Ochrana dětí v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva čl. 6 a 8 Evropské úmluvy o lidských právech Eva Petrová Brno, 25. dubna 2016 Struktura přednášky • Evropský soud pro lidská práva a Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod • Zastupování České republiky před ESLP – kancelář vládního zmocněnce • Řízení před ESLP • Zdroje informací • Judikatura ESLP - čl. 6 a 8 Úmluvy ve vztahu k dětem Evropský soud pro lidská práva Rada Evropy - založena 5. 5. 1949 v Londýně - sídlem Štrasburk - 47 členských států - Statut Rady Evropy - čl. 3 „Každý člen Rady Evropy zaručuje všem osobám pod jeho jurisdikcí dodržování lidských práv a základních svobod“ - čl. 8 – vážné porušení čl. 3 může vyústit až ve vyloučení státu z Rady Evropy - orgány: a) Parlamentní shromáždění b) Výbor ministrů c) Generální tajemník d) Sekretariát - Česká republika je členem od 30. 6. 1993 (ČSFR byla členem již od roku 1991) Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod - přijata 4. listopadu 1950 v Římě - účinnost 3. září 1953 po ratifikaci 10 státy - celkem 59 článků (katalog lidských práv jen 14 článků) -minimální standard ochrany lidských práv - 1959 zřízen nestálý Soud - 1998 zrušení Komise pro lidská práva, zřízen stálý Soud - první rozsudek: Lawless proti Irsku (č. 332/57, rozsudek ze dne 14. listopadu 1960) Čl. 15 Úmluvy – „V případě války nebo jiného ohrožení státní existence může každá Vysoká smluvní strana přijmout opatření směřující k odstoupení od závazků stanovených v Úmluvě v rozsahu vyžadovaném naléhavostí situace…“ - první rozsudek proti ČR: Špaček proti ČR (č. 26449/95, rozsudek ze dne 9. listopadu 1999) Rozhodovací formace Soudu 1) Samosoudce - od přijetí Protokolu č. 14 - rozhodnutí o věcech zjevně nepřijatelných a bagatelních - rozhodnutí jsou konečná 2) Výbor - složen ze 3 soudců - rozhoduje o přijatelnosti či vyškrtnutí stížnosti, případně v meritu, pokud otázka v ní posuzovaná je předmětem ustálené judikatury Soudu 3) Senát - složen ze 7 soudců - rozhodují o přijatelnosti a o meritu 4) Velký senát - složen ze 17 soudců - vyvolává-li věc závažnou otázku týkající se výkladu Úmluvy nebo jejích protokolů, nebo může-li vyřešení otázky vést k rozporu s dřívější judikaturou - ve lhůtě 3 měsíců od data rozsudku senátu plní za určitých podmínek úlohu „odvolacího orgánu“ dle čl. 43 – žádost o postoupení věci velkému senátu posuzuje kolegium pěti soudců Vládní zmocněnec a jeho kancelář Statut vládního zmocněnce – příloha k usnesení vlády ze dne 17. srpna 2009 č. 1024: – poslání vládního zmocněnce – kancelář vládního zmocněnce – 8 právníků – úkoly a pravomoc vládního zmocněnce – spolupráce s orgány veřejné moci (zákon č. 186/2011 Sb.) Zpráva o činnosti – do vlády/ročně Spolupráce vládního zmocněnce s orgány veřejné moci Zákon č. 186/2011 Sb., o poskytování součinnosti pro účely řízení před některými mezinárodními soudy a jinými mezinárodními kontrolními orgány – Dotčené orgány (§1): – Poskytování informací a další součinnosti (§ 2) - informace se poskytují na žádost, ve stanovené lhůtě a bezúplatně Řízení před ESLP Vyřízení stížnosti podání stížnosti Výbor ministrů komunikace stížnosti žalované vládě nepřijatelnost/ vyškrtnutí rozsudek smír/JPV Život stížnosti po oznámení vládě 1) Oznámení stížnosti vládě: – stanovisko – možnost smírného urovnání případu 2) Analýza stížnosti 3) Žádost o součinnost dotčeným orgánům (zákon č. 186/2011 Sb.): – otázky ESLP – spisy 4) Stanovisko vlády (česky/anglicky, francouzsky) 5) Vyjádření vlády k možnosti smírného urovnání 6) Reakce stěžovatele na stanovisko (požadavky stěžovatele na spravedlivém zadostiučinění) Život stížnosti po oznámení vládě 7) Doplňující stanovisko vlády (vyjádření vlády k požadavkům