Autorské právo v informačních sítích
Paradigmatem „tradičního“ autorského práva je jeho krize a neschopnost čelit výzvám daným
mu rozvojem informačních a komunikačních technologií.
Následující tři fundamentální změny stály za touto tzv. „digitální revolucí“:
1. Digitalizace a dematerializace informačních médií a jejich redukce na identicky
kopírovatelné nuly a jedničky naprosto změnila možnosti chápání rozmnožování děl.
2. Distribuovaná komunikace a rozvoj informační sítě internet změnily naprosto způsob
rozšiřování děl.
3. Rozvoj uživatelsky nenáročných komunikačních rozhraní postavených na
komunikačním protokolu HTTP změnil chápání a možnosti publikace autorskoprávně
chráněných děl.
Možnost rozšířit dílo v minimálním čase na maximální teritorium pomocí celosvětové
informační sítě prakticky bez nákladů a bez ztráty kvality je výzvou zejména pro stávající
fungování trhu s autorskoprávně chráněnými díly. Provozovatelé současných obchodních
modelů a prostředníci ve vztahu „autor díla – uživatel díla“ se v takto nastaveném prostředí,
vzhledem k výše naznačeným možnostem, stali poměrně zbytečnými. Tento proces
desintermediace vyústil až ve fenomén zvaný „copyright wars“, česky autorskoprávní války.
Jedná se o stav, kdy prostředníci začali využívat různých strategií k udržení svého rozhodujícího
vlivu na distribuční řetězec autorskoprávně chráněných děl. Jedná se o:
1. právní akce, spočívající v postihování a hromadném podávání žalob na uživatele P2P
sítí a instituce tyto sítě technicky zabezpečující;
2. osvětová kampaň, jejímž cílem by mělo být zvýšení povědomí veřejnosti o
protiprávnosti sdílení autorskoprávních děl na internetu;
3. lobbing při přijímání legislativních aktů týkajících se autorského práva
4. technická svépomoc - tedy aplikování technických prostředků ochrany autorských práv.
Užití díla
Užívání autorských děl upravuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech
souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
ve svém § 12 a násl. Užíváním dle tohoto zákona se rozumí rozmnožování díla, rozšiřování
originálu nebo rozmnoženiny díla, pronájem originálu nebo rozmnožování díla, půjčování
originálu nebo rozmnoženiny díla a sdělování díla veřejnosti.
V potaz je nutno brát i § 30 autorského zákona, který reguluje výjimky z práva autorského.
Podle něj pak se pak za užití díla se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož
účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu.
Do práva autorského tak, dle § 30 odst. 2 nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví
záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla.
Vzhledem k tomu, že všechny výjimky z práva autorského podléhají tzv. třístupňovému testu,
který je zakotven v § 29 autorského zákona, je jejich aplikace v prostředí informačních sítí
mimořádně složitá. Zůstavá tedy nadále diskutabilní, zda pouhé "stáhnutí" download, je legální
nebo ne. Je nutno upozorni na fakt, že počítačové programy nespadají pod rozsah výjimky,
která dovoluje rozmnoženinu pro osobní potřebu. Tedy laicky řečeno: software nelze stahovat.
Technologické prostředky ochrany díla (DRM)
Pro technologické prostředky ochrany autorských práv se užívá mezinárodní zkratky DRM,
která je vytvořena z anglického výrazu digital rights management. V doslovném překladu se
tedy jedná o "správu digitálních práv", avšak jako nejvíc vypovídající označení by bylo třeba
užít výrazu "správa práv k digitálnímu obsahu". Ve zkratce se jedná o libovolný technologický
prostředek, ať už hardwarový, softwarový nebo hybridní, který určuje, jakým způsobem může
uživatel autorského díla v digitální podobě toto dílo užívat nebo s ním nakládat.
Zákonnou úpravu DRM lze nalézt jednak na úrovni Evropských společenství, jednak v rámci
českého právního řádu. Na evropské úrovni je tato problematika adresována směrnicí
Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze den 22. května 2001 o harmonizaci určitých
aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti, zejména pak
v její kapitole III čl. 6. V České republice pak prostřednictvím některých ustanovení zákona
č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a to v § 43 tohoto předpisu.
"Ochrana technologických prostředků by měla zajistit bezpečné prostředí k poskytování
interaktivních služeb na požádání, a to takovým způsobem, aby veřejnost měla přístup k dílům
nebo jiným předmětům ochrany z místa a v době, které zvolí. (...)" (bod č. 53 úvodní části
směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES).