Kanonické právo

Pastorační péče o manželství, příprava na manželství

Obsah pastorační péče o manželství (kán. 1063)

  • příprava na manželství,
  • náležité konání sňatku,
  • péče o osoby žijící v manželství, zvláště v prvních letech manželství,
  • péče o osoby z fakticky zaniklých manželství (vdovy - vdovci, rozvedení, odloučení, manželství v nesnázích),
  • příp. též péče o osoby žijící bez manželství.

Příprava na manželství je dvojí:

  1. osobnostní (viz níže),
  2. právní - zjištění svobodného stavu, vyloučení překážek, zákazů a nedostatků souhlasu (kán. 1066-1070) - odpovídá za to farář místa sňatku, pokud se nedohodne s jiným farářem, že on provede předsňatkové zjišťování; hlavní pomůckou je vyplnění snubního protokolu (zápis žádosti o církevní sňatek).
Zapis_zadosti_o_cirkevni_snatek-02-Brno.docx
ROZŠIŘUJÍCÍ MATERIÁL, NENÍ PŘEDMĚTEM KOLOKVIA.

Zapis_zadosti_o_cirkevni_snatek-Dopl-Rozv-Brno.docx
ROZŠIŘUJÍCÍ MATERIÁL, NENÍ PŘEDMĚTEM KOLOKVIA.

Osobnostní příprava na manželství má tyto fáze:

  1. vzdálenější příprava - období dětství - výchova k altruismu, úctě k druhým ...,
  2. bližší příprava - období puberty a adolescence - seznámení s životními povoláními, různé aspekty manželství (partnerství - úcta a obětavost, sexualita, psychologie, výchova dětí, ekonomická a právní stránka manželství...) bez oheldu na to, zda již s něškým chodí, nebo ne,
  3. nejbližší příprava - doladění přípravy pro konkrétní pár několik měsíců před svatbou.
Papežská rada pro rodinu: Příprava na svátost manželství (1996)
Celocírkevní instrukce, patrně bude v brzké době přepracována. ROZŠIŘUJÍCÍ TEXT, NENÍ PŘEDMĚTEM KOLOKVIA.

Česká biskupská konference: Směrnice ČBK pro přípravu na manželství v ČR (2010)
Partikulární instrukce, patrně bude v brzké době přepracována. ROZŠIŘUJÍCÍ TEXT, NENÍ PŘEDMĚTEM KOLOKVIA.

Zasnoubení

Zasnoubení je definováno jako oboustranný příslib budoucího uzavření manželství. Církevní právo nevyžaduje zasnoubení jako nezbytný element přípravy na manželství. Vyjadřuje se spíše k jeho vnějším náležitostem.

Tak byla vyžadována v CIC/1917 v kán. 1017 jeho písemná forma, a to k platnosti, přičemž bylo jasně stanoveno, že ze zasnoubení nevyplývá oprávnění vyžadovat uzavření manželství, pouze oprávnění k náhradě způsobené škody (především materiální).

Ještě mírnější je úprava v CIC/1983 v kán. 1062, kde se již obecně nevyžaduje písemná forma zasnoubení a stanovení jeho náležitostí se ponechává partikulárnímu právu, konkrétně biskupské konferenci – u nás taková právní úprava dosud neexistuje. Ve shodě s předchozím kodexem opakuje, že ze zasnoubení nevyplývá oprávnění vyžadovat uzavření manželství, pouze oprávnění k náhradě způsobené škody (především materiální).

Přesto je třeba zdůraznit, že správně chápané zasnoubení (deklarované rozhodnutí k jednoznačné přípravě na manželství s konkrétní osobou) může mít velký pastorační význam, a proto je možné je slavit i liturgickým obřadem.

Z hlediska liturgického existuje starší úprava obřadu zasnoubení v benedikcionálu (latinská předloha z r. 1984, české vydání z r. 1994 na s. 37–39) a novější úprava v dodatku druhého vzorového vydání svatebních obřadů (latinská předloha vydána v r. 1991, český překlad se připravuje k vydání), přičemž je možné konstatovat, že nová liturgická úprava nahrazuje starší úpravu z benedikcionálu.