10 Cm 47/2009-39
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Soudce Městského soudu v Praze RJDr. Jaromír Jirsa rozhodl ve věci žalobce PROLUX Consulting Int s. r. o„ IČ: 26731908, se sídlem Praha 1, Václavské náměslí 819, zastoupené JUDr Janou Kudrnovou, Ph. D., advokátkou se sídlem Ostrava, Na Hradbách 3, proti žalovanému Internet lnfo, s. r. o., IČ: 25648071, se sídlem Praha 4, V Štíhlách 1311/3, zastoupené JUDr. Rostislavem Dolečkem, advokátem se sídlem Praha 3, Seifertova 9, o žalobě na ochranu dobré pověsti právnické osoby a zaplacení částky 50.000,- Kč s příslušenstvím,
takto:
I.   Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku odstranit vlákno zasahující   do   dobré   pověstí   žalobce   nacházející   se   na stránkách http://www,mesec.cz/clankv/chcete-prodat-hyt-sam-nebo-s-rcalitni-kanc e I ari / názory.1'2 323 7/v 1 akn o/fto54 715.
II.    Zamítá  se žaloba, podle které by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výSi 50.000,- Kč.
III.    Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Pokračovaní
2
lOCm 47/2009
Odůvodnění:
Je nesporné, že žalovaný je provozovatelem portálu www.mesec.cA na němž byl dne 16. 10. 2006 zveřejněn článek Jana Spilky s nazvem „Chcete prodat byt: Sám, nebo s realitní kancelári?" a že k tomuto článku byla otevřena verejná diskuze (chat). Příspěvky do diskuze se dodnes nacházejí na stránkách h Up: // w w vrmesec. c//c 1 an k y/chcctc-prodat-b yt-sam-n ebo -s -r ea I i tni -kanc&lari/nazory/23237/vlakno/ffo54715 a vyskytuji se v nich výrazy směrované vůči žalobci, že „lže jako svine" či ,jak zlikvidovat žalobce", „nikdy jsem si nemyslela jaká jsem s prominutím husa a naletím podvodníkům (myšleno žalobci), „ahoj, také jsem obětí bezcharakterní a lživé firmy Prolux". Soud vzal podle ustanovení § 120 odst. 4 o. s. ř. tato shodná tvrzení za svá skutková zjištění a zároveň je považuje za skutkový závčr, z něhož vycházel při svém rozhodnutí,
Žalobce se domáhá odstranění internetového „vlákna", na kterém se vyskytují příspěvky uživatelů zasahující podle žalobce do jeho dobré povesti.
Žalovaný tvrdí, že je sice provozovatelem internetového serveru www.mesec.cz, který je internetovým a zpravodajským portálem, na němž vyšel předmětný článek a byla k němu otevřena diskuze, kterou však neřídí a není možné od něj požadovat, aby kontroloval vyslovené názory a provčřovl jejich správnost-
Z kopie prohlášení ze serveru www.realitniunic.cz soud zjistil, že dne 3. 2. 2009 bylo na internetu zveřejněno sdělení Realitní unie (dobrovolného zájmového sdružení realitních kanceláří, jehož není žalobce členem), ve kterém se sdružení distancuje od chování a praktik žalobce a hodnotí jc na základě informací z pořadu Reportéři CT ze dne 2. 2. 2009 jako velmi neseriózní.
Žalovaný navrhl soudu provést důkaz shlédnutím reportáže z pořadu Reportéři ČT ze dne 3. 2, 2009 „Podivné praktiky kanceláře Prolux" a dále důkazy č. 5 až 9. Soud tyto důkazy neprovedl, protože pro rozhodnutí vc včci je relevantní, že existuje článek „Chcete prodat byt: Sám, nebo s realitní kanceláří?" a k němu navázaná diskuze, což je mezi stranami nesporné.
Mezi účastníky není sporu o tom, že se v rámci veřejné diskuze na internetových stránkách žalovaného objevily výrazy, že „žalobce lže jako svině", jedná se o podvodnou a lživou společnost, kterou je třeba zlikvidovat. Jde o výrazy, které se bezprostředně netýkají obchodní činnosti žalobce, zároveň o výrazy vulgární, urážlivé a obsahující výhrůžky.
Podle ustanovení § 19b odst. 3 obe. zák. má každá právnická osoba právo na ochranu před zásahem do dobré pověsti. Dobrou pověstí jsou určité kvalitativní vlastnosti právnické osoby, vyjadřující její charakter a vztah ke společnosti. Předmětnou diskuzí na internetových stránkách, v rámci které byly použity hanlivé a urážlivé výrazy, může být nepochybně zasaženo do dobré pověsti žalobce, konkrétně označením žalující společnosti za lživou, podvodnou, hodnou likvidace.