stěžovatele na spravedlivé zadostiučinění) 8) Rozsudek/rozhodnutí/smír/jednostranné prohlášení vlády: – rozsudek – překlad, publikace, implementace – rozhodnutí (nemeritorní) – smír (tajné) – jednostranné prohlášení vlády - komunikace s ESLP je písemná/veřejná jednání výjimečně Zdroje informací • Databáze judikatury ESLP – v češtině • Zpravodaj kanceláře vládního zmocněnce • Internetové stránky ESLP – primárně v angličtině a francouzštině, pokyny k podání stížnosti v češtině • HUDOC – databáze ESLP – primárně v angličtině a francouzštině; vybrané judikáty v češtině Databáze judikatury ESLP • eslp.justice.cz • Databáze obsahuje úřední překlady do českého jazyka všech rozsudků Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) vydaných ve věcech proti České republice a anotace všech rozhodnutí ESLP o přijatelnosti stížností podaných proti České republice. Dále databáze obsahuje i anotace významných a pro české právní prostředí relevantních rozsudků a rozhodnutí ESLP vydaných proti jiným smluvním státům Evropské úmluvy o lidských právech, a to zejména za období od října 2012 do současnosti. V databázi je možné přehledně vyhledávat podle celé řady kritérií. Zpravodaj kanceláře vládního zmocněnce • Zpravodaj kanceláře vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva – (dostupné na www.justice.cz v sekci Ministerstvo spravedlnosti/ Mezinárodní agenda/ Zastupování státu před ESLP a VLP OSN) – V případě zájmu o bezplatný elektronický odběr zpravodaje pište na adresu: kvz@msp.justice.cz Internetové stránky ESLP http://www.echr.coe.int informační systém HUDOC – judikatura ESLP v anglickém a francouzském jazyce Právo na spravedlivý proces – čl. 6 odst. 1 Úmluvy „Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků, anebo v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti. „ Právo na respektování soukromého a rodinného života – čl. 8 Úmluvy 1. „Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. 2. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.“ Základní principy interpretace Negativní závazky státu (zásah státu do rodinného života) • zásada legality: v souladu s právním předpisem, dostupnost, předvídatelnost • zásada legitimity (čl. 8 odst. 2 Úmluvy) národní bezpečnost, veřejná bezpečnost, hospodářský blahobyt země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrana zdraví nebo morálky, ochrana práv a svobod jiných • zásada proporcionality nezbytnost zásahu v demokratické společnosti Pozitivní závazky státu (aktivní jednání státu) • spravedlivá rovnováha mezi protichůdnými zájmy • prostor pro uvážení Základní principy článek 8 Úmluvy Zásada proporcionality • Spravedlivá rovnováha • Citlivé právní spory • Negativní postoj druhého rodiče • Zájem dítěte – udržet vztahy s rodinou, konkrétní okolnosti případu • Procedurální závazky - spravedlivý proces • Prostor pro uvážení/margin of appreciation Základní principy článek 6 odst. 1 Úmluvy • Důraz kladen na rychlost řízení • Právo na řízení v přiměřené lhůtě • Lhůta šesti týdnů doporučená Haagskou úmluvou Judikatura ESLP • Základní principy a pojmy (pojem rodina, pojem zásah) • Nejlepší zájem dítěte • Základní zásady • Mezinárodní únosy dětí • Právo na styk s dětmi, odebírání dětí, náhradní rodinná péče • Časté problémy v českých poměrech Pojem rodina • předpoklad existence rodiny • faktická existence blízkých osobních vazeb • konkrétní okolnosti případu • vztahy mezi rodiči a dětmi • není nutná existence manželství • vzdálenější příbuzenské vztahy Pojem zásah • důkazní břemeno existence zásahu nese stěžovatel • existence zásahu „mimo rozumnou pochybnost“ • zásah – existence samotné legislativy • zásah – konkrétní individuální akt Nejlepší zájem dítěte • „rodinné“ spory jsou spory