Zásadní je rozlišení z hlediska autora práva:

• světská autorita - konfesní právo, tj. právo týkající se postavení a působení náboženských entit (někdy nepřesně označováno jako "státní církevní právo" dle německého Staatskirchenrecht nebo dokonce nesprávně jako "církevní zákony", jak tomu bylo v případě proticírkevních zákonů vydaných mladým komunistickým režimem v Československu v r. 1949),
  
• náboženská autorita - náboženské právo v širším smyslu, tj. právo vydané náboženskou autoritou pro své členy.

Náboženské právo se zpravidla (ne zcela jednotně) dělí:

• církevní právo - právo v rámci křesťanských církví (viz níže podkapitolu "Křesťanství, církev a církve"),
• kanonické právo - podmnožina církevního práva pro ty církve, které své předpisy tradičně označují jako kánony, tj. katolická církev a východní církve,
• náboženské právo v užším smyslu - právo náboženských společností mimo rámec křesťanství, např. řidovské právo, islámské právo.