Seminární cvičení č. 6 - 2018 Cílem semináře bude: a) vysvětlení základních kategorií spravedlnosti a porozumění rozdílů mezi nimi; (formální vs. materiální spravedlnost, rovnost výsledku vs. rovnost příležitostí; distributivní vs. vyrovnávající spravedlnost;) b) vysvětlení základních principů procedurální teorie spravedlnosti reprezentované J. Rawlsem. Domácí úkol č. 5. Vaším úkolem je a) vysvětlit následující kategorie: formální spravedlnost vs. materiální spravedlnost; distributivní spravedlnost vs. vyrovnávající spravedlnost, rovnost výsledku vs. rovnost příležitostí; b) vysvětlit význam principů spravedlnosti, které ve své teorii vymezil J. Rawls. Vysvětlení těchto kategorii a principů bude předmětem písemného výkladu. K přípravě můžete použít přednášku a učebnici. Úkol č. 1 K lepšímu porozumění formální a materiální spravedlnosti by Vám měl pomoct následující příklad. Zákonodárce se rozmýšlí mezi čtyřmi různými způsoby zdanění příjmu: 1) Každý zaplatí ze svého příjmu měsíčně daň ve výši 5.000 Kč. 2) Každý zaplatí ze svého příjmu měsíčně daň ve výši 20%. 3) Každý s příjmem do 20.000 Kč zaplatí daň ve výši 15%. Každý s příjmem do 50.000 Kč zaplatí daň ve výši 30%. Každý s příjmem nad 50.000 Kč zaplatí daň ve výši 45%. 4) Každý zaplatí ze svého přijmu daň ve výši stanovené tímto vzorcem: Daň = (Výše příjmu / 500)^2 ^ Vaším úkolem je uvést, kterou formu spravedlnosti reprezentují jednotlivé modely zdanění. Rozhodněte, který model byste zákonodárci doporučili jako nejvhodnější a proč. Úkol č.2a) K lepšímu porozumění rozlišení distributivní a vyrovnávající spravedlnosti by Vám měl pomoc uvedený úryvek od Aristotela, který jako první filozof vymezuje pojem spravedlnosti v práci Etika Nikomachova, kniha V. Částečná spravedlnost rozdílecí a opravná „Jedním druhem částečné spravedlnosti a jí příslušného práva jest ten, který se týká rozdělování poct nebo peněz anebo ostatních statků, které lze rozděliti účastníkům občanství - neboť v tom může býti jeden druhému roven i neroven -, jiný její druh jest opravný ve směnách. Tento pak má dvě části; směny jsou totiž buď dobrovolné nebo nedobrovolné, dobrovolné jsou například prodej, koupě, půjčka, zástava, užívání, uschování, nájem - dobrovolnými se nazývají, protože základ těch směn jest dobrovolný -, z nedobrovolných pak jedny jsou tajné, například krádež, cizoložství, travičství, kuplířství, podvod, zákeřná vražda, křivé svědectví, druhé jsou násilné, například pohana, vězení, zabití, loupež, zmrzačení, utrhání na cti, urážka.“ Úkol. č. 2 b) K lepšímu porozumění rozdílů mezi distributivní a vyrovnávající spravedlností by Vám měl pomoct následující případ „Daniela“. Případ „Daniela“ „Daniela je studentka, která nastoupila do tramvaje bez platné jízdenky. Při kontrole revizorem argumentovala tím, že je studentka a má nízký příjem, proto si nemůže dovolit platit tak vysoké jízdné za MHD. Revizor Daniele pokutu neprominul.“ Vžijte se do role revizora a vysvětlete Daniele, proč musí zaplatit pokutu. Pokuste se ji tento problém vysvětlit prostřednictvím jednotlivých forem spravedlnosti, které si ona evidentně plete. To znamená, že musíte určit, kterou spravedlnost porušila, a z toho pak odvodit způsob narovnání vzniklé nerovnosti. Úkol č. 3 Tento úkol budeme řešit na základě prezentace k textu J. Rawlse z práce „Teorie spravedlnosti“. Otázky ke zpracování prezentace naleznete v textu. Je pozitivní diskriminace cestou k narovnání nerovností? K hledání odpovědí na tuto otázku použijeme případ, který uvádí známý americký profesor M. Sandel ve své práci: Spravedlnost: co je správné dělat? Praha: karolinum, 2015, s. 177-178. Jedná se o případ Charyl Hopwoodové, která se hlásila na právnickou fakultu Texaské univerzity, což je nejlepší právnická fakulta v tomto státě. Přestože Hopwoodová dosáhla průměr známek 3,8 a poměrně dobře uspěla i u přijímacích zkoušek na tuto fakultu, nebyla přijata. Je běloška a domnívala se, že její odmítnutí je nespravedlivé. Někteří z uchazečů, přijatých na místo ní, byli afroameričané a hispanoameričtí studenti, kteří měli nižší známky z předchozí školy i u přijímacích testů než ona. Zmíněná fakulta uplatňovala systém pozitivní diskriminace, v rámci něhož