Kanonické právo

Dělení katolické církve na církve sui iuris a obřady

Obřady v katolické církvi

Katolická církev je často ztotožňována s církví římskokatolickou, tj. latinského obřadu - ta však je pouze jednou ze součástí celé katolické církve, byť převládající, protože k ní náleží cca 98,5 % všech katolíků.

Definici obřadu přináší Kodex kánonů východních církví (1990) - úřední překlad do češtiny dosud není, proto citace ze slovenského úředního překladu:

Can. 28 - § 1. Ritus est patrimonium liturgicum, theologicum, spirituale et disciplinare cultura ac rerum adiunctis historiae populorum distinctum, quod modo fidei vivendae uniuscuiusque Ecclesiae sui iuris proprio exprimitur. Kán. 28 - § 1. Obrad je liturgické, teologické, duchovné a disciplinárne dedičstvo, odlíšené kultúrou a historickými okolnosťami národov, ktoré sa vyjadruje spôsobom prežívania viery vlastným každej cirkvi sui iuris.

 § 2. Ritus, de quibus in Codice agitur, sunt, nisi aliud constat, illi, qui oriuntur ex traditionibus Alexandrina, Antiochena, Armena, Chaldaea et Constantinopolitana.

§ 2. Obrady, o ktorých kódex pojednáva, sú tie, ak nie je zrejmé iné, ktoré pochádzajú z tradícií Alexandrijskej, Antiochijskej, Arménskej, Chaldejskej a Konštantínopolskej.

Z řečeného vyplývají tyto skupiny (rodiny) východních obřadů:

  1. alexandrijský ritus
  2. arménský ritus
  3. byzantský ritus (= konstantinopolský)
  4. východosyrský ritus
  5. západosyrský ritus

Západní je tedy římský ritus, v jehož rámci existují:

  • samotný římský ritus v řádné formě (reforma po II. vatikánském koncilu) a v mimořádné formě (v podobě ze začátku 60. let 20. stol., tedy před reformou II. vatikánského koncilu)
  • mozarabský ritus (hlavně Španělsko)
  • ambrosiánský ritus (arcidiecéze Miláno)
  • galikánský ritus (starověká a rane středověká Galie, prakticky zanikl působením franckých vládců)
  • dominikánský ritus (dominikánský řád v mužské i ženské větvi)
  • fakticky také anglikánský ritus (anglikáni, kteří jako skupiny přešli do katolické církve na základě apoštoslké konstituce Benedikta XVI. Anglicanorum coetibus z r. 2009)

Církve sui iuris

V pojetí katolické církve jsou to právně značně samostatné církevní útvary (partikulární církve). Definici církve sui iuris podává opět Kodex kánonů východních církví (1990:

Can. 27 - Coetus christifidelium hierarchia ad normam iuris iunctus, quem ut sui iuris expresse vel tacite agnoscit suprema Ecclesiae auctoritas, vocatur in hoc Codice Ecclesia sui iuris. Kán. 27 - Cirkev sui iuris sa v tomto kódexe nazýva skupina veriacich v Krista, spojená hierarchiou podľa normy práva, ktorú ako sui iuris výslovne alebo mlčky uznala najvyššia autorita Cirkvi.

Jednou z církví sui iuris je i latinská církev (západní, římského obřadu).

Katolické církve přítomné v ČR

V ČR jsou přítomny tyto součásti jedné celosvětové katolické církve:

  • církev římskokatolická - součást latinské církve sui iuris
  • církev řeckokatolická - patřící ke skupině církví byzantského obřadu.