Ročník 1988 Sbírka zákonů Československá socialistická republika ČESKA SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA částka 2 Vydána dne 28. února 1988 SLOVENSKÁ i SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA | Cena Kčs 2,69 OBSAH: 14. Vyhláška federálního ministerstva zahraničního obchodu, kterou ta vyhlašuje Rád Rozhodčího soudu č*&~ koslovenské obchodní a průmyslové komory 15. Vyhláška ministra zahraničních vficí o Vídeňské úmluvé o smluvním právu 18. Vyhláška ministra zahraničních vScl o Dohodo o kulturní spolupráci mezi vládou Československí socialistické republiky a vládou Keňské republiky 17. Vyhláška ministerstva školství České socialistické republiky a ministerstva práca * sociálních všcí Ce*> ké socialistické republiky, kterou se mění vyhláška C. 3/1987 Sb., o finančním a hmotném zabezpečeni žáki středních odborných učilišť, středních odborných učilišť pro mládež vyžadující zvláštní péči • zvláštních oá-borných učilišť 18. Vyhláška Státní plánovací komise o krácen! fondfl palív a energls Oznámeni o vydání obecné závazných právních předpisu Oznámen! o uzavření mezinárodních smluv 14 VYHLÁŠKA federálního ministerstva zahraničního obchoóu ze dne 15. ledna 1988, kterou se vyhlašuje Rád Rozhodčího soudu Československé obchodní a průmysloví komory Federální ministerstvo zahraničního obchodu Suje Rád Rozhodčího sondu československé ob- stanoví podle § 48 zákona č. 42/1980 Sb., o hospo- cliodnl a průmyslové komory. Text Sádu m vyhlar dářských stycích se zahraničím: suje v příloze této vyhlášky, § 1 § 2 Federální ministerstvo zahraničního obchodu Rádu se použije na všechny spory, y nichS né- na návrh předsednictva Rozhodčího soudu Česko- vrh na zahájeni řízeni (žaloba) byl podán pafif- slovenské obchodní a průmyslové komory vyhla- naja dnem 1. března 1988, Strana 34 Sbírka zäEonu C. 14/1988 Částka 1 8 3 Zrušuje s« vyhláška federálního ministerstva sahraniCního obchodu C. 104/1981 Sb., kterou se vyhlaäuje Rád Rozhodčího soudu Československé obchodní a průmyslové komory. Rádu uvedeného t Její příloze se vsak použije 1 nadále na spory, CAST PRVA ZÁKLADNÍ USTANOVENI § 1 Základy činnosti (1) Rozhodčí soud československé obchodní a průmyslové komory (dále Jen „Rozhodčí soud") působí při Československé obchodní a průmyslové komoře Jako stálý, nezávislý orgán pro rozhodování sporů o majetkové nároky nezávislými rozhodci podle předpisů o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku (zákon č. 98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů). (2) Rozhodčí soud rozhoduje spory uvedené ? odstavci 1, Jestliže Jeho pravomoc vyplývá pro daný spor. *j 2 mezinárodní smlouvy (§ 35 zákona č. 98/ 1963 Sb.), b) x platné rozhodčí smlouvy uzavřené mezi •tranaml (§ 2—4 zákona č. 98/1963 Sb.), c) z písemných projevů stran v zahájeném rozhodčím řízení, ze kterých je patrná nepochybná vůle podřídit se pravomoci Rozhodčího soudu. (3) Nedostatek pravomoci (příslušnosti) Rozhodčího soudu nemůže vytýkat strana, která se pustila do projednávání sporu ve věci samé, aniž nedostatek pravomoci (příslušností) namítla. K pozdějšímu uplatnění námitky se přihlédne Jen v nichž návrh na zahájení řízení byl podán předa dnem 1. března 1988. § 4 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. března 1988. išco S. 14/1988 Sb. tehdy, Jde-11 o věc, která svou povahou nemůže být projednávána v rozhodčím řízení. (4) Řízení před Rozhodčím soudem Je Jedno-instanční. CAST DRUHA ORGANIZACE ROZHODČÍHO SOUDU § 2 Složení Rozhodčího soudu Rozhodčí soud se skládá z předsednictva Rozhodčího soudu (dále jen „předsednictvo"), rozhodců, tajemníka a jeho stálého zástupe;;. § 3 Předsednictvo Rozhodčího soudu (1) V čele Rozhodčího soudu je devítlčlenné předsednictvo volené představenstvem Československé obchodní a průmyslové komory na dobu 3 let. Nemůže-li člen předsednictva vykonávat funkci, zvolí představenstvo Československé obchodní a průmyslové komory na zbývající část funkčního období novébo člena předsednictva. (2) Předsednictvo volí ze svého středu předsedu a dva místopředsedy. Místopředsedové zastupují předsedu ve všech jeho funkcích v dobS jeho nepřítomnosti, a to v pořadí, které určí předsednictvo při jejich volbě. (3) Členové předsednictva mohou vykonávat funkce rozhodce nebo předsedy rozhodčího sená- Mlnlstr: Ing. Štěrba v. r. Příloha k vyhlá RAD Rozhodčího soudu Československé obchodní a průmyslové komory Částka 2 Sbírka zákonu C. 14/1988 Strana 33 tu, pokud se v téže věci nezúčastní rozhodováni předsednictva podle § 24 a 25 Rádu. (4) -Předsednictvo vykonává úkony, které Jsou mu svěřeny tímto Řádem a všechny jiné úkony, které patří do pravomoci Rozhodčího soudu a které nepřísluší předsedovi Rozhodčího soudu, rozhodcům ani tajemníkovi. Dohlíží na řádný chod rozhodčího řízení a prostřednictvím sekretariátu obstarává správní agendu Rozhodčího soudu. Schází se na pravidelných schůzích, které svolává předseda Rozhodčího soudu. Schůze předsednictva připravuje tajemník, který se také všech jednáni předsednictva zúčastňuje s hlasem poradním. (5) Předsednictvo je způsobilé se usnášet, jestliže je přítomna nadpoloviční většina jeho členů; usnáší se nadpoloviční většinou přítomných členů. (6) Členové předsednictva jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dověděli v souvislosti s výkonem funkce člena předsednictva. Rozhodci § 4 (1) Spory rozhodují rozhodci. Při výkonu funkce jsou rozhodci nezávislí a nemají nikdy povahu zástupce kterékoliv strany. (2) Spor rozhoduje rozhodčí senát složený ze 3 rozhodců nebo — pokud se strany o tom dohodly — jediný rozhodce. Ustavení rozhodčího senátu, nebo jmenování jediného rozhodce, se provádí podle tohoto Řádu (§ 23]. (3) Rozhodci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dověděli v souvislosti s výkonem funkce rozhodce. (4) Pokud ze smyslu jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, platí vše, co je.stanoveno o rozhodcích a rozhodčím senátu, také o jediném rozhodci. § 5 (1) Rozhodcem může být jen osoba zapsaná v-listina rozhodců nebo vykonávající funkci člena předsednictva. Československé státní občanství není pro zápis do listiny rozhodců podmínkou. (2) O zapsání do listiny rozhodců a vyškrtnutí rozhodců z této listiny rozhoduje předsednictvo. Při rozhodování o zápisech cizích státních příslušníků do listiny rozhodců se přihlíží k vzájemnosti. (3) Listinu rozhodců vede tajemník Rozhodčího soudu. (4) Do listiny rozhodců mohou být zapsány osoby, které si svou činností v hospodářském životě, zejména v mezinárodním obchodu, nebo jinou svou odbornou činností osvojily způsobilost pro funkci rozhodce a jejichž vědomosti a zkušenosti, včetně znalosti práva, ve spojení s jejich osobními vlastnostmi dávají záruku úspěšného vykonávání této funkce. § 6 Tajemník (1) Tajemník organizuje agendu spojenou s činností Rozhodčího soudu a vykonává ostatní činnosti stanovené tímto Řádem, zejména pečuje o řádný časový průběh rozhodčího řízení, o řádné vyhotovení všech rozhodnutí Rozhodčího soudu, o úschovu veškerých písemností Rozhodčího soudu, podepisuje doložku o nabytí právní moci rozhodnutí a se souhlasem předsednictva Rozhodčího soudu uveřejňuje vhodným způsobem rozhodnuti zásadní důležitosti. Může se zúčastnit všech ústních jednání před rozhodci. (2) Stálý zástupce tajemníka vykonává práca podle pokynů tajemníka a za jeho nepřítomnosti ho zastupuje. C A S T TRETÍ ŘÍZENI 1. Obecná ustanovení § 7 Sídlo Rozhodčího soudu a místo konání ústních jednání (1) Sídlem Rozhodčího soudu Je Praha. (2) Pravidelným místem konání ústních Jednání je Praha. Z podnětu rozhodčího senátu nebo na základě dohody stran lze konat ústní Jednání v Bratislavě nebo na jiném místě v CSSR nebes v zahraničí. (3) O konání ústních jednání v zahraničí informuje rozhodčí senát předsednictvo. Má-11 ss konat ústní jednání v zahraničí z podnětu rozhodčího senátu, je k tomu zapotřebí souhlasu stran. § 8 Předkládání písemností [1] Veškeré písemnosti týkající se zahájení a konání rozhodčího řízení musí být předloženy v takovém ppčtu, aby každá ze stran a všichni členové rozhodčího senátu měli po jednom vyhotovení a sekretariát rovněž jedno vyhotovení. (2) Písemnosti, s výjimkou písemných důkazů, se předkládají v češtině či slovenštině nebo v jazyku kontraktu nebo v jazyku, ve kterém sírany mezi sebou korespondovaly. Rozhodčí. soud muže podle vlastní úvahy nebo na návrh strany vyžádat od strany, která písemnost předložila, překlad do češtiny nebo slovenštiny, nebo zajistit takový překlad na její náklad. Strana 38 Sbfrk'a zákonu S. 14/1988 Částka 2 § 9 Jazyk, ve kterém se řízení koná (1) Csíní Jednáni se koná a rozhodnutí se vynáší v čeština nebo slovenštině s tlumočením do jiného jazyka na žádost jedné ze stran. Rozhodčí aoud na tuto žádost strany a na Její účet zabezpečí službu tlumočníka, případně obstará také překlad rozhodnutí Rozhodčího soudu, Jakož i jiných písemností. (2j Se souhlasem stran může rozhodčí senát podle potřeby konat ústní jednání přímo v jiném jazyku. § 10 Základ řešení sporů Rozhodčí soud řeší spory podle norem použl-talného hmotného práva a v jeho rámci se řídl smlouvou uzavřenou mezi stranami s přihlédnutím k mezinárodním obchodním zvyklostem. § H Doručování [1] Písemnosti ve sporu zasílá stranám tajemník, a to na adresu, kterou strana uvedla, nebo svolenému právnímu zástupci. (2) Žaloby, žalobní odpovědi, předvolání, rozhodčí nálezy a usnesení se zasílají doporučeným dopisem s potvrzením o doručení. {3) Ostatní písemnosti se mohou zasílat doporučeným nebo obyčejným dopisem a oznámeni kromá toho také telegraficky, dálnopisem nebo telefaxem. (4) Kterákoliv i písemností výše uvedených může být doručena rovněž osobně na potvrzení. (5) Všechna doručení Rozhodčího soudu jsou platná, byla-11 učiněna podle odstavců 1—4, a to i tehdy, jestliže adresát písemnost odepřel převzít nebo přes oznámení poštovního úřadu nevyzvedl. Stačí však, bylo-li doručeno podle procesního práva státu místa doručení. (6) Jestliže strana po zahájení rozhodčího ří-asií změnila adresu, aniž to oznámila Rozhodčímu souíjU, je doručení platně provedeno odesláním písomnosti způsobem uvedeným v odstavcích 2 a 3 na jŕ>jí poslední známou adresu. (7) Jestliže se nepodařilo doručit na poslední známou adresu účastníka, který nezvolil ani práv-rahc zástupce ani zmocněnce k přijímání písein-r.o.vil může mu přsdseda Rozhodčího soudu jme-1073 opatrovníka k přijímání písemností. • 13) Zůúvsx o doručováni prostřednictvím do-žáo;.rého i;-/f?.o ecucíu nebo orgánu nebo jlne žá-;.;0i-; o piio';',yu.uií právní pomoci pj ostřednictvim ičriGíčho soadu nebo orgánu patří do působnosti předSidy Rozhodčího soudu. § 12 Přerušení řízení Projednání sporu může být na žádost strany nebo z podnětu rozhodčího senátu z vážného důvodu na určitou dobu přerušeno. Usnesení o přerušení vydává předseda rozhodčího senátu a ne-byl-li rozhodčí senát ještě ustaven, předseda Rozhodčího soudu. Jestliže nedojde do jednoho měsíce po uplynutí doby, na kterou bylo řízení přerušeno, k jejímu prodloužení z podnětu stran nebo rozhodčího senátu, bude v řízení pokračováno. § 13 Navrácení v předešlý stav Jestliže až do vyhlášení rozhodčího nálezu, a nebyl-li vyhlášen, až do jeho doručení, se nemohla některá strana z vážných důvodů zúčastnit řízení zcela nebo zčásti, nebo nevykonala nějaký úkon potřebný k hájení svého práva, učiní rozhodčí senát, a nebyl-li ještě ustaven, předseda Rozhodčího soudu k návrhu této strany přiměřené opatření, aby mohla vykonat dodatečně to, co ■ameškala. § 14 Zajištěni dôkazu a předběžná opatření (1) Po podané žalobě, avšak před ustavením rozhodčího senátu, může předseda Rozhodčího soudu v naléhavých případech na žádost obou stran nebo i Jedné z nich zajistit důkaz a k tomu účelu může stanovit jednoho nebo 1 více znalců anebo učinit jiné vhodné opatření. (2) Před zahájením rozhodčího řízení nebo v jeho průběhu může kterákoliv strana požádat příslušný orgán o vydání předběžného opatření. O podání takové žádosti musí strana uvědomit Rozhodčí soud. § 15 Vedlejší účastníci (1) Kromě stran (žalobce a žalovaného) se může řízení účastnit jako vedlejší účastník ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku. Jiné osoby nemohou být účastníky řízení. (2) V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinností jako účastník. Jedná však pouze sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům strany, ke které přistoupil, posoudí je soud po uvážení všech okolností. Ke skutkovým údajům vedlejšího účastníka však mohou rozhode! přihlédnout, 1 když odporují skutkovým údajům strany. § 18 Použití ustanovení zákona 5. 