o tom, co je nejlepším zájmem dítěte • zájem dítěte může převážit nad zájmem rodiče • zájem rodiče nesmí ohrozit zdraví nebo vývoj dítěte • mění se v čase – vždy je třeba zkoumat aktuální nejlepší zájem dítěte • je žádoucí, aby odůvodnění rozhodnutí vnitrostátních orgánů vycházela z hodnocení nejlepšího zájmu dítěte • roli hraje věk dítěte Základní zásady judikatury Soudu • „Pro rodiče a jeho dítě znamená právo být spolu základní prvek rodinného života. Pokud dojde k zásahu do práva na respektování rodinného života, takový zásah není v rozporu s článkem 8, pouze je-li v souladu se zákonem, sleduje-li některý nebo některé z cílů uvedených v druhém odstavci tohoto článku a je-li pro dosažení těchto cílů nezbytný v demokratické společnosti. Pojem „nezbytnosti“ znamená zásah založený na naléhavé společenské potřebě, která je zejména přiměřená sledovanému legitimnímu cíli.“ • „Hranici mezi pozitivními a negativními povinnostmi státu podle článku 8 Úmluvy nelze přesně definovat; zásady, které je třeba použít, jsou nicméně srovnatelné. Zejména je nutno v obou případech dbát na zachování spravedlivé rovnováhy mezi soupeřícími zájmy; stát má také v obou těchto případech určitý prostor pro vlastní uvážení.“ Základní zásady judikatury Soudu • „Po odebrání dítěte za účelem jeho převzetí do péče je třeba provádět přísnější kontrolu jak dodatečných omezení, jako je omezení práv rodičů a jejich styku s dítětem, tak záruk určených k zajištění účinné ochrany práva rodičů a dítěte na respektování rodinného života. Taková dodatečná omezení totiž s sebou nesou riziko, že dojde k přerušení rodinných vztahů mezi rodiči a malým dítětem.“ • „Zásadním hlediskem je především zájem dítěte. Soud však zdůrazňuje, že tento zájem má dvě roviny: na straně jedné zaručit dítěti vývoj ve zdravém prostředí a na straně druhé zachovat vazby dítěte s jeho rodinou, ledaže tato rodina nemá o dítě vůbec zájem, protože narušení této vazby znamená odříznutí dítěte od jeho kořenů. Z toho vyplývá, že zájem dítěte znamená, že k přerušení rodinných vztahů mohou vést pouze zcela výjimečné okolnosti a že je třeba učinit vše pro zachování osobních vztahů a případně, až k tomu nastane vhodný okamžik, pro „obnovu“ rodiny.“ • T. proti České republice, č. 19315/11, rozsudek ze dne 17. července 2014 Základní zásady judikatury Soudu • „Je-li prokázána existence rodinného vztahu, měl by stát v zásadě jednat tak, aby umožnil rozvoj tohoto vztahu, a měl by přijmout vhodná opatření k navázání styku mezi rodičem a dítětem. Tato povinnost však není absolutní, neboť porozumění a spolupráce všech zúčastněných osob rovněž představuje důležitý faktor. Státní orgány sice mají vyvíjet snahu, aby této spolupráci napomohly, ale jejich povinnost využít donucovacích prostředků nemůže být neomezená: musí brát ohled na zájmy, práva a svobody dotčených osob a zejména na nejlepší zájem dítěte a jeho práva. Zejména pak článek 8 Úmluvy neumožňuje v zájmu rodičů přijímat tato opatření, pokud by poškodila zdraví a vývoj dítěte. Rozhodující je fakt, zda vnitrostátní orgány přijaly všechna nezbytná opatření, která na nich bylo možno rozumně požadovat s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu.“ • Novotný proti České republice, č. 33920/05, rozhodnutí ze dne 6. listopadu 2006: • „Vnitrostátní soudy respektovaly právo stěžovatele na styk s nezletilým synem a svoje opatření přijatá za asistence opatrovníka nezletilého konzultovaly s odborníky. Stěžovatel však neprokázal dostatečnou vnímavost a přispěl k obtížím, se kterými se soudy potýkaly při zkoumání rovnováhy mezi rozdílnými zájmy. Stěžovatel odmítal spolupracovat s odborníky.