SCHÉMA  ŘÍZENÍ  KATOLICKÉ  CÍRKVE

 Celocírkevní řízení – platí pro latinskou církev i východní církve.

Názvy v hranatých závorkách jsou z oficiálního překladu kodexu, ale diskutabilní.

1. Papež a kolegium biskupů (kán. 330)

• kolegiálním způsobem - v pravém slova smyslu na ekumenickém koncilu, v odvozeném smyslu na biskupském synodu,
• singulárním způsobem - papež v potřebné (odstupňované) součinnosti s ostatními biskupy.

2. Papež

2.1 Ustanovení papeže (kán. 332 § 1; 334)

• Určení osoby papeže se děje volbou ze strany kolegia kardinálů, kteří do zahájení volby nedovršili 80. rok věku.
• Zvolená osoba pak nabývá tohoto úřadu přijetím právoplatné volby, a nikoliv předáním ze strany voličů.
• Není‑li zvolená osoba dosud biskupem, musí v co nejkratší době po přijetí volby přijmout biskupské svěcení (zpravidla z rukou kardinála děkana; kán. 355, § 1). Teprve okamžikem platného biskupského svěcení nabývá takto zvolený papež svou moc v plnosti.

Speciální mimokodexová norma: Apoštolská konstituce Jana Pavla II. Universi Dominici gregis z 22. 2. 1996 ve znění pozdějších předpisů (zvl. z konce pontifikátu Benedikta XVI. v r. 2013).

2.2 Skončení papežského úřadu (kán. 332 § 2; 335)

• smrtí,
• zveřejněným zřeknutím se úřadu.

3. Ekumenický koncil (kán. 337-341)

• svolává papež a předsedá mu
• právo účasti mají vysvěcení katoličtí biskupové, kteří nejsou v církevním trestu
  
• papež určuje program
• papež může koncil přerušit, přeložit, ukončit
• sedisvakací je koncil přerušen až do rozhodnutí nového papeže
• závěry jsou po hlasování účastníků koncilu schváleny papežem a jím promulgovány, teprve tím nabývají platnosti

Posledním ekumenickým koncilem byl II. vatikánský koncil (1962-1965), jehož závěry jsou dosud v katolické církvi uplatňovány a rozvíjeny.

4. Biskupský synod (kán. 342-348)

Biskupský synod je shromáždění biskupů vybraných z různých zemí světa, podléhající přímé papežově autoritě. Toto shromáždění je ve své podstatě stálou institucí, která však má ve svém konkrétním, časově omezeném složení (na shromáždění) poslání řešit konkrétní úkoly. Jeho role je poradní.

4.1 Druhy shromáždění synodu

• řádné valné shromáždění – projednávají‑li se otázky týkající se prospěchu celé církve;
• mimořádné valné shromáždění – potřebují‑li zmíněné otázky naléhavého řešení;
• zvláštní shromáždění – k projednání otázek týkajících se určitých oblastí nebo určitého regionu.

Každý typ shromáždění má jiné složení podle mimokodexové normy Ordo synodi Episcoporum, poslední verze z 29. 9. 2006 (první byla 15. 9. 1965).

4.2 Vztah k papeži

Jedině papeži přísluší:

• biskupský synod svolat a stanovit místo konání;
• potvrdit volené účastníky a jmenovat účastníky další;
• v přiměřené době před zahájením synodu určit projednávaná témata;
• stanovit jednací řád;
• synodu předsedat (osobně nebo skrze zástupce);
• synod ukončit,  přeložit, suspendovat nebo rozpustit.

4.3 Dokumenty synodu

Během práce synodu vzniká několik dokumentů různé podrobnosti a povahy (jejich uspořádání není řešeno přímo obecným jednacím řádem biskupského synodu):

• Relatio – prvotní dokument sloužící speciálnímu sekretariátu k vymezení tématu; obvykle je nechá zpracovat generální sekretariát
• Lineamenta – dokument zpracovaný pod vedením speciálního sekretariátu a rozeslaný účastníkům synodu a dalším osobám k připomínkování, často provázen také dotazníkem, na nějž je třeba odpovědět
• Instrumentum laboris – dokument zpracovaný pod vedením speciálního sekretariátu jako pracovní materiál synodu; dříve měl charakter interního neveřejného dokumentu, v posledních letech byl již opakovaně zveřejněn (i na webových stranách Apoštolského stolce!)
• Relatio ante disceptationem - pokud je třeba pro jednání synodu - někdy zveřejneno
  
• záznamy z jednání - neveřejné
• Relatio post disceptationem - shrnutí závěru diskusí v plénu i menších skupinách (circuli minores) - někdy zveřejněno
  
• Propositiones – dokument odsouhlasený samotnými účastníky synodu, obsahující návrhy vůči papeži, je předán papeži; míval neveřejný charakter, od rozhodnutí Benedikta XVI. v r. 2005 na závěr valného řádného shromáždění synodu o eucharistii již zpravidla zveřejňován
• prohlášení na závěr synodu.
  

Nakonec nechá papež komisí (část komise volí synod, část jmenuje papež) na základě všech dokumentů synodu zpracovat dokument vydaný papežskou autoritou nesoucí název posynodální adhortace (nebo: exhortace).

5. Římská kurie (kán. 360-361)

Římská kurie je souhrn institucí, jejichž prostřednictvím vykonává papež řádně svou nejvyšší pastýřskou službu. Jednotlivé orgány římské kurie vykonávají svou činnost z papežova pověření a jeho jménem.

Římská kurie se skládá ze:

• státního sekretariátu
• kongregací
• soudních dvorů (tribunálů)
• papežských rad
• papežských komisí
  
• dalších orgánů a ostatních institucí.