98/1PS3 Sb. Otázky řízení, které nejsou upraveny v tomto Rádu, se-řídí ustanoveními zákona č. 98/1903 Sb., Částka 2 Sbírka zákonů B. 14/1988 Strana 37 o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů. § 17 Platnost ustanoveni o řízení Ustanovení tohoto Řádu o řízení před rozhodčím senátem (před jediným rozhodcem) platí přiměřeně 1 pro úkony prováděné předsednictvem, předsedou nebo tajemníkem, pokud z tohoto Řádu nevyplývá něco jiného. 2. Zahájeni řízeni § 18 Podání žaloby (1) Rozhodčí řízení se zahajuje podáním žaloby Rozhodčímu soudu. Podmínkou pro projednáni žaloby je zaplacení poplatku za rozhodčí řízení. (2) Nevyplývá-li z mezinárodní smlouvy, ktorou je ČSSR vázána, něco jiného, považuje se za datum podání žaloby den, kdy byla žaloba doručena Rozhodčímu soudu. § 19 Obsah žaloby (1) V žalobě musí být uvedenoi a) označení stran; b) nárok žalobce; c) podpis žalobce; d) adresy stran. (2) Žaloba má také obsahovat: a) poukaz na založení pravomoci (přísluSnostl) Rozhodčího soudu, pokud pravomoc (příslušnost) nevyplývá z mezinárodní smlouvy pro strany závazné; b) uvedení skutkových a právních okolností, na kterých žalobce zakládá své žalobní nároky, a poukaz na důkazní prostředky, jimiž lza tyto okolnosti prokázat; c) hodnota předmětu sporu; d) doklad o zaplacení poplatku za rozhodčí řízení; e) jméno a příjmení rozhodce, kterého jmenuje žalobce, nebo žádost, aby rozhodce byl Jmenován předsedou Rozhodčího soudu; žalobce může rovněž jmenovat náhradního rozhodca. § 20 Hodnota předmětu sporu (1) Žalobce Je povinen uvést v žalobě hodnotu předmětu sporu také v případech, kdy Jeho nárok nebo část nároku má nepeněžní povahu. (2) Hodnota předmětu sporu se určuje zájmena: a) vymáhanou částkou v žalobách o peněžité plnění; b) hodnotou vymáhaného majetku v žalobách o vydání majetku; c) hodnotou předmětu právních vztahů v okamžiku podání žaloby v žalobách určovacích nebo v žalobách o změnu právních vztahů; d) na základě údajů, které íoou k dispozici, o materiálních zájmech žalobce v případech žalob o určité konání nebo nekonání. (3) V žalobách sestávajících z několika náro ků musí být částka každého nároku sicnovena sa mostatně; hodnota předmětu sporu se stanoví součtem všech nároků. (4) Jestliže žalobce nestanovil hodnotu před metu sporu nebo jestliže jl stanovil nesprávně, určí Rozhodčí soud z vlastního podnětu nebo na žádost žalovaného hodnotu předmětu sporu ne základě údajů, které jsou k dispozici. § 21 Odstraněni vad žaloby (1) Jestliže tajemník zjistí, že žaloba byla podána tak, že nebylo přihlédnuto k požadavkům uvedeným v § 19, vyzve žalobce, aby odstranil zjištěné vady, přičemž, pokud jde o požadavky uvedené v § 19 odst. 1, nesmí lhůta k odstranění vady být delší než 2 měsíce ode dne, kdy mu byla zmíněná výzva tajemníka doručena. Budou-U tyto vady odstraněny v určené lhůtě, platí za den podání žaloby den uvedený v § 18 odst. 2. Do odstranění uvedených vad se žaloba neprojednává. (2) V případech, kdy žalobce bez ohledu n« výzvu k odstranění uvedených vad trvá na projednání sporu, bude se v řízení pokračovat, jestliže to povaha vady žaloby připouští, a bude vydán rozhodčí nález ve věci samé; Jinak bude řízeni zastaveno. 3. Příprava projednání sporu § 22 Odpověď na žaloba (1) Má-11 tajemník za to, že žaloba může být předmětem řízení podle tohoto Řádu, uvědom! o Jejím podání žalovanou stranu a zažle jí kopí! žaloby s přiloženými písemnostmi, Jakož 1 lísíini* rozhodců a Řád tohoto Rozhodčího soudu. (2) Současno tajemník vyzve žalovanou střenu, aby během 30 dnů po doručení žaloby předložila k ní své písemné vyjádření podepřeno příslušnými důkazy. Na žádost žalované strany může být tato lhůta prodloužena. (3] V téže lhůtě Je žalovaná strana povinní oznámit Jméno a příjmení rozhodce, kterého sí zvolila, nebo požádat, aby předseda Rozhodčího soudu jmenoval rozhodce za ni; žalovaná strana můžjB rovněž zvolit náhradního rozhode®. Strana 38 Sbírka zákonů C. 14/1988 Částka » § 23 Uaíavanf rozhodčího senátn nebo volba (jmenováni) jediného rozhodce [lj Rozhodci jmenovaní podle § 19 a 22 stra-i"ani! iieoo předsedou Rozhodčího soudu zvolí * Jistiny- rozhodců předsedu rozhodčího senátu. (2> jestliže sírany nejmenují rozhodce ve stanoveno Uiůiě nebo jestliže rozhodci nezvolí předsedu rozhodčího senátu do 14 dnů ode dne oznámení o jmenováni rozhodce, určí rozhodce nebo předsedu rozhodčího senátu předseda Rozhodčího *oudu. (oj Vystupuja-ll ve sporu více žalobců nebo více žalovaných, je každá ze sporných stran povinna jmenovat bez ohledu na počet žalobců čl SaJovanych po Jednom rozhodci. Jestliže by mezi žalobci nebo mezi žalovanými nedošlo k dohodě Ta lhůtě stanovené tajemníkem, Jmenuje rozhodce předseda Rozhodčího soudu. (4) Jediný rozhodce se volt yzájemnou dohodou stran, a nedojde-11 k dohodo, je jmenován předsedou Rozhodčího soudu. (5) Dokud není ustaven rozhodčí senát (Jediný rozhodce), Je předseda Rozhodčího soudu oprávněn vykonávat všechny procesní úkony, pokud nejsou svěřeny tajemníkovi. § 24 Odmítnuti roshodca, snalcs a tlumočníka (1) Každá za stran Je oprávněna odmítnout rozhodce, předsedu rozhodčího senátu nebo Jediného rozhodce. Jestliže se domnívá, že Jsou předpojatí, zejména jestliže je možno předpokládat, že 'sou osobně, ať přímo čl nepřímo, zainteresováni a a výsledku sporu. Rovněž rozhodce, předseda ľozhodčího senátu nebo jediný rozhodce mohou prohlásit, že se vzdávají funkce. Odmítnutí musí být provedeno do zahájeni ústního Jednání. Jestll-ta k odmítnut! dojde později, rozhodne se o něm jenom v tom případě, kdy důvod, který vedl k opožděnému odmítnutí, byl uznán za závažný. . (2) O odmítnutí rozhodce rozhodují zbývající žlenovó rozhodčího senátu. Jestliže mezi nimi nedojde k dohodě nebo Jestliže odmítnutí směřuje proti dvěma rozhodcům, rozhoduje o odmítnutí přacisednictvo, které také rozhodne o odmítnutí )«díného rozhodce. (3) Bude-ll odmítnut! vyhověno, bude nový 'rozhodce, pokud jej nenahrazuje náhradní rozhod-**, nový předseda rozhodčího senátu nebo nový fsdiný rozhodce svolen nebo jmenován podle to-ísoto Sádu. (4) Stejným spůsobem bude postupováno v případě, ža m rozhodce, předseda rozhodčího senátu, jediný rozhodce nebo nový rozhodce nemohou účastnit projednávání věci. (5) V případě nutnosti může rozhodčí senát s přihlédnutím k návrhům stran znovu projednat otázky, která již byly projednány na předchozích jednáních ve věci konaných do takové změny. (6J Z důvodů uvedených v odstave! 1 mohou být odmítnuti znaici a tlumočníci. V tomto případě rozhoduje o odmítnutí rozhodčí senát. § 25 Rozhodování o pravomoci (příslušnost!) (1) O pravomoci (příslušnosti j Rozhodčího soudu rozhoduje jeho předsednictvo. Za tírn účelem mu rozhodci, pokud již byli ustaveni, jinak tajemník, předloží spis se stručnou zprávou, 8 to v každém případě, kdy se bude rozhodovat o pravomoci (příslušnosti) Rozhodčího soudu s ohledem na námitku strany nebo s ohledem na pochybnosti rozhodců či tajemníka, případně jsou-li rozhodci či tajemník názoru, že Rozhodčí soud Je nepříslušný. (2) Předsednictvo zastaví řízení usnesením, dojde-li k názoru, že není dána pravomoc (příslušnost) Rozhodčího soudu k projednáváni a rozhodování věci. Rovněž usnesením zamítne námitku nepříslušnosti, Jestližq dojde k názoru, že Rozhodci soud je příslušným. (3) Před rozhodnutím může předsednictvo podle okolnosti nařídit ústní Jednání. (4) Rozhodčí senát, dříve než předlož! předsednictvu k rozhodnuti otázku pravomoci (příslušnosti), učiní opatření, která považuje za nezbytná k odvrácení újmy pro strany nebo k zachování výsledků řízení, pokud k nim není příslušný soud nebo jiný orgán. § 26 Příprava projednáni apo r u rozhodčím senátom Rozhodčí senát prověř! stav přípravy sporu k projednání a shledá-li to nutným, učiní doplňující opatření k přípravě sporu, zejména vyžádá od stran písemná stanoviska, důkazy a další doplňující písemnosti a stanoví k tomu přiměřené lhůty. § 27 Předvolání k astniraa Jednáni (1) O čase a místě ústního Jednání vyrozumí Rozhodčí soud strany předvoláním, které jim bude lasláno s takovým předstihem, aby každá ze stran měla k dispozici lhůtu alespoň 30 dní na přípravu jednání a na cestu k ústnímu jednáni. (2) Se souhlasem stran může být tato lhůta kratší. Částka 2 Sbfrka zákonů fi. 14/1988 Strana 39 4. Projednání sporu § 28 Ústní jednání (1) Spor se projednává v neveřejném zasedání Se souhlasem rozhodčího senátu a stran mohou být jednání přítomny osoby, které nejsou účastníky řízeni. 121 Sírany se účastní ústního jednání přímo nebo prostřednictvím svých řádně zmocněných zástupců, jež strany jmenují podle své volné uvaliv, a to případně i z cizích státních příslušníků. (3 j Jestliže se nedostaví strana, která byla řádně uvědomena o čase a místě ústního jednání, nebrání její nepřítomnost projednání sporu, jestliže nedostavivší se strana do skončení projednání sporu nepořádá z vážných důvodů o odročení. (4) Každá ze stran může prohlásit, že souhlasí s tím. aby se ústní jednání konalo v její nepřítomností. (5) Ústní jednání může být podle potřeby odročeno na návrh strany nebo z podnětu rozhod-' čího senátu. Í6j Návrh na změnu termínu ústního jednáni musí být podán v dostatečném časovém předstihu, aby mohla být informována protistrana a členové rozhodčího senátu. § 29 Rozhodování na základě písemných podkladů Sírany se mohou dohodnout, aby rozhodčí senát rozhod) spor bez ústního jednání pouze na základě písemností. Rozhodčí senát může však nařídit ústní jednání, jestliže se předložené písemnosti ukáží nedostačující pro rozhodnutí ve věci s/i rn é, § 30 řalísba navzáfem (protižaloba) (1) Žalovaný je oprávněn podat protlžalobu do skončení ústního jednání o základní žalobě. JestJiže však žalovaný způsobí průtahy v rozhodčím řízení neodůvodněně opožděným předložením proíížaloby, může mu být uložena náhrada zvýšení nákladů, které tím Rozhodčímu soudu vznikly, jakož i náhrada zvýšených výloh druhé strany s tím spojených. ■'2] Na protlžalobu se přiměřeně vztahuji tytá'' požadavky jako na žalobu hlavní (§ 19). § 31 Pokus o smír Rozhodčí senát Je podle okolnosti připsán op ái/nSr, vyzvat v každém stadiu strany k uza- vření smíru a uvést návrhy, doporučení a podněty, které podle jeho názoru mohou přispět k jeho uskutečnění. § 32 Zápis o ústním Jednání (1) O ústním jednání ve sporu se vede zápla v češtině nebo slovenštino, který musí obsahovat tyto údaje: a) označení Rozhodčího soudu; b) číslo sporu; c) místo a datum zasedán!; d) označení sporných stran a jejich zástupců; e) údaj o účasti stran; f) jména rozhodců, svědků, znalců, tlumočníka & ostatních účastníků ústního jednání; g) stručný, ale výstižný popis průběhu zasedání; h) požadavky stran a obsah Jiných důležitých prohlášení; 1) uvedení důvodů pro odročení ústního jednáni nebo zakončení řízení; J) podpisy rozhodců. (2) Strany jsou oprávněny seznámit se s obsahem zápisu a spolupodepsat je). Na žádost strany mohou být usnesením rozhodčího senátu provedeny v zápisu změny nebo doplňky. (3) Stranám se vydá nebo zašle kopie zápisu, případně spolu s překladem. 