“ Základní zásady judikatury Soudu • „Rozhodnutí o převzetí dítěte do péče je třeba v zásadě považovat za dočasné opatření, které má být ukončeno, jakmile to okolnosti umožní, a že provádění jakéhokoliv opatření musí být v souladu s konečným cílem, jímž je znovu spojit biologického rodiče s dítětem. Existuje zvýšené riziko, že déletrvající přerušení kontaktu mezi rodiči a dítětem nebo příliš velké časové intervaly mezi jejich jednotlivými setkáními ohrozí každou vážnější snahu pomoci stěžovatelům překonat obtíže, které nastaly v jejich rodinném životě.“ • „Pozitivní povinnost přijmout opatření s cílem usnadnit sloučení rodiny, jakmile to jen bude možné, mají vnitrostátní orgány již od počátku období, kdy došlo k převzetí dítěte do péče a tato povinnost se stává s postupem času naléhavější, je však omezena péčí o nejlepší zájem dítěte. Je-li patrné, že je tento zájem kontaktem s rodiči ohrožen, musí vnitrostátní orgán zachovat spravedlivou rovnováhu mezi zájmy dítěte a zájmy rodičů.“ Základní zásady judikatury Soudu • „Státy jsou povinny zorganizovat svůj soudní systém tak, aby vyhověly požadavkům na přiměřenou délku řízení, a vytvořit nástroje, které umožní vyřizovat případy týkající se nezletilých dětí s nejvyšší rychlostí, navzdory napětí panujícímu mezi rodiči.“ • „Pokud jde o umožnění styku rodiče s dítětem, nejde o povinnost na výsledek, nýbrž o povinnost učinit veškeré kroky, které lze po státu rozumně požadovat, aby výkon práva styku rodiče s dítětem usnadnil. Nejde tedy o povinnost dosáhnout určitého výsledku, ale pouze povinnost vynaložit k tomu prostředky. Národní soudy totiž nejsou všemohoucí, a to zejména v případech, kdy se v oblasti rodinného života dostávají do střetu s rodiči, kteří nejsou schopni překonat své negativní postoje vůči sobě navzájem a nedbají zájmů vlastního dítěte. “ Základní zásady judikatury Soudu • Patera proti České republice, č. 25326/03, rozsudek ze dne 26. dubna 2007: • „Stěžovatel trval na výkonu práva s dítětem, které však setrvávalo na odmítavém postoji, jenž se neměnil. Vnitrostátní orgány již nemohly více podniknout, názor dítěte nebylo možno zcela opomíjet a donucovací prostředky by byly spíše kontraproduktivní. Pokroku by bylo možno dosáhnout pouze při spolupráci všech zúčastněných a s odbornou pomocí, k níž ovšem stěžovatel sám nepřistupoval konstruktivně.“ Mezinárodní únos dítěte • Macready proti České republice, č. 4824/06 a 15512/08, rozsudek ze dne 22.dubna 2010 – mezinárodní únos dítěte do České republiky, aplikace Haagské úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí – nejlepší zájem dítěte, délka řízení o navrácení, Soud kritizoval vnitrostátní soudy mj. za to, že si nevyžádaly pomoc sociálních orgánů a odborníků – porušení článku 8 Úmluvy • Hromádka a Hromádková proti Rusku, č. 22909/10, rozsudek ze dne 11. prosince 2014 Mezinárodní únos dítěte • Rozsudky • X v. Lotyšsko, č. 27853/09, rozsudek velkého senátu ze dne 26. listopadu 2013 • López Guió v. Slovensko, č. 10280/12, rozsudek ze dne 3. června 2014 • Rouiller v. Švýcarsko, 3592/08, rozsudek ze dne 22. července 2014 • Gajtani v. Švýcarsko, č. 43730/07, rozsudek ze dne 9. září 2014 • Phostira Efthymiou a Ribeiro Fernandes proti Portugalsku, č. 66775/11, rozsudek ze dne 5. února 2015 • G.S. proti Gruzii, č. 2361/13, rozsudek ze dne 21. července 2015 Svěření dítěte do péče jednoho z rodičů a právo na styk s dítětem • citlivé právní spory • nejlepší zájem dítěte – průběžné hodnocení • negativní postoj druhého rodiče • syndrom zavrženého rodiče • efektivní prosazení práva rodiče na styk s dítětem • nepřiměřená délka řízení • úprava pouze předběžným opatřením • zákaz styku jako poslední řešení Svěření dítěte do péče jednoho z rodičů a právo na styk s dítětem Vybrané rozsudky • Prodělalová proti České republice, č. 