Fiskální zřízení
Hospodářská politika státu
Hospodářská politika státu se snaží ovlivnit vývoj ekonomiky změnami výše a struktury veřejných výdajů a daní. Hospodářská politika státu působí na makroekonomickou a mikroekonomickou oblast národního hospodářství.
Nástroje hospodářské politiky jsou:
- právní normy - právní úprava fungování trhu,
- fiskální nástroje,
- monetární nástroje.
Fiskální politika je nástrojem aktivního zasahování státu do hospodářství, zatímco monetární politika pečuje o stabilitu měny.
Fiskální politika
pojem fiskální pochází z lat. fiscus, což původně znamenalo košík, později státní pokladna. Tento pojem vyjadřuje spojitost s daněmi.
Daně původně sloužily k pokrytí potřeb panovnického dvora a armády, později i pro financování veřejně prospěšných staveb (silnice, průplavy, železnice, školy atd.) a pro financování veřejných statků (bezpečnost a policie, zdravotnictví, školství, ochrana prostředí a další).
Pomocí fiskální politiky může veřejná správa ovlivnit:
-
rozdělení příjmů (přerozdělování),
-
agregátní poptávku,
-
úroveň ekonomické aktivity
-
a v důsledku toho i zaměstnanost,
-
způsob využívání zdrojů (například ekologické a energetické daně).
Podle poměru příjmů a výdajů státního rozpočtu můžeme fiskální politiky teoreticky rozdělit na tři typy
-
expanzivní,
-
neutrální,
-
restriktivní.
Expanzivní fiskální politika
Neutrální fiskální politika
- Veřejné výdaje se rovnají vybraným daním, státní rozpočet je tudíž vyrovnaný.
Restriktivní fiskální politika
- Restriktivní fiskální politika má smysl tehdy, má-li stát veliký státní dluh; jinak by totiž znamenala, že stát vybírá zbytečně vysoké daně.