5. Dokazováni § 33 Důkazy [1] Strany jsou povinny dokázat okolnosti, ne které se odvolávají jako na základ svých nároků nebo námitek. Rozhodčí senát sí může vyžádat, aby strany poskytly další důkazy. Může také podle svého uvážení stanovit provodění zneieckeh© posudku a může si vyžádat 1 předložení důkaz-fe třetími osobami. (2) Strana může předložit písemné důkazy v originále nebo v kopií, kterou sama ovSří. Rozhodčí senát je oprávněn vyžádat s! originál nebe překlad těchto důkazů do jiného jazyka, JestUŽ* je to nutné v zájmu rozhodnutí sporu. (3) Důkazy se provádějí způsobem stanoveným, rozhodčím senátem. Usnesením rozhodčího senátu může být provedení důkazů svěřeno jednomu z rozhodců. Obdobně postupuje í předsedala-tvo. § 34 Hodnoceni důkazů Hodnocení důkazů provádí rozhodčí senát i předsednictvo podia vlastního uváženi Strana 40 S. S k e n 6 e r. i ř 1 z s n í § 33 Forma rozhodnutí Rozhorčí řízení se končí vydáním rozhodčího aáiexu cefco vydáním usnesení o zastavení řízení. I 38 Vydání rozhodčího nálezu {!) Poté, co rozhodčí senát usoudí, že všechny okolnosti spojená sn sporem jsou dostatačně vyjasněny, prohlásí ústní projednávání sporu za íkončcnô s přistoupí k vydáni rozhodčího nálezu. Rozhodčí nalez sr vydává v případech, kdy se rozhoduje ve veci samé, a nebo ukládá povinnost nahradit náklady řízení, včetnô připadá, kdy se vydává nález na zSkladS žádosti stran, aby rozhodčí aález byl vydán podle smíru jimi uzavřeného a případů, kdy z projevů strany vyplývá, že netrvá aa íaiobiifra nároku, aniž výslovně vzato, žalobu spět. (2j Jestliže se va výroku rozhodčího nálezu akiáaá povinnost k nějakému plnění, určí rozhodci zároveň lhůtu pro toto plnění. (3j Je-li dostatečně vyjasněna jenom část projednávaného předmětu sporu, může rozhodčí senát prohlásit řízení za skončené Jen co do táto Mstí a rozhodnout částečným rozhodčím nálezem s tím, že v ostatních částech buda pokračováno » řízení a o nich rozhodnuto. |4) Je-li sporným nárok jak co do důvodu, iak co do výš8, může rozhodčí senát projednat a rozhodnout o nároku nejprve co do důvodu, a to mezitímníra rozhodčím nálezem, a teprve poté, Je-li to třeba, pokračovat v řízeni o výší nároku s o tom rozhodnout. (5) Ustanovení o rozhodčím nálezu platí 1 pro íástečný a mezitímní rozhodčí nález. § 37 Ol.'eh rozbadftíht) nálezu (1) Rozhodčí nález obsahuje zejména tyto tídaja: *] název rozhodčího soudu; bl místo s datum vydání nálezu; «] piéan a příjmení rozhodců nebo Jediného rozhodce; á) označení stran a delších účastníků sporu; a) předn ňt spoiu a krátko vylíčení okolností sporu; t) rozhodnutí o žalobních nárocích, o poplatcích a o nákladech sporu; Z) odůvodnění rozhodnutí; Částka 2 h) podpisy alespoň dvou rozhodců nebo jediná^ ho rozhodce. (Z) Nemůže-li jeden z rozhodců podepsat rozhodčí nález, potvrzuje tuto skutečnost v rozhodčím nálezu předseda Rozhodčího soudu svým podpisem g uvedsním důvodů. (3j Rozhodčí nález spolupodeplauje předseda a tajemník Rozhodčího soudu; tím také ověřují podpisy rozhodců. § 38 Hlasování o rozhíjsIčíiTi nálezu (1) Rozhodčí senííl ze usnáší o rozhodčím nálezu neveřejným hlasováním většinou hlasů. (2) Vysk/t)iou-ll ss více než dvě mínění o částkách, které má rozhodčí senát přiznat nebo zamítnout, připočítává se hlas odevzdaný pro nej-vyšSí částku ks hlasu odevzdanému pro Částku najbMže nižší. § 39 VyhláSení rozhodčího nálezu (1) Po skončení ústního jednání se vyhlásí výrok rozhodčího nálezu stranám ústně nebo ne-Jsou-1! přítomny, oznámí se jim písemné. (2) V odůvodněných případech může rozhodčí aenát rozhodnout, že stranám bude doručen písemný rozhodčí nález bez ústního vyhlášení. (3j Do vyhlášen! nebo odeslání písomného vyhotovení rozhodčího nálezu, který byl vydán bez vyhlášení, může rozhodčí senát nařídit novo ústní jednání, bude-li to potřebné k objasnění skutkového stavu nebo zjištění stanovisek stran. § 40 Dapínňnf a oprava rozhodčího nálezu (Ij Na žádost strany podanou do 30 dnů od doručení rozhodčího nálezu stranám, může rozhodčí senát vydat doplňující nález, jestliže se n káře, žb rozhodčí nález neobsahuje odpovčd na všechny nároky stran. Doplňující rozhodčí nález se vydává na základě nového ústního Jednání s předvoláním stran. 12) Zjevné překlepy a chyby textu, které se netýkají podstaty sporu a také početní chyby v textu rozhodčího nálezu, mohou být opraveny usnesením rozhodčího senátu na žádost stran nebo z vlastního podnětu rozhodčího senátu. (3) Doplňující nález nebo opravné usnesení ohledně rozhodčího nálezu je neoddělitelnou součást? doplněného nebo opraveného nálezu. Strany nejsou povinny k placení Jakýchkoliv nákladů spojených s doplněním nebo s opravou rozhodčího nálezu. SbírEá ilkónu í. f,4'l988' Částka 2 Sbírka zákonu C. 1^1588 Strana 41 § 41 Splnění rozhodčího nálezu Rozhodfii nález Je konečný a závazný. Strany Jsou povinny splnit všechny povinnosti uložená v rozhodčím nálezu ve lhůtách v něm uvedených. Nes*arie-li se tak, podléhá rozhodčí nález nucenému výkonu v souladu s právním řádem státu výkonu. § 42 Zastavení řízení bez vydání nálezu (1J Jestliže se ve sporu nevydává rozhodčí nálfl7 !§ 36], skončí se řízen! vydáním usnesení. 12 j Usnesení o zastavení řízení se vydává zejména: aj v případě, kdy žaloba byla vzata zpět žalobcem; b) v případě, kdy sírany uzavřely smír potvrzený rozhodčím senátem bez vydání nálezu ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1. (3) Pro vydání usnesení rozhodčího senátu plat! ustanovení § 36—40. Jestliže rozhodčí senát nebyl ještě ustaven, vydá usnesen! o zastavení řízení předseda Rozhodčího soudu. 7. Náklady řízení § 43 Náklady rozhodčího řízení Součást! tohoto Rádu Jsou Pravidla o nákladech rozhodčího řízení uvedená v příloza. CAST ČTVRT A SMÍRCI RlZENÍ § 44 (1) Rozhodčí soud muže na podaný návrh v rámci své pravomocí (§ lj pro vosí dobrovolné smírčí řízení o vzneseném nároku, a to bez ohl©-du, zda v daném případe byla uzavřena rozhodca smlouva, (2) Smírčí řízení se provádí Jen tehdy, souhlasí 11 s tím také druhá strana. Řízení se koná před smírčím výborem složeným z tajemníka, kt»-rý předsedá, a ze dvou členů, x nichž po jedno®. Jmenuje každá ze stran. (3) Strany přednesou svá stanoviska pří Jednání, svolaném tajemníkem k provedení smírčího řízení. Výsledkem jednání má být návrh smíru, který strany mohou přijmout nebo zamítnout. (4) Návrh smíru, který smirC! výbor stranám po provedeném smírčím řízení doporučí, nemúža být stranám na újmu v případném dalším sporu. Rovněž také nemůže být stranám na újmu, cokoli* během smírčího řízení přednesly. (5) Poplatek za smírčí řízen! činí jednu polovinu poplatku placeného při rozhodčím řízsní. Poplatek se platí předem a každá strana hradí Jednu polovinu. Příloha k Ráda HszhodSihs *oute PRAVIDLA O NÁKLADECH ROZHODČÍHO RlZENÍ § 1 Náklady rozhodčího řízení (1) Náklady rozhodčího řízení ivoří: poplatek za rozhodčí řízení, zvláštní náklady vznikající Rozhodčímu soudu, jakož i vlastní výlohy stran. (2) Poplatek za rozhodčí řízení slouží k částečnému krytí všeobecných nákladů spojených s činností Rozhodčího soudu (odměny rozhodců, výdaje spojené s odměnou pracovníků Rozhodčího sondu, s poskytováním služeb apod.). Poplatek se vybírá za každý spor. (3) Zvláštní náklady vznikající Rozhodčímu soudu jsou náklady, k nimž dochází zejména prováděním důkazů, pořizováním překladů písemností, vyplácením tlumočného, cestovním! výlohami rozhodců, rozhodováním Clenu předsednictva podle tohoto Rádu, apod. (4) Vlastní výlohy stran jsou výdaja, kíe~« strany vynakládají v souvislost! s ochranou svýrä-zájmů (cestovné, honoráře právních sástupci apod. J. § 2 Výše a placení poplsfka (1) Za projednáván! sporu Rozhodčím soudem se vybírá poplatek podle hodnoty předmaiu speru, ktorý ja žalobca povinen zaplatit při pcd£oS žaloby. (2) Výše poplatku se stanoví v závislosti a« hodnotě sporu podia tohoto sazebníku* i Strana 42 Sbírka zákonů C. \ 4 '1988 Částka 2 Sazebcik A Ve sporech mezi subjekty z dánských států RVHP Hodnota předmětu sporu Poplatek Do 5000 převodltelných rublů 150 převoditelných rublů Od 5001 do 10 000 převoditelných rublů 4 %, avšak nejméně 250 převoditelných rublů Od 10 001 do 100 000 převoditelných rublů 400 převoditelných rublů plus 2,5 % z částky přesahující 10 000 převoditelných rublů Od 100 001 do 200 000 převodltelných rublů 2650 převoditelných rublů plus 1,5 % z částky přesahující 100 000 převoditelných rublů Od 200 001 převoditelných rublů výše 4150 převoditelných rublů plus 0,5 % z částky přesahující 200 000 převoditelných rublů Sazebník B V ostatních sporech Hodnota předmětu sporu Poplatek Do 40 000 Kčs Do 80 000 Kčs Do 800 000 Kčs Do 1 600 000 Kčs Od 1 600 000 Kčs výše Kčs 1200 4 °/o, avšak nejméně Kčs 2000 Kčs 3200 plus 2,5 % z částky přesahující Kčs 80 000,— Kčs 21 200 plus 1,5 % z částky přesahující Kčs 800 000 Kčs 33 200 plus 0,5 °/o z částky přesahující Kčs 1 600 000 (3) Poplatek stanovený podle sazebníku A nebe B m vypočítává v této měně: aj v pi'evoditeíných rublech, v jestliže hodnota předmětu sporu je vyjádřena v převoditelných rublech;* ] b) v národních měnách členských států RVHP. jestliže hodnota předmětu je vyjádřena v této měno; * * j c j v měno třetích států, jestliže hodnota předmětu sporu je vyjádřena v takové měně.***) (4) Jestliže žalobní nároky jsou uplatněny v různých měnách, určí Rozhodčí soud jednu měnu pro poplatek, který má být zaplacen; ve sporech mezi subjekty z členských států RVHP určí tasadnS převodltelné ruble. (5) Poplatek se pokládá za zaplacený v okamžiku, kdy žalobce dal závazný příkaz bance svého státu k převodu částky. (6) Československé subjekty platí poplatky v Kčs po provedení příslušného propočtu. § 3 Snížen? poplatku a jeho částečné vvái.