40094/08, rozsudek ze dne 20. prosince 2011 • Bergmann proti České republice, č. 8857/08, rozsudek ze dne 27. října 2011 – pozitivní povinnosti státu – zachování rodinné vazby mezi rodičem a dítětem – povinnost státních orgánů přijmout všechna opatření za účelem respektování rodičovských práv stěžovatelů – plynutí času a pasivita státních orgánů – porušení článku 8 Úmluvy • Drenk proti České republice, č. 1071/12, rozsudek ze dne 4. září 2014 – nevhodné chování stěžovatele otce k dítěti – odmítání styku s otcem ze strany dítěte, zdravotní problémy dítěte – neporušení článku 8 Úmluvy Svěření dítěte do péče jednoho z rodičů a právo na styk s dítětem Další rozsudky • neporušení článku 8 Úmluvy – Patera proti České republice, č. 25326/03, rozsudek ze dne 26. dubna 2007 – Pedovič proti České republice, č. 27145/03, rozsudek ze dne 18. července 2006 – Maršálek proti České republice, č. 8153/04, rozsudek ze dne 4. dubna 2006 – Cambal proti České republice, č. 22771/04, rozsudek ze dne 21. února 2006 – Dostál proti České republice, č. 26739/04, rozsudek ze dne 21. února 2006 – Voleský proti České republice, č. 63627/00, rozsudek ze dne 29. června 2004 Svěření dítěte do péče jednoho z rodičů a právo na styk s dítětem Další rozsudky • porušení článku 8 Úmluvy – Andělová proti České republice, č. 995/06, rozsudek ze dne 28. února 2008 – Zavřel proti České republice, č. 14044/05, rozsudek ze dne 18. ledna 2007 – Kříž proti České republice, č. 26634/03, rozsudek ze dne 9. ledna 2007 – Mezl proti České republice, č. 27726/03, rozsudek ze dne 9. ledna 2007 – Fiala proti České republice, č. 26141/03, rozsudek ze dne 18. července 2006 – Reslová proti České republice, č. 7550/04, rozsudek ze dne 18. července 2006 Odebrání dítěte z péče rodičů • citelný zásah, krajní řešení („a measure of last resort“) • dostatečně závažné důvody – důvodem nemůže být pouze možnost umístit dítě do prostředí vhodnějšího pro jeho výchovu • povinnost státu přijmout veškerá opatření za účelem sloučení rodiny – omezení musí trvat jen nezbytně nutnou dobu • roli hraje četnost kontaktů rodičů s dětmi po odebrání – v opačném případě hrozí odcizení dětí • při posuzování zainteresovaných zájmů hraje roli i věk dítěte • po určité době může zájem dítěte nad setrváním v novém prostředí převážit nad zájmy biologických rodičů na sloučení rodiny Odebrání dítěte z péče rodičů • Důvody odebrání: • násilí nebo špatné zacházení • pohlavní zneužívání • znepokojivý zdravotní stav rodičů • sociální situace rodiny • odebrání na základě omylu (postup vnitrostátních orgánů je třeba hodnotit na základě informací, které měly k dispozici v době svého rozhodování) Odebrání dítěte z péče rodičů Rozsudky • T. proti České republice, č. 19315/11, rozsudek ze dne 17. července 2014 – umístění nezletilého dítěte do péče Klokánku – porušení článku 8 Úmluvy • Havelka a ostatní proti České republice, č. 23499/06, rozsudek ze dne 21. června 2007 – umístění do ústavní péče – porušení článku 8 Úmluvy • Wallová a Walla proti České republice, č. 23848/04, rozsudek ze dne 26. října 2006 – umístění do ústavní péče – porušení článku 8 Úmluvy Rozdělení sourozenců • dostatečně odůvodněná rozhodnutí • roli hrají kontakty sourozenců po rozdělení • Kutzner proti Německu, č. 46544/99, rozsudek ze dne 10. července 2002: • Dvě sestry rozděleny do dvou pěstounských rodin, což Soud shledal jako „přitěžující okolnost“, poukázal na to, že děti byly odebrány rodičům a nadto rozděleny do různých pěstounských rodin. Současně vnitrostátním orgánům vytkl, že děti nebyly v žádné fázi řízení soudem vyslechnuty. Roli hrál rovněž nízký věk dětí, který rovněž způsobil odcizení dětí od rodičů a mezi sebou navzájem. Rozdělení sourozenců • Levin proti Švédsku, č. 