Farnost (kán. 515-552)

Farnost je určité, natrvalo zřízené společenství katolíků v místní církvi, svěřené pod vedením DB do pastorační péče faráři, jako jejímu vlastnímu pastýři. Jedině  DB přísluší zřizovat, rušit nebo měnit far­nosti a biskup ji nezřídí nebo nezruší ani podstatně nezmění bez pro­jednání v kněžské radě.

Zákonně zřízená farnost je samým právem veřejnoprávní práv­nickou osobou v církvi.

Pokud právo nestanoví jinak, je farnosti naroveň postavena kva­zifarnost, tedy útvar, který vzhledem ke zvláštním okolnostem ještě nemohl být kanonicky zřízen jako farnost.

Druhy farností

• Teritoriální: Farnost má zpravidla územní charakter, čili zahrnuje všechny katolíky určitého území.
• Personální: Kde je to však vhodné, zřídí se farnost osobní – podle obřadu, jazyka, národnosti a dalších specifik katolíků zdržujících se na území diecéze.
• Vždy je třeba dbát na to, aby podmínkou pro vytvoření farností byla možnost podílet se na jejím životě pro celé rodiny (rozdíl oproti speciálním duchovním správám, např. vězeňské či nemocniční).

Vedení farnosti

• Obvyklý model: farář + farní vikář(i). Farářem i farním vikářem musí být kněz, farářem nesmí být právnická osoba.
  
• Nový model v CIC/1983: kněžský tým. Kde je to vhodné, lze svěřit pastorační péči o farnost nebo o více farností současně více kněžím do společné správy s tím, že jeden z nich bude jako moderátor (vedoucí) řídit pastorační činnost a za ni biskupovi zodpovídat.
• Přechodně: administrátor farnosti (sídlící ve farnosti).
• Nouzově - farář sousední farnosti jako administrátor excurrendo.
• Nouzově - podíl na pastoraci farnosti je svěřen jáhnu, laiku či sdružení věřících, a to pod autoritou určeného kněze, který má práva faráře.
  
• Provizorně - po uprázdnění farnosti farním vikářem nebo farářem určeným dle partikulárního práva.

Farář

Farář je vlastním pastýřem sobě svěřené farnosti, v níž vykonává službu pod autoritou biskupa. Je povolán k tomu, aby ve své farnosti vykonával službu učení, posvěcování a řízení s řádnou a vlastní jurisdikcí. Vlastním pastýřem může být farář pouze v jedné farnosti. Je však možné, aby spravoval farností více. Ve farnosti může být jen je­diný farář nebo jeden moderátor (vedoucí) společné duchovní správy.

Farářem může být ustanoven pouze platně vysvěcený kněz, vy­nikající vírou, pastorační horlivostí, obecně lidskými kvalitami a vším, co klade partikulární právo jako podmínku. Tyto vlastnosti je třeba pozitivně doložit zjišťovacím šetřením podle partikulárních norem.

Funkční období

V zájmu spořádané duchovní správy a právní jistoty jednotlivce se úřad faráře těší relativní stabilitě. Proto je farář ustanovován (řádně) na dobu neurčitou a proti své vůli může být svého úřadu zbaven pouze na základě formálního právního řízení (srov. kán. 1740–1752). Nicméně BK může svým rozhodnutím biskupům umožnit, aby ustanovovali faráře na dobu určitou.

Udělení úřadu

Jmenovat faráře a uvést jej do jeho úřadu přísluší DB. DB řádně jmenuje do úřadu faráře svobodným udělením.

Při zabránění výkonu úřadu DB nebo při sedisvakanci má administrátor diecéze tyto pravomoci:

• potvrzovat a ustanovovat do úřadu faráře kněze, který byl řádně prezentován nebo zvolen;
• jmenovat faráře, pokud sedisvakance trvá déle než jeden rok.

Kanonickým převzetím úřadu faráře přebírá kněz všechna práva a povinnosti. Uvedení do úřadu (investitura) probíhá podle místních zvyklostí či předpisů. Od této formy však DB může dispenzovat. V tomto případě přebírá kněz práva a povinnosti faráře okamžikem, kdy se o této dispenzi dozvěděl.

Z moci svého úřadu získává farář na svém území řádnou dispen­zační pravomoc v rozsahu stanoveném právem (srov. kán. 1245; 1079 §§ 2–4; 180 § 1) a řádné pověření zpovídat (kán. 968 § 1).

Pozbytí úřadu

Abdikuje‑li farář ze spravedlivého důvodu, má biskup jeho ab­dikaci přijmout. Po dovršení 75 roku života má farář povinnost DB svou abdikaci nabídnout, DB musí zvážit všechna pro a proti a teprve poté rozhodnout o jejím přijetí či nepřijetí. Jestliže má být farář zbaven svého úřadu z důvodu dosažení věkové hranice proti své vůli, má být podle responsa Papežské rady pro výklad legislativních textů ze 7. 7. 1978 (AAS 70, 1978, s. 534) použito řízení podle kán. 1740–1747.

