Autonomie, nadřazenost a přednost práva EU Přímý účinek Charakter systému práva EU •zdroj a základ práva EU: právo mezinárodní •tvůrčí činnost ESD: van Gend en Loos, Costa •ESD vyvodil ze Smluv: jsou více než MP • = závazné nejen pro členské státy, ale i pro jejich subjekty (jednotlivce) •Význam judikatury ESD: –Zajišťuje dodržování práva při výkladu a provádění Smluv (čl. 19 SEU): –1. určuje charakter práva EU –2. upřesňuje jeho obsah Závěry ESD o postavení práva EU: •autonomie práva EU ve vztahu k vnitrostátnímu právu •nicméně: právo EU je součástí vnitrostátního práva členských států (?) •autonomie práva EU ve vztahu k právu mezinárodnímu: odlišnosti mezi oběma –PEU se vztahuje na jednotlivce způsobem, který samo stanoví (způsob dosažení výsledku) –MP zajímá jen výsledek, jeho dosažení ponechává na státech Vztah PEU k právu členských států • •Omezení svrchovanosti: na rozdíl od MP zde nejsou konkrétní závazky, ale přenesení výkonu pravomocí vnitrostátních orgánů •Shrnutí rozdílů mezi PEU a MPV: –1. přenesení výkonu pravomocí pro futuro –2. popření zásady svrchované rovnosti –3. změny Smluv: zvláštní procedura zahrnující i EU (objekt) –4. PEU se vztahuje i na jednotlivce •Výsledek: autonomie práva EU k právu čl-států Autonomie práva EU: 2 teorie •pojetí federalistické a konstitucionalistické: •Co je zdrojem závaznosti práva EU v čl-státech? • 1. samy Smlouvy nebo 2. ústavy? •federalistické – členský stát plně podřízen v příslušných oblastech, vzdal se výkonu svrchovaných pravomocí • •konstitucionalistické – zvláštní charakter práva EU se odvozuje od ústav členských států, které přenos výkonu pravomocí umožnily Autonomie PEU • •sekundární právo je určitě autonomní •nezávislost práva EU vznikla přenesením výkonu právotvorných pravomocí státu na EU • - rozsah: určují čl-státy, upřesňuje ESD (?) = výklad ustanovení o svěření pravomocí (?) • - primární právo: stále v dispozici čl-států (zásada svěřených pravomocí) • - ústava = prvotní, přenesené pravomoci druhotné • •reálné právní problémy: až koncem 50. let Suverenita člena EU • •je omezena suverenita? Je čl-stát nadále suverénní? •svou suverenitou může disponovat •cena za obecně prospěšnou integraci: svěření výkonu pravomocí •- o rozsahu přenesených pravomocí rozhodují stále čl-státy •- čl. 88-1 Ústavy Francie –„(Francouzská) republika se účastní na Evropské unii vytvořené státy, které si svobodně zvolily … možnost společného výkonu některých svých pravomocí…“ – •"řízené" omezení suverenity Přenesení výkonu svrchovaných pravomocí na EU •prvotní je členský stát •jeho pravomoci jsou původní •stát rozhoduje o tom, výkon kterých pravomocí přenese •nejednoznačnost nebo nejasnost: kdo rozhodne o rozsahu přenesení? •PEU samo určuje způsob své aplikace (přímý účinek) a podmínky svého vzniku (platnosti) u sekundárního práva Omezení suverenity: její dvojí pojetí •„Nezávislost státní moci na jakékoli jiné moci uvnitř i vně“ •1. Z tohoto hlediska je suverenita členského státu omezená – musí přijímat rozhodování a legislativu EU i proti své vůli •2. Stalo se tak ale vědomě a dobrovolně vstupem do EU. Možno vystoupit. To je důkaz přetrvávající plné suverenity. Argumenty ve prospěch druhého pojetí •a) suverenita by byla omezená uzavřením kterékoli mezinárodní smlouvy – každá smlouva stanoví pro stát povinnosti • •b) vysoký stupeň integrace nelze uskutečnit klasickou mezinárodně právní cestou. –Přenos výkonu pravomocí: členské státy zůstávají „pány Smluv“ (jednomyslnost) EU = stát ? • •EU není státem - nemá státní moc, jen vykonává pravomoci z vůle čl-států •EU tak nemá vlastní suverenitu. Čl-státy nepřenesly na EU své funkce státně mocenské •monopol státní moci členů EU je zachován •demokratický deficit Státní moc •státní moc si ponechávají členské