kč.jj Navrhovatdky: a) Krajský soud v Brně prostřednictvím: Městský soud. v Brně Polní 39 602 00 Brno c) nezletilá Odpůrce : 9 návrhu na vydání předběžného opatření podle § 405 odsí. 1 z. ř. s. Odvolání odsňrce proti usnesení Městského soudu v Brně sp. zn. Příloha* Plná moc DATOVOU SCHRÁNKOU J. Dne ■ IPPMPuici doručeno usneseni Městského soudu v Umí sp. zo. % 53/2017 - 39 ve věci návrhu na vydání předběžného opatření podle § 405 odst. 1 z. kicrým soud rozhodl lakio: I, Soud nařizuje toto předběžně opatřeni: í. odpůrci ■ ■^■■WW^Wľ sc ukládá povinnost nevstúpi společného obydli adresef|^0|^BHM0MPKkoí bezprostředního okolí a nezdržovaUetai^ Odpůrci |M ^^^^^^HI^PP. ukládá povinnost zdtiet setkáváni s navrhovatelkami a dále povinnost zdržel se navazovi kontaktu s navrhovatelkaini jakoukoli způsobem. II. OdpúrceB ^BHPic povinen uhradit České repoblít soudni poplatek ve. výši 1.000,-Kč na účet Městského soudu v Brně do tři dn od právní moci tohoto usnesení. III. Navrhovaíelkám se nepriznáva náhrada nákladu tohoto řízení. II. Proti výrokům č. I a II, tohoto usneseni podává odpůrce oitvola n i z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 pisra. e) a g) občanského soudního řádu a 10, že soud prvního stupne dospěl na základe provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. A'odůvodnění soud prvního slupne uvádí, že si soud pro zjištění skutkového stavu věci vyžádal spis Policie ČR sp. zuJ| který ale. soudu pivního stupně nebyl poskytnut. ^ Jak soud prvního stupně uvádí dle § 402 odst. I zákona ě. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních: „Návrh na nařízeni predbežného opatření musí obsahovat též vylíčení skutečnosti, které osvědčují zeje společné bydleni navrhovatele a odpůrce v domé nebo bytě, ve kterém sc nachází společná domácnost, pro navrhovatele nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči navrhovateli nebo jinému, kdo ve společné domácnosti žije. anebo vylíčeni skutečnosti, kieré osvědčuji nežádoucí sledováni nebo obtěžování navrhovatele." V návaznosti na toto zákonné ustanovení soud pivního stupně uvedl, že „na základů výše 2 uvedených skutečnosti má soud za osvědčené, že odpůrce se dopouští vůči navrhovatelce jednám, které naplňuje znaky uvedené v § 402 odst. 1 z.r.s. To znamená, že byly osvědčeny skutečnosti týkající se především psychického násilí páchaného vůči navrhovatelce a nezletilým dětem ve smyslu verbálních útoků, někdy doprovázených násilím fyzickým ve formě třeseni či házeni věcí po navrhovatelce." S těmito závěry soudu prvního stupně odpůrce nesouhlasí,, jelikož si nemyslí, že by tyto závěry soud prvního stupně mel dostatečné podloženy konkrétně prokázanými skutečnostmi. Zejména za zcela neopodstatněné a nepodložená důkazy považuje odpůrce tvrzení soudu prvního stupně, že byly osvědčeny skutečnosti týkající se především psychického násilí páchaného vůči navrhovatelce a nezletilým dětem ve smyslu verbálních útoků, někdy doprovázených násilím fyzickým, přestože v odůvodnění soud prvního stupně uved! následující skutečnosti; 1. Soud prvního sftipně zejména vycházel zc záznamu o podaném vysvětlení na Policii ČR ze dne | kde navrhovatelka popisovala údajné chování odpůrce vůči navrhovatelce. Jedná se ovšem o výpověď navrhovatelky, která je nepodložená důkazy. 2. Ze zprávy Materské školy | ( vyplývá, že nezletilá ^H^H (dochází do školky pravidelné. Dále že o otci se nepřátelsky nevyjadřuje, přála by si. aby všichni byli spolu. Zmínila se, že maminka vyhodila tatínkovi mobil. Ze zprávy Základní školy, ze dne | B vyplývá, že nezletilá o obou rodičích mluví hezky, na chování otce si ona ani matka nestěžovaly. 4. Ze zprávy ošetřující lékařky ze dne( (vyplývá, že na fyzické napadení ze strany odpůrce si matka ani děti nestěžovaly, ani nebyly pozorovány známky týrání. 