Pokračování
.1
lOCm 47/2009
Internet slouži jako moderní médium k rychlému šíření informaci rozličného druhu, kromě jiného i k hodnocení úrovně služeb poskytovaných podnikatelem, jeho vlastností a spolehlivosti. V tomto případě došlo ke střetu dvou práv, a to práva vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem dle cl. 17 Listiny základních práv a svobod a práva na ochranu dobrého jména právnické osoby podle § 19b obč. zák. K tomu Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 3. srpna 2000, sp. zn. II.ÚS 76/2000, uvádí:
„ Ústavně zaručené právo vyjadřovat své názory, bez ohledu na případně možné omezeni zákonem (či 17 odsí. 4 Listiny), je již obsahově omezeno právy jiných, ať již tato práva plynou jako ústavně zaručená z ústavního pořádku republiky Či z jiných zábran daných zákonem chráničích celospolečenské zájmy a hodnoty; nejen tato obsahová omezeni mohou právo vyjadřovat názory zbavit jeho ústavní ochrany, neboť i forma, jíž se názory navenek vyjadřují, je úzce spjata s ústavně zaručeným právem, k němuž se upíná. Vybočí-U publikovaný názor z mezi v demokratické společnosti obecně uznávaných pravidel slušnosti, ztrácí charakter korektního úsudku a jako takový se pravidla ocitá již mimo rámec ústavní ochrany. Přístup Ústavního soudu konvenuje rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva při aplikaci či 10 Úmluvy. Byť soud uznává, že svoboda projevu se vztahuje těž na "informace" nebo "myšlenky", které urážejí, šokuji nebo zneklidňuji stát nebo určitou vrstvu obyvatelstva, současně vyslovuje, že osoba, která tvrdí, že její svoboda projevu byla zbytečně omezena, musela ji sama vykonávat způsobem konsistentním s demokratickými principy; musela být v dobré víře ohledně legitimity svých tvrzeni a vyslovit je způsobem slučitelným s demokratickými cíli (např. rozsudek ve věci Observer a Guardian versus Spojeně království z roku 1991, A-216, a to na základě rozsudků počínaje případem Handyside z roku 1976, A-24, přes případ Lingens z roku 1986, A -103 a případ Oberschlick z roku 1991, A 204). V rozsudku ve věci Handyside (§ 49) výslovně uvedl, že faiokoli vykonává práva svobody garantované prvním paragrafem čl. W Úmluvy, má určitě povinnosti a nese určitou odpovědnost. Mezi tyto lze právem zahrnovat závazek vyhnout se v mezích možnosti urážejícím výrazům, které lze pokládal za útok na práva jiných. Z toho vyplývá, že v podstatě lze pokládat za nezbytné, v určitých demokratických společnostech, sankcionování či prevenci před urážlivými útoky proti objektům ochrany, pokud "formality", "podmínky", "omezeni" či "sankce" jsou přiměřeně legitimnímu účelu"
V současnosti je běžné, že internetové diskuze obsahují hrubě urážlivé výrazy, které se bezprostředné netýkají věcného hodnocení kritizovaného subjektu, jako jc tomu v tomto případě. Věcná kritika, která vychází z pravdivých či reálných podkladů, je v demokratické společnosti prospěšná, je třeba ji akceptovat a podporovat. Pokud se však jedná o „kritiku" spočívající v anonymní publikaci hodnotících úsudků o osobě, ať už právnické nebo fyzické, které jsou expresivní a vulgární, s cílem kritizovaný subjekt dehonestoval, může jít o nepřiměřenou kritiku a zásah do dobré povčsti právnické osoby.
Bez ohledu na to, žc jsou uvedené výrazy (a často ještě horši) v internetové diskuzi (tzv. chatu) běžné, neznamená to, že je provozovatel internetových stránek, na
Pokračovaní
4
lOCm 47/2009
nichž je diskuze zveřejňována, bez odpovědností za její obsah a úroveň. Žalovaný jc provozovatelem internetových stránek, které se zabývají hodnocením činnosti různých subjektů - jde přímo o jeho podnikatelský záměr a výdělečnou činnost. Své stránky formou diskuze aktraktivizuje, čímž získává komerční prospěch. Za této situace je zároveň odpovědný za úroveň diskuze. Žalovaný si musí být vědom toho, žc urážlivé a hanlivé výrazy vyskytující se ve veřejné diskuzi na jeho internetových stránkách mohou poškodit dobrou pověst žalobce, tedy je podle j í odst. 1 písni, a) i b) /.ikon.i č. 480/2004 Sb. odpovědný za obsah informací uložených na žádost uživatele, neboť mohl vzhledem k předmětu činnosti, okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací uživatele je protiprávní (v rozporu s obecnými pravidly slušností — viz shora citované usnesení Ústavního soudu) a neučinil žádné kroky k odstranění urážlivých a hanlivých výrazů směřujících proti žalobci, které nijak nepřispívají k úrovni diskuze. Proto soud podle ustanovení § 5 odst. 1 zák. č. 480/2004 Sb. ve spojení s ustanovením § 19b obč. zák. v této části žalobě vyhověl a uložil žalovanému odstranit z internetu diskuzi obsahující závadné výrazy.
Vzhledem k tornu, že činnost žalobce je prokazatelně podrobena dlouhodobé kritice v různých mediích, její praktiky lze povazovat do jisté míry za „kontroverzní", považuje soud odstranění závadného stavu (diskuze z internetu) za dostačující a požadavek na zaplacení finančního zadostiučinění 50.000,— Kč zamítl.
O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst 2 o.s.ř. a vzhledem k tomu, že každý z účastníků byl úspSĚný z 50 %, nepřiznal ani jednomu z nich náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení u Městského soudu v Praze. O odvoláni bude rozhodovat Vrchní soud v Praze jako soud odvolací. Ncbude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci cestou soudního výkonu rozhodnutí /exekuce/.
V Praze dne 17.3.2010
JUDr. Jaromír Jirsa, v.r.
soudce
Za správnost vyhotovení: Rosenmayerová D.