státy •na EU se nepřenáší žádná moc, jen kompetence k výkonu pravomocí (pod kontrolou členských států) •EU nemá žádnou státní moc = není státem •demokratický deficit Interpretace práva EU •čl. 19 SEU •výlučný monopol Soudního dvora EU •vlastní výkladová pravidla – autonomní výklad (aby mohl být jednotný) •metoda výkladu: převládá jazykový a teleologický •problém: výklad ustanovení o přenosu výkonu pravomocí – je-li jejich rozsah sporný S h r n u t í •1. Právo EU = specifický právní systém, autonomní •2. Suverenita členských států celkově zachována – podřizují se podmíněně a na základě předem daného souhlasu •3. Pravomoci EU musí být přesně vymezeny, spory by neměl řešit ESD Z Á S A D A P Ř E D N O S T I •prolog: jak je to u mezinárodních smluv: čl. 10 Ústavy •Van Gend en Loos: právo EHS je "nový právní řád MP", který se vztahuje i na jednotlivce •Costa v. ENEL: právo EHS je nedílnou součástí právních řádů členských států (sic!) •přenos pravomocí = nadstátní charakter EHS (EU) •ZÁKONODÁRNÉ ANI JINÉ AKTY ČLENSKÝCH STÁTŮ NEMOHOU ZPOCHYBNIT ZÁVAZKY PŘEVZATÉ SMLOUVOU EHS = přednost práva EHS, jinak by nemělo smysl • •Závěry: –1. Nadstátní povaha práva EHS (EU) –2. Jeho nadřazenost zaručuje jeho smysl - nemůže být eliminováno členskými státy. Projev: zásada přednosti (nadřazenosti) neuvedená ve Smlouvách, ale vyvozená ESD – Ústavní smlouva a Lisabon • •čl. I-6 bývalé Ústavní smlouvy: •Ústava a právo přijímané orgány Unie při výkonu jí svěřených pravomocí mají přednost před právem členských států. • •prohl. č. 17 k Lisabonu (Prohlášení o přednosti práva): •Konference připomíná, že v souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie mají Smlouvy a právo přijímané Unií na základě Smluv přednost před právem členských států, za podmínek stanovených touto judikaturou. •Konference dále rozhodla, že se k tomuto závěrečnému aktu připojí stanovisko právní služby Rady o přednosti práva ES ze dne 22. června 2007: •Z judikatury Soudního dvora vyplývá, že přednost práva ES je základní zásadou práva Společenství. Podle Soudního dvora je tato zásada neodmyslitelným prvkem zvláštní povahy Evropského společenství. V době prvního rozsudku této ustálené judikatury (rozsudek ze dne 15. července 1964 ve věci 6/64, Costa/ENEL1) nebyla ve Smlouvě žádná zmínka o přednosti. Je tomu tak i dnes. Skutečnost, že zásada přednosti nebude v budoucí smlouvě uvedena, nezmění žádným způsobem existenci této zásady ani stávající judikaturu Soudního dvora.“ •1„Z toho vyplývá, (…) že právo vytvořené Smlouvou, tedy autonomním pramenem práva, by nemělo být vzhledem ke své zvláštní a původní povaze převáženo vnitrostátními právními předpisy jakéhokoli charakteru, pokud nemá ztratit svůj charakter práva Společenství a pokud nemá být zpochybněn právní základ Společenství samotného.“ ESD: aplikační přednost •ESD: absolutní aplikační přednost - při aplikaci práva - v řízení • •Čl-státy: spíš se odvolávají na ústavu • •PŘEDNOST JE STANOVENA JEN JUDIKATUROU ESD – •NESTANOVÍ JI VÝSLOVNĚ SMLOUVA • •Pravomoci ESD jsou omezeny na výklad a aplikaci práva! Proto ESD vychází obvykle jen z aplikační přednosti. • Přednost systémová ? •Existuje přednost normativní (systémová)? •Může být rozporná vnitrostátní norma prohlášena za neplatnou? •- ESD nemá pravomoc posuzovat soulad •- ESD nemá pravomoc rušit vnitrostátní normy •- rozpor NESMÍ ZKOUMAT ÚSTAVNÍ SOUD, ale aplikující nižší soud ! •ESD může konstatovat povinnost čl-státu zrušit rozpornou normu nebo ji nepřijímat (sporné) •Franc. námořníci – rozh. 167/73 a C-334/94 •TOTO UŽ NENÍ JEN APLIKAČNÍ PŘEDNOST Rozsah přednosti •Členské státy nepochybují o nadřazenosti a tím ani o přednosti práva EU jako takové •jaký je ale její rozsah (aplikuje se vždy?) •Smlouvy mlčí •judikatura ESD: