Celá podkapitola je rozšiřujícím textem.

6.1 Druhy moci řízení (kán. 135)

• zákonodárná
• výkonná
• soudní

Specifikem katolického kanonického práva je koncentrace všech tří mocí v jednom subjektu: papež, diecézní biskupové apod.

Papež svou moc ve všech oblastech ve velké míře deleguje na orgány (dikasteria) římské kurie.

Diecézní biskup nesmí delegovat moc zákonodárnou, na moci výkonné se podílí především generální vikář a biskupští vikáři, moc soudní vykonává diecézní církevní soud.

 6.2 Oblasti moci řízení (kán. 130)

• vnější oblast (forum externum)
• vnitřní oblast (forum internum) = oblast svědomí, z hlediska okolností výkonu se dělí na svátostnou (ve svátosti pokání) a nesvátostnou (mimo svátost pokání)

6.3 Druhy pověření mocí řízení (kán. 131-133. 137-138)

• řádná (ordinaria) - spjatá s úředem, ta se dělí na vlastní (propria), vykonávanou ve svém jménu, a náměstnou (vicaria), vykonávanou ve jménu jiné osoby [vlastní: šéf, nánměstná: jeho zástupce]
• pověřená neboli svěřená (delegata) - udělená nositelem řádné moci, výjimečně lze svěřenou moc opět svěřit = subdelegovat
  

6.4 Doplnění chybějící moci řízení (kán. 144)

• obecný omyl (error communis)
• pozitivní pravděpodobná pochybnost (dubium positivum probabile)
• doplňuje se jen chybějící moc řízení, nic jiného, a to pro vnitřní i vnější oblast