o Pl':.il1zěřené výživě. Soud tak vezme na zřetel, 31) K tomu srov. Boele-Woelki, K., Ferrand, fl, González-Beilfu..'is, c.. fiínterdJareboig, M., Lowe, N, Martiny, D., Pintens, W. Principles of European Farnily law Regarding Divorce aod Maintenace Between Former Spouses.Antwerpen-Oxford :Intersentia, 2004, zcjm. Pril1cipZe 1:4 Mutual consent. 807 PR 23-24/2013 S~" _.." .""_,,,,~B,",,,_,~ ·=,,-, Z. Králíčková / Rodinné právo čLÁNKY ~=",~Jit«,~~;"".J_Úf2-m Nositeli rodičovské odpovědnosti jsou tradičně jen právní rodiče dítěte (viz výše), bez ohledu na případné manželství, svéprávnost, dušeni pOfilChu apod. Pokud soud rozhoduje o omezení člověka ve svéprávnosti, dle nové právní úpravy se musí zabývat i jeho rodičovskou odpovědností, resp. výkonem (srov. § 865 odst. 2 ve spojení s § 868 odst. 2 NObčZ). Významná změna se týká také nezletilých rodic"'ů: ex lege jsou nositeli rodičovské odpovědnosti, ale výkon práv a povinností z ní plynoucích je ze zákona pozastaven, s výjimkou povinnosti a práva péče o ditě (§ 868 odst. 1 NObčZ). Jejich situace je tak obdobná postavení rodičů, jejichž svéprávnost byla ve věci výkonu rodičovské odpovědnosti omezena (viz § 868 odst. 2 NObčZ). Nová právní úprava tak plně ctí přirozená, tzv.humanitární práva rodičů han~ dicapovaných věkem či duševní poruchou, jak o nich psal]iří Haderka" (srov. také § 19 NObčZ). Od nosite\ství rodičovské odpovědnosti je třeba v duchu nové koncepce odlišovat její výkon, a to jak za situace, kdy spolu rodiče dítěte žijí, tak v situaci, kdy žijí odděleně (§ 875 a násL NObčZ). Klíčovými slovy jsou zájem a hlaho dítěte, dohoda, spolupráce. Zákon dále obsahuje ustanovení, která upravují výkon rodičovské odpovědnosti po rozvodu manželství (§ 906 a násL NObčZ) a pro případ faktické odluky rodičů (§ 908 NObčZ). V této věci nedocbází k podstatným změnám; soud tedy mÍIže schválit dohodu rodičů či autoritativně rozhodnout jak o individuálnípéči, takpéči střídavé či společné (§ 907 NObčZ; v případě společné péče jen tehdy, jsou-li rodiče ve shodě). Rodičovská odpovědnost rodičů zaniká tehdy, když dítě dosáhne zletilosti, resp. svéprávnosti. Zaniká i pokud je dítě osvojeno, neboť na místo rodičů nastupují osvojitelé (adoptione natura imitatur). Zaniká také smrtírodiče či dítěte. Je-li však dítě svěřeno do péče jen jednoho z rodičů, druhý rodič zústává nositelem rodičovské odpovědnosti, což má význam pro výkon jednotlivých práva povinností rodičů (viz výše). Obdobná situace nastává, rozhodne-li soud o některé z forem náhradní (rodinné) péče, ať už pěstounské péče (§ 958 NObčZ), svěřenectví (§ 953 NObčZ) či ústavní výchovy (§ 971 NObčZ).Je třeba zdůraznit, že pokud nedojde ve věci dítěte ke statusové změně na základě osvojení, dítě zůstává nedílnou součástí své přirozené rodiny a rodiče zásadně mohou realizovat své rodičovství, práva a povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti, s dítětem se osobně stýkat apod. (viz např. § 960 odst. 2 NObčZ). Konečně, i nový zákon soudu llll10žňuje učinit tzv. intervence do výkonu či existence rodičovské odpovědnosti, a to v podobě: a) pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti: brání-li rodiči ve výkonu jeho rodičovské odpovědnosti závažná okolnost a lze-li se domnívat, že je toho v souladu se zájmy dítěte třeba, může soud rozhodnout, že se výkon rodičovské