ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobkyně W. T., a. s., zastoupené advokátkou, proti žalované H. P., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 20.331,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 10 C 60/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2007, č. j. 28 Co 797/2006-76, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2007, č. j. 28 Co 797/2006-76, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. srpna 2006, č. j. 10 C 60/2006-59 zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20.331,- Kč s 9,5 % úrokem z prodlení od 1. 7. 2005 do 31. 12. 2005, dále od 1. 1. 2006 do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši repo sazby ČNB zvýšené o sedm procentn��ch bodů platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá; rovněž rozhodl o náhradě nákladů řízení. Podle soudu prvního stupně nebyla cestovní smlouva uzavřena a žalobkyně se tak nemůže domáhat zaplacení tzv. storno poplatků.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. ledna 2007, č. j. 28 Co 797/2006-76, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná dne 16. 5. 2005 prostřednictvím e-mailové adresy zaslala žalobkyni vyplněný formulář označený jako „cestovní smlouva - závazná přihláška“ k zájezdu na K. od 4. 6. do 15. 6. 2005. Žalobkyně poté žalované vyfakturovala cenu zájezdu ve výši 25.414,- Kč. Žalovaná od smlouvy odstoupila nejdříve telefonicky dne 18. 5. 2005 a poté ještě dopisem ze dne 29. 5. 2005. Na tomto skutkovém základě dospěl k závěru, že předmětná cestovní smlouva je neplatná, neboť nebyla uzavřena podle § 852b odst. 1 občanského zákona (dále jen „obč. zák.“) v písemné formě (§ 40 odst. 1 obč. zák.).

V dovolání, jehož přípustnost žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., odvolacímu soudu vytýká nesprávnost právního závěru, že cestovní smlouva ze dne 16. 5. 2005 je neplatná z důvodu nedostatku formy. Není srozuměna se závěrem, že žalovanou internetem zaslaná a jí stejnou cestou potvrzená cestovní smlouva nesplňuje požadavek písemnosti. Žalovaná

si objednala z nabídky žalobkyně vystavené na jejích internetových stránkách zájezd a využila k tomu formuláře cestovní smlouvy umístěného tamtéž. Nebylo pochybností o tom, kdo jsou účastníci smlouvy, ani o tom, že smlouva byla jejich stranami věrohodně potvrzena. Takto vyplněný formulář odeslala žalobkyni, která obratem potvrdila jeho přijetí. Soudům obou stupňů vytýká nepřezkoumatelnost jejich rozsudků v situaci, kdy soud prvního stupně své rozhodnutí založil na závěru, že cestovní smlouva nevznikla a odvolací soud naopak na závěru,

že smlouva je pro nedostatek písemné formy neplatná. Nerozumí odkazu odvolacího soudu na zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, který

se zabývá odlišnou problematikou a neřeší, zda absence elektronického podpisu

na smlouvě uzavřené elektronickými prostředky způsobuje její neplatnost, je-li zřejmé, kdo smlouvu uzavírá. Zásadní význam proto dovolatelka přisuzuje výkladu § 40 odst. 3 poslední věty obč. zák. Jestliže citované ustanovení hovoří

o tom, že je-li právní úkon učiněn elektronickými prostředky, může být podepsán elektronicky podle zvláštních předpisů, potom nejde o povinnost, nýbrž možnost, a takový právní úkon, není-li podepsán elektronicky (viz zákon č. 227/2000 Sb.), není neplatný. Aby byla zachována písemná forma právního úkonu podle § 40 odst. 4. obč. zák., musí být učiněn elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jeho obsahu a určení osoby, která právní úkon učinila. Obě tyto podmínky byly v dané věci splněny; žalovaná netvrdila, že sporný právní úkon

za ni uskutečnila třetí osoba.

Žalovaná navrhla dovolání pro nepřípustnost odmítnout a pro případ, že by je dovolací soud shledal přípustným, jako nedůvodné zamítnout. Ztotožňuje se se závěrem, že nebyla dodržena forma právního úkonu, a nebyl-li právní úkon žalovanou podle § 40 odst. 3 obč. zák. podepsán, není důvod se zabývat dovoláním vymezovanými otázkami.

Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro řešení otázky platnosti cestovní smlouvy uzavírané elektronicky, neboť v rozhodovací činnosti dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena.