35141/06, rozsudek ze dne 24. září 2012: • Tři děti rozděleny do tří různých zařízení, jelikož z důvodu velkého zanedbání péče o děti ze strany rodičů nebyla jedna rodina schopna se postarat o všechny děti najednou a poskytnout jim podporu, kterou potřebovaly. Děti se však mohly mezi sebou vídat v průměru jednou měsíčně. Soud zdůraznil, že orgán péče o dítě usiloval o zajištění kontaktů mezi rodiči a dětmi a mezi dětmi navzájem. • Haase proti Německu, č. 11057/02, rozsudek ze dne 8. dubna 2004“ • Rozdělení 11 sourozenců do tří různých pěstounských domů. Při tomto počtu sourozenců je nasnadě, že jejich společné umístění může být obtížné. Svěření dítěte do péče širší rodiny • Soud připouští existenci rodinného života mezi prarodiči a vnoučaty, pokud mají silné rodinné vazby, nemusí spolu bydlet, postačuje častý kontakt • rodinné pouto mezi dětmi a rodiči je silnější než rodinné pouto mezi dětmi a prarodiči • pokud se dítě ocitne bez rodičovské péče, prarodiče mohou být oprávněni požadovat jeho svěření do své péče • Kruškić a ostatní proti Chorvatsku, č. 10140/13, rozsudek ze dne 25. listopadu 2014 • Hokkanen proti Finsku, č. 19823/92, rozsudek ze dne 23. září 1994 • G. H. B. proti Spojenému království, č. 42455/98, rozsudek ze dne 4. května 2000 Kontakt dítěte se širší rodinou • vztah mezi prarodiči a vnoučaty požívá nižšího stupně ochrany, většinou prostřednictvím kontaktu • práva styku prarodičů s vnoučaty jsou posuzována obdobně jako v případě styku rodičů s dětmi • Mitovi proti Makedonii, č. 53565/13, rozsudek ze dne 16. dubna 2015 • Qama proti Albánii, č. 4604/09, rozsudek ze dne 8. ledna 2013 • Bronda proti Itálii, č. 22430/93, rozsudek ze dne 9. června 1998 • Štulíř a ostatní, č. 24654/12, oznámená stížnost Náhradní rodinná péče • osvojení bez souhlasu biologického rodiče • -závažný zásah vedoucí k faktickému i právnímu ukončení rodinného života původního rodiče s dítětem, který Soud podrobuje přísnému přezkumu • -informovaný souhlas s adopcí • Eski proti Rakousku, č. 21949/03, rozsudek ze dne 25. ledna 2007 • nepovolení dítě adoptovat • -článek 8 Úmluvy negarantuje právo na adopci, soulad s Úmluvou řešen z pohledu článku 14 Úmluvy (zákaz diskriminace) • E. B. proti Francii, č. 43546/02, rozsudek ze dne 22. ledna 2008 Náhradní rodinná péče • Jovanovic proti Švédsku, č. 10592/12, rozsudek ze dne 22. října 2015 • pokračování náhradní rodinné péče • případová studie Časté problémy v českých poměrech • nepřiměřená délka řízení aneb plynutím času se případ „vyřeší“ • Fiala proti České republice, č. 26141/03, rozsudek ze dne 18. července 2006; Reslová proti České republice, č. 7550/04, rozsudek ze dne 18. července 2006 • úprava poměrů dlouhotrvajícím předběžným opatřením, mechanické prodlužování předběžného opatření (I. ÚS 2903/14) • Prodělalová proti České republice, č. 40094/08, rozsudek ze dne 20. prosince 2011 • neschopnost vnitrostátních orgánů rozhodnutí vykonat, zejména rozhodnutí o styku s dítětem Časté problémy v českých poměrech • přijetí nejtvrdších opatření namísto zvažování méně radikálních řešení • Wallová a Walla proti České republice, č. 23848/04, rozsudek ze dne 26. října 2006; Havelka a ostatní proti České republice, č. 23499/06, rozsudek ze dne 21. června 2007 • nedostatečné odůvodnění rozhodnutí + chybí posouzení aktuálního nejlepšího zájmu dítěte • Hanzelkovi proti České republice, č. 43643/10, rozsudek ze dne 11. prosince 2014 • výslech dítěte – Soud hodnotí s o hledem na okolnosti případu (věk dítěte, jeho rozumovou vyspělost) Ministerstvo spravedlnosti České republiky Kancelář vládního zmocněnce Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 Eva Petrová tel.: +420 221 997 448 e-mail: epetrova@msp.justice.cz Kontakty