odpovědnosti toboto rodiče pozastavuje (§ 869 odst. 1 NObčZ); od této situace je však třeba odlišovat pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti ex lege v případě nezletilých nesvéprávných rodičů (§ 868 odst. 1 NObčZ) a rodičů, jejichž svéprávnost byla v této věci omezena (§ 868 odst. 2 NObčZ); b) omezení rodičovské odpovédnosti i jejfho výkonu; nevykonává-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost řádně a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou odpovědnost omezí, nebo omezí její výkon, a zároveň stanoví rozsah tohoto omezení (§ 870 NObčZ); c) zbavení rodičovské odpovědnosti: zneužívá-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost nebo jejívýkon,anebo svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon závažným způsobem zanedbává, soud jej jeho rodičovské odpovědnosti zbaví (§ 781 odst. 1 NObčZ). Spáchal-li rodič proti svému dítěti úmyslný trestný čin, nebo použil-li rodič své dítě, které není trestně odpovědné, ke spáchání trestného činu, nebo spáchal-li rodič trestný čin jako spolupachatel, návodce, pomocník či organizátor trestného činu spáchaného jeho dítětem, soud zvlášť posoudi, nejsou-li tu důvody pro zbaveni rodiče jeho rodičovské odpovědnosti (§ 871 odst. 2 NObčZ). Vítám zakotvení zcela nového ustanovení, které předchozí úpravy vůbec neznaly, což působilo velké problémy v praxi. Zákon nově stanoví, že před rozhodnutím soudu o omezení rodičovské odpovědnosti soud vždy posoudi, zda je vzhledem k zájmu dítěte nezbytné omezitprávo rodiče osohně se stýkat s dítětem. Dojde-li ke zbavenírodiče rodičovské odpovědnosti, zůstává rodiči právo osobně se stýkat s dítětem jen v případě, že soud rozhodne o zachování tohoto práva rodiči s přihlédnutím k zájmu dítěte (§ 872). Ustanovení upravující zánik práva na styk ex lege může být v praxi využíváno zejména v případě hrubého zneužívání dítěte, jeho týrání, přítomnosti dítěte u domácího násilí apod. V některých případech najde využití i ustanovení, ve kterém je zakotvena možnost soudu stanovit podmínky styku, místo ipřítomnost či nepřítomnost dalších osoh (§ 888 NObčZ). 7, Vyživovacípovinnost rodičů k dětem Vyživovací povinnost rodičů k dětem není tradičně součástí rodičovské odpovědnosti. Oba rodiče mají povinnost své dítě vyživovat tak dloubo, dokud dítě nenabude schopnosti samostatně se živit (§ 911 NObčZ), a to v rozsahu zásadně stejné životní úrovně (§ 915 NObčZ), včetně možnosti tvorby úspor z tohoto výživného (§ 917 NObčZ). I nová právní úprava tak plně respektuje princip solidarity a nespotřebniho charakteru výživného, tak jak je poprvé do našeho právního řádu zakotvila novela v r. 1998. Systematicky je tato věc zařazena do pododdílu věnovanému vyživovací povinnosti mezi příbuznými (§ 910 a násl. NObčZ). Mnoho novinek v nové právní úpravě nenajdeme, neboť zákonodárce již v r. 1998 právní úpra-m vyživovací povinnosti zefektivnil, jak v rovině hmotněprávni, tak procesněprávní a trestněprávni.'52 Teorie i praxe si však přesto kladou mnoho otázek, ze- jména: a) jak určit příjem povinného, je-li zdrojem jebo obživy podnikání či tzv. práce načerno apod.; b) jak vynutit pinění vyživovací povinnosti. Především je třeba říci, že jde-li o zjišťování příjmu povinného, klíčovou roli v této věci sehrává existence nevyvratitelné zákonné domněnky příjmu povinného, =~,~=..52k.