Jedná se nejprve o sbírky jak nerozděleného křesťanství (1. tisíciletí), poté o sbírky západní latinské církve (protože na Východě už další společné sbírky nevznikly) jak do doby protestantské reformace, tak po ní.

Obvyklá periodizace sbírek je tato:

1. ius antiquum (starobylé právo) - do 12. stol.,
2. ius novum (nové právo) - předělem je učebnice zvaná Decretum Gratiani cca r. 1140 do protestantské reformace,
3. ius novissimum (nejnovější právo) od protestantské reformace do vydání prvního Kodexu kanonického práva r. 1917,
4. ius codificatum (kodifikované právo) - od r. 1917.

S učebnicí zvanou Decretum Gratiani (cca r. 1140) je spjato vyčlenění kanonistiky jako nauky o kanonickém právu jako samostatné teologické disciplíny - do té doby bylo kanonické právo chápáno jako součást praktické části morální teologie.