Manželé mají povinnost zachovávat manželské spolužití, leč by je ospravedlňovala spravedlivá příčina. Tato povinnost tedy není (a nemůže být) absolutní - dodržená za jakoukoli cenu.

Proto kanonické právo připouští z vážných důvodů odloučení manželů (obvykle tak, že jeden odejde či mnohdy spíše uteče), přičemž první pouto platného manželství nadále trvá.

Z důvodu cizoložství

V případě cizoložství se doporučuje provinilé straně odpustit. Obvykle ale cizoložství nebývá pramenem, ale vyústěním problémů v manželství.

Pokud nevinná strana neodpustí a rozhodne se provinilou stranu opustit, je povinna do 6 měsíců uvést u příslušné církevní autority, tj. u místního ordináře (resp. zpravidla u jím pověřeného církevního soudu) důvod odloučení.

Z důvodu přílišné tvrdosti manželského soužití

Jestliže se jeden z manželů stane druhému nebo dětem zdrojem vážného nebezpečí pro duši nebo pro tělo nebo jinak činí společný život příliš tvrdým, poskytuje tím druhému manželu oprávněný důvod odejít. Odcházející předem požádá místního ordináře o dovolení odluky od stolu a lože. Jestliže mu nebo dětem hrozí bezprostřední nebezpečí, smí odejít z vlastního rozhodnutí a dovolení si vyžádat dodatečně.

Pomine-li důvod odloučení, pak ve všech případech je třeba obnovit manželské spolužití, leč by církevní autorita stanovila něco jiného.

Nevinná strana smí dovolit provinilé návrat a tím se zříci práva na separaci.

Z praktického hlediska je nutné zvlášť dbát na situace psychických anomálií, zvláště pak dbát na situaci domácího násilí s ohledem na stockholmský syndrom.