~~~== 51) Viz Haderka,]., op. cit. sub 46. 52) V podrobnostech viz Králíčková, z., Telec, I Výživné v novém občanském zákoníku.V tisku. 812 .. F. Nonnemann / Adresný marketing 5~OC"'0'W,,=''''''"M -·~"-'='6:;St~~.2 PR 23-24/2013 čLÁNKY zakotvená do našeho právního řádu právě v r. 1998 (nově § 916 NObčZ), větší odvaha soudní praxe při zohledňování tzv. potencionality příjmů povinného, vazeb povinného na další příbuzné či osoby blízké (rodiče, manžela či druha)53 a v neposlední řadě odklon od veřejného práva na straně jedné (např. statusu osoby sociálně potřebné, invalidní apod.)'4 a (ne)tolerance libovůle na straně druhé.55 Mimo část drnhou NObčZ jsou upraveny další aspekty věci, zejména nepromlčitelnost práva na výživné (§ 613 NObčZ), zákaz započtení proti pohledávce výživného pro nezletilého (§ 1988 odst. 1 NObčZ), nikoli však zvláštní institut úhrady plnění za jiného (k tomu srov. úpravu bezdůvodného obohacení, § 2991 a násl. NObčZ). Za převratné považuji efektivní,byť nesystémové nové ustanovení zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti (§ 7la EŘ), dle kterého je možné provést exekuci pozastavením l',;idičského oprávnění.56 Je možné říci, že tento nástroj dobře známý (nejen) z evropských právruch řádů napomáhá vymahatelnosti práva II nás, eliminuje chudobu v tzv. neúpiných rodinách s nezletilými dětmi apod. Zvláštní úpravu obsahuje trestní zákoník (srov. § 196aTrZ), dle kterého může soud pachateli trestného činu zanedbátú povinné výživy uložit i p,';;imě{-ené omezení, aby se zdržel řízení nzotorových vozidel. Toto přiměřené omezelú soud uloží zejména tehdy, je-li důvodná obava, že povumost uhr.ldit dlužné výživné bude mařena nebo ztěžována. 8. P01něry mezi dítětenz a jeho přibuznými či osobami blízkými Nová právní úprava je v mnoha věcech tradiční, např. jde-li o vzájenmou vyživovací povinnost mezi phbuznými v řadě přímé (§ 910 a násl. NObčZ). Významnou novinkou, vycházející z mezinárodních úmluv, je zakotvení možnosti soudu upravit styk mezi dítětem a jeho pNhuznými a osohami hlízkými (§ 927 NObčZ), tedy nikoli jen mezi prarodiči a vnuky a sourozenci. Další novinkou je výslovná preference hlízkýcb přt'buzných dítéte v rámci úpravyporučenství (§ 931 NObčZ) a institutů náhradní rodinné péče, tj. svěřenectví (§ 954 odst. 2 NObčZ) a pěstounské péče (§ 962 odst. 2 NObčZ).Tyto osoby majípovinnost zásadně umožnit dítěti osobnístyk s jeho rodiči a prohlubovat sounáležitost dítéte se svojí rodinou (srov. § 955,967 NObčZ). V.Závěrem Nový občanský zákoník byl přijat po dlouhém období legislativních prací a po řadě peripetií. Je jakýmsi kompromisem zohledňujícím jak tradice, tak novéjev)~ nl0~ dely, tendence, trendy, a to nejen ve vyspělých evrop~ ských zemích. Ostatně, všeobecně se má za to, že rodinné právo je poměrně konzervativní oblastí práva, která je provázaná s kulturou, náboženstvún, tradicemi. Nové české rodinné právo je tak možné charakterizovat slovem"kontinuita" s předchozí úpravou, neboť k mnoha změnám jak psaného práva, tak jeho aplikace došlo záhy po r. 1989 v důsledku novel, judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva apod. Slovem "diskontinuita" je možné označit zejména novinky, které přináší tzv. doprovodná legislativa. !Ni! 53) Srov. nález Os z 10.6.2013, sp. zn. 1. Os 4239/12: Výše výživného na dítě se určuje s ohledem