Kanonické právo

Trestní opatření a trestní pokání

Jedná se o skutečnosti podobající se trestům, které mají podpůrný charakter a směřují k prevenci, upozornění. Tato opatření mohou být uložena všem, nejen klerikům. Postihovanému je prezentováno, co učinil, předloží se mu důkazy a je požádán, aby se k věci vyjádřil.

Trestní opatření (kán. 1339)

Mezi trestní opatření patří:
  • napomenutí – jde o úřední neveřejné napomenutí, které se dekla­ruje a zapíše do tajného archivu, avšak nezveřejňuje se (pozor: ne­zaměňovat s tzv. bratrským či otcovským napomenutím); přistupuje se tak k osobě, která je v blízké příležitosti k deliktu, nebo vyšlo‑li najevo vážné podezření z deliktu, i když není úplná jistota o jeho spáchání; napomíná ten, kdo má trestní pravomoc nebo ten, kdo má delegaci;
  • důtka (pokárání) – silnější prostředek než napomenutí; ukládá se tomu, kdo způsobil pohoršení nebo porušení pořádku (za vážnější provinění, které nevyžaduje zavedení trestního řízení) a zveřejňuje se.

Trestní pokání (kán. 1340)

Jde o uložení určitých úkonů – víry, charity nebo zbožnosti – po linii trestního práva (např. exercicie). Jedná se o pokání pro foro externo, které je odlišné od svátosti smíření.

Ukládá se za porušení veřejného pořádku místo trestu, nebo se může přidat k některému z trestů. Platí zásada, že tajný delikt nemůže být posti­žen veřejným pokáním.

Právo umožňuje tzv. asperaci, tj. zpřísnění trestního postihu spo­čívající v přidání trestního pokání k napomenutí nebo důtce.