Veřejné finance – ekonomické souvislosti

Fiskální zřízení

Hospodářská politika státu

Hospodářská politika státu se snaží ovlivnit vývoj ekonomiky změnami výše a struktury veřejných výdajů a daní. Hospodářská politika státu působí na makroekonomickou a mikroekonomickou oblast národního hospodářství.
Nástroje hospodářské politiky jsou:
- právní normy - právní úprava fungování trhu,
- fiskální nástroje,
- monetární nástroje.
Fiskální politika je nástrojem aktivního zasahování státu do hospodářství, zatímco monetární politika pečuje o stabilitu měny.


Fiskální politika
pojem fiskální pochází z lat. fiscus, což původně znamenalo košík, později státní pokladna. Tento pojem vyjadřuje spojitost s daněmi.
Daně původně sloužily k pokrytí potřeb panovnického dvora a armády, později i pro financování veřejně prospěšných staveb (silnice, průplavy, železnice, školy atd.) a pro financování veřejných statků (bezpečnost a policie, zdravotnictví, školství, ochrana prostředí a další).

Pomocí fiskální politiky může veřejná správa ovlivnit:

  • rozdělení příjmů (přerozdělování),
  • agregátní poptávku,
  • úroveň ekonomické aktivity
  • a v důsledku toho i zaměstnanost,
  • způsob využívání zdrojů (například ekologické a energetické daně).
 

  Podle poměru příjmů a výdajů státního rozpočtu můžeme fiskální politiky teoreticky rozdělit na tři typy

  • expanzivní,
  • neutrální,
  • restriktivní.

Expanzivní fiskální politika

- Veřejné výdaje jsou větší než vybrané daně, takže vzniká schodek (deficit) státního rozpočtu, čímž roste státní dluh.


Neutrální fiskální politika

- Veřejné výdaje se rovnají vybraným daním, státní rozpočet je tudíž vyrovnaný.


Restriktivní fiskální politika

- Veřejné výdaje jsou menší než daně, takže se snižuje státní dluh.
- Restriktivní fiskální politika má smysl tehdy, má-li stát veliký státní dluh; jinak by totiž znamenala, že stát vybírá zbytečně vysoké daně.