Úvod do trestního práva latinské katolické církve
Trestní právo je vždy velmi citlivou oblastí právní úpravy. V případě katolické církve bylo poměrně často upravováno.
Zásadní úpravou bylo vyhlášení Kodexu kanonického práva v r. 1983, který zrušil dosavadní trestněprávní úpravu:
Kán. 6 - § 1. Účinností tohoto
kodexu se zrušují: 1. Kodex
kanonického práva, vyhlášený v roce 1917; 2. ostatní
všeobecné nebo partikulární zákony, které jsou v rozporu s ustanoveními tohoto
kodexu, pokud o partikulárních zákonech není výslovně stanoveno jinak; 3. všechny trestní zákony, ať všeobecné nebo partikulární, stanovené Apoštolským
stolcem, pokud nejsou pojaty do tohoto kodexu; 4. ostatní
všeobecné kázeňské zákony, jejichž látku zcela upravuje tento kodex. § 2. Pokud kánony
tohoto kodexu obsahují dřívější právo, vykládají se s ohledem na kanonickou
tradici. |
První doplnění mj. trestního práva bylo zavedeno přímo do Kodexu kanonického práva (CIC) a do Kodexu kánonů východních církví (CCEO) cestou
motu proprio Ad tuendam fidem
Jana Pavla II. (18. 5. 1998) - zohlednění definitivně učených pravd (viz v podkapitole Tresty za jednotlivé trestné činy výklad ke kán. 1365).
Protože kodexová úprava silně chránila jednotlivce před justičním omylem (dobro jednotlivce), ale málo chránila společenství církve (dobro společenství), musely být postupně přijímány cestou mimokodexových norem úpravy pro mimořádné způsoby propuštění z klerického stavu (v letech 2009 hmotné právo, 2010 procesní právo) a pro řešení závažnějších trestných činů vyhrazených Kongregaci pro nauku víry (první úprava z r. 2001, druhá úprava z r. 2010, do r. 2020 mírně novelizovaná).
Na základě zkušeností bylo r. 2021 vyhlášeno apoštolskou konstitucí papeže Františka Pascite gregem Dei nové znění 6. knihy CIC (trestní právo), kterým bylo zrušeno dosavadní znění 6. knihy CIC, ale ponechány v platnosti dosavadní výše zmíněné mimokodexové normy. Se zohledněním dosavadních zkušeností a nového znění 6. knihy CIC byly na konci r. 2021 vydány nové normy pro řešení závažnejších trestných činů vyhrazených Kongregaci pro nauku víry (3. úprava - viz níže podkapitolu Trestání závažnějších trestných činů vyhrazených Kongregaci pro nauku víry).
Výrazným přínosem apoštolské konstituce Pascite gregem Dei je důraz na užití trestního práva jako integrální součásti pastorační služby biskupů, jak ukazuje následující výňatek (zdůraznění: Damián Němec):
| Zachovávání trestní kázně je závazkem celého Božího lidu, ale jak bylo výše řečeno, povinnost pečovat o to, aby byla řádně aplikována, přísluší pastýřům a představeným jednotlivých komunit. Tento úkol nelze oddělit od jim svěřeného munus pastorale; má se vykonávat jako neopomenutelné úsilí o lásku nejen vůči církvi, křesťanskému společenství a vůči případným obětem, ale také vůči tomu, kdo se trestného činu dopustil a kdo potřebuje od církve jak milosrdenství, tak nápravu. Chybné chápání niterného spojení, které v církvi existuje mezi projevem lásky a užitím trestní disciplíny, pokud to okolnosti a spravedlnost požadují, způsobilo v minulosti mnoho zla. Tento styl myšlení – jak zkušenost učí – s sebou nese riziko života podle mravů, jež jsou s disciplínou v rozporu a k jejichž léčbě nepostačují pouhá napomenutí nebo rady. Tato situace v sobě skrývá nebezpečí, že by se postupem času takový způsob jednání stal návykem, takže by náprava byla obtížnější, a že by mezi věřícími rozesel mnoho pohoršení a zmatků. Proto se užití trestů ze strany pastýřů a představených jeví jako nezbytné. Pastýřova nedbalost v přístupu k trestnímu systému činí zjevným, že neplní svůj úřad řádně a věrně, jak jsme výslovně poznamenali v nedávných dokumentech, jakými jsou apoštolské listy motu proprio Jako láskyplná matka (4. června 2016) a Vy jste světlo světa (7. května 2019). Láska tedy žádá, aby se pastýři utíkali k trestnímu systému, kdykoli je to nutné, a měli přitom na paměti tři cíle, jež jej činí v církevním společenství nezbytným, totiž aby se obnovily nároky spravedlnosti, viník změnil a pohoršení napravilo. |