absolutní •Prohlášení č. 17 k Lisabonské smlouvě: absolutní •Ústavní smlouva: čl. I-6 téměř vstoupil do historie – zavedl by materiální přednost Přednost i před ústavou? •ESD: samozřejmě –(Internationales Handelsgesellschaft 11/70, Komise v. Belgie 102/79, 149/79) – •Německo: Spolk. úst. soud –Solange I (1974) – přezkoumání komunitární legislativy Spolk. úst. soudem, Solange II (1986) – stejná práva již garantována • •Francie: ústava měněna před ratifikací, předběžný ústavní přezkum –rozpor směrnice s ústavou: nelze zkoumat –rozpor implementačního zákona ke směrnici s ústavou (Ústavní rada - Economie numérique 2004) • •ČR: podstata materiálního právního státu –evropský zatýkací rozkaz –1. nález o Lisabonu: „čl. 10a Ústavy nelze použít k neomezenému přenosu svrchovanosti“ – ČR zůstává svrchovaný stát •Žádný zásadní (otevřený) konflikt v současné době nikde neexistuje •Jasné: přednost nelze akceptovat tam, kde EU jedná nad rámec svěřených pravomocí (ale kdo to posoudí-?) • Různé projevy nadřazenosti práva EU •1. Unijní norma přímo aplikovatelná: nahradí národní normu (substituce), tj. uplatní se přednost • •2. Unijní norma není přímo aplikovatelná: jiné formy nadřazenosti (přímý účinek směrnice, „eurokonformní“ výklad, odpovědnost státu vůči jednotlivci) Přímý účinek - pojem •= závaznost a vynutitelnost právní normy přímo vůči jednotlivcům •všechny právní předpisy včetně práva mezinárodního a unijního jsou vždy závazné a účinné vůči státu •a co vůči jednotlivcům? ne vždy •mezinárodní smlouvy: jen prostřednictvím Ústavy (čl. 10), samy o sobě nikoli •právo EU (vč. primárního práva): podle Soudního dvora – automaticky (= důsledek přenosu pravomocí na EU – PRÁVO EU JAKO TAKOVÉ SE MUSÍ PŘÍMO VZTAHOVAT I NA JEDNOTLIVCE, jinak by systém přenesených pravomocí nefungoval) Van Gend en Loos – 26/62 • •Z cíle Smlouvy o EHS, kterým je vytvoření společného trhu, jehož fungování se přímo dotýká procesních subjektů Společenství, vyplývá, že tato smlouva je více než dohodou zakládající pouze vzájemné povinnosti mezi smluvními státy. •Členské státy přiznaly právu Společenství závaznou povahu, které se jejich příslušníci mohou dovolávat před těmito soudy. •Z tohoto stavu věcí je třeba vyvodit, že Společenství představuje nový právní řád mezinárodního práva, v jehož prospěch státy omezily, byť ve vymezených oblastech, svá suverénní práva a jehož subjekty nejsou jen členské státy, ale rovněž jejich příslušníci. •Právo Společenství, nezávislé na zákonodárství členských států, tudíž nejen ukládá jednotlivcům povinnosti, ale je rovněž určeno k vytváření práv, která se jako taková stávají součástí jejich jmění. •Znění článku 12 uvádí jasný a bezpodmínečný zákaz adresovaný státům. Tento zákaz je svou samotnou povahou dokonale způsobilý k vyvolání přímých účinků v právních vztazích mezi členskými státy a jejich procesními subjekty. •Skutečnost, že tento článek označuje členské státy jako subjekty závazku zdržet se, neznamená, že jejich příslušníci nemohou být beneficienty tohoto závazku. Přímý účinek - předpoklady •Základní předpoklad přímého účinku: přímá použitelnost (aplikovatelnost) •= k aplikaci ustanovení na jednotlivce není třeba prováděcího předpisu, aplikuje se tak jak je (= vlastnost normy – způsobilost upravovat přímo práva a povinnosti jednotlivců) –USA: „self-executing“ •přímý účinek = právní následek • Čl. 288 SFEU •Pro výkon pravomocí Unie přijímají orgány nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska. •Nařízení má obecnou působnost. Je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. •Směrnice je závazná pro každý stát, kterému je určena, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům. •Rozhodnutí je závazné v celém rozsahu. Pokud jsou v něm uvedeni ti, jimž je určeno, je závazné pouze pro ně. • Přímý účinek - podmínky • •1. přímá aplikovatelnost (použitelnost) •2. bezpodmínečnost aplikace (ta nezávisí na žádném opatření státu) • •E U •jednotlivec •(osoba) •členský •stát •implementace •směrnice •prameny sekundárního •práva v jednotlivých •vztazích Přímý účinek II •jednotlivec se může dovolat ustanovení práva EU před národním soudem proti státu (př.