1.1 Pseudoapoštolské sbírky

Didaché tón dódeka apostolón (Doctrina duodecim apostolorum)
vznik: pravděpodobně v posledních 3 desetiletích 1. stol. na Východě
autor: neznámý
obsah: morální předpisy, liturgické předpisy, disciplinární předpisy (především postavení církevních představených a vztah k nim)

Traditio apostolica S. Hippolyti
vznik: kolem r. 218 v Římě, rozšířen i na Východě
autor: sv. Hippolyt (první vzdoropapež, později mučedník, † 235)
obsah: předpisy pro jednotlivé obřady – svěcení, přijímání do církve a křest, postní praxe, uchovávání eucharistie, hřbitovy, doby určené ke společné modlitbě

Constitutiones apostolicæ (Canones ecclesiastici apostolorum)
vznik: před r. 400 v Sýrii či Konstantinopoli, na Západě znám až od 16. stol.
autor: neznámý
obsah: modifikované a doplněné předpisy z Didascalia a Traditio apostolica S. Hippolyti – přesně popsány jednotlivé stupně svěcení, popis mešní liturgie, předpisy pro exorcisty, vdovy, panny, sváteční dny, správu církevního majetku – jakýsi „Corpus iuris canonici“ křesť. starověku

LXXXV [Octoginta quinque] Canones Apostolici
vznik: před r. 400 v Sýrii či Konstantinopoli
autor: neznámý
obsah: poslední kapitola 8. části Constitutionum Apostolicarum, na Východě závazný od r. 651, na Západě zavržen jako pseudoapoštolský spis papežem Gelasiem I. (papežem v letech 492–496)

1.2 Východní sbírky chronologické

Syntagma canonum
vznik: před konáním chalkedonského koncilu (konán r. 451)
autor: neznámý
obsah: sbírka kánonů pěti partikulárních východních synod, později přidány kánony 1. nicejského koncilu (r. 325) – celkem 104 kánony; po chalkedonském koncilu sbírka rozšířena v 2. pol. 5. stol. o kánony laodicejské synody z r. 341 a kánony 1. konstantinopolského koncilu (konán r. 381)
Tuto sbírku, potvrzenou mlčky na chalkedonském koncilu a obohacenou o 30 kánonů tohoto koncilu, lze charakterizovat jako 1. společný kodex předpisů kanonického práva přijímaný na Východě – nazývá se Corpus  canonum orientale.

Collectio Trullana
vznik: r. 692 po synodě v Trullo
autor: redaktor prací synodu
obsah: 102 disciplinární kánony z dosavadních koncilů a partikulárních synod + kánony ze spisů některých církevních Otců + kánony trullské synody
Tyto kánony jsou považovány za 2. společný kodex východních církví potvrzený r. 787 na 2. nicejském koncilu a definitivně r. 920 na konstantinopolské synodě (viz níže) – tedy za dosud platnou sbírku kanonického práva.

1.3 Nomokánony

Jde o smíšené sbírky obsahující jak předpisy světské moci (nomoi), tak předpisy církevních autorit (kánones) týkající se života církve. Utvoření takových sbírek vyplývalo ze specifického vztahu mezi císařskou a církevní mocí zvaného byzantský cézaropapismus.

Nomocanon L [quinquaginta] capitulorum
vznik: krátce po Sbírce 50 titulů Jana Scholastika (ta vznikla v letech 540–550 v Antiochii)
autor: neznámý
obsah: přepracované předpisy ze Sbírky 50 titulů, sbírky 25 kapitol, z textu Corporis iuris civilis, Digest a Novel; do staroslověnštiny ho přeložil a mírně upravil sv. Metoděj († 885), proto používán i na Velké Moravě

Nomocanon XIV [quattuordecim] titulorum
vznik: v 1. pol. 7. stol.
autor: neznámý
obsah: systematické přepracování 85 apoštolských kánonů, kánonů více partikulárních synod a kánonů z děl 8 církevních Otců; ve staroslověnské verzi užíván především v Srbsku a Bulharsku, od r. 1274 v Rusku pod názvem Kormčaja kniga

Collectio Photiana
vznik: r. 883
autor: pravděpodobně Focius (820–891), profesor filozofie v Konstantinopoli (tam učitelem sv. Cyrila - Konstantina – † 869), konstantinopolský patriarcha od r. 857, sesazený r. 869, znovu patriarchou od r. 877, znovu sesazený r. 881, † 891 ve vyhnanství; nebo autorem Fociův žák
obsah: nová redakce dřívějších nomokánonů, především trullské synody, a další pozdější právní materie, r. 920 na konstantinopolském synodu sbírka přijata jako oficiální kodex východní (pravoslavné) církve, v průběhu staletí mírně upravována a doplňována;
dělí se na dvě části: Synagogé (čistě církevní normy) a Nomokánon (církevní i sekulární normy)

Překlad této sbírky pod názvem Kanonická pravidla (dostupný také na internetu):