-cnl [Ij Poplatek so snižuje o 30 °/o, jestliže spor rozhoduje jediný rozhodce. (2) Jestliže žalobce vezme žalobu zpět do odeslání předvolání k ústnímu jednání, vrátí mu Rozhodčí soud 75 % poplatku. (3j Jestliže žalobce vezme žalobu zpět do dne prvního ústního jednání, zejména v důsledku toho, že strany urovnaly spor smírnou cestou, jakož 1 v Jiných případech, kdy Rozhodčí soud obdrží do dotyčného dne sdělení o tom, že strany se vzdávají rozhodnutí sporu Rozhodčím soudem, vrací se žalobci 50 % poplatku. *) V toiiSasné době se zúčtováni provádí způsobem stanoveným v Dohodě o mnohostranném zúčtování v převodltelných rublech a o organizaci Mezinárodní banky hospodářské spolupráce z 22. října 1963. **) V současné doběi se zúčtován! provádí způsobem stanoveným v Dohodě o neobchodních platech z 8. února , 1863 s přihlédnutím k ustanoven! Dohody o používán! seznamu neobchodních platů a koeficientu přepočtu částek neobchodních platů na prevoditelné ruble z 28. července 1971. *•*) Zúčtování 68 provádí způsobem stanoveným Státní bankou československou. Sbírka zákonu C. f 4/1988 Strana 43 Částka 2, (4) JestllZe v důsledku okolností uvedených v odstavci 3 bude řízení zastaveno při prvním ústním Jednání před vydáním nálezu, vrací se žalobci 25 % poplatku. (5) Ustanovení odstavců 1—4 se vztahuji 1 na minimální poplatek. Přitom však částka poplatku nemůže být nižší než 100 Rbl (sazebník A}, resp. 800 Kčs (sazebník B). (8) V případech uvedených v odstavci 1, 2 a 3 rozhodnou o částečném vrácení poplatku rozhodci v nálezu nebo v usnesení o skončení řízení. Nebyl-11 rozhodčí senát Ještě ustaven, rozhodne o vrácení poplatku tajemník podle pokynů předsedy. § 4 Poplatek při žaloba navzájem Pro žalobu navzájem platí tatáž ustanoveni o poplatku jako pro žalobu hlavní. § 5 Rozdělení poplatku (1) Poplatek jde zpravidla k tíži strany, která ve sporu podlehla. (2) jestliže bylo žalobě vyhověno zčásti, rozdělí se úhrada poplatku mezi strany v poměru přisouzené a zamítnuté-části žalobního nároku. (3j Strany se mohou dohodnout mezí sebou o Jiném rozdělení poplatku, než je uvedeno v odstavcích 1 a 2. § 8 Zvláštní náklady vznikající Rozhodčímu sondu (1) Náklady Rozhodčího soudu uhradí strany podle zásad uvedených v § 5. Jestliže se však na žádost Jedné ze stran při řízení překládají podání stran, jejích oznámení atd., Jakož 1 dotazy, vy- jasnění a doporučení rozhodčího senátu do jínéha Jazyka než Je Jazyk rozhodčího řízení, nese náklady překladu tato strana. Totéž platí 1 pokud Jde o překlad rozhodčího nálezu a o služby tlumočníka (§ 9 Řádu) a v případech obdobných. (2) Rozhodčí soud může žédat od žalobce složení zálohy na provedení nutných opatřen! v průběhu řízení. Záloha může být Rozhodčím soudem vyžádána též od strany, která prohlásí provedeni Jiného opatření za nutné pro řízení, Jestliže Rozhodčí soud prohlášení pokládá za odůvodněno. (3) Náklady Rozhodčího soudu se účtuji v m6 nS, v níž vznikly. (4) československé subjekty platí náklady a zálohy zpravidla v Kčs po provedení příslušného přepočtu. (5) Za náklady vzniklá Rozhodčímu soudu odpovídá vůči Rozhodčímu soudu 1 strana, které by la přisouzena náhrada nákladů vůči odpůrci § 7 Výlohy stran Každá strana nese sama výlohy, které JI vznikly. § 8 Výjimky Jako výjimku z ustanovení obsažených v | 9 — 7 může Rozhodčí soud uložit Jedné stranS, aby druhé straně nahradila náklady, které tato vynaložila zbytečně na základě neúčelných nebo nesvedomitých úkonů prvé strany. Takovými úkony se rozumějí úkony, způsobivší druhé strana zbytečné náklady na opatření v řízení, která nebyla nutná, zejména náklady vzniklé neodůvodnenýMs protahováním řízeni. Strana 44 Sbírka rlttdnň S. 15/1988 Částka J 15 VYHLÁŠKA ministra zahraničních verí ze dne 4. září 1987 o Vídeňské úmluvě o smluvním právu Dne 23. kvStna 1969 byla ve Vídni přijata Vídeňská úmluva o smluvním právu. S Omluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky. Listina o přístupu Československé socialistické republiky k Vídeňské úmluvě o smluvním právu byla uložena u generálního tajemníka OSN dne 29. července 1987 s výhradou, že Československá socialistická republika se necítí vázána ustanovením článku 66 Úmluvy a prohlašuje v souladu se zásadou suverénní rovnosti státu, že v každém případě Je k předložení sporu Mezinárodnímu soudnímu dvoru nebo smírčímu řízení nutný souhlas všech stran sporu. Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 84 odst. 1 dnem 27. ledna 1980. Pro Československou socialistickou republiku vstoupila v platnost v souladu se svým článkem 84 odst, 2 dnem 28. srpna 1987. Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně. Ministr: Ing. Chňoupek v. r. v 1 d e fií s k A Omluva o smluvním právu Preambule Státy, které Jsou stranami této úmluvy, berouce v úvahu základní úlohu smluv v historii mezinárodních vztahů, uznávajíce stále větší význam smluv jako pramene mezinárodního práva a prostředku k rozvoji mírové spolupráce mezi národy bez ohledu na jpjich státní a společenské zřízení, jsouce si včdomy, že zásady svobodného souhlasu, tíc-bré víry a pacta sunt servanda jsou vše-ouecn-S uznávány, p-n'Tzujíce, že spory týkající se smluv musí být, stojná jako jiná mezinárodní spory, řešeny niírovprostředky a v souladu se zásadami »pt«;<;dSnosil a mezinárodního práva, připomínajíce odhodlání lidu Spojených národů vyivoíit podmínky, za nichž mohou být zacho- vány spravedlnost a úcta k závazkům plynoucím ze smluv, majíce na netrh Ľ\ n 1 i > vtělené do Charty O oni/ i u •>, j > h i jako je zásada rouiop íii iui i inio u ^ i j právo na sebeu nm zi i'i 5wiIjo a 1 i n a nezávislosti \ uh s'ii / i a do vnitřních ; Oe/ to t i i L by silou nebo pou/ ti r> 1\ ' • i uznávání a do i n ni U i svobod pro všecnnv. jsouce prtsved i\ vý rozvoj smi n 1 j p1 u i v této ú mluve i11 i jených naroď" m °í u i zeni myzinčM cil i r nosti. rozvoj i -i < i Částka 2 Sbírka zákonů fi. i 5/1988 Strana 45 potvrzujíce, že pravidla mezinárodního práva obyčejového budou 1 nadále upravovat otázky, které nejsou upraveny ustanoveními této úmluvy, dohodly se na tomto: CAST I ÚVODNÍ USTANOVENI Článek 1 Působnost úmluvy Tato úmluva se vztahuje na smlouvy mezí státy. Článek 2 Používané výrazy 1. Pro účely této úmluvy: a) „smlouva" je mezinárodní dohoda uzavřená mezi státy písemnou formou, řídící se mezinárodním právem, sepsaná v jediné nebo va dvou či více souvisících listinách, ať je její název jakýkoliv; b) „ratifikace", „přijetí", „schválení", „přístup" je v jednotlivých případech takto pojmenovaný mezinárodní úkon, ]í'""ž stát projevuje na mezinárodním poli svůj souhlas s tím, že bude vázán smlouvou; c) „plná moc" je listina vydaná příslušným orgánem státu, kterou je zmocněna jedna nebo více osob zastupovat stát při jednání, při přijetí nebo ověření textu smlouvy, vyjádřit souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou, nebo vykonat jakýkoliv jiný úkon, který se týká smlouvy; d) „výhrada" je jednostranné, jakkoliv formulované nebo označené prohlášení, učiněné státem při podpisu, ratifikaci, přijetí nebo schválení smlouvy nebo při přístupu k ní, jímž tento stát zamýšlí vyloučit nebo změnit právní účinek určitých ustanovení smlouvy při jejich použití vůči tomuto státu; e) „stát zúčastnivší se jednání", je stát, který se podílel na vypracování a přijetí textu smlouvy; f) „smluvní stát" je stát, který projevil souhlas s tím, že bude vázán smlouvou, ať vstoupila v platnost, či nikoliv; g) „smluvní strana" je stát, který projevil souhlas s tím, že bude vázán smlouvou, a vůči němuž je smlouva v platnosti; h) „třetí stát" je stát, který není stranou smlouvy; 1) „mezinárodní organizace" je organizace mezivládní. 2. Ustanovení odstavce 1 o výrazech používaných v této úmluvě nemají vliv na použití těchto výrazů nebo jejích smysl, který jim může být dán ve vnitrostátním právu jakéhokoliv státu. Článek 3 Mezinárodní dohody, na něž se úmluva nevztahuje Skutečnost, že se tato úmluva nevztahuje na mezinárodní dohody sjednané mezí státy a jiným! subjekty mezinárodního práva nebo mezi těmito jinými subjekty mezinárodního práva, ani na mezinárodní dohody, které nebyly sjednány písemnou formou, nepůsobí: a) na pravoplatnost takových dohod; b) na použití jakýchkoliv v této úmluvě obsažených pravidel, která by se na takové dohody vztahovala podle mezinárodního práva nezávisle na této úmluvě; c) na použití úmluvy na vztahy mezi státy, které jsou upraveny mezinárodními dohodami, jejichž stranami jsou též jiné subjekty mezinárodního práva. Článek 4 Vyloučeni zpětné působnosti úmluvy Tato úmluva se vztahuje jen na smlouvy uza vřené mezi státy až poté, kdy úmluva vstoupila vůči ním v platnost, bez újmy všech pravidel v ní obsažených, vztahujících se na smlouvy podle rne zlnárodního práva nezávisle na této úmluvo. Článek 5 Smlouvy zakládající mezinárodni organizace a smlouvy přijaté v mezinárodní organizaci Tato úmluva se vztahuje na každou smlouvu, která je zakládající listinou mezinárodní organi zace, a na každou smlouvu přijatou v mezinárodní organizaci, bez újmy všech příslušných pravidel dané organizace. CAST II UZAVÍRANÍ SMLUV A JEJICH VSTUP V PLATNOST Oddíl 1: Uzavírání smluv Článek 8 Způsobilost států uzavírat tmlonvy Každý stát má způsobilost uzavírat smlouvy Článek 7 Plná moo 1. Určitá osoba se považuje z;: zástupca státu pro přijetí nebo ověření textu smlouvy nebo pro vyjádření souhlasu státu s tím, že buda vázái; smlouvou: a) jestliže předloží řádnou plnou moc; noho b) vyplývá-H z praxe příslušných států nebo z jiných okolností, že bylo Jejich úmyslem považovat tuto osobu za zástupce státu pro Strana 46 uvedena úkony a upustit od předloženi plná moci. 1. 1 titulu svých funkcí a bez předložení plná moc! se za zástupce svého státu považují: a) hlavy států, předsedové vlád a ministři zahraničních věcí, a to pro všechny úkony souvisící ss sjednáváním smlouvy; *9j vedoucí diplomatické mlse, a to pro přijetí textu smlouvy mezi vysílajícím státem a přijímajícím státem; c j pověření zástupci -států na mezinárodní konferenci, u mezinárodní organizace nebo u některého z Jejích orgánů, a to pro přijetí textu smlouvy na této konferenci, v této organizaci aebo orgánu. Článek 8 Dodatečné potvrzeni úkonu provedeného bas oprávnění ffkon souvisící se sjednáním smlouvy a provedený osobou, která podle článku 7 nemůže být pokládána za oprávněnou zastupovat stát pro tento účel, je právně neúčinný, ledaže je tímto starám dodatečně potvrzen. C 1 á n e k 9 Přijeti textu 1. Text smlouvy se přijímá, s výjimkou případů uvidených v odstavci 2, se souhlasem všech stétů, které se podílej! na jeho vypracování. 2. Text smlouvy se přijímá na mezinárodní konferencí dvoutřetinovou většinou přítomných a hlasujících států, ledaže se tyto státy stejnou většinou rozhodly použít jiné pravidlo. C 1 á n e k 1 0 Ověření textu Tert smlouvy sa stává původním a konečným: i) byl-11 zachován postup stanovený v textu nebo dohodnutý státy, které se podílely na vypracování smlouvy, nebo b) uaní-li takový postup stanoven, tak podpisem, podpisem ad referendum nebo parafovaním textu smlouvy nebo závěrečného aktu konference obsahujícího text, a to zástupci těchto států. Článek 11 Způsoby vyjádřeni souhlasu s tím být vázán smlouvou Souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou, může být vyjádřen podpisem, výměnou listin tvořících smlouvu, ratifikací smlouvy, jejím přijetím, •chválením nebo přístupem k ní n9bo jiným dohodnutým způsobem. Částka t Článek 12 Souhlas s tím být vázán smlouvou vyjádřený podpisem 1. Souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou, se vyjadřuje podpisem zástupce tohoto státu, jestliže: a) smlouva stanoví, že podpis bude mít tento účinek; b) je Jinak potvrzeno, že státy, které se zúčastnily jednání, se dohodly, že podpis bude mít tento účinek; í) úmysl státu, aby podpis měl tento účinek, vyplývá z plné moci jeho zástupce nebo byl vyjádřen v průběhu Jednání. 2. Pro účely odstavce 1: a) parafovaní textu má účinky podpisu smlouvy, Je-li potvrzeno, že se tak dohodly státy, které se zúčastnily jednání; b) podpis smlouvy ad referendum zástupcem státu má účinky konečného podpisu smlouvy, Jestliže byl tímto státem potvrzen. Článek 13 Souhlas s tím být vázán smlouvou vyjádřený výměnou listin tvořících smlouvu Souhlas států s tím, že budou vázány smlouvou, kterou tvoří vzájemně vyměněné listiny, se vyjadřuje touto výměnou: a) stanoví-li listiny, že jejich výměna bude mít tento účinek; nebo b) je-li Jinak potvrzeno, že se státy dohodly, ža výměna listin bude mít tento účinek. Článek 14 Souhlas s tím být vázán smlouvou vyjádřený ratifikací, přijetím nebo schválením 1. Souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou, se vyjadřuje ratifikací, jestliže: a) smlouva stanoví, že tento souhlas je vyjádřen ratifikací; b) Je Jinak potvrzeno, že státy, které se zúčastnily jednání, se dohodly, že ratifikace bude požadována: a) zástupce státu podepsal smlouvu s výhradou ratifikace; nebo d) úmysl státu podepsat smlouvu s výhradou ratifikace vyplývá z plné moci Jeho zástupce nebo byl vyjádřen v průběhu Jednání. 2. Souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou, se vyjadřuje přijetím nebo v schválením za •tejných podmínek jako při ratifikaci. Článek 15 Souhlas s tlm být vázán smlouvou vyjádřený přístupem Souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou, M vyjadřuje přístupem, Jestliže: Sbírka- ilk'onô B. 15/1988 částka 2 a i smlouva stanoví, že, takový souhlas může tento stát vyjádřit přístupem; b) je jinak potvrzeno, že státy, které se zúčastnily jednání, se dohodly, že tento stát můža vyjádřit takový souhlas přístupem; nebo c) se všechny smluvní strany později dohodly, že takový souhlas může tento stát vyjádřit přístupem. Článek 16 Výměna naho uložení raíifiksíníctj listin, listin o přijetí, schválení nebo přístupu Pokud smlouva neste noví jinak, ratifikační listiny, listiny o přijetí, schvalsnf nebo přístupu zakládej; souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou dnem: t) jejich výměny mez! smluvními státy; b i jejich uložení u depozitáře; nebo c j jejich oznámení smluvním státům nebo depozitáři, jestliže tak bylo dohodnuto. Článek 17 Souh'as s tím být vázán částí smlouvy a volba rozdílných ustanovení 1. Bez újmy článků 19 až 23 je souhlas státu s tím, že bude vázán částí smlouvy, účinný, při-pouští-li to smlouva nebo souhlasí-lt s tím ostatní smluvní státy. 2. Souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou, která připouští volbu mezi rozdílnými, ustanoveními, je účinný jen tehdy, jestliže jsou jasně uvedena ustanovení, jichž se souhlas týká. Článek 18 •7.í„„„r.i. rr„,Kjj r-'--*—5" r, r--'r-,-j r in v rspi t la , i < i i ' s ' d 1 L ivu nebe prach e * p n» lo V\ ] i l 1 ,r \ tifikfi.ee. přilni: nebo ) r 1 cr SI JL ' 'V S L 'tu v 1 1 O lida i f. i r v p 'nm j < n určité výhrady, mezi nimiž není taková výhrada uvedena; c) v případech, které nespadají pod body aj 8 b), je taková výhrada neslučitelná s předmětem a účelem smlouvy. Článek 20 Přijetí výhrad a námitky proti výitradftra 1. Výhrada, kterou smlouva výslovně připouští, nevyžaduje pozdějšího přijetí os'ar.v'ros smluvními státy, ledaže to stanoví smlouva. 2. jestliže z omezeného počin stáro, které m zúčastnily jednání, a z předmětu a účelu smlouvy vyplývá, že její provádění jako celku všemi smluvními stranami je podstatnou podmínkou souhlasu každé z nich s tím, že bude vázána smlouvou, musí být výhrada přijata všemi smluvními stranami, 3. Je-li smlouva zakládající listinou mezinárodní organizace a není-li v ní stanoveno jinak, musí být výhrada přijata příslušným orgánem této organizace. 4. Pro případy, které nejsou uvedeny -v předcházejících odstavcích, a pokud smlouva nestanoví jinak, platí, že a) přijetím výhrady druhým smluvním státem s* stane stát, který výhradu učinil, smluvní stranou ve vztahu k tomuto druhému státu, jestliže je smlouva v platnosti nebo vstoupí v platnost pro tyto státy; b) námitka proti výhradě, vznesená druhým smluvním státem, nebrání tomu, aby smlouva vstoupila v platnost mezi státem, ktorý vznss! námitku, a státem, který učinil výhradu, ledaže stát, který vznesl námitku, jasně vyjádřil opačný úmysl; c) úkon vyjadřující souhlas státu s tím, Ze bude vázán smlouvou, a obsahujíc! výhradu nabývá učinnoáti. jakmile alespoň jeden z ostatoíeíi smluvních států tuto výhradu přijal 5. Pro účely odstavců 2 a 4 & pokud smlouva nostyjovi jinak, považuje sp. výh^.ia za přijdou státem, jestliže nevznes) nfttiiilku proti výhradě do dvanácíi měsíců ode dne, ke"y obdržel esvtor.*-ní o výhradě, nebo ode dne, kov .vvííiv?í: souhlas s Las, že bude vára,\ smlouvou, & lo podia seno, který z těchto dnů je pozdější. su. raí ní - iraoa u en v sot'ij.'hi pro s'vt, 1 L 1 á n e k 2 í e : v : ■ s ...... terý i.K'i'.vi! "v > h 1 l 1 Strana 48 Sbírka zäkonfi C. f 5'1983 Částka 2 £. Výhrada nemění ustanoven! smlouvy pro •řtntní smluvní strany v jejich vzájemných vzta-sfch. t. Jestliže sa stát. který vznesl námitku proti ryť: i* a d 3, nevyslovil proti vstupu smlouvy v plat-*<*«t mezi ním a státem, který učinil výhradu, pak m mezí oběma státy nepoužijí v rozsahu této vý-äť'&dy ta ustanovení, jichž se výhrada týká. Článek 2 2 Odvolání výhrad a námitek pro H výhradám ". Pokud smlouva nestanoví jinak, může být ríhrada kdykoli odvolána, aniž je k tomu třeba Souhlasu stáru, který výhradu přijal. i. Pokud smlouva nestanoví jinak, múza být mSírltka k výhrado kdykoliv odvolána. Pokud smlouva nestanoví jinak nebo neby-kí-í! yínak dohodnuto, pak t\ odvolání výhrady nabývá účinnosti vf.či druhému smluvnímu státu dnem, kdy obdržel oznámení o odvolání výhrady; š; odvolání námitky proti výhradě nabývá účinnosti dnem, kdy stát, který učinil výhradu, obdržel oznámení o odvolání námitky proti výhradě. C i á n e k 2 3 Řízení o výhradách 1 Výhrada, výslovné přijetí výhrady a námít-Sf» potí výhradě musí být učiněny písemně a sdě-iŕňy smluvním státům a Jiným státům, které sa anehou stát smluvními stranami. I. Výhrada učiněná při podpisu smlouvy podléhající ratifikaci, přijetí nebo schválení musí být třýslovně potvrzena státem, který jí učinil, a to fři vyjádření jeho souhlasu s tím, že bude vázán smlouvou. V takovém případě bude výhrada po-ystřováiia za učiněnou dnem potvrzení. 3. Výslovné přijetí výhrady nebo námitka proti výhradě nevyžadují potvrzení, byly-li učiněny před potvrzením výhrady. 1 Odvoláni výhrady nebo námitky proti vý-krsdé musí být učiněny písemná, ■Oddíl 3: Vstup v platnost a prozatímní provádění smluv Článek 24 Vstup v platnost 1. Smlouva vstupuje v platnost způsobem a ŕír.ärn určeným ¥ jejích ustanoveních nebo dohodou států, ktorě $9 zúčastnily jednání. Z. Není-11 takových ustanovení nebo takové áohody, vstupuje smlouva v platnost tehdy, Jakmi- le souhlas s tím být vázán smlouvou byl vyjádřen všemi státy, které sa zúčastnily jednání. 3. Vyjádří-lí stát souhlas s tím, že bude vázán smlouvou po jejím vstupu v platnost, vstupuje smlouva pro tento stát v platnost, dnem vyjádření jeho souhlasu, pokud v ní není stanoveno jinak. 4. Ustanovení smlouvy, která upravují ovSřent textu, vyjádření souhlasu států s tím, že budou vázány smlouvou, způsob nebo den vsíupu v platnost, výhrady, funkce depozitáře, jakož 1 jiné otázky nutně vznikající před vstupem smlouvy v platnost, se provádějí počínaje přijetím textu smlouvy. Článek 25 Prozatímní provádění 1. Smlouva nebo loji část se prozatímně provádějí do jejího vstupu v platnost, Jestliže a j tak smlouva stanoví; nebo b j státy, které se zúčastnily jednání, sa o tom dohodly jiným způsobem. 2. Nestanoví-í! smlouva jinak, nebo jestliže sa státy, které se zúčastnily jednání, nedohodly jinak, skončí prozatímní provádění smlouvy nebo Částí smlouvy ve vztahu k určitému státu, jestliže tento stát oznámí ostatním státům, mezi nimiž se smlouva prozatímně provádí, svůj úmysl nestat se smluvní stranou. C A S T III DODRŽOVANÍ, PROVÁDĚNÍ A VYKLAD SMMJV ' Oddíl 1: Dodržování smluv Článek 26 Pacta suni servanda Každá platná smlouva zavazuje smluvní strany a musí být jimi plněna v dobré víře. Článek 27 Vnitrostátní právo a dodržování smluv Strana se nemůže dovolávat ustanovení svého vnitrostátního práva jako důvodu pro neplnění smlouvy. Toto pravidlo není na újmu článku 43. Oddíl 2- Provádění smluv Článek 28 Vyloučení zpětné pôsobnosti smluv Pckud ze smlouvy nevyplývá nebo není jinak sjevný jiný úmysl, nezavazují ustanovení smlouvy smluvní stranu, pokud jde o jakýkoliv úkon nebo skutečnost, které pro tuto stranu nastaly do dno vstupu Omluvy v platnost, nebo pokud jde o jakoukoliv situaci, která do toho dne zanikla. Částka 2 Sbírka xáfconfl g. 13/1938 Strana 48 článek 29 OžaiBäií rczitah siniuv fokud lis smlouvy nevyplývá nebo není jinak ij-.ivný jiný úmysl, zavazuje smlouva každou smluvní stranu pro celé jej! území. Článek 30 ?■;■*>.'• V. r>* ?ís sí>b8 uzavřených smluv, ktsré se týkají téhož předmětu 1. S výjimkou ustanovení článku 103 Charty Organizace spojených návodu upravují se práva a f.á"a:-.ky států, která jsou stranami po sobě uzavřených smluv týkajících se téhož předmětu, po-4-a následujících odstavců. 2. Stanoví-11 smlouva, že je podřízena smlouvá žřtvéjší nebo pozdější, nebe že nemá být považována za neslučitelnou s touto druhou smlouvou, sají ustanoven! této druhé smlouvy přednost. 3. Jsou-11 všechny smluvní strany dřívější smlouvy též stranami smlouvy pozdější, aniž podle Stánku 59 dřívější smlouva zanikla nebo její prohánění bylo přerušeno, provádí se dřívější smlouva pouze v tom rozsahu, v jakém jsou Její ustano-?enl slučitelná s ustanoveními smlouvy pozdější. 4. Nejsou-11 všechny smluvní strany pozdější wnlouvy stranami smlouvy dřívější, platí, že ve vztazích «j mezi státy, které jsou stranami obou smluv, se postupuje podle pravidla uvedeného v odstavci 3; h\ mezi státem, který je stranou obou smluv, a státem, který je stranojLpouze Jedné z nich, Jsou jejich víí jemná práve a závazky upraveny smlouvou, Jejímiž stranami jsou oba státy. 5. Odstavec 4 se nevztahuje na článek 41, na jakoukoliv o-tázku zániku smlouvy nebo přerušení jejího provádění podle článku 00 nebo na Jakoukoliv otázku odpovědnosti státu, která může pro stát vzniknout z uzavření nebo provádění smlouvy, jejíž ustanovení nejsou slučitelná s jeho závazky vůči jinému státu podle jiné smlouvy. Oddíl 3: Výklad smluv Článek 31 Obecné pravidlo výkladu 1. Smlouva musí být vykládána v dobrá vífe, *' souladu s obvyklým významem, který Je dáván rýrazum ve smlouvě v Jejích celkové souvislosti, 3 rovněž s přihlédnutím k předmětu • účelu smlouvy. 2. Pro účely výkladu smlouvy se kromě textu, včetně preambula a příloh, celkovou souvislostí rozumí: a) každá dohoda vztahující se ke smlouvě,, k níž došlo mezi všemi stranami v souvislosti sruzavřením smlouvy; b j každá listina vyhotovená Jednou nebo více •tranami v souvislosti s uzavřením smlouvy a přijatá ostatními stranami Jakožto listina vztahující se ks smlouvě. S. Spolu s celkovou souvislosti buda brán ■řfitEl: a) na každou pozdější dohodu, týkající se výkladu smlouvy nebo prová.lěni jejích ustanovení, k níž došlo mezi sirénami: b) na Jakoukoliv pozdější praxi při prováděcí smlouvy, která založila dohodu síran, týkající se jejího výkladu; cj na každé príslušné pravidlo mezinárodního práva použitelné ve vztazích mezi stranami. 4. Výraz bude chápán ve zv!,1ša)>'m smyslu, potvrdí-li se, že to bylo úmyslem síran. C l á n e k 3 2 Doplnkové prostředky výk'artu Doplňkových prostředků výkladu, včetně přípravných materiálu na smlouvě a okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, lze použít buď pro potvrzení významu, který vyplývá z použití článku 31, nebo pro určení významu, když výklad provedený podle článku 31: a] bud ponechává význam nejednoznačným nebo nejasným; nebo b) vede k výsledku, který je zřejmě protismyslný nebo nerozumný. Článek 33 Výklad smluv, jejichž původní vyhotovení je ve dvou nebo více jazycích 1. Byla-11 smlouva původně vyhotovena ve dvou nebo více jazycích, má její text stejnou platnost v každém z těchto jazyků, pokud smlouva nestanoví nebo se strany nedohodnou, že v případě rozdílností je rozhodující určitý text. 2. Znění smlouvy v jiném jazyce, než v jednom z těch, v němž byl text původně vyhotoven, bude považováno za původní text jen v případě, Že to stanoví smlouva nebo se strany na tom dohodly. 