úč. vertikální vzestupný) nebo proti jinému jednotlivci (př.úč. horizontální) •stát se může dovolat ustanovení proti jednotlivci (př.úč. vertikální sestupný) • • • •členský stát •jednotlivec II •jednotlivec I Přímý účinek III jednotlivé prameny práva •Nařízení: ano, všechny typy přímého úč. •Směrnice: ne, ale … (jen vertikální vzestupný) •Primární právo (Smlouvy): záleží na povaze ustanovení, pokud ano, všechny typy přímého účinku. •Ve všech případech musí být dány podmínky pro přímý účinek (přímá aplikovatelnost, nepodmíněnost). Přímý účinek ustanovení primárního práva •1. ustanovení je přímo aplikovatelné (self- executing): ANO (čl. 101) •2. ustanovení není přímo aplikovatelné, netýká se přímo jednotlivce: NE (býv. čl. 10, nyní čl. 4 SEU) •3. Pochybnosti: judikatura ESD (čl. 157) Přímý účinek směrnic •za normálních okolností není – neaplikují se (předpokládaná implementace do národního práva) •implementace nesprávná nebo opožděná: jednotlivec se může dovolat svých práv přímo – na základě směrnice. = Přímý účinek možný, ale jen vertikální vzestupný. •judikatura: van Duyn (41/74), Ratti (148/78), Marshall 152/84 •E U •jednotlivec •členský •stát •směrnice nebyla implementována •Přímý účinek neimplementované směrnice Další judikatura ke směrnicím a k odpovědnosti státu • •von Colson – 14/83 •Faccini Dori - C-91/92 •Francovich - 6,9/90 •Brasserie du Pêcheur C-46/93 •Kobler - C-224/01 Incidenční účinek směrnice •směrnice ukládá členskému státu povinnost (mimo harmonizaci práva) (např. notifikace nových technických norem) •stát neimplementoval: nesmí aplikovat původní vlastní úpravu, byť je platná •tím může být jednotlivec dotčen na svých právech •nejde o přímý účinek: směrnice sama se na jednotlivce neaplikuje, ale vylučuje aolikaci národní normy Nadřazenost x aplikační přednost • •Co když unijní norma nemá přímý účinek? Nelze aplikovat. Uplatní se jiné formy "přednosti" (nadřazenosti) •povinnost k implementaci směrnic •přímý účinek směrnic •nepřímý účinek směrnic •odpovědnost typu Francovich Nepřímý účinek směrnic •Směrnice nebyla včas správně implementována a její přímý účinek je nemožný •Ustanovení národního práva musí být interpretováno podle směrnice •Interpretace nahrazuje chybějící implementaci •Jen je-li možný různý výklad •Judikatura: von Colson, Marleasing Odpovědnost státu I •Směrnice nebyla včas správně implementována a její přímý účinek je nemožný •Členský stát pak odpovídá za škodu vzniklou jednotlivci a způsobenou neimplementací směrnice •Judikatura: Francovich (C-6,9/90), Brasserie du Pecheur (C-46,48/93), Kobler (C-224/01) Odpovědnost státu II •PODMÍNKY ODPOVĚDNOSTI •FRANCOVICH: •a) účel směrnice: subjektivní práva jednotlivce •b) obsah subjektivních práv lze specifikovat •c) příčinná souvislost •BRASSERIE DU PECHEUR: •d) porušení práva dostatečně závažné •e) náhrada škody podle vnitrost. práva, i úroky •f) objektivní odpovědnost (nikoli zavinění) Odpovědnost státu III •PRVKY ODPOVĚDNOSTI •a) subjekt – členský stát •b) subjektivní stránka: objektivní odpovědnost •c) objektivní stránka: –protiprávní jednání –škoda a její náhrada –příčinná souvislost –vztah mezi přímým účinkem a odpovědností: není Odpovědnost státu IV • •DALŠÍ VÝVOJ JUDIKATURY •Faccini Dori (C-91/92) („účel směrnice“) •Palmisani (C-261/95) (národní režim = standard) •KÖBLER (C-224/01): soud nejvyššího stupně a předběžná otázka