dostávali přednost uchazeči z řad menšin. Když se hlásila na fakultu, tak tato škola měla za cíl při přijímání nových studentů každoročně zapsat asi 15 procent nových studentů z řad menšin. Ve skutečnosti byli přijatí všichni studenti pocházející z menšin se známkami a výsledky testů podobnými jako Hopwoodová. Hopwoodová svou při přednesla u federálního soudu, kde tvrdila, že se stala obětí diskriminace. Univerzita odpověděla, že jedním z cílů právnické fakulty je zvyšovat rasovou a etnickou diverzitu právníků v Texasu, včetně nejen advokátních kanceláří, ale také státní legislativy a soudů. opwoodová svou při přene Tento případ nebyl v USA ani prvním, a ani posledním. Nejvyšší soud USA se musel v posledních desetiletích vypořádat z řadou podobných případů. Otázkou pro soudy je, zda pozitivní diskriminace při přijímání pracovníků a studentů porušuje právo na rovnou ochranu zákona zaručené Ústavou Spojených států. Vaším úkolem ale bude zabývat se spíše otázkou rovnosti: zda je uvedený postup přijímání studentů ke studiu, při kterém se zohledňují etnické či kulturní kritéria, spravedlivý? Pokuste se tuto otázku řešit na základě principů spravedlnosti, které navrhuje J. Rawls. Postupujte následovně: a)Vysvětlete, co je to pozitivní diskriminace? Jakou nerovnost chce „narovnat“, atd...? b) Vysvětlete postupně význam obou principů spravedlnosti, které navrhuje Rawls. U prvního principu se ptejte, jaké práva náleží v tomto případu uvedené uchazečce. U druhého principu se soustřeďte na porozumění Rawlsova požadavku, že „z přípustných nerovnosti musí mít každý člověk prospěch“ a „všem musí být přístupné mocenské pozice a funkce“. c) Na základě uvedených principů dovoďte a zdůvodněte, jaký postoj by Rawls zaujal k politice pozitivní diskriminace. d) Pokuste se uvést, jaké řešení tohoto problému nabízí Rawlsova teorie spravedlnosti a pokud s jeho řešením nesouhlasíte, tak uveďte vlastní koncept. K samostudiu: Úryvek z práce J.Rawlse, Teorie spravedlnosti jako slušnosti. „Uvedu nyní v předběžné podobě oba principy spravedlnosti, o nichž jsem přesvědčen, že by byly zvoleny v původním stavu. (...) První formulace obou principů zní takto: První: Každá osoba má mít stejné právo na co nejširší systém základních svobod, které jsou slučitelné s obdobnými svobodami pro jiné lidi. Druhý: Sociální a ekonomické nerovnosti mají být upraveny tak, aby a) se u obou dalo rozumně očekávat, že budou k prospěchu kohokoli, a b) byly spjaty s pozicemi a úřady přístupnými pro všechny.... - "Ve formulaci druhého principu se nacházejí dva víceznačné výrazy, totiž "k prospěchu kohokoli" a "přístupnými pro všechny". (...) Obecně komentováno, vztahují se tyto principy primárně, jak jsem již řekl, na základní strukturu společnosti. Mají určit přisuzování práv a povinností a usměrnit rozdělování sociálních a ekonomických statků. Jak naznačuje jejich formulace, předpokládají tyto principy, že lze sociální strukturu rozdělit ve dvě víceméně ohraničené části. První princip se vztahuje na jednu z nich a druhý na zbývající. - Rozlišujeme tedy mezi oněmi aspekty společenského systému, které definují a zabezpečují stejné občanské svobody, a těmi, které definují a zavádějí sociální a ekonomické nerovnosti. Základními občanskými svobodami jsou - zhruba řečeno - politická svoboda (právo volit a být volen do veřejných funkcí) spolu se svobodou slova a shromažďování; svoboda svědomí a myšlení; osobní svoboda spolu s právem na (soukromé) vlastnictví; a ochrana před neodůvodněným zatčením a vězněním, jak je to vymezeno pojmem zákonnosti. V souladu s prvním principem mají tyto svobody platit stejně pro všechny, neboť občané spravedlivé společnosti mají mít stejná základní práva. - Druhý princip se v první aproximaci vztahuje na rozdělování příjmů a bohatství a na strukturu organizací, co do odlišných pravomocí a odpovědností a soustavy příkazů. Rozdělení bohatství a příjmů nepotřebuje být stejnoměrné, ale musí být k prospěchu každého, a všem musejí být přístupné mocenské pozice a vládní úřady. Uplatnění druhého principu tkví v tom, že pozice zůstávají otevřeny, a pak za tohoto omezení jsou sociální a ekonomické nerovnosti utvářeny tak, aby byly k prospěchu každého člověka."