3. Předpokládá se, že výrazy použité ve smlouvě mají v každém z původních textů stejný vymam. 4. Dojde-ll při porovnání původních textů k rozdílnostem ve významu, které nemohou být odstraněny použitím článků 31 a 32, přijme se, a výjimkou případu, kdy určitý text je podle odstavce 1 rozhodující, ten význam, který se zřetelem k předmětu a účelu smlouvy tyio texty nejlépe sbližuje. Oddíl 4: Smlouvy a třetí státy C 1 á n e k 3 4 Obarné pravidlo týkající sa třetích států Se smlouvy nevznikají ani závazky ani práva třetímu státu bez jeho souhlasu. Strana 50 Článek 35 Smlouvy stanovící závazky třetím státům Třetímu státu vznikne závazek z ustanoveni smlouvy, jestliže strany této smlouvy mají v úmyslu tímto ustanovením vytvořit závazek a Jestliže třetí stát tento závazek výslovně přijme písemnou formou. Článek 36 Smlouvy stanovící práva třetím státům 1. Třetímu státu vznikne právo z ustanovení smlouvy, jestliže strany této smlouvy mají v úmyslu tímto ustanovením poskytnout toto právo bud třetímu státu nebo skupině států, k níž náleží, nebo všem státům a jestliže s tím třetí stát souhlasí. Jeho souhlas se předpokládá, pokud není důkaz o opaku, ledaže by smlouva stanovila Jinak. 2. Při výkonu práva podle odstavce 1 musí stát zachovávat podmínky stanoveno ve smlouvš nebo vzniklé v souladu s ní. Článek 37 Zrušení nebo změna závazků nebo práv třetích států 1. Vzníkl-li třetímu státu závazek podle Článku 35, může být tento závazek zrušen nebo zm8-něn pouze se souhlasem smluvních stran a třetího státu, ledaže dohodou mezi nimi bylo stanoveno Jinak. 2. Vzniklo-11 třetímu státu právo podle článku 36, nemůže být toto právo stranami zrušeno nebo změněno, jestliže bylo stanoveno, že toto právo nemůže být zrušeno nebo změněno bez souhlasu třetího státu. Článek 38 Ustanovení smlouvy, která se stávají závaznými pro třetí státy v důsledku vzniku mezinárodního obyčeje Žádné ustanovení článků 34 až 37 nebrání tomu, aby se jakékoliv ustanovení smlouvy stalo závazným pro třetí stát jako obyčejové pravidlo mezinárodního práva, uznané za takové pravidlo. Č A S T IV ZMĚNA A ÚPRAVA SMLUV Článek 39 Obecné pravidlo o zmenř smluv Smlouva může být zmčněna dohodou mezi stranami. Na takovou dohodu sa vztahují pravidla uveoená v části II., ledaže by smlouva stanovila Jinak. Článek 40 Zračná níJiohMlr&íSiiých »:"''uv 1. Pokud smlouvě nestanoví Jinak, řídí sa tiíiír-fj ;.;nohcstr«uinfch smluv podle následujících Od3lh > v, ll Částka 2 2. jakýkoliv návrh na zmenu nmobosu-anné smlouvy ve vztazích mezi všemi stranami nvisí být oznámen .všem smluvním státům, z nichž k-aždt má právo se podílet: a) na rozhodování o postúpi; pří proJeanávár.S tohoto návrhu, b) na jednání a na uzavření jakákoliv dohodv o změně smlouvy. 3. Každý stát, který je oprávněn stár ss smluvní stranou, může se rovněž stát stranou smlouvy, v níž byly provedeny změny 4. Dohoda o změnS nezaväzuje stát, který jejíž stranou smlouvy a který se nestal stranou trs-to dohody; ve vztahu k němu se použije článku 3C odstavce 4 písmeno b). 5. Každý stát, který se stane stranou smlouvy poté, kdy vstoupila v platnost dohoda o její zručně, bude, pokud nevyjádřil Jiný úmysl, považován: a) Jak za stranu smlouvy, v níž byly proveden> změny, tak b) za stranu původní smlouvy ve vztahu ke každé straně smlouvy, která není vázána dano dou o její změně. Článek 41 Dohody pozměňující mnohostranné smlouvy v» vztazích mezi některými stranami 1. Dvě nebo více stran Jedné mnohostranné smlouvy mohou uzavřít dohodu pozměňující smlouvu pouze ve svých vzájemných vztazích. Jestliže: a) smlouva připouští možnost takové zrněny; b) smlouva takovou změnu nezakazuje a zmSnc i) není na újmu ani výkonu práv plynou'íc;-, ze smlouvy druhým stranám, ani m. ujmi plnění jejich závazků; a 11) nedotýká se ustanovení, jehož zmôna ta neslučitelná s řádným plněním předmitu a účelu smlouvy Jako celku. 2. Pokud v případě podle odstavce 1 pism &) smlouva nestanoví Jinak, příslušné stratí) suuei oznámit ostatním stranám svůj úmysl uzavřít dohodu a informovat je o úpravách smlouvy, se kře rýml se v dohodě počítá. C Ä S T V NEPLATNOST, ZÁNIK A PRERUŠENÍ PROVÁDĚNI SMLUV Oddíl 1: Všeobecná ustanovení Článek 42 Platnost a trváni platnosti smluv 1. Platnost smlouvy nebo souhlasu státu s tím, 2e nu-íe vázán smlouvou, molou být popírány jen podle této úmluvy. Sbírka zákonů C. 15/1938 Částka 2 2. Zánik smlouvy, jej! výpověď nebo odstoupeni některé strany od smlouvy se mohou uskutečnit pouze na základě ustanovení smlouvy nebo této úmluvy, Steine pravidlo platí pro přerušení provádění smlouvy. článek 43 Závazky vložené mezinárodním právem nezávisle aa smlouvě Neplatnost, zánik nebo výpověď smlouvy, odstoupení jedné ze stran od smlouvy nebo přerušení jejího provádění, vyplývají-il z provádění té-ío úmluvy nebo z ustanovení smlouvy, nijak neovlivňují povinnost státu plnit závazky ve smlouvě obsaženo, které mu ukládá mezinárodní právo ne-sávlsle na smlouva. Článek 44 Dělitelnost ustanovení smlouvy 1. Právo strany stanovené smlouvou nebo vyplývající z článku 56 vypovědět smlouvu, odstoupit od ní nebo přerušit její provádění, může být uplatněno jen se zřetelem ke smlouvo jako celku, □okud smlouva nestanoví jinak nebo pokud se -strany nedohodly Jinak. 2. Důvodu neplatnosti nebo zániku smlouvy, ísdstoupenl od smlouvy nebo přerušení jejího provádění uznaného touto úmluvou Je možno dovolávat se jen se zřetelem ke smlouvo Jako celku ? výjimkou případů uvedených v následujících odstavcích nebo v článku 80. 3. Týká-li se důvod Jen určitých ustanoveni, íse se ho dovolávat pouze tehdy, pokud Jde o tato -ustanovení, Jestliže: a) tato ustanovení lze oddělit od zbývající část! smlouvy, pokud jde o Jejích provádění; • b J ze smlouvy vyplývá nebo Je Jinak potvrzeno, íe přijetí těchto ustanovení nebylo pro druhou stranu nebo pro jiné smluvní strany podstatným základem Jejich souhlasu k tomu, aby byly vázány smlouvou Jako celkem; a c) není nespravedlivé pokračovat v provádění zbývající části smlouvy. 4. v případech, na něž se vztahují články 49 * 50, může stát, který má právo dovolávat se podvodu nebo podplácení, tak učinit bud pokud Jde a smlouvu Jako celek, nebo, v případě uvedeném v odstavci 3, pouze pokud jde g její určitá ustanovení. 5. V případech, na nS2 se vztahují články 51, 32 a 53, není dělitelnost ustanovení smlouvy přípustná. článek 45 Ztráta práva dovolávat se důvodu neplatnosti smlouvy nebo Jejího sániku, odstoupeni od ní nebo přerušení jejího provádění Stát se již nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy nebo Jejího láníku, odstoupení od ní ne- bo přerušení Jejího prováděn! podle článků 48 ni 50 nebo článků 60 a 82, jestliže poié, co se do-svědal o skutečnostech: aj buď výslovně souhlasil s tím, že podle okolnost! smlouva je buď platná, nebo zůstává » platnosti, anebo že se bude pokračovat v jejím provádění; nebo bj musí se. z jeho chování usoudit, že mlčky souhlasil s tím, že podle okolností smlouva je buď platná, nebo zůstává v platnosti, anebo la se bude pokračovat v jejím provádění. Oddíl 2: Neplatnost smluv článek 46 Ustanoveni vnitrostátního práva o oprávnění uzavírat smlouvy 1. Skutečností, že při vyjádření souhlasu státu s tím, že bude vázán smlouvou, došlo k poru-äení některého z ustanovení jeho vnitrostátního práva týkajícího se oprávnění uzavírat smlouvy, se stát nemůže dovolávat jako důvodu pro zrušeni svého souhlasu, ledaže toto porušení bylo zjevné a týká se zvlášť důležitého pravidla jeho vnitrostátního práva. 2. Porušení je zjevné, jestliže Je objektivně zřejmé kterémukoliv státu postupujícímu v této věci podle obvyklé praxe a v dobré víře. Článek 47 ZvláStnl omezení zmocnění vyjádřit souhlas státu Bylo-11 zmocnění zástupce vyjádřit souhlas státu s tím, že bude vázán určitou smlouvou, podmíněno zvláštním omezením, pak skutečnosti, že sástupce nevzal zřetel na takové omezení, se nelze dovolávat Jako důvodu pro zrušení vyjádřeného souhlasu, ledaže toto omezení bylo oznámeno ostatním státům účastnícím se Jednání před vyjádřením tohoto souhlasu. článek 46 Omyl 1. Stát se může dovolávat omylu ve smlouvě Jako důvodu pro zrušení svého souhlasu s tím, že bude vázán smlouvou, jestliže se omyl týká skutečností nebo situace, jejichž existenci tento stát předpokládal v době uzavření smlouvy a které byly podstatným základem souhlasu tohoto státu s tím. že bude vázán smlouvou. 2. Odstavce 1 se nepoužije, Jestliže zmíněný stát přispěl svým chováním k toiimto omylu nebo jestliže vzhledem k okolnostem mohl tento stát možnost omylu předpokládat 3. Omyl týkající se pouze znéní textu smlouvy se nedotýká platnosti Miilo-.vy; v tomto případe se použije článku 79. Strana 52 Sbírka zákonu č. 15/1988 Částka 2 Článek 49 Podvod Uzavřel-li stát smlouvu pod vlivem podvodného Jednání jiného státu, který se účastnil jednání, může se dovolávat podvodu jako důvodu pro zrušení svého souhlasu s tím, že bude vázán smlouvou. Článek 50 Podplacení zástupce státu Bylo-li vyjádření souhlasu státu s tím, Ze bude vázán smlouvou, dosaženo přímým nebo nepřímým podplacením jeho zástupce, jehož se dopustil druhý stát účastnící se jednání, může se stát dovolávat tohoto podplacení jako důvodu pro zrušení svého souhlasu s tím, že bude vázán smlouvou. Článek 51 Donucení zástupce státu Souhlas státu s tím, že bude vázán smlouvou, jehož bylo dosaženo donucením zástupce státu činy nebo hrozbami, je bez Jakéhokoliv právního účinku. Článek 52 Donucení státu hrozbou síly nebo použitím síly Každá smlouva, Jejíhož uzavření bylo dosaženo hrozbou síly nebo použitím síly za porušení zásad mezinárodního práva vtělených do Charty Organizace spojených národů, je nulitnl. C 1 ô n e k 5 3 Smlouvy, které jsou v rozporu s imperativní normou obecného mezinárodního práva (ius cogens) Každá smlouva, která v dobš svého uzavřeni Je v rozporu s Imperativní normou obecného mezinárodního práva, je nulitní. Pro účely této úmluvy je imperativní normou obecného mezinárodního práva norma přijatá a uznaná mezinárodním společenstvím států jako celkem za normu, od níí není dovoleno se odchýlit a která může být změněna pouze novou normou obecného mezinárodního práva stejné povahy. Oddíl 3: Zánik smluv a přerušení jejich provádění Článek 54 Zánik smlouvy nebo odstoupení od ní na základfi ustanovení smlouvy nebo se souhlasem stran Zánik smlouvy nebo odstoupení některé strany od ní může nastat: a) v souladu s ustanovením smlouvy; nebo b] kdykoliv se souhlasem všech stran po porada s osidtními smluvními státy. Článek 55 Zmenšeni počtu stran mnohostranné smlouvy pod počet nutný pro její vstup v platnost Pokud smlouva nestanoví jinak, mnohostranná smlouva nezanikne pouze z toho důvodu, že počet stran klesl pod počet potřebný pro Její vstup v platnost. Článek 56 Výpověď nebo odstoupení od smlouvy, která neobsahuje ustanovení o zániku, výpovědí nebo odstoupení 1. Smlouvu, která neobsahuje ustanovení o svém zániku a která nepředvídá, že může být vypovězena nebo že od ní může být odstoupeno, není možno vypovědět nebo od ní odstoupit, ledaže: a) Je potvrzeno, že bylo úmyslem stran připustit možnost výpovědi nebo odstoupení; nebo b) právo smlouvu vypovědět nebo od ní odstoupit lze vyvodit z povahy smlouvy. 