na celkovou životní úroveň jeho rodičů, bez ohledu na to, zda rodiče svéfinančníprostředky vydělali, či získali z jiných zdrojů, a bez ohledu na to, zdaprostředky získali za jiným účelem, nežje výživa dítěte. Bylo by zjevně nespravedlivé, pokud by např. otec nezletilého dítěte užíval značné sumypeněz od relativně bohatých rodičů, a žil tak na poměrně vysoké životní úrovni, zatímco jeho dítě by se na této jeho životní úrovni nemohlo podilet jen proto, že peníze otce pochází z jiného zdroje než vlastní výdělečné činnosti. 54) Tak nález Os z 13.3. 2013,sp.zn.L Os 2306/12: Dítě má právo na výživné od rodičů, pokud se nemůže živit samo.A to i přesto, že pobírá důchod a sociálnídávky. 55) Viz usnesení os z 16.6.2011, sp. zn. IIL Os 1303/11: Ústavní soud zásadně nepřezkoumává zákonnost soudních rozhodnutí, a tím spíše nemůže p1~ezkoumávat soulad soudníbo 1"Ozbodnutís metodickým pokynem Ministerstva spravedlnosti (který ani není pro soud právně závazný). O porušení ústavnosti by v této souvislosti moblo být uvažováno, pokud by se soudní rozhodováni zcela vymykalo běžnfm standardům, tedy pokud by vznikl zllačnf (extrémm) rozdz1 mezi soudem stanoveným a "tabulkovým" výživným, aniž by pro to existovaly věcné důvody. 56) Exekuční příkaz k pozastavení řidičského oprávnění povinného může exekutor vydat pouze tehdy, jestliže je v exekuci vymáhán nedoplatek výživného na nezletilé dítě, a to bez ohledu na délku prodlení či výši nedoplatku. Exekučnípřikaz se doručí orgánu, který vede registr řidičů podle zvláštního právního předpisu, oprávněnému a povinnému. Adresný marketing a ochrana osobních údajů Mgr. František Nonnemann, Praha' Adresný marketing, zast1ánínabídek ohchodu a služeb konkrétnt'm fyzickým osobám, z podstaty věci ohsahuje i zpracování informací o konkrétních adl'esátech. Právní úprava zpracování osobních údajů za tímto účele1n je v českém právu částečně obsaiena v různých zákonech a je poměrně nejednotná. Lze však vymezit základnípravidla, která v oblasti adresného marketingu platí. 1. Úvod Podnikání v řadě oblastí je obvykle spojeno s nabízenÚTI obchodu a služeb současným i potenciálním zákazníkům. Předevšún s rozvojem teclmologií, ale i v souvislosti s technologiemi způsobenou změnou společnosti a v souvislosti s adresným marketingem stále vice vyvstávají otázky týkající se souktomí jeho adresátů. Přímý marketing, nabízeru obchodu či služeb konkrétním adresátům, je totiž v případě fyzických osob neoddělitelně spjato se zpracováním jejich osobních údajů. Na úrovni vuitrostátního práva je oblast přímého marketingu regulována zejména zákonem o ochraně osobních údajů, zákonem o některých službách informační společnosti a zákonem o elektronických komunikacích, I s ohledem na konkrétní způsob marketingu nebo zdroj nezbytných informací se částečně uplauú i další právní '" Autor je zaměstnancem Ořadu pro ochranu osobních údajů. Článek vyjadřuje názor autom, nikoliv jeho zaměstnavatele. 1) Zákon Č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně někte· rých zákonů, ve znění pozdějších předpisů ("OchOsO"); zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některýdl službách informační společnosti), ve znění pozdějších předpisů ("SllnfSp"); zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonú (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů ("ElKom"). 813