5. Ze zprávy opatrovníka nezletilých ze dne( (vyplývá, že bylo provedeno šetření v bydlišti nezletilých dne ( (Nezletilá j (opatrovníkovi uvedla, že otec jím nikdy neublížil a byly s ním bruslit. Odpůrce opatrovníkovi uvedl, že se o dcery staral, vodil je do školy a školky v závislosti na jeho směny v zaměstnám'. Dále uvedl, že než bylo rozhodnuto o jeho vykázání z bytu, trávili všichni o víkendu čas společně, děti vzal bruslit Opatrovník nezletilých uzavřel, že do vykázáni otce nebyly zjištěny skutečnosti nasvědčující násilnému jednání z jeho sírany k nezletilým dcerám. Ka základě závěrů z výše uvedených zpráv odpovědných osob nelze dojit k záveru, že by byly dostatečné osvědčeny skutečnosti, že dochází k psychickému či fyzickému násilí, když zejména ošetřující lékařka uvedla, že neshledala známky týrání a ani navrhovatelky si jí nestěžovaly na fyzické napadení odpůrcem. Soud prvního stupně dále uvedl, že; ,,pokud se týká tvrzeného psychického násilí páchaného na navrhovatelce, nebylo možné doplnit důkazy o policejní trestní spis. Nicméně soud vzal za prokázané skutečnosti tvrzené v podaném vysvětlení na Policií C R navrhovatelknu, když policie neukončila prověřování a čeká na výsledky znaleckých posudku. Další informace o trestním řízení nebyly ze strany policie možné poskytnout. Odpůrce uvádí, že dané tvrzení 3 soudu pivního stupne je značne rozporné a nelze i nim souhla&h, zejména za situace, že soud považuje skutečnosti sdělené navrhovatcikou Policii CR za prokázané, přestože prověřování policie nebylo ukončeno tí na zásadní znalecké posudky sc čeká Dále soud prvního stupně uvedl. „Nicméně ze zpráv opatrovníku nezletilých o ošetřující lékařky lze vyčíst indicie nasvědčující tomu, že v rodině š nejvěiši pravděpodobnosti po delší dobu docházelo k psychickému násilí ve vztahu k navrhovatelem čehož byly nezletilé dčn přítomny. " Odpůrce považuje tento závěj' za absurdní. Soud prvního stupně uvádí, že dochází k psychickému násilí vůči navrhovatclce na základe indicii ze zpráv ošetřující lékařky a opatrovníka. Ale jak již bylo uvedeno výše, tak z těchto zpráv vyplývá zejména ta skutečnost, že k žádnému psychickému nebo fyzickému násilí vůči navrhovatclce nebo nezletilým dětem nedochází. Žádná 7. těchto zpráv neposkytla žádný závěr o lom. že k psychickému či fyzickému násilí docházelo. Sám soud prvního stupně následne uvedl, že „na druhé straně negativní vztah kotci osvědčen nebyl" Odůvodnění soudu púsobi dojmem, že byly pouze mechanicky odchovány skutečnosti uvedené v podání vysvětlení navrhovatelky, aniž by soud prvního stupně tyto skutečnosti řádně zhodnotil. Krajský soud v Brně vitsncsen^^m | | kterým byl rozsudek Městského soudu v Brně sp. zn.H (zrušen a vče byla vrácena soudu zpět, uvedl: „soud prvního stupně řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnuti ve věci, nebol při osvědčováni skutkového stavu zcela rezignoval na vyšetřováci zásadu, kterou je tento typ řízeni ovládán. V jejím rámci je soud povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnuti, přičemž není omezen na skutečnosti, které uvádějí účastníci, a provést i jiné. důkazy potřebné ke zjištěni skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány. " A dále Krajský soud v Brně soudu prvního stupně uložil povinnost, že v rámci přiměřené aplikace vyšetřovací zásady zjistí skutkový stav tak, aby byla alespoň osvědčena kritéria rozhodná dle § 402 odsí. 1 z. ř. s. Odpůrce uvádí, že soud si sice zjistil skutečnosti důležité pro rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, ale vyvodil z nich zcela nesprávné závěry. Odpůrci byla napadeným usnesením uložena povinnost, aby nevstupoval do společného obydlí, ani do jeho bezprostředního okolí a nezdržoval se tam a dále mu byla uložena povinnost zdržet se setkávání s navrhovatel kam i a zdržet se nenavazováni kontaktu s navrhovatelkami. Je zřejmé, že tímto usnesením, bylo významným způsobem zasažena do základních práv a svobod odpůrce, a je tedy na místě, aby rozhodnutí soudu spočívalo na skutečnostech podložených jasnými důkazy a ne pouhými indiciemi, na které odkazoval soud prvního stupně ve svém odůvodnění. III. Z usnesení soudu prvního stupně není ve smyslu § 1.57 odst. 2 občanského soudního řádu zcela zřejmé, na základě jakého skutkového stavu soud prvního stupně rozhodoval. Odpůrce postrádá ucelenou a srozumitelnou konstrukci rozhodnutí, z níž by bylo patrné, jaké konkrétní skutečnosti mel soud prvního stupně za prokázané, případně které převzal ze zjištění uskutečněných v rámci trestního řízení a jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci. 4