2. Strana musí oznámit nejméně dvanáct měsíců předem svůj úmysl smlouvu vypovědět nebo od ní odstoupit v souladu s ustanoveními odstavce 1. Článek 57 Přerušení provádění smlouvy podle jejich ustanovení nebo se souhlasem stran Provádění smlouvy ve vztahu ke všem stranám nebo k určité straně může být přerušeno: a) v souladu s ustanoveními smlouvy; nebo b) kdykoliv se souhlasem všech smluvních stran po poradě s druhými smluvními státy. Článek 58 Přerušení provádění mnohostranné smlouvy dohodou pouze mezi některými stranami 1. Dvě nebo více stran mnohostranné smlouvy mohou uzavřít dohodu o tom, že dočasně a pouze ve vzájemných vztazích přeruší provádění ustanovení smlouvy, jestliže: a) smlouva připouští možnost takového přerušení; b) takové přerušení není smlouvou zakázáno a za podmínky, že přerušení 1) není na újmu ani výkonu práv, která ze smlouvy vyplývají pro druhé strany, ani plnění jejich závazků; ii) není neslučitelné s předmětem a účelem smlouvy. 2. Pokud v případě podle odstavce 1 písmeno a) smlouva nestanoví jinak, příslušné strany musí oznámit druhým stranám svůj úmysl uzavřít takovou dohodu a uvést ta ustanovení smlouvy, jejichí provádění hodlají přerušit. Částka 2 Článek 59 Zánik smlouvy nebo přerušení jejího provádění v důsledku uzavření pozdější smlouvy 1. Smlouva se považuje za zaniklou, jestliže všechny její strany uzavřou pozdější smlouvu o témž předmětu a: a J z pozdější smlouvy vyplývá nebo je jinak potvrzeno, že úmyslem stran bylo upravit daný předmět touto smlouvou; nebo b] ustanovení pozdější smlouvy jsou natolik neslučitelná s ustanoveními smlouvy dřívější, že není možné provádět obě smlouvy současno. 2. Provádění dřívější smlouvy se považuje pouze za přerušení, jestliže to vyplývá z pozdější smlouvy, nebo je-li Jinak potvrzeno, že to bylo úmyslem stran. Článek 60 Zánik smlouvy nebo přerušení Jejího provádění v důsledku jejího porušení 1. Podstatné porušení dvoustranné smlouvy. Sednou ze stran opravňuje druhou stranu, aby se dovolávala porušení jako důvodu pro zánik smlouvy nebo pro přerušení jejího provádění zcela nebo zčásti. 2. Podstatné porušení mnohostranné smlouvy Jednou ze stran opravňuje: &) druhé strany přerušit jednomyslnou dohodou provádění smlouvy zcela nebo zčásti nebo Ji ukončit I) bud ve vztazích mezi nimi a státem, který smlouvu porušil; II) nebo mezí všemi stranami; b) stranu zvlášť dotčenou porušením, aby se dovolávala porušení jako důvodu pro přerušení provádění smlouvy zcela nebo zčásti ve vztazích mezi ní a státem, který smlouvu porušil; t) kteroukoliv stranu, kromě státu, který smlouvu porušil, aby se dovolávala porušení jako důvodu pro přerušení provádění smlouvy zce-1-3 nebo zčásti, pokud jde o ni samu, jestliže smlouva je takové povahy, že podstatná poru-ôe:ií fejíi'íi ustanovení jednou šíranou zásadně moro postavení každé strany, pokud jde o dal-ií plnění jejích závazků vyplývajících ze smlouvy. 3. Pro iičuly to.no to článku podstatné porušení rrůruvy sno/Vvá-. •a) v sakovém odmítnutí smlouvy, Jaké tato úmluva ne«o\'o''jif nebo ;■; v porušení us'.-wovent, kieré je podstatné pro plivV;! pi'..,i.:::■•'-.» h účelu ymlouvy. ';. :'h.-.!í.L\oz* <-.e nedotýkají žádného ' .'-.'íjní sjníov.v" použitelného v případr jejího í;. O '-ui■.•;(•; i .■; * dUotýksjí usuiKOvení Strana 53 o ochrano lidské osobnosti, která Jsou obsažena ve smlouvách humanitní povahy, zvláště ne ustanovení zakazujících Jakékoliv represálie vůči osobám chráněným takovými smlouvami. Článek 61 Dodatečná nemožnost plnění 1. Strana se může dovolávat nemožnosti plnění smlouvy jako důvodu pro její zánik nebo pro odstoupení od ní, jestliže tato nemožnost vyplývá z trvalé ztráty nebo zničení předmětu nezbytného pro provádění smlouvy. Je-li nemožnost dočasná, je možno se jí dovolávat pouze Jako důvodu pro přerušení provádění smlouvy. 2. Nemožnosti plnění se nemůže strana dovolávat Jako důvodu pro zánik smlouvy, odstoupení od ní nebo přerušení jejího provádění, Jestliže tato nemožnost plnění vznikla v důsledku toho, že strana poruší bud závazek plynoucí ze smlouvy nebo Jiný mezinárodní závazek, který převzala vůči kterékoliv druhé straně smlouvy. Článek 62 Podstatná změna poměrů 1. Podstatné změny poměrů, která nastala se zřetelem na poměry existující v době uzavření smlouvy a která předtím nebyla stranami předvídána, se nelze dovolávat jako důvodu pro zánik smlouvy nebo pro odstoupení od ní, ledaže: a) existence těchto poměrů tvořila podstatný základ souhlasu stran s tím, že budou vázány smlouvou, a b) tato změna zásadně mění rozsah závazků, které mají být podle smlouvy ještě plněny. 2. Podstatné změny poměrů se nelze dovolávat Jako důvodu pro zánik smlouvy nebo pro odstoupení od ní, jestliže: a) jde o smlouvu, která stanoví státní hranice; nebo b) podstatná změna je důsledkem toho, že strana, která se jí dovolává, porušila buď záva-lek plynoucí ze smlouvy nebo jakýkoliv jiný mezinárodní závazek, který převzala vůči kterékoliv druhé straně smlouvy. 3. Jestliže se strana podle předchozích odstavců může dovolávat podstatné změny poměrů jako důvodu pro zánik smlouvy nebo pro odstoupení od ní, může se rovnčž dovolávat této změny jako důvodu pro přerušení provádění smlouvy. Článek 63 Preľ'^sn! ■5>n!f!w»15eľ.'ýoh noho feimza?áŕních RiyV.ů Přerušení diplomatických rtobo kenzwlÄ/ních »tyků mezí strními smlouvy twniá vliv pr.lvnf vstali/, k'O'-á vi smlouvy vznikly, s vyji u!<ť*'-i Vúcti Sbírka zákonů C. f 5/1988 Strana 54 Sbírka zákonů 8. f 5/1988 Částka 2 případů, kdy trvání diplomatických nebo konzulárních styků J8 nezbytné k provádění smlouvy. Článek 84 Vznik nové imperativní normy obecného mezinárodního práva (ius cogens) Vznikne-11 nová imperativní norma obecného mezinárodního práva, každá smlouva, která Ja v rozporu s touto normou, se stane neplatnou a zanikne. Oddíl 4: Řízeni Článek 65 Řízení o neplatnosti smlouvy, o Jejím zániku, o odstoupení od smlouvy, nebo o přerušení jejího provádění 1. Strana, která se na základě ustanovení této úmluvy dovolává bud vady ve svém souhlasu být vázána smlouvou, nebo důvodu pro popření platnosti smlouvy, a to pro její zánik, pro odstoupení od ní nebo pro přerušení jejího provádění, musl svůj požadavek oznámit ostatním stranám. V oznámení musí být uvedeno zamýšlené opatření, pokud jde o smlouvu, a jeho odůvodnění. 2. Jestliže po uplynutí lhůty, která, s výjimkou případů zvláštní naléhavosti, nemá být kratší než tři měsíce ode dne obdržení oznámení, žádná strana nevznese námitku, může strana, která uěinlla oznámení, provést zamýšlené opatření způsobem uvedeným v článku 67. 3. Jestliže však některá z ostatních stran vznesla námitku, jsou strany povinny hledat řešení prostředky uvedenými v článku 33 Charty Organizace spojených národů. 4. Nic v předchozích odstavcích se nedotýká práv nebo závazků stran vyplývajících z ustanovení o řešení sporů, která jsou mezi nimi v platností. 5. Skutečnost, že některý stát nezaslal oznámení předepsané v odstavci 1, nebrání tomuto státu zaslat toto oznámení jako odpověd druhé straně, která požaduje plnění smlouvy nebo která s<* dovolává jejího porušení; tím není dotčeno ustanovení článku 45. Článek 68 Soudní, rozhodci a smírčí řízen! Jestliže v průběhu dvanácti měsíců následujících po dní, kdy byla vznesena námitka, nebylo dosaženo řešení v souladu s článkem 85 odstavec 3, bude se postupovat takto: a j každá strana sporu týkajícího se použití nebo výkladu článku 53 nebo 64 může spor předložit písemným podáním k rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru, ledaže se strany společně dohodly předložit spor rozhodčím; b) každá strana sporu týkajícího se použití nebo výkladu jakéhokoliv Jiného článku v části V této úmluvy může zahájit řízení uvedené v příloze k této úmluvo tím, že o to požádá generálního tajemníka Organizaci spojených národů. Článek 67 Listiny o prohlášeni smlouvy za neplatnou, ze zaniklou, o odstoupení od smlouvy nebo o přerušení jejího prováděni 1. Oznámení podle článku 85 odstave* 1 musl být učiněno písemně. 2. Jakýkoliv úkon prohlašující smlouvu za neplatnou nebo za zaniklou nebo úkon, Jímž se oé smlouvy odstupuje nebo se přerušuje Jejl provi dění na základě ustanoveni smlouvy nebo na zá kládě článku 65 odstavců 2 nebo 3 musl být uč! něn ve formě listiny, která se zasílá ostatním stranám. Jestliže listina není podepsána hlavou státu, předsedou vlády nebo ministrem zahraničních věci, může být od zástupce státu, který činí oznámeni, požadováno předložení plná moci. C 1 á n e k 6 8 Odvolání oznámení a listin uvedených v Článcích 85 a 87 Oznámení nebo listina uvedené v Článcích 8S a 87 mohou být odvolány kdykoliv před tím, nef vstoupí v platnost Oddíl 5: Následky neplatnosti smlouvy, Jejího zániku nebo přerušení jejího prováděni C 1 á n e k 6 9 Následky neplatnosti smlouvy „ 1. Smlouva, Jejíž neplatnost Je zjištěna podls této úmluvy, je neplatná. Ustanovení neplatní smlouvy nemají žádnou právní sílu. 2. Jestliže však na základě takové smlouvy byly provedeny nějaké úkony, pak: a) každé strana může žádat od kterékoliv druh** strany, aby pokud možno vytvořila v Jejich vzájemných vztazích stav, který by existoval, kdyby nedošlo k těmto úkonům; b) úkony provedeno v dobré víře před tím, nal došlo k dovolání sa neplatnosti, nestávají *• protiprávními pouze proto, že smlouva ja neplatná. 3 V případech, na něž ss vztahují články 43, 50, 51 a 52, se nepoužije odstavce 2 vůči straní, která ja odpovědná za podvod, podplacení ne ba donucení. 4. V případech, kdy souhlas určitého stára s tím, že bude vázán mnohostrannou smlouvou, J# neplatný, použije se ve vztazích mezi tímto státem a stranami smlouvy výš a uvedených pravidel. částka 2 Sbírka zákonu C. 15'1988 Strana 55 Článek 7 0 Následky zániku smlouvy 1. Pokud smlouva nestanoví Jinak nebo se strany nedohodnou Jinak, zánik smlouvy podle jetích ustanovení neho v souladu a touto úmluvou: a] zproštuje strany povinnosti pokračovat v plnění smlouvy; b) se nedotýká žádného práva, závazku nebo právního postavení stran, které vznikly při provádění smlouvy do Jejího skončení. 2. Vypovf-11 stát mnohostrannou smlouvu nebo od ní odstoupí, použije se odstavce 1 ve vztazích mezi tímto státem a každou z ostatních smluvních stran ode dne, kdy výpověd nebo odstoupení nabyly účinností. ■ článek 71 Né*!edky neplatnosti smlouvy, která je v rozporu s imperativní normou obecného mezinárodního práva 1. Je-li smlouva neplatná podle článku 53, mají strany povinnost: a j vyloučit co možno nejvíce následky každého úkonu, k němuž došlo na základě ustanovení, které je v rozporu s imperativní normou obecného mezinárodního práva; a b) uvést své vzájemné vztahy v soulad s Imperativní normou obecného mezinárodního práva. 2. Stane-11 se smlouva neplatnou a zaníkne-11 podle článku 64, zánik smlouvy: a) zprošfuje strany od povinnosti pokračovat v plnění smlouvy; D) se nedotýká žádného práva, závazku nebo právního postavení stran vzniklých při pro-:•:'•!Ľ smlouvy před jejím zánikem; tato práva, závazky nebo situace mohou však být nadále zachovány pouze tehdy, pokud Jejich zachování samo o sobě není v rozporu s novou imperativní normou obecného mezinárodního p) Sva. C 1 á n e k 7 2 Následky proruäenl provádění smlouvy 1. Pokud smlouva nestanoví jinak nebo se strany nedohodly Jinak, přerušení provádění smlouvy podle jejích ustanovení nebo podle této ámluvy: a) zproäťuje strany, mezi nimiž Je provádění smlouvy přerušeno, závazku plnit smlouvu ve svých vzájemných vztazích po dobu přerušení; b) nedotýká se Jinak právních vztahů vzniklých ze smlouvy mezi stranami. 