Úkoly a povinnosti faráře

První dva z těchto kánonů stanoví řadu pastoračních povin­ností, kterými je farář z titulu svého úřadu vázán (obligatione tenetur):

• hlásání slova Božího, zvláště ve formě homilie v neděli a zasvěcené svátky;
• katechetická výuka dětí a mládeže, pastorační starostlivost o lidi od církve vzdálené a nevěřící;
• péče o to, aby se slavení eucharistie stalo středem, vrcholem a zdrojem života farnosti, aby věřící vědomě a plodně slavili svá­tosti, především eucharistii a svátost smíření, a podpora modliteb­ního života svých věřících (zvláště v rodinách);
• jako horlivý pastýř má své věřící navštěvovat, má mít účast na je­jich starostech a úzkostech, svou zvláštní lásku a péči má věnovat chudým, nemocným, potřebným, osamělým a cizincům; manželům a rodičům má pomáhat při plnění jejich povinností;
• podpora vlastního evangelizačního poslání laiků, jejich různé anga­žovanosti ve farnosti a v diecézi, prohlubování jejich vědomí spo­jení s místní i všeobecnou církví;
• spolupráce s biskupem a ostatními kněžími.

Jako zvláštní úkoly faráře (functiones) jsou jmenovány:

• udílet slavnostní formou křest;
• přinášet eucharistii nemocným;
• biřmovat umírající;
• podávat viatikum a udělovat apoštolské požehnání umírajícím;
• asistovat sňatku a žehnat novomanželům;
• pohřbívat;
• v době velikonoční žehnat křestní vodu;
• vést procesí a slavnostně žehnat Nejsvětější svátostí mimo kostel;
• o nedělích a svátcích předsedat slavení eucharistie.

Povinnosti faráře

• rezidenční povinnost - povinnost sídlit ve farnosti, omezení v nepřítomnosti,
• aplikační povinnost - sloužit za farníky mši o nedělích a zasvěcených svátcích,
• povinnost vést farní knihy (knihu pokřtěných, oddaných a pohřbených), farní archiv a ostatní partikulárním právem předepsané knihy a kartotéky). Do knihy pokřtěných má farář povinnost zapisovat biřmování, uzavření manželství, přijetí svěcení a řeholní sliby. Křestní matriky a jiné důležité listiny se mají uchovávat ve farním archivu.

Všechny listiny, které farář podepisuje jako statutární zástupce farnosti jakožto právnické osoby, musí být opatřeny razítkem farnosti.

Spolupracující orgány

• ekonomická rada - obligatorní,
• pastorační rada - fakultativní, diecézní biskup ji může nařídit povinně ve své ciecézi.

Předsedou obou rad je farář. Detaily ohledně složení a jednání rad stanoví doiecézní předpisy: stanovy pastoračních rad a stanovy ekonomických rad.

Farní vikář

DB může jmenovat faráři spolupracovníky, tj. jednoho nebo více farních vikářů. Ti pak svou službu konají pod autoritou faráře.

Úřad farního vikáře uděluje svobodným uvážením DB. Tento úřad může udělit, po projednání s farářem a okrskovým vikářem, je­dině knězi. Farní vikáři mohou být svého úřadu DB nebo AD ze spra­vedlivého důvodu kdykoliv zbaveni.

Farní vikář může být ustanoven buď pro celou farnost, nebo její územní (u personálních farností pro personální) část nebo pro určité úkoly.

Farní vikáři jsou povinni pomáhat faráři při plnění jeho pasto­račních povinností. Nemají aplikační povinnost. O všech pastoračních aktivitách mají faráře informovat. Mají bydlet pokud možno na faře.

Farní vikáři nejsou ipso iure kompetentní k asistenci při uzaví­rání manželství, ta jim však může být delegována farářem ad hoc nebo obecně (nutno písemně) farářem nebo, což je u nás pravidlem, obecně DB (srov. kán. 1111).

Zastupuje‑li farní vikář faráře, má jeho práva a povinnosti (kromě aplikační). Má právo na dovolenou jako farář.

Administrátor farnosti

Je‑li farnost neobsazena nebo je‑li farář bráněno ve výkonu pastorační služby, ustanoví DB co nejdříve některého kněze jako ad­ministrátora farnosti.

Pokud DB nestanoví jinak, má administrátor farnosti stejná práva a povinnosti jako farář. Přitom ale nesmí dělat nic, co by příštího faráře poškodilo. Po ustanovení nového faráře je mu administrátor farnosti povinen složit účty ze svého působení.

Při uvolnění úřadu nebo při zabránění výkonu převezme (až do ustanovení administrátora farnosti) prozatímní správu farní vikář; je‑li těchto více, převezme ji ten, který je co do jmenování nejstarší; není‑li vikář žádný, pak se farnosti prozatímně ujme farář určený partikulár­ním právem.

Duchovní správa in solidum

Je‑li farnost svěřena (příp. více farností svěřeno) do duchovní správy více kněžím společně a nerozdílně (in solidum), týká se všech do této společné duchovní správy ustanovených kněží všechno, co bylo řečeno o faráři.

Do úřadu je kanonickou formou uváděn pouze moderátor, ostatní jsou pouze jmenováni.

Povinnosti faráře si jednotliví kněží rozdělí podle vnitřního řádu společné duchovní správy. Ohledně „oddávací“ a dispenzační juris­dikce platí pro každého to, co pro faráře.

Všichni mají rezidenční povinnost. Aplikační povinnost za všechny svěřené věřící splní jeden z nich (pořadí podle dohody).

Pozbude‑li úřad jeden z kněží ve společné duchovní správě nebo její moderátor, farnost (příp. farnosti) se neuvolňuje a DB jmenuje co nejdříve nového moderátora nebo prozatímního vedoucího. Než se to stane, přebírá vedení kněz nejstarší jmenováním.