Posouzení této otázky ovšem musí předcházet závěr, zda smlouva mezi účastníky vůbec vznikla, tj. zda se setkaly dva shodné projevy vůle (oferta a její akceptace); na rozdíl od soudu prvního stupně, který dospěl k závěru, že smlouva nebyla uzavřena (nevznikla), dovodil odvolací soud z týchž skutkových zjištění, že smlouva „nebyla uzavřena platně“, neboť nebyla splněna podmínka písemnosti podle § 852b odst. 1 obč. zák.

Podle § 34 obč. zák. právní úkon je projev vůle směřující ke vzniku změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

Podle § 40 odst. 3 obč. zák. písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní předpis stanoví jinak. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé. Je-li právní úkon učiněn elektronickými prostředky, může být podepsán elektronicky podle zvláštních předpisů.

Podle § 40 odst. 4 obč. zák. písemná forma je zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila.

Projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen “návrh”), jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí (§ 43a odst. 1 obč. zák.).

Podle § 46 odst. 1 obč. zák písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků.

Podle § 46 odst. 2 obč. zák. platí, že (nejde-li o smlouvu o převodu nemovitostí) pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí.

Typickým jednostranným adresovaným právním úkonem (§ 34 obč. zák.) směřujícím ke vzniku dvoustranného právního úkonu (smlouvy) je návrh na uzavření smlouvy (§ 43a odst. 1 obč. zák.). U smlouvy, pro niž zákon předepisuje písemnou formu, musí mít podle výslovného znění § 46 odst. 2 obč. zák. písemnou formu i oferta. Podle § 40 odst. 3 obč. zák. je pak písemný právní úkon (tedy i písemný návrh na uzavření smlouvy) platný jen tehdy, je-li podepsán jednající osobou (tedy oferentem); podpis přitom může být nahrazen mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé nebo je-li učiněn elektronickými prostředky, může být podepsán elektronicky podle zvláštních předpisů.

Podle § 852a odst. 2 obč. zák. návrh cestovní smlouvy předkládá zákazníkovi cestovní kancelář.

Jestliže cestovní smlouva musí být uzavřena písemně (§ 852b odst. 1 obč. zák.), potom i návrh na její uzavření musí být písemný.

Formulář vystavený na webových stánkách žalobkyně nevyhovuje požadavku adresnosti návrhu na uzavření smlouvy podle § 43a odst. 1 obč. zák., neboť není určen (adresován) konkrétní osobě (osobám), a nesplňuje ani požadavek písemnosti právního úkonu učiněného elektronickými prostředky, jelikož není opatřen elektronickým podpisem podle zvláštního předpisu (srovnej § 2 písm. a), § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu). Formulář vyplněný návštěvníkem webových stránek žalobkyně slouží cestovní kanceláři ke sdělení jeho zájmu o zájezd do konkrétní lokality v blíže určeném období a k získání jeho osobních údajů, nezbytných k předložení návrhu cestovní smlouvy; je impulzem k iniciativě cestovní kanceláře předložit adresovaný písemný návrh smlouvy zákazníkovi. Pouze na základě takového návrhu podepsaného jednající osobou, popř. návrhu předkládaného prostřednictvím elektronických prostředků, opatřeného zaručeným elektronickým podpisem [§ 2 písm. b) zákona č. 227/2000 Sb.], který bude stejným způsobem akceptován, může být završen kontraktační proces – dojde k uzavření smlouvy (ať již platné nebo neplatné pro nedostatek formy).

Jelikož otázkami, zda žalovanou vyplněný webový formulář lze považovat za návrh na uzavření cestovní smlouvy (§ 43a odst. 1 obč. zák.) a potvrzení žalobkyně o jeho přijetí za akceptaci (§ 43c odst . 1 a 2 obč. zák.) a zda došlo k uzavření smlouvy prostřednictvím elektronických prostředků (§ 40 odst. 4

obč. zák.), se odvolací soud nezabýval, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž nesprávné.

S přihlédnutím k výše uvedenému lze uzavřít, že dovolatelce se prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. podařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí. Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než napadený rozsudek podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit.

Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný.

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta prvá a druhá, o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. října 2009

JUDr. Václav D u d a , v. r.

předseda senátu