2. Po dobu přerušen! provádění se musí strany zdržet veškerého Jednání, které by mohlo zabránit opětovnému provádění smlouvy. C A S T VI ROZNA USTANOVENI článek 73 Sukcese států, odpovědnost státu nebo vznik válečného stavu Ustanovení této úmluvy se nebudou dotýkat žádná otázky, která v souvislosti se smlouvou může vzniknout ze sukcese států, z mezinárodní odpovědnosti státu nebo ze vzniku válečného stavu mezi státy. C 1 á n e k 7 4 Diplomatická nebo konzulární styky a uzavírání smluv Přerušení diplomatických nebo konzulárních styků nebo neexistence těchto styků mezí dvěma nebo více státy nebrání uzavírání smluv mezi těmito státy. Uzavření smlouvy nemá samo o sobě vliv na stav v oblastí diplomatických nebo konzulárních styků. článek 75 Případ útočného státu Ustanovení této úmluvy nemají vliv na závazky vztahující se ke smlouvě, které mohou útočnému státu vzniknout v důsledku opatření provedených podle Charty Organizace spojených národů vzhledem k agresi, jíž se tento stát dopustil. ČÁST VII DEPOZITÁŘI, OZNÁMENI, OPRAVY A REGISTRACE Článek 76 Depozitáři smluv 1. Depozitáře smlouvy mohou určit státy, které se zúčastnily jednání, buď přímo ve smlouvě nebo jakýmkoli Jiným způsobem. Depozitářem může být jeden nebo více států, mezinárodní organizace nebo nejvyšší správní úředník takové organizace. 2. Funkce depozitáře smlouvy mají mezinárodní povahu a depozitář musí při výkonu svých funkcí Jednat nestranně. Tuto povinnost nesmí ovlivnit zejména skutečnost, že smlouva mezi některými ze stran nevstoupila v platnost, nebo vznikne-11 mezi některým státem a depozitářem rozpor týkající se výkonu funkcí depozitáře. Článek 77 Funkce depozitářů 1. Pokud smlouva nestanoví jinak nebo smluvní státy se nedohodly jinak, funkce dep. .Máře spočívá zejména: Strana 58 Sbírka zákonů B. f5;1988 Částka 3 a) v úschove původního textu smlouvy a plných mocí, které mu byly předány; b) v pořizování ověřených opisů shodných s původním textem a všech dalších textů smlouvy v jiných jazycích, které mohou být podia smlouvy požadovány, a v jejich zasílání smluvním stranám a státům, které mají způsobilost stát se stranami smlouvy; c) v přijímání podpisů smlouvy, v přijímán! a v uschovávání všech listin, oznámení a sdělení vztahujících se ke smlouvě; d) v zjišťování, zda podpis, listina, oznámení nebo sdělen týkajfcí se smlouvy jsou v dob~l a náležíte forma a v upozornění příslušného státu v případě potřeby; e) v informování smluvních stran a států, které jsou oprávněny stát se stranami smlouvy, o listinách, oznámeních a sděleních týkají- ■ cích se smlouvy; f j v Informování států, které jsou oprávněny stát se stranami smlouvy, o datu, kdy byl přijat nebo uložen potřebný počet podpisů, ratl-fikačních listin, listin o přijetí, schválení .nebo přístupu, vyžadovaný pro vstup smlouvy v platnost; g) v registraci smlouvy u sekretariátu Organizace spojených národů; h) v plnění funkcí uvedených v jiných ustanoveních této úmluvy. 2. Vznikne-li rozpor mezi některým státem a depozitářem o výkonu jeho funkcí, depozitář musí upozornit na tuto záležitost signatářsko státy, smluvní státy a příslušný orgán mezinárodni organizace, Jestliže se jí věc týká. Článek 78 Oznámení a sdělení S výjimkou případů, kdy smlouva nebo tato úmluva stanoví jinak, oznámení nebo sdělení, které má být učiněno kterýmkoliv státem podle této úmluvy: a) se předává buď přímo státům, není-11 depozitář, nebo depozitáři; b) Je považováno ze podané příslušným státem okamžikem jeho přijetí státem, jemuž bylo určeno, popřípadě okamžikem jeho přijetí depozitářem; c j Jedl předáno depozitáři, považuje se za přijaté státem, Jemuž je určeno, okamžikem, kdy tento sřát byl informován depozitářem v souladu s článkem 77 odstavec 1 písmeno e). Článek 79 Oprava chyb v texioiih no ba ověřených opisech STilUV 1. Jestliže po stanovení autentického textu smlouvy se signatářské a smluvní státy společné shodly, že v textu ]• chyba, bude tato chyba, Jestliže tyto státy nerozhodly o Jiném způsobu opravy, opravena: a) provedením přísluSné opravy textu a Jejím parafovaním náležité zmocněnými představiteli; b) vyhotovením listiny nebo výměnou listin obsahujících dohodnutou opravu textu; c) vyhotovením opraveného textu celé smlouvy týmž postupem Jako při vyhotovení původníh* textu. 2. Jde-li o smlouvu, pro níž byl určen depozitář, uvědomí tento depozitář signatářské státy e smluvní státy o chyba a o návrhu na její oprava s uvedením přiměřené lhůty, v níž může být proti, navržené opravě vznesena námitka, jestliže de skončení této lhůty: a j nebyla vznesena žádná námitka, dopozlrfcř v provede a parafuje opravu v textu, vyhotoví protokol o opravě textu a zašle jeho opisy smluvním stranám a státům, které jsou oprávněny stát se stranami smlouvy; b) byla vznesena námitka, depozitář oznámí námitku signatářským a smluvním státům.. 3. Pravidla uvedená v odstavci la 2 so použijí rovněž v těch případech, byl-U text autenticky vyhotoven ve dvou nebo více původních jazycích a objeví-li se mez! různými texty rozdíl, který musí být opraven po dohodě signatářských S smluvních států. 4. Opravený text nahrazuje od počátku vadný text, ledaže signatářské státy a smluvní státy rozhodly jinak. 5. Oprava textu smlouvy, která byla zaregia-trována, ss oznámí sekretariátu Organizace spojených národů. 6. Zjistí-li se chyba v ověřeném opisu smlouvy, depozitář vyhotoví protokol o opravě a zaále Jeho opisy signatářským a smluvním státům. Článek 80 Registrace a publikace smluv 1. Smlouvy se zasílají po svém vstupu v platnost sekretariátu Organizace spojených národe podle okolností k registraci nebo k zařazení a tá písu do rejstříku, Jakož i k publikaci. ž. Funkce depozitáře zahrnuje zmocnění vykonávat úkony podle předchozího odstavca. C a S T VIII ZÁVEP.ECNA ustanovení Článek 81 Podpis Tato úmluva bude otevřena k podpisu všem státům, která jsou členy Organizace spojených Částka 2 Sbírka tákonft 6. f 5/1988 r«4rodů nebo některé odborné organizace nebo Mezinárodní agentury pro atomovou energii, nebo 5*ou stranami Statuta Mezinárodního soudního ívora a kterémukoliv jinému státu, který bude vyzván Valiifm shrcrru:Ždňnira' Organizace spojených národů, aby stal stranou ániiuvy, a to do 30. listopadu 1969 u ipolkového ministerstva zahraničních věci Rakouské republiky a poté do SO. dubna 1970 r sídle Organizace spojených národů v New Yorku. Článek 8 2 ítatlfikara Tato Omluva podléhá ratifikaci. Ratifikační Ksttny budou uloženy u generálního tajemníka Or-.janiiaca apojaných národů, C 1 á n a k 83 Přístup Tato úmluva bude otevřena k přístupu každé-sú u státu, jenž náleží do některé * kategorií uvítaných v článku 81. Listiny o přístupu budou složeny u generálního íojemaíkc Organizace spo- žaných národů. Strana 37 C 1 á n s k B 4 Vstup v platnost 1. Tato omluva vstoupí v platnost třicátého dne po ani uložení třicáté páté ratifikační listiny aebo listiny o přístupu. 2. Pro každý stát, který úmluvu ratifikuje nebo k ní přistoupí po uložení třicáté p-ífó ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, vstoupí úmluva ? platnost třicátého dne po uloženi jeho ratlfikač-9í listiny nebo listiny o přístupu. článek E 5 Antenitcké texty Původní vyhotovení této úmluvy, jejíž anglický, čínský, francouzský, ruský a španělský text jsou stejně autentické, bude uloženo u generálního tajemníka Organizace spojených národů. Na důkaz toho podepsaní zmocněnci, kteří bylí řádně zmocněni svými vládami, tuto úmluvu podepsali. Dáno ve Vídni dne dvacátého třetího května foku tisícího devítistého šedesátého devátého. Strane 53 Sbírka zíkcnu 1 18'1388 Částka 3 příloh a 1. Generální tajemník Organizace spojených národů založí a vede seznam smírčích soudců z kvalifikovaných právníků. Za tím účelem se vyzývá každý stát. který je členem Organizace spojených národů nebo stranou této úmluvy, aby navrhl dva smírčí soudce, jejichž jména budou pojata do seznamu. Smírčí soudci, včetně tech, kteří mají nastoupit na případně uprázdněné místo, se určují ne období pěti let, které se může opakovat. Smírčí soudce, jehož obdob! skončí, bude pokračovat ve výkonu funkce, pro niž byl vybrán, podle následujícího odstavce. 2. Jestliže Je generálnímu tajemníkovi předložena žádost podle článku 66, generální tajemník předloží spor smírčí komisí zřízené takto: Stát nebo státy, které Jsou jednou ze sporných stran, Jmenují: a) Jednoho smírčího soudce, který Je občanem tohoto státu nebo jednoho z těchto států, vybraného bud z osob uvedených v seznamu podle odstavce 1 nebo z Jiných osob, a b) Jednoho smírčího soudce, který neni občanem tohoto státu nebo Jednoho z těchto států, vybraného z osob uvedených v seznamu. Stát nebo státy, které jsou druhou spornou stranou, jmenují dva smírčí soudce stejným způsobem. Čtyři smírčí soudci, které si strany vybraly, musí být jmenováni ve lhůtě šedesáti dnů ode dns, kdy generální tajemník obdržel žádost. Do Šedesáti dnů od posledního jmen^vAnl 1«!$-nují čtyři smírčí soudci pátého smírčího soi-'cí,, vybraného i osob uváděných v seznamu, kt«rý (ju-de předsedou. Feí'íiže Ke jmyno'.ání př-Mísedy neho x.hvxixh-ho z oátaliiíci! jíi/tírč-.'ch soiufců nedojdi v« iCiU^tt uvedených pro toto Jmenování, buds jmenováni provedeno generálním tajemníkem do šedesátí dnů po uplynutí příslušné lhůty. Generální tajemník může jmenovat předsedou biu? jednu z osob uvedených v seznamu, nebo některého k Clena Komise pro mezinárodní právo. Každá re lhůt v nichž má být provedeno jmenování, mftžs afi prodloužena dohodou sporných stran. Každé uprázdněné místo musí být obsazené týmž způsobem jako při původním jmenování. 3. Smírčí komise sama stanoví způsob řízeni Se souhlasem sporných stran může smírčí komis* požádat kteroukoliv smluvní stranu o sdělení jejího ústního nebo písemného stanoviska. Rozhodnut! a doporučení smírčí komise se přijímají většinou hlasů z Jejích pěti členů. 4. Smírčí komlss může upozornit sporné stře-ny na jakékoliv opatřen!, které může usnadnit přátelsko urovnání sporu. 5. Smírčí komise vyslechne strany, posoudí nároky a námitky a učiní stranám návrhy, aby jim pomohla dospät k přátelskému urovnání sporu. 8. Smírčí komise vypracuje zprávu do dvanáctí měsíců od svého ustanovení. Jej! zpráva s* ukládá u generálního tajemníka a zasílá sporným stranám. Zpráva komise, včetně závěrů o právních .skutečnostech a včetně právních úvah v ní obsažených, nezavazuje strany a má jen uovelm doporučeni předkládaných k posouzenu uiveifm za úrsi-íiu usnodnuní přátelského nrovttSnf sporu. 'i. Gŕ.ierfJní twjsjnník poskytuje smíří: kcai; ní rejstŕ'ktt liře: pro předplatné: SBCs Praho i, diet i. 18—705—11 — Poledovky na pf-ídplíliií, m irsjSaní odberu a na tmSae počtu odeaíra.iýcn výttskO lze pro nadcházející ročník aplatnlt do IS. 11. kalendářního roka. Stater ad ras sa prcvádäj" od náalt-dujícího civilian — Distribuce pfedplatuettm: SEVT, a. p., tržil t» S, us is Praha 1 - Mali Strana, talafoa SS SS 41—S; ladnom** částky lze na objednávku obdrlat v odbytovém stfadfsku «VT, Svatoslavova 7, 140 S3 Praha* 4 - Nulla, talatoa 43 IS 11 sa hotově v prodoinárh SEVT, Praha 1, Bruselská J, telaton H M 93 — Brno. Cask* 14, taleton 1« JI - Karlovy Vary, tngaisovs 53, tslatoe Í6B 95 — Novinoví «axba povolena poätou Fraha 07. ífslo 113 34» Bf. 65 — Tisknou; Tiskařská aávody, a. ji., sávod i, Kariatlltaká «j Praha 1 Mátá Strana — Dobládacl poita Praha V