1871 - umožnění existence na základě Tolerančního patentu Josefa II.

2. polovina 19. stol. - růst pravoslaví "importovaného" (lázeňští hosté, zvl. Karlovy Vary) i domácího (panslavismus - odpor rakouských úřadů)

1903 - Pravoslavná beseda v Praze

po r. 1918 - tříbení (soupeření) různých obediencí - srbská (bělehradská), konstantinopolská a ruská (moskevská), i zásahem státu podpořena srbská obedience

1924 - přechod skupiny biskupa Gorazda Pavlíka z Církve československé k pravoslaví - nejsilnější proud v českých zemích, srbská obedience

II. světová válka - omezení kontaktu s Bělehradem, nucená orientace na Berlín

1942 - v rámci heydrichiády poprava vedení církve (4.-5. 9. 1942) a její zákaz vč. konfiskace majetku ( 27. 9.1942)

Po II. světové válce - posílení členské základny příchodem volyňských Čechů, "dobrovolná" orientace na moskevskou obedienci (8. 11. 1945)

1950 - "návrat" řeckokatolíků do lůna pravoslaví (tzv. Akce P)

1951 - ustanovení nových eparchií (k pražské přibyly olomoucko-brněnská, prešovská a michalovská) a udělení autokefality z Moskvy (uznáno ekumenickým patriarchátem v Konstantinopoli 27. 8. 1998)