2.1 Od  Gratiána do konce 13. století

Decretum Gratiani seu Discordantium canonum concordia (vel etiam Concordia discordantium canonum)
autor: Gracián – pravděpodobně kamaldulský mnich z Boloně a učitel církevního práva v Boloni, † asi 1160
vznik: kolem r. 1140 nepochybně v Boloni
obsah: kompilace celé právní materie z dosud známých sbírek, ale zároveň i jejich systematické zpracování s doktrinárními i právními komentáři, směřoval k vyjasnění právních nejasností
rozdělení: 3 části s různým dělením i obsahem:
I.: ministeria – 101 distinkce, každá se dělí na kánony či hlavy (canones, capita): principy kanonického práva, o kléru (svěcení, práva a povinnosti kléru, zvláště biskupů), obsazování církevních úřadů, vztah církev a stát; citace: c. 10, D. XX; dict. post (ad, ante) c. 12, D. LV
II.: negotia ecclesiastica – 36 causæ, ty dále děleny na otázky (questiones) a ty na canones či capita, s výjimkou členění c. 33, q. 3 Tractatus de poenitentia – dělí se na 7 distinkcí: jsou tu řešeny skutečné či fiktivní soudní kauzy, hlavně v oblasti majetkového, řeholního a manželského práva, navíc otázka kající praxe rozšířena v samostatném traktátu (dle některých autorů je to pozdější dodatek); citace: c. 25, C. XXIII, q. 3; c. 3, D. VII de poen.
III.: de consecratione – 5 distinkcí, ty se dělí na canones či capita: předpisy o svátostech – eucharistie, křest, biřmování, sváteční a postní dny, o svátostinách, zvláště o svěcení kostela (de consecratione – odtud název); celá tato část je pravděpodobně pozdějším dodatkem; citace: c. 26, D. V de cons.
povaha: soukromá sbírka nesmírné vědecké autority

Po Gratiánovi byly pořizovány kompilace dalších dekretálů, přičemž se ustálilo rozdělení látky do 5 knih:

autor: sv. Rajmund z Peñafortu (cca 1180–1275)
vznik: papežem pověřen r. 1230, ukončeno r. 1234
obsah: látka de Quinque compilationibus antiquis + dekretály Řehoře IX. + další materiály z římských archivů, mnoho kánonů starých východních i západních partikulárních synod, mnoho starých papežských dekretů, výroky římského práva a germánského práva, tedy právo po Graciánovi i před ním
metoda: vypouštěny celé dekrety nebo jejich části odporující si či pouze narativní, měněno členění dekretů (tituly i hlavy), úpravy (změny) textu dekretů, dodal nové dekretály Řehoře IX., jejichž vydání často v průběhu práce sám inicioval – nešlo tedy o pouhou kompilaci, ale o novou redakci
rozdělení: 5 knih, 165 titulů, 1961 hlav
povaha: autentická sbírka promulgovaná bulou Rex pacificus dne 5. 9. 1234, zaslána na univerzity do Paříže a Boloně s příkazem, aby se stala jediným předmětem nauky platného práva (samozřejmě kromě Graciánova Dekretu), spolu se zákazem užívání starších sbírek a nových vydávání starších dekretů či jejich sbírek bez souhlasu Apoštolského stolce, tedy: autentická, všeobecná, právně jednotná (vše promulgováno téhož dne a má stejnou právní závaznost) a výlučná (exkluzivní) sbírka
značení: X – např. c. 1 X. V. 23 (1. hlava 23. titulu 5. knihy Libri Extra)

autor: komise právníků
vznik: v letech 1296–1298
obsah: disciplinární kánony 1. lyonského koncilu (1245) a 2. lyonského koncilu (1274), dekretály od Řehoře IX. do  Bonifáce VIII.
metoda: eliminace zastaralých dekretů, v ostatních dekretech krácení textu pro stručnější vyjádření a úpravy vzhledem k právním změnám
rozdělení: 5 knih, 76 titulů, 359 hlav + 88 právních pravidel v dodatku (regulæ iuris)
povaha: autentická sbírka promulgovaná 3. 3. 1298 Bonifácem VIII. bulou Sacrosanctæ Romanæ Ecclesiæ, zaslána univerzitám v Paříži a Boloni, veřejná, právně jednotná, relativně výlučná – derogovány i autentické sbírky předchůdců v mezidobí mezi Řehořem IX. a Bonifácem VIII., ale taxativně uvedeny (názvem nebo obsahem) nederogované právní dokumenty (decretales reservatæ), v platnosti zůstaly partikulární i speciální zákony a nařízení, ty naopak derogovány pouze taxativním výčtem či výslovným singulárním vyjádřením
citace: c. 1, I. 2 in VI

2.2 Od 14. století do začátku 16. století

Constitutiones Clementis Papæ V (papežem 1305–1314) (Clementinæ)
autor: komise právníků
vznik: v letech 1312–1314
obsah: disciplinární kánony Viennského koncilu (1311–1312) a dekretály do papeže Klementa V.
metoda: stejná jako u Rajmunda z Peñafortu
rozdělení: 5 knih, 52 titulů, 106 hlav
povaha: autentická sbírka – promulgace s obtížemi: Klement V. ji přečetl 21. 3. 1314 na konsistoři kardinálů a vypracoval promulgační bulu Cum nuper určenou univerzitám v Paříži a Orleans, ale již 20. 4. zemřel; po jeho smrti se zjistilo, že v opisech sbírky jsou závažné chyby, proto ji jeho nástupce Jan XXII. (1316–1334) zakázal dále šířit a přikázal zlikvidovat již vyhotovené exempláře; opravené vydání bylo Janem XXII. promulgováno 25. 10. 1317 bulou Quoniam nulla sanctio a posláno univerzitám v Paříži a Boloni; právně jednotná, všeobecná, ne výlučná – odvolány jen ty dřívější dekrety, které byly s Klementinami v rozporu
citace: c. 2, II. 5 Clem.

Extravagantes Domini Ioannis Papæ XXII
autor: Zenzelinus de Cassanis chronologicky, Jan Chappuis systematicky
vznik: chronologicky cca 1325, systematicky r. 1500 (2. vydání r. 1503)
obsah: dvacet konstitucí Jana XXII. (papežem 1316–1334)
rozdělení: 14 titulů, 20 hlav
povaha: soukromá sbírka systematická, výborné úrovně
citace: Extrav. (Xvag.) Ioann. XXII c. 1, t. 13

Extravagantes (aliæ) communes
autor: Jan Chapuis
vznik: r. 1500 (druhé Chapuisem opravené vydání r. 1503)
obsah: konstituce a dekretály papežů od Bonifáce VIII. (1294–1303) do Sixta IV. (1471–1484) kromě dekretálů Jana XXII. (1316–1334)
rozdělení: 5 knih, 35 titulů, 73 hlav (pozor: liber quartus vacat!)
povaha: soukromá sbírka systematická, výborné úrovně
citace: Exvag